Mé životní štěstí

Jitka79  Vydáno: 07.06.14

Můj deníček je dlouhý, ale snad vás nebude nudit. Je o životě, o tom, že člověk musí přijmout to dobré i to zlé. O radostech, co život naplňují, o tom, jak se často člověk musí znovu a znovu rozhodovat a měnit životní priority. O tom, že nic není zadarmo a rodiče musí často hodně bojovat o štěstí a zdraví svých dětí. A hlavně o naději, kterou člověk nesmí ztrácet.


1 komentář


1 komentář


1 komentář

Bylo mi čerstvých 25 let. Svobodná, nezadaná (několikrát po „šťastném rozchodu“, za sebou dva vážné vztahy). Život jsem teprve poznávala a v té době pro mě znamenalo „žít naplno“ účastnit se všech možných večírků okolo.

Jednou jsem seděla u počítače a z nudy procházela seznamku, i když jsem o seznámení v té době nouzi neměla. Můj zrak padl na inzerát někoho, kdo „hledal holku, která se ráda směje“ a já s úsměvem odepsala, že hledá „právě mě.“ :) Tak přesně takto začalo mé seznámení s někým, kdo mi vstoupil do života a od základu ho změnil…

Jednoduše jsme se zamilovali a měli potřebu naši lásku velmi rychle zpečetit a nenechat pláchnout. Po půl roce našeho chození jsme vyrazili na výlet do Prahy. Ten den lilo jako z konve a nedalo se dělat nic jiného než… :) Bylo nám jasné, že tam vznikl nový život, nějak jsme to v tu chvíli vycítili. A naše životy dostaly společný směr.

Učinili jsme tam velké rozhodnutí a chtěli jsme se vzít, i kdyby „TO“ nevyšlo. Mí rodiče možná byli překvapeni tou rychlostí, ale respektovali to. S manželovou maminkou to bylo dosti horší. No mluvit jsme si do toho ale nenechali.

Den před zkouškou svatebních šatů jsem zjistila, že „TO“ vyšlo. Najednou jsem byla velmi překvapená a začaly mě sžírat pochybnosti. Měla jsem v té době novou prima práci a už jsem trochu pochybovala o tom, jestli „TO“ bylo to, co bych chtěla. Ono se občas stává, že je člověk nakonec opravdu překvapený. Nicméně pochybnosti brzy vystřídala veliká radost a velké těšení. Mezitím proběhla svatba, byl to opravdu jeden z nejhezčích dnů mého života.

Pak se manžel přestěhoval ke mně a začaly nám běžné starosti - úpravy v bytě, kde jsem bydlela, začali jsme se sžívat. Těhotenství probíhalo na jedničku, žádné velké nevolnosti, všechny testy v pořádku, bříško rostlo velmi rychle. Oba jsme si přáli holčičku, ale nějak jsme si pořád namlouvali, že to bude kluk. Nenechali jsme si to říct. Pracovní jméno bylo Lukáš.

Termín porodu byl stanovený na 3.4.2006, ale miminku se na svět zachtělo až tři dny po termínu. 6.4. ve 2:10 se nám narodila krásná holčička. Dali jsme jí jméno Veronika, měla 51 cm a 3,6 kg.

Byl to velmi těžký porod, dlouhý od prvních bolestí 22 hodin. Malá nechtěla ven a já myslela, že tam vypustím duši. Po porodu nám ji velmi rychle odnesli a mě čekalo veliké šití, protože mě celou dotrhala. Omdlela jsem snad bolestí snad velkou ztrátou krve. Manžel byl celou dobu u mě a hladil mě, když jsem pak vyčerpáním usnula.

Probudila jsem se pak na pokoji šestinedělí, velmi unavená, ale velmi šťastná a moc se těšila na Verunku. Donesli ji nad ránem. Zkoušeli jsme přisát, ale byla zřejmě také moc unavená, usnula mi v náručí.

Šok mě čekal druhý den. Asi v poledne za mnou došla dětská doktorka, že má malá horečky - chytla infekci a musí na zvláštní oddělení do speciální péče. Mohla jsem za ní na návštěvu. Ležela v inkubatoru a spinkala. Hrozně jsem brečela, doktoři nedokázali říct, co jí vlastně je, tak jsme s manželem prožívali těžké chvilky nejistoty a strachu.

První dva dny jsem ji nemohla ani kojit, dostávala infuze a anibiotika. Pak jsem za ní chodila každé 3 hodiny, ale malá se nechtěla moc chytat. Stále měla horečky a pořád jí něco píchali. Obrat k lepšímu byl až 4.den, kdy ode mě začala pít mlíčko a horečky jí klesly. Na pokoj jsem ji dostala až 6.den - to jsem myslela, že ji ulíbám a utulím a umazlím. Bolel mě pohled na její rozpíchané ručičky a nožičky, ale už jí bylo líp a to bylo hlavní. Prodělala těžkou sepsi po porodu, ale jinak byla zdravá.

Byla moc šikovné miminko, ve všem napřed - v půl roce seděla, v deseti měsících chodila. Jen kojení nám fakt nešlo. Do půl roku jsme střídavě kojila, odsávala a dokrmovala umělým mlékem. Z miminka vyrostla dnes už velmi hezká osmiletá slečna, která nám stále dělá velikou radost.

Jak tak Verunka rostla, sílil tlak manžela i okolí na druhé dítě. Popravdě řečeno dlouho jsem si nebyla jistá, jestli ho vůbec chci. Po mateřské jsem v té prima práci vydržela pouze rok, byla jsem první na řadě, když se propouštělo. Dlouho jsem se s tím srovnávala a nemohla se smířit, hledala jsem chybu v sobě, i když jsem si za tři týdny našla práci novou. A to mezitím prodělala Verunka neštovice, takže jsem se doma neměla ani čas nudit.

V nové práci byl sice dobrý kolektiv, ale blbý šéf, takže i když mě tam práce bavila, nebyl pro mě důvod, abych tam žila pro kariéru, ten šéf to stejně nedokázal ocenit.

Po dvou letech tam jsem v Itálii na dovolené v červenci 2012 otěhotněla. Byla jsem tentokrát opravdu přešťastná a hrozně se těšila na to, až mu tuto novinku oznámím. Bohužel osud chtěl jinak a já o miminko v 11.týdnu přišla. Byl to šok, vždyť první těhu bylo bezproblémové a toto jsem opravdu uvítala, moc mě to bolelo.

V práci jsem donesla neschopenku z gynekologicko-porodnického oddělení a do měsíce jsem dostala výpověď pro nadbytečnost. Tentokrát mě to opravdu netrápilo, spíš jsem cítila velikou úlevu a začala jednat. Ještě ve výpovědní lhůtě se mi podařilo najít dvě místa, na jedno jsem nastoupila a do čtrnácti dnů odešla, protože se mi naskytla lepší příležitost.

Do nové práce jsem nastupovala 4.12.2012. A tady jsem byla konečně opravdu spokojená. Práce, co mě naplňovala, fajn lidi a spravedlivý šéf, co dokázal ocenit snahu a píli.

Ani jsem se nenadála a bylo tu jaro. V práci nastal opravdový shon a já nevěděla, co dělat dřív, ale cítila jsem se velmi dobře, moc mě to bavilo. V květnu 2013 jsme se s manželem opět začali zabývat myšlenkou druhého dítěte. Ve mně stále přetrvávala hořkost z potratu a zároveň jsem se těšila z nové práce a v první chvíli o tom nechtěla ani slyšet. V jedné slabé chvilce jsem manželovi ale podlehla a do měsíce byly dvě čárky na světě, termín porodu 7.2.2014.

Tentokrát velká starost a velké obavy, aby bylo vše v pořádku. Překonali jsme krizové tři měsíce a já to oznámila v práci. Šéf byl hodně zaskočený, ale gratuloval mi a já mu slíbila, že se vším pomůžu, dokud budu moct. Naštěstí bylo těhu opět ukázkové, nikde žádný problém, v práci jsem v listopadu zaučila novou paní a v prosinci odcházela s velkým bříškem na mateřskou. Ani teď jsme si nenechali pohlaví říct, Verunka hrozně chtěla bratříčka a miminko dostalo pracovní jméno Honzík.

V lednu jsem ještě prodělala fakt hnusnou střevní virozu, ale naštěstí to miminko v bříšku vydrželo. Utekl leden a já už měla vše pro mimi přichystané, miminku se na svět nijak moc nechtělo a minul termín porodu. To už jsem byla v sobotu 8.2. na kontrole v porodnici a říkali mi, že vzhledem k velikosti miminka (odhad 4-4,5kg) mě nechají maximálně do středy a pak vyvolání nebo císař. Ještě o víkendu manžel přivezl svou maminku, aby dohlížela na Verunku a v pondělí jsem měla jít na další kontrolu.

V neděli večer v šest jsem odcházela od kamarádky, kde jsem se stavila na kafču a říkala si, že jsem zvědavá, jak to ten příští týden dopadne. Doma si pak večer dala horkou vanu a umyla si vlasy pro případ co kdyby… No a před půlnocí mě probudily první kontrakce. Na záchodě jsem zjistila slabé krvácení. Vzbudila jsem manžela, naložila měsíc připravenou tašku a vyrazili jsme.

V porodnici si mě nechali s tím, že už rodím. Nebudu to protahovat. Bolesti byly hrozné, ale už o půl šesté ráno jsem mohla tlačit. Šlo to celkem rychle oproti prvnímu porodu. Celou dobu jsem si říkala a přesvědčovala se, že to tentokrát bude jiné, že budu kojit, že bude vše v pořádku. V pondělí 10.2. v 5.43 se nám narodila holčička Markétka, 3,8 kg a 51 cm - byla tak moc podobná Verunce, když se narodila, jakoby jí z oka vypadla.

Hned začala plakat a do půl hodiny se přisávala, byl to úžasný pocit. Manžel plakal štěstím a dojetím. Markétka s námi zůstala dvě hodiny po porodu, chovala se u mě nebo u manžela. Z porodního sálu jsem odešla po svých a tlačila před sebou svou postýlku, pyšná na to, jak jsem to zvládla. Na pokoji jsem zkoušela Markétku přidávat k prsu pokaždé, když projevila zájem. Chudinka plakala, ale spíše hladem, mléko mi nechtělo nastupovat. Na oddělení šestinedělí jsem dostala vysněný nadstandart a z Markétky se těšily i babičky a především Verunka, která při pohledu na svou malou sestřičku na Honzíka úplně zapomněla.

Tentokrát nás šok čeká třetí den po porodu. Dětské doktorce se Markétka jaksi nezdála, slyšela šelest na srdíčku, přidala se zvýšená teplota a když malá zhubla půl kila, následoval okamžitý převoz rychlou sanitkou na novorozeneckou JIP do Brna.

Opět ten samý pocit beznaděje, nevěděla jsem, co bude. Odjížděla z porodnice uplakaná, vyčerpaná, bez miminka. Doma prázdná postýlka. Volali jsme do Brna a pak jeli za Markétkou. Ležela v inkubátoru a spinkala. Hořce jsem si pomyslela, jak se historie opakuje, ten samý pohled už jsem znala.

Diagnóza tentokrát o dost vážnější. Naše Markétka se narodila s vrozenou srdeční vadou, která je poměrně významná. Nemohla jsem tomu věřit. Těhotenství přece bylo ukázkové, UTZ všechny v pořádku, jak se to mohlo stát? Odjížděli jsme z Brna s manželem sami a doma se v posteli k sobě tiše tiskli.

Druhý den v pátek 14.2. jsem za maličkou mohla nastoupit jako doprovod, přeložili ji z inkubátoru do postýlky, kde i tak byla napojená na přístroje. Byl to zvlástní režim. Buď jsem seděla maličké u postýlky, nebo odsávala mlíčko, které mi konečně nastupovalo. Kojit mi ji nedoporučovali, aby se neunavovala. Po víkendu provedli další potřebná vyšetření, naštěstí se její stav nezhoršoval. Na kardio UTZ mi pak doktor povídal o vadě, která malou postihla. Jedná se defekt komorového a síňového septa/mísí se jí okysličená krev s neokysličenou/, přičemž ten komorový defekt byl významný - zkrat v přepážce 7 mm. Pokud se sám nezacelí, čeká ji operace.

Malé se stav stabilizoval a za dva dny nás pustili domů. Doma veliký boj s krmením, pila „20“ a okamžitě usínala, i když měla vypít třikrát tolik. Já trpělivě odsávala. Bohužel za dva dny začalo být špatně mně a šla pro jistotu na kontrolu za svým gynekologem. Ten mě okamžitě poslal do nemocnice na revizi, měla jsem v děloze již velký zánět, zbyly mi tam kusy placenty. Tam jsem byla kvůli komplikacím tři dny, dostávala antibiotika do žíly a léky na ředění krve. Doma se starala babička a manžel. Dost mě to vystresovalo a málem jsem přišla i o tu trochu mléka, co jsem měla. Doma se mi to naštěstí podařilo znovu rozjet a odsávám mlíčko doteď, i když už v noci asi 14 dnů dokrmujeme, už jí to přestává stačit.

Během těchto necelých čtyř měsíců udělala Markétka veliké pokroky. Přibrala na 5,4 kg, z „20“ pije „100“, pase koníčky, občas se přetočí z bříška na záda a krásně se směje na mámu, tátu, ale nejvíc na Verunku. Její stav se zdá lepší, na poslední kontrole ke konci dubna nám na kardiologii dali novou naději -
vypadá to, že by se snad defekt mohl zacelovat. Moc všichni doufáme, že je to na té nejlepší cestě a to špatné je snad za námi.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 07.06.14 07:52

:hug: budu drzet vsechny palce- cele vasi rodine :hug: Marketka to urcite vybojuje sama :srdce:

 
veronikacek
Kecalka 367 příspěvků 07.06.14 08:52

Drzim pesticky at vse dobre dopadne a obe holky jsou v pořádku! Hlavně at se Marketce spravi to srdíčko! :srdce: :*

 
hanka.br.
Extra třída :D 13963 příspěvků 07.06.14 09:25

Milá Jitko, napsala jsi krásný deníček, je to životní příběh a to je pro mě osobně nejlepší čtení. Přeji Vám zdraví a štěstí a věř mi, že i když se životní komplikace zdají jako nespravedlivé a těžké, mají nějaký smysl a učí nás. Věřím, že Markétka bude v pořádku a vy všichni šťastní. Držím vám palce, opatrujte se.

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 07.06.14 09:29

Též se přidávám a držím palce :hug: doufám, že si brzy přečtu deníček o tom jak se vše samo zpravilo a vy jste spokojená zdravá rodinka :kytka: :kytka: :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 07.06.14 09:32

Gatuluji k male :kytka: :kytka: Drzim palecky s tim srdickem. :palec:.Hezky denicek :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
Dayisinka
Ukecaná baba ;) 1660 příspěvků 07.06.14 09:37

Krásný příběh. Držím všechny palce, aby vše dobře dopadlo…

 
sikoku
Ukecaná baba ;) 1860 příspěvků 07.06.14 11:14

Úplně mi to vehnalo slzy do očí… Přeji celé rodince hodně zdravíčka a Markétce hodně sil, aby vše dobře zvládala :hug:

 
Shari81
Kelišová 5366 příspěvků 07.06.14 11:28

:hug: držím všechno co mám, aby se Markétka uzdravila. Přeji Vám krásný a bezproblémový život :kytka:

 
verulicek  07.06.14 12:01

Držím palec! bojujte! :kytka:

 
mlsalkaM
Kelišová 6080 příspěvků 07.06.14 12:48

:hug: držím palce, ať je vše brzo v pořádku

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 07.06.14 14:19

Drzim palce, zázraky se deji

 
LendulkaM
Ukecaná baba ;) 1571 příspěvků 07.06.14 20:48

Přeji Vám aby bylo vše v nejlepším pořádku a Markétka nemusela podstupovat operace :hug: Držte se :srdce: :mavam:

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 07.06.14 21:08

Hezký večer,
moc vám všem děkuji, že jste si v dnešním horkém dnu našli chvilku na přečtení mého deníčku. A také moc děkuji za krásné povzbudivé komentáře, které mě hrozně moc hřejí u srdíčka:)
 Jitka

 
kamiri
Závislačka 3790 příspěvků 07.06.14 21:36

Držím palečky, aby bylo vše v pohodě :hug: velice dojemný příběh :hug: :andel:

 
Magnificata
Ukecaná baba ;) 1443 příspěvků 07.06.14 21:46

Krásné! :potlesk: :srdce:

 
Andreofix
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 07.06.14 22:22

Krásný deníček! Držím palce celé Vaší rodině a hlavně Martkétce aby se s tím poprala :hug:

 
LadyAlex
Stálice 70 příspěvků 07.06.14 22:40

Drzim moc palce! Sama mam presne stejnou srdecni vadu, bohuzel pred 30ti lety nebyla medicina tam, kde je dnes a tak po mem narozeni rodicum oznamili, aby si poridili dalsi miminko, ze tohle brzy nebude…A ejhle:-)mam za sebou dokonce nekolika letou drahu vrcholoveho sportovce(ackoliv ani dnes mi to zadny kardiolog nemuze uverit).
Preji hodne stesti :hug:

 
irca11
Kelišová 6068 příspěvků 07.06.14 22:54

Moc hezky napsané a krásné fotky holčiček, držim pěsti a věřim že to bude jen lepší a lepší.
:hug:

 
phoebe003
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 07.06.14 23:38

Dobrý den, úžasně napsaný deníček, jste bojovnice a Vaše holčičky také. Ráda bych Vám dala kapku naděje. I já jsem se narodila s defektem komorového septa. Díra mezi přepážkou měla 1,4cm. Doktoři tvrdili, že nemůžu přežít. První rok svého života jsem žila převážně v nemocnici, díra se nezacelovala, ale rostla ze mne veselá, šikovná holčička, tak jsem mohla jet domů a 6× do roka jezdila na kontroly až do svých 18ti let - defekt neměnný, naopak mírné zhoršení. Pak jsem otěhotněla, podle dr jsem nemohla těhotenství přežít, natož pak porod. Verdikt zněl okamžité ukončení těhotenství - nedala jsem se a tvrdohlavě postavila hlavu, že tohle dítě porodím i kdybych měla duši vypustit. No a světe div se, já to přežila a dokonce mám za sebou dva porody a ukázkové těhotenství. Když jsem šla na kardio po porodu, dostala jsem úžasnou zprávu. Defekt komorového septa nenalezen - zacelen. zbyl po něm jen slabý šelest. Ale kdyby moje máma nebyla taková bojovnice jaká je a nechala mne v té době napospas doktorům, asi bych ten první rok opravdu nepřežila. Přeju i Vaší holčičce takové štěstí, jaké jsem měla já… :hug:

 
Zuzva
Kecalka 109 příspěvků 08.06.14 00:55

Gratuluji k Marketce a preji brzke zaceleni a uzdraveni. Denicek mi hodne pripomnel moji rodinu - mam 2 letou holcicku a 26.2. Se nam narodila druha, take Marketka a bohuzel take s defektem kom. septa, nastesti s ´pouze" stredne velkym - v mesici zjisteny 2 otvory 2×3mm + 1 maly nemeritelny). Nyni ve 3 mesicich to vypada na spojeni do tvaru Y a jak rika nas doktor - ono se to jak ty deti rychle rostou hrozne tychle meni, takze u nas to vypada snad na zacelovani… Preji to i vam…

 
Mi ki
Zasloužilá kecalka 775 příspěvků 08.06.14 18:24

Ahojky, deníček mě uplně dojal k slzám. Moc držím palečky aby se Markétka uzdravila a vše bylo brzy v pořádku.
V květnu 2010 se nám narodila dcera, Natálka. Byl diagnostikován defekt komorového septa. Vše na kontrolách vypadalo nadějně, ale v 6ti měsících nás kardioložka odeslala do Motola. Operace byla nevyhnutelná. 19.10. (na můj svátek) šla Natálka na sál. Byly to neskutečně dlouhé 4 hodiny. Po operaci vše vypadalo dobře, už jsme měli jít domů, ale najednou se Natálce udělal výpotek na plicích. No nakonec jsme tam ležely měsíc. Dnes jí jsou 4 roky a srdíčko má úplně v pořádku (a to hrozily minimálně 2-3mi operacemi, nakonec stačila jen jedna).
V červenci 2012 jsme o miminko také přišli. Mimoděložní těhotenství ukončeno v 6tt. Přišla jsem o pravý vejcovod :(
A letos v březnu se nám narodila druhá dcera Izabelka. Ta je v pořádku, tak snad už máme také vše špatné za sebou.
Přeji tedy ještě jednou mnoho štěstí s holčičkami, hlavně zdravíčko a pevné nervy. :kytka:

 
MKKaca
Povídálka 24 příspěvků 12.06.14 23:55

Držím pěsti :hug: Máš krásné holčičky

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 14.06.14 08:19

@MKKaca Děkujeme ;)

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 21.06.14 09:13
Pro všechny, co nám drží-drželi pěsti:)

Máme výbornou zprávu. Včera jsme byli na kardio kontrole v Brně. Markétka je na tom velmi dobře. Defekt je už prakticky uzavřený a srdíčko jí funguje dobře. Je bez léků a má normální režim. Na další kontrolu máme jít až před jedním rokem-u nás tedy v lednu. Pořád si čtu zprávu dokolečka a nemůžu tomu uvěřit. Ještě při prvních vyšetřeních nám říkali, že na tomto místě je šance na zacelení velmi malá a během čtyř měsíců velký obrat.. Děkuji všem, kteří nám drželi pěsti, moc mi to pomohlo:)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček