Mé pocity měsíc po ztrátě.

EEEDIT  Vydáno: 29.04.10

Mé pocity po měsíci, naše plány co nás drží.

Ahoj,

tak je to měsíc a dva dny co se nám to přihodilo (samovolný potrat v 16 t.) a musím napsat mé pocity teď.
Asi 14 dnů po tom jsem poprosila manžela, aby mi koupil rámeček na fotku, že bych si tam chtěla dát fotku mimulky (tak jsme drobečkovi říkali) z ultrazvuku. Je na ní z profilu vidět krásně hlavička s nosánkem a vypadá, jako by přemýšlelo. Ze začátku se manžel zdráhal, byl přesvědčený, že mi to bude jenom ubližovat a pokaždé, když se na tu fotku podívám, tak mě to rozesmutní a budu plakat. Po ujištění, že on s tím nebude mít problém a nebude to jeho mučit, jsem mu vysvětlila, že to tak není. Jsem smířená. Se sebou. Manžel mi několikrát vysvětloval, že to tak mělo být a že si nesmím stále říkat, že jsem ho neudržela.

Citům si neporučíte, ale můžete je uklidnit. Každý má na to jiný způsob, mě hrozně pomohlo mluvení s manželem. Dokáže mě povzbudit a společně jsme začali plánovat. Chtěli bychom znovu otěhotnět. Začala jsem si měřit B. T. Každý den, když přijde z práce jde překontrolovat kolik byla teplotka. Vím že on to dělá ne proto, že by byl nedočkavý, kolik že sem si tedy naměřila, ale proto, že na mě vidí jak jsem ráda, že to sledujeme společně. Tak se snaží, abychom koukali dopředu, že jsem se nechala strhnout a snažím se společně s ním. Počítáme, kdy by tak mohla přijít menstr. A kdy asi tak bude ovulka,(mimochodem je to právě dnes :-) ), abychom věděli až po třech měs. začneme. Prostě koukáme dopředu.

Vždy, když se podívám na tu fotku, mám zamlžený pohled a na rtech lehounký smířený úsměv. Překvapivě mi to, že mám tu možnost, kdykoli se na ní podívat hrozně pomáhá. Můžu jí pohladit a pošeptat, že na ní myslím a vím, že se vrátí až bude čas. Každým den je ta nesnesitelná bolest méně a méně drásající. Jsem klidnější. Hodně jsem četla a často se to píše a čte „čas Ti pomůže“ píše se to tak často, že si leckdo řekne „to se prostě říká“, ale pravda je, že čas opravdu pomáhá. Občas mě něco nečekaně rozpláče, ale už je to o moc míň. Pomáhá mi rodina, můj báječný manžel a naši dva chlapečkové, kteří se těší z toho, že jsme to nevzdali. Nikdy na to co se nám stalo nezapomenu, to ani nejde.

Doufám, že pokud toto bude číst někdo, komu se stalo něco podobného, tak mu to trochu pomůže uvěřit, že ANO ČAS LÉČÍ A POMÁHÁ i když se Vám to teď zdá jen jako fráze… Neopomenu ani jak moc pomáhá, že si tu mohu psát a číst tu na emiminku komentáře a podporu maminek.

Díky holky a i já Vám přeji hlavně zdravíčko a vše v naprostém pořádku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
veverka-andy
Závislačka 3127 příspěvků 29.04.10 22:07

Ahojky. Předem ti chci pogratulovat, že jsi tak statečná a popřát ti, aby to příště dopadlo se zdárným koncem - porodem. I já jsem nyní v 16. týdnu a právě jsem zažila něco otřesného, co mě vystresovalo, takže se budu modlit, aby mě nepotkal stejný osud.

Každopádně ti moc a moc z celého srdce přeji, aby jste s manželem pokračovali v plánování dalšího miminka a podařilo se!

 
janinina  30.04.10 12:23

Pěkný článek jsi napsala. Mě se to také přihodilo. Byla jsem v 21.TT , když mi zjistili zamlklý potrat. Je to teprve dva týdny. Termín porodu byl na přelomu srpna a září, zrovna když půjde dcerka poprvé do školy. Už jsme plánovali, kdo s ní půjde 1.září do školy , když já budu asi v porodnici… No, nebudu. Spousta plánů, co jsme měli nebude. Myslím, že to budu hodně prožívat kolem termínu porodu. Jsem tady, ale měla jsem být úplně jinde. A to jsem otěhotněla po hrozně dlouhé době, a nic. Už mi bude 35 let, nevím jestli to ještě zkoušet.

 
EEEDIT
Kecalka 219 příspěvků 30.04.10 14:14

janinina díky za písmenka.Září bude moc těžké a je mi líto , že sis tím také prošla.Moc přeji, aby jste se rozholi to ještě zkoušet, ale nejvíc , aby vše dopadlo dobře. :kytka:

 
Potápka
Extra třída :D 10054 příspěvků 30.04.10 15:58

Však jsem ti psala, že časem bude líp :wink: Doufám, že za měsíc napíšeš další deníček, jak se daří. Držím palce.

 
Kaikoura
Stálice 98 příspěvků 30.04.10 16:59

Obdivuji Tvou sílu! A držím palce, aby se zadařilo. :-) Moc hezky jsi to napsala.

 
jita2204  01.05.10 21:53

Ahojky,napsala jsi to skutečně moc pěkně.Je to asi i pravda.Já mám za sebou vyvolávaný potrat-porod ve 22.tt.Dnes to je 10 dní.Je to tak těžké smířit se s tím,co se stalo a proč zrovna nám.Taky jsem si fotku nalepila,napsala si jméno a datum…Je to taková forma komunikace a terapie.Nejde na to zapomenout,snad jen snažit se nějak se s tím smířit.Miminko jsem viděla,sestra tam zrovna nebyla a já jsem nevěděla,co dělat.Byl to chlapeček…

 
EEEDIT
Kecalka 219 příspěvků 02.05.10 11:14

jita2204 je mi líto,že sis tím také prošla.Musíme být silné, jak jen nám to city a dušička dovolí. Čerpat z rodiny a z lidí co nás mají rádi. Mě to moc pomáhá. Když se mi to stalo,věděla jsem , že ta veliká bolest přejde,rozum pracoval, jen to chtělo ten čas. Napsala si to pěkně, že je to forma terapie a to slovo je přesné. Terapie, která by jiným možná ubližovala, nám to pomáhá. Každý jsme jiný a na každého platí něco jiného. Přeji Ti, aby si našla to co Ti ještě pomůže a plně si to mohla využívat a zotavovat se po té ztrátě. :kytka:

 
koty  05.05.10 09:16

Ahojky holky…také stím těžce bojuji,jako vy…datum 13.4. 2010 se mi těžce vryl do paměti…kdy jsem byla ve 26 týdnu těhotenství a čekala jsem, podle nahrávek z 3D ultrazvuku krásného chlapečka.A ten šok… kdy mi oznámili,že podle výsledků musím jít na přerušení těhotenství…nikdy nezapomenu.Stále se stím nemůžu nějak srovnat…není den,aby mi myšlenky neskončili někde u miminka.A je to ještě silnější,když potkám na ulici nějakou těhulku…a to si jen postesknu…takové bříško…jsem už také měla :cry: Ale ,jak píšete za čas to bude asi lepší…ještě nějak budu muset zvládnout termín porodu 20.7.10 a pak ,už snad nastanou ty lepší časy,jak mi všichni v okolí slibují.....holky myslím na vás a na druhou stranu vím,že v tom nejsem sama…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele