Mé dva porody II.

85martulina  Vydáno: 29.01.15

V tomto pokračování mého předchozího deníčku budu vyprávět o mém druhém porodu a o tom, proč jsem se rozhodla sem napsat.

Můj druhý porod začal vlastně tím, že 3 týdny před termínem mě můj gynekolog odeslal do poradny do nemocnice kvůli velkému váhovému odhadu miminka (cca 3880g). Jenže v nemocnici v poradně nás pan doktor změřil asi o půl kg méně, takže mě poslali domů s tím, že na kontrolu za týden.

To, že jsem měla šíleně oteklé nohy, nemohla jsem se skoro vůbec hýbat a hlavně mě brněly a šíleně bolely ruce, to neřešili. Prý to musím vydržet.

Další týden byl odhat zhruba 3850 g, ale pořád se nic nedělo, Magdalénce se prostě mezi nás asi nechtělo. Za týden další kontrola, na které jsme už byly něco málo přes 4 kg, ale zase mě odeslali domů, že je pořád ještě čas.

Na poslední kontrole, přesně ve 40. týdnu, mi doktor dělal UTZ, kde Magdalénku měřil a vyšlo mu 4450 g. Tak mě ještě poslal na jiný UTZ na přeměření, kde paní doktorce vyšlo 5 kg. Takže verdikt zněl, okamžitý nástup a druhý den císařský řez.

To bylo pro mě něco šíleného. Doma jsem měla Kristýnku, se kterou jsem se ani nerozloučila a nevysvětlila jí, že už půjdu pro sestřičku… Tak jsem je ještě ukecala, že si musím domů zajet pro věci, že mi je nemá kdo přivést. Celá ubrečená jsem dojela domů, dobalila věci s sebou na rizikové těhotenství, kde jsem měla čekat do druhého dne, než mě vezmou na sál.

Kristýnku hlídala mamka, tak jsme si všechno řekly, pobrečely jsme si, mezitím dorazil domů manžel. Po vysvětlení dcerce, že jedu pro sestřičku a až bude na světě, tak se přijede na ní podívat a po rozloučení, jsme vyrazili směr nemocnice. Tam se mnou sepsali papíry a ještě jsme probírali možnost vyvolání porodu, ale to mi moc nedoporučovali. Pak už jsem stála přede dveřmi rizikového těhotenství a čekala, než otevřou. Pustili tam se mnou i manžela, dokonce až na pokoj.

Pak mě čekalo různé podepisování všech možných souhlasů (s císařským řezem, výbeř anastezie, atd.), monitory a děsný strach z toho, co mě druhý den čeká a taky jak to beze mě doma zvládnou.

Nastal další den ráno, sestřička mě přišla vzbudit, natočila monitor, dala jsem si sprchu. Pak mě čekala kapačka s ATB kvůli pozitivním streptokokům. Vykapáno bylo asi za 15 minut a šla jsem zpět na pokoj, kde jsem čekala do vizity.

Najednou přišla sestřička, že si mě chce pan docent ještě vyšetřit. Nechápala jsem na co, když bylo už domluveno, že mi dnes udělají císaře, ale šla jsem.
Pan docent mě vyšetřil a zkonstatoval, že miminko je moc vysoko na to, aby se cokoliv zkoušelo, a taky že je moc velká, takže vyvolávání vážně není vhodné. Řekl, že pokud jsem na lačno, tak by mi dnes ten císařský řez udělali. To jsem moc nechápala, když už jsem s tím byla z předchozího dne smířená.

Odešla jsem na pokoj, za chvilku dorazil manžel a čekali jsme, až pro mě přijdou. Sestřička mi ještě zavedla cévku, dala punčochy, abych si je oblékla, jenže přes to břicho mi to nešlo, takže mi je nakonec natáhnul manžel. Ještě že tam se mnou byl. Nevím, kdo z nás dvou byl víc vyděšenej…

Kolem 7:45 přišla sestřička, že teda jdeme na to a jestli jsem schopná dojít na sál pěšky. Jenže se mi nějak udělalo divně, nakonec mi přistavili křeslo a už se jelo.

Dorazili jsme na sál, kde už všichni všechno připravovali. Sundala jsem si pantofle a už mě tam vzal nějaký zdravotní bratr, či kdo to byl, a začal mi sundavat noční košili, přehodil přese mě zelené operační prostěradlo a vedl mě ke operačnímu stolu.

Tam jsem si sedla, přišla ke mně paní doktorka (anestezioložka). Protože jsem chtěla dcerku po narození vidět, chtěla jsem spinální analgezii, abych byla při vědomí. Musela jsem se úplně uvolnit nahrbit a sklonit hlavu dolů. Pak jsem jen cítila několik vpichu do zad. Položili mě na stůl, přivázali mi ruce, dali mi různé měřící přístroje (na pulz, tlak, srdce, kapačku), zakryli mě tak, abych neviděla na bříško.

Pak přišel pan doktor s paní doktorkou, vyzkoušeli, jestli nic necítím a pustili se do práce. Cítila jsem jen, jak se mnou hýbou, a za pár minut jsem uslyšela Magdalénku plakat. V tu chvíli jsem si připadala, jako když mě chce někdo zatlačit do země.

Magdalénku ošetřili a přinesli mi ji ukázat. Jen jsem ji rychle pohladila a už ji nesli na oddělení novorozenců do inkubátoru. To byl pro mě asi nejhorší zážitek. Brečela jsem radostí, že je v pořádku a krásná, ale i mi bylo strašně líto, že mi jí nenechají u sebe a odnáší ji pryč. Ještě horší bylo vědomí, že ji ten den nebudu mít u sebe. :(

Mezitím už mě pochopitelně čistili a zašívali, ale to mi bylo úplně jedno. Musela jsem myslet na Magdalénku a na to, kdy mi ji přinesou na kojení a jestli nám to vůbec půjde, když nebudeme hned spolu. Pak se mi chtělo strašně moc spát, ale pořád si se mnou povídali. Po došití mě přesunuli na postel a odvezli mě na šetinedělí na JIP.

Na JIPu jsem se začala strašně klepat, nevím, jestli zimou nebo že mi začaly opadat nervy, které jsem měla, tak mě sestřička pořádně zabalila. Manžel mezitím nafotil naši prdelku a odjel domů. Odpoledne se za Magdalénkou a za mnou stavila mamka, manžel a dcerku pustili jen za Magdalénkou. Ta si prý chtěla hned vzít domů všechny miminka. :)

Magdalenku mi odpoledne asi kolem 15. hodiny přinesli na kojení, tak jsem si ji mohla konečně pořádně prohlédnout a pomazlit. Konečně jsem ji měla u sebe, ale za půl hodinky mi ji zase odnesli. Hrozný pocit. Když jsem ji slyšela plakat, tak mě šíleně bolelo břicho, ale to jsem neřešila. Nejhorší bylo, že plakala určitě proto, že tam byla sama, beze mě. Ještě dnes my to rve srdce.

Všichni mi říkali, že jsem si porodila 3měsíční miminko, byla vážně hodně veliká oproti ostatním miminkům.

Celý dne mi brali krev a pořád mě chodili kontrolovat a ptali se, jestli se cítím dobře. Vůbec jsem nechápala proč, protože mě ani nic nebolelo, i když už analgetika odezněla.

Další den mě zvedali z postele a divili se, že jsem se vůbec zvedla a neseklo to se mnou. Nechápala jsem, co pořád všichni mají. Kromě toho, že jsem byla strašně unavená, mi nic nebylo. Převezli mě na pokoj, ale na Magdalénku jsem si ještě musela počkat, zrovna jí dělali vyšetření kyčlí. Trvalo to celkem dlouho, už jsem začínala mít strach, že mi jí nevezou. Nakonec jsem se dočkala, skoro po dvou hodinách.

Odpoledne jsem se konečně dočkala i Kristýnky, moc jsem se na ní těšila. Byla naprosto úžasná, jak krásně Magdalénku pusinkovala. Když odešli, brečela jsem jak želva.

Další den mi zase brali krev a pak přišel doktor, který mě operoval, že by bylo dobré, abych si nechala dát transfuzi. V těhotenství jsem měla málo železa a při porodu jsem přišla asi o půl litru krve. Měla jsem hemoglobinu. Sice se mi do to moc nechtělo, přišlo mi divný nechat do sebe proudit krev někoho cizího, ale nakonec jsem souhlasila. Dostala jsem dvě konzervy a udělalo se mi po nich mnohem lépe, už jsem nebyla unavená.

Po týdnu nás pustili domů, tak nějak jsme si našli svůj rytmus v péči o dvě malé cácorky. I když je to někdy náročné :), stojí to za to.

Po šestinedělí jsem šla na kontrolu, kde mi bylo řečeno, že dělohu ještě stále nemám plně zavinutou, protože tam mám nějakou sraženinu. Skoro dva měsíce jsme pak řešili, jestli počkáme na měsíčky nebo jestli mě pošlou na výškrab. Nakonec se měsíčky dostavily, a to hodně silné, Niagarské vodopády byly proti mně břídilové.

Při další kontrole mi pak řekli, že už je vše v pořádku, i jizvu mám pěknou, hezky se hojí (i když o tu mi vůbec nejde, je hodně nízko, takže není vůbec vidět). Jen ta jizva na duši se ne a ne zahojit, ani po víc jak 10 měsících. Pořád mi prostě chybí ten den, o který jsme byly ochuzené. Asi to tak mělo být, jen se někdy nemůžu ubránit té myšlence, co kdyby se Magdalenka narodila jinak. I když kdoví, jak by to dopadlo, kdyby se začala drát na svět přirozeně. Takhle nebyla potlučená, byla krásně čisťoučká.

Doufám, že tímto způsobem se mi konečně podaří příjmout to tak, jak se to stalo, a dál se v tom nepitvat. Když tady čtu některé deníčky, tak si pořád říkám, že se vlastně nemám čím trápit. Vždyť máme 2 krásné a zdravé holčičky, které nám dělají radost a vymýšlí pořádné lumpárny. Možná můj deníček trošičku pomůže i maminkám, které mají stejné pocity a myšlenky jako já.

Děkuji vám za přečtení deníčku a za trpělivost. Všem stávajícím i budoucím maminkám a jejich dětičkám přeji samé krásné zážitky a hlavně hodně zdravíčka, to je nejdůležitější. :)

Magdalénka, 12.3.2014, 8:48, 53 cm, 4420 g, apgar skóre 10-10-10

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Hrozina
Kecalka 196 příspěvků 29.01.15 08:25

Já Tě chápu, měla jsem to po císaři podobně, přišlo mně líto, že tam byl syn sám. První měsíce jsem se mu to snažila vynahradit a jakoby „domazlit“ tan první den. :srdce: Ale zároveň jsem děkovala vymoženosti zvané Císařský řez, bez toho by jsme tady nebyli ani jeden. :(

 
Veverunkav
Kelišová 5614 příspěvků 29.01.15 08:41

Hezký deníček, děkuji za něj. Mám kluka 3,5 roku nakonec se narodil CS a měla jsem hooodně podobné pocity jako ty. Takový pocit selhání, zklamání.. Ale to bylo spíš na začátku.. Teď už si říkám jako ty, že je skvělé že je venku, zdravý a bez jakýchkoli komplikací. Teď čekám holčičku, mimochodem to bude také Magdalénka.. :hug: tak jsem zvědavá jak nakonec přijde na svět ona..
Držím palce ať si to co nejdříve srovnáš a přestaneš se trápit.. taky mi to nešlo a všichni říkali ať to neřeším a jsem ráda že je vše v pořádku, ale vevnitř mě to také trápilo.. Ale jak se říká, čas vše vyléčí..

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 29.01.15 08:45

Ahoj. Asi je to normálne, to ako si sa cítila, len sa o tom veľmi nehovorí. Bola som zvedavá na túto druhú časť, a len sa mi to potvrdilo. Tiež som ťažko niesla prvú sekciu a dlho to v sebe riešila. Aj keď je to v podstate hlúpe - dieťa je zdravé, ty si netrpela - tak o čo ide? Aspoň tak to vníma často okolie, takže ani veľmi nie je sa s kým o tom porozprávať. A asi ide aj o to, či si na to vopred pripravená. Pre svoje dieťatko si urobila to, čo si mohla, vybrala si si spinál, aj to chce odvahu. Normálny pôrod by bol asi rizikový nielen pre teba, ale hlavne pre malú. Nech sa vám darí.

 
lokynka
Kelišová 5958 příspěvků 1 inzerát 29.01.15 08:49

Asi škoda, že nechali Magdalenku v bříšku do 40 tt, kdyby porod vyvolali třeba v tom 38 tt, mohla jsi porodit normálně…já měla 3 děti ze 4 přes 4 kg a 53 cm a všechny jsem porodila vaginálně (a všechny vyvolávaně po termínech)

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 29.01.15 09:27

Pěkný deníček, hezky jsi popsala, co přesně se děje při císaři pro nás neznalé. Já bych to brala stejně jako ty-u třetího mi po 30 hod vyvolávání taky hrozili císařem-teda primář, moje PA jen kývala hlavou, že to zvládneme. V den porodu jsem vypadala jak opuchlá nit s ooobrovským břichem. Když jsem se ptala, jestli mi udělají váhový odhad, tak mi bylo řečeno, že na co jako? Jestli když vyjde velký, tak se rozhodnu neporodit? A smáli se. Smáli se až do doby, než Davídka na sále vážili-njn 4850 g. Mně tak teda nepřišel, protože byl hned po narození čisťunký, vůbec nebyl opuchlý a byl prostě dokonalý medvídek. Nejhezčí z mých třech dětí (myšleno ihned po porodu). Možná bys to zvládla úplně v pohodě, i kdyby se měla narodit normálně. On je opravdu nejhorší u porodu ten strach, i proto mi váhový odhad udělat nechtěli. Nakonec šel malý bez mého poranění. Utrpení sice neskutečné a raději ani nebudu psát, jaký měl obvod hrudníčku, to by si tady každý myslel, že jsem úplně vytahaná :lol: gratuluju k miminku a nic si z toho nedělej, vše jsi zvládla skvěle a jsi šikovná :palec: ať ti dělají holky radost..

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 29.01.15 09:30

@lokynka Ono zas vyvolávat ve 38.tt, když není tělo naprosto vůbec připravené :think: to by taky nemuselo být nic moc. Čteme to tady pořád, sállodlouhé otvírání, padající ozvy a nakonec akutní císař. Ale kdo ví, že jo ;) hlavně, že je hočička zdravá.. :mavam:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 29.01.15 11:12

Taky by mi to srdce trhalo…přeju, ať se můžete mazlit donekonečna a nahradit si ty první chvíle :hug: :srdce:

 
Fiialka
Ukecaná baba ;) 1888 příspěvků 29.01.15 12:35

Já jsem měla po prvním císaři taky podobné pocity. Navíc jsem malého slyšela plakat až na JIP, norovozenecké bylo hned vedle a on měl dost poznatelný hlas. Bylo to pro mě hrozný. Srovnala jsem se s tím po víc než roce a asi i díky tomu, že nám šlo dobře kojení. Měla jsem pocit, že si to tím vynahrazujeme. U druhého císaře už jsem s tím byla smířená, že to tak bude. Miminko muselo mít od narození dokrm (kvůli mé cukrovce) a bylo spavé, tak jsem se cítila líp, že když už je samo tak aspon spinká. A hned po těch 24 hodinách na JIP jak mě přendali na pokoj jsem si ho vydupala napořád k sobě. A žádné trauma už ani z jednoho porodu nemám, i když to trvalo fakt dlouho. Naprosto tě chápu. Srovná se to, uvidíš

 
medunka23
Kelišová 5062 příspěvků 29.01.15 12:44

@85martulina no já ti za ten deníček děkuju, já rodila CS akutním, byla jsem bezprostředně a posléze celý následující rok naprosto v pohodě, brala jsem to tak, že to prostě jinak nešlo. Tento týden u mě byla kamarádka která porodila přirozeně a byla ztoho naprosto nadšená a vyprávěla mi jak to bylo nádherný, tak teprve rok a kousek od porodu jsem začala přemýšlet jaký to vlastně mohlo být a je mi líto že jsem to nezažila, no třeba se příště zadaří :nevim:

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 12:47

Děkuji Vám všem, za tak krásné reakce, moc mi pomohlo to všechno ze sebe vypsat a už se ty myšlenky pomalu vytrácejí.
@lokynka Já nebyla vůbec připravená ani v tom 40 tt, Magdalénce se prostě na svět nechtělo, měla u mě všechno co potřebovala :kytka:, tak proto ani nepřistoupili k vyvolávání a kvůli váhovému odhadu 5 kg mě ani nechtěli nechat přenášet.
@Veverunkav ať Vám Magdalénka roste do krásy stejně jako ta naše :D
Ať všechny Vaše dětičky rostou ve zdraví a užívajte si každou chvilku, protože čas strašně letí a za chvilku z nich budou přidrzlý puberťáci k nevydržení :lol:

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 12:54

@medunka23 mít to s kým porovnat to je ten červíček, který právě hlodá…, pro mě už to byl druhý a poslední porod, nám dvě dětičky stačí :kytka:, jsou to sice dvě holčičky, ale vydají za 10 kluků :cert:

 
medunka23
Kelišová 5062 příspěvků 29.01.15 12:58

@85martulina no právě, bylo mi pak strašně líto že jsem to nezažila, ale jako je pravda než rozjet preeklampsii a ohrozit sebe i dítě, toto bylo lepší řešení, naštěstí já byla podobný případ jako ty a byla jsem hned fit a nic mě nebolelo, takže jsem za malou chodila na dětský dost často

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 13:11

@medunka23 Přesně, než ohrozit svoje děťátko, to radši podstoupím i tohle, ač jsem se toho celé těhotenství bála jak čert kříže.

 
medunka23
Kelišová 5062 příspěvků 29.01.15 13:15

@85martulina :mrgreen: :mrgreen: já měla vše co jsem u porodu nechtěla, ale ve výsledku až na to jaký by to bylo kdybych porodila přirozeně na to mám celkem pěkné vzpomínky

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 13:27

@medunka23 hlavně, že dítka jsou zdravé, to je nejdůležitější :! :andel:

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1993 příspěvků 29.01.15 14:12

Asi zalezi na porodnici, mam za sebou 2 cisare, na Jip jsem nebyla a deti jsem mela u sebe v posteli prvni den, kdyz jsem se nesmela po spinalu hybat. Byla jsem jen ochuzena o cca 15 min, co deti mel manzel, nez me zasili.

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2378 příspěvků 29.01.15 14:27

Asi zalezi na tom, jak to ma kdo postavené. Ty jsi se rozbrecela i s mamkou (nebo tchýni, ted nevim),ja se naopak těšila. Kdyz vybrali malou a jen na chvilku mi ji ukázali, vubec mi to nevadilo-chtela jsem, at ji místo muchlani se mnou, poradne zkontroluji.To,ze jsem na ni pak par hodin čekala nez ji dovezli na prvni přiložení, mi taky vubec nevadilo a jeji plac jsem mezi ostatníma miminama nemela šanci poznat - navic jsem je ani neslyšela. Proste vsechno okolo jsem brala naprosto v pohode, vsechny vysetreni jsem upřednostnila pred bondingem apod. Rodila jsem mesic po tobe, takze mame podobne staré holky. Jinak na JIP jsem vubec nebyla, chvili na nejakem obyč pokoji a pak me převezli na muj, kde jsem byla do propusteni, i s přítelem.

Příspěvek upraven 29.01.15 v 14:29

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 14:48

@Ter85 Asi opravdu záleží na porodnici, mě dcerku taky ten den přinesly na kojení a měla jsem ji v u sebe, jde o to, že po prvním porodu jsem měla dcerku u sebe, kdo to nezažil, nepochopí…
@Rakosnicek1983 to opravdu záleží na tom jak to má kdo postavené, mě jde především o zdraví mých dcerušek, jen to, že slyšíš dcerku plakat a z vedlejší místnosti, nemůžeš se zvednout a jít tam za ní, pochovat jí, pomazlit, ta je pro mě a i pro dost maminek strašně bolestivé. Byla to moje mamka, tchýně se o nás nezajímá! Císař je přeci jen břišní operace, takže se podle toho taky v nemocnici chovají, je potřeba pacientku pozorovat. Navíc jsem tam psala, že se vůbec divily, že se dokážu zvednout z postele…

Jak jsem psala, kdo nezažil jaké to je nemůže soudit, je to tak trochu i pocit selhání. Asi jsem úzkostlivá máma, ale svoje děti chci mít prostě u sebe, tak to cítím jako máma. Jsou ale i takové mámy, které jsou rády, že si po porodu odpočinou.

 
Calathea
Kecalka 460 příspěvků 29.01.15 18:07

.

Příspěvek upraven 17.08.15 v 21:54

 
Fitmamka
Kecalka 206 příspěvků 29.01.15 18:22

S tvým deníčkem jsem se naprosto sžila. Sice jsem měla akutní sekci, ale to odloučení jsem ještě nezpracovala. Je to už 13m a pořád to ve mně je. Syn je ale mé první dítě, takže nemám srovnání. Ale přesně to samé jsem cítila. Celých devět měsíců byl u mě v bříšku, cítili jsme se a najednou je surově vytažen a někde sám, kde není jeho máma, navíc mi ho první hodiny dokrmovali UM :(
Snad to někdy přebolí, taky si říkám, že jsme měli štěstí oproti druhým. Prostě máme naprosto stejné pocity.

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 19:18

@Calathea taky jsem se těšila na další porod, tentokrát už tam chtěl i manžel, ale nakonec nám to nebylo souzeno :nevim:. Prostě to bylo jinak než jsem cítila, že by to mělo být. Když mi na sále řekli, že jsem si porodila velikostně 3 měsíční miminko, tak jsem řekla, že to oni porodili, já jen ležela…, ale na jednu stranu ještě, že je i tato možnost porodu, už kvůli miminku :kytka: @Fitmamka pokud plánujete další miminko, tak se snad zadaří abys měla dítko u sebe, i když většinou, když mluvím s kamarádkama co měli najdřív císaře a pak rodily přirozeně, tak by zase volily císaře.
Já za sebe vaginální porod, ale kvůli miminku byl lepší císař, ale pro mě na psychiku záhul, možná kdyby ny to byl člověk připravenej už od začátku je to něco jinýho, pro mě to bylo celkem rána z čistého nebe.

 
Fitmamka
Kecalka 206 příspěvků 29.01.15 19:30

@85martulina přesně! Kdybychom na to byly připravené. Jenže mě ani ve snu nenapadlo, promítnout si - co by, kdyby - Zkrátka mě tato eventualita nepřišla za celé těhotenství na mysl. Kdybych se na to připravila, od počátku bych chtěla nadstandard a domluvila bych se s manželem, tchýní a mamkou, aby se prvních 24h u mě prostřídali a malého mi přikládali na kojení, hlavně, aby byl se mnou a ne někde pryč. A trvala bych na tom, aby mi ho nechali po porodu na mém těle, kdy bych ho také poprvé nakojila. Pořád myslím na to, jestli za některé problémy, které máme, nemůže právě způsob porodu a následné tří denní odloučení. Ještě musím dodat, že já, ani malý jsme neměli komplikace, kvůli kterým bychom museli být odděleni, rodila jsem 40+4tt

Příspěvek upraven 29.01.15 v 19:33

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 29.01.15 20:34

@Fitmamka tak to mě dcerku nosily sestřičky na kojení, ale od té doby co mě dovezli na JIP (cca od 9 hodin ráno) až do druhého dne mi ji přinesly asi 3×, ale být bez dcerky 3 dny, to bych se asi zbláznila, asi bych tam udělala bordel, kdyby nebyl důvod odloučení.

 
Fitmamka
Kecalka 206 příspěvků 29.01.15 20:48

@85martulina Já za nimi pořád chodila a ptala se, kdy mi dají dítě. V těch bolestech z operace, nadopovaná morfiem a plná hormonů… Brečela jsem manželovi do telefonu v naději, že třeba něco udělá. Nikdo neudělal nic. Sestry mi řekly, že dokud nebudu schopná se o sebe postarat, malého mi nedají. Jak já se snažila. Sice za mnou zůstávaly po celou dobu, co jsem měla zavedený drén, na podlaze čůrky krve, ale chodila jsem sama na WC, do sprchy, dělala, co po mě chtěli a stejně jsem ničeho nedosáhla. Jedna známá mi poradila jít k psychologovi. A asi to udělám. Sama to nepřekonám

 
katy17
Zasloužilá kecalka 884 příspěvků 30.01.15 16:50

Děkuji za hezký deníček určitě to ženským pomůže…já soudit nemůžu měla jsem „normální“ porody první vyvolávaný 14 dní po termínu a druhý spontánní „naštěstí“ 14 dní před termínem jinak bych si taky porodila 3 měsíční dítě malá měla 4100g a byl to lepší porod jako ten vyvolávaný s menším dítětem. ;) Hlavně že je malá zdravá to je to nejdůležitější. :hug: :mavam:

 
Lenka Z.
Kecalka 175 příspěvků 30.01.15 19:37

Ahoj, četla jsem první deníček a říkala si, jaká hrůza Tě potkala při tom druhém porodu císařem. Ale nakonec myslím, že jsi to měla v pohodě, alespoň oproti mně. V podstatě Ti závidím, že jsi alespoň jedno dítě porodila přirozeně. Já mám všechny tři císařem a stále mě to dost mrzí. Nejhorší to bylo po tom prvním císaři. Malého jsem měla až třetí den, poporodní komplikace, 11 dní v porodnici, hormony na pochodu, stále jsem brečela. Malého mi vozili jen na kojení na 10-15minut a zase rychle pryč. Ještě rok poté jsem při vzpomínce na to období brečela. Těšila jsem se na druhý porod, jak si to tentokrát užiju, měla jsem domluvenou dulu, ale opět se nezadařilo, opět nepostupující porod a opět sekce… Tentokrát jsem ale mohla mí dítě u sebe „už“ asi 17h po porodu, manžel mi s péčí pomohl. Naštěstí byl volný nadstandard, tak jsme tam první noc spali všichni spolu. A to mi pomohlo, že mi ji dali tak brzy po sekci. A třetí dítě už byl plánovaný císař. Už jsem věděla, co mě čeká, a o to to bylo horší… Chtěli jsme, aby nám ji dali co nejdřív, manžel spal na nadstandardu, tak mi ji mohl vozit na JIP na kojení, ale opět zklamání. Nějak se jim malá nezdála a chtěli si ji nechat přes noc na pozorování. Takže mám tři děti, ani jedno jsem nezvládla porodit sama a ani se o ně hned po porodu postarat :( Ale samozřejmě díky Bohu za ně a za to, že jsou zdraví a že jsme to díky těm sekcím vlastně vůbec přežili…

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 30.01.15 19:48

@katy17 děkuju za přečtení a reakci, vyvolávaný porod taky asi nic moc. Tý naší macandě se ven nechtělo vůbec. Ještě, že ta vaše prdelka dostala rozum a vykoukla na svět dřív :hug:

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 30.01.15 19:52

@Lenka Z. děkuju za přečtení deníčku. Po psychické stránce byl pro mě druhý porod těžší, ale jak jsem i psala, oproti příběhům jiných maminek si vážně nemám na co stěžovat. Pro tebe to muselo být určitě mnohem těžší než pro mě, právě i ze strachu jak by dopadl další porod už další dítko nechceme, sice když nám řekli, že čekáme 2. holčičku, uvažovala jsem jestli nezkusíme toho „následníka trůnu“, ale po císaři to nechci zkoušet a riskovat, že by to mohlo být ještě horší. Jsi statečná, jak jsi to 3× zvládla :hug:

 
Lenka Z.
Kecalka 175 příspěvků 31.01.15 18:20

@85martulina Třeba ještě dojdeš do stádia, kdy zatoužíš po tom třetím :) Po jednom císaři bych se hned nebála další sekce a případných traumat. I když pokud máš mimča s vysokou porodní váhou, je to trochu komplikace. Já si říkala, že toho třetího císaře musím zvládnout, než si pak vyčítat, že už mi ujel vlak a že jsem to nezkusila :) Třetí dítě jsme oba moc chtěli. Dokonce jednu dobu mluvili Mudři o tom, že to zkusíme přirozeně, ale pak si asi rozmysleli, malá byla taky macek - 4,3kg :)

 
85martulina
Kecalka 390 příspěvků 31.01.15 19:48

@Lenka Z. nikdy neříkej nikdy, ale upřímně, si nedokážu představit být doma ještě s dalším dítkem, už teď mi ty naše treperendy dávaj docela zabrat a už takhle budu doma 6 let, bojím se abych pak nějakou práci vůbec našla…
Hlavně jsme vždycky s manželem chtěli dvě děti a to se nám splnilo, máme dvě krásné, zdravé a princezničky, i když mi to někdy připadá, že máme dva chlapečky :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele