Mezi nebem a zemí

hankamisa  Vydáno: 14.03.11

Nikdy jsem nevěřila, že může být nějaké spojení mezi nebem a zemí. Dnes už tomu věřím, po tom, čím jsem si prošla.

Nikdy jsem na spojení mezi nebem a zemí nevěřila, ale po tom, co jsem si několikrát zažila, už věřím. Vše začalo v těhotenství s dvojčátky. Anička zemřela ve 12. tt, Michalka se narodila jako zdravé miminko. Když jí bylo 28 dní zemřela na akutní leukémii.

Když jsem s ní byla těhu, zdál se mi sen, kde jsem viděla holčičku-andílka s dědou. Děda druhý den zemřel .Měsíc před porodem jsem ve snu viděla v postýlce mrtvou holčičku-andílka. Po převozu s dcerou do nemocnice mi dr. řekl, že kdybychom nepřijeli, našla bych ji nejspíš ráno v postýlce… Po její smrti jsem pochopila, že to bylo asi varování od Aničky.

Pak se narodil druhý syn. Když mu byli 2 roky, viděla jsem ve snu dvě holčičky-andílky jak mají mezi sebou mého syna. Začala jsem to brát vážně a syna hlídala, ale neuhlídala. Za dva dny ho málem přejelo auto. Vezla jsem kočárek a on šel za ruku, z které se vysmekl. Dnes věřím, že to byla Anička s Míšou, kdo syna a auto najednou zastavil, že ho k sobě ještě nechtějí. Zůstal stát 10 cm vedla předního kola.

To na mě bylo už moc a začala jsem se bát každého snu, někdy jsem měla i strach vůbec usnout. Nedávno jsem měla chřipku. Chytla mě obrovská bolest hlavy, vše trvalo cca 5min a já myslela, že mi něco praskne a bude konec. Chtěli mi volat záchranku, ale já odmítla s tím, že kdyby se něco mělo stát, tak by to stejně nestihli. Držela jsem si hlavu, chtěla řvát bolestí a viděla kromě hvězdiček dvě andělčí holčičky. Věřím, že to byli mí andílkové, kteří mě k sobě nepustily.

Od té doby mě budí děsné sny. Např. sedím u své dcery, v náruči miminko a já po chemoterapii nebo čekám v nemocnici v objetí dvou holčiček-andílků na operaci, ale nikdy nevím, jak to dopadlo, vždy mě něco probudilo. Beru to jako varování. Babička měla nádor. Teď mi doporučili vyšetření a já mám strach.

V hlavě se mi to pere. Jedna půlka hlavy říká jdi hned nic to není budeš mít klid, ale ta druhá říká jdi až po dovolené a blokuje mě. Bolesti už nemám a je mi dobře. Tak uvidím, kdy půjdu, vůbec se mi tam nechce. Odkládám to, protože si nechci nic připouštět, ale zároven mám strach co kdyby. Usínám se strachem, co se mi bude zase zdát a moc si přeji, aby to byly už jen hezké sny.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
evinula
Stálice 100 příspěvků 14.03.11 13:03

Ahojky,taky věřim na sny a to že nam něco řikaji či ukazuji ale ne vždy to tak je.Uvidiš že všechno bude dobry.Přeji hodne moc štěstička a zdravička :andel:

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 14.03.11 13:28

Nevim, jestli ve snech muzeme videt budoucnost, takovou zkusenost nemam, ale rozhodne se ve snech prolinaji nase obavy, strach a veci jiz odzite. Trauma ze smrti dvojcatek je strasne velike a urcite te ve snech musi provazet neustale. Je mi to moc lito, co se stalo. Rozhodne drzim palce, aby vse bylo v poradku a sny o chemoterapii odrazely pouze tve obavy, nikoli realitu.

 
Mandlička
Závislačka 2603 příspěvků 14.03.11 14:11

Já také věřím ,že je něco mezi nebem a zemí. Ráda lyžuji a jednou se mi nekde ohnul skipass poslední den nešel moc používat . Moc jsem tomu nevěnovala pozornost ,ale tak hodinu před konečným lyžováním se mi stal úraz. Takže to beru jako info někde z vrchu . Bylo mi řečeno ,že mě tam někdo na hoře hlídá . Přežila jsem vichřici a orkán na horách a pod.

 
Liva
Ukecaná baba ;) 2469 příspěvků 14.03.11 20:45

No, jak bych Ti to řekla. Podle mne bys měla jít, zkus sebrat odvahu a jdi, pro klid své duše :kytka:.

To, co se Ti děje je veliký dar, i když to teď tak nevnímáš. Se sny jsem si užila několik let své a dokud jsem to nepřijala, trápila jsem se. Protože mé sny byly vždy jen varováním, že se něco stane, ale nemohla jsem to ovlivnit. Trápila mne bezmoc. A zhoršovalo se to, nechci to tu popisovat. Pokud budeš chtít, klidně mi písni SZ a můžeme to probrat :kytka:.

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 14.03.11 21:27

Jéjda z toho mi teda běhá mráz po zádech a asi by bylo dobré si o tom pohovořit třeba s psychologem co? Tím neříkám, že jsi blázen, apod. ale nějak se od toho osvobodit, aby jsi pak do konce života nežila ve strachu....... tak snad bude všechno jen to nelepší :andel:

 
rija
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 15.03.11 13:50

Ahoj :dance: ,je to těžké ale měla bys jít co nejdřív :kytka: ,máš přece malého a ten tě bude potřebovat ještě mooooc dlouho :kytka:
:hug: :hug: :hug: :hug:
Držím palečky

 
hankamisa
Kelišová 7291 příspěvků 27 inzerátů 15.03.11 22:03

luminex-já si tak taky připadala :-( .byla jsem ale to k ničemu nevede.prostě ty sny musíš přijmout. :zed: a naučit se s tím žít.

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 16.03.11 12:46
:hug: :hug: :hug:
 
MeloryNox
Kelišová 5257 příspěvků 14 inzerátů 18.03.11 10:55

Milá pisatelko, měla bys na to vyšetření jít. Máš dar komunikovat s anděli a nevím čím vším, co je mezi nebem a zemí. Varování nechodí pro nic za nic. Tak nezahálej. Mysli na sebe a na rodinu :srdce:

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 26.03.11 12:18

Ahojky,
moc Te obdivuju, zes tuhle tezkou vec vubec zvladla prezit! Jsi moc silna a sikovna zenska! :palec:
Kazdopadne se snu nemusis bat, tvoje holcicky se ti zjevuji coby andele strazni, davaji Ti najevo, ze i kdyz ne fyzicky, jsou s vami.
Osudu zadna z nas maminek nezabrani, taky byvam jako ty plna strachu, ale vsechno kontrolovat nemuzeme…
Jsme tady na Zemi jen na urcity cas a muzeme to opravdu odevzdat do rukou vesmiru, aby vse bylo v poradku a tak jak ma.
Drzim nam vsem maminkam a detem pesti, at zijeme v lasce, klidu a pohode!
Hodne sily do dalsich let, at jste vsichni zdravi :kytka:

 
Peczka
Extra třída :D 12031 příspěvků 03.05.11 15:11

moje mamka ma to same..taky co se jí zda se splní..hlavně co se týče úmrtí..takže věřím že něco existovat musí jinak to není možné

 
soslik
Kecalka 283 příspěvků 04.05.11 08:19

Z vlastní zkušenosti vím, že smrtí (tou tělesnou) pro duši nic nekončí… Vím, že je to hrozně těžké…ale věř mi, nemáš se čeho bát :-) :-) , naopak máš obrovský dar a tak je třeba s tím zacházet a přistupovat k tomu „co se ti děje“, protože všechno se děje z nějakého důvodu…jediné co musíš udělat je - přijmout to jako skutečnost a fakt. Zároveň ale taky myslím, že ztráta vlastních dětí je v životě tím nejtěžším…a s tou obrovskou bolestí je potřeba pracovat a odžít si ji…třeba s pomocí rodinných konstelací… Mějtě se krásně. :-D

Vložit nový komentář