Měsíc bez dcery

Miš-El  Vydáno: 13.08.12

Slzy mi stékají po tváři. Myšlenky na moji malou, tehdy čtyřměsíční holčičku, propukají v hysterický pláč. Nezbývá mi nic jiného než poslechnout doktory a nechat se hospitalizovat v nemocnici. Tak začal můj nedávný zážitek, kdy jsem se musela vzdát měsíce s malým tvorečkem, se kterým jsem do té doby byla každý den, hodinu.

Od porodu mě trápil žlučník a při oslavě Elenčiných 4 měsíců jsem už věděla, že to jinak než operací neskončí. Během tří dnů jsem musela ukončit kojení. Mimochodem taky hrozný zážitek, ale v porovnání s tím co mě čekalo, to byla brnkačka.

V pondělí mi potvrdili kameny nejen ve žlučníku ale i ve žlučovodu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné hlídání pro malou, jsem se operaci chtěla vyhnout co nejdéle, ale každý den jsem měla žlučníkový záchvat, i přesto že jsem byla několik dní o suchých rohlících a čaji. Svíjela jsem se v křečích a Elenka jen koukala, jako by chápala, co se děje. V ten samý týden ve čtvrtek už jsem to prostě nevydržela. A doktoři si mě v nemocnici nechali. Elenky se naštěstí ujala na celý víkend moje babička a maminka, než se manžel vrátil z nemocnice. Zrovna se to tak blbě sešlo, že měl plánovanou operaci ramene.

S manželem jsme měli hodně špatný vztah už od narození dcery. Vypadalo to s námi přinejmenším bídně. Když se chopil péče o domácnost, moc jsem nevěřila, že to zvládne. Po zmíněné operaci ale zvládl veškerou péči o Elenku ukázkově. Málokterý chlap je schopný zvládnout celodenní péči o tak malé miminko. Dokonce zavedl příkrmy. Chodil na očkování. Tímto bych mu chtěla nejen poděkovat, ale hlavně ho vychválit do nebe, protože si to rozhodně zaslouží.

A jak jsem bojovala v nemocnici? První týden jsem byla plná optimismu, že mě vezmou na operaci co nejdříve, jak jsem měla slíbeno. Omyl. Šest dní jsem čekala, kdy půjdu na ERCP, kde mi zprůchodní žlučovody. Po zákroku, který už nikdy doufám nezažiji, jsem byla dva dny v pořádku. Pak šílená bolest. Myslela jsem, že umírám. Akutní zánět slinivky. Podle CT dost špatný. Troje antibiotika 3× denně. Deset dní bez jídla s výživou v kapačkách. Sedm pytlů čiré tekutiny denně, přímo do žíly, které mi praskaly a zadělaly na zánět žil.

Už jsem myslela, že se domů nikdy nepodívám. Malou jsem neviděla celý týden, protože jsem nebyla schopná ničeho, natožpak si pochovat takového malého ďáblíčka. Po každé manželově návštěvě jsem brečela. Byla jsem hrozně smutná, když se Elenka překulila z bříška na záda a naopak. Vědomí, že jsem přišla o takovou událost a nejspíš o další ještě přijdu. Ze smutku byl vztek. Možná budu někomu připadat zlá, ale v té situaci jsem všem kamarádkám, známým, matkám ze srdce záviděla, že ony jsou doma se svými miláčky. Přála jsem jim, aby i ony byly tak dlouho bez svého dítěte.

Už se mi začínalo zdát i o suchém rohlíku, když jsem konečně začínala „jíst“. Kašičky, suchárky, byl to boj do sebe něco dostat, když nic nemělo chuť ani tvar. Elenka už chodila pravidelně na návštěvy. Milovala jsem chvíle, kdy jsem jí dala mlíčko a ona usnula na nemocniční posteli. Vychutnávala jsem si její přítomnost, její vůni. První pohled po probuzení, kdy se rázem na její tvářičce objevil krásný úsměv. Byla sladká. Nejradši bych si ji tam nechala.

Po několika dnech přísné diety, každodenních odběrech krve a dalších CT, jsem se dočkala. 27 dní v nemocnici si vybrali svoji daň v podobě 5 kg. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že se blížím ke své váze před těhotenstvím, ale za ty nervy a trápení mi to teda rozhodně nestálo. Radši bych byla tlustá, ale šťastná se svým dítětem. Termín operace žlučníku mi stanovili na 20. 8. Už jsem se na ten den těšila.

Byla jsem doma tři dny. Žlučník ale opravdu potřeboval operaci co nejdříve. Další žlučníková kolika = další hospitalizace. Strach z toho, abych neměla kamínky zase ve žlučovodu. Při představě, že si opět projdu ERCP, zánětem slinivky, hladovkou, odloučením od rodiny, mě zase dostaly do depresí. Díkybohu se nic takového nestalo.

Momentálně jsem dva týdny po operaci. Rány zhojené, stehy vytažené, žádné bolesti. Už jen mazlení s mými zlatíčky. Užívání si každého společného dne. Doteď nechápu, co jsem komu v minulosti udělala tak špatného, že jsem si zasloužila takovou zkušenost. Naštěstí je to všechno za mnou a já za ni musím jen děkovat. Člověk si uvědomí, co má a může ztratit. Naše manželství je jako bychom spolu začali chodit. Elenka je anděl, za kterého stojí bojovat, i když nemám sílu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 13.08.12 00:15

Jsi silná žena, přeji hodně zdraví, ať už nejsi nikdy bez maličké takovou dobu. Nedokážu si to vůbec představit!

 
Iji
Kecalka 247 příspěvků 13.08.12 08:26

Krásně napsaný deníček. Teď už jsi doma, už bude všechno v pohodě. Užívej si malou a taky manžela. Přeju hlavně zdraví a spokojenost. :mavam:

 
kabab
Závislačka 4406 příspěvků 13.08.12 09:08

Přeji ti už nadále hodně pevného zdraví a ať si vychutnáváš každý den se svým zlatíčkem. Také si to nedovedu představit být tak dlouho bez malé. Stačí mi, když jdu nakoupit a hlídá manžel…po příchodu mám pocit, že jsem ji věky neviděla. Snad i nad vaším manželstvím už mráčky přešly a už vám bude jen svítit slunko ;) Máš krásnou bobinku! :srdce:

 
Nathali23
Ukecaná baba ;) 1542 příspěvků 13.08.12 09:15

Vazne silna zena a viem ako ti byvalo zle a po pravde nedokazem si predstavit byt tak dlho bez maleho
aj ja mavam zlcnikove kamane minuly tyzden mi ich dr. potvrdila ale diky bohu nemavam tak casto koliky naposledy to bolo pred mesiacom no nejak som to zvladla aj ked mi bolo na umretie tiez ma caka operacia ale oddalujem ju ako to len ide maleho kojim a nechcem prist o mliecko ved to poznas
klobuk dole pre tebou co si prezila!!a drzim palceky aby si uz nikdy take trapenie nemala a bola si zo svojou rodinou a hlavne malou

 
zuzka84
Kelišová 7267 příspěvků 13.08.12 10:55

Tak nakonec to bylo k nečemu dobré - k tomu že vaše manželství je zase šťastné a třeba už bude napořád, a to je jedno z největších štěstí v životě :srdce:

 
Stani1701
Kecalka 379 příspěvků 13.08.12 12:30
jako bych to psala já

Ahoj holka, jak já tě chápu. Já jsem začala mít potíže se žlučníkem už v 8.měsíci, nikdo to ale neřešil, prý to je normální, že je mi tak zle, že mimino je velké a tlačí na kde co :,( Po propuštění z porodnice u nás byla 2× záchranka, měla jsem velkou bolest na hrudní kosti uprostřed (žlučník se prý ozývá napravo - no u mě ne)nemohla jsem se ani nadechnout. Pak mi zjistili žlučové kamínky - plný žlučník i žlučové cesty. Týden jsem byla i s malým v nemocnici na rozhánění kapačkama (on ležel na jiné budově a já ho sklepem chodila po 3 hodinách s kanilou v ruce kojit :zed: )a tvrdila, že na operaci nemůžu, že kojím, bylo mu 17 dní, když jsem byla propuštěná. Doma jsem jedla jen suchý těstoviny a rohlíky, zhodila za měsíc 10kg - záchvaty byly tak 3× za týden a pak mě to chytlo tak, že mě naši naložili do auta a zavezli do špitálu, mLÝMU bylo přesně 8 týdnů. Tam mě už malýho nevzali a rozhodli o operaci. Začalo to ERCP - když mi vysvětlili, co se mnou budou dělat, tak jsem jim tam málem bulela, že to nedám - naštěstí to proběhlo dobře, ty oblbováky co mi píchly mě dokonale otupily. Na rozdíl od tebe jsem po tom problém neměla, a tak jsem za 2 dny šla na tu operaci. Mezi tím vším jsem je prosila, aby mi zastavili laktaci, mléka jsem měla jak kráva, dítě mi nepřijali se mnou, cpali do mě léky po kterých bych stejně nemohla kojit, každý se na mě díval jak na macechu, že chci mlíko zastavit. Jen jeden výborný gynekolog když viděl moje prsa, řekl, že takhle to tepůjde, že mi to mlíko zastavit musí. Ty léky co mi napsal, ale v nemocnici nesehnali. V den co mě měli operovat mě slíbili, že mě vemou co nejdřív ráno, tak jsem mlíko odtříkala, zavázali mě obinadlem, aby se mi nenalívaly prsa. Místo v 8 mě ale vzali na řadu až kolem 12, obinadlo jsem měla durch proteklý mlíkem. ..Na sále mě z toho všeho vymotali, a řekli, že takhle mě odoperovat nemůžou…Pak jsem se probudila na pokoji, když mi vytahovali z nosu nějaký dren, jediný co mě šíleně bolelo byly přelitý prsa. Chtěla jsem si něco dostříkat, ale nemohla jsem se posadit. Brečela jsem jak malý mimino. Pak mi sestra slavnostně přinesla nějaký léky na zasteavení laktace. Ptala jsem se kolik jich mám jíst a jak často. Řekla, že neví a že je mám klidně sníst všechny :cert: Po třech dnech jsem jela domů, volala svýmu gynekologovi, opravdu řekl, že musím sníst všechno. Do týdne mi bylo už docela dobře. Velice nerada na to všechno vzpomínám. Byl to hrozný začátek. Přeju abys byla brzo fit. Já mám potom ještě další 2 děti. Žlučník - vlastně teď už jen žlučové cesty v játrech občas zlobí, hlavně u třetího těhotenství, nebo když mám stres, ale jinak se nám žije dobře. Zdravím a omlouvám se za tak dlouhý příspěvek. Stani

 
Petruskabmw
Extra třída :D 12064 příspěvků 189 inzerátů 13.08.12 12:39

Když se řekne žlučníkový záchvat, moc dobře vím o čem je řeč…Já ho měla už druhý týden po porodu, jeli sme na pohotovost v noci nevěděla sem coto je ani nakojit malýho mi nešlo, a takto bylo celý týden až si mě tam nechali měla sem kameny i zánět. kojenecký oddělení tam neměli tak manžela poslali s 3týdenním miminkem dom. Naštěstí doktoři chtěli zachránit kojení tak ještě ten den večer mě operovali a druhej den za mnou jezdil manžel s malým na kojení. V pátek byla operace v pondělí mě pustili…taky obdivuju manžela že to zvládl, v takové chvíli se ukaže zač stojí :mrgreen: ani maminku nechtěl doma…
přeji ti jen už zdraví a šťastný život..
Pavlíkovi sou 4 měsíce jenom kojím, kolem mě tenkrát lítalo tolik doktoru studovali co mi dát aby se to v těle drželo co nejmíň a mohla sem 24h po operaci kojit, na bolest sem mohla jen paralen, ale dobrý…a nejhorší bylo odstříkat v noci prsa po operaci, ale trošku do úlevy sme to zvládla, pak za pár hodin znovu…

Příspěvek upraven 13.08.12 v 12:44

 
Teriiiiiii  13.08.12 13:01
Pochvala

Chápu, že v tomto příadě to nešlo, ale u jiných operací žlučníku kojících maminek velice chválím ty lékaře, kteří se alespoň snaží zachránit laktaci.
Jsou to lidé na svém místě :)

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 13.08.12 13:16

Mě teda zarazilo, žes přála jiným maminkám prožít tohle zlé, to by mě nikdy nenapadlo. :!
Život a moje vlastní zdravotní problémy mě naučili, že každá nemoc má i příčinu, někdy i ve způsobu myšlení, chování k sobě a ostatním. Říct proč já a ostatní ne je velmi nezralé, ten důvod tam totiž máš…
Každopádně ti přeju hodně zdraví a spokojenou rodinku!

 
jutinka
Kecalka 375 příspěvků 13.08.12 14:56

Tak to je krásné, držím vám palečky :potlesk:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 13.08.12 15:55

@Petullka82
Ano ten důvod opravdu byl. Ve vztahu s manželem se od doby narození malé nic doma neřešilo …jen se hádalo. Měla jsem to prý ze stresu a taky dědičně od matky. Ta narozdíl ode mě byla na ERCP 9×, z toho měla 4× zánět slinivky, a až na čtvrté operaci jí konečně vzali žlučník… takže můžu být ještě ráda jak to dopadlo se mnou.
Možná je to nezralé uvažování, já jen psala jak jsem se cítila. Nikdo mě nepochopí, když si podobnou situací neprojde. O své dítě jsem se vždycky starala s láskou a brala jsem to jako nespravedlnost… :roll:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 13.08.12 15:57

Děkuji holky.
Nevím jestli jsem silná žena.. to asi ne, ale člověku opravdu nic jiného nezbývá, než to všechno přetrpět. Silná jsem nebyla ani náhodou. Každej den jsem bulela a nebýt manžela tak se z toho nevyhrabu

 
jarkaja  13.08.12 19:31
dobrý konec vše dobré

:kytka: přeji hodně zdraví tobě i malé :andel:

 
Hesovi
Závislačka 2503 příspěvků 13.08.12 20:12

Gratuluju ti k tomu, že si to tak dobře zvládla :) Jsi dobrá, asi bych to nepřežila, ale teď si hlavně užívej malou a určitě to všechno doženete co jste prošvihly :srdce:

 
parapampoli
Závislačka 2639 příspěvků 13.08.12 21:32

Tak jsem si pobulela jen pri myslence ze bych nebyla tak dlouho se svym 4 mesicnim milovanym synem. umrela bych smutkem :-(
preji at uz mate jen samou radost s rodinkou :hug:

 
veliky.zlobidlo
Kecalka 237 příspěvků 13.08.12 21:43

Jsi hrozně silná statečná a a věřím a přeju ti ze srdce, at už se máte všichni jen dobře už napořád!!! :kytka:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 13.08.12 22:10

Ahoj, jeste ze uz jsi v poradku, ja mela zas ledvinouvou koliku a mam tam kamen, pujde ven nekdy proste az na me nebudou decka zavisle, je to pry drua nejvetsi bolest a ta prvni? to je prave ta slinivka, takze si dokazu predstavit o jsi prozivala. Preji uz jen zdravicko :kytka:

 
kristy84
Závislačka 3118 příspěvků 13.08.12 22:41

Vůbec si neumim představit, jaký to pro Tebe muselo být, tak dlouho bez svojí holčičky 8o I já mám půlroční holčičku a asi bych se zbláznila být bez toho nejcennějšího, co mám, takovou dobu 8o Ale je to za vámi a teď už bude určitě jen dobře :hug: A jak se říká, že vše zlé je k něčemu dobré, asi to opravdu tak bude, protože jste k sobě s manželem opět našli cestu, ať to i nadále klape a jste všichni společně jako rodina už jen šťastní a spokojení :kytka:

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 14.08.12 06:17

Ahoj,
gratuluji k zvládnutí celého těžkého období :hug:
Jste všichni moc šikovní a stateční a držím palec, aby se celé rodince už jen dařilo :kytka:
Je pravdou, že naši protějšci neradi ukazují, co vše umí a jak dobře to zvládají…poněvadž mají strach, že by to po nich mohl chtít někdo pravidelně a napořád :mrgreen:
:mavam:

 
pandora
Echt Kelišová 9880 příspěvků 14.08.12 12:52
Miš e

Taky jsem si tím prošla :,( akutní zánět slinivky ale já do toho byla ještě těhotná ve 4 měsíci. Operaci jsem absoluovala v těhotenství stejně tak i kapačky a vše ostatní. Bylo to strašné ale malej se narodil ve 42. týdnu s váhou 4500g takže vše nakonec dobře dopadlo. Neboj za čas na vše zapomeneš a bude dobře.

Příspěvek upraven 14.08.12 v 12:53

 
Jankaxx
Závislačka 2868 příspěvků 23 inzerátů 14.08.12 14:35

Teď už bude dobře! Žlučník je strašná věc a pokud chytne i slinivka, tak to je hotovo.
Já jsem měla taky první záchvat cca 14 dní po porodu… a jak píšeš dieta nepomáhala a vydržela jsem to do 2 měsíců malého, ale pak před Štědrým dnem zase záchvat a to už jsem nevydržela. Šla jsem do nemocnice s tím, že ten žlučník prostě nechci, že se nemůžu starat o dítě a že raději deset porodních bolestí než tu bolest při záchvatu. Druhý den byla operace, ale naštěstí jsem měla skoro celý den mimi u sebe… a za dva dny domů a kojení jsme udrželi. V tvém případě by to nešlo, protože jsi trpěla moc dlouho a mlíčko by se ti asi samo vytratilo - nehledě na spousty prášků atd. Nedovedu si představit být tak dlouho bez dítka, ale vydržela jsi to a máš můj obdiv! Za to všechno… kdo nezažil žluč. záchvat nepochopí. Já si to taky neuměla představit. Člověk pak nebyl schopen se hnout, mluvit prostě nic… a pak ta hrůza kdy příjde další :pocitac: :zed: :poblion:
Teď už přeji jen samé zdravíčko pro celou rodinku a ať vám to klape ;) :kytka:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 14.08.12 16:40

Ahoj, teď ti možná budu připadat zlá, ale buď ráda, že to potkalo tebe a ne tvé dítě. Co já bych dala za to, kdybych operaci podstupovala já místo mého miminka. Byl totiž operovaný už v jeho 2,5 měsících s hlavičkou, naštěstí tahle operace má určité řešení, ale není jisté, že bude v pořádku a nebude muset podstoupit reoperaci, bude muset být sledovaný do jeho 7mi let. Sice jsem mohla být v nemocnici s ním, ale bylo to hrozné, vědět, že zrovna to maličké tělíčko musí pod narkozu a pod kudlu a to nejsme zrovna nejhorší případi, byly tam mnohem horší a smutnější, takže buď ráda, že to dopadlo tak jak to dopadlo i když odloučení od dítěte je hrozné, hlavně od tak malého, ale rozhodně v tomto nejsi sama a přemýšlet negativně, že to přeješ ostatním maminkám aby si tím prošly, tak to není dobré. Takže přeju hodně štěstí a zdravé dítko.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 14.08.12 16:59

@Pettulle
Teďka už to tak beru že jsem ráda že to takhle dopadlo… Vím, že nejsem ani zdaleka jediná kdo tohle řeší. Nejhorší je prově nemocné dítě. Tvoji situaci bych snášela asi hůř. Přeju hodně štěstí a zdravý tvému miminku :hug:

 
karolínka.sofinka
Ukecaná baba ;) 1658 příspěvků 14.08.12 18:15

Ahoj, je to hrůza, prožila jsem si to samé, ale malé byly skoro 2 roky a ERCP už nikdy, ani nepříteli bych ho nepřála, tak ať už je jen dobře :mavam:

 
Anonymní  14.08.12 20:24

Úplně tě chápu, prožila jsem si to samé. Už ve 2,5 měsících dcery, 10 dnů v nemocnici, žlučník, slinivka, myslela jsem, že opravdu umírám. Ve 4,5 měsících znova, v 6 měsících konečně operace. Ráda si s tebou napíšu, prožila jsem si to samé peklo a nikomu na světě to nepřeju. Tohle byl boj o přežití.

 
Anonymní  14.08.12 21:51

Taky jsem byla v nemocnici. Malé byl rok a půl. A já se na naléhání manžela nechala hospitalizovat na psychiatrii. Strávila jsem tam měsíc a půl. Ze zamčeného oddělení jsem si nemohla odejít ani do nemocničního bufetu pro kafe. Vyzkoušela jsem tam několik různých druhů lékú ( po jednom jsem se potácela po oddělení jak mentálně postižená osoba, po jiném jsem se zase začala dusit) Celou dobu jsem probrečela, protože jsem do té doby mojí holčičku kojila a byla s ní nepřetržitě 24 hodin denně. Nevím nevím jak bych pobyt vůbec zvládla, kdyby manžel s dcerkou nechodili denodenně na návštěvy. Stále ještě brečím, kdykoli na to pomyslím. A brečím často při i pomyšlení, že by se malé něco stalo (a přitom může). No dnes je maličké už skoro o rok víc a jsem nesmírně ráda že můžu být s ní.

 
monikaf..  18.08.12 13:49
palec nahoru

Míšo jsi dobrá víš že mám zhruba stejne starou malou a byt bez ní byt jen jeden den mi prijde zhola nemozne natoz 27dni to neee jsi sikula a adrzim palce at uz je vse OK ;) :potlesk: :palec:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 18.08.12 18:57

Moni byla jsem tam dohromady 35dní :roll:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele