Medvide - 20. tt

medvide  Vydáno: 16.02.04

Ahojky,
slíbila jsem Vám, že poreferuji, jak se Ivanka tvářila na UZV, ale nějak jsem se k tomu zatím nedostala. Ono blížící se polotetí ve škole si vždycky vyžádá víc času. Navíc jsem pak byla nemocná, takže zase bez přístupu.

Hned první den 17. týdne jsme vyrazili na UZV, tentokrát i s Ivankou. Pan doktor přijel poněkud déle, protože ho zaskočil nový příval sněhu. Ivanka se tak moc těšila, že ji dokonce při čekání ani nezajímaly hračky, které má sestřička pro špunty. UZV probíhal kouzelně Ivanka mě držela za nohu a očima kulatýma koukala na obrazovku. Nejvíc se jí líbilo srdíčko. Řekla si o fotku a tak jí pan doktor vytiskl hlavičku (pohled do obličejíčku). Pak chtěla ještě vytisknout srdíčko a dalo dost práce jí vysvětlit, že na fotce to už nebude tepat. Miminko zase krásně povyrostlo. Úplně předpisově.
Odběr, který následoval po UZV, mi tolik radosti neudělal. Vadí mi přítomnost cizích lidí, ale tam se to prostě jinak udělat nedá. Navíc se sestřička nějak netrefila, takže musela píchnout znovu.
Po necelém týdnu jsem se uklidnila. Kdyby se něco dělo, už bych to věděla. Určitě by mi zavolali. Zavolali. Víc než týden po odběru, na mé narozeniny, že z počítače sice vypadly výsledky jako negativní, ale paní primářka to šktrla a doporučila odběr znovu. Probrečela jsem zbytek dne a noc. Druhý den na mne dolehla plnou vahou rýma, se kterou jsem již 14 dní bojovala a dosud se mi dařilo vítězit.

Při návštěvě obvoďáka mi udělali kontrolní odběr. Sestřička volala do laborky, kolik je potřeba odebrat. Můj vztah k injekcím jsem už jednou popisovala, takže mažel šel se mnou a při odběru mě držel za ruku. Trochu jsem se uklidnila, počkala až doktor začne ordinovat a odnášela si od něho neschopenku bez léků s tím, že to musím vyležet. Sestřička mi vzala z ruky desky a s úsměvem mi oznámila, že volali z laborky, že to, co jí řekli a ona odebrala, by nemuselo stačit a že je potřeba krev odebrat znovu. Přemýšlela jsem, jestli mám utéct (daleko ne, manžel čekal v čekárně), jít pro manžela, aby mě zase podržel za ruku, nebo si aspoň dojít do kapsy u bundy pro medvídka, kterého mi dala Ivanka, abych měla koho mačkat, až mě sestřička píchne. Sestra ovšem byla rychlejší než moje myšlenky a tak než jsem se rozmyslela, strčila mě za kartotéku a odebrala tak rychle, že jsem se ani nestačila vzchopit k jakémukoli odporu.

Po týdnu jsme volali pro výsledky. Ve čtvrtek nám bylo řečeno, že ještě nepřišly a máme volat po neděli. Naplánovali jsme krásného Valentýna a těšili se. V pátek jsem po ukončení neschopenky šla poprvé do práce. Mám je krátký rozvrh a tak jsem v poledne doma. Ohřála jsem si oběd, nandala na talíř a v té chvíli zvonil telefon. Volal gynekolog, že přišly výsledky. Stejné jako ty první. AFP nižší, hCG a estriol O.K. Paní primářka doporučuje amniocentézu. On posílá žádanku a dotazník, nástup ve středu.

Nemusím snad popisovat, co následovalo. Oběd jsem odnesla zpátky do lednice a bračela a brečela. Probrečela zbytek dne, probrečela noc (místo svých 9,5 - 10 hodin jsem spala 4, probudila jsem se v slzách, polštář úplně mokrý). Přestala jsem jíst, protože prostě na jídlo nemám ani pomyšlení, no, teď už trochu jím, ale Ivanka sní víc. Od pátku jsem se trošku srovnala (brečím jen při pohledu na kočárek, dětské věci a v noci) spím kolem 4-5 hodin denně.

Jsem naprosto bezradná. I když jsem volala znovu svého gynekologa, nabyl mi schopen vysvětlit, jaké nebezpečí vlastně mimču hrozí, jen opakoval, že být jeho manželka, tak na amniocentéze bude trvat. Prý až ta opravdu ukáže, o co vlastně jde.

Problém je v tom, že já nejsem schopna zhodnotit, co je menší zlo. Zda tam jít nebo nejít. Manžel je moc hodný, ale od pátku se neustále hádáme, já vyletím kvůli každé blbosti. On je pro, když jsme sepisovali klady a zápory toho jít tam nebo ne, jemu to vyšlo neutrálně, ale nutí mne tam jít. Mně vychází víc kladů u toho tam nejít. Mám strach z injekcí, mám hrůzu z bolesti, bojím se, že o mimčo přijdu. Nevím si rady a nemám na koho se obrátit.

Vím, že tentokrát mám k optimismu daleko, ale mám pocit, že k němu nemám nejmenší důvod. Čítí se někco podobně? Nebo jsem opravdu blázen? Já si jen připadám strašně nešťastná. Mevídě

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Euka2
Závislačka 3624 příspěvků 17.02.04 08:40

Ahoj Medvídě,

ať se rozhodneš jak se rozhodneš, držíme s Adámkem pěsti, ať to vyjde pozitivně, teda vlastně negativně. U mě je pozitivní vše dobré, ale negativní v lékařském smyslu slova je to nejlepší. Ale to rozhodování Ti nezávidím. Asi být v Tvé situaci, šla bych na amniocentézu, i když vím, že určité malé procento je rizikové.

Držíme pěstičky

papa Veronika a Adámek

 
RadimJ
Nováček 2 příspěvky 17.02.04 09:53

Čauky, byť nejsem těhule tak se pokusím něco napsat. Je to pár měsíců zpátky a maželka na tom byla uplně stejně jako ty. První ultrazvuk byl v pořádku, mimi rostlo přesně tak jak mělo a na odběr krve se šlo víceméně z povinnosti a nikoho z nás ani nenapadlo že by mohlo být něco špatně.. To jsme si mysleli do té doby než jsem si zavolali na výsledky a ty „nebyly“ v pořádku. Jak nám bylo to není ani potřeba psát :-( Hned nás objednali a amniocentézu, vlastně se nás ani neptali. Ale abych to urychlil a dostal se k dobrému konci.. Absolvovali jsme odběr plodový vody a tři týdny čekali ny výsledky. Brr… Ale výsledky dopadly dobře !! takže to co ukáže krev nemusí být pravda ..
A pozn. pod čarou : jak jsem četl na Internetu tak někde ani krevní testy nedělají protože mají velký procento falešných poplachů !! A slibuji že poslední poznámka. Manželka pár dní před odběrem prodělala nachlazení sestřičkou na genetice mi bylo vysvětleno že to všechnom může těhotenskou krev dokonale rozhodit a proto výsledky dopadly tak jak dopadly..
Držím palce

Radim + Dáša 30tt

 
schamka
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 17.02.04 10:51

Ahoj Medvide,
smutny dennicek. Je mi luto, ze tie testy dopadli ako dopadli. Trochu som nastvata, ze ta tak tlacia do tej amniocentezy, musi to byt strasny stres. Ja neviem, co to mas za gynekologa, moznoze je fajn, ale mne osobne by strasne vadilo, keby mi svoj osobny nazor len tak prezentoval, ze co by on robil so svojou manzelkou. Je to jeho osobna vec, ale toto dietatko je predsa tvoje a tvojho manzela, akym pravom ti hovori taketo veci a takymto sposobom? Prepac, mozno toto tebe nevadi, mna to dost poburilo.

Moc sa v tom nevyznam, ale nezvyknu oni aspon vycislit pravdepodobnost poskodenia? Vies, ak mas mensiu pravdepodobnost ako 1:100, tak potom amniocenteza napriklad je vacsi risk.

My sme toto s manzelom prebrali este predtym, ako som otehotnela, dietatko by sme si tak ci tak nechali, a tak nam nevadi, ze v Holandsku sa tieto testy robia iba vybranym rizikovym skupinam zien, ku ktorym nastastie nepatrim. Prave kvoli tomu stresu, ktory ty prezivas, sa tieto nepresne testy nerobia kazdej zene, lebo potom to zbytocne stresuje.

Ja verim, ze tvoje dietatko je zdrave. Drzim ti palce!!!! Tfuj-tfuj-tfuj pre stastie! Opatrujte sa a nech sa uz rozhodnes akokolvek, verim, ze napokon uvidis, ze dietatko je zdrave. Papa!
Jana + Babatko 18TT

 
medvide
Stálice 51 příspěvků 17.02.04 12:36

Dík moc za reakci. Dodává mi trochu naděje, že by miminko mohlo přece jen být v pořádku. Při prvním odběru jsem byla nastydlá a dokonce měla bílkovinu v moči, po druhém, jak už jsem psala, jsem jela rovnou domů s neschopenkou, silnou rýmou a kašlem… Medvídě

 
medvide
Stálice 51 příspěvků 17.02.04 13:03

Díky všem. Včera večer jsem si vzpomněla ještě na jednoho kamaráda. Je to lékař (stomatolog a chirurg), jezdí s námi na tábory a hlavně má obrovský přehled. Po půlhodinovém rozhovoru jsem se trochu uklidnila a dokonce se navečeřela. Noc sice zase byla dlouhá (opět jen 4 hodiny), ale padlo rozhodnutí. Strašně se bojím, nebylo by to poprvé, co bych se v ordinaci „sesypala“ hrůzou. Nedokážu si představit, že mi propíchnou břicho a přestože spousta lidí tvrdí, že to nebolí, já jsem přesvědčená o opaku. Nakonec je to injekce a ta bolí vždycky.
Na konizaci čípku taky tvrdili, že to nebolí, maximálně trošku tlačí jako blížící se MS. Mít tak strašně bolestivou MS, snad ani není možné.
Večer i ráno jsme se s manželem znovu strašně pohádali, začínám mít pocit, že to u nás patří ke každému Pobytu v jedné místnosti. V noci jsem opět spala 4 hodiny, ráno k snídani vypila 1/2 hrnku mléka a vzala Prenatal. Od té doby mě ani nenapadlo, že bych se měla najíst. Nemám hlad ani chuť.
Kdyby sebou mimčo tolik nemlelo! Připadá mi, že by bylo leccos jednodušší. Aspoň by mi to tak bolestně nepřipomínalo, co nás oba čeká… Zítra… Medvídě

 
Kristy
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 17.02.04 13:27

Ahoj Medvídě,
hlavu vzhůru a nepropadej tomu tolik. Vím že jsme každá jiná a máme jiná přání a názory. Ale já osobně bych na tu amniocentézu šla. Sice u odběru krve taky téměř pravidelně omdlévám a na tu jehlu se nesmím kouknout, to by byla moje smrt, ale pokud máš zvládnout porod (který je jistě bolestivější a náročnější), tak ten odběr plodovky je proti tomu přece naprosté nic.
Já mám totiž jasno v tom, že pokud by se mi mělo narodit dítě s Downovým syndromem, tak ho dám pryč ještě než se narodí. Mám totiž takto postiženou sestřenici a vím, že já bych to prostě nezvládla. Letos jí bude 15 ale stále se chová jako tříletá. Je to hrozné, nemá to podle mě žádný smysl dobrovolně přivést na svět dítě neschopné samostatného života a samostatného rozhodování.
Mě čekají testy přesně za týden, jsem z nich už taky trochu nervózní, ale vím že pokud dopadnou špatně, tak jdu na další vyšetření, abych měla jasno. I když samozřejmě budu ráda když se všem dalším testům vyhnu.
No asi jsem ti nepomohla, ale budu ti moc držet pěstičky aby ses rozhodla správně, urovnej to s manželem, protože on za to co se děje nemůže a i když to možná nedá tolik najevo jako ty, tak ho to jistě taky trápí a bolí a jistě mu moc nepomáhá když se na něj utrhuješ. Teď musíte držet spolu a být jeden druhému oporou. Raději se mu schovej do náruče, pěkně si popovídejte. Uvědomíš si, že na to trápení nejsi sama!!!
A to je moc důležité!!!
Tak ti přeji hodně síly při rozhodování a už jen samé dobré výsledky testů!!!!!!!!!
Myslím na tebe, Kristy a Knedlíček (16+1)

 
Pepigaba
Kecalka 197 příspěvků 17.02.04 13:47

Ahoj Medvidě,
já jsem těhulka od P.S.T. fantagiro a jsem na tom, no byla jsem, jako ty. Moji hrůzu z injekcí a braní krve jsem tady popisovala už několikrát, já při tom ještě omdlívám a nebo mi hrůzou neteče krev (sestřičky a Dr. se zpravidla dobře baví). Je mi však 36 let a tak se zcela automaticky počítalo s tím, že jdu na amnio a nediskutuji, já jsem o amniu a AFP testech přečetla snad vše co lze, můj muž se smál,že budu chytřejší než Dr. zjistila jsem si, že mi (nevím jak tobě) udělali ve 12tt prosvětlení zátylku mimi (tzv.nuchální řasa) a výsledek NT=1,7, kritické hodnoty začínají od 2,5 až 3,0 a svědčí o možnosti Downova syndromu (pouze jeden z ukazatelů). Testy AFP dopadly dobře riziko Down. 1:4900 a integrované riziko spolu s NT bylo 1:16000 a tak jsem přes údiv Dr. i genetika odmítla amnio, riziko komplikací po zákroku uvádějí 1:100 - 2:100. Určitě být tebou chci podrobné vysvětlení toho, co snížené hodnoty znamenají (pokud si pamatuji tak snad možnost rozštěpů páteře, ale nevím) a hlavně jaké je procento postižení mimi a pak máš možnost porovnání ( já měla riziko 1:16000 ku 2:100 amnio). Před vlastním amniem bych určitě tvala na podrobném (genetickém) UTZ, který může část vad odhalit, ale hlavně vyloučit, jedině Down lze snad na 90% zjistit amniem. Všechno záleží jenom na tobě,já ti můžu napsat jenom to, jak jsem se chovala já a co jsem po Dr. chtěla (naštěstí byli ochotní a vstřícní). Na druhou stranu, kdyby výsledky byly hodně špatné, tak bych šla, protože oba víme, že bychom neuměli vychovávat těžce postižené dítě, prostě na to nemám Jinak AFP je hodně nepřesný, uvádějí 20% a víc nepřesnost, a když si najedeš na prohlížeči AFP tak všude najdeš spostu informací.
A jenom jedno, já taky šíleně bulila, nespala, však to znáš, ale nakonec jsem se uklidňoval tím, že jestli se někde něco pokazilo, tak už je stejně vše dávno rozhodnuté a já to nejsem schopna vůbec ovlivnit, ale jestli je vše OK, tak strašně mimi svojím stresem ubližuji, hm a docela to zabralo. Holka, dž se a halvu vzhůru, bude líp!!!!!!!!!
Pepigaba+hemžát­ko19tt (zítra už20tt)

 
Medulienka
Kecalka 354 příspěvků 18.02.04 11:17

Ahoj Medvídě,
je mi moc líto, co musíš prožívat Ty i Tvůj mimísek, ale v zá:,–(ě naprosto souhlasím s Pepigabou, nech si vše podrobně vysvětlit, a pokud to bude nutné, klidně se zajdi zeptat i jiného doktora… Osobně si myslím, že amnio neí v 90% případů vůbec potřeba, a navíc všichni víme, kolik stovek vyděšených a stresovaných mamin mají na svědomí výsledky AFP… Určitě je to i Tvůj případ, tak nebuď smutná, moc držím palce, aby všechno dobře dopadlo…) Užívej si krásné těhotenství a pozdravuj Ivanku! Šárka (od Mishicky a Barborky)

 
Pepigaba
Kecalka 197 příspěvků 18.02.04 14:50

Ahoj Medvídě,
tak jak je? Ozvi se, třeba i na soukromý e-mail, ale hlavně věř, že vše bude OK.
Pepigaba+hemžát­ko22tt

 
Anonymní  20.02.04 08:31

Ahoj, mám pocit, že dneska tu čtu samé smutné zprávy. Končím 16tt, ve středu jsem byla na odběru krve a dneska mám dostat výsledky, tak jsem hodně nervózní. Asi jsem se sem vůbec neměla dívat. Prozatím u mě probíhá vše OK, ale jako každá, která je těhotná poprvé, má obrovský strach, aby ten mrňousek byl v pořádku. Zkoušela jsem si už několikrát začít psát deníček, ale ač nejsem žádný PC antitalent, nikdy se mi to nepovedlo. Můžete mi někdo poradit? Díky.
Přeji všem těhulkám ať je všechno v pořádku a ať Vás všichni opečovávají (můj manžel dokonce začal i luxovat…). Eva

Vložit nový komentář