Matýsek

Prázdná náruč

O tom, jak mi ulétlo půl srdce do nebe... Matýsek byl náš druhý chlapeček. I když jsem si ze začátku přála k našemu Radečkovi sestřičku, nikdy nezapomenu na ten spontánní úsměv, co mi hrál na rtech, když mi můj gynekolog oznámil, že to bude druhý kluk. Žádné zklamání, které jsem čekala, naopak.


19 komentářů

Těhotenství bylo naprosto bezproblémové, ale kvůli těžké fyzické práci jsem musela ve 2. trimestru nastoupit do pracovní neschopnosti. Ač mi práce chyběla, snažila jsem se doma zabavit a nachystat Matýskovi vše, co by jen mohl potřebovat.

Přece jen, když jsem byla těhotná s Ráďou, byla jsem mladá, kamarádky okolo děti neměly, a tak jsem nic moc neřešila, kočárek byl z bazaru, výbavička poděděná, jen to nejnutnější. O šátcích na nošení a monitorech dechu jsem neměla ani ponětí. Tentokrát to mělo být perfektní.

27. 11. 2015, datum, kdy se mi zhroutil svět. Bavila jsem se prďolením s maminami s prosincovým termínem, jako já, dělala legrácky. Bylo kolem 21:30, loučila jsme se s manželem, který odjížděl na noční, a protože jsem dostala antibiotika kvůli zánětu průdušek a podezření na zápal plic, ležela jsem na gauči s peřinou a čajem. Prvorozený syn byl u babičky.

Byl to 37+0 tt, poslíčky jsem měla už nějakou dobu a manželovi při loučení řekla, ať si nechá zapnutý telefon, kdyby něco, cítím posly… Odjel..

Šoupla jsme si do uší MP3, potrsávala jednou nohou pod peřinou a rozverně si psala se sestrou, která se při studiu nastěhovala k nám do volného podkroví, že když ona je u přítele, manžel na noční a Radeček u babičky, určitě to přijde a budu rodit.

V tu ránu slyším „lup“ a cítím teplo. Znala jsem ten pocit z prvního těhu, a tak jsem se ani nekoukla a jen dopsala sestře: „A je to tady, praskla mi voda.“

Odpověď byla rychlá: „Si děláš srandu, že?!“

Ale to už jsem vstala, abych se umyla sbalila tašku, zavolala tátu… A najednou koukám, voda se nekoná, je to krev, spousta krve…

Vytáčím 155, dispečerce diktuji týden těhotenství, adresu jméno a že krvácím, po bytě je litr, litr a půl krve a neustává to, i přes mé naléhání, že krev je hustá, rudá mě ujišťuje, že je naředěná plodovou vodou, mám se jít osprchovat, nachystat s tašku, posílá sanitku. Poslouchám, volám manžela a jdu se sprchovat. Krvácení neustává…

Jako první dorazil manžel, chvíli po něm RZP, dlohých 25-26 minut od volání. Kartička pojištěnce, to bylo první, co je zajímalo, louže, stopy krve, ale bez kartičky pojištěnce mě neošetří.

Potom, co ji manžel v tašce našel, mi mohla konečně zdravotnice změřit tlak, to už hlásám, že je vidím rozmazaně, omdlím.

„Dones sedátko,“ říká zdravotnice kolegovi, ale ten jí jen odpovídá, že si paní snad dojde…

Vstávám a vidím tmu, probírám se na lehátku na zemi, pár metrů ode mě na zemi ty louže krve a chroptím na manžela.

„Já umřu, já nebo ten malý, Jarku!“

Kapačka, jedeme. Po hodině a čtvrt od volání se dostávám do nemocnice, kde slyším opět řidiče sanitky: „Paní si ten kousek přejde,“

Vstávám, padám, tma…

Probírám se na lehátku, lékař mi dělá ultrazvuk, vypadá to, že nemůže nic najít.

„Jedeme, není čas upadá do bezvědomí,“ slyším a poslední, na co se zmůžu, je otočit oči k sestře, co veze lůžko u hlavy a z posledních sil se zeptat: „Žije?“

„Snad ano.“

„Já umřu?“

„Snad ne.“

Budí mě až pípání přístrojů všude okolo, zrovna se mi měří tlak. JIPka, dochází mi a volám na sestru. Přichází, zasypávám ji otázkami na miminko. Říká, že přijde doktor. Není to dobré, doktor mi řekne víc.

Po asi půlhodině nekonečného tikání hodin přichází, mrknu na hodiny, jsou podle tmy asi ráno. Od gynekologa se dozvídám, že jsem měla abrubci placenty. Malého se podařilo dostat ven 12 minut od příjezdu, ale už nejevil známky života, po 30 minutách resuscitace jej převezli do jiné nemocnice na novorozeneckou JIP. Víc mi poví pediatr, který jej resuscitoval ráno.

Pláču, pláču, pláču dlouhé 4 hodiny, než přichází pediatr. Dovídám se tu hroznou pravdu. Nikdo neví, jak dlouho byl Matýsek bez kyslíku, podle PH pupečníku 10-15 minut, během převozu měl záchvaty křečí.

Nyní je v Olomouci na novorozenecké JIP, kde ho na 72 hodin, chladí na 33 stupňů Celsia, aby se podařilo zachránit co nejvíce mozkových buněk, ale podle něj je nejpravděpodob­nější, že malý brzo zemře a pokud ne, bude velmi vážně postižený. Prý si myslí, že 3. ze 4. stupňů…

Chci do Olomouce! Chci za svým chlapečkem. Prý nemůžu, nemůžu odejít z JIP, téměř jsem vykrvácela, jsem po akutním císaři… Konečně přichází manžel, jede do Olomouce za naším chlapečkem. Vrací se s informacemi, že nic neví. Neví, dokud ho neproberou za 3 dny, neví, dokud nebude magnetická rezonance, neví, dokud… Šílím.

Po 2 dnech jsem konečně schopná odejít na negativní reverz a sedím v autě, jedu za svým chlapečkem. Leží tam na všech těch hadičkách, tak krásný, jako by spal… Tak malinký, tak nepodobný bráškovi, tentokrát celý tatínek, leží a já se dívám na ty přístroje a papír na inkubátoru, kde je napsáno Matěj, váha, míry… Je to můj Matýsek… V noci začne oteplování Matýska a pak můžou dělat další testy.

Další den mi zvoní telefon a já mám šílenou hrůzu jej zvednout, ale zvedám JIP. S hrůzou čekám, co přijde, ale pan doktor se jen ptá, zda můžeme přijet podepsat souhlas s magnetickou rezonancí.

Ještě ten den stojím, hladím si Matýska těmi okýnky v inkubátoru a věřím, že se pletou, že bude vše dobré a Matýsek bude mít třeba jen nějaké středně těžké, nebo lehké postižení, že si ho vezmu domů.

Ovšem naději smetou ze stolu hned další den výsledky rezonance. Matýsek se prý nikdy neprobere, jeho mozeček je odumřelý moc, vždycky bude jen spinkat na těch hadičkách. Proč? Proč ho nenechali umřít, když se narodil, když už byl mrtvoučký? Jak dlouho? Jak dlouho bude takhle někde ležet? Dny, týdny, měsíce, možná roky, tak zní odpověď. Hroutím se…

Ten den dělám nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Chci si Matýska pochovat, chci, aby mi ho vytáhli. Dobře vím, že jsme oba nachlazení, že na něj budeme chrchlat bacily, ale vím, že takhle nemůže ležet léta…

A tak jsem dostala svého krásného chlapečka do náručí, chovala ho, plakala a prosila, ať to vzdá a jde do nebíčka, kde se o něho postará babička Máňa, nejhodnější ženská na světě.

„Já se teď musím postarat o brášku, Matýsečku, ale pak budeme spolu,“ šeptám mu.

A Matýsek mě vyslyšel. Hned druhý den ráno, volají, že můj malinký dostal infekci a nejspíš během dne umře. Můžeme se přijet rozloučit, nemusíme, prý nás nebudou soudit.
Oblékám se a vyjíždíme, jsem odhodlaná prosedět i dva dny s Matějíčkem v náručí, dokud neodejde.

Nedokážu popsat, jaký je držet vlastní dítě v náručí a čekat, až umře, to nejde a nikomu nepřeju to zažít. Seděli jsme tam s manželem, s chlapečkem na rukách, plakali a já musela čůrat, musela… Předala jsem ho manželovi, který ho původně chovat nechtěl, jako by nemohl, a šla.

Když jsem se vrátila, jedním krátkým pohledem na přístroje mi bylo jasné, že se to blíží. Jako by čekal až na to, až si ho pochová i tatínek. Vzala jsem si chlapečka zpět a poslala manžela na záchod, na kafe, najíst se…

Líbala jsem svoje miminečko a cítila, jak z něho vyprchá život. Najednou jsem cítila, jak srdíčko dotlouklo, přístroj pořád nadzvedal prsíčka, jak za něj dýchal, ale to malé srdíčko už mně jemně neťukalo do ruky.

Sestřičky mu ještě vytáhly všechny ty hadičky a já svého chlapečka mohla pomazlit bez nich. Pan primář, který byl moc hodný, udělal malému křížek na čelíčku a pohladil mě.

Sedl si k nám, byla jsem moc ráda, že nejsem úplně sama, ale když jsem pak viděla za skleněnými dveřmi, jak jde manžel, musela jsem se svého chlapečka naposledy vzdát, dát tělíčko sestřičkám a jít manželovi naproti, než dojde a uvidí ho mrtvoučkého ještě on…

A tak odešlo 3.12.2015 půl mého srdce, ta druhá půlka bude mít co nevidět 5 let a každý večer se mnou usíná. Člověk nikdy nezapomene, nikdy už podle mně nemůže být stejný jako dřív, ale musí jít dál… To, že nás Matýsek opustil tak brz bylo naše štěstí v neštěstí, protože se už nemusí nikde trápit bez vyhlídek na štastný konec…

Doufám, že mi ještě Matýsek pošle bratříčka nebo sestřičku, protože i když mi ho nikdy nikdo nenahradí, potřebuju pomazlit malý uzlíček, potřebuju miminko, které bude potřebovat mě. Matýsek, ten nás už jen hlídá z nebíčka…

Hodnotilo 111 lidí. Score 5.0.

Reklama


Reklama

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
baroma
Povídálka 25 příspěvků 23.12.15 00:16

Asi nejsmutnější příběh, co jsem zde četla… preji hodne sil a at k vam co nejdrive zavita nova dušička

 
Rozárka78
Závislačka 2940 příspěvků 13 inzerátů 23.12.15 00:29
:,( :,( :,(
 
peta81
Ukecaná baba ;) 1794 příspěvků 23.12.15 00:31

Mam slzy v ocich… je mi to moc lito! preji hodne sil, drzte se :hug:

 
VerunC
Kecalka 145 příspěvků 23.12.15 00:33

Přeji Vám spoustu štěstí a pevné nervy!!! :hug: zvládnete to, držte se… Je mi to moc líto, upřímnou soustrast… Opravdu silný příběh :,( držte se :srdce:

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2370 příspěvků 28 inzerátů 23.12.15 00:33

Ježíš, bulím tu…Je mi to moc líto, upřímnou soustrast! :( :srdce:

 
Loki01
Echt Kelišová 8772 příspěvků 23.12.15 00:36

Strasne. Tak strasne, ze nevim co dal rict. Vim, ze nemuzu pomoct.
Mluv o tom, mluv o tom casto. To pomuze. :srdce: :srdce: :srdce:

 
dudlinka1
Nováček 2 příspěvky 3 inzeráty 23.12.15 00:43

Váš příběh jsem celý proplakala, je mi to moc líto co se vám stalo. Máte můj obdiv, že jste to tak zvládla. Přeji vám hodně sil a ať se brzo dočkáte miminka.

 
Kerstynka
Kecalka 195 příspěvků 23.12.15 00:50

Upřímnou soustrast :( :hug: Posílám pohlazení…

 
hafana
Povídálka 26 příspěvků 23.12.15 01:16
:,( :,( :,(
 
Genovesa
Extra třída :D 10918 příspěvků 23.12.15 02:13

:,( Přijmi prosím moji upřímnou soustrast. A moc a moc přeju, aby si k vám miminko našlo co nejdřív cestu. :hug: :hug:

 
Banshee
Kecalka 490 příspěvků 23.12.15 03:25

Ach, to je tak smutne, normelne u denicku nervu, ale ted jsem si pobrecela :,( :,( :,(. Hodne sil cele rodine. :srdce:

 
areznik
Nováček 9 příspěvků 23.12.15 04:21

To co se vám stalo..je hrozné..slovy nelze vyjádřit.. Jak moooooc :,( soucitim s vama, já přišla o mimi ve 23. Tydnu mi vyvolávali porod..kvůli srdečním vadam..a přesně za rok jsem porodila zdravou holčičku, sice jsem musela 3mes. ležet, ale stalo to za to :) takže přejí hodně sil do dalšího tehu..jste statecna :potlesk:

 
Lutonka  23.12.15 04:37

Bože, tohle by se dít nemělo :,( Upřímnou soustrast a přeji hodně sil, váš první syn a manžel vám pomohou jít dál a věřím, že se brzy dočkáte toho vytouženého miminka. Jste moc silná žena! :hug:

 
Lena93
Ukecaná baba ;) 1703 příspěvků 23.12.15 06:02

Přes slzy nevidím na písmenka :,( Upřímnou soustrast. Držte se a moc vám držím palce, abyste se brzy dočkali miminka :srdce:

 
bronick
Zasloužilá kecalka 647 příspěvků 23.12.15 06:41

Jsi ohromne silna, mate muj plny obdiv. Bulim tu jak zelva, je to tak moc smutny. Jako takovy denicky pred Vanocema, to je fakt narez.

 
Katchi
Echt Kelišová 8924 příspěvků 6 inzerátů 23.12.15 07:08

Uprimnou soustrast :,( :hug: toto je opravdu jeden z nejsmutnejsich pribehu tady na emiminu. Jsi neuveritelne statecna a silna. Je dobre, ze jste se s Matyskem mohli rozloucit… Myslim na celou tvou rodinu a preji, at vam Matysek posle co nejdrive male slunicko ;-) :andel:

 
martasek2
Kecalka 138 příspěvků 23.12.15 07:12

To jsem vůbec nedokázala dočíst do konce přes slzy nevidím. Moc mě to mrzí.

Příspěvek upraven 23.12.15 v 07:14

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 888 příspěvků 23.12.15 07:15

:,( tak moc smutný denicek, přeji vám oběma hodně sil :hug:

 
Ba412
Kecalka 162 příspěvků 23.12.15 07:47

Moc smutne, toto by se nemelo stavat. Snad se brzy zadari a budete mit dalsi miminko.
Zarazi mne jedna vec a to laxni pristup zdravotniku ze zachranky. Kazdy kdo o zdravotnictvi neco vi, tak take vi ze pokud z rodicky tecou proudy krve, tak jde o zivot a to nejen ditete ale i matky.
Budte rada ze jste prezila

 
Azzii
Stálice 64 příspěvků 23.12.15 07:53

Moc me to mrzi! Preji hodne sil! :hug:

 
zazulka.j
Zasloužilá kecalka 946 příspěvků 23.12.15 07:53

Neuveritelne smutny denicek. Brecim jak zelva :,(
Ste neskutecne silna zena.Rada bych Vam vyjadrila uprimnou soustrast a poprala hodne sil :hug:
Preju Vam at Vam Matysek brzo posle bratricka nebo sestricku :hug:

 
tasa
Echt Kelišová 8059 příspěvků 1 inzerát 23.12.15 08:15

Moc smutne

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 23.12.15 08:30

Po dlouhé době deníček, který mě opravdu rozplakal. Nedokáži si představit, co zažíváš, ale posílám ti aspoň trochu síly a útěchu a velmi, velmi a upřímně ti přeji, aby se bolest otupila co nejdříve a ty pod srdcem zase nosila nový život. :hug:

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 542 příspěvků 23.12.15 08:37

Strašně smutný příběh! Přeji vám spoustu sil, abyste se s tím uměli vyrovnat a dokázali se opět radovat! :srdce:

 
Káťa19
Závislačka 3394 příspěvků 66 inzerátů 23.12.15 08:54

To je hrozné, co se Vám stalo. :,( Brečím tu a nechápu, jak jim to mohlo trvat tak dlouho…
Upřímnou soustrast. :hug:

 
wera8
Kecalka 128 příspěvků 6 inzerátů 23.12.15 08:59

Přes slzy nevidím na mobil, proto posílám smajlíky a moře lásky a síly v myšlenkách :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Judithkaj
Zasloužilá kecalka 890 příspěvků 23.12.15 09:02

Jednou mi kamarádka, která přišla o mimiko říkala, že aby to s mužem zvládli řekli si, že duše miminka ještě neměla ten správný čas přijít. Doufali a toužili, aby se vrátila. Dnes mají další dvě nádherné děti.
Celý denicek mi tekly slzy, prijmete upřímnou soustrast a doufám, že duše vašeho Matyska se vrátí co nejdříve. Myslím na vás.

 
lucije28
Ukecaná baba ;) 1341 příspěvků 23.12.15 09:06

Sedím v práci a přes slzy v očích nic nevidím :,( :,( :,( :,( Je mi vás šíleně moc líto :hug: :hug: :hug: :hug:

 
reinkarnace
Závislačka 4404 příspěvků 5 inzerátů 23.12.15 09:06

Deníček je nádherně napsaný. Držím vám palce a věřím, že to nejtěžší v životě jste si vybrali a čeká vás už jen to krásné… :hug:

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 23.12.15 09:28

@Frnda Je mi to hrozně moc líto, zažila jsem to samé a na jednu stranu vím, že když se našeho chlapečka nepodařilo oživit bylo to pro něj to nejlepší. Ačkoliv to může znít absurdně, hrozně ti závidím že sis ho mohla pochovat. Že si se mohla rozloučit a nechat maličkého odejít z nejkrásnějšího místa na světě. Z mámina náruče. Posilam sílu přežít Vánoční svátky a nejen ty a přeju si pro nás maminky andílků (i pro ostatní dobré lidi) už jen štěstí…snad se nám podaří brzy zdravá miminka :hug: Doufám že ti jsou tvoji chlapi stejnou oporou jako ti moji :srdce:

 
panikockova
Závislačka 3441 příspěvků 23.12.15 09:29
:,(
 
MIŠMA 22
Kecalka 276 příspěvků 58 inzerátů 23.12.15 09:30

Od začátku do konce jsem proplakala, bože, to je tak strašně smutný :,(. Tohle by se nemělo stávat. Držím vám palce v dalším životě a touze po miminku, malý na vás bude dávat pozor z nebíčka :andel:

 
En.Joy
Kecalka 467 příspěvků 23.12.15 09:36

Já mám svou víru a tak věřím, že ta malá duše se k Vám ještě vrátí. Teď ještě nebyl její čas, přišla se na Vás jen „na skok“ podívat… Vrátí se v jiném těle a Vy ji možná nepoznáte, ale ona Vás ano. Přeji Vám moc moc lásky a štěstí… :srdce: :hug:

 
pe-terka
Extra třída :D 10653 příspěvků 23.12.15 09:51

Moc mě mrzí, co se stalo :hug:. Deníček je moc hezky napsaný, stylistika i způsob vyprávění. Jinak dojezd RZ skoro půl hodiny je hodně, na druhou stranu jste z Kojetína, takže sanita vyjížděla z Přerova, Prostějova? No přístup lékařů děs, paní s mega pupkem, silně krvácející a na pokraji kolapsu musí hledat kartu pojišťovny a v nemocnici si kousek přejde :zed:
Podle fotek jsi hodně mladá, takže další miminko, které zmírní tuto obrovskou životní ránu, určitě brzy přijde :hug:

 
lindt
Povídálka 41 příspěvků 82 inzerátů 23.12.15 10:01
:,( :srdce:
 
tralala123
Kecalka 250 příspěvků 23.12.15 10:10

Nejsmutnejsi deníček co jsem tad cetla. Posilam mnoho sil :hug:
Brzy si k vam dalsi miminko určitě najde cestu, a Matýsek vam posle za sebe miminko, kouka na Vas ze shora. Opatrujte se :srdce:

 
Daniela PB
Kecalka 207 příspěvků 75 inzerátů 23.12.15 10:11

Roním krokodýlí slzy, strašně bych chtěla něco říct, ale slova nepomohou… držte se :hug:

 
IvkaV
Extra třída :D 14829 příspěvků 23.12.15 10:15
:andel: :hug: :hug: :hug:
 
Tom-Jerry
Nadpozemská drbna 29340 příspěvků 23.12.15 10:51

Nikdy deníčky nekomentuji, ale dneska musím i když vlastně nevím co napsat :,( četla jsem ho na 2× pro slzy jsem na to neviděla. posílám hodně sil a ať se brzo dočkáte zdravého miminka :hug:

 
kungfupanda  23.12.15 11:01
Přístup zdravotníků

Je to strašné, je jen málo horších věcí, co se můžou stát…

Ale prosim tebe, i ostatní: jakmile zažijete něco takového v nemocnici (tím myslím přístup zdavotníků), stěžujte si písemne, ne jen mezi holkama. To je jediné, co můžete udělat proto, aby se nestaly takové věci ostatním (tím myslím ten nepochopitelný přístup zdravotníků). To je jediná cesta, jak se může neco zmenit! Má to smysl!

 
oliii
Kelišová 5843 příspěvků 23.12.15 11:13

Je mi to hrozně líto čím jste museli projít a doufám že Matýsek vám pošle za sebe brzo náhradu :,( :,( :,( :,(

 
meduzza
Echt Kelišová 8497 příspěvků 23.12.15 11:33

:,( :,( :,( Upřímnou soustrast :hug: :hug:

 
Koty
Závislačka 3651 příspěvků 23.12.15 11:38

Přijmi upřímnou soustrast :hug: Odkud jela RZ? Ten čas dojezdu je tedy šílený! Mám velmi špatnou zkušenost s přerovskou záchrankou. Přístup neskutečný. Přeji Vám, aby Matýsek brzy poslal z nebíčka bratříčka nebo sestřičku a hlídal Vás… :hug: :hug:

 
ivika13
Kecalka 118 příspěvků 23.12.15 11:49

:(( to je hrozné upřímnou soustrast a at brzy dostanete bratříčka nebo sestřičku aby zmírnili bolest nad strátou. držte se :srdce:

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 23.12.15 12:08

Váš příběh mě opravdu zlomil. Nemám slov :,( Přístup záchranky katastrofální :zed: Kéž se vám brzy podaří třetí miminko a váš andílek na vás tam kdesi počká a bude vás střežit. Bylo to podle fotky kouzelné miminko. Takové neštěstí se nedá ničím vykompenzovat. Přeji vám smíření a brzký klid v duši :andel:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 23.12.15 12:15

Upřímnou soustrast. Je mi to líto.
Obdivuji Tvou sílu, bylas Matýskovi skvělou mámou. Za tak krátký čas jsi pro něho dokázala udělat opravdu mnoho. Vše, co potřeboval.
Přeji mnoho zdraví, smíchu a pochopení Tobě, Tvému muži a synovi. Buďte šťastni. :kytka:

 
xjuklickova
Závislačka 4061 příspěvků 2 inzeráty 23.12.15 12:18

Strasne. Preji mnoho sil k prekonani bolesti. Uprimnou soustrast. Drzte se.

 
Beller
Stálice 98 příspěvků 2 inzeráty 23.12.15 12:24

Mám slzy v očích a úplně mi to vrátilo náš těžký start do života po narození druhého uzlíčka…nemám slov :,(…hodně sil do dalších dnů, podpora rodiny a mluvit o tom, je jeden z nejlepších léků v tak smutné události…upřímnou soustrast, držte se! :andel:

 
quinsley
Zasloužilá kecalka 682 příspěvků 23.12.15 12:30

Je mi strašlivě moc líto maličkého. :,(
Proč se tohle děje? Nemám slov, brečím tu jak želva.
Přeji hodně sil a ať vám malý pošle co nejdříve miminko :srdce:

 
misa.859
Zasloužilá kecalka 800 příspěvků 23.12.15 12:47

Upřímnou soustrast, ale pro vás i pro Matýska lepší, že umřel, než aby byl postižený. Hodně sil

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama


Reklama