Mé těhotenství a porod, aneb né příliš štastný pohled zpět

peg  Vydáno: 10.06.04

V tomto okamžiku prožívám nejkrásnější chvíle svého života, moje dcera Anetka spokojeně spinká a já se rozhodla, že to co se mi už pár dní honí hlavou sepíšu, možná proto aby se mi ulevilo, a také možná protože někomu moje slova pomohou vyhnout se stejným zážitkům.

Celé moje těhotenství probíhalo, z mého pohledu nestandardně. Na začátku jsem dlouho krvácela, a musela ležet a jíst spousty prášků, když krvácení ustalo, přišly těhotenské nevolnosti a já zase nebyla schopna ničeho jiného než ležet a nějak tu dobu přežít. Kolem vánoc mi konečně začalo být lépe a já se těšila ze svého těhotenství a očekávání miminka. Po vánocích jsme se měli stěhovat a já obíhala úřady a vyřizovala vše potřebné ve 26tt jsme si zašli na 3D UTZ do Podolí, byl to neskutečný zážitek vidět obličej našeho ještě nenarozeného děťátka už v té době byla malá celá já. Druhý den následovala poradna a mé nadšeni bylo uzemněno, že mívám tvrdnutí bříška jsem věděla, ale do určitého počtu nejsou nebezpečné mě utvrzovaly všechny knížky, takže jsem si z toho hlavu nedělala, ale mé lékařce se nelíbilo, že se mi zkrátilo hrdlo a musela jsem do nemocnice, pobyla jsem tam jen pár dní dostala magnezium a doporučení ležet. Ležela jsem doma v čerstvě přestěhovaném bytě. Ve 32tt jsem začala mít kontrakce a protože jsem se lekla hodně rychle jsme s manželem vyrazili do porodnice, tam mne opět hospitalizovali a vše uklidnili kapačkami magnezia. Za pár dní jsem zase šupajdila domů ležet do vlastní postele. V té době jsem počítala každý další den a týden a připočítávala pravděpodobný hmotnostní přírůstek našeho miminka. Po 36tt jsem si oddychla a začala si těhotenství opět užívat, věděla jsem že teď už se může narodit. No a jak už to tak bývá tak dlouho nám porod oddalovali až jsem pár dní přenášela, už jsem z toho byla nervozní, ale dočklala jsem se J

10.5. dopoledne jsem byla v poradně a dle lékaře se nám to lehce připravuje ale nic závažného se neděje. Během dne jsem však začala cítit že kontrakce jsou pravidelnější a hlavně stupňující se menstruační bolesti mne utvrzovali v tom, že se asi konečně začne dít to ONO. Musím říct, že se u mne projevilo i klasické hnízdění po odpolední procházce, jsem natírala futra dveří, poté uklidila, uvařila, upekla dort prostě energie na rozdávání. Večer bolesti přibývalo, tak že jsem přestala vnímat tvrdnutí bříška, ale jen křeče jako při menstruaci, nicméně pořád to nebylo dostatečně často tak jsem kolem půlnoci rozhodla že půjdu spát a jestli je to ono prý mne to vzbudí, jak se psalo v chytrých knihách. Tak jsem po částečně probdělých a částečně prospaných 4 hodinách zjistila že bolest opravdu sílí a je čím dál častější. V jednu chvíli jsem měla dojem že ze mne i něco málo vyteklo a tak jsem v půl šesté vzbudila manžela a pomalu jsme se vydali do porodnice. To už jsem bolesti měla co 4-5 minut a dost silné. Jak ukázal monitor kontrakce ukázkové, ale vyšetření nic moc otevřená na 1,5 prstu tudíž porod sice začíná, ale ještě jsme moc na začátku PA mi dala vybrat zda chci jet domů, nebo zůstat, ale že to bude ještě na dlouho. Já nevěděla, ale nechtěla jsem být hysterka a tak, že teda pojedu domů, musela jsem počkat na vyjádření lékaře, ten naštěstí usoudil že jako prvorodička s tak častými kontrakcemi mám raději zůstat, protože jak mi posléze taky došlo bych nevěděla kdy přijet. manžela poslali domů, že mu zavolají než půjdu na přípravu, do té doby má volno. jen si musel jít zaplatit lístek do první řady jak říkal (700kč za účast při porodu). Tak jsem se převlékla a šupajdila na čekatelský pokoj a do sprchy a na míč a tak dokola, musím přiznat že nic z toho mi nepomáhalo, ani prodýchání a kontrakce byli čím dál častější a bolestivější. PA slíbila že mne v 10 hodin zase vyšetří a uvidíme. Vyšetření ukázalo že se nic neděje a tak rozhodli že mi dají injekci léku jehož působení mi popsali a já souhlasila( název jsem bohužel zapomněla), musím říct že v tom okamžiku bych souhlasila asi se vším co by mi aspoň trochu pomohlo, v té době jsem už měla jednu kontrakci za druhou a s ní takové křeče že jsem začala pochybovat, že to vůbec zvládnu. Zkoušela jsem si říkat že s každou bolestí jsem blíže miminku ale moc mi to nepomáhalo. Po chvíli přišla PA zkontrolovat miminko, a už z jejího pohledu na monitor jsem pochopila, že né vše je jak má být. Miminko mělo moc rychlý tep. Náhle se začalo cosi dít, nejdříve připnutí k monitoru pro dlouhodobý záznam, a začala sháňka po lékaři, neboť se jim to ani trochu nelíbilo, v tom mi praskla plodová voda stačil pohled PA a opět mi bylo jasno, že to není dobré, začala jsem mít strach, který umocnil pohled na to co ze mne vyteklo, místo něčeho lehce zaměnitelného s močí, jsem viděla na posteli kafe s kousky čehosi červeného co mi silně připomínalo játru. Následoval bleskový přesun na porodní sál vyšetření lékařem a okamžitý pokyn k císařskému řezu, miminko v tu chvíli bylo svým tepem mimo monitor a mě utkvěla v hlavě číslice displeje 216. Lékař mi vysvětlil proč musíme řezat a šlo se na věc, byla to taková rychlovka, že jsem ani nestihla dát zprávu manželovi, takže ten se vše dověděl, až když jsem se probrala z narkózy na JIPce kde jsem zůstala dva dny a poté byla konečně přeložena na šestinedělí.

Až sem musím, říct že celé těhotenství jenž podle mne nebylo vůbec jednoduché, jsem měla štěstí na příjemné a z mého pohledu i fundované lékaře a sestry. Jak má gynekoložka, tak všichni lékaři a sestry rizikového oddělení tak na porodním sále, všichni byli příjemní a milý a snažili se pomoci nejen odborně ale i lidským a příjemným přístupem. Všechny ty nepříjemné chvilky, které mé těhotenství provázely, by byly zapomenuty prvním pohledem na naši vytouženou dceru Anetku. Co mi však stále při vzpomínce vhání slzy do očí je můj pobyt na oddělení šestinedělí. Respektive přístup sester novorozeneckého oddělení. Během mého dvoudenního pobytu na JIPce mi mou dceru donesly pouze třikrát, z toho jednou přímo pediatrička, která se divila, že jsem své miminko ještě 8 hodin po porodu ani neviděla. Pokaždé mi tam miminko položily a beze slova odešly, jen prý ať zkusím přiložit, což pro mne jako prvorodičku bylo něco jako zaklínadlo, nejen že jsem se nemohla pořádně hýbat natož abych věděla jak Anetku chytit a k tomu ještě přiložit, no zkoušela jsem co síly stačily. A říkala jsem si mají moc práce jen co mě přeloží na šestinedělí budu Anetce blíže a vše bude jak má být. Za dva dny jsem se konečně dostala na vytoužené šestinedělí, to jsem ale ještě netušila, že za pár dní budu počítat hodiny do odchodu domů. Tentokrát mi Anetku opravdu nosili co 3 hodiny, nicméně přístup zůstal stejný položit dítě a zmizet ( přičemž my jsme měly zakázáno děti nosit, prý pro jejich bezpečí, takže nebylo možno pro sestru dojít, nebo jí jakkoliv zavolat). Tak jsem se snažily z počátku jsem měla dojem že nám to aspoň trochu jde, ale sestry stále říkaly, nic jsme nenavážili ještě nemáte mléko, po CS to trvá déle. Čtvrtý den se mi začaly nalévat prsa a já jen díky sestry se šestinedělí zjistila, že už mléko mám, ale malá se nechce přisát. V tu dobu mi tvrdili že Anetku nepřikrmují, opak byl však pravdou, bez jediného slova oznámení bez maximálního povoleného poklesu váhy začali dávat malé BEBU. Což se projevilo v tom, že mi jí nosily nasycenou a spící tudíž nějaké přiložení k mým v té době už nalitým prsům bylo nadlidským úkolem. Přesto jsme se s Anetkou snažili, v tom mi moc pomohla sestra ze šestinedělí, naučila mne nové techniky kojení a zkoušeli jsme a zkoušeli ovšem vše vedlo jen k tomu, že jsme obě brečely a byly úplně vyčerpané, já měla bradavky totálně rozkousané, i přesto že jsme to zkoušeli s kloboučkem. Takže má prsa se nalévala, ale nikdo z nich necucal a tak nejen že nabývala neobvyklých rozměrů, ale také začala tvrdnout, jedno jsme zvládla odstříkávat u druhého už se mi nedařilo. Jen děsně bolelo a bylo jak šutr stále jsem ledovala a ledovala, nikdo už mi nestihl říct, že před odstříkáním, je třeba zahřát a lehce, ale opravdu jen lehce masírovat. No a v takovém vypjatém stavu, jsem začala odpočítávat kolikrát se ještě budeme trápit, kolikrát mi Anetku donesou než půjdeme domů, už jsem se ani moc nesnažila malou trápit buzením a strkáním betonové zploštělé bradavky do její pusinky. Toužebně jsem očekávala chvíli kdy se vypravíme domů a začneme konečně spolu žít. V pondělí ta chvíle nastala a my teď už tři jeli domů. Musím říct, že ve svých představách o porodu následujících třech dnech strávených v porodnci těšíla, že budu mít někoho kdo mi vše ukáže naučí, jak miminko chytit, přebalit obléci, co a jak umývat a podobně a jako to dopadlo? Domů jsem odcházela nedotknuta informacemi o péči o naše prvorozené dítě, ani jsem neviděla že Anetka je opravdu holčička jen jsem si jednou vyskákal účast u koupání, takže jsem viděla jak koupou cizí miminko. A hlavně s hlavou namasírovanou tím jak je nutno Anetce co 3 hodiny dávat jídlo, ať spí nebo ne, že jinak nebude prospívat a bude zle, tuto zkušenost jsem nabyla při účasti krmení z lahve a neskutečném týraní Anetky sestrou, aby vypila stanovenou dávku sice už mého odstříkaného mléka. Takže ze začátku jsem si psala kolik čeho a v kolik hodin malá vypila, dnes už vím, že se Anetka ošidit nenechá a hlady spokojeně spinkat nebude na rozdíl od toho jak sestry v porodnici říkaly.
Takže první dny doma jsme se zklidnily a krmily lahvičkou od aventu se speciálními dudlíky (na rozdíl od porodnice, kde používají obyčejné ještě snad totalitní) převážně mým odstříkaným mlékem a na noc dávali jednu dávku BEBY. A já začala válčit s prsy, navštívila jsem svou gynekoložku která konstatovala, že zánět to není že to holt musíme uvolnit, prso mi prohřála laserem a dala kontakt na laktační poradkyni, se kterou jsem protelefonovala snad hodinu na vše se vyptala a pomalu začala pracovat na „opravě“ mého prsu. Současně jsem před každým jídlem zkoušela přikládat, ale stále se nám nedařilo poradkyně říkala nesmíte tu láhev dát, ale když jsem viděla že malá si od mne nic nevzala a jen plakala neměla jsem to srdce, láhev nedat. Pomalu jsem se smířila s tím že budeme odstříkávat a krmit z láhve, no hlavně, že jsem měla mléka dost. Až v pátek když už jsem měla normální prsa a bradavky jakž takž zahojené napadlo mne zkusit Anetku přiložit bez kloboučku. A světe div se malá se chytla a sála a sála až usla, připravená noční výživa zůstala na stole s tím, že až se za chvilku vzbudí manžel jí nakrmí, já si šla lehnout. Až v jednu v noci jsem zjistila že spinká už 3 hodiny a to byl ten okamžik kdy mi došlo, že jsme to prolomily, bez pláče a trápení jen s klidem a úsměvem na tváři. Od té doby plně kojíme, stále se učíme jak na to, ale dnes jsme byli na převážení a Anetka za týden přibrala 200g a tudíž po 14dnech je nad porodní váhou a krásně prospívá i přesto že někdy spí i 4 hodiny.

Po tom všem co jsme si užily, jsme štastni, že Anetku máme a snad je i Anetka šťastná u nás, je to naše zlatíčko. A děkuji všem kteří nám svým profesionálním a také lidským přístupem v těhotenství i při porodu pomohli, ale zároveň musím upozornit všechny, že i ten nejprofesionálnější přístup na většině oddělení jedné nemocnice může totálně zkazit nelidský a z mého laického pohledu neprofesionální přístup byt jediného oddělení. Proto radím všem načtěte se vše dopředu, kontaktujte zkušenější, nechte si vše ukázat, protože já sice viděla obrázky poloh při kojení ale vyzkoušet vše třeba s panenkou je nad tisíc obrázků a hlavně nenechte se odbýt. Já si myslela, že jsem informovaná, ale opak byl pravdou a v tom byla má chyba, nicméně informace jsem nedostala tam kde bych je dostat měla a kde jsem je očekávala.

Peg

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
letadlo
Závislačka 3592 příspěvků 10.06.04 00:21

Milá Peg,

já jsem taaaaaaaaaaak ráda, že jste to s Anetkou zvládly a kojíte. To musel být krásný pocit, když Anetka poprvé usnula u prsa, že? Chtělo se mi brečet, když jsem četla, jaké jste měly trápení. Jak je vůbec možné, že se sestry takto chovají? Neporadí s kojením, nevysvětlí péči o miminko? Já jsem byla přesvědčená, že to, co jsi popsala jsou doby dávno minulé. A ono asi ne.

Přeji Ti, ať Anetka je šťastné a zdravé miminko, ať kojíte, co to půjde a Tobě, ať rychle zapomeneš ta špatné zážitky.

Jana a Karolínka od Šulánka a Veroniky

 
HanaZana
Závislačka 2793 příspěvků 10.06.04 00:28

Milá Peg!

Napsala jsi článek moc hezky,jen je mi líto,čím jste si s Anetkou musely projít.
Jak je v denšní době vůbec možné,že sestry na novorozeneckém takhle ignorují pokyny pro kojení?????A že bez Tvého vědomí jí nacpou lahev s umělým mlékem a navíc lžou…To už vůbec nechápu.
Nejhorší na tom všem je,že tohle se děje i v BFH porodnicích.Mi­mochodem,kde jsi rodila?
Tak nějak mám ze všech příspěvků,kde si maminky stěžují na přístup personálu ke kojení pocit,že tohle se děje nejčastěji ve velkých nemocnicích.

Je moc dobře,že jsi se rozkojila,fandíme Vám,ať kojení vydrží co nejdéle.

Hodně zdraví a radosti z miminka Ti přeje
Hanka od Šulánka a Veroniky

 
Anonymní  10.06.04 07:32

Milá Peg, gratuluji ke krásné holčičce i k plnému rozkojení! Nerodilas náhodou v Motole? Znám to tam totiž z vlastní zkušenosti se synkem. Také jsme se rozkojili až doma a kojili 2 roky, ale z porodnice jsme šli s Bebou :-((( Teď už bude všechno v pohodě. Jen by bylo dobré napsat, v které porodnici jsi rodila, aby se jí ostatní maminky mohli vyvarovat nebo se psychicky připravit na to, jaká podpora kojení je tam čeká. Mějte se krásně
Markéta

 
Anonymní  10.06.04 07:34

Milá Peg,
gratuluji ke krásné holčičce i k plnému rozkojení! Nerodilas náhodou v Motole? Znám to tam totiž z vlastní zkušenosti se synkem. Také jsme se rozkojili až doma a kojili 2 roky, ale z porodnice jsme šli s Bebou :-((( Teď už bude všechno v pohodě. Jen by bylo dobré napsat, v které porodnici jsi rodila, aby se jí ostatní maminky mohli vyvarovat nebo se psychicky připravit na to, jaká podpora kojení je tam čeká. Mějte se krásně
Markéta

 
jouda1
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 10.06.04 09:44

Ahoj Peg,
moc gratuluji k malé Anetce.Jsem moc ráda že jsi svůj příběh napsala.Moc ráda si tyto příběhy čtu a obdivuji vás za to jak jste to všechny tak zvládli.Já měla podle všeho snad nejjednodušší porod a tak mě vždy rozbrečí to jak jste museli bojovat.Jsem ráda že se vám podařilo rozkojit nám se plně rozkojit podařilo až doma a musim říct že to je to nejkrásnější co se svým synkem zažívám obzvlášt když se u toho začne usmívat a lumpačit.
Mějte se krásně a přeji vám jen to nejlepší
Petra a Ondrášek 8týdnů

 
Peg
Kecalka 196 příspěvků 10.06.04 09:55

Markéto,

původně jsme to nechtěla psát, ale stejně to ti co mne znají vědí takže máš pravdu, byla to MOTOL :-( a konkrétně šestinedělí II, ale nevím jestli tam není jen jedno novorozenecké.

Všem děkuji za povzbuzení dneska se máme moc dobře Anetka krásně prospívá a je moc hodná :-)

Peg

 
Anonymní  10.06.04 10:47

Milá Peg,
jste skvělé (ty i Anetka), že jste počáteční problémy zvládly. Čekáme druhé dítě a když se nám narodila první holčička, tak jsem dostávala od lékařů rozdílné informace o kojení. Jeden mi řekl, ať nechám dítě spát, až bude mít hlad, vzbudí se samo. Další - že musím budit po 3 hodinách a krmit. Dopadlo to tak, že jsem si našly svůj rytmus - většinou jsem nechala malou spát. Myslím, že každé dítě je jiné a hlavně maminka musí vycítit, co to její potřebuje. Nejde všechno naprogramovat automaticky.
Přeji vám hodně radosti.
 Petra

 
Missorka  10.06.04 10:58

Milá Markéto a Anetko,

jste obě moc statečné holky, že jste to tak krásně zvládly! A Peg - je to moc hezky napsané, početla jsem si. Jsi šikulka šikovná a ať ti Anetka dělá jen samou radost!

Peta a Véčko 18 dní do TP

 
Pabik
Nováček 6 příspěvků 10.06.04 11:00

Peg, taky gratuluji, že navzdory všem problémům nakonec kojíte. Je hrůza, že takový přístup ještě někde na porodním mají.
Já jsem z malého města na Severní Moravě a mně malého přiložili k prsu hned po umytí ještě na porodním sále a k posteli mi ho donesli jakmile jsem byla trochu odpočatá, protože náš porod byl dlouhý. Ale pak jsem ho měla u postele pořád, takže než jsem šla domů, zvykli jsme si na sebe a kojení nám už krásně šlo. Když měla nějaká maminka problémy s kojením věnovali se jí a mimíška když přikrmili, tak mateřským mlékem od maminek, které ho měli dost, stříkačkou nebo lžičkou, takže žádná maminka se pak nepotýkala s problémy, že mimi odmítalo prso.
Přeji hodně úspěchů a dlouhé a úspěšné kojení.
Pabík+Honzík(4M)

 
Lolinka
Kecalka 338 příspěvků 10.06.04 11:19

Ahoj Peg,
moc hezky jsi to napsala. Jste obě veliké šikulky, že jste se nevzdali a rozkojili se.
Přeji vám, aby po problémovém těhotenství, porodu a prvních dní s Anetkou přišli už jen pohodové dny plné úsměvů a radosti.
Lola s Adou a Leničkou od Veroniky a Sulánka

 
Asson
Nováček 5 příspěvků 10.06.04 12:30

Ahoj Peg,

napsala jsi to krásně. Moc ti dodatečně gratulujeme k Anetce. Jste obě holky moc statečné, že jste to tak krásně zvládly. Už se na vás těšíme, šestinedělí nám končí zhruba stejně a tak se pak doufám uvidíme.

Pa Tanina a Julinka

 
Anonymní  10.06.04 14:14

Ahoj Peg
tak jako holky ti chci taky pogratulovat, jak jste to zvládly, a že ses nenechala odradit. Ale co jsem se chtěla zeptat nebudeš si ty nebo alespoň manžel písemně stěžovat? Protože dokud nezačnou chodit na takové chování stížnosti vedoucím personálu tak se asi nic moc nezmění. Já vím, teď máš co dělat, ale manžel napsat 1 dopis zvládne určitě hned. :) Třeba se jednou něco změní…
Tak si užívej Anetky a mějte se moc krásně
Nakukovatelka Míša

 
Anonymní  10.06.04 14:42

Milá Peg!
Děkuji moc za tento článek! Ačkoliv jsem neměla až takový průběh těhotenství jako ty, tak musím přiznat, že ani já jsem si ho nijak neprožívala bohužel v pohodě. A už vůbec nechápu, jak některá ženská může říct, že je těhotenství nejkrásnější doba období ženského života? Já to tak opravdu necítím. Každopádně teď se blížíme s mimčem do finále a už se moc těšíme:o), takže jakékoliv problémy během těch 9 měsíců jsou ty tam?..
Vzhledem k tomu, že jsem také prvorodička, tak vůbec nevím co mám od porodu očekávat (i přes všechny studie, kurzy, zdravotnické vzdělání apod.), takže mockrát děkuji za popis porodu ? uvědomuju si, že mohou přijít jakékoliv komplikace a to je taky jediná věc, ze které mám strach. Článek o šestinedělí mě dost šokoval a moc bych si přála, abych se s takovým jednáním nesetkala?.
Peg, jsi velká šikulka, že jsi to takhle celé zvládla! Těhotenství, porod, kojení??.. Přeji ti a Anetce hodně zdravíčka a štěstíčka a vůbec všechno nej a nej!!! Myslím, že si za pár dnů na některá tvá slova vzpomenu.
Můžu se jen optat, kde jsi rodila? Doufám, že to nebyl Motol?
Markéta 39 tt

 
Anonymní  10.06.04 14:50

Aha. Tak na otázku kde jsi rodila jsem už našla odpověď v komentářích. Promiň.
No moc mě to nepotěšilo, ale alespoň vím, s čím mám počítat:o(( a na co si dávat pozor.
Markéta 39tt

 
Peg
Kecalka 196 příspěvků 10.06.04 15:28

Ahoj Markéto,

jemi líto že jsem tě zklamala, ale aspon víš že musíš bojovat a být připravená a pak to snad zvládnete i bez sestřiček, ikdyž není nad praktickou ukázku.

Doufám že u vás bude vše v pořádku a v největší pohodě.

držíme palce Peg a Anetka

 
Anonymní  10.06.04 15:57

Ahoj,

Se zajmem jsem si precetla tvoje psani. Jsem rada, ze se vam s Anetkou nakonec vse podarilo a gratuluju k vytrvalosti.

Ja sama mam trimesicniho chlapecka a ani nase kojeni nebylo zkraje prochazka ruzovym :,-(em. Prvni dva dny nechtel Tonicek skoro vubec jist. I mne v porodnici rikali, ze do nej musim neco dostat (navic se nam objevila komplikace velmi rane zloutenky), a tak jsem miminko kazde tri hodiny budila a snazila se ho prilozit a byla rada, kdyz se nam podarilo, co se aspon vzdalene podobalo jakemukoli sani. Byla jsem tenkrat dost zoufala a stresovana, protoze mi doktorka hrozila, ze jestli miminko nezacne hned jist, vezmou ho a budou krmit kapackami…
Treti den vecer v noci po trictvrte hodine meho snazeni o spravne prilozeni (rikala jsem si, ze to uz urcite musel vypit, co potrebuje - vubec ne, ale jak si udelat predstavu, kdyz je to vsechno uplne nova zkusenost…) se Tonicek poprve „opravdu“ probudil a zacal rvat jako tur. Az privolana porodni sestra me ujistila: nemejte strach, vas syn je naprosto v poradku, ma jenom poradny hlad… ale ja nemela mliko…
Sestra prinesla umele mleko, Tonicek vsechno vypil a spokojene usnul.
Nasledujici den jsme se konecne vratili domu a mne se poprve nalila prsa. Pocatecni nadseni se brzo obratilo v zoufalstvi, protoze miminko z prsu sat neumelo a moje prsa byla k veceru rozpalena, rozkousana a jako plna kameni. Zachranila me svagrova, ktera poradila horkou sprchu - horka voda ztvrdle mleko uvolni a to samovolne zacne odtekat. Manzel dobehnul do drogerie pro kloboucky a my se s miminkem zacali vsechno ucit od zacatku. At ziji kloboucky, zachranily mi tenkrat zivot!
Zhruba po trech tydnech se kojeni krasne ustalilo, bradavky se zahojily a my si konecne uzivame nadhernou zkusenost bezproblemoveho krmeni a prospivajiciho miminka.

Pisu, abych povzbudila vsechny nove maminky, ktere chteji sve miminko kojit: vytrvejte, muze to byt par tezkych prvnich tydnu, ale vse se v dobre obrati. A tady je par postrehu a rad, ktere mi pomohly, snad se budou nekomu hodit:

  • vytrvejte, stoji to za to
  • pokud se muzete obratit na nekoho zkusenejsiho, nevahejte
  • ne vsechna miminka se chteji krmit hned od narozeni, muze to trvat den dva nez zacnou opravdu chtit jist (do zacatku maji zasobu energie od mamy, takze neni treba se bat)
  • na nalita a ztvrdla prsa mi pomohla horka sprcha, mleko se krasne uvolni
  • dokud je miminko male a jeste neumi dobre sat, je dobre prilozit pred kojenim na prsa horky obklad (nebo opet horkou sprcha), aby trochu mleka odteklo a detatko snaze vzalo bradavku do pusinky
  • totez mi pomohlo pozdeji, kdyz miminko zacalo v noci spat dele mezi jednotlivymi kojenimi a mela jsem pocit, ze mi prsa vybouchnou (vsechno se srovna behem par dni..)
  • i kdyz z pocatku nemate dostatek mleka a prikrmujete, chce to vydrzet, spravne mnozstvi mleka se nakonec dostavi, i po nekolika tydnech
  • hodne mi na zacatku pomohly kloboucky

Hodne stesti!

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 10.06.04 16:36

Milá Markétko a Anetko…

chtělo se mi brečet, když jsem si pročítala, čím jste museli na šestinedělí projít…protože jsem si brzy po tvém porodu psali sms, tak jsem věděla, že jsi se malé nemohla dočkat a bylo mi moc líto, jak jsi o své holčičce hne po císaři nic nevěděla…ale chování sester na šestinedělí, to přikrmování, to, že tě nikdo nenaučil, jak se o miminko starat…to mi vzalo dech!!! Je dobře, že jsi sem napsala, o jakou porodnici se jednalo, je to dobré varování a možná se třeba nějaký nadřízený dozví odtud o tom, co se tam děje a zakročí…

Moc přeju tobě a Anetce, abyste byli obě zdravé, aby malá dál krásně sosala, strašně moc obdivuju tvou vůli a Anetky chuť co se týká kojení…kolik maminek sklouzne k láhvi z vlastní pohodlnosti (já byla u malé ten případ, stydím se dodnes a snažím se u Davídka a ani se snažit nemusím, strašně mě kojení baví a těší, tak snad tak nějak odčiním tu chybu z minulosti…) a vy jste dokázali otočit to a láhev nahradit tím nejpřirozenějším a nejkrásnějším krmením…jste obě úžasný holky!!!:)

Davídek pozdravuje Anetku, teď ještě vychrupkává v korbičce kočárku, ale za chvíli spustí hladovou serenádu:))))

Papa Diny a Davídek (jééé, už se ozývá, jen tak tak jsme to stihli:)

 
Anonymní  10.06.04 17:38

Milá Peg,
i přesto, že už ti napsala tolik holčin, nedá mi to a i já musím připsat pár řádků.
Z celého tvého článku na mne dýchla především taková skromnost a přitom bojovnost. Doufám, že už se ti úplně ulevilo, třeba i tím, že jsi nám to všechno napsala a nyní už bude vše jen lepší.
Jako ostatním, i mne se spouštěly slzy a velice jsem tě obdivovala. V září mě čeká můj první porod a docela se obávám toho, jaké to všechno bude. Ne snad ani tolik té bolesti, jako toho přístupu personálu v nemocnici a lékařů. Jsem citlivější povahy, někdo na mě houkne a já si to hned beru. Doufám, že pak to bude jiné, že budu mít více sil se za sebe i malou více prát. A snad i tatínek se za nás více postaví. To přeji holky, i vám všem, které vás to dříve či později také čeká.
Peg a Anetko, jste holky šikulky.
Opatrujte se.
Edita Anne + Violka 24.tt

 
Anonymní  10.06.04 22:20

Je to jasný! Jsi spisovatelka!! Píšu si Tě do seznamu na deníček!! :o)

Gratuluji ještě jednou k holčičce!

Alice + Kubík (5 týdnů)

 
Anonymní  10.06.04 23:00

Ahoj Peg,

obdivuji Tvou vytrvalost a statečnost, jste ohromný frajerky. Co jsem četla komentáře, jsem podobná citlivka jako píše Edit. Navíc jsem na Motol sázela nejvyšší kartu, ale asi je fakt, že v tak velkých nemocnicích se s nějakým problémem ať už jakýmkoli o hledně přístupu personálu počítat musí. A to mě docela dost děsí. Moc Ti děkuju za sdělení dojmů, my mamči čekatelky musíme být holky statečný, jako ty!

měj se moc hezky, ať se daří

Nenicka + cipisek 16 tt

 
claire
Stálice 63 příspěvků 11.06.04 09:08

Uff teda v Podoli fakt horor. Ja vedela, proc jedu rodit az do Vrchlabi (muj porod popsany v sekci porod, nazev Porod do vody ve Vrchlabi) a pritom mam Podoli za barakem - V Podoli bydlim.

Jsem rada, ze jsi ten clanek napsala, aspon budou budouci maminky uvazliveji volit, kde chteji rodit. Mit porodnici blizko neni vse.

Jinak osobne bych se sla s nimi soudit. verim, ze ted mas ale jine starosti, proto preji, at ti Anetka pekne prospiva!

Claire a Viky od dubnacku

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 11.06.04 09:22

Tento porod nebyl v Podoli, ale v Motole! Ja rodila v Podoli a nemohu si vynachvalit!!! I kdyz verim, ze porod ve Vrchlabi nemel chybu, priste, jestli to okolnosti dovoli, to tam chci zkusit taky.

Stejne vse zalezi na osobni zkusenosti, nektera si chvali Motol, nektera Podoli, nektera Apolinare apod. a jine je naopak hani, dulezite je jit do porodnice pozitivne naladena a byt se za sva prava a hlavne si o pomoc treba i rici, obcas se bohuzel stava, ze nekteri ze sestricek ci doktoru nemaji svuj den a zvlaste zeny po porodu to vse vnimaji 100× citliveji, jindy by jste mavly rukou, ovsem v sestinedeli budete brecet, ze se na vas nekdo krive podival. Nenechte si libit nejake nepravosti, ale jinak berte sve pocity s rezervou, hormony jsou tak rozbourene, ze vas urcite hooodne prekvapi.

Jinak PEg, jsem rada, ze jsi vse popsala tak, jak to bylo a ze jsi byla trpeliva a odhodlana ve snaze kojit, povedlo se vam to a za to mas muj velky obdiv. Preju, at Anetka dela jenom radost a at je vam spolu na svete fajn!

Papa

Sulanek a Verunka 16,5M

 
Peg
Kecalka 196 příspěvků 11.06.04 12:27

Opravdu nejde o Podolí,ale o Motol, a věřím, že někdo muže touto porodnicí projít v pohodě bez jediného problému, hodně záleží na souhře všech okolností, proto jsem puvodně místo psát nechtěla, je to prostě jen moje zkušenost.

Peg

 
Anonymní  11.06.04 17:41

Milá Peg,máš můj hluboký obdiv za vytrvalost a statečnost.Tak jak jste to zvládly s Anetkou,to by každý nedokázal.Já sama jsem dětská sestra a před pár leta jsem pracovala na porodnici u Apolináře.Musím podotknout,že jsem se do Prahy vdala a než jsem se přestěhovala pracovala jsem na DK v HK odd. kojenců.Maminky si tam často stěžovali na přístup dětských sester na šestinedělí i v naší porodnici v HK.Bylo pro mě milé překvapení po mém nástupu k Apolináři,jaký přístup měly tady dětské sestřičky k maminkám.Zkráceně řečeno,dokud čerstvá maminka neměla bezpečně přisáté dítě u prsu a nebyla poučena o koupání,pře­balování atd.,dětská sestra od ní neodešla ať to trvalo třeba 2hod.Ideální mi připadá i systém poloruming,kdy děti byly přes noc u maminek a na noc byly v boxu u sestřiček,takže se mohly maminky v klidu vyspat.Samozdřejmě na požádání si mohla maminka děťátko nechat u sebe i v noci.Stávalo se to však velmi sporadicky.To je jen typ pro příští porod!!!!!!!!
O Podolí jsem slyšela také samou chválu.Hodně zdraví přeje NIKA od Sulánka a Verunky

 
fida
Nováček 6 příspěvků 16.06.04 09:20

Milá Peg, mám stejnou zkušenost s porodem jako Ty. Popsala jsem to v článku „jak se to zvrhlo“ v rubrice POROD. Vím přesně co jsi prošla a umím si představit co se Ti honilo hlavou. Nikdy jsem nazažila takový strach jako když mi odešla placenta dříve než mimi a já jsem věděla, že všechno je špatně. Chtěla jsem udělat všechno pro to, aby mimi bylo v pořádku, co bude se mnou mi bylo úplně ukradené. Nicméně nakonec to dobře dopadlo a ikdyž dcera musela podstoupit jednu transfusi, protože ztratila dost krve, a já jsem se k ní dostala až pátý den po porodu. Jediné negativum je, že se mi nikdy nepodařilo kojit plně. 5 měsíců jsem kojila částečně a dokrmovala. Za to Tě obdivuju a fandím Ti, že jsi dokázala plně kojit. Jste FAKT DOBRÉ holky!!! Přeji Vám hodně zdraví a štěstí. Mějte se co nejlépe! Jana

 
Anonymní  17.06.04 14:56

Ještě nikdy jsem neslyšela¨,že by bylo možné,aby placenta vyšla při porodu dřív než mimi.Co to je za nesmysl?
Snad vcestné lůžko,ale tj. indikace k sekci.
 NIKA

 
fida
Nováček 6 příspěvků 21.06.04 11:23

Milá Niko, do mého porodu jsem taky netušila, že je možné, aby se placenta odloučila dřív než mimi. Při přijetí do porodnice mi dělali UZ a na něm byla placenta na ideálním místě. Porod postupoval, ale já jsem neměla žádné bolesti. Po cca 5 hodinách (stále bez bolestí) doktor usoudil, že se otevírám (3cm.), ale porodní cesty jsou stažené a neuvolněné. Rozhodli se vložit mi přímo do dělohy prášek na uvolnění porodních cest. Po cca 30 min. jsem ucítila tlak v podbříšku (přibližně jako u menses). Říkala jsem si, že už to tedy začíná, odešla jsem na WC a tam bohužel došlo k odloučení placenty. Byla roztrhaná na kusy. Nic příjemného. Hrozně jsem se vyděsila volala na setřičku, ta zavolala doktorku a začal velký cvrkot. Rychle natáčeli ozvy mimi (nebyly nejlepší), dali mi dýchat kyslík a okamžitě na sál na císaře. Probírala jsem tuto situaci s mým gynekologem a ten mi potvrdil, že tato poměrně vážná porodní komplikace je možná, taky se s tím ve své praxi setkal, ovšem vzácně. Jelikož placenta odešla předčasně, tak mimi samozřejmě ztratilo spoustu krve (takže nakonec byla nutná transfuse). Nicméně Apgar dopadl poměrně dobře 7,8,9 a dále dcera prospívala velmi dobře. Dneska je jí 2,5 roku a u doktora byla jednou s banální virózou. Do porodu jsem si myslela, že mě nic nemůže zaskočit, měla jsem přečtenou spoustu literatury, kamarádky se se mnou podělily o zkušenosti, moje těhotenství probíhalo bez jakýchkoli problémů, do poslední chvíle jsem chodila do práce. Naštěstí je to za mnou. Gynekolog mě ujistil, že pravděpodobnost opakování je mizivá. Jsem ve 33 tt, zatím vše v pohodě, těším se na porod, ikdyž malý strach ve mě je. Přeju krásné první letní dny.
 Jana

Vložit nový komentář