Mé těhotenství a porod

Mirisska  Vydáno: 11.12.14

Něco o mém těhotenství a porodu, abych si mohla za čas počíst a na nic z toho nezapomněla. Strašně ráda čtu ostatní deníčky, proto jsem se rozhodla přispět se svou zkušeností.

Tato fotka mne přesvědčila o holčičc
3 komentářů

Vše bylo připravené, ale malé se ven nechtělo

Tady jsou Karolínce 2 minuty

Pyšný tatínek

Karolínka, já a moje maminka

Naše malý zlatíčko

♥♥

Je to ten největší poklad, co mám (tady jí jsou už 2 měsíce), roste jako z vody
2 komentáře

Když jsem s přítelem byla necelé 4 roky, začal toužit po miminku. Necítila jsem se na to připravená, ale nakonec jsem kývla a v září 2012 jsem vysadila antikoncepci. Nechávali jsme tomu volný průběh. Po roce už začal být přítel nervózní a chtěl jít na vyšetření, protože já jsem byla podle gynekologa zcela v pořádku.

Otěhotnět se mi podařilo, až když jsem po tom opravdu začala toužit. Byl listopad 2013. V práci jsem to přestala psychicky zvládat a šla na měsíc marodit. Přítel měl dovolenou. :-D Když jsem se před Vánoci vrátila do práce, začaly mi ranní nevolnosti, prsa mě bolely tak, že i tričko mi vadilo, a v břiše jsem cítila cosi. Jako když si nemůžete pořádně dojít na záchod. :-) Nějak jsem to neřešila, v práci byl předvánoční shon, doma jsem byla také v jednom kole a hlavně jsem se s tím ani nikomu nesvěřovala. Ještě by mi bylo řečeno, že jsem hypochondr.

Vánoce jsme s partnerem a přáteli slavili společně až 25. prosince (24. prosince jsme byli každý u své rodiny). Rozdali jsme si dárečky, otevřeli láhev vína a v klidu jsme si povídali. Svěřila jsem se kamarádce nakonec se svými problémy s tím, že si po svátcích zajdu k doktorovi. Bála jsem se takového toho vyšetření s kamerou do zadku. :-D No a protože už sama má 2 děti, tak mi sdělila, že jsem na 100 % těhotná. Udělala jsem si tedy těhotenský test a ejhle, byly tam během pár vteřin //.

Nemohla jsem tomu uvěřit, šla jsem to ukázat partnerovi a on mi říká: „Hmm, hezký, ale nevím, co to znamená.“ Byla jsem tak vykolejená, že jsem mu řekla: „No asi že budeš táta, ty vole!“

Dny běžely, já chodila dál do práce, každé ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne i večer jsem zvracela. Koncem ledna jsem si konečně došla k doktorovi a ten mi těhotenství akorát potvrdil. Chtěl mi dát neschopenku, ale já ji odmítla. Termín porodu jsem měla 29. srpna (mé narozeniny) a 1. září. Když jsem to v práci oznámila, tak mi začalo peklo. Vedoucí se po mě vozila, nechávala mě tahat těžké věci, byla v celku víc nepříjemná než obvykle, takže jsem od 28. února zůstala doma.

Začaly se uzavírat sázky o to, co vlastně budeme mít. V přítelovo rodině se během 24 let narodilo 10 dětí a samí kluci, takže jsem se těšila na kluka, ale miminko se nám nechtělo ukázat. Ve 20.tt jsem konečně přestala zvracet a pan doktor nám oznámil, že čekáme holčičku. Nevěřila jsem tomu ani trošku a stále se těšila na kluka. Ve 30.tt mi pan doktor malou vyfotil tak, že jsem pochopila, že to opravdu holčička bude, jenže jsem stále doufala v toho vytouženého chlapečka. Karolínka dál rostla, já přibrala 25 kilo, otekly mi snad i uši. Ke konci jsem už ani chodit nemohla, teda spíš jsem byla líná a malé u mě bylo tak dobře, že se jí nechtělo ven. Měla jsem břicho pořád hrozně nahoře.

5. září jsem byla na kontrole už v porodnici. Velmi nepříjemný doktor mi oznámil, že je malá dost velká, že má velkou hlavičku, takže v pondělí nástup na císaře. Samozřejmě jsem celý víkend probrečela, nejen protože jsem měla jít na císaře a bála se, ale také proto, že jsem se bála, že bude malá ošklivá.

V pondělí jsem tedy dorazila. Byl tam jiný doktor, který si klepal na hlavu, co to jeho kolega vymyslel, že mám ještě čas, ale že když už jsem tady, tak zkusíme porod vyvolat. V 11 hodin mi zavedl tabletku. Nebylo to nic příjemného, říkala jsem, že to pěkně bolí, ale to jsem ještě nevěděla, co mě to vlastně čeká. V 1 hodinu odpoledne mi začaly mírné bolesti v zádech. Dostala jsem klystýr.

V 8 hodin večer mi přišly bolesti strašlivé (ale to pořád nic nebylo). Volal mi přítel, jak to vypadá, tak jsem mu řekla, že chodím do sprchy, abych tomu trošku pomohla, že se pořád neotvírám (byla jsem na 1 prst už od 38.tt až do teď). Na to mi odpověděl, jestli prý to nechci nechat na ráno, že už vidí, jak mu ve 2 hodiny v noci volám, aby přijel. :-D A protože jsem tak nějak tušila, že ještě budu hodně nepříjemná, tak jsem to přešla mávnutím ruky a akorát jsem mu řekla, že to dost bolí, že nechci čekat do rána.

Každopádně měl pravdu, ve 2 hodiny ráno mi PA oznámila, že jsem otevřená na 5, a že mám zavolat domů. Přítel dorazil asi v půl třetí.

Byl moc hodný, pozorný, trpělivý a snažil se mi pomoct. Pomáhal mi každých 10 minut na záchod, sprchoval mě, při kontrakcích mě držel za ruku, hladil mě po vlasech, utěšoval mě, že to bude dobré. Chodil za sestrami, aby mi daly něco proti bolesti (dostala jsem čípek, o kterém bych neřekla, že mi pomohl, a pak i injekci, která také stála za prd).

Zhruba od 3. hodin už byly bolesti opravdu nesnesitelné a hlavně nepravidelné, v 5 už mě to nutilo tlačit. PA mi řekla, že to musím ještě vydržet, jsem otevřená stále na 5 prstů. V 7 jsem byla na 8 prstů a bez plodové vody (zřejmě jsem ji vyčůrala), takže jsem šla konečně na sál.

Naivně jsem si myslela, že to bude za chvíli za mnou, že když už se jde na sál, tak je dítě do půl hodiny venku. Jenže jsem byla zevnitř hodně nateklá a PA do mě musela sáhnout a nějak přetáhnout přes hlavičku děložní hrdlo, aby malá mohla ven. Prostě mi to nešlo. Nevěděla jsem, jak mám tlačit, hlavně jsem se bála, že se pokakám. Tlačila jsem ve stoje, na bobku, vleže, na koze a nic. Prosila jsem všechny, co se kolem mě mihli, aby mě rozřízli a vyndali malou císařem, když to takhle nejde, že už nemůžu. Opravdu jsem byla na konci svých sil.

Tuto část si pamatuji jen velmi mlhavě. Vím, že jsem hodně nadávala a křičela. No, byla jsem celkem dost hysterická, i když mi přítel i doktoři po porodu říkali, že to nebylo tak strašný (asi už poznali něco horšího, než jsem byla já).

V 8:45 přišel další doktor, že mi skočí na břicho. Moje maminka mi vyprávěla, že když mě rodila, taky jí skákali na břicho, že to strašně bolelo. Pochopitelně jsem z toho měla hrůzu a doktorovi jsem oznámila, že jestli mě to bude bolet, tak ho partner zbije. Prý se vyděšeně podíval na partnera a ten jen zakroutil hlavou.
Pan doktor mi lehce lehl na břicho a já cítila, jak se konečně dostala ven hlavička. Prosila jsem partnera, ať se jde podívat a vyfotí to, že to chci vidět a hlavně mít zdokumentované. Neudělal to, nevím proč. :-D

Na další kontrakci už bez doktorovi pomoci byla malá venku. Položili mi ji na břicho. Vůbec nebyla ošklivá, ani neměla velkou hlavičku. Prostě ten debil, co mi tohle řekl, byl debil. Přítel pupeční šňůru nepřestřihl, protože na můj příkaz začal fotit, takže to nestihl. Malá měla 52 cm a 3500 g, apgar 10-10-9.

Vytlačit placentu byla hračka. Nějak jsem si nestihla všimnout, kdy mě nastřihli, ale měla jsem jen 2 stehy. Teta mě děsila tím, že až mi budou ránu dezinfikovat, že to strašně moc bolí a pálí a že je to horší než celý porod. Není to pravda, vůbec to nebolelo ani nepálilo. Šití bylo pouze nepříjemné, vůbec ne bolestivé.

Hned po porodu a po zašití mi malou přiložili k prsu. Okamžitě se přisála. Říkala jsem, že už porod nikdy nechci zažít, že malá bude naše jediné dítě, že to bylo opravdu strašlivé. Teď po 3 měsících už mi to nepřijde vůbec tak strašné. Nebyla to sranda, ale dá se to přežít. Hlavně ta odměna, co nás po tom všem čeká, je k nezaplacení. Karolínku miluji nade vše a neměnila bych. Na porod vzpomínám teď s láskou, i když trval skoro 20 hodin.

Za 4 dny nás pustili domů. Začátky byly krušné. Mně trvalo, než jsem se rozkojila - bradavky jsem měla popraskané a každé kojení jsem obrečela. Malá byla také dost plačtivá a v noci nechtěla spinkat. Moc mi pomohla moje maminka i přítel, za což jim moc děkuji. Malá teď spí většinou celou noc, je zlatá, šikovná prostě úžasně dokonalá.

Všem moc děkuji za přečtení deníčku, omlouvám se, jestli je něco zmatené a jestli je to moc dlouhé. Potřebovala jsem to vypsat. Všem nastávajícím maminkám přeji příjemnější a rychlejší porod a hlavně zdravé děti.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 11.12.14 08:04

Gratuluji ke KAROLÍNCE!!! :kytka: Zvládla jsi to skvěle!!! Mě čeká 4. porod v květnu a už se na něj moc těším i na toho drobečka, co ze mě vyleze!!! :lol: :srdce:

 
e-lili
Echt Kelišová 9310 příspěvků 11.12.14 08:30

Kdyz, uz jste tady tak vyvolame? Doktor co skace na bricho…

No to byli debilove.

K male gratuluju!

 
Nikeyla
Ukecaná baba ;) 1199 příspěvků 11.12.14 09:10

Taky mě to za pár dní čeká, tak jsem zvědavá. :D Malou máte moc krásnou! A doktor co navrhl císaře byl idiot. :D :potlesk:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 11.12.14 10:27

Gratuluju ke Karolínce - a buď bez obav, jde to i jinak a třeba napodruhé to bude pro tebe jednodušší. zvlášť když si člověk i něco víc nastuduje :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 11.12.14 10:59

Rozhodně gratuluji k dcerce, ale nevím, nechci se nikoho nějak dotknout samozřejmě, ale ta část jak jsi psala, že jsi se bála, že bude ošklivá..?? Pro některé maminky co si prožili horší věci jako např. já, bych řekla, že jsi dost povrchní v tomto případě.. Já si každé těhu přeji hlavně, ať má všechny kostičky, je zdravé a v pořádku. Nechci se opravdu nikoho dotknout, jen mi to vyznělo ošklivě :/ Ale k holčičce gratuluji :)

 
Xverunka
Ukecaná baba ;) 1211 příspěvků 11.12.14 15:29

Gratuluji ke Karolínce :kytka: pěkné čtení :)

 
AaaNi
Kecalka 111 příspěvků 11.12.14 16:04

Ahojky, díky za zpříjemnění odpoledne při čtení Tvého deníčku :). Moc blahopřeji ke krásné holčičce! :) Štve mě, jak jsou lidi negativní, stresují, přehánějí a nakonec to může být úplně jinak - což ostatně tak je, každý porod je jiný.
Jsi šikovná, že jsi překonala všechen ten strach z těch povídaček.
Přeji krásné mateřství :)).

 
Satninka
Nováček 1 příspěvek 11.12.14 16:18

Gratuluji ke Karolínce, je nádherná. :) :kytka:

 
Mirisska
Kecalka 101 příspěvků 11.12.14 16:43

@Grumlik Moc gratuluji a přeji hodně štěstí a zdravé miminko a taky rychlý a co nejméně bolestivý porod. :kytka:
@Andrea.Tom Samozřejmě jsem si přála, aby malá byla zdravá. Vše probíhalo v podstatě tak, jak by mělo a pak mi najednou doktor řekl: „Takže v pondělí na císaře, malá má velkou hlavu.“ Byla jsem celkem v šoku, možná i trošku hysterická. Také jsem se nechtěla nikoho dotknout. Zdraví je opravdu nejdůležitější.
Všem moc děkuji za gratulace a za přečtení deníčku!! :hug:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 11.12.14 16:57

@Mirisska jsem ráda, že jste to nevzala nijak špatně, jen mi to prostě vyznělo ošlivě :)

 
Nobod
Kecalka 259 příspěvků 11.12.14 18:15

Gratuluju ke Karolínce, je to krasavice :kytka:

 
fia80
Ukecaná baba ;) 2371 příspěvků 2 inzeráty 11.12.14 22:37

Gratuluji ke Karolínce :kytka:… mě na deníčku překvapilo, že apgar se snížil… myslela jsem si, že má vždycky vzestupné hodnoty, když nejsou nějaké komplikace

 
Lenka_Lenička
Stálice 59 příspěvků 12.12.14 12:27
Pobavení

Opravdu mě tvůj deníček pobavil a od srdce jsme se zasmála, jak jsi to pěkně a opravdově popsala. Je moc fajn, že to bereš teď už takto a přeju ti, aby ten druhý porod byl rychlejší a méně bolestivý!:)

 
Mirisska
Kecalka 101 příspěvků 12.12.14 13:48

Moc dekuji

 
Annie9
Kecalka 244 příspěvků 13.12.14 19:05
:kytka:
Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček