Mimizemšťánkový deníček č. 32

Monticka  Vydáno: 28.02.05

Ahojte!

Už delší dobu se chystám napsat deníček o tom, jak jsem si představovala to své maminkovství a jaké to je teď - doopravdy:)
Pokusím se to tedy nějak sepsat. Filípek už spinká hoďku a půl, tak uvidíme, jak dlouho mě při tom spaní nechá:)

Asi jako většina z vás jsem louskala články na netu a v časopisech. Snažila jsem se přiravit co nejlíp. Přemýšlela jsem o tom, jaké to asi bude, až Filípka poprvé uvidím, poprvé si ho pochovám, dám mu pusinku. Nějak mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jaké to bude, až bude poprvé plakat a už vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že mi třeba jednoho dne bude tak zle, že si ho ani nepochovám, protože nebudu mít sílu.

Náš první dotek, pusinka, pohlazení… nádhera:) Co vám budu povídat, znáte to každá, na to se nezapomíná. Prostě připlula obrovská vlna štěstí a splnění mého snu!:)

Zrovna včera jsem si tak lebedila ve vaně a vzpomínala, jak jsem tam ležela a prožívala si kontrakce a ve chvilkách klidu si hladila bříško. I včera jsem si ho nostalgicky pohladila i když už v něm Filípek dávno není. Pořád nemůžu pochopit, jak se něco tak „velkého“ a krásného může vejít „do bříška“:) A asi to ani nikdy nepochopím:))))))

Jednu chvilku je miminko v bříšku a druhou je u mě v náručí a do bříška se už nikdy nevrátí. Jestlipak i jemu se po bříšku stýská? První dny asi určitě.

Splnil se mi sen a Filípek je na světě. Ležím v porodnici, dívám se na něj a nemůžu se vynadívat:) Na druhou stranu by mě ani ve snu nenapadlo, jak mě bude bolet celý člověk chi chi.

Po:,–(it se? Jen tak to prostě nejde. Najednou je to dřina:) To, co člověk dělá celý život bez přemýšlení najednou tak lehce nejde. Bolí to:)
Dojít do sprchy? První dny opravdu velký výkon. Sprcha je až na konci dlouhé chodby:) Jsem tam, jupí. Chodím opravdu jak mátoha, ale na chodbě zjišťuji, že nejsem sama:)
Sedět na tvrdé židli a poslouchat přednášku? To snad néééé! To je nenapadlo, že sedět tak dlouho na té hnusně tvrdé židli je prostě hrůza! Sedíme tam, kroutíme se a nemůžeme se dočkat konce:)
Jíst? Nemám na nic chuť a nasoukat do sebe aspoň něco mě stojí spoustu přemáhání.
Kojit? Snad ve všech časopisech to popisují jako věc automatickou. Ale mě to automatické nepřipadá. Nějak vlastně nevím, jak na to. A chvílemi mám pocit, že mého Filípka kojí spíš sestřička z mnou „přistaveného prsu“:) A ten pocit, jak se prsa najednou mění, jak se nalívají a „bobtnají“, jak rostou…:)

Už jsme doma a šestinedělí je opravdu dřina. A to na všechno uklízení kašlu. Zvykáme si, že najedou je všechno jinak:) Ještě pořád mám bolavé tělíčko. Když Filípka koupu nebo oblíkám, musí mě pak manžel „narovnat“, protože nejsem schopna se sama zvednout. Do toho všeho přichází zánět prsu a horečky. Když nepláče Filípek, pláču já, protože mám pocit, že to nezvládám, že jsem jako máma absolutně selhala:)Nejsou náhodou vánoce? Svátky klidu a pohody?:) Letos jsem je nějak nestihla prožít, prostě nás skoro minuly:)

Časem se všechno srovnává, dokonce zvládnu i vyprat, vyžehlit a uvařit oběd:) Večer uspávám Filípka a přemlouvám ho, ať už konečně usne, protože já už nemůžu:)

Všechno je den za dnem lepší, učím se, že to, že miminko pláče je normální a že nemůže pořád jen spinkat a papat:) Pak přichází první úsměvy. Prostě nějaká reakce, že JÁ - MÁMA tu jsem a že mě Filípek vnímá. Hned je to o něčem jiném. Strašně to dokáže povzbudit a dokonce i donutit vstát z vyhřátého pelíšku:))))))

Zjistila jsem, že číst o tom, jaké je to být mámou, je zcela jiné, než tou mámou být:) Je to tisíckrát těžší a hlavně tisíckrát krásnější!

Teď je nám 11. týdnů a už jsme si na sebe zvykli:) Užívám si každý den, každý úsměv, každý pohled. Vím, že ještě neumím všechno a že se toho mám ještě dost co učit, ale teď už si to maminkovství opravdu užívám plnými doušky:) Netrvalo mi to nějak dlouho?

Pá Vaše Montička + Filípek

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lenculka
Kecalka 333 příspěvků 28.02.05 21:22

Ahoj Montičko,
to je moc pěkně popsaný, a je pravda že se to všechno spraví a že si na sebe musíme zvyknout. Já si teda myslela že tato doba nikdy nepřijde, a ejhle najednou jsem zjistila, že je tu.
Začátky jsou teda hustý.

Jooo vzpomínky ! Úplně jsem teda mimochodem zapoměla na tu „úžasnou“ přednášku, kterou jsme musely všechny absolvovat a trpěly stejně jak popisuješ. Nevím jak která ale já si teda nepamatuju vůbec co vykládali. Jen vím, že děsně zkoumali jestli jsme na ní byly, a byla to dokonce jedna z podmínem propuštění ! Teda by mě zajímalo, jestli kdybychom tam nešly, tak bychom v porodnici
zůstaly navždy ?

Tak si pěkně užívejte maminkovství, stejně jako v životě, si tu krásnost uvědomujeme většinou až poté !

Měj se.

Lenča + Emča 19t.

 
Theo
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 28.02.05 23:06

Ahoj Montičko,
máš pravdu, po porodu se přižene smršť a rozjíždí se vlak, který nezastavíš, musíš fungovat a to kdykoli, jakkoli, prostě neustále…
Dnes zrovna jsem vzpomínala, jak musel být náš Kryštof maličký, že se vešel do bříška. Dnes je mu rok a půl a váží 13kg, „všemu“ rozumí a za pár týdnů tu bude mít dalšího sourozence. Prohlíželi jsme si knihu o Matce a dítěti a Kryštík do toho byl moc zabranej a fakt nevěřil takovým „hloupostem“, že i on vyrůstal v bříšku…
Také jsem přemýšlela nad tím, že děti mají pro nás v zásobě schovaná každý den nějaká překvapení, takže se asi nikdy nepřestaneme divit, myslím, že Ti to zvyknutí vůbec netrvalo dlouho, protože já mám někdy pocit, že jsem si ještě nezvykla :-)

Hezky si to užívejte!!!
Theo a Kryštof od Špuntíků

 
Bohun
Zasloužilá kecalka 522 příspěvků 01.03.05 07:53

Ahoj Monticko,
to to leti, vam uz budou pomalu tri mesice! To je krasa! To Filipek akorat nekdy pred rokem vznikal, ne? Jeste si to pamatuju, jak jsme to prozivaly s tebou, nasi sefovou. A z folikulu na ultrazvuku uz je velky kluk!
Ja zrovna dneska zacinam stimulovat na 3.IVF, tak verim, ze si do roka stejne pocity zaziju taky a nebudu o nich jen cist. Ale ctou se krasne a moc se na to tesim se vsim vsudy.
Davej i nadale vedet jak rostete a zvykate si na sebe.
Bohunka ze snazilek

 
Lostris
Závislačka 3625 příspěvků 02.03.05 10:59

Ahoja Montíku,

ty jsi to tak krásně napsala, že mi to nedalo sem napsat pár slov, naše bývalá šéfko :o).

Po pročtení tvého deníčku se strašně moc těším až uk konečně budu moci hladit své bříško a potom na probdělé noci (to zas kecám, na to se těšit nedá :o)). No prostě se strašně těším na svůj malinký pokládek :-).

Stejně jako Bohunka i mě čeká teď v březnu IVF, již druhé, tak budu v skrytu duše doufat, že bude úspěšné.

Mějte se s Filípkem a manželem krásně a pěkně si to užívejte.

pa Lostris

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 02.03.05 13:40

Ahojte!

Tak jsem dorazila domů z rehabilitace. Myslíte, že někdy budu moct říct, že jsme tam byli naposled?:) Pokaždé nám nejde něco jiného, ach jo… Nejdřív cvičíme nožky, pak točíme hlavičku na jednu stranu a když tohle všechno zvládneme, tak odmítáme pást koníčky. Bojovala jsem doma týden, ale marně a dnes už jsem „vyfasovala“ reflexní cvičení na lopatkové svalstvo. Prý to Filípka nebolí, ale řve u toho jak tur:) Ale příjde mi naprosto úžasný, že při tom cvičení máte kontrolu, že to děláte správně. Prostě při tom „chvatu“ musí „hrabat“ nožičkou a hýbat prstíkama na ručičce.

Já vím, zvládli jsme nožičky a hlavičku, zvládneme i koníčky:) To pak nebude žádné pasení, ale přímo koňské dostihy:))))

Dneska mě cestou z rehabilitace zastavila nějaká paní a ptala se, jak jsem spokojená s kočárkem. Že o něm uvažují:) A hádejte, mezi kterýma dvěma váhají. Hoco Tornáda a Jané Slalom - stejně, jako my. Tak jsem ji upozornila, že do výtahů se vleze jen tak tak, a informovala jsem jí, že teď už ho dělají i s otočným předním kolečkem, ona si prozkoumala rukojeť, poděkovala a šlo se:) Jsem ráda, že nejsem sama, kdo zastavoval maminky s kočárkama:) Ta jedna je odtut ze sídliště a asi se dodnes říká, proč máme Tornádo, když jsem u ní okukovala Jané a ona mi ho jen chválila:)))

Mějte se krásně a pohlaďte mimísky

pá Montička + Filípek

 
Anonymní  02.03.05 16:53

Ahojky,

Montičko - moc hezky jsi to napsala.

A jak jsem si to představovala já? Vzhledem k tomu, že Sofík je moje druhé dítě, tak jsem už věděla do čeho jdu :o))). Strašně jsem se na ní těšila, a zároveň do posledního dne vychutnávala bříško. Porod byl super, takže jsem už druhý den mohla celkem normálně sedět, kojení nám naštěstí šlo hned od začátku bez problému ťuk ťuk, stejně jako u Marušky, takže pohoda. Jsem za to strašně vděčná a doufám, že nám to tak vydrží. Musím říct, že jsem neměla žádný problémy ani při Marušce, tak nějak přirozeně jsem do všeho vplula, ač jsem neměla s mimoušky žádné zkušenosti, a strašně si to od začátku užívala a užívám doteď :o))))). Jsem strašně ráda, že ty moje zlatý holčičky mám, jsou moje všechno. Co mně dokáže ale rozhodit - když jim něco je. Bojím se o každého členanaší rodiny, ale o moje holky zvlášt. Vždycky říkám - hlavně ať jsme všichni zdraví, ostatní není tak důležité.

A něco o Sofince. Dnes jsme byly v poradně a Sofík má v 10-ti týdnech (bez 1 dne) - 5,63 kg, doktorka s ní byla spokojená a já taky :o)))).

Očkování - v minulém deníčku jste se některá ptala (jsem líná se podívat kdo :o))), jaké budem dávat, takže Sofíček dostane HEXAVAC. Připadá my super, je šetrnější a hlavně jí ušetřím spoustu dalších bodanců, když je tady vše v jednom. První dávku dostane teď ve 3 měsících.

Už sse těším na sobotu, Maruška má vystoupení s kroužkem zpívání a flétny, tak jsme všichni (my rodiče, babičky, děda) moc zvědaví. Vždycky je to moc roztomilý :o))))

Tak se mějte krásně. Čau Lipka, Maruška a Sofíček

 
Anonymní  05.03.05 11:22

Monticko-netrvalo, u nas bola laska na 1. pohlad v porodnici a 3 tyzdne som mala pohodove mimi, ktore len spinkalo a papalo a rozmyslala, co vsetci tvrdia, ze mat dieta je tazke. A potom to zacalo. Vlastne to tak nejak prestalo az teraz a to bude mat za chvilu 4m, zacal chmatat, vela sa sam zabavi. Stale ho treba uspavat, niekedy dost dlho a uz ma ide porazit, ako nahle ho polozim do postielky-velke kukadla. Som rada, ze si napisala, ze si niekedy nevladala ho ani pochovat. Ja som sa citila chvilami, ako zla matka, nedokazala som sa na neho usmiat, mala som az stavy, ked som chcela len aby ho niekto zobral niekam prec, potom som si to vyciatala a bala sa, ze sa mu nieco stane. Bolo to s nim fakt narocne, ale nastal zlom a uplne som sa mu odovzdala, nic neplanujem, kazdy den automaticky predpokladam zly a aj noc a ked je lepsi, beriem to ako bonus. Bala som sa, ze mam take pocity pre to, ze som k mimcu prisla hned, ako som chcela, ze som nan nemusela dlho cakat, a stale som rozmyslala, ze Monticka by urcite toto necitila, toto nerobila a potesilo ma, ze asi nie som az taka hrozna.:-)) Aj ked mi kopa ludi vravia, ze ma obdivuju, ako to zvladam, aj tak som mala pocit, ze sa nedokazem malemu uplne odovzdat.
Ale milujem ho cim dalej tym viac a nikomu by som ho nedala.:-))
PS: My sme nemuseli sediet na nijakych hnusnych stolickach, ale inak to sedi presne.:-))

 
Anonymní  05.03.05 11:23

Jezis sorry, to hore je odo mna
Gothic+syslik za 2 dni 4 mesacny.:-))

 
Anonymní  10.03.05 09:40

Ahoj Montičko,
hezky si to popsala, já si na Vendulku taky už docela zvykla, akorát si stále nemůžu zvyknout na pláč, hlavně když jí něco trápí, to je hysterickej řev a já jen zkouším, co jí trápí a ta úleva, když se to vyřeší, většinou je to bolavé bříško. Vendulka dělá obrovský pokroky, jen nechce ležet na bříšku, čílí se slintá, taky si ublinkne a dělá lachtana.
Jinak od včerejška nám teče voda, hurá po 14 dnech, přežili jsme, hold sparťanská výchova na hájovně. Někdo se ještě ptal co a jak, tak píšu: Vendulce je dnes 12t a 1 den, plně kojíme přes den 2,5h dle potřeby a v noci sladce spíme, jen já teda kontroluju jestli nemí odkopaná nebo náhodou nemá hlad, jsme z Voznice z hájovny, bydlíme tu teprve dva roky, máme rádi přírodu, zvířata a hodný lidi a ty nám na mateřský trochu chyběj, kamarádi bydlí daleko a manžel je dost pracovně vytíženej, není to totiž hajnej.
Taky vám děti pořád škytaj, Vendulka je expert, nejčastěji před jídlem a pak před spaním. Ještě jeden poznatek Vendulka opět začala cestovat v noci po postýlce, večer jí dám k nohám a ráno je zaražená hlavou v čele, ještěže máme ušítý mantinely. Tak pa jdeme papat Jita s Vendulkou

Vložit nový komentář