Mé těhotenství od začátku až do konce

kimbi  Vydáno: 21.10.10

Začalo to tak nějak nepovšimnutě (tedy alespoň na začátku mě vůbec nenapadlo, že to způsobuje těhotenství) a skončilo to úžasným dárečkem – Honzulkou.

Mé běžné dny se trošku změnily. Po příchodu z práce jsem si většinou lehla a tak nějak proležela celý večer, pak umýt a spát. Lehké pobolívání v břiše… s myšlenkou, že na mě asi leze chřipka jsem si takto lehávala asi čtrnáct dní. Po vysazení HA jsem neměla pravidelnou menstruaci, takže třeba dva dny ano, pak 2 dny nic, a pak zas den ano… prostě běžné příznaky u mě nemohly mít velkou váhu.

Pak vše přestalo a já se vrátila ke svému běžnému životu. Nastal čas vánočních večírků a oslav. Absolvovala jsem je s nadšením, jako každý rok. A to i včetně přípitků a zakončování na diskotéce:D. Proč také ne, bylo mi jako jindy, prostě fajn. Při další běžné roční kontrole u gyn. jsem se zmínila, že i přes „zobání“ tabletek na úpravu cyklu se nic nezměnilo a že mi bylo trochu špatně.

HA jsem měla vysazenou dva roky. Bohužel za tu dobu miminko né a né přijít, ale nebylo mi ještě třicet, tak jsme tomu s manželem nepřikládali takovou váhu. Proběhl ultrazvuk (jak to asi tak toho pana doktora napadlo, že… když mě vůbec ne :D) a ejhle… prý: „je tam“ - cca šest týdnů, podle velikosti - trošku mě tím zaskočil ;-)

Následoval další měsíc a pak další… a mě nic netrápilo. Nebylo mi špatně, žádné chutě, žádné časté čůrání… prostě nic. Časem se dostavilo pálení žáhy, které mi vydrželo až do konce. Oznámila jsem po třech měsících tuto novinu v práci - moc nadšení nebyli, ale to mě vůbec netrápilo. Bříško si začalo v klidu růst a já začala pročítat kdejaký článek a všechno, co se týkalo těhotenství.

Koupila jsem první knížečku o těhu, na kteru jsem narazila (samozřejmě to bylo zbytečné). Od začátku jsem poctivě zobala vitamínky, abych měla vše, co je třeba.
Kolem šestého měsíce jsem začala postupně nakupovat pár věciček. Dál jsem chodila do práce a tak nějak si pořád myslela, že je na všechno času dost. Jediné, co jsem si užívala v plné míře, byly pohyby. Honzulka o sobě dával vědět dost pravidelně a citelně.

Kolem dvacátého týdne jsem začala navštěvovat kurzy předporodní přípravy. Myslím, že to nebyly vyhozené peníze. Sice jsme mockrát nestihli cvičit, vždy jsme celé dvě hodiny propovídali, ale bylo to fajn. Docházelo tam i pár budoucích druhorodiček, takže se s holkama probrala i zkušenost s porodem a vše kolem něj.

Pan doktor mě trošku překvapil, že se nastupuje na „mateřskou“ šest týdnů před porodem. Ještě v den porodu (což jsem samozřejmě v tu dobu ještě netušila) jsem sklízela jahody a plela záhony. V práci jsem se tedy rozloučila se všemi (bylo mi to hrozně líto, do práce jsem chodila ráda, měli jsme super partu) a začala dokupovat vše, co ještě nebylo.

Postýlka, kočárek, přebalovací pult… že to jsou samé nejdůležitější věci? Ano, zjistila jsem, že nemám prakticky nic. Takže jsem trochu znejistila, protože jsem se bála, že to všechno nestihnu. Manžel mě stále upomínal, že už bych si taky mohla zabalit tašku do porodnice… i na tohle bylo stále dost času.

Jednoho úterního odpoledne jsme měli rozloučení s holkama z předporodního kurzu. Dávali jsme si poháry, koktejly… bylo šílené vedro. Domlouvali se, jak si dáme vědět, až se nám to narodí a jak se budeme scházet, až trošku mimískové odrostou. V sobotu, ten samý týden jsem si ráno tedy zabalila tašku a dovyplnila papíry do porodnice. Před obědem jsem obědnala kočárek. Prostě jsme to tak nějak zvládli a já měla pocit, že už jsme asi připravení.

Po obědě jsme vyrazili na zahradu. Kontrola skleníku, vypletí a večer grilovačka. Když manžel zaléval, postříkal mě vodou. Dost jsem se vylekala a říkám mu, ať neblbne, že mu z toho porodím… samozřejmě s lehkým úsměvem. Po SMS jsem si domlouvala se sestrou návštěvu na neděli. Zůstávali jsme u našich. V pondělí, 5. 7. byl svátek, tak jsme se už nevraceli domů, do Prahy.

Sedím si tak u PC a pročítám novinky a najednou to bylo tady… prostě mi z ničeho nic praskla voda… říkám si: „sakra, to je brzy“… do termínu zbývalo čtrnáct dní. Ale snad je vše v pořádku a holt to bude dřív. Stojím si tak ve dveřích a koukám na manžela, jak si maže chleba, že po večeři na grilu ještě dostal malý hlad.

Po chvíli se na mě podívá a rozkoukává se, proč mám tak divný postoj (mírně rozkročmo). Jeho reakce? Ježiši, honem, jedem… a já mám zrovna hlad:D Tak jsem ho uklidinila, že si to v klidu může dojíst, že není kam chvátat, že nic necítím. Chudák za mnou běhal s hadrem, jak občas odtékala plodová voda.

Já jsem totiž ještě kontrolovala obsah sbalené tašky, odříkávala po telefonu sestře zítřejší návštěvu a mezi tím odbíhávala na záchod (dostavilo se nutkání chodit na velkou - to nám zdůrazňovala sestřička, že až se bude blížit porod, tak toto je příznak). Po hodině, za manželova neustálého naříkání, že už bysme měli jet, jsme tedy odjížděli do porodnice.

Cestou jsme se dohodli na jménu pro chlapečka (holčička byla vybraná, ale na chlapečkovi jsme se pořád nějak nemohli domluvit :D). A zbytek cesty (trvalo to asi deset minut) jsem tak přemýšlela, že to všechno uteklo strašně rychle, že jsem si to ani nestihla užít, že kočárek je teprve objednaný (manžel pro něj holt chudák musel zajet osobně).

Porod zde popisovat nebudu, to už jsem sepsala dříve, tak by bylo zbytečné to opakovat.

Takže pokud mohu doporučit, užívejte si to a zařizování nenechávejte na poslední chvíli ;-) Teď už nám jsou tři měsíce a užíváme si spolu každý den. Je to prostě něco úžasného.

Přijde mi to strašně dlouhé, na to, jak těch pár měsíců hrozně uteklo :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
jitulka80
Ukecaná baba ;) 1036 příspěvků 21.10.10 10:09
kimbi

Ahoj moc pěkně napsané.Připomnělo mi to můj průběh těhotenství.Akorát že nám se to podařilo za necelé dva měsíce.Ale taky žádné problémy akorát to pálení žáhy.A porod čtrnáct dní před termínem,kdy jsem ještě den před pekla koláč/měli jsme jít na návštěvu/.Naší princezně bude 2.listopadu sedm měsícu. :-) Přeju Honzíkovi i vám hodně zdraví a lásky v životě :srdce:

 
Ajla
Echt Kelišová 8384 příspěvků 22.10.10 00:28

ahojky moc hezke, ja jsem ted v 5. mesici a pirjde mi ze mam porad hrozne amlo veci, sepsala jsem si i seznam co jeste potrebujeme aj e toho desne moc a zacinam byt nervozni :-)…moje tehu bylo a je uplne jiny od cca 4. tydne jsem mela takovy nevolnosti ze jsem do prace chodit uz nemohla preslo t oteprve nedavno, taky jsme neco zhubla aj este to ani nenabrala nazpet :-)…preju cele rodine hodne zdravicka

 
žirafííí  22.10.10 19:18

krásně napsané :palec:
jsem 35 tt a jak píšeš asi si začnu co nevidět balit věci do porodky :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele