Mé první těhotenství a porod

Kubido  Vydáno: 17.12.15

Kterak i já jsem porod zvládla a ke svému štěstíčku přišla. Nemám to v životě po zdravotní stránce lehké, už od mala jsem od doktorů slýchávala, že až jednou budu chtít otěhotnět, musíme s tou a tou věcí něco udělat a doufat, že to nebude pro těhotenství až tak velká překážka.

No a to jednou přišlo koncem roku 2014. S tehdy ještě přítelem jsme se shodli, že bychom chtěli miminko, a tak se zatím pokusíme přirozenou cestou, než začnu obrážet doktory.

V únoru 2015 se zřejmě stal zázrak. To, co podle lékařů bylo krajně nepravděpodobné, se podařilo a já sice až po 13 dnech zpoždění, ale přece objevila na testu //. Ještě ten den jsem letěla na gyndu pro potvrzení těhotenství.

Odpoledne už byly výsledky krevních testů a hladina hCG byla velmi nízká, a tak buď něco hezkého končilo, nebo naopak začínalo. Další týden se potvrdila druhá možnost a my byli těmi nejšťastnějšími nastávajícími rodiči na světě.

Těhotenství navzdory všem prognózám probíhalo naprosto standardně a bez komplikací a my jsme se rozhodli, že ještě, než se pinďa narodí, tak se vezmeme. Den před svatbou jsem byla na prvním velkém ultrazvuku, kde jsem se dozvěděla, že ten šmudla v bříšku je holčička a termín byl stanoven na 13. 11. 2015.

Moje malá krásná holčička! Můj sen z dětství! Přestože už jsem na svatbě byla v 5. měsíci, tak do klasických korzetových šatů jsem se vešla bez problémů a nebylo na mě nic znát. S vědomím, že naše princezna je s námi už na naší svatbě, to byla pro mě ta nejlepší svatba na světě.

Po svatbě jsem se pustili do zařizování pokojíčku a takových těch větších nákupů a těšili se na naši kočičku. V té době jsem začala mít skoro panickej strach z porodu. Internet je zlo a já v něm samozřejmě vždycky našla jen ty nejhorší zážitky z porodů. Už mi hlavou lítaly všechny ty katastrofické scénáře mého porodu.

Manžel se mě snažil slovy jako například: „Neboj, to zvládneš, nějak to dopadne!“ uchlácholit, ale já bych mu v tu chvíli nejradši jednu pleskla!

Jemu se to říká, když ho to nečeká a o porodu a možnejch komplikacích prakticky nic neví. Je jasný, že to nějak dopadne! Těhotná nebudu až do jara!

A tak jsem si dál pročítala jeden deníček za druhým a bylo mi čím dál jasnější, že při tom umřu.

Od 36. tt jsem poctivě cvičila s Aniballem, ale dostala jsem se jen na 26 cm, protože malá měla hlavičku moc nízko a na víc jsem to nemohla vevnitř nafouknout. Ale měla jsem radost, že aspoň vím, jaká je to bolest a jak správně tlačit, a tak jsem na sebe byla moc pyšná! Velký houby! Neměla jsem ani ponětí, jaká bolest to bude, ale abych nepředbíhala…

V pátek 6. 11. jsem byla u doktora, ale moc mě nepotěšil. Nic se prý ještě nechystá, čípek tvrdej, hrdlo uzavřený a já šla domů zase zklamaná. V pondělí 9. 11. 2015 mi došlo, že by už se mohlo pomalu něco dít, jestli chci, aby se prdelka narodila na mé narozeniny (11. 11.), a tak jsem se pěkně pustila do práce. Dopoledne doma, odpoledne jsem sbírala koňské koblížky ve výběhu a vůbec se nešetřila. Domů jsem už přišla úplně vyřízená.

Nemohla jsem se ani narovnat a říkám manželovi: „Jestli ji tohle nepopožene, tak už nic.“

K večeru jsem studovala, jak vypadá hlenová zátka, protože jsem se bála, že ji nepoznám a došla jsem k názoru, že mi stejně určitě odejde až při porodu a já budu vědět prd, jestli se něco blíží.

V 9 hodin jsem se šla vysprchovat, sundám kalhotky a hele jí! Zátka! To musí být ono! Byl to jen kousek, takového průhledného čehosi, ale já nadšeně letěla za manželem, že HURÁ! už se něco děje. Po sprše jsme zkoukli dva díly Ranče u Zelené Sedmy (trocha nostalgie) a šli jsme spát.

Ještě než jsem usnula, tak jsem měla takový divný pocit, že jsem nějak moc mokrá. Usoudila jsem, že to bude zase nějakej výtok a protože se mi nechtělo spát, vyrazila jsem znova do sprchy. Došla jsem ke dveřím, sáhla na kliku a v tom mi začala téct plodová voda po nohách. Rozsvítila jsem, podívala jsem se na manžela a na ten jeho vyděšenej pohled nikdy nezapomenu! :D

Zatím, co manžel lítal po bytě, já se šla v klidu vysprchovat, oholit a překontrolovat a dobalit tašku do porodnice. Dělalo se mi špatně při pomyšlení, že už je to tady, ale přece je to zatím dobrý, žádné bolesti, tak třeba budu první, kdo bude mít bezbolestnej porod.

Když jsme dojeli do porodnice, vzala mě sestřička na monitor, kde se samozřejmě ještě nic nedělo, potvrdili, že se jedná o plodovou vodu a zjistili, že jsem na 1 cm otevřená. Manžela zatím poslali domů, že to hned tak nebude a mě uložili na pokoj.

Bylo půl 2 ráno a já ještě neměla žádné bolesti. Všechno bylo fajn. Nicméně ve 2 to začalo a hned pěkně pravidelně po 5 minutách, bolesti to nebyly velké, spát se sice nedalo, ale nabyla jsem dojmu, jak moc jsem statečná a že to vlastně není tak hrozný a byla jsem se sebou spokojená.

V 7 ráno, mě doktorka prohlídla. Byla jsem na 3 cm, a protože měly sály volný, tak mě na jeden už poslaly. Zavolala jsem tedy manželovi, aby přijel.

Sestřička mi píchla nějakou uvolňovací injekci a do kanyly pustila glukózu. Ovšem ta injekce měla vážně grády. Rozjelo se to tak, že kdybych měla sílu a čas mezi kontrakcemi na to, abych se rozbrečela, udělala bych to, protože jsem věděla, že mi chybí ještě 7 cm.

Bolesti mi šly do břicha i do zad a já musela ležet na monitoru 2 hodiny. Větší utrpení jsem v životě nezažila a už snad ani nezažiju, proklínala jsem všechno kolem sebe a ta vidina, že to všechno za chvilku skončí, se mi jaksi vzdalovala.

V devět hodin už jsem byla na 5 cm, monitor mi konečně sundali a mohla jsem jít do sprchy. Ta sice moc nepomáhala, ale aspoň jsem se mohla kroutit, jak potřebuju. Manžel mi byl v té chvíli velkou oporou, až mi bylo líto, že jsem mu na nic neodpovídala, ale nešlo to. Mezi kontrakcemi jsem usínala, i když už přicházela jedna za druhou.

V půl 10 mě měl manžel přivést zpět na monitor a z představy toho, že tam budu opět ležet 2 hodiny, se mi dělalo mdlo. Když mě připojili a dali mi oxytocin, přišla doktorka, zkontrolovala mě a na ty slova nikdy nezapomenu: „Branka zašlá, jdeme na to, můžete tlačit.“

Sestřičky mi v rychlosti vysvětlily, kdy a jak a na první zatlačení jsem cítila, jak se sune hlavička dolů. Pauza. Doktorka doběhla pro nůžky, s dalším zatlačením mě nastřihla a na třetí byla malá venku. Ta obrovská úleva po tom, co jsem ji uviděla, byla neuvěřitelná.

Malinká byla celá bílá a vůbec neplakala. Měla jsem o ni strach. Později jsem se od sestřiček dozvěděla, že měla pupečník okolo krku a celkově byl porod zhodnocen jako rizikový, proto ten okamžitej nástřih – musela hned ven.

Mrzelo mě, že mi ji hned po porodu nedali a ani vlastně neukázali. Hned jí odnesli, ale šel s ní manžel, tak jsem byla v klidu. Mezitím mě doktorka zašila a pak konečně přišli oba moji drahouškové a já tu mojí holčičku mohla poprvé nakojit.

Nikdy nezapomenu na to, jak moc nádherná byla a pořád je. Nikdy jsem nic hezčího neviděla a vím, že ona je to nejlepší, co se mi kdy v životě povedlo. Narodila se 10. 11. (den před mými narozeninami) s váhou 3030 g a délkou 50 cm. Dali jsme jí jméno Viktorka.

Ačkoliv ta bolest byla nesnesitelná a v bolestech jsem věděla, že už žádné další dítě nechci, hned, co jsem si ji mohla poprvé pochovat, mi bylo jasné, že bych do toho šla klidně znova a klidně hned! :D

Nyní jsem 4 týdny po porodu a každý den si užívám svou novou roli – roli Mámy.

Lepší narozeninový dárek jsem si nemohla přát!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Aslei
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 17.12.15 06:54

Krásný deníček.. :kytka: Malé přeji hodně moc zdravíčka :andel:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 17.12.15 06:56

Gratuluju k Viktorce, moc pěkné jméno. Na bolest se rychle zapomene :D

 
denijja
Nováček 8 příspěvků 17.12.15 11:06

Moc hezky napsano :) Krasné jméno mám taky Viktorku!!!

 
Lumíkovec
Kecalka 341 příspěvků 17.12.15 12:01

A tak jsem si dál pročítala jeden deníček za druhým a bylo mi čím dál jasnější, že při tom umřu… :-D tak to jste mě pobavila :-D Moc hezké, gratuluju :)

 
zezulickal
Zasloužilá kecalka 548 příspěvků 17.12.15 12:57

Gratuluji… :potlesk: ano, zapomene se rychle..ja jsem necele 2 mesice po porodu a strasne rada vzpominam a rikam si jak bych si to dala znovu.ja mela porod rychli..hooodne rychli takze za me naprosto skvelej zazitek..:)

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 17.12.15 14:37

Moc pěkný deníček a gratuluji a přeji mnoho štěstí a zdrav9 :-)

 
Mildík30
Ukecaná baba ;) 2367 příspěvků 17.12.15 19:42

Super denicek:-)S aniballem jsme na tom uplne stejně, akorát škoda peněz!

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2413 příspěvků 17.12.15 21:04

No za mě ten porod byl divný proč se daval ten oxytoxin? to už je moderní? Nebo byl nějaký problém? a dvě hodiny na monitoru??max dvacet minut to vás pěkně triznily. jinak pěkný deník.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 01.01.16 22:14

Gratuluji a přeji hodně zdravíčka! :potlesk: :srdce: :srdce:  :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček