Mé hororové těhotenství

Anonymní  Vydáno: 23.06.16

Chci se s vámi podělit o své prožitky a zážitky v těhotenství. Chci jen upřesnit, že v době, kdy jsem byla těhotná, moje máti bydlela s námi, nikdy neměla v lásce mého přítele a mě měla asi zřejmě jako bankomat. Vztah, který už tak držel jen na vlásku, se totálně přetrhl, když jsem přijela z porodnice. Svou vnučku nechtěla ani vidět.

Otěhotněla jsem plánovaně neplánovaně. Přestala jsem se chránit, ale nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Jiné páry se snaží i několik let. Byla polovina ledna, kdy jsem si udělala test, jelikož jsem nedostala dosud pravidelnou menstruaci a ejhle, dvě čárky.

Začala jsem plakat a ani nevím, jestli to bylo štěstím, nebo hrůzou. Prostě měla jsem smíšené pocity. Po vybrečení jsem udělala fotku testu a poslala příteli. Ten mi jen odepsal: „Ups.“

I když 20 let už mi bylo a bohužel i 30 let už mi bylo, i tak jsem měla obavy, jak to vlastně oznámím mé matce. A jak se říká, mělo by se počkat do druhého trimestru, než se má mimčo oznamovat, tak jsem si říkala no co už, času dost. To jsem nevěděla, jak moc jsem se pletla. Po dalším týdnu jsem začala mít nesnesitelné stavy únavy a bolest prsou. Normální symptomy těhotenství.

Přečetla jsem toho dost od doby, co jsem věděla, že jsem v tom, a tak když mi začaly ranní nevolnosti, i tak jsem to stále brala jako příznaky těhotenství. Po dvou dnech nepřetržitého zvracení mi přítel navrhl, že bych asi měla navštívit doktora. A tak jsem šla.

V čekárně jsem se modlila, abych nezačala zvracet, a i když se mi chtělo, tak jsem to silou vůle potlačila. Přišla jsem na řadu a u doktora jsem se rozplakala. Ptá se mě, co mi je. A tak mu popovídám, že jsem těhotná a zvracím.

A on povytáhl obočí, zatvářil se, jako jestli to myslím vážně, že ho s tímhle otravuju a sladce mi odpověděl: „Ano, jste těhotná a zvracení k tomu patří.“

Dal mi jasně najevo, že už ho nemám otravovat, když začal koukat do počítače. A tak jsem šla domu, měla jsem nesnesitelnou bolest v podbřišku, strašnou pachuť v puse a měla jsem pocit, že každej kolemjdoucí ví, že jsem těhotná a kouká na mě.

Když jsem dorazila domů, zavolala jsem do práce a oznámila jim, že jsem těhotná a že nepřijdu, že mám potíže a oni jen, že ať jim to donesu písemně. Sedla jsem si ven na lavičku a plakala. V tom přišla máma na cigaretu a ptá se mě, co mi je, že pár posledních dnů jsem divná. Tak se na mámu podívám přes slzy a říkám jí, že jsem těhotná.

Docela mě překvapila její reakce, jelikož mi dala pusu a začala se radovat i presto, že mého přítele nesnáší. A hned začala říkat, že pokud mi je takhle zle, že to bude holka. No měla pravdu, holčička to je, ale to jsem nevěděla, jak hodně mi blbě ještě bude. Den na to jsem šla ke gynekologovi, ten potvrdil těhotenství a napsal mi marodní.

Další týden jsem strávila v posteli plakáním a zvracením. Nemohla jsem nic jíst, ale horší bylo to, že jsem nemoha ani nic pít. Teda snažila jsem se pít, ale nešlo to. A tak když i další týden se ubíral v tomto duchu zvracení a brečení, jednoho večera, když přítel přijel domů z práce, mi říká, že ať se oblíknu, že jedeme na pohotovost.

Jen kroutím hlavou, že ne. Ono totiž bylo bolestivé se jít i osprchovat a já už se nesprchovala asi 5 dní. A tak při představě, že musím vylézt z postele, jít se vyzvracet a pak jít do sprchy a obléknout se, jsem se začala celá třást, že to nezvládnu. Nedokážu se obléknout. Na to jsem moc slabá, a tak jsem se musela jít jen vyzvracet, jelikož jak si přítel sedl ke mně na postel, tak se zhoupla matrace a já zacejtila jeho parfém.

Když jsem se vrátila do ložnice, tak přítel na mně stále trvá, abych se oblékla. „Ne,“ pláču a lehám si zpět do postele, obracím se na bok a snažím se usnout.

Když spím, tak nic necejtím, a tak se snažím spát. Přítel odchází a já zavírám oči a usínám. Budí mě štěkot psa.

„Ne, já se nechci probudit, chci spát,“ říkám si v duchu a jak otvírám oči, cejtím, jak mě opět tlačí břicho a musím vylézt z postele. Opět musím jít, naštěstí koupelna je jen přes chodbu. Zvracím do umyvadla a slyším hlasy z chodby. Přítel s někým mluví. Vracím se zpět do ložnice a tam už je přítel se zdravotníkem. Lehám si a zdravotník se mě ptá na otázky.

„Nechte mě spát,“ říkám si v duchu a jen na něj tupě zírám. A tak přítel mu odpovídá na otázky, pak teda musím odpovídat i já. Chce po mně, abych se oblékla a že mě odveze do nemocnice.

„Ne,“ odmítám.

Povídá mi, že má podezření na dehydrataci a že musím jít na umělou výživu.

„Ne,“ zase odmítám, a tak zdravotník říká partnerovi, ať zítra mě vezme k doktorovi, aby napsal žádanku do nemocnice. Zdravotník odjíždí.

Přítel se vrací do ložnice a zvyšuje hlas, když se mě ptá proč jsem nejela s nim, když jako idiot zavolal ambulanci, aby se na mě podívali, že vypadám hrozně, jsem celá bílá a ztrácím se mu před očima. Jen se obracím na bok a zavírám oči.

Nejeli jsme k doktorovi ani následující, den ale den na to už mě přítel donutil jít na pohotovost. Po několika testech z moči a krve mě posílají do nemocnice. Dostávám kapačku s výživou, napíchnutí je strašně bolestivé, jelikož jsem celá vysušená podle sestry. A dostávám nějaké prášky proti nevolnosti.

Konečně po nekonečných 4 týdnech se mi dělá trošku dobře. Přestává mě tak nepříjemně pobolívat břicho a druhý den v nemocnici jsem k večeru snědla sendvič. Také jsem šla na první ultrazvuk, kde zjistili, že jsem 8 týdnů těhotná a já poprvé viděla mojí princeznu. Malá fazolka s bijícím srdíčkem. Další den mě propouští domů s hromadou prášků proti nevolnosti. Mají jen jednu nevýhodu, a to, že po nich je člověk strašně ospalej. Do nemocnice jsem musela ještě asi 3×, dvakrát ještě jednou na výživu a jednou kvůli krvácení.

Následující dny se mi splývají všechny do jednoho. Pamatuji si jen, že moje máma prodělala operaci, a tak jsme „marodily“ obě. Já většinu času prospala a nemohla jsem pomoct mámě po propuštění po operaci. Vím, že jí též bylo špatně a po silných prášcích, co dostala, zvracela. To je mi docela líto, ale já opravdu nebyla schopna.

Když se mámě udělalo lépe, tak dostala marodní a peníze začaly být problém v naší domácnosti. A nastaly hádky mezi mnou a mámou. Nedokázala pochopit, že taky nemám a taky marodím a je mi zle. Dny, které jsem mohla dělat víc než jen ležet, jsem prakticky jen řešila peníze a bylo to dost stresující.

Chápu že, když člověk marodí, nemá dost, ale moje máti je silnej kuřák a převážně chtěla peníze na cigarety, pak až jídlo. Já toho moc nejedla, a tak nákupy dělal přítel a to se matce taky nelíbilo, že nenakoupí tak, aby ona mohla navařit.

Oni dva spolu nekomunikovali a vše šlo přes mě. Dost těžce to nesu, má se nám narodit miminko a nechci, aby přišlo do domácnosti, kde skoro tchyně nekomunikuje s mým partnerem. Je mi z toho smutno.

Konečně začíná druhý trimestr a mě je konečně líp! Zase chodím do práce a bříško už se začíná zvětšovat, mám další ultrazvuk a vše vypadá být v pořádku. Jen hádky doma se nelepší a spíš eskalujou. Několikrát se s matkou hádám. Z jedné hádky si pamatuji, když mi řekla, že lituje, že když jsem byla mimino, že mi nešlápla na krk a říká mi: „Taky třeba budeš chtít tomu svému miminu šlápnout na krk.“

Pláču. Snaží se mě a přítele rozdělit a přichází s různýma pomluvama.

„On tě podvádí. Je s tebou, protože nemá kam jinam jít. On tě vlastně vůbec nemá rád!“ A tak pořád dokola.

Když jsem v práci a přicházím kvečeru domů, tak hned jako první slyším, že on vypnul topení, aby byla celej den v zimě. Jdu do ložnice a ptám se přítele, co se stalo s topením a on na mě nechápavě kouká a říká, že neví nic. Jde zkontrolovat kotel a zjistí, že je vyplej. Máma vždy přijde s jednou verzí a přítel s druhou. Není to poprvé. Nevím, komu věřit. Teď už vím.

Třetí trimestr se mi vrátila nevolnost, a tak se střídají dny, kdy chodím do práce a dny, kdy jsem doma. Už víme, že budeme mít holčičku, a tak, když mám dobrý dny, tak se snažím něco málo nakoupit. Hádky přetrvávají, ale už nemám sílu to řešit. Soustředím se na moji malou v bříšku a snažím se nerozčilovat. Jde to těžko, matka vždy řekne něco, co mě vyprovokuje. Stále hodně brečím a věřím, že to jsou hormony.

Nějak jsem se dostala do finiše svého těhotenství a už jsem na mateřské. Matka je o něco milejší a zdá se, že se těší na miminko. Jak jsem se v tomhle spletla. Už je po operaci lepší a vaří. Já se dost cpu a nemůžu spát v noci. Celej měsíc před porodem jsem skoro v noci nespala a dospávám se odpoledne, když byl přítel v práci.

Ve dvě ráno mi praská voda a já aj přes to, že se klepu nervozitou, se snažím zachovat klid. Během dne jsem se opět díky matce pohádala s přítelem. Po hádce jsem ho už v životě nechtěla vidět, ale nějak měním názor, potřebuju, aby mě vzal do porodnice. Budím ho a říkám, že mi asi praskla voda.

Vystřelil z postele a mně bylo z porodnice řečeno, že mě jen zkontrolujou a když to nebude vypadat na porod, pošlou mě zpět domů. Tak se na mě sestra podívala, potvrdila, že mi praskla plodovka a poslala nás zpět domů.

Měla bych spát, ale nejde to. Jsem moc vzrušená, co se bude dít, navíc asi budu muset jít na vyvolávanej porod. Příští den se nic neděje, nemám bolesti a po zavolání do nemocnice mi udělali schůzku na další den na vyvolání. Však ještě ten večer jsem dostala kontrakce a malá se rozhodla přijít na svět o den dřív než byl stanovenej termín.

Kontrakce jsou silnější a bolestivější a ve tři ráno jedeme do nemocnice. Ještě v bolestech jdu za mámou a dávám jí peníze v případě, že v nemocnici budu déle. Na sále jsem dostala monitor a sestra řekla, že mě vyvolají už dnes. Zavedla mi nějakej gel, kterej odstartoval kontrakce po dvou minutách. V bolestech a vyčerpaná jsem upadala do bezvědomí a po 12 hodinách byl čas rodit.

Žadonila jsem o epidural a po jeho dostání mi klesl srdeční tep a mojí malé ještě v břiše také. Takže malá musela z bříška co nejdříve, a tak jsem rodila kleštěma. Samotnej porod jsem necítila z důvodu epiduralu. Ještě jsem dostala infekci z plodový vody, a tak mi nasadili antibiotika. Malá je dostala taky preventivně.

První den na pokoji za mnou přijel přítel, ještě mi dovezl chybějící věci. Nebudu popisovat, co se děje na pokojích. Po ukončení schůzky navrhl, že zítra přijede i s mojí máti. A já si říkala, že jo, že se budu na ně těšit.

Druhý den přítel přijel opět sám. Ptám se, kde je máma, chtěla jsem se podělit o zážitek z porodu, ale hlavně jsem chtěla, aby viděla vnučku, však je jen dva dny stará. Je tak maličká a roztomilá. A přítel mi říká, že mamku začala bolet ta noha a že teda zůstala doma. Tak si říkám no co, zítra stejně by mě měli pustit domů, tak malou uvidí zítra a já se hrozně těšila domů.

Třetí den po kontrole nás teda propustili domů asi kolem šesté večer, mám takovej pocit. No přítel byl už stejně u nás, a tak když mi sestra přišla říct, že můžeme jít, tak jsme jen všechno hodili do tašky, malou do autosedačky a hurá pryč.

Jakmile jsem prošla dveřmi ven z porodnice, začala jsem nekontrolovatelně brečet. Všechno to na mě tak padlo a já brečela celou cestu až domů.

A jsme doma, přítel otevírá dveře a jde s malou v autosedačce jako první do obýváku, já jdu za ním a stále plakám a matka je na schodech a slyším ji říkat: „Tak už jste tady.“

Přítel dal malou na gauč a já se k ní nakláním, abych ji vyndala a vidím, že je za mnou matka. Všimla jsem si, že přestěhovali jednu kytku, o co jsem žádala skoro 2 měsíce, a tak přes vzlykání a slzy říkám:

„Jé, konečně je tady ta kytka,“ a matka jen řekla: „H, m to udělal on.“

A najednou se přítel s mou mámou začali hádat! Totálně po sobě začali řvát jak psi a já si jen pamatuju, že sedím na gauči, malou mám v náručí a obě pláčem.

Perfektní přivítání! Matka třískla dveřmi a přítel přišel za mnou zpět do obývačky. Nevím, co se stalo, ale odcházím i s malou do ložnice, kde už je přebalovací pultík a postýlka a všechny věci, co potřebuje. Přijela i moje sestra, která se též ani nepřišla podívat na miminko, ta byla v pokoji u mámy. Takže barák plnej lidí a nikdo se nezajímá o mě a ani o malou! Je mi z toho na nic.

Přes dveře asi po dvou hodinách, co jsem už byla doma a starala se o malinkou, která začala brečet, na mě matka zavolala, jestli nechci s něčím pomoct. Ještě hodně naštvaná a stále brečící řvu zpět přes dveře, že NE. Potom přes dveře křikla, že dělala bramborovou kaši a vypekla rybí prsty. Když malá usnula, šla jsem si nabrat.

Přítel si vzal volno na celý týden, aby mi do začátku pomohl. Já byla po celou dobu s malou u nás v ložnici a chodila mimo jen na záchod a pro jídlo. Sestra a matka byly zavřený v pokoji a též jsem je jen slyšela, když šly na cigaretu nebo na toaletu a do kuchyně. Ani jeden z nás nekomunikoval! Hrozná atmosféra, chtěla jsem utéct z vlastního baráku a nevracet se, ale nemohla jsem. Musím se starat o maličkou a jen v tichosti doufám, že někdo prolomí ledy.

Ledy prolomila matka, když přítel odjel po týdnu do práce. Jen jak odjelo auto, ona klepe na mé dveře do ložnice. Malá spí. Sestra už je taky pryč. Tak říkám, že dále. Matka otevře dveře a ptá se, jestli jí dám peníze, že nemá na cigarety a že taky už skoro tejden nic nejedla. Ptám se, co se stalo s penězma, co jsem jí dala v den, kdy jsem šla do porodnice. Odpovídá mi, že si přece koupila cigarety.

„Hm,“ říkám. „Nemám peníze.“

Otočila se zavřela dveře a odešla zpět do pokoje. Bouchla dveřmi. Asi hodinu se nic neděje. Rozleží se mi to vše v hlavě a vytahuju 500,–, které mám pro strýčka příhodu. Malá stále spinká. Klepu u matky na dveře. Asi po minutě se ozve: „Dále.“

Otevírám dveře a říkám, že tady mám posledních pět set a dávám je na stůl. Odcházím zpět do ložnice. Matka u mě otevírá dveře a spustila výčitky, to že jí přítel řekl, aby držela hubu, když se hádali a co si to dovoluje a že je to hajzl a to, jak jí vtrhl do ložnice, když měla za mnou přijet do porodnice! Prej jí zabouchal na dveře a řval na ni, že honem honem za 20 minut musíme jet, ještě se chce stavit v obchodě něco koupit.

Jen na ní koukám a nechápu, proč zvyšuje hlas, když mi malá spinká. Pak začne vyčítat úplně všechno, začala vytahovat starý věci, že jsem si jednou od ní půjčila trošku větší obnos pěněz, kterej jsem jí vrátila, ale ne ve stanovenou dobu a jak sedím na její židli a že kdyby nebylo, jí tak nemám nic! A nepřestává.

Potom řekla něco, co mě asi hodně rozčílilo. Už si nevzpomínám, co řekla, ale hodně mě to vytočilo a pamatuji si, že jí říkám, ať mi vrátí ty peníze. A máma, že ne, a odstrkuje mě. Vracím se do pokoje, beru židli, která mi před chvilkou byla vyčtena a hážu ji po mámě dolu ze schodů. Samozřejmě máma už byla mimo schody, to zas tak zatměno jsem neměla.

Pořád si říkám, že to jsou hormony, jsem v šestinedělí. Nechápu, jak v tom randálu malá spokojeně chrupká. Já zase brečím, tentokrát to jsou nervy, jsem tak rozčílená, beru nůžtičky na nehty a začnu si rejt do ruky. Potřebuju vyventilovat vztek. Přestávám, až když mi teče krev. Matka odešla. Asi zřejmě nakoupit.

To jsou mé zážitky a prožitky, představovala jsem si své těhotenství a návrat z porodnice trošku jinak.

Závěrem se tedy máma ode mě odstěhovala, u všech známých mě a mého přítele pomluvila tím nejhorším způsobem a já furt nějak nechápu, co jsem udělala špatně. Neříkám, že jsem svátá, ale pokaždý, když chtěla peníze, někam odvést nebo s něčím pomoct, tak jsem vždy byla po ruce.

Malé už je 8 měsíců a já se furt nějak trápím, téměř denně brečím a je mi ze všeho nějak smutno. Po odstěhování moje máti absolutně nejeví zájem o mě nebo o vnučku. Před tím, než se odstěhovala teda nakonec malou viděla a párkrát si ji i vzala do náruče, ale možná i to jen byla přetvářka a hra ze strany mojí máti.

PS.: Přítel je pracovitej, nechodí nikam za kamarádama, neholduje pivu ani drogám, dělá pro mě vždy první a poslední, jen asi nevypadá jako model jako můj ex, kterýho máti tak nějak zbožňovala a on velice holdoval všemu výše uvedenému, jo a ještě jsem mu přišla na nevěru.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 1.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
mau-mau
Ukecaná baba ;) 2262 příspěvků 23.06.16 03:49

8o 8o Teda jen zírám. To snad není pravda, asi mě šálí zrak. Jdu ještě chrupkat. 8o

 
Little_Talker
Ukecaná baba ;) 1863 příspěvků 23.06.16 06:07

Máte co jste chtěla, chudák dítě :,(

 
Heivka
Ukecaná baba ;) 1068 příspěvků 23.06.16 06:30

Myslím, že by jste se měla přestat trápit a ohledně vašeho vztahu s matkou zajít třeba k psychologovi. Z vašeho pohledu vám v poslední době nic dobrého do života nepřinesla a vlastní dceři říct, že jí měla šlápnout na krk je víc než dostatečný důvod takové vztahy neudržovat.
Máte podle všeho dobrého přítele, zdravou dcerku. To je to na co je důležité se soustředit. Ať vám vaše matka kromě těhotenství a prvních pár měsíců s dcerou nepokazí i zbytek života. Držím palce, ať jste v životě šťastná.

 
protection  23.06.16 06:41
:roll:
 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 23.06.16 06:46

Docela je mě líto vaší holčičky :(

 
Katty1203
Kecalka 152 příspěvků 40 inzerátů 23.06.16 07:03

No to je teda síla. Jak už tu někdo pdal-chudák děťátko. :(

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 23.06.16 07:19

Podle mě bys měla jit k psychologovy. Malé to jen ublizuje kdyz te vidi uplakanou..udelej to kvuli ni.Mas asi hodneho chlapa tak se o nej opri a budte rodina..preji hodne stesti a zdravi vsem..

 
madanga
Závislačka 4141 příspěvků 23.06.16 07:22

@Little_Talker ty chytra :roll: a myslis ze to tak chtela? Ja myslim, ze nechtela..

 
Kakika
Extra třída :D 13457 příspěvků 23.06.16 07:24

Nechce se mi věřit, že toto napíše někdo, komu již bylo 30. To je skutečný příběh? Vážně jsi odmítala lékařské ošetření, když jsi v sobě tak dlouho nic neudržela? Tolik věcí, kterým se nechce vůbec věřit, že možná až doufám, že žádnou holčičku jsi neporodila :think:

 
Frnda
Ukecaná baba ;) 1947 příspěvků 23.06.16 07:28

Si to špatně napsala, to není (nebyl) horor, ale jedná velká KOMEDIE. :mrgreen:
Jedna kňučí, druzí řvou, v baráku plném těžce dospělých lidí jedna plonkovní pětistovka, kterou dostane ten, kdo víc zaječí jak dlouho nejedl a nehulil. :roll: Že chce matka šlápnout děcku na krk to je super slovní spojení, tak z gheta asociálů.
Jedinej příčetnej bude z popisu asi chlap, ikdyž né tak úplně, když v tomhle dovede žít.
Ty se sebou začni něco dělat, najdi si dobrého psychologa, nebo psychiatra a dej se kvůli holčičce do pořádku.

Příspěvek upraven 23.06.16 v 07:29

 
PAN66
Zasloužilá kecalka 700 příspěvků 23.06.16 07:36

Styl psani je otresny. Prislo mi, ze to pise ufnukana 15. Co se tyce domacnosti, hruza. Stejne tak jednani slecny. V tom chcete vychovavat dite?

Příspěvek upraven 23.06.16 v 07:37

 
katerina.Tr
Kecalka 215 příspěvků 23.06.16 07:39

Šla bych bydlet bez matky. Bydlení s ní evidentně nedělá dobrotu. Divím se, že raději lékaři neudělali císaře, než kleště

 
Cuddy
Extra třída :D 11769 příspěvků 23.06.16 07:39

Jste zajimava rodina, vsichni tri. Vzpamatuj se, aby alespon dite na tom bylo o trochu lepe.

Příspěvek upraven 23.06.16 v 07:40

 
Little_Talker
Ukecaná baba ;) 1863 příspěvků 23.06.16 07:49

@madanga autorce je přes 30, žije s matkou, nemá peníze a plánuje dítě… Než se do něčeho takového pustím, tak si přece zajistím nějaké zázemí :nevim:

 
jagus
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 23.06.16 07:53

Neboj, chce to čas. To ze je máma pryč je v tuhle chvíli to nejlepší. Mluvím z vlastní zkušenosti a věř ze čas to vyřeší. Buď si spokojene budete žít svůj život bez mámy i když to je chvílemi těžké a nebo po čase to mame dojde a pochopí ze je to tvůj život a začne se na to dívat jinak. I u nás se vše srovnalo a jsem za to ráda. Ja to teda měla s tátou. Teď máme dobré vztahy vídáme se každý týden a užíváme si to. Ty se netrap pokud nebudete chtít obě nic nepomůže. Kousni se a řekni si dost. Udělala jsem hodně a o to krásné přichází ona. Najdi v sobě tu sílu a hoď to za hlavu pak vám bude krásně. Přeju hodně štěstí a především krásný život vaší princezně.

 
Misel02
Závislačka 4248 příspěvků 23.06.16 08:03

Tak jestli toto psala žena co má více jak 30let promin ale chováš se jak pubertačka řezat se do ruky, pořád brečet už co jsi zjistila že jsi těhotná, nevím to neděla moc dobrotu věřím že tva matka tě vycucla jak z pěněz tak i psychicky ale máš přítele a dceru a to je hlavní navštiv nějakého doktora co ti pomuze zvladat tvoji pschiku :hug:

 
sediza
Kecalka 416 příspěvků 23.06.16 08:12

Chtělo by to převzít odpovědnost za svůj život. To, co se Vám děje, můžete ovlivnit. Také doporučuji psychologa nebo psychoterapeuta a nějakou literaturu o duševním růstu. Představte si, jak chcete, aby Váš život vypadal a jděte za tím. To chování, které popisujete, takto se nechovají ani ty patnáctileté děti, jak tu někdo píše. Vaše matka je nevyzrala osobnost a je jen na vás, jestli půjdete stejnou cestou jako ona.

 
sunshinegirl  23.06.16 08:26

Moc nerozumím tomu, proč si plánovaně neplánovaně pořizuje dítě někdo, kdo nemá žádné zázemí. Chlap se s tvou matkou hádal už před těhotenstvím, to musí být bomba atmosféra pro těhotenství a výchovu dítěte. Ono i když je doma fajn, tak to těhotenství stejně není jednoduché. Navíc nejste absolutně finančně zabezpečení. A to, že jsi byla na neschopence a neměla jsi příjem není žádná omluva. Když plánuji dítě, musím mít úspory a to docela velké. A nebo menší úspory, ale chlapa co je ochotný chodit po práci na brigády a vydělat dostatek peněz. To, že tvoje matka nemá na jídlo a na cigáry tě vůbec nemusí zajímat! Nemáš žádnou povinnost své rodině milovat, nemáš žádnou povinnost je živit. Máš povinnost živit svou rodinu.

To, že házíš židlí ze schodů a rýpeš se nůžkami do rukou apod. je opravdu důkaz psychické krize. Těhotenství je vyčerpávající, zvlášť pokud máš nějaké velké nevolnosti nebo trápení. Ale protože to může skončit velkým neštěstím, je lepší to řešit s odborníky.

 
paola white
Extra třída :D 12611 příspěvků 23.06.16 08:54

Chudak dite. Takovy rodiče a prarodice, to je snad za trest

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 23.06.16 08:58

No potěš koště, takový život ve 30. Přijdete mi dle popisu jako sociální případi a přítel bez kousku sebeúcty, když si tohle nechá líbit…Deníček bych nazvala jinak: Hororový život mé dcery. Promiň, ale chudák dítě.

 
elinka90
Ukecaná baba ;) 2102 příspěvků 2 inzeráty 23.06.16 09:08

Přijdete mi docela labilní. Asi byste měla navštívit nějakou odbornou pomoc. Mám také 8. měsíční dceru a absolutně si neumím představit, že bych furt brečela. To dítě to vnímá

 
Mexie
Závislačka 2676 příspěvků 23.06.16 09:10
8o 8o 8o 8o
 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 23.06.16 09:25

Zaznělo to tu už několikrát - tohle psala ženská po třicítce? Autorko, snad ti komentáře pomůžou k tomu uvědomit si, že tohle není normální a něco se sebou a životem tvé nové rodiny udělat.

 
ka2ka
Kelišová 6117 příspěvků 23.06.16 09:31

Na matku a její chování se vykašli a soustřeď se na partnera dítě a věř mi bez matky se dá žít naprosto bez problémů, ale bez hodného a starostlivého partnera je ten život mnohem těžší ;)

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 23.06.16 09:36

Každopádně vyhledat pomoc odborníka. Tohle normální není.

 
dadulam
Kecalka 252 příspěvků 23.06.16 09:42

Tak já Vám přeju, abyste to nejhorší měla za sebou. Na matku se vykašlete a snažte se dát do pohody, hlavně pro tu malou. Držím palce.

 
Cukřinka
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 23.06.16 09:56

Vy jste dobrá famílie.

 
Padme93
Ukecaná baba ;) 2231 příspěvků 23.06.16 10:06

Po přečtění nadpisu jsem si říkala - ajéje, to bude plno zdravotních komplikací a katastrof. No po přečtení je to jedna velká komedie.

na to, že je pistaelce přes třicet, mi přijde jako nevyzrálá puberťačka. Plánuje dítě, a brečí, ze zvrací? Brečí, že zvrací ale nechce pomoc od lékaře? ještě, že má aspoń chlapa dostatečně chytrýho, aby zavolal zdravotníka přímo k ní, domů.

nechápu, proč dává prachy máme na cigára, vlastně vůbec nerozumím, proč neměli vyřešené bydlení a plánovali dítě.

zakladatelce bych doporučila, aby vyhledala odbornou pomoc, protože její jednání a chování mi normální nepřipadá. Hodně štěstí, protože jinak bude mít hororový dětsví spíš její dítě, s labilní matkou.

 
Uživatel je onlinereinkarnace
Závislačka 3765 příspěvků 6 inzerátů 23.06.16 10:07

Tak předně nechápu, jak toto mohla zažít/napsat osoba, starší 30ti let. Jednak pokud s přítelem chodíte do práce, nechápu soužití ve společné domácnosti s matkou - respektive se divím i ušima, že tě přítel nekopl do zádě, já bych to na jeho místě nevydržela. Za další nechápu tvé caviky skrz hospitalizaci - za tvůj šílený stav sis mohla tak trochu sama tím, žes to nechtěla řešit..celkově to na mě působí jako soužití nějaké šílené sociální vrstvy slabomyslných jedinců…tvojí malé přeji hodně zdraví a proboha postavte se už aspoň kvůli ní na vlastní nohy, chováte se jak malé děcka :nevim: deníček jako takový se číst dal…obsah a fakta ale otřesné teda

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 23.06.16 10:23

Nechápu takove lidi. Vám preji hodne stesticka a pevne nervy

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 23.06.16 10:37

Hele autorko,

asi jsi čekala, že Tě tu podpoříme, ale popravdě, z deníčku je jednoznačné, že potřebuješ pomoc - at už je vymyšlený/vylep­šený, nebo pravdivý. Ty se dehydruješ tak, že jsi úplně mimo, a odmítáš pomoc partnera i odborníků? Bydlíš s matkou, když ona evidentně může odejít (jak to později uvidíme)? A nejvíc řešíš chování svojí matky, když nemáš peníze na jídlo a máš sklony k sebepoškozování?

A házení židlí nekomentuju…

Opravdu se sebou něco udělej, a to co nejdřív.

 
Lifka
Kecalka 130 příspěvků 23.06.16 10:52

Jakpak, že zní citát z Bible „Kdo jste bez viny hoďte kamenem“. Prosím nesuďte tak tvrdě. Slečně může být z komentářů ještě hůře a to přece nechceme.

 
Hanka-L
Ukecaná baba ;) 1398 příspěvků 23.06.16 10:55

Tak nějak nemám slov… 8o :roll:

 
MeganB
Kecalka 369 příspěvků 23.06.16 11:47

Nechapu na zacatku proč si furt brecela :nevim: proč kdyz tvoje matka nenávidí přítele, jste nebyli schopni, kdyz je vám přes 30,odstěhovat?

 
Rieshell
Závislačka 3648 příspěvků 23.06.16 11:55

Já jen nepochopím…člověk nemá na jídlo (ano, může se to stát, když nečekaně brzy otěhu a pak navíc skončí hned na nemocenské), ale cpe mámě prachy na cigarety??? Na to bych se vyprdla…ať si na drogy vydělává sama…NIKDY bych nikomu nekoupila cigarety…to je jako nakupovat mu svíčky k hrobu.

 
krakatice
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 23.06.16 12:27

Mě dost zarazilo, že po potvrzení prasknutí vody vás poslali domů, vždyť to je důvod k okamžité hospitalizaci. A sezení na pohovce po návratu domů po klešťovém porodu - tomu se mi vážně nechce věřit… Vašeho dítěte, pokud nějaké máte, je mi líto.

 
Lychee13
Ukecaná baba ;) 2349 příspěvků 23.06.16 12:54

:mrgreen: Matka, co si řeže nůžkama do ruky a háže po bábě židli je sen každého dítěte. Nevěřím, že někomu tak psychicky labilnímu nechají v péči dítě. A nevěřím, že je Ti přes třicet, nevěřím, že po prasknutí plodovky Tě pošlou domů a už vůbec nevěřím, že je celý tento nesmysl pravda. :nevim:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7852 příspěvků 23.06.16 13:01

Chudák holcicka.. Ty bys potrebovala par facek, furt se jen litujes. Misto abys byla dobrou mámou pro svou princeznu chces si nechat foukat bolistky, ze tvoje mama neni dobrou mámou tobe. No jaká matka, taka Katka..

 
Jitusee
Echt Kelišová 7852 příspěvků 23.06.16 13:03

@Rieshell otěhu= otěhotnim? Tak to mam další do výčtu infantilních slov z nichž mam koprivku.

 
ajtakrajta1
Kecalka 135 příspěvků 23.06.16 13:22

Buď ráda, že máš zdravé dítě a ty jsi taky v pořádku. Mela by jsi brečet tak akorát štěstím a ne jako nějaká hysterka. Dej se proboha dohromady, protože jak to tu holky psaly to dítě to vnímá :zed: To chceš mít doma dceru, která je jako ty a tvoje matka? Většina lidí tě tu litovat nebude, protože ty jsi měla dítěti vytvořit zázemí, aby bylo šťastné než jsi otěhotněla, když to tedy bylo vlastně planovane. Kdyby jsi napsala, že jsi hodne mladá, tak to beru, ale tobě je víc jak 30 8o

 
poiuz
Zasloužilá kecalka 890 příspěvků 23.06.16 13:44

Popravdě bych podle deníčku čekala, že ti je kolem 20, vážně.. Ale to je nakonec jedno. Jestli je deníček pravdivý, tak si dojdi k psychologovi, potřebuješ si vyřešit tu křivdu, kterou v sobě máš (celkem oprávněně, nebudu do tebe rýt jako ostatní tady), abys tuto kapitolu uzavřela a mohla se věnovat dceři. Přijde mi, že se v tom stále babráš dokolečka, nikam to nevede a jen brečíš. Jinak mě taky zarazilo, že by tě z porodnice poslali s prasklou vodou domů, to je důvod k příjmu a je to jedna z věcí, díky které se mi tak trochu nechce deníčku věřit, promiň.

 
Danča_87
Kecalka 247 příspěvků 4 inzeráty 23.06.16 13:44

Matku máš z domu a máš konečně klid. Soustřeď se na to, že máš fajn přítele a zdravou dceru. ;) Edit: Toho psychologa taky doporučuji. :-)

Příspěvek upraven 23.06.16 v 13:45

 
unuděná
Ukecaná baba ;) 2242 příspěvků 8 inzerátů 23.06.16 14:39

To je ale slatanina. Neverim ani polovine z toho :roll:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8268 příspěvků 23.06.16 15:01

No to je manzec! Kolik ti (vám oběma) je? Co tě nutilo bydlet s matkou, zvlášť když se chovala takhle? Oddělené bydlení jednou provždy a každý za své - jediné rozumné řešení vaší situace. Buď ráda že je pryč a užívejte si to…A važ si toho, že máš zdravou dceru a fajn chlapa :kytka:

Příspěvek upraven 23.06.16 v 15:03

 
Sinquinita
Ukecaná baba ;) 1670 příspěvků 23.06.16 15:08

To je zas deníček, akorát mi při odpoledni hnul žlučí! Babka závislačka na cigárech, vychcaná až na půdu, co umí jenom natáhnout ruku. Matka psychicky labilní plačka, co místo toho, aby ve třiceti letech sbalila kufr a poslala matku do zadku, vzala přítele za ruku, tak pořád jenom solí a brečí. Jediný normální je u Vás tvůj chlap, kterému se upřímně divím, že to tak dlouho vydržel. A o chuděrce holčičce, ani nemluvím…

No nic…držím Ti palce, ať se všechno obrátí v dobré a jsi v pohodě, ale nevím, jestli komplet probrečené těhotenství a neustálý stres se ti nepodepsalo na dítěti…

Hodně štěstí…

 
Kiara28
Závislačka 4496 příspěvků 26 inzerátů 23.06.16 15:18

Neda se nekomentovat. Chudak miminko!!! Dennicek se mel spis jmenovat, silena babicka a nezodpovedna matka :poblion:. Po prvnich 2 odstavcich jsem chtela prestat cist, a mela jsem to udelat :zed: :zed: Zaver fakt krasny.. :pocitac: A odmitnuti vysetreni, kdyz se jedna o zivot miminka v brisku, teda fakt sila :poblion: Horsi dennicek jsem nikdy necetla, do takoveho prostredi prinest dite, a pak se litovat, jak je vse spatne kolem :roll: Ja to mela taky s prichodem druheho porodu divoke, ale udelala jsem maximum aby deti a ja neutrpely zadny stres. Nebo aspon minimalny. Prijit mi segra domu, kdyz jsem se vratila z porodnice a jen beha sem-tam na cigaro, tak ji okamzite poslu do patricnych mist.

 
awi
Povídálka 43 příspěvků 23.06.16 15:38

Milá pisatelko, je mi to moc líto, tebe je mi líto, cos prožila :,(! Pokud si budeš chtít popovídat, napiš mi zprávu. :hug: Jinak držím moc palce, at se vám třem hezky žije, máš evidentně prima spolehlivého chlapa, zdravou dceru a to je to na čem záleží a na čem se dá stavět. :mavam:

 
trpaslinka
Extra třída :D 11346 příspěvků 23.06.16 15:42

Tak pokud je clovek na dne, chapu, ze denicek muze znit, jak ufnukana patnactka, jak tu nekdo popsal. Sama jsem vcera mela podobny vylev pred kamaradkou a to mi tahne na 40. Takze denicek kritizovat nebudu.
Ale co proste musim rict. Seber se, bud stastna ze sve holcicky. Pokud chlap byl neverny, neomlouvam ho, ale jestli musel zit s tim, ze mu jeho tchyne dela peklo ze zivota a jeho zena podezira, asi to nezvladl a stalo se. Pokud je vztah hodne poskozen, zkuste nejakou terapii, nebo si to alespon v klidu vyrikejte. Budte vdecni za zdravou dceru a postarejte se o to, aby mela mala co nejstastnejsi detstvi. Pro ni jiste bude lepsi nevidat babicku, ktera o ni nejevi zajem, ale bude mit radostne detstvi, ktere ji rodice pripravi, nez vidat babicku casto, ale zit v rodine plne stresu a hadek.

Příspěvek upraven 23.06.16 v 15:43

 
Jendice1
Kecalka 372 příspěvků 23.06.16 16:01

Zajimavy denicek, ale trochu nechapu reakce. Pokud je pribeh pravdivy, pak se autorce asi nedivim, dle chovani matky, ze se chova, jak se chova a mrzi me nektere reakce vetsiny zen…Nikdo z nas nevi, ciim si tahle zena prosla v detstvi a uz je odsouzena…
Ano.Je to chodici nezraly uzlicek nervu.Ano.Pro miminko je to tezke prostredi.Ale to, ze ji tu odsoudite zhorsi tak akorat jeji deprese. Pochybuji, ze chtela slyset, jaky je chudak. Potrebovala se sverit. Potrebuje velkou pomoc…a tady je to jak hon na carodejnice…

A vy maminko. Zacnete se sverovat svemu priteli. Rikejte mu veskere emoce a duverujte mu.Musi Vas dve neskutecne milovat, kdyz byl schopny tohle tak dlouho vydrzet.Mate novou a krasnou rodinu. Nikoho jineho nepotrebujete. Nikdy bych nepodporovala odstrihnuti od matky.Ale vy ji odstrihnout musite.Je upirem Vaseho zivota. Dojdete si na odber krve.Vase prehnane ubrecene reakce muzou byt zpusobene velkou hormonalni nerovnovahou.Co nejdrive zajdete za svym osob. lekarem a popiste mu sve stavy a nechte se vysetrit fyzickyi psychicky. Nechte si pomoci. Odmitanim pomoci ublizujete vsem kolem sebe. Dcerce i bajecne rodine, ale uplne nejvice sama sobe…
Verte, ze jste krasna a mlada maminka. Vstante, kazde rano se na sebe usmejte do zrcadla a kazdy vecer sepiste, co se Vam povedlo.Ale jen to. Negativni ceci nesepisujte, i kdyz o nich vite…
Pracujte na sobe. Zvladla jste neskutecne tezke obdobi.Vim,jake to je, kdyz Vam je v tehu strasne zle. I kapacky znam.Jen ja mam za sebou silnou a milujici rodinu, uzasneho manzela a diky cestovani a pratelum a chuti zkouset nove veci, take samu sebe a sebevedomi…takze problemy beru jako vyzvu, ktera me posune dal…vy tuhle cestu mate pred sebou…tak po ni vykrocte. Sepiste si take veci, ktere si prejete…a to nejlepe velkym pismem. treba na lednici. A jdete po nich…nejste na tom spatne.Mate ty dve nejlepsi veci na svete. Dcerku a uzasneho pritele…Skvely zacatek! Tak vzhuru do toho! Jen toho lekare berze jak krok cislo jedna…hodne stesti! :hug:

 
enny3
Extra třída :D 12779 příspěvků 23.06.16 16:04

@Little_Talker No asi tak- souhlasim, nechapu proc zakl. zije s matkou u matky v baraku a je ji pres tricet a nema nic vydelano 8o :zed:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček