Milující rodiče

Kalla1412  Vydáno: 27.08.11

Aneb co si s sebou neseme. Ráda bych tento svůj první deníček věnovala obsahem i věnováním mým rodičům, kteří se v 80. letech rozhodli nechat si a vychovávat nemanželské hyperaktivní dítě bez zkušeností a rad nejbližší rodiny, a zejména mé mamince, které patří velký dík za to, kde a jak teď jsem a žiji.

Jak jsem psala v úvodu, byla polovina osmdesátých let, frčela trvalá, vycpávky a legíny, nikam se nesmělo, lidé se brali brzy a dostávali státní byty. Někdy uprostřed této, pro mě poněku exotické doby, se můj dvoumetrový osmdesátikilový tatínek seznámil s moji malinkou padesátikilovou maminkou. Jejich láska byla krásná, protože první, zkoušená 300kilometrovou vzdáleností z Krkonoš až do Brna a ne uplně podporovaná rodiči maminky, kteří by měli mého tátu raději s titulem před jménem. V té době se o sexu asi moc nemluvilo, neměřily se bazální teploty a matně se vědělo o nějakých plodných dnech.

Moji rodiče neplánovali plánované rodičovství, ale měli se rádi a když přišla moje maminka s tím: „budeme mít miminko, asi jsme to nějak špatně spočítali“, tak plánovat začali. Jak velkou radost ze mně (v bříšku) měl táta, o to méně na větvi z toho byli přirozeně jeho budoucí „tcháni“. Radovali se tak málo, že se moje maminka sbalila a odtěhovala se ke své tetě a 2 synovcům, do 2+1 a tatínek si zažádal u drah o družstevní byt. A stejně byla svatba, jedlo se a pilo, jenom moje maminka se ve třetím měsíci místo tatínka objímala se záchodem.

Narodila jsem se před Vánoci se šňůrou na dvakrát kolem krčku, pravda trochu promodralá, ale ve výsledku živá. Jak moc jsem živá, zjistila moje maminka poprvé po několika dnech a myslím, že jsem ji o tom ujišťovala ještě dalších 18 let. Tatínek pracoval na severu Čech a maminka se mačkala s novorozencem v tetině minibytečku. A aby toho nebylo málo, novorozenec plakal. Hodně. I sedmnáct hodin denně. A maminka byla ve stresu. A neměla přirozeně mléko, kdo by ho při těch nervech taky měl, že? Jenže Sunar byl na recept. No a když paní doktorka uviděla moji mladou vyděšenou maminku, oznámila jí, že ona nekojí, protože nechce a že jí nic nenapíše. Takže miminko řvalo ještě víc a maminka s ním.

Když o tom teď tak přemýšlím, nechtěla bych být v kůži své mámy. Muset se dívat, jak miminko tahá jako o život a nemá co a pak celé noci pláče hlady, je asi noční můra každé matky. Jenže deti rostou a zaplaťbůh za příkrmy. Bylo léto roku 1986. Já jsem začala dlabat kašičky a jiné blemtačky, naducaly se mi tvářičky (a pak i všechno ostatní) a táta konečně dostal družstevní byt. Moji rodiče mi v novém bytě dali postýlku na nejkrásnější místo v bytě, rovnou do největší geopatogení zóny v celém Vrchlabí. A miminko plakalo své několikahodiné sonáty dál. Moje hlasivky to poznamenalo. Mám hlas jak vykřičená cirkusová umělkyně, co stáhne dvacku denně (jestli to není tou dvackou denně…).

Utěšilo (a uspalo) mě cokoliv, co se odehrávalo mimo moji postýlku. Lékaři, ke kterým mě vyděšení rodiče vezli, vždycky jen koukali na spokojeně spící miminko a nechápavě posílali naše zase domů.

Pak tatínek maloval, postýlka musela na 3 dny jinam a najednou byl klid. A ze mně se v mých dvou letech stalo tučné, velmi zrzavé dítě, za kterým se každý otáčel (tvrdí moje skromná maminka). Nenechala jsem naše vydechnout. Nikdy. O hyperaktivitě se tehdy nevědělo nic (moc). A tak jsem byla považována za nezkrotitelnou a nikdo mě nechtěl hlídat. Jako skvělé hry se mi jevilo stříhat záclony, malovat po zdech, vrhala jsem se pod auta a ze skal, ošahávala regály (většinou mě zajímaly ty nejhřehčí a nejdražší věci), ale poslouchala jsem. Kolemjdoucí a kolemžijící mě milovali a moje maminka šílela. Nejde mi na rozum, že nemá doteď jediný šedivý vlas.

Pak se narodila moje sestra. Neplakavé spinkací hodné miminko, tak hodné, že ji máma chodila co chvíli kontrolovat, jestli vůbec žije. Moje stestra se ale časem stala samozřejmě mým parťákem pro lumpárny, našimi hrami se z bytu stávala indiánská vesnice, pošta i jeviště operního divadla a vysloužili jsem si u maminčiných přátel přezdívku „vichřice“ (ne „ty roztomilé hodné holčičky“).

Rodiče neměli peníze a nikdy jsme nebyli u moře. Ale měli pro nás moře lásky, a to nebylo málo. Neměla jsem nikdy Barbinu, ale vždycky někoho, kdo měl trpělivost a čas hrát si s námi ty nejlepší hry. Nechodili jsem do restaurací, ale už ve dvanácti jsem uměla vařit a nikdy mě to nepřestane bavit. A hlavně, nikdy jsme neměli pocit, že nejsme na prvním místě.

To Vám žádné peníze nedají. Nenaučí Vás žít, jenom konzumovat a mít vždycky přesně to, co chcete a tak to v životě často nechodí. Jako dítě a puberťačka jsem to neviděla. Teď to vím a jsem ráda za své rodiče, kteří mi dali do života to nejlepší co mohli. Nikdy jim nebudu umět dost poděkovat, ale můžu poděkovat Vám, že jste dočetli až sem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
makykyna  27.08.11 08:15

Krásný deníček :potlesk: no byla jsi pěknej lumpík :lol:

 
kikina2004
Kelišová 6551 příspěvků 27.08.11 08:37

To je krasnej denicek :palec: :palec: :palec:

 
marra  27.08.11 08:57

nádherný deníček,kéž by byly všich ni rodice jako ti tvoji :cry: a maminku uprimne obdivuji ,nejen za to ze nema ani jeden sedivy vlas,ale i za to jak vas bravurne zvladla,mam to same ted doma,a sedivych vlasu mam tri miliony,a to nemluvim o mych nervech :lol: :lol:

 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 27.08.11 09:16

Moc pěkný deníček,
taky mám doma takový dvě vichřice,který jsou momentálně v pubertě,tak doufám,že moji trpělivost taky jednou ocení :lol:

 
neddo
Závislačka 3392 příspěvků 27.08.11 09:31

Krásnej deníček a moc hezky píšeš!:-)

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 27.08.11 09:32

V dnesni dobre je moc pekne neco takoveho cist. Dneska kazdy jen penize, penize a zase penize…Deti maji vsechno, niceho si nevazi atd. Je to smutne, urcite to neni vsude, ale…
Moc pekny denicek :palec:

 
ildiko
Stálice 58 příspěvků 27.08.11 10:08

…moc hezký, úplně mě to dojalo :kytka:

 
Saryna
Ukecaná baba ;) 1057 příspěvků 27.08.11 11:20

Svěle napsaný deníček :-) Krásně se čte :-) Je pravdou že děti ocení a pochopí své rodiče, až když jsou dospělé. Já to mám stejně :wink:

 
Kalla  27.08.11 11:26

Uřčitě to ocení, ale muíš počkat po pubertě, neměla jem v té době ještě taky ten názor, to uzraje v dospěloti a to i myslím že je to, co se počítá :lol: Přeju Ti hodně síly, já bych ebe za dítě mít nechtěla :twisted:

 
Kalla  27.08.11 11:26

Uřčitě to ocení, ale muíš počkat po pubertě, neměla jem v té době ještě taky ten názor, to uzraje v dospěloti a to i myslím že je to, co se počítá :lol: Přeju Ti hodně síly, já bych ebe za dítě mít nechtěla :twisted:

 
Angelina987
Ukecaná baba ;) 1763 příspěvků 27.08.11 14:07

Moc hezky napsaný deníček :-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 27.08.11 15:43

Piš dál, jde ti to :) Bavila jsem se, je to chytré a opravdu čtivé. Měla jsi krásné dětství a věřím, že i tvé děti mají/budou mít :wink:

 
krokodylka
Kelišová 7349 příspěvků 27.08.11 17:06

Krasne napsano, gratuluju… a diky za skvele pocteni :palec:

 
Delko
Ukecaná baba ;) 2146 příspěvků 3 inzeráty 27.08.11 18:41

krásný deníček, opravdu hezké podkování rodičů :potlesk: :potlesk: :kytka:

 
MrsDuck
Zasloužilá kecalka 776 příspěvků 27.08.11 19:49

Krásně napsáno :potlesk: Více takových deníčků :palec:

 
bamba  27.08.11 20:44

Napsalas to pěkně,akorát jsem nepochopila,to nemanželské dítě.Jinak můžu jen odkývnout,že ač nebylo moc peněz,dávali jsme dětem snad i proto víc lásky,víc péče.Byl čas se dětem věnovat,hrát si s nimi a i je něco naučit.Děti trávily spoustu času venku s kamarády,spor­tovaly…Dnes sedí u televize neboPC,pomalu neznají sousedovic děti.I když jsou hmotně zabespečený,jsou vlastně chudí.

 
petruna.zidja
Echt Kelišová 7647 příspěvků 27.08.11 20:50

Super, málokdy se mi nějaký deníček líbí.

:palec: :potlesk: :potlesk:
 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 27.08.11 21:11

paráda!!!!! MOC PROSÍM O NĚJAKÉ DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ…Bylo to super počteníčko… je mi 33let a u nás to bylo podobné..já se jako mimino děsně vztekala!!! :palec: :palec: :palec: :palec: MOC HEZKY PÍŠETE!!! :palec: :palec: :palec: :palec:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8526 příspěvků 27.08.11 22:03

Moc všem děkuju :oops: Myslím že je tu někdy v té záplavě smutných příběhů potřeba taky něco veselejšího, já teď četla 3 jiné deníčky a už sem z oho na depku :cry: :-(

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 29.08.11 09:18

Super deníček!Vážně píšeš skvěle,doufám že bude nějaké pokračování :mrgreen:

 
k acka
Kelišová 6918 příspěvků 29.08.11 13:00

Nádherný deníček a krásně se četl :palec: :potlesk:

 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 29.08.11 16:51

Super, gratuluji k úžasnému dětství… :potlesk:

 
hojta-míma
Stálice 87 příspěvků 30.08.11 19:20

Moc hezké dětství(závidím) :oops: krásný deníček :potlesk: :potlesk: a ještě jednou tvým rodičům :potlesk: :potlesk:

 
markytka7
Kecalka 143 příspěvků 06.10.11 14:23

Moc krásný deníček plný lásky :srdce: Život není o penězích a majetku - není vždy v našich silách žít v blahobytu, ale každý z nás může dávat a dostávat lásku.

Vložit nový komentář