Mi nacimiento

pikola  Vydáno: 09.09.13

Deníček o tom, jak se naše dcera narodila na pobřeží Středozemního moře.

S přítelem jsme se o dítě snažili už dlouho. Spíš už jsme se nesnažili. Prostě jsme si řekli, že tomu dáme další rok, co jsme se odstěhovali do zahraničí a pak bysme to případně řešili IVF nebo podobnou metodou. Pamatuju si, jak jsme seděli na terase a bavili se o tom, zda začneme šetřit na umělé (museli bysme si ho hradit celé sami), nebo prodáme naše rodinné auto, on si koupí motorku a já nějaký nesmyslný auto bez střechy a děti necháme osudu. A za 14 dní jsem koukala na dvě čárky na testu.

Začal kolotoč. Já bez pořádného pojištění, měla jsem jen cestovní. Rychle se hledalo, jak to řešit, jedinou šancí byla soukromá hrazená péče. Tedy sjednat pojistku a hledat gynekologa, který umí anglicky. Našli jsme ho kousek od nás, na místní soukromé klinice.

První prohlídka proběhla hned, jak to šlo, bylo to na Mikuláše. Nadšeně jsme si domů nesli barevné obrázky ve 4D a DVD se záznamem ultrazvuku. Budoucí tatínek se dmul pýchou, problém s jeho neplodností se zdá být vyřešen. :-) Jelikož moje angličtina není tak dobrá jako jeho, chodil se mnou i dál na všechna vyšetření.

Dali jsme tu novinku na vědomí naším rodinám, kdy za všeobecného veselí se začala řešit naše svatba v Čechách. Věřte nebo ne, ale vše se dnes dá vyřídit na dálku e-mailem. Tímto děkuji hodným matrikářkám, kterým stačil scan našich dokladů a dokonce jen přítelův pas, jelikož OP už dlouho nemá. Svatba se naplánovala na březnovou sobotu s tím, že by už mohlo být teplo (bylo -15). Snoubenec si v nové práci vzal volno od čtvrtka do neděle a akce kulový blesk mohla začít.

Moje sestra měla na starosti restauraci, výzdobu a dort, jeho sestra květiny. Prstýnky jsme si nechali udělat na zakázku od místního zlatníka. Já si koupila šaty měsíc před svatbou v nějakém zapomenutém obchodě v jedné nóbl čtvrti. V den svatby jsem zjistila, že jsem značně přibrala v oblasti hrudníku. Taky jsem ráno stála s fotografkou před zavřeným kadeřnictvím a zoufale vymýšlela, kdo mi dvě hodiny před svatbou vytvoří něco na hlavě. Nakonec vše dopadlo dobře, vzali jsme se a druhý den po svatbě ženich odjel na svůj honeymoon zpátky domů sám. Já zůstala kvůli novým dokladům a pak jsem se ze zasněžené Prahy vrátila k s kufrem oblečků do již horkého jihu Evropy.

Jak plynul čas a rostl mi pupek, začali jsme zjišťovat, kde našeho potomka přivedeme na svět. Nebudu Vás zatěžovat tím, jak se vyřizují s místními úřady papíry k pobytu a státní zdravotní péče, to by bylo na román. Mohla jsem sice rodit v soukromé klinice, pojistka však kryla porod až den po termínu porodu a čekat, zda se to podaří, na to jsem nervy neměla. Zase jsem věřila, že mě někde na poli rodit nenechají.

Volba padla na nemocnici ve vzdálenějším městě, která měla dobrou pověst. Kdyby bylo zle, měli jsme v záloze i dvě blízké, ale tohle byl můj favorit. Kdybych věděla, šla jsem rodit do té bližší, manžel totiž za mnou denně jezdil a na jeho nevyspaný obličej se nekoukalo moc hezky. :D

Datum porodu se blížilo a nic se nedělo. Doktor mi dělal pouze UTZ, žádné měření čípku nebo monitory jsem neměla, tak jsem prostě jen čekala, kdy to přijde. Taky jsem se už trošku děsila, odhad váhy byl 14 dní před termínem 3600g.

Den D proběhl, i den poté. 3 dny po termínu jsme se měli stavit na gyndě, že nás pošle do nemocnice. V ten den jsem od rána cítila cosi jinak. Kontrakce. Ale nebolí. Začala jsem měřit. 6 minut. Zkonzultovala jsem to s eMiminem. Máme prý jet. Napsala jsem to manželovi, ale s dodatkem, ať nespěchá, dá si oběd, dodělá práci a přijde domů a uvidíme. Začal kolotoč, všichni začali vyšilovat, ať jedeme hned. OK. Zastavili jsme na pumpě, chtěla jsem, ať mi koupí sladkosti a medvídky (nakonec se hodilo) a vodu. Kolem třetí odpoledne jsme hledali, kde zaparkovat před nemocnicí a hlásili se na příjmu na pohotovosti spolu s pár připálenými Anglány a různými turisty.

Vyfasovala jsem náramek a sestra nás zavedla do místnosti, kde byly zástěny a monitory. Přivázali mi na pupek ty placky a čekalo se. Vedle nás skučela a zvracela nějaká paní, další tam ležela na posteli s dítětem. Začala jsem manžela přemlouvat, že mi nic není a že pojedeme domů.

Pak nás převzali dvě nejspíš porodní asistentky, které se ve mě pohrabaly (poprvé za celé těhotenství) a usoudily, že nejspíš v noci budeme rodit. Dají nás na pokoj a uvidíme, co se bude dít dál. Vyřídily s námi papíry a já souhlasila s podáním epiduralu.

Na pokoji jsme byli sami, zkoumali zařízení, zaplatili si televizi a internet a čekali. Kontrakce stále stejné, jen to víc bolelo, do ruky mi zavedli kapačku s antibiotiky kvůli streptokokovi.

Asi ve dvě ráno, když jsem se natahovala pro tablet, abych si stopla kontrakci, mi praskla voda. Zavolali jsme sestru (bratra?). Odvedli mě na vyšetřovnu, kde přišel doktor Mlčoch (vedl mi zbytek porodu, ale za celou dobu nepromluvil ani slovo) a zkontroloval, jak porod postupuje. V tu chvíli už jsem myslela, že mu ukopnu hlavu. Pak už bylo jen hůř. Bolesti sílily a byly častější. Muž nevěděl, jak mi pomoct, já nadávala jak špaček. Přendali nás na krásný porodní pokoj s vanou, balonem a nevím čím ještě. Nic z toho jsem nezkusila, v ruce jsme měla kapačky, na břiše sondy a kroutila jsem se na posteli. Muž usínal na křesle.

Občas někdo přišel, zeptal se, jak je, a zase odešel. Prosila jsem, ať už je konec, naštěstí přišla sestra mi dát podepsat souhlas s epi. Manžel mi překládal papír s varováním, aby byla aspoň nějaká zábava. Konečně přišel anesteziolog a píchl mi ten zázrak. Pak jako když utne. Kontrakce skákaly a já byla jak v nebi. Přišel Mlčoch a začal mě štělovat do zvláštních pozic na posteli a zkontroloval, jak postupuje porod. 8 prstů, fajn, takže už to bude. Přidali mi další kapačku s Oxitocinem. Já pospávala a čekala, co bude. Přišel Mlčoch s asistentkama a pohrabali se ve mě kolektivně všichni. Až prej se mi bude chtít tlačit, mám se ozvat.

Trošku se mi tlačit chtělo. Ale přišlo mi to málo. Když se mi chtělo asi potřetí, zavolali jsme doktora. OK, půjdem na to. Najednou se začala místnost plnit lidma. Přišla mladá holka a říká „Jsem porodní asistentka, studentka posledního ročníku a budu Vás rodit“. Manželovi spadla brada. Já prohodila něco o tom, že někde se to naučit musí. Naštěstí tam byl i Mlčoch, takže vše bylo pod kontrolou.

Muži jsem zakázala se na to koukat. Stejně tam koukal celou dobu. Holt doktorský dítě. Překládal mi jejich pokyny (byly španělsky, což on zrovna neovládá), já mezi tlačením nadávala, že blbá nejsem a tomu rozumím (opakovali jen jedno slovo).

Pár zatlačení a zázrak byl na světě. Bylo 8:51 hodin, 2. srpna 2013. Už při tlačení říká kdosi, jak je velká - que grande, což mě provázelo následující dva dny v porodnici neustále. Doktor mě pochválil, že nemám žádný nástřih a ani šití, pak se na nás přišlo podívat ještě pár lidí. Sál pomalu utichl, dole dokončili, co měli, a já ležela sama v přítmí se svým nahým uzlíkem lásky zabaleným v ručníku. Přišla porodní asistentka a začaly jsme hned s kojením. Za dvě hodiny jsme už byli všichni zpátky na pokoji.

Až v den odchodu (za dva dny, byla jsem den navíc kvůli streptokokovi) jsme se dozvěděli přesné míry, 4180g a 54 cm. Que grande…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 09.09.13 03:47

Krasnej denicek, pobavilo :lol: vsadim se, ze to slovo bylo „tlacte“, ne?? :mrgreen: jinak prdolka je teda macik, gratuluju :kytka: dava se tam u vas klystyr?

 
Clairisek
Echt Kelišová 9072 příspěvků 1 inzerát 09.09.13 04:57

Krasny denicek :) A je pravda, ze i kdyz clovek jazyk moc neovlada, tak u porodu je vse jasne, my zijeme v DE a taky mi porad zni v usich co stale opakovali :) Preju hodne stesticka a zdravicka :)

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 09.09.13 08:46

Gratuluji :mavam:

ps: ono je nekdy lepsi v te nemocnici nikomu nerozumet :lol:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 09.09.13 09:47

Pěkný. :mrgreen: Ale moc nechápu - jaké národnosti je přítel? Myslela jsem, že Španěl, ale píšeš, že španělsky moc neumí…

 
pikola
Extra třída :D 14051 příspěvků 1 inzerát 09.09.13 10:10

@Cuarentena ne, manzel je cech a mluvi jen anglicky, v praci spanelstinu nepotrebuje
@Seizdra klystyr nebyl, dokonce v porodnici pak ani dite nevazi a nesikanuji te s kojenim. Docela me to prekvapilo po tom, co jsem cetla jak to chodi v ceskych porodnicich. Dokonce jsem se tam ten druhy den uz dost nudila..
To slovo bylo “fuerte“ coz je nazev hospody kam chodime :mrgreen:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 09.09.13 10:15

@pikola Fuerte, to asi jako, že máš silně tlačit.

 
pikola
Extra třída :D 14051 příspěvků 1 inzerát 09.09.13 10:17

@Cuarentena ja vim, to mi v tu chvili doslo, dokonce jsem se i mezi tlacenim ptala na preklad :mrgreen:

 
ewes
Ukecaná baba ;) 1645 příspěvků 09.09.13 13:07

Muy bien pikola, Felicidades!
Eva

 
Maripossa
Kecalka 272 příspěvků 09.09.13 16:27

Pues si, MUY grandee :) casi como la mia que nacio con 4490gr y 54cm. muchas felicidades y sobre todo salud para tu peque :mavam:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 09.09.13 17:01

Kdyz jsem si precetla nazev tveho denicku tak jsem myslela ze blouznim nebo mi ten google zas neco preklada, jsem necekala spanelsky nazev :)
Y si muy grande la nena, felicidades y mucha salud :kytka:

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 09.09.13 19:04

Krásně napsaný deníček a gratuluji :kytka:

 
Capelucita
Extra třída :D 14250 příspěvků 9 inzerátů 11.09.13 20:41

Pues, que sigais para adelante! Que grandota la nena!

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 12.09.13 19:02

J španělsky neumím, tak gratuluji česky :kytka:

 
sarkanadal  14.09.13 20:51

Tak ja rodila na Mallorce, (kde uz 11 let bydlim) a klystyr jsem teda mela…a s kojenim me taky „sikanovaly“ :-)) Felicidades :)

 
Mobidick
Závislačka 3235 příspěvků 19.09.13 14:06

Krásný :kytka: a moc blahopřeju :*

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele