Měsíc v nemocnici

Dr. Čarodějka  Vydáno: 12.08.13

Můj příběh nejspíš nebude neobvyklý, ale vím, že je mezi námi dost maminek, které si prožily to samé…Byla jsem ve 30. týdnu těhotenství, které od začátku neprobíhalo úplně bez komplikací. První dítě a hned zpočátku podezření na mimoděložní těhotenství, pak krvácení, postupně se přidal vyšší tlak a těhotenská cukrovka. Vše se drželo dobře a byla jsem sledovaná, držela jsem dia dietu a měřila tlak doma. Tehdy mi ale postupně bylo stále hůř a hůř…

v inku...
4 komentářů

Otekla jsem jako tykev, zejména v obličeji, pak ruce, nohy, břicho, bolela mě často hlava, zády, klouby, ale tlak byl stále relativně dobrý - na horní hranici normy 140/85. Jak mi nebylo dobře, nedalo mi to a při jedné z návštěv kolegyněk v zaměstnání, znajíc možné komplikace, jsem si půjčila heptaphan papírky a poměřila si po ránu bílkovinu v moči a ejhle! Už tam byla. Na kontrole u mé dvorní gynekoložky se však nikdy bílkovina nezaznamenala, tak jsem si myslela, že je to chyba papírků a pustila to z hlavy z hlavy. Snažila jsem se myslet pozitivně, že je vše v pořádku. Vždyť v těhotenství se přece normálně otéká. Nebo ne?

Na poslední kontrole u gynekoložky ve 32. týdnu najednou vyskočil tlak až na 200/140, den ze dne se zvětšily otoky a bílkovina se ukázala i ve vzorku moče, co jsem přinesla na kontrolu. Nedalo se nic dělat, manžel mě urychleně odvezl odvezl do porodnice v Českých Budějovicích, kde jsem původně nechtěla za žádnou cenu rodit, protože zde pracuji. Nicméně teď šlo o dítě, tak jsem si říkala, že to prostě přežiju.

U příjmu, který trval děsně dlouho, celkem asi 2.5 hodiny, mi opakovaně měřili tlak, který kupodivu klesl na 180/120 (nejspíš z toho čekání). Lékařka mě vyšetřila, udělal se UZ a průtoky pupečníkem, které byly dobré, natočil se monitor, který byl dobrý. Prostě mimi v pohodě, jen mně bylo čím dál hůř. Nakonec jsem po nasbírání moči a laboratorním rozboru měla 4g odpadu bílkoviny. Na riziku jsem si poležela pouze 2 dny. Stačili mi ještě píchnout kortikoidy na maturaci plic malého a pak už byla situace neúnosná. Medikace na tlak v maximálnín míře nezabírala, takže to šlo ráz na ráz. Zavolal si mě pan primář Sák a dohodli jsme se na akutním císařském řezu. Na sál jsem měla jít za hodinu. Byl to strašný okamžik. Byla jsem teprve 33+1!

Měla jsem hrozný strach o dítě. O sobě jsem věděla, že to 100% zvládnu, ale mimi tak malé. Jako na zavolanou mě navštívil pan primář neonatologie - Hanzl. Byl andělem v tom stresu na rizikovém, uklidnil mě, že miminko ve 33. týdnu je pro ně už „brnkačka“, že dokáží vypiplat i daleko menší dětičky, že to všechno společně zvládneme. Dodnes jsem mu za tu návštěvu vděčná! Zjevil se skutečně jako světlo ve tmě v pravý okamžik!

A už se jelo - po nutné předoperační přípravě. Snažila jsem se být v klidu, ale moc to nešlo, ještě jsem stačila zavolat manželovi, že rodíme císařem. Ten zrovna fotil portréty, nemohl rychle odjet, ale nakonec vše stihl - portréty i porod. :-) Na sále panovala přívětivá nálada, pamatuji si jednu perličku, jak někdo oslovil někoho „Paní doktorko?…“ a ozvaly jsme se tři. Já na stole, anestezioložka a operatérka. :-) Společně jsme se tomu zasmály, že je tam předoktorováno.

A pak mám už samozřejmě temno. :-) Pamatuji si, jak jsem se probouzela a slyšela jsem melodii, která hrála na sále - nejspíš Rockrádio, Van Halen, pomyslela jsem si, že jestli se narodil za takové muziky, tak je to fajn, můj malý rocker. :-) Za chvíli mě odváželi a já se letmo stačila políbit s manželem, který stál po operaci za sklem a sledoval, co se děje s malým, a říct mu, že jsem v pořádku. Pak mě odvezli na JIP.

Matýsek měl 1770 g a 44 cm. Ihned ho odvezli na neonatologickou JIPku k zajištění a pak k němu mohl manžel.

Na gynekologickou JIPku nerada vzpomínám. Ne kvůli tomu, že jsem musela brzy vstát, to jsem chtěla sama, sama jsem cvičila víc, než jsem musela, chtěla jsem být co nejrychleji s malým, také jsem byla hodně brzy fit - fyzicky. Ale na to, že mi bylo pořád zle od tlaku, stále se držel na 180 systoly. Žádala jsem opakovaně změnu medikace, že Dopegyt mi nezabere a hlavně ho nemůžu při kojení. Nic naplat, gynekologové jsou chirurgové, kteří s tímhle moc zkušeností nemají. Vnímání celé situace zhoršovalo to, že já jsem internista. Takže odvěký boj mezi chirurgy a internisty. Svou chirurgickou práci ale odvedli perfektně! Na to nemůžu říct ani slovo! Po dvou dnech mě přeložili na pooperační oddělení gynekologie, ani zde nešel tlak dolů, až po 5 dnech jsem dosáhla změny medikace…jak smutné. Během těch stresů a bojů o změnu jsem přišla o mlíko. Ale kompenzací mi zde byly sestřičky, které byly tak skvělé a chápavé!!!

Zároveň s pobytem na gynekologii jsem se chodila koukat na malého. Byl tak hubeňoučký!!! Sáhnout jsem se ale na něj nebála, hladila jsem ho prstem, pak jsme klokánkovali. První den byl na Cpapp, pak ho postupně odpojovali, všechno zvládal, jen střívko nechtělo úplně dobře trávit, ale vše se postupně rovnalo. Lékaři a sestřičky neonatologie byli tak skvělí!!! Lepší přístup jsem nezažila, já, šílená nedělka, která separací postupně přichází o mlíko, můj nedonošený syn, cizí prostředí, boj za změnu medikace na tlak. To všechno chápali. A malej byl hrooozně šikovnej, jsem na něj děsně hrdá. :-)

Můj syn ležel na JIP 14 dní, pak jsem si k němu šla lehnout na neonatologii já na dalších 14 dní. To byla další velká zkouška. Krmení striktně po 3 hodinách ve dne v noci, péče o dítě v inkubátoru, cizí prostředí, cizí lidé, režim daný během oddělení, soužití s dítětem, které chodíte 14 dní jen navštěvovat - je to jiné než u běžného postupu, kdy jste s miminkem od začátku, co je to možné.

Separace udělala své. Zažívala jsem divné stavy, kdy jsem ani nevěděla, jestli chci být s miminem, nebo se na to všechno vykašlat. Už chápu, že v šestinedělí může žena cítit COKOLI. Hodně jsem toho proplakala a moc jsem toho nenaspala. Abych to všechno přežila, měla jsem dané jednotlivé kroky na cestě domů.

1. Jídlo: nejdříve samospád, pak kojení nebo lahev střídaná se samospádem, pak lahev. A musel přibírat. Váha, kdy pouští domů v ČB je 1900 g, ale musí to mít vzrůstající tendenci. My propouštěcí váhu daleko přesahli. :-)
2. Sžít se s mimčema pochopit, že je to můj syn.
3. Teplota: inkubátor - postupné snižování teploty v inkubátoru - postýlka s vyhřívanou poduškou - postupné snižování teploty poduška - vypnutá podušku - domůůůůůů!!!

Celou tu dobu jsem se snažila nezbláznit. Absolvovali jsme řadu vyšetření - oční, orotpedické, krevní testy, neurolog, fyzioterapeut. Vše v normě. Zaplaťpánbůh! Děkuji! Můj syn je zdravý. Jako všichni jsme cvičili Vojtovu metodu - ale jen po dobu pobytu na neonatologii. Pak jsem přestali. Malý to nepotřeboval.

Když přišel ten kýžený den propuštění, neměla jsem doma nic připraveno, tedy nakoupeno ano, ale nepovlečeno pro dítě, žádné lahve na krmení (neboť jsem nekojila - upřímně jsem kojit nechtěla, k tomu se veřejně přiznávám). Takže naše první cesta vedla do lékárny pro protiprdíkové kapičky a nahřívací polštářky, Nenatal a železo. Další cesta vedla do Bejby centra, kde jsem nakoupila lahvičky a jelo se domů. Doma jsem mu připravili postýlku, nakrmili a dali spinkat. Asi týden jsme se sžívali všichni 4 - pes, manžel, já, malej…

Na to, že se narodil o 7 týdnů dřív, je v naprostém pořádku. Zatím jsme bojovali pouze s anémií a prdíkama.

Ten měsíc v nemocnici byl šílený. Ale přežili jsme to oba a teď jsme vzorná rodinka. :-) Malého hlídá prof. Velemínský a na telefonu máme pana primáře Hanzla. Takže VIP péče.

Tímto děkuji všem na neonatologii v Českých Budějovicích, zejména panu primáři Hanzlovi. Je to anděl, který umí přiletět vždy v pravý čas. Děkuji i gynekologům za bravurní chirurgickou práci a všem sestřičkám a lékařům za pěkný přístup. Děkuji i mým kolegům za konzilium. :-) Snad jen na tom riziku by mohli být vlídnější, tam to mámy hodně potřebujou. A děkuju svému manželovi, který to se mnou vše prožil a nezešílel…

A jak to bude dál, to ukáže čas. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
ewushka86
Povídálka 38 příspěvků 12.08.13 06:58

Paní doktorko, přeji malému, ať krásně prospívá a ať Vám dělá jenom radost…Také celé Vaší rodině přeji hodně štěstí :kytka: P. S.: A ten boj o antihypertenziva by mě teda taky štval, sama vím, jak to chodí u nás na interně…:(Bohužel, jednou jsme i my pacienti a jelikož jsme od fochu, nějaké to pochybení se nám těžko toleruje)… :roll:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 12.08.13 10:21

Denicek memu srdci blizky… taky jsem mela problemy s tlakem, ve 32. tydnu me hospitalizovali a tlak na luzku byl ukazkovy, tak se tomu jen smali a pripravovali posledni vysetreni pred propustenim. No a potom mi praskla voda, asi dve hodiny po vizite, kde jsem byla ujistena, ze je vse v poradku a pojedu domu :-) Byla jsem v ten moment velice rada, ze uz v nemocnici jsem a ze staci udelat par kroku k doktorce, sjet vytahem par pater na porodni. Nedovedu si predstavit co bych delala, kdyby mi o sedm tydnu driv praskla voda nekde doma, v obchode apod.
Take to u nas dopadlo vse dobre, vam drzim palecky at to vsechno hezky zvladate a tlak uz nezlobi! :kytka:

 
shagga
Ukecaná baba ;) 2343 příspěvků 12.08.13 10:30

Opět jsem se vrátila o rok a půl zpátky, kdy jsem ležela na rizikovém a ve 32.tt jsem musela na císaře. Ale jak píšeš, tento týden už je pro mimča OK a většinou to zvládnou na výbornou :palec: Měli jsme v podstatě stejný průběh na JIPce i pak když jsem s malým ležela na pokoji, akorát já jsem se nakonec rozkojila. Je báječné, jak jste to zvládli :potlesk: Nápor na psychiku je v takové situaci obrovský, kdo to nezažil, nepochopí :roll: Tak ať prcek dělá jen radost :)

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 12.08.13 11:37

Jojo, člověk si někdy vytrpí… vzpomínám jak na mě nemocnice taky působila neblaze :roll: Doma jsem se konečně nádherně do syta vyspala a vše se začalo zlepšovat :palec:

Přeju malému rockerovi hodně zdraví :pankac: :* :kytka:

Jen mi to nedá a musím dodat, že teda teda ten tvůj (byť třeba za pomoci rodiny) taky mohl zvládnout za měsíc vše připravit abys neměla s ničím starosti a abyste s mimčem přijeli do hotového :kytka:

Příspěvek upraven 12.08.13 v 11:38

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 12.08.13 13:29

Chapu a uplne se vracim zpet v case, a to se mi holcicka narodila ve 34tt (takze zadna traga), stejne to ale byly stavy, kdy jsem presne jako vy, nevedela co se sebou a co s ditetem. Zacatky byly ostry, ale bude lip. Drzte se!

 
Dee.21  12.08.13 14:53

Taky to mám za sebou, ale ve 28+2 a bohužel po týdnu dostal maličký sepsi a bojoval o život. Při porodu měl 1100g, po infekci 800, ale zvládl to!!! V nemocnici byl 2 měsíce, přesně chápu tebou popisované pocity - někdy jsem myslela, že láskou a strachem o něj umřu, jindy se mi zdálo, že k němu nic necítím. Domů jsme si ho nesli 30.5. s váhou 2100g. Dlouho jsem se s ním a celou tou situací srovnávala, ale dnes, když se na mě ten skoro 5ti kilový bojovníček usměje, jsem máma na 100% :-) Přeji vám, ať si už jen užíváte to dobré!

 
Trin151  12.08.13 15:27
tlak

Přeji vám oběma hodně zdraví a ať malý krásně prospívá. Zažila jsem něco podobného, dobře to dopadlo. Jen by mě zajímalo, jaké jiné léky na tlak se kromě Dopegytu můžo užívat při kojení.

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 12.08.13 16:13

Znám, naše děvčátko přišlo na svět ve 33+0tt, 2050g a 44cm. Nemělo žádné adaptační problémy mimo termoregulačních. Šly jsme domů přesně po třech týdnech.

 
VeTi
Ukecaná baba ;) 1271 příspěvků 12.08.13 20:39

Tak to se ten Váš Matěj narodil ve stejném týdnu i dnu jako ten můj. Jenže já k němu měla ještě i sestřičku :lol:
Naprosto všechno probíhalo stejně jako u Vás - sžívání se s dětmi, pochopit vůbec, že zrovna v těchto inkubátorech jsou MOJE!!! děti a ne sousedovy.
Ovšem adaptace hlavně syna probíhala daleko hůře a s komplikacemi, ale zvládli jsme to
Držím palečky, abyste všechno dohnali co nejdřív

 
dyňa
Stálice 51 příspěvků 12.08.13 22:42

Moc gratuluju k prckovi, jste moc šikovní :kytka: Dost mi to připomíná můj příběh, první dceru jsem rodila před 5 lety ve 30.týdnu (1200g), druhou dceru před rokem a čtvrt ve 33+2 (1710g) kvůli té mrše preeklampsii. Holky jsou krásný a zdravý, i když jsem při odstříkávání baštila Dopegyt vždy ještě tak 3 týdny, aniž bych věděla, že se to nesmí. Prvorozené jsem nakonec odstříkávala 13 měsíců, byla jsem psychicky úplně v pohodičce, u druhé jsem to vzdala po 9 měsících. U druhé jsem byla psychicky na dně hodně dlouho, snad půl roku, souhlasím, že na neonatologii při zvykání si na prcka je to hodně náročné - zavřou vás do jednoho pokoje, ze kterého můžete jít max. do kuchyňky nebo k inkubátorům, bohužel v Olomouci není na pokoji ani televize ani rádio, takže vám nezbyde než ležet a čučet do zdi, nesmíte na chodbu, ven, nikam, z návštěv za vama může jen manžel… Toto všechno na psychice moc nepřidá. Přeji Vám ať krásně rostete. :srdce:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 13.08.13 15:49

Moc gratuluji, jsem ráda, že jste oba v pořádku :-* takže jsi měla preeklampsii? Mě bohužel postihla taky, kvůli ní a kvůli disproporčnímu růstu dvojčat jsem rodila 35+4.
Tak už je to za námi a teď di budem jen užívat rodinky ;-)

 
almondka
Kecalka 255 příspěvků 13.08.13 18:53

Denicek jsem zhltla jednim dechem, vse dobre dopadlo. Hodne zdravicka :kytka:

 
Dr. Čarodějka
Kecalka 118 příspěvků 14.08.13 11:42

MOc všem děkujeme!!! Mates se má k světu, už má 5, 5 kg :-)

PS: na tlak při kojení raději blokátory kalciových kanálů a na druhém místě betablokátory, dopegyt působí centrálně!.-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček