Mé (ne)chtěné těhotenství - pokračování

monča531  Vydáno: 04.02.14

V prvním deníčku jsem psala o tom, jak jsem (ne)chtěně otěhotněla. Nyní bych se chtěla svěřit se svými pocity, jak to všechno dál probíhalo…

Jak už jsem napsala v úvodu, mé (ne)chtěné těhotenství pokračuje dál. Dnes jsem v 36.týdnu a pomalu ale jistě se začínám připravovat na porod, ale o tom až později.

Když mi v 16.týdnu doktor oznámil, že to nejspíš vypadá na holčičku, byla jsem hrozně šťastná, protože jsem si ji přála po tom, co jsem se rozhodla stát se matkou. Dokonce jsem začala už i kupovat i nějaké oblečky růžové, ale nepřeháněla jsem to, protože jsem tušila někde v podvědomí, že to ještě není konečný verdikt.

Ve 22.týdnu jsem šla na velký UTZ, kde mi bylo sděleno, že z holčičky se stal chlapeček. V ten moment (teď mě nejspíš většina matek odsoudí) jsem byla strašně zklamaná, že nebudu mít princeznu, ale kluka. Když jsem to zavolala mému příteli, tak ten tomu nemohl uvěřit, jelikož si chlapečka moc a moc přál a už tomu ani nevěřil, že by se mu to mohlo povést. Jen já jela domů s pocitem sebezklamání.
Ale ještě ten den mě to přešlo a řekla jsem si, že když už jsem prostě zvládla všechno dobře a mimču se taky daří dobře, tak je jedno, co bude mít mezi nožkama. Dokonce jsem se po pár dnech začala i těšit a hned jsme začali vymýšlet jméno pro klučíka (pro holčičku jsem měla dávno vybrané). Vlastně to tak dlouho ani moc netrvalo, dohodli jsme se s přítelem celkem jednohlasně, že to bude Adámek.

Jenže mně to nějak nedalo a prostě jsem se rozhodla, že se znovu objednám na UTZ na potvrzení pohlaví ale do jiné nemocnice. Objednali mě celkem rychle, tak jsem čekala, co mi řeknou. Když jsem si lehla na ten stůl a paní doktorka mi po bříšku začala jezdit tím přístrojem, tak se mi zatajil dech. Vždycky, když jsem mimčo mohla vidět na té obrazovce, jak se tam pohybuje, byla jsem šťastná. První verdikt byl, že to znovu vypadá na holčičku. V tu chvíli jsem nemohla uvěřit svým uším. Ale nic jsem neříkala. Po 5min zkoumání ale znělo zase : vypadá to na pindíka. Pak ale paní doktorka řekla, že si není jistá, ale možná má malý retenci varlat. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla, co to jako znamená, tak jsem to nějak neřešila. Jakmile ale řekla, ať se nestrachuji, že to není jisté, tak jsem pochopila, že to asi není dobré a v tu chvíli mi bylo úplně jedno, co to bude, hlavně ať je zdravé. Nezmohla jsem se ani na otázku, co to znamená, jen mě požádala, abych se znovu objednala na tu kliniku, kde jsem byla ve 22.týdnu, že tam mají lepší vybavení, že to tady nedokáže říct na 100%.

Byla jsem z toho velmi špatná, odcházela jsem z tama málem se slzami v očích. Hned jsem volala příteli a ten měl snad ještě větší strach než já, ale první, co ho napadlo bylo, že mně musí vynadat za to, že jsem se ani nezeptala, co to ta retence varlat je. Tak jak jsem dojela domů, hned jsem sedla k internetu a začala číst. Naštěstí jsem se dozvěděla, že to není žádná nějaká vada hrozná, jen že se to stává celkem často a buď se to většinou spraví samo, že varlata sestoupí nebo se jedná o malý zákrok, který ale nenese žádné riziko, že je to spíš estetická vada. Strašně se mi ulevilo, ale přesto jsem se okamžitě objednala znovu na kliniku, kde mě hned na druhý den vzali i přesto, že dostat se tam bývá velmi na dlouhou trať.

Naštěstí podezření se vyloučilo a Adámek podle UTZ žádnou retenci nemá, ale přece se jen něco našlo. Malý má zvětšené ledviny, ale je to v normě, tudíž kontrola opět za 6 týdnů. Neuvěříte jak dlouhá doba mi to připadala těch 6 týdnů. Naštěstí jsem se dočkala a odešla z tama s poněkud jinou zprávou něž jsem očekávala. Vzhledem k tomu, že malý je dost špatně natočený v bříšku, tak už nešlo říct, jestli se to zlepšilo či naopak, a tudíž mi bylo řečeno, že teď už se to ani do porodu nedozvím, že až po něm se bude dále kontrolovat. Proto vlastně nemám ani žádnou pořádnou fotku. Nikdy se to nepodařilo, takže já až po porodu budu vědět, jak vypadá.

Následoval poslední screening u mého gynekologa, opět mi brali krev a já tam málem omdlévala. Na UTZ i přes špatnou viditelnost, zdá se všechno OK. Akorát zase krevní obraz - všechno špatně. Volali mému doktorovi do ordinace z laboratoře, jak je možné, že ještě vůbec dýchám. První jsem to nechápal, a až po tom mi to vysvětlil. „Máte strašně málo červených krvinek a tudíž má i mimčo trošku menší hlavičku a celkově je menší než by měl být, ale je to stále v normě. Jen byste měla začít brát nějaké vitamíny a hlavně železo. Nyní Vás pošlu na hematologii, kde Vám udělají další testy a rozhodnou se, jakou léčbu Vám nasadí. Možná se dočkáte i transfuze krve.“ Super, říkala jsem si. Do teď bylo vše v pořádku, ale jak se blíží konec, začíná se to nějak kazit. Možná je to moje vina, protože jsem ho na začátku ani nechtěla a teď mi to vrací i s úroky, myslela jsem si.

Na hematologii jsem šla hned se žádankou. Brali mi asi 4 zkumavky krve a to bylo pro mě něco strašného. Jsem chudokrevná, tudíž jsem měla pocit jako by mi vysáli snad všechnu krev. Málem jsem tam sebou i sekla na zem. Ještě, že tam byl se mnou ten můj chlap, jinak věřím tomu, že bych to nezvládla. Po 2 hodinách čekání nakonec verdikt zněl, že mi nasadí železo a kyselinu listovou a pokud se to do příštího týden nespraví, hrozí transfuze a možná hospitalizace. Takže já poctivě celý týden jedla ty hnusné tablety a vyplatilo se. Zlepšení o 100%, takže žádná nemocnice, jen pokračování v papání tabletek a kontrola za 3 týdny.

Nyní si uvědomuji, že pokud by se mělo něco stát tomu malému prckovi, asi bych zešílela a to ještě není na světě. Vždycky jsem lékaře a jejich rady tak nějak házela za hlavu, ale když mi řekli, že malý to železo prostě potřebuje, tak i přes tu nechuť to papám každý den poctivě. I když vím, že to stále ještě není ta pravá mateřská láska, jakou třeba cítí jiné nastávající maminky, tak i přesto vím, že pro toho malého udělám vždycky všechno co bude v mých silách, protože je to moje povinnost a vím, že až bude na světě, začnu ho milovat tak, jak každá máma své dítě. Už teď si nic nekoupím pro sebe a všechno, co můžu, tak kupuju pro toho mého synáčka v bříšku, aby měl vše, co bude potřebovat. Jen doufám, že nebudeme po porodu překvapení, že to bude nakonec ta holčičku, to by mě i naštvalo, protože se na Adámka už těším a vše je pro něj nachystané, ale i kdyby, hlavně že bude zdravé.

A příště snad už deníček o porodu, zbývají mi ještě 4 týdny, tak snad už to nějak přežiju, i když to opuchání rukou a nohou a obličeje je strašné :D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Pizlam
Ukecaná baba ;) 1574 příspěvků 04.02.14 00:18

Preji hlavne pevne zdravi :kytka:
A dobry vyber jmena :mrgreen:

 
aajulinka
Závislačka 3960 příspěvků 04.02.14 08:16

Tvé zklamání z toho, že to nebude holčička moc dobře znám, taky jsem si jí děsně přála a vykoukl na nás Adámek. Ale za necelé tři roky na nás vykoukla Emička ;) takže holčičky se ještě můžeš dočkat příště a hlavně jak píšeš… NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE ZDRAVÍ…
přeju ti hladký porod a zdravé miminko :kytka:

Příspěvek upraven 04.02.14 v 12:20

 
gladiolka
Kecalka 110 příspěvků 04.02.14 09:58

Přesně tak jak tady píšou holky..HLAVNÍ JE ZDRAVÍ!! :D Ale já to měla taky tak, když jsem čekala malého, chtěla jsem holku a dokonce mi i doktorka říkala, že to vypadá na holku, ale opak byl pravdou. A když jsem byla na UTZ. a doktorka se mě ptá jestli chci znát pohlaví tak jsem jí odpověděla, že už ho znám, že to bude holka a ona na mě tak nevěčícně koukala a s klidem mi řekla : Ne, ne je to kluk, vidíte ten šourek a varlátka? :D V ten moment jsem sice byla trochu zklamaná, ale pak jsem si řekla no a?? Hlavně aby byl zdraví :D A to taky byl a já jsem moc šťastná, že mám doma už dva roky Štěpánka :hug: :srdce:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 04.02.14 10:22

Taky jsem si tak nějak trošku podvědomě přála víc holčičku a dneska si nedokážu představit, že bych ji měla. Kluci jsou prostě úplně jiní, poznáš to sama. Je to něco úžasného mít syna.

Přeju hodně štěstí a zdraví :kytka: Jo a především rychlý a hladký průběh porodu. :mrgreen:

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 04.02.14 10:30

Přeji moc štěstí… :hug:

 
moky
Extra třída :D 10671 příspěvků 04.02.14 12:30

Já si hrozně přála holčičku a vyšla mi..druhé jsem chtěla takžét holčičku, ale bude mi nadělen kluk (zpočátku mírné zklamání, pak následovalo vyrovnání se s tím a teď se neuvěřitelně těším). K porodu ti přeju co nejméně bolestí a co nejméně času stráveného na sále. Tfujky tfuj a adámkovi hodně sil do života a štěstíčko. :kytka:

 
mounky23
Ukecaná baba ;) 1219 příspěvků 04.02.14 13:02

Taky znám to zklamání z pohlaví přáli jsme si s přítelem chlapečka a bude to holčička Vanesska :srdce: první den jsem taky byla zklamaná ale pak mě to přešlo a přesně hlavně že bude zdravá jako rybička :palec: a tobě přeji lehký porod a hlavně ať je Adámek zdraví :andel: :kytka:

Příspěvek upraven 04.02.14 v 13:03

 
Almatka
Kelišová 5895 příspěvků 04.02.14 14:29

Blbneš :-) Ani to nevíš a už to dítě miluješ a moc Ti na něm záleží. On si to člověk ani neuvědomí a je v tom až po uši. Taky jsem si říkala jak je fajn, že jsem stále nad věcí a racionální…no zpětně se musím smát, všechno se v mém životě podřizovalo jen jemu a to ne, že by to byla povinnost, prostě jsem chtěla :mrgreen:
A teď u druhého prcka jsem si pořád říkala, ať je to znovu chlapeček, co bych si počala s holčičkou, ale taky mě trochu zklamalo, když řekli, že to bude chlap ;)

 
Kacatko83
Závislačka 3552 příspěvků 04.02.14 15:07

Hode stesticka.taky cekame Adamka :-)

 
lucie.krajcarova
Kecalka 174 příspěvků 165 inzerátů 04.02.14 16:36

Krásné, jak se vyvíjí tvůj vztah k potomkovi, mateřské pudy se nezapřou, i když to nebylo v plánu. když mě poprvé řekli, že i druhé mimčo bude kluk, bulela jsem celou cestu domů, až jsem skoro nabourala. hlavně proto jsem brečela, že jsem věděla, že HOLČIČKA už NIKDY nebude, třetí dítě nechceme. ale co, příroda to tak chtěla a Ondrášek mi to hrozně moc vynahrazuje.. Přeji ti pohodový porod a at je Adámek zdravý!!

 
monča531
Kecalka 322 příspěvků 04.02.14 18:56

Moc děkuji všem :hug: jsem moc ráda za to že i když jsem celkem mladá na mimčo, tak že mám to štěstí a prcek je zdravý jako řípa to je to nejdůležitější, nedokážu si představit že by mu mělo hrozit nějaké nebezpečí, asi bych umřela… takový pocit jsem nikdy necítila k nikomu, je to fakt zvláštní :) na Adámka se strašně moc těšíme i když moje zdraví mě trošku trápí :( zjistili mi preeklampsii takže jsem si ted o víkendu i poležela v nemocnici ale už je to naštěstí lepší akorát doma přísný klidový režim ale co bych pro toho mého prcka neudělala i když je mi to proti srsti nic nedělat :mrgreen: mám prát, žehlit, vařit a já se jen válím u televize :mrgreen:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 04.02.14 22:55

Preju pohodovy porod a hodne zdravi :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele