Miluj mě, prosím - osvícení

sebaanez  Vydáno: 24.04.16

Povím vám příběh. Smutný příběh o smutné ženě, která od života dostala tolik, kolik určitě nechtěla. Je o mé matce.

Asi vás, které můj příběh znáte, dost překvapí, proč píši zrovna o ní. O osobě, která mi tak ublížila a navedla mě cestou mateřství směrem, který jsem nechtěla ani já, ani můj přítel a už vůbec ne můj milovaný syn… Tak proč to vůbec píši? Chci váš názor. Chci možná slyšet, že to, že jsem se do ní vcítila a svým způsobem jí odpustila, bylo dobře a není to žádný z jejích triků, jak si mě takzvaně „smotat“.

„Bývala to strašně krásná dívka.“- říká můj táta, když se po asi 4. sklenici vína ptám, proč se do ní zamiloval.

„Byla hodná, nebyla jako ostatní. Byla jiná. Úsměv, veselé oči, její velké srdce. Ta touha budovat si budoucnost. Ta obava z toho, jestli mě její nesmírně dobrotivá máma příjme. Ta její životní síla.“

„Tvou mámu znám od svých 14 a jejích 15 let. Pocházela z dobré rodiny, na rozdíl ode mne. I přesto mě milovala a riskovala pro život se mnou. Její máma mě do své rodiny přijala ihned. Žil jsem u ní od 15. Půl roku na to bohužel zemřela. Šla do obchodu, srazilo ji auto před jejich domem a na místě svým zraněním podlehla.“

A proto, že ve víně je pravda, začal tedy vyprávět úplně všechno. Vyprávěl o tom, jak moje matka vyběhla z domu za svou na zemi ležící, doposud nejdůležitější osobou v jejím životě, která jí zemřela de facto v náručí. Bylo ji 16 let.

„A tehdy v tvojí mámě umřela část jejího srdce. Stále to ovšem byla ta hodná, krásná dívka, do které jsem se zamiloval, ale ona na to zapomínala.“

Vyprávěl o tom, jak ji její otec začal mlátit. Prý jí nějakým způsobem vyčítal smrt jeho milované ženy. Snad proto, že jí byla tak podobná. Moje matka se starala o svého mladšího bráchu, jako by byl její syn. Byl však pouze o 3 roky mladší. Po smrti jejich matky se na sebe upnuli a on trávil většinu času s němi.

„A pak mi z ničeho nic oznámila, že se mnou nadále nemůže být, a já šel po letech domů. Potkávali jsme se, ale tvoje mamka se mnou skoro nemluvila. Odešel jsem tedy za prací na druhý konec republiky. Po dvou letech jsem se vrátil a naše cesty se opět spojily.“

Říkal, že byla těhotná s jiným, ale oba spolu opět chtěli být. Můj otec tedy přijal to dítě za vlastní a ona utekla z domu. Našli si byt a budovali svoje životy. Narodil se nejstarší bratr a všichni byli šťastní. Matka do té doby vzorná maminka. Po asi půl roce se dozvěděla, že bratr, jež byl jako její syn, zemřel. Šel kam jít neměl a zabila ho elektřina.

„Tvé matce zemřela další část jejího srdce,“ říkal.

„Stále to byla ta hodná, krásná dívka, do které jsem se zamiloval, ale některé z jejích Já zmizelo. Změnil se její přístup k mateřství, ale pořád do přijatelné míry. Pak tvá matka znovu otěhotněla a čekali jsme na příchod našeho prvního společného dítěte. Měsíce plynuly, my se těšili víc a víc a přišel porod. Byla to holčička, pojmenovali jsme ji Soňa. Byla nádherná.“

Jenže Soňa bohužel zemřela pár hodin po porodu. :-( Nevím proč.

„A tedy ve tvé matce zemřela třetí část jejího smutného srdce.“

„Stále to byla ta hodná, krásná holka, do které jsem se zamiloval, ovšem občas zapomínala, že je matkou. Myslela, že nic nevím, snažila se to skrývat. Lhala a další. Chtěl jsem to napravit, a tvá matka hned otěhotněla. Opět jsme se těšili a budovali nadále naše životy. Porodila mi prvního syna, pak druhého, pak otěhotněla znovu a kartářka jí řekla, že se Soňa chystá přijít na svět znovu. Začala pít (těhotná), chodila na výlety, ovšem sama. Já ji hledal. Staral se o kluky, mimo jiné musel ještě stíhat chodit do práce.“

Matka prý nedokázala snést to, že Soňa nebyla a měla jsem přijít já. Prostě jí z toho ruplo v bedně. Dál ten příběh znáte. Sociálka jim děti odebrala.

„A tehdy ve tvé matce zemřela poslední část jejího srdce. Už to nebyla ta hodná, krásná žena, do které jsem se zamiloval. Místo toho z ní byla ošklivá, tlustá alkoholička a gemblerka.“

Pak se spolu usmířili a měli spolu posledního syna, který také skončil v péči ústavů.

Co myslíte? Kolik toho dokáže hodná, citlivá žena snést, aby byla stále sama sebou? Kdyby si nechala pomoci, možná by to dopadlo jinak. Možná kdyby se na ni táta víc soustředil a vyhledal pomoc, mohl tento příběh skončit jinak. Ale kdo ví.

Máma teď žije pro svoji vnučku. Je jí skvělou babičkou. Třeba si tím něco kompenzuje. Ale její oči už smutné zůstanou. Ta bolest, že přišla o nejdůležitější osoby v životě už prostě nezmizí. A já jí odpouštím…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Jitusee
Echt Kelišová 7858 příspěvků 24.04.16 00:10

Moc hezky napsaný deníček. Je smutné, kolik dokáže jeden clovek dostat od osudu ran. Asi nikdo z nas nemůže soudit, kdyz si neprošel její cestou. Tobe posílám objetí za to, ze si odpustila -je to tolik osvobozující. Sem rada, ze jste si k sobě zase našly cestu. Třeba bude královna vsech babiček :hug:

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 24.04.16 00:52

A já jí odpouštím

Klobouk dolů :srdce: dokázal jsi to, jsi skvělá :kytka:
Maminka je jen jedna, ať je jaká je, vidíš, že to nebylo vůbec lehké. Moc bolesti. Odpuštění si jistě zaslouží. :srdce:

 
Lejlinka88
Ukecaná baba ;) 2162 příspěvků 1 inzerát 24.04.16 07:06

:( :,( :,( krasne napsany smutny denicek :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 24.04.16 07:46

:hug: :hug: :srdce: :srdce: Jsi skvělá a myslím, že tvoje máma odpuštění zaslouží. Každý neunese všechno. Těžko můžem soudit, jestli jí někdo mohl pomoci a jak.

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 48 inzerátů 24.04.16 09:35

Dokážu mamku pochopit, ale na druhou stranu si myslím, že pro dítě je hrozné pomyšlení, když zjistí, že není 100% milováno. Ale tak dalece do toho nevidím. Já sama jsem měla nelehké dětství se dvěma sestrami a řekla jsem si, že až jednou budu mít dítě/děti, dám jim všechno, co budu moct, nemyslím teď vyloženě materiální věci,… Někde jsem četla, že by rodič měl být pokaždé výraz ve tváři, že rád vidí své dítě, i když před pár minutami zazlobilo. Vím sama z vl. zkušenosti, ne vždy se to dá :-)

 
nenapadna
Závislačka 2926 příspěvků 24.04.16 09:40

Maminka zazila zivotnich ran vice nez dost :( kazdy si zaslouzi druhou sanci, jak je tu uz psano, treba bude skvela babicka :hug: a odpusteni neni nikdy chyba, odpusteni dela clovek predevsim pro sebe, aby v sobe dal nenesl negativni pocity…klobouk dolu :hug:

 
fančule
Kecalka 125 příspěvků 2 inzeráty 24.04.16 09:46

Je dobre, ze jsi ji dokazala odpustit. Pro ni a hlavne pro tebe. Odpusteni je osvobozujici.

 
Kattynka000
Ukecaná baba ;) 2201 příspěvků 2 inzeráty 24.04.16 10:02

Páni, jsi skvělá,,žes ji v sobě dokázala odpustit :hug: držím pěsti aby se ti vše dobré vrátilo :hug: krásný denicek :srdce: :kytka:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.04.16 10:39

Dekuji holky. :dance: Odpusteni nebylo jednoduche. Zvlast pro takoveho cloveka jako jsem ja. Ja skoro neodpoustim. Ale po veceru stravenym s tatou se ve me neco zlomilo. Najednou jsem zacla plakat a bylo mi ji strasne lito. :,( Chtela bych ji poznat takovou, jakou ji znal tata.

 
Kvicalaa
Povídálka 42 příspěvků 24.04.16 10:57

Moc hezky denicek. Tobe gratuluju, zes dokazala odpustit, zamyslet se nad tim a nesoudit jen ze sveho pohledu. Mamince gratuluju, ze je stastna babicka. Ale hlavne vam obema gratuluju, ze jste k sobe dokazaly najit cestu, spousta lidi to nedokaze a pak uz je pozde. :srdce:

 
Halka
Ukecaná baba ;) 1635 příspěvků 24.04.16 11:34

Tedy mě úplně běhá mráz po zádech. Člověk toho vydrží hodně, ale čeho je moc, toho je příliš. Netuším, jak bych to zvládla já nebo kdokoli jiný…
Držím palce, ať to vyjde…

 
radúna
Extra třída :D 10407 příspěvků 24.04.16 18:43

@sebaanez však ty víš :kytka: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Karleon
Závislačka 3892 příspěvků 24.04.16 19:32

Její vnučka je dost možná její poslední šance, je skvělé, že našla ještě naději. Možná nebyla tvoje máma taková, jakou jsi ji chtěla a potřebovala, ale věřím, že dělala všechno, co v tu chvíli dokázala. Miluj ji a nech ji milovat. Máma je jenom jedna.

 
Krrysa
Extra třída :D 13918 příspěvků 24.04.16 20:04

@sebaanez seš dobrá!!! smekám!!! :hug:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 24.04.16 20:16

Deníček je napsaný hezky, styl dobrý a hluboké téma k zamyšlení.
Měli bychom mít na paměti, že smrt je součástí života a že o milované bytosti prostě můžeme přijít během okamžiku. Máma se dostala do začarovaného kruhu - cítila, že jí bylo ublíženo a tak možná nechtěně ona ubližovala dalším. Je dobře, žes ten začarovaný kruh svým odpuštěním rozsekla.

 
pe-terka
Echt Kelišová 8272 příspěvků 24.04.16 20:20

No osud toho tvojí mámě naložil až až. A člověk nevydrží všechno…Přiznám se, že tvůj příběh zcela neznám, ale pod tíhou tolika ran by asi selhal kde kdo…Asi si máma potřebovala něco odžít, aby aspoň zčásti zapomněla a uzdravila nemocnou duši…Je moc důležité, že jste si k sobě našly cestu. A je skvělé, že jsi jí odpustila a udělala první krok :palec:…Navíc pokud je skvělá babička a miluje své vnouče (tvé dítě?), miluje to, co je tvojí součástí :hug:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.04.16 21:37

@radúna :srdce: Obe vime :hug: @pe-terka Ja ji odpustila, zazila jsem s ni od te doby mnoho legrace, poznala jeji nitro. I presto ma ke me nejakou zabranu. Nejsem Sona, a ji to mrzi :( Bydli ve vedlejsim meste, casto se navstevujeme, ale ta rec o babickovani je ohledne jei vnucky, me netere, brachovy dcery. K memu synovi si zatim hlubsi vztah nenasla. Uvidime jak to nakonec dopadne. Jinak holky moc dekuji za komentare. Potvrdily jste mi, ze nejsem naivka a ze me rozhodnuti bylo spravne. :srdce:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8272 příspěvků 24.04.16 22:52

@sebaanez Je dobře, že jsi pochopila a odpustila - už kvůli klidu ve své duši. Soňu nahradit nemůžeš, protože prostě Soňa nejsi. Asi není dost dobře možné jedno dítě vytěsnit a zcela nahradit druhým. Přesto jsem přesvědčená, že tě máma taky miluje, jen si k tomu musela dojít. Jsi pro ni stejně jedinečná a nenahraditelná, jako byla Soňa :hug:

 
J_Doe
Ukecaná baba ;) 1711 příspěvků 24.04.16 23:14

@sebaanez Moc dojemný deníček!
Jsi opravdu skvělá, žes dokázala odpustit.
Myslím, že tvá mamka tak moc Soňu milovala, tak moc ji bolelo, když o ní přišla… Pak když jí kartářka řekla, že Soňa přijde zpátky, bála se ji (tebe) milovat, aby i ní zase nepřišla. A bojí se dodnes… Neměla a nemá to lehké…

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 24.04.16 23:15

Tedy zazila toho hodne :? :? :?
Je fajn, ze jsi ji odpustila :srdce:
Clovek nikdy nevi jak by se sam zachoval.Bylo toho na ni asi i moc a mozna by vam nevedome ublizovala. Mozna proto prchala pred zodpovednosti, tezko rict-hlavne ze se poznavate bliz a bliz a mozna si vytvori casem i vztah ke tvemu synkovi :srdce:
PS:zeptala jsi se ji osobne jak to vidi dnes?? :think: :think:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 24.04.16 23:39

@J_Doe Podle me mas pravdu. Mlada holka si prala holcicku a mela ji hned napodruhe. A pak bum! A prisla o ni. Pak dva chlapci, coz pro ni bylo urcite lepsi a pak ja, podle lartarky reinkarnace Soni. Tohle musi byt tezke. Ja teda o tehle katastrofach vedela ale az ten vecer s tatou to vsechno zapadlo do sebe jak puzzle a ja jakobx procitla a vzila se do ni. Nutno rict, ze mama vi, ze jsem ji milivala i kdyz jsem mela obdobi, kdy jyem ji nenavidela. Od mala jsem mela zakorenene ze to zpackane detstvi jyme meli kvuli ni. Dodnes ma mama ke me strasne slozity vztah. K ostatnim je uprimna, neboji se rict co chce az na me. Lze mi, kdyz potrebuje aby v mych ocich neupadla, neni zcela otevtrena. Priznam se, ze nevim jak na ni. @pomenkova Ty ja to nechci s ni rozebirat a otevirat rany, ktere maji byt uz zahojene. Treba jednou zacne mluvit sama…Edit-spatne popsan prubeh poradi deti.

Příspěvek upraven 24.04.16 v 23:49

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 25.04.16 06:51

@sebaanez No janse, ja ani nevim a neznam tvuj pribeh, nevim jak dlouho si ji nevidela. ;)
Ja bych se zrejme zeptala, protoze to ma i svuj smysl-odpusteni je fajn vec, jen si myslim, ze by to mozna ulevilo i ji samotny.,jejimu svedomi ;) ;)
Preji vse nej do budoucna :kytka:

Příspěvek upraven 25.04.16 v 06:52

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 25.04.16 07:23

Prý aby se člověk byl schopen vypořádat s průsery svého dětství a vůbec s průsery svými, musí aspoň zkusit odpustit těm kteří ho přivedli na svět a kteří ty průsery vlastně způsobili. Je to strašně těžké a léta jsem tomu nevěřila. Ale postupně přicházím na to, že je v tom velká pravda. Aby člověk mohl žít se svými vlastními démony a držet je zkrátka, musí pochopit a hlavně nesoudit ty démony těch ostatních kolem.
Myslím že jsi udělala obrovský krok k tomu být v pohodě. Tvá máma úplně v pohodě nikdy nebude, ale ty máš tu možnost. Bude to ještě dlouhá cesta a moc ti na ní držím palce…ale připrav se na to že pro jeden krok vpřed budeš možná někdy muset udělat dva zase zpátky. Drž se!!!

 
Katy 7
Závislačka 3842 příspěvků 25.04.16 07:51

Je skvělé, že mamku vidíš i jejíma očima. :kytka:
Teď je podle mě na řadě tvoje máma, aby viděla tebe tvýma očima.
Souhlasím s pomněnkovou, že by bylo fajn to s ní jednou probrat. I když chápu, že se ti vůbec nechce do toho kyselého hroznu kousat. Evidentně máte blok obě a ten rozhovor by vám mohl pomoct se vzájemně víc otevřít.
Jinak si vůbec nedokážu představit, jaké to musí být, vyrůstat bez rodičů. :? Musí to být hrozně složitá cesta životem, když nemáš pevné kořeny.

 
J_Doe
Ukecaná baba ;) 1711 příspěvků 25.04.16 09:20

@sebaanez :hug:
Najít s mamkou k sobě vztah nebude lehké. MOžná potřebuje slyšet, že ji bezvýhradně miluješ, že ji rozumíš, že se na ní nezlobíš… Každopádně, není to lehké ze sebe jen tak vysypat u kafíčka. :srdce:

 
Charlie18
Stálice 62 příspěvků 25.04.16 09:46

Krásně napsané, ale moc smutné. Na jednoho člověka je to hodně bolesti. Je dobře, že jsi mámě odpustila. Přeji už jen všecko dobré.

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 25.04.16 10:01

Dekuji moc holky :srdce:

 
Anonymní  29.04.16 10:45

Obdivuju tě za sílu odpustit. Mě to prostě nejde.
Měla jsem dost bouřlivou pubertu. Pak ale máma dostala raka a umřela. Otec mi vyčítal, že jsem mámu utrápila, prostě že umřela kvůli mě. Přestali jsme se vídat. Úplně mě vymazal ze svého života. Život šel, potkala jsem svého manžela, narodilo se nám 1. dítě. A ve mě se ozvala touha urovnat vztahy s otcem, přestat si vzájemně vyčítat životní rány, dát mu možnost užívat svého vnuka. Celý rok jsme se scházeli, tak jednou za měsíc, popovídat si… Bohužel odezva byla nulová, úplně na něm bylo vidět, jak se nutí, nevydrželi jsme spolu víc jak hodinu, pak už jsme si prostě neměli co říct. A pak jsem znovu otěhotněla, přesttala jsem ho zvát na pivo a on se už neozval. Narodil se 2. syn, pak mi vážně onemocněl manžel a dali jsme si dost těžký rok, kdy nebylo jisté nic - jestli manžel bude zase „normální“, miminko taky bylo nemocné… Ani nezavolal. Loni jsem se dozvěděla, že se oženil, ani jsem mu nestála za to, aby mi to oznámil. No a já zase zapškla, už zase v sobě cítím tu nenávist k němu, tu křivdu a ponížení, že ani o ty vnuky nestojí… Žiju si život krásnej, manžel i prcek se dali do kupy, jsme spokojení. Ale v hloubi duše mám pořád to bahno, a asi se ho nikdy nezbavím…
Moc ti přeju klid v srdci, musí to být obrovská úleva, i když je to určitě ještě takové rozpačité, ale je to ta správná a nejlepší cesta :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele