Mně se to stát nemůže

offi  Vydáno: 07.04.13

Určitě plno z vás si už alespoň jednou řeklo: „Mně se tohle stát nemůže“. I já si to říkala, když jsem četla některé deníčky, které dopadly se špatným koncem.

Už dlouho jsem toužila po miminku. Já vím, jsem moc mladá, je mi 21 let v dubnu, ale když to příjde, ta touha nejde ovládnout. S přítelem jsme něco přes rok. Asi 2 měsíce, co jsme spolu, jsem objevila na testu ducha, bylo to nechtěné, i když já miminko chtěla. Přítel řekl, že mě na potrat nepošle, pokud nechci. Druhý den se ale test znova nepotvrdil a to rozpoutalo tu šílenou touhu mít miminko. S přítelem jsem byla šťastná, cítila jsem se v bezpečí, spokojena, ale když jsem mu řekla, že bych miminko chtěla, on řekl ne. Že je moc brzo a nemáme byt, oba žijeme u rodičů. Ta touha ale byla čím dál šílenější.

Vím, je to ode mě hnusné a budete mě tu za to odsuzovat, ale já přestala brát prášky bez jeho vědomí. Každý měsíc příznaky těhotenství a pokaždé negativní test, byla jsem z toho zoufalá. Takhle to trvalo půl roku asi a já si už říkala „jsem neplodná“. A to že mu lžu, mě čím dál víc ničilo, tak jsem začala brát zase prášky a začala ho lehce přemlouvat. Nakonec řekl: „Tak na vánoce se rozhodnu, jestli ano nebo ne“. Řekla jsem mu, že už nechci brát prášky. On řekl, že mu to je jedno, stejně to je svinstvo, tak jsem v listopadu prášky už nebrala. 11. mi skončila menstruace a co se nestalo, můj partner ho ve mě prostě nechal. Já koukala s otevřenou pusou: „Víš, že prášky už neberu?“ a on: „jo vím“. A takhle to udělal 4×. Nějak na začátku prosince jsem začala brát antidepresiva, protože jsem měla často deprese z rodinných důvodu a zjištěné nemoci, nějak mě nešlo se s tím vypořádat bez nich, tak mi je doktorka napsala. Prášky jsem už měla 2× a špatně jsem na ně reagovala, že mi bylo zle, tak mi řekla, ať postupně zvyšuji dávku. Ok, tak první týden jsem brala půlku a v pohodě. Nic mně nebylo.

Potom jsem už brala celej, ale začalo mi být čím dál hůř a do toho jsem nedostala menstruaci, ale z toho jsem si nic nedělala, měla jsem jí nepravidelnou. Partner jel s kamarádem do města, tak jsem mu ze srandy řekla: „Tak mi kup test“ a on domu přijel opravdu s testem. Druhý den partner dával dohromady botník, protože jsme se už stěhovali do našeho bytečku a chtěl pomoct, tak jsem řekla, že si dojdu ještě na wc. Když jsem si tam tak sedla a koukala na ten test, tak proč ho nezkusit, když tu už tak leží, no tak jsem ho rozbalila, počůrala. Než jsem ho položila, byla tam druhá čárka, jelikož tam nebylo světlo, svítilo se lampičkou, bylo tam šero, tak jsem si řekla, že asi blbě vidím. Tak jsem se v klidu utřela, oblíkla, omyla ruce a beru test. Jdu s ním na světlo a v tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám brečet, radovat se, nebo co, na testu byla úplná dálnice. Jdu za přítelem a říkám: " Hele já jsem asi těhotná". On ani nezvedl hlavu, neřekl ani slovo, mlčel.

Mně se udělalo nevolno z nervů, tak jsem si lehla a říkám, že mi je zle, že asi budu zvracet. On nic, dál montoval botník. Když se mi udělalo líp, šla jsem volat tetě, ta je mi z rodiny asi člověk nejbližší, ale ona to nebrala, tak volám mamce, ta mi to vzala. Říkám: „Mami jsem těhotná“, její reakce, no byla zaskočena, nebyla veselá ani naštvaná, ale moc mi to nepomohlo. Chtěla jsem slyšet od někoho, že je z toho nadšený. Bylo mi to moc líto, že se mnou nikdo radost nesdílel, cítila jsem se provinile. Když partner začal komunikovat, říkal mi, že to není jisté, že může být zase falešný. Druhý den jsem si ho udělala znova a on u mě stál, kdyby náhodou jsem to nesfalšovala nebo co. No když viděl, že tam ta čárka zase leze, tak se otočil a šel pryč. Po 7 testech uznal, že asi těhotná jsem. Můj těhotenský stav se zhoršoval, začínalo mě být zle a do toho jsem z každé strany slyšela, že ho nedonosím, že na tom nejsem psychicky dobře, že jsem moc hubená, že jsem nemocná a že jsem moc mladá. No bylo mi to moc líto.

Pak mi ale volala babička a ona: „Tak co je tam“ a já: „Co?“, „No špunt“, já „No podle testu ano“ a ona: „Neboj to zvládneš, tvoje mamka na tom byla mnohem hůř a ségru donosila“. V tu chvíli se mi ulevilo a bylo mi o něco líp. Byl silvestr a já na tom byla tak zle, už jsem nemohla vstát z postele, jak jsem byla osláblá z těch nevolností, že jsem partnera požádala, aby někoho sehnal, aby mě odvezl do nemocnice na pohotovost. Zavolal kamaráda, ale ten sebou vezl svou dceru a já měla strach o dítě a jako by se ve mně něco zablokovalo a odmítla jsem s ní jet autem. Pak jsem zavolala tátovi, jestli mě tam neodveze. Tak pro mě přijel, když mě sestra poslala dovnitř a chlapům řekla, že můžou jít se mnou. Táta řekl partnerovi: „Tak si běž k tomu tvému dílu“ tak šel se mnou.

Po chvilce mi doktor oznámil a ukázal malinkou tečku na monitoru: "Tak gratuluji, jste opravdu těhotná ". Bylo mi tak krásně a už se mi udělalo líp. Partner se ke mně začal lépe chovat, obskakoval mě a já mu to oplácela svýma náladama. Byla jsem opravdu na přes držku, on mi to snad odpustil. Jelikož jsem se přestěhovala daleko od domova, musela jsem si najít nového gynekologa. 5 dní potom jsem byla objednaná k novému, tam mi toho moc neřekl, jen že jsem těhotná a přemluvila jsem ho aspoň, aby mi dal fotku a za 3 týdny další kontrola. Bylo to nádherné, rostlo mi trošičku bříško a mně se začalo dělat lépe.

Já blbka jsem furt seděla u pc a četla si články o zamlklém potratu. Na jednu stranu jsem si řekla: „Mně se to nestane“, ale na druhou jsem měla pocit, že při mé smůle to přijde. Jednou jsem si psala s babičkou a řekla jsem jí to, že mám strach a ona: „Je ti fajn, tak neplaš, vše je v pořádku, nemysli na blbosti“. Tak jsem se těšila na tu kontrolu. Den kontroly nastal, partner měl jít se mnou, ale nemohl se uvolnit z práce, tak jsem šla sama. Celou cestu jsem se modlila, ať je tam srdíčko. Před gyndou jsem si zase představovala, jak mu to řeknu: „Miláčku viděla jsem srdíčko“ a u toho jsem se tvářila jak magor. Chtělo se mi smát. Sestra: „Tak dnes by to měl být 9 tt, tak vystavíme průkazku“ a já: „No doufám ". Jdu si sednout na křeslo, doktor se tam dobu šťourá a už mi to bylo nějaké divné, pak se zeptal: "Krvácela jste, nebo nějaké bolesti?“. Říkám: „Ne“ a za chvilku „Je mi to líto, ale miminko se přestalo vyvíjet“.

V tu chvíli se zastavil svět, seděla jsem a koukala do stropu, chtěla jsem začít brečet, ale dělala jsem hrdinku. Dobu jsem tam ještě musela sedět a čekat, až mi dá papír s nástupem do nemocnice, než se vykecá, bla bla… bylo mi děsně, už jsem chtěla domů. Teď měl plno řečí, ale když mi dělal první ultrazvuk, nic mi neřekl, ani v jakém jsem týdnu. Přišla jsem domu, sedla si na postel a začala jsem nadávat, brečet, šílet, házet kolem sebe věcma a proklínat se, co jsem to za neschopnou, že ani dítě nedonosí. Když jsem se trochu uklidnila, napsala jsem sms partneriv, že se stalo, co on chtěl už od začátku, že už táta nebude.

Pak přišel domu, já se s ním o tom bavit nechtěla, ale on ke mně přišel, objal mě, já ho odstrčila, ať si tu na nic nehraje, když ho nechtěl. On se pak rozbrečel, nato mu volala mamka, jak jsem dopadla, tak ji to řekl, ale já se rozbrečela. V pondělí jsem měla nástup do nemocnice, cestou jsem se stihla ještě rozbrečet, on mě uklidňoval. V nemocnici jsem si hladila bříško a loučila se s ním, bylo mi hrozně. V 11:00 jsem přijela na sál, tam jsem dobu ležela a koukala na ty hnusné bíle kachličky a poslouchala písničku, co jím tam hrála „já se načančám“. Později jsem si přelezla na lehátko. Byla děsná zima, on přeze mě hodil hadr a odešel, pak už mi jen píchla do žíly uspávačku a já naposledy řekla: „Sbohem“.

Od té doby to jde se mnou z kopce. Před lidma jsem hrdinka, usmívám se, ale doma neustále brečím. Čtu dokola články v bulváru, kdo je těhotný, kdo porodil, dokonce sleduji Ornellu Štikovou a tiše jí to miminko závidím. Já vím, že miminko nemělo ani srdíčko, vypadalo jako pulec, ale pro mě to byl tvoreček, za který jsem byla strašně vděčná, milovala jsem ho nadevše. Teď tu sedím a brečím tu u toho, když to píšu. Pro většinu budu za trapnou puberťačku, ale pro ty, co tohle zažívají, snad pochopí, jak mi je. Chtěla jsem se jen vyzpovídat, aby se mi ulevilo. Ale si to nepomůže.:-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
zizalka20
Kecalka 346 příspěvků 07.04.13 01:02

Ahoj offi. Chtela bych ti dodat nadeji ale vim ze to nejde utisit ja virustala bez ridicu je mi tolik co tobe uz od Mich 18 jsem se porad pokousela o Mimi ale neslo to. Pak jsem potkala pritele strasne zamilovana touzici poet po miminku taky jsem v 9 tt. Potratila ani jsem to nevedela hroutila jsem se byla na dne a z mim epileptyckym a nervovym nalezem jsem byla opravdu v haji. Ale muzes si precist muj dennicek jestly bys chtela nic Menelaus chci ti rict ze me pritel hodne podtzel a snazil se delat vse at zapimenu a netrapim s v lete jsme chodily na kupko a uzivaly si leto Mimi jsem nejak dala stranou jinak bych se zblaznila. otehotnela jsem ani jsem to netusila dnes mame sins. a preji ti modlim se a doufam ze budes mit mivb.

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1761 příspěvků 07.04.13 03:19

Zkus se nejprve dát do pořádku ty sama, než se začneš snažit o miminko. Vím, že se to hrozně jednoduše říká a mnohem hůř dělá, ale přece nechceš, aby s tebou krom všeho tohoto mávaly ještě těhotenské hormony…
Máš podporu okolí, a to není zrovna málo :kytka:

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 07.04.13 09:23

Je nás tu spousta co mají podobný průběh…v dnešní době se to stává častěji a častěji. :oops: :oops: ty se teď po kyretáži zahojíš na srdíčku i dole a začne nové snaženíčko. I doktor ti řekne že po kyretážích se velmi snadno těhotní…sliznice je krásně nově obnovená a prokrvená tak se vám tam ten nový tvořeček uhnízdí a už se nepustí :hug: :hug: :hug:

 
kotrmelkyne
Nováček 10 příspěvků 07.04.13 10:14

Já nevim jestli jsem tak mimo, ale mě přijde deníček hrozně zmatený a blbě se mi četl. Ale to asi bude mnou. :) jinak teda drže se holka. Jsi mlaďounká, mimi se jistě zadaří. Ber jako pozitivum to, že to jde. Příroda ví, proč to dělá. Máš moře času mít mimi. Určitě to vyjde…

 
Everyone
Ukecaná baba ;) 1432 příspěvků 07.04.13 10:18

Taky jsem měla celé těhu strach..i proto, že se kolegyni v práci 2× po sobě narodilo těsně před porodem mrtvé miminko -holčička, a celou dobu těhu jsem v práci seděla proti ní a myslela na můj poklad v bříšku..
Neboj se, ještě máš času habaděj, příště to určitě vyjde..někteřé lidé říkají, že si mimi vybere, kdy chce přijít na svět..jestli chceš mít klid, nech se gynekologem poslat na vyšetření, aby zkoukli tvé tělo, a řekli, zda je něco v nepořádku..myslím ale, že je lepší, když těhu zkončilo téměř na začátku, než těsně před porodem, to teprv musí být strašné

 
Anibas55  07.04.13 10:23

Ahoj jako bych četla můj příběh. Já jsem na tom byla úplně stejně až na to že už jsem doma měla obrázek miminka, kterému srdíčko bilo a když jsem šla na další kontrolu za 3. týdny lékař mi řekl to co tobě. Díky bohu jsem s sebou měla přítele. Když jsem vylezla z čekárny ubrečená, rozmazané líčidla bylo mu jasné že něco není v pořádku a z očí se mu začali koulet také slzy. Všichni v čekárně na mě koukali jako na pako a šuškali si - bylo mi to jedno. Chtěla jsem jen zakřičet: Ať na mě tak neciví. Do nemocnice jsem měla nástup a za dva dny. Byly to nejhorší dny mého života. Pocit že mám v sobě mé vytoužené mrtvé miminko.
Chtěla jsem se hned po revizi snažit o další byla to jediná moje útěcha. Nebyla jsem na tom moc dobře všeobecně se s takovéma věcma vypořádávám hodně špatně. Všichni mi říkali ať s miminkem počkám, že jsem mladá mám dost času a po revizi dávají tak 3-6. měsíců aby se mohla žena snažit dál. Tohle na mě byla moc dlouhá doba. Moc mě to bolelo, byla jsem zahleděná jen do toho abych znovu otěhotněla. Partner mě asi měsíc a kus podporoval v tom, že prášky nemám brát že se budeme snažit dál a vykašleme se na to co říkají doktoři. Po měsíci a něco se asi začal bát že by se to znovu nepodařilo a já si peklem procházela znovu. Už mě tak nechtěl vidět a tak řekl že ještě počkáme, já mám brát prášky a myslet na něco jiného. No copak to šlo? Pro chlapa prostě nepochopitelné. Přemlouvala jsem ho, ujisťovala že cítím že se to povede a vše dopadne dobře a my budeme šťastní až povolil a opět mne podporoval. Každý měsíc jsme kupovali testy a on netrpělivě hledal druhou čárku se mnou. Po 4. měsících se nám znovu podařilo otěhotnět. Těhotenství bylo bez komplikací a máme doma už 8. měsíčního synka. Tímto to chci podpořit a dodat naději. Ono se to stává, že to první těhu dopadne takto hlavně u mladých maminek. Nic ale není ztracené a těš se na další miminko. Snaž se klidně už po první MS od revize. Pokud se tak tedy dohodnete s přítelem. Nic za jeho zády nedělej. To co jsi udělala je to nejhorší co si mohla, že jsi přestala brát prášky bez jeho vědomí. Na všem se domluvte. Vím je to těžké kor když partner potom už nechce, ale pokud ty chceš snaž se ho přemluvit. Ostatně já také přemluvila a když teď koukám na partnera jak je za našeho štěpánka šťastný myslím že ani nelituje rozhodnutí. Je mi líto co se stalo a držím palce ať se příště povede.
Ještě chci dodat. Že mne všichni uklidňovali tím, že když se miminko přestalo vyvíjet bylo nemocné a kdyby se narodilo bylo by to špatně, protože by mělo třeba nějaký hendikep. Tenhle kec mi přišel obsurdní. Ale po čase jsem si tohle začala připouštět a bylo mi líp. Že jsem si říkala, že je to dobře protože by to byl chudák a já bych se o něj nemohla starat.

Příspěvek upraven 07.04.13 v 10:29

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 07.04.13 11:08

Moc Vám děkuji za podporu, tu jsem potřebovala. Doma mě nikdo tak nepodpořil, všichni jen když jsem musela do špitálu „je mi to lito, to bude dobré“, ale pak ty skoro každodenní deprese nikoho to nezajímalo a já si neměla s kým o tom promluvit, svěřit se, moje máma o tom nechtěla slyšet ani slovo. Byla jsem na vše sama. Omlouvám se pokud to bylo zmatené, nějak jsem nad tím tak nepřemýšlela a psala jsem jak to ze mě prostě vycházelo. Jinak už mám za sebou první menstruaci a s přítelem se do toho znova pomalu pouštíme. Máme dokonce už jméno. Ne že by jsme nad tím už přemýšleli, ale oboum se nám zdál ve stejnou noc sen, kde naše mimi oslovujeme Max.Beru to jako znamení a doufám, že brzo se to povede. Docela mě ale štve, že už mam falešné příznaky které sem si vsugerovala.

 
Lenny85
Echt Kelišová 8694 příspěvků 23 inzerátů 07.04.13 11:24

Já teda nevím, ale brát antidepresiva a do toho se snažit přijít do jiného stavu mi nepřijde rozumný :nevim:

 
Uživatel je onlineAriadne
Echt Kelišová 8368 příspěvků 07.04.13 11:26

Je to smutné, ale být tebou, tak se raději snažím zapracovat na sobě, aby ta AD nebyla nutná :think: Ono čím víc se budeš upínat na myšlenku mimča, tím budeš víc v nepohodě. Držím palce, ať se vám oběma daří :palec:

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 07.04.13 11:45

Moc mě to mrzí…Ale jedinné co můžu napsat že určitě antidepresiva k těhotenství nepatří :,(Hlavně se neutápěj v depkách…Budu na tebe myslet aby ses dala hlavně ty zdravotně do kupy a příšlo vytoužené miminko :kytka:

 
Anibas55  07.04.13 12:20

@offi Je to tak jak říkají holky prášky na deprese určitě k otěhotnění nepřispějou. Pokud chceš otěhotnět tak bez nich a dej se do pořádku sama ze sebou. Já otěhotněla právě když jsem na to méně myslela, byla jsem odpočatá a měla jen krásné myšlenky. Počít se nám povedlo když jsme přijeli z dovolené kterou jsme po tom trápení, hádkách atd oba potřebovali a bylo to nádherné. Zkuste si třeba zajet na prodloužený víkend do lázní. Vřele doporučuji!! Ještě jednu věc poradím o které si myslím že mi pomohlo znovu otěhotnět. Vždy po sexu jsem si lehla, zavřela oči a myslela na něco hodně krásného ( ležela jsem u moře, poslouchala šum moře a zpěv racků, pokoušela jsem se cítit slunce na tváři ) hodně mě to uvolnilo, hodilo mě to do pohody a tělo klidně mohlo pracovat s tím co tam přítel zrovna hodil :D Zní to divně třeba jen shoda náhod, ale mne to pomohlo. Nemyslet v tu chvíli jestli se povedlo nebo ne, ale jen a jen na něco krásného a relaxovat… :palec:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 07.04.13 12:43

No to je moc smutný, buď silná už kvůli drobečkovi který na druhý pokus určitě výjde. Budu držet palce

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 07.04.13 13:20

Přesně vím, co prožíváš. Já jsem byla minulý rok v červnu na revizi v 7tt a měli jsme i srdíčko. Doktor mi říkal, že po revizi je jak pohnojíno a v září, kdy jsme byli s přítelem na první kozultaci v CAR jsem objevila // ;) To nám dokonce doporučili IVF s ICSI. Tak moc vám držím palečky :palec:

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 07.04.13 13:46

Me je lito co te potkalo…ale pro priste porizovat si dite s tim ze tajne vysadim prasky??? Mit dite je tymova prace a nemluvim jen o te radosti pri „vyrobe“ fajn, ted se snazite znovu- to uz pritel dozral a dite chce? Z denicku mi to tedy neprislo… a antidepresiva a tehotenstvi? to mi prijde taky trosku hloupe. Myslim, ze by jsi se prvni mela dat do poradku ty a to hlavne vnitrne a pak si vzit tu tezkou, nelehkou, ale pritom krasnou ulohu matky na sebe. A zadny strach, male si k tobe urcite cestu najdu ;)

 
pavlinka77
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 07.04.13 14:49

Já se snažila o mimi dvě roky, mezitím jsem o jedno přišla v 11tt, mělo už ručičky, nožičky a hýbalo, bylo mi hrozně najednou nevidět srdíčko :-(
tědka je mi 22 let a mám 3 měsíční holčičku nakonec jsem byla na IUI.
Taky jsem nesnášela celej svět a všichni mi říkali, jsi mladá :zed: ale to neznamená, že mě to bolelo míň. Tědka mám milujícího manžela, miminko a jsem štastná, určitě ty budeš taky :-) moc ti držím palečky.

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 07.04.13 15:30

Prášky jsem brala ještě před tím než jsme se pokoušeli o mimi. Měla jsem těžký rok a hlavním důvodem byla rodina. Když jsem otěhotněla, okamžitě jsem jela k doktorce a na prášky jsem se informovala jestli můžou plod poškodit a doktorka mi řekla že ne, ale pokud chci mít jistotu ať je klidně vysadím, tak jsem je vysadila. Co jsem se nastěhovala s partnerem k sobě, hned mi bylo líp. Nemusela jsem žít s tou zrůdou která mě psychicky ničila. Partner dítě nechtěl, to ano, nebo spíš předtím, že jsme spolu byli chvilku. Ale pak co jsem otěhotněla, tak nějak mu přeplo a jde do toho dobrovolně.

 
Fima
Nadpozemská drbna 27814 příspěvků 11 inzerátů 07.04.13 17:12

Holka, holka, já být Tebou, tak nejdříve zapracuji na sobě. Vysadit tajně antiko, chtít dítě po takhle krátké době, všechno špatné nést… tohle není nic dobrého do budoucna. Jinak mě mrzí, že sis prošla ZT, ale bohužel se to stává velmi často. Statistiky uvádí, že takto končí každé osmé těhotenství, příroda ví, co dělá. Taky jsem si tím prošla, už v roce 2009. Začala jsem víc věnovat sama sobě - našla jsem si nové zaměstnání, věnovala se sobě a partnerovi a znovu jsme se na snažení vrhli téměř o rok později. Dneska mám skoro 2-letého syna a znovu brášku nebo sestřičku v bříšku…

Zkrátka nevěš hlavu, najdi si nějaké koníčky, pracuj na vztahu s přítelem, dej se pořádně psychicky do kupy a jak bude ten správný čas, tak miminko zase přijde a podruhé to určitě dobře dopadne. ;)

 
JaninaJanu
Zasloužilá kecalka 901 příspěvků 07.04.13 17:29

Ahojky drz se, ja jsem ted tri mesice po zakroku a cas vse zahoji, sice rana na srdicku zustane, ale uvidis ze vse bude vporadku, drz se

 
Pavlínka1988
Zasloužilá kecalka 651 příspěvků 07.04.13 17:38

Nevěš hlavu, taky jsem to zažila. A prý je to zcela běžné. Tenkrát jsem taky jen brečala a nenáviděla se, co jsem to za ženskou, že ani nedonosím dítě. Byla jsem na tom špatně, ale čas šel dál a ránu zahojil. Teď mám doma 4,5 měsíčního broučka… Prostě tenkrát asi ještě nebyl ten správný čas. Buď silná! Také se dočkáš :hug:

 
Hanule81
Kecalka 260 příspěvků 07.04.13 18:05

:hug: Vím jak ti je, nevzdávej se :srdce:

 
Lucienka1984
Závislačka 3221 příspěvků 07.04.13 18:27

Ahoj. me se stalo to same, co tobe. Mimco se nam zastavilo v 6 tydnu a v listopadu sem podstoupila revizi.
ted js opet tehotna a jsem v 8 tydnu, Sice mam strasny strach, ale verim, ze bude vse v pohode.
nikoho a hlavne sebe neobvinuj. Tohle se proste stava a nikdo za to nemuzeme. Dej se dohromady a pak zacnete nanovo.

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 07.04.13 19:29

Moc vám děkuji za povzbuzující zprávy, hned mi je líp že je někdo komu se to stalo a pak se podařilo normálně otěhotnět a donosit miminko. Co se týče psychických potíží ještě před otěhotněním, tak ty už jsou za mnou jak už bydlím jinde. A ty ze ztráty miminka tak to že se pokoušíme o další mě pomáhá na to nemyslet a myslet na budoucí mimi.Moc vám všem děkuji a chápu že mě nadáváte, že jsem na něho udělala podraz. Moc dobře si uvědomuji, že to byla největší blbost na světě a už bych to neudělala. A abych pravdu řekla, jsem ráda že jsem tehdy neotěhotněl. Příjde mi to jako že příroda čekala až na to bude i on připravený. Jak jinak si vysvětlit, že když on povolil povedlo se to hned na poprvé.

 
szewcz
Povídálka 28 příspěvků 07.04.13 20:13

Zdravím. Myslím, že tuto zkušenost nás má za sebou hodně. Když se to stalo mě, tak mi můj gynekolog (pán již před důchodem) řekl, že dneska takto končí až 80% prvních těhotenství. Jenže většina žen o tom neví, protože plod odejde z těla sám.
Manželové tetě se to stalo 5×. Šla třeba na záchod a ouha, už to bylo. Nakonec měla 5 dětí a rozhodla se pro operaci, aby už nebylo další.
U mě to bylo tak, že jsme se s manželem snažili o miminko, když už mi bylo 30 let. Hrozně moc jsem po něm toužila a když se mi objevily ty dvě čárky na testu, tak jsem už plánovla, co budu potřebovat za výbavičku a kočárek. Bohužel, v 6 tt byl konec a dodnes si pamatuji ty pocity, když jsem se dověděla, že je konec a jak sedím před operačním sálem a stále doufám, že je to jen příšerný sen. Bohužel, nebyl.
Za pomoci manžela jsem pak hodila všechno za hlavu, zapojila jsem se víc do práce, podala si přihlášku na studium jazyků atd. Zkrátka zaplnit čas, nemyslet na to a přestat číst články o miminách.
A ono to vyšlo! Do roka a půl jsme si přivezli z porodnice moc hezkou holčičku. :D Jen to těhotenství bylo trošku jiné. Najednou mi bylo všechno fuk, jak to dopadne. Vyjde to, nevyjde to.. Výbavičku jsem připravovala jen podle kalendáře, jak utíkal čas a ne podle pocitu, jako jiné maminky. Taky jsem se sestry při kontrole ptala, jestli jsem v pořádku, když se ještě netěším na miminko a necítím ten „mateřský instinkt“. Trošku mě to i děsilo, protože kamarádka čekala miminko o tři měsíce později a už to s ní cloumalo. Ale po porodu se vše upravilo a mateřský instinkt naskočil hned na druhý den.
A pak asi za 2 roky jsme se opět snažili o miminko a opět. Test pozitivní, ale měsíčky se sami dostavily. Měly zpoždění cca 14 dní. U lékaře se pak již těhotenství nepotrvdilo.
Zase jsem si naplánovala další studium a ouha. Ani jsem nezačala, protože bych studovala jen 6 měsíců. Narodil se chlapeček. :D
Myslím, že další přihlášku si už radši podávat nebudu. Dvě děti mi už stačí. :D
:D :D :D

Tak, držím palec. :palec: Snaž se hodid do pohody, dělej, co tě těší, na všechny trable kašli, ono se to nějak vyřeší.

 
snažilka1210
Kelišová 7454 příspěvků 07.04.13 20:53

Také Ti držím pěsti do dalšího boje, ale jak píší holky, dej se do kupy ty…z Tvého deníčku je hned cítit, že bojuješ sama se sebou a nemáš vyřešeno spoustu věcí…To miminko ví, kdy je čas na to přijít a kdy ne, věř. :kytka:

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 07.04.13 21:45

Je mi líto co se ti stalo a věřím, že miminko si zase cestu najde. Souhlasím s ostatními, aby jsi si to vyřešila hlavně v sobě, věnuj se sama sobě ;)využij toho času než se zase pustíte do snažení. Z tvého deníčku já cítím, že tam nebyla úplná vyzrálost hlavně ze strany tvého partnera a tvoje koneckonců také ne. Myslím, že každá životní zkušenost je dobrá v tom, že se člověk něco naučí a získá. I bohužel z toho smutného se dá hodně vzít. :andel:

 
choch
Zasloužilá kecalka 682 příspěvků 07.04.13 21:57

@Lenny85 Tak to se musím zastat je plno maminek co bere antidepresiva v těhotenství :) a nic na tom nenííííííí a miminku to neublíží

 
chatwenna  07.04.13 23:26

No… Musim to rict - myslim, ze je to tak lepsi.

Dle tveho projevu soudim, ze naprosto nejsi zrala na to mit dite…

 
Barunka96
Kecalka 279 příspěvků 08.04.13 12:31

@chatwenna Myslím, že k tomuto deníčku, není nutná až taková to přehnanná odpověď!!! Paní/slečna potřebuje spíše povzbudit a né ukamenovat jak se zde snažíte vy! Je to Váš názor, ale trocha ohleduplnosti by přeci jen neuškodila!

Jinak Offi snaž se na to, alespoň částečně zapomenout, bolí to, ale až budeš nosit dalšího tvorečka pod srdíčkem bude líp :-) :(

 
pomenkova
Generální žvanilka 24110 příspěvků 08.04.13 12:58

Mrzi me co se ti stalo, ale vis co je nejhorsi v tehle dobe, ze si kazdy koupi test tyden po vynechani..tenkrat nic takoveho nebylo a kazda zpozdena menstruace byl i mozna zamlkly potrat a nikdo o tom nevedel :think: :think: :think: :think:
zda se mi, ze kazdy dnes chce vedet snad i po dvou dnech od sexu, jestli je tehotny a takhle to pak dopada..je mi to moc lito, ale jsi opravdu mladounka a s pritelem ani se nenadejes a budes tehotna ver mi ;) ;) Budou zase ;) dny, kdy se budes smat a ver mi, tehotenstvi si uzivej vzdycky az po tretim mesici… ;)
preju ti brzske tehotenstvi a ty prasky uz neber ty AD pokud chcesa byt tehotna, tak to zkus nejdriv bez nich ;) ;) ;) ;)

 
chatwenna  08.04.13 15:34

@Barunka96 No, kdyz verejne reprezentuju svuj zivot, nemuzu cekat jen pozitivni reakce… Zvlast, kdyz kolikrat ani neni co rict pozitivniho,

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 08.04.13 18:59

No pokud to dobře chápu, nejsem vyzrála protože jsem měla psychické problémy nebo že jsem mladá. Četla jsem plno deníčku, kde ženy měly psychické problémy ale byly starší. Ty lidi litovali, ale mě odsuzujete. Nejsem typ člověka co obráží diskotéky, nekouřím, nepiju alkohol, ani jiné škodlivé látky. Jsem připravena být matkou, dělám pro to vše co mohu. Beru vitamíny, snažím se zdravě jíst, snažím se co nejméně stresovat. Antidepresiva už neberu, není důvod. Co jsem se odstěhovala od otce, pro kterého byly kurvy přednější. O mně se nezajímal, jen mě doma neustále něco vyčítal, mlátil mně aby se vybil a mohl odejít za jinou megerou. Na konec si našel jednu, která ho dokonale ovládá. Když jsem neustále ležela v posteli, proto že mi bylo pořád zle, nakonec mi do toho zjistili celiakii, tak mu jeho partnerka nakázala že se mě nebude kupovat jídlo protože si ho nezasloužím a navíc je moc drahé. Začala mi dělat naschvály, že vyvářel pro celou rodinku a já neměla nic. Několik dní jsem hladověla, nakonec si mě otec zavolal a řekl mi, že Olinka toho má dost, ať se zbalím, že to není hotel a vyhodil mě na ulici. Naštěstí mě k sobě vzala babička, ale jen na chvilku. Partner kvůli mě koupil byt. Já naštěstí dostala důchod, takže nejsem na nule a mohu mu pomoct finančně. Od té doby je vše v pořádku. Z toho co mi otec udělal jsem se dostala. Pak přišel už jen potrat, nikdy na to nezapomenu, ale z nejhoršího jsem venku a už normálně funguji. Myslím si, nebo spíš věřím, že matka budu dobrá už jen proto, že jsem měla ošklivé dětství bez rodičů.

 
Rode.9  08.04.13 19:07

Chattvenna: někdy si říkán, že bych napsala deníček o sobě, ale když vidím, e některé ženy se opováží soudit až tak tvrdě, mluvit o potratu, z ktereho je pisatelka hotová, že je dobře že to tak dopadlo. Takovým posatelkám komentářů doporučuji čtení o „hled si svého potvoro“ a nebo kurz empatie. A to se mě deníček nijak nedotýká, také bych napsala, že je cítit z pisatelky nerovnováha, ale z koho dnes je?

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 08.04.13 22:07

Moc me to mrzi… :hug: Nebudu ti davat „chytre“ rady jako nekteri ostatni, aby ses dala nejdrive do poradku. Ono by to samozrejme bylo nejlepsi, ovsem snadno se to rika, hur pak dela. Urcite vis, o cem mluvim. Mne pro zmenu vyvolava deprese primo tehotenstvi, takze bych podle nekterych asi dite nikdy mit nemela. Pritom antidepresiva ted jsou pro me nejlepsi reseni. Preji hodne sil a at se brzy zadari! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1761 příspěvků 09.04.13 00:48

@choch trochu slušnosti by to chtělo, ne? Pokud máš potřebu nadávat, existují i soukromé zprávy…

S tou zralostí ale musím souhlasit, autorko nezlob se. Teď už je to doufám jinak, což je moc dobře, ale zkus si představit, že bys miminko opravdu počala během doby, co jsi tajně vysadila prášky. Ono by to totiž vůbec nemuselo dopadnout dobře, nikdy nemůžeš vědět, jak daný chlap zareaguje a taky by se ti mohlo stát, že by se na tebe přítel místo nadšení vykašlal. A pochybuji, že na tuto variantu jsi byla připravena (klidně mne oprav, pokud se pletu:) ). Anebo (jako můj kamarád) by jste tedy vytvořili rodinu, ale tohle by mezi vámi viselo a po čase byste se stejně rozešli…
No prostě sama nejlépe víš, jak to máš teď a zda jsi opravdu zralá a připravená :kytka:

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 09.04.13 10:27

@Kajuli Už jsem tu psala, že jsem ráda, že jsem neotěhotněla.

 
justyna.b
Povídálka 16 příspěvků 09.04.13 15:16

No nevim..ale me prijde pekne pitomy vysadit prasky jen tak a nerict nic partnerovi..to se proste nedela..jinak preju at se vam brzo zadari..kdyz uz do toho jdete oba dobrovolne ;-)

 
almondka
Kecalka 255 příspěvků 27.04.13 20:03

Ahojky, nebudu Ti radit, ani odsuzovat, ani delat chytrou…jen Ti popreji, at jsi stastna a vse Ti vychazi, jak si prejes ;)

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 18.05.13 17:48

Moc je mi to líto -stalo se mi to už dvakrát takže tě chápu. Zažívám to měsíc co měsíc a hodně to bolí-marný čekání na nejasný výsledek. Držím ti palečky :palec: ať se vám to povede, určitě budeš dobrá mamina :D

 
ještěřice
Kecalka 164 příspěvků 47 inzerátů 19.05.13 08:03

Jsi mladá a ještě budeš mít zdravé miminko, které si určitě užiješ. Moc dobře vím, co po potratu prožíváš. Já tím minulý rok prošla hned dvakrát. Pokaždé ve 12tt. A ted jsem znovu těhotná. A moc se bojim, aby se to již neopakovalo. Kritický týden nám vychází na datum naší svatby…tak to beru jako metu, pokud překonám svatbu, tak snad v prosinci budem mít mimčo.
Takže i ty se drž a nevzdávej se. :kytka:

 
PetraMax
Nováček 4 příspěvky 19.05.13 23:35

Ahoj, také jsem četla Tvůj deníček a musíš být silná. Spousta holek co Ti tu psalo něco podobného zažilo, tak věř, že bude lépe. Jak říkám já, miminko v bříšku se nechce narodit nemocné, proto se stane tohle. Moje miminko se narodilo a zemřelo v 7,5 měsících což je ta z horších variant, ale byl hodně nemocný, tak vím, že teď je je mu lépe. Přeji Ti moc štěstí do dalších dnů a měsíců a věř, že bude lépe… :mavam:

 
offi
Závislačka 2967 příspěvků 22.05.13 11:11

Mockrát vám všem děkuji za povzbuzující zprávy. Můj stav se zlepšil, už na to tak často nemyslím, ale zato se zase moc soustředím na to nové miminko. Hodně mi to škodí, ale nevím jak ty šílené myšlenky zastavit a začít žít. Nemyslet furt na to jak si pomoct k otěhotnění a pozorovat věčně nějaké příznaky. Můj přítel je už ze mě celkem zoufalí. Jak jdu na emimino, hned mě začne, v dobrém smyslu, nadávat ať jdu pryč, že si tím jenom škodim. Ať věčně nekoukám na kraviny, že to prostě příjde samo, ale takhle tímhle způsobem to nepříjde nikdy.

 
Martiinka
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 26.09.13 01:19

Ahoj offi to je mi moc lito ale mam. něco podobneho zasebou až na ten rozdil že sem naši maloi ninu potodila ve 25+1tt a 2 minuty opo porodu nam umrela, a bylo to hriznefurt sem brecela a do toho to s přitelem tsky nebylo oki a teďka uz čekame 2 miminko sem ve 26+1tt a čekame zdraveho chlapečka ktery se bude jmenovat Samuel.;) a sme radi ze už he a bude vse oki :)

 
Martiinka
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 26.09.13 01:31

Ahoj offi to je mi moc lito ale mam. něco podobneho zasebou až na ten rozdil že sem naši maloi ninu potodila ve 25+1tt a 2 minuty opo porodu nam umrela, a bylo to hriznefurt sem brecela a do toho to s přitelem tsky nebylo oki a teďka uz čekame 2 miminko sem ve 26+1tt a čekame zdraveho chlapečka ktery se bude jmenovat Samuel.;) a sme radi ze už he a bude vse oki :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele