Mishicka a Barborka - 1 rok

mishicka  Vydáno: 09.04.04

Ahojky holky,
tak tenhle deníček měl být původně úplně jiný, ale protože jsem se přecenila a časově si to špatně naplánovala, tak původní záměr, vypsat hlavní události prvního roku měsíc po měsíci, uskutečním později.

Tak co vlastně bylo před rokem?

Je 7.4.2003 a já prožívám první noc kontrakcí. Ačkoli to vypadalo nadějně, že tedy UŽ to bude ONO, tak se z toho po asi 5ti hodinách pravidelných „akcí“ vyklubaly poslíčci. Šla jsem se tedy prospat, přes den se mi bříško sem tam ozvalo, ale už nic tak pravidelného. Zajeli jsme koupit televizní křeslo a já si v něm večer hověla a kochala se představou, jaké to bude nádherné, až si v něm budeme vysedávat s miminkem (do dneška se tak nestalo :-))))))))))))))

Je 8.4.2003 a já prožívám druhou noc kontrakcí. Ve stejnou dobu, těsně po půlnoci, opět pětiminutovky a opět se to po několika hodinách zklidnilo, ale už ne zcela, kontrakce se vracejí několikrát do hodiny, ovšem ne pravidelně. Spánek už nic moc, jen chvilkama, odpoledne už jsem opravdu hodně unavená. Snažím se chodit a hýbat, ale už mě nohy sotva nesou a to ještě nevím, že to bude tááááááák dlouhýýý. Později odpoledne už jsou kontrakce zase pravidelné a začínají stát za to, nabývám jistoty, že UŽ to opravdu začalo. Snažím se být doma co nejdéle, dle svých plánů, kolem 19h odjíždíme směr porodnice. Pořád ještě se dokážu mezi kontrakcemi smát, mám radost, že se něco děje. Ale ouha, přese všechny příznaky jsem po prohlídce takřka neotevřená, ale když mám ty fakt silné stahy, tak mi navrhují v porodnici zůstat. Jsem z toho smutná, ale zůstávám. Dostala jsem injekci s tím, že buď se po ní všechno zklidní a já se aspoň vyspím, nebo se to naopak rozjede pořádně a bude to prý rychlovka. No, nejdřív to vypadalo, že varianta A vítězí, ale sotva jsem si lehla, tak to začalo. Ale nebyla to žádná rychlovka a tak jsem celou noc profuněla, propochodovala a strašně jsem si přála při každém dalším vyšetření uslyšet, že už můžu na sál. Bylo to opravdu krušné, ale byly tam úžasné sestřičky, které mě moc podpořily a vyhověly všem mým přáním, seč to jen šlo.

Je 9.4.2003. Při ranní vizitě mě KONEČNĚ pustili na sál, což znamenalo, že jsem otevřená na 3 (s přimhouřením obou očí pana doktora a díky přímluvě sestry). Absolvovala jsem pročištění a konečně jsem se setkala s Jiřím. Ale už jsem byla opravdu šíleně unavená a měla jsem obavy, jestli vůbec můžu zvládnout tlačit, až bude čas a taky jsem se bála, jestli ten můj čas vůbec někdy nastane. Bylo asi 9h ráno a píchli mi vodu s tím, že teď se to už opravdu rozjede. Nerozjelo. Tedy kontrakce byly silnější, delší a častější, několik hodin si vůbec nepamatuju, prý jsem po dokončení kontrakce padla na postel a tu minutu do další jsem spala. A pak konečně za šíleně dlouhou dobu jsem dostala vyprošený epidurál, abych si mohla po takřka 24 hodinách odpočinout. Zabralo to úžasně a okamžitě. Pak se ale Barborka začala v bříšku dusit, tep jí spadl na polovinu a nastal neuvěřitelný šrumec, tolik lidí najednou a všichni usilovně a soustředěně něco dělali. Chystali mě na císařský řez, byla jsem vyděšená, ale jak jsem viděla, že jsou sehraní a rychlí, tak mě to trochu uklidnilo, hlavně, aby byla holčička v pořádku. Naštěstí přišel pan primář a po shlédnutí situace to zařídil jedním hmatem tak, že se císař nekonal, naopak, začali jsme se chystat k normálnímu porodu. Byla jsem šťastná, Barborka se zase pořádně „nadechla“. A pak opravdu přišla ta dlouho slibovaná rychlovka a já se do povoleného tlačení opřela fakt pořádně. Najednou jsem uviděla hlavičku a pak už to bylo moc zvláštní. Přestala jsem slyšet zvuky, cítit svoje tělo, jen jsem očima visela na tom kousku vykukujícím z mého těla. Dívala jsem se jak přede mnou drží NAŠÍ holčičku, viděla jsem, jak se poprvé nadechla - pláč jsem neslyšela, ale prý si zakřičela -, viděla jsem, jak jí přestříhli pupeční šňůru a byla jsem prostě z toho všeho úplně u vytržení, snad jsem ani nedýchala. Když mi ten teploučký měkkoučký uzlíček dali do náruče, ani jsem nevěděla, jak ho vzít, abych ho samou touhou nepomačkala. Byla tak měkkoučká, jako bahýnko :-) Ani na chvilku jí od nás neodnesli, všechny procedury jsme viděli a hned nám jí zase rychle vrátili. Ta moje šílená únava se po asi půl hodině absolutní euforie začala hlásit a tak po přetrpění velkého šití a vyřízení telefonátu novopečenému dědečkovi jsem s pohledem na manžela, sedícího s rohlíkem v jedné a dcerou v druhé ruce, usnula. Přes to, že to bylo opravdu hodně dlouhé a vyčerpávající, zůstane tento den (nebo spíš několik dní :-) tím nejúžasnějším, co jsem kdy prožila. Tolik emocí prožít určitě stálo za to a ta odměna co z toho nakonec vylezla jakbysmet.

Je 7.4.2004 Naší Barborce je skoro rok. Jsme z toho vedle. Tak nabitý rok jsme ještě nezažili a přesto tak strašně rychle utekl. Mám v sobě směsici pocitů, jsem šťastná, že je Barča taková divoška a náš poklad a jak krásně roste, na druhé straně jsem vyděšená z toho, jak rychle to všechno utíká. Je to tak asi normální, určitě prožíváte podobné pocity i vy.
Za ten pouhý rok je z našeho miminka malá slečna, která chodí, neustále brebentí, má své oblíbené hry, začíná se kamarádit s jinými dětmi a dokáže sdělit, co právě chce, i když zatím nikoli slovně.

Je 8.4.2004 před jednou hodinou ranní. Sedím tady a píšu, stejně, jako jsem to dělala před rokem touhle dobou. Byla jsem tady, protože mezi kontrakcemi jsem potřebovala nějakou zábavu, tak jsem psala a moc mi to pomohlo. Už jen dvakrát se vyspíme a Barborce bude rok. Bude oslava. A já si určitě uroním slzu - tajně. A budu to tak dělat každý další rok v ten samý den. Budu taky taková „divná“ jako byla moje máma v den mých narozenin, pamatuju si ten zvláštní výraz v jejích očích, když ten den nastal. Neubránila se dojetí a vzpomínání a já dneska chápu proč. Narození dítěte je úžasné, jedinečné a tak já, stejně jako moje máma, budu nejspíš každý rok vyprávět tu samou historku … jak Barborka na svět přišla. A jednou i Barborka pochopí, proč to tak dělám … ale to už já budu babička a budu nejspíš vědět ještě mnohem víc věcí, které teď nechápu :-)
Přeji všem našim dětem, aby ten další rok jejich života byl ještě úžasnější, než tenhle první a moc se těším, že se někde sejdeme ke společné oslavě.
Mishicka + Barborka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  09.04.04 07:29

ahoj holky, tak dneska budu asi první, jsem tu takhle brzo, protože vítek vstává v pět a musím balit, protože vítek jede na svůj první vandr :).
MISHICKO, prve jsem chtěla jen deníček přečíst a jít, ale bulím u toho, jak želva a nedá mi to nereagovat.
mísí se teď ve mě strašná směsice pocitů. radost nad tím, že vítka máme a bolest a lítost nad tím, že jeho příchod na svět a první rok života byl zkalen tou strašlivou nejistotou a mou velkou osamělostí a strachem, jestli tata s náma zůstane nebo budem sami… je mi líto, že jsem si čekání na vítka nemohla vychutnat s tím, že ještě někdo se na něj těší, že ještě někdo se chce o nás postarat. a je mi strašně líto, že jsem to nezvládala líp, mám pocit, že jsem mohla dát za ten rok vítkovi víc lásky. místo toho jsem myslela na sebe a trápila se.
teď jsem moc šťastná, že vítka mám a vím, že je to to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat.
přeju všem hezké velikonoce a barborce příjemnou oslavu. chillie + vítek / vlastně má dnes taky rok, narodil se na velký pátek před velikonocema :)/

 
mnouk
Kecalka 113 příspěvků 09.04.04 07:51

Ahoj Mishičko,

přejeme vám krásnou oslavu, ať vám Barbánek dělá pořád jen radost!!

Chillie, taky vám přejeme hezký velikonoce a oslavu! Myslím, že jsi skvělá máma a výčitky nejsou v tvým případě vůbec na místě. Fakt tě obdivuju, jak to všechno perfektně zvládáš.
Nám se to taky blíží, zítra už předslavujeme s polovinou příbuzenstva a další víkend s druhou půlkou. Jsem z toho taky divná, vždyť je to všechno jako včera a on to je ROK!

Pavlína a Renátka ( už chodící!!! )

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 09.04.04 08:07

Chillie, nesmutni, určitě jsi se snažila, jak nejvíc si mohla. Taky mě občas přepadají myšlenky, že jsem mohla být lepší v určitých situacích, i když jsem neměla trable jako ty, ty chvíle už jsou pryč a nedá se s tím nic dělat. Snažim se soustředit na přítomnost a být lepší alespoň teď. A ty taky, to je dobře, víc se dělat nedá. Ať se Vám vydaří vandr i Velikonoce!
Káťa a Kubík

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 09.04.04 08:12

Pavlíno, přejeme Renátce všechno nejlepší!!!!!Užijte si oslavy!!A gra­tulujeme k chození, my už taky lítáme jak draci.
Káťa a Kubík

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 09.04.04 08:14

Ahoj holky,
Mishicko, krásně jsi to napsala, přesně tak jsem to cítila já už před Kubíkovími narozeninami a pak jsem to celý den prožívala znova. Slzička mi ukápla, při čtení deníčku, fakt krása, moc dobře si to všechno vystihla.
BARBORKO, přejeme Ti krásné první narozeninky!Ať jsi zdravá, šťastná, spokojená a ať se Ti daří poznávat svět stejně úspěšně jako doposud. Jo a rodičové, ať Tě moc nezlobí. Užij si dnešní den i s maminkou, která už určitě vzpomíná na minulý rok.
Konečně se dostávám k poslání komentáře, mám ho tu schovaný nejmíň 3 dny, jen mi to nevycházelo.
Miki, držíme pěsti, aby to bylo brzy zase dobrý, nejlépe aby byly výsledky negativní. Promiň, ale při představě, jak lezeš za Eliškou a čekáš, až začne čůrat a pak to chytáš, no to mě rozesmálo. Jak si to vůbec zvládla? To jste měli počůráno vše okolo ne? My jsme nesli moč na roční prohlídku a to mi stačilo. Já neučím Kubíka na nočník, nechávám to na léto a na dobu, kdy si bude svojí potřebu uvědomovat, takže pro nás byl problém i tohle. Trpělivě jsem si s ním hrála skoro 40 minut, co seděl na nočníku (já vim, že se to nemá, ale v ten moment to jinak nešlo) a výsledek bylo čůrání, ale i s hovínkem. Naštěstí napodruhé, po spánku, to vyšlo a trvalo to jen 8 minut!
Pavlíno, Kubík taky bulí, když jde táta pryč a sápe se mi z náručí a když přijde, může se přetrhnout, jakou má radost. Mě ani moc nemává a když se vrátim, pomalu to neregistruje, potvůrka jedna.
Ještě jednou děkujeme za přání a jak jsme oslavovali první narozeninky?
Oslavy byli tři, protože příbuzných je spoustu, to by Kubík nezvládl (já taky ne) a ani neměli jednotně čas. V pátek přišla moje rodina, kromě mých sester, obě jsou v cizině, a kromě mé sestřenice, ta bydlí daleko. Kubíkovi jsem den předem vytvořila Zakysánek a po vyklopení jsem ho nazdobila čerstvým barevným ovocem a barevnýma filigránovýma kytičkama a samozřejmě velkou svíčkou jedničkou. Zakysánek mu vůbec nechutnal!!!Nesnědl ani lžičku a když si náhodou olízl prstíček, hned se oklepal a zašklebil, jakože snědl citron. Ozobal ovoce, pak ho vyplival, kytičky taky a dort samozřejmě parádně rozpatlal. Nejvíc se mu líbilo házet kusy na zem a plácat do něj. Příbuzenstvo se děsilo (hlavně bezdětní), já s taťkou jsme se bavili. Byli jsme na to připravení a rozhodli se, že to k prvním narozeninám patří. Na druhý den jsem dala zbytek té patlaniny do kupy a znova nazdobila, aby se potěšilo i manželovo příbuzenstvo. Kubík výskal už když jsem dortík vytáhla z lednice. A opět se patlalo. Hádejte, kdo tu patlanici dojedl? No maminka, všežravec. Mňam, musim uznat, že se mi povedl, nevim, jak Kubík, ten si dal radši bílý jogurt, já jsem si pochutnala.
V neděli pozval Kubík svého nejlepšího kámoše do ZOO. Nejdřív si kluci schrupli, rodičové se občerstvili a pak jsme vyrazili obdivovat zvířátka. Počásko nám přálo, děti byli spokojené, zvířátka už byla vzhůru ze zimního spánku a Kubík zkoušel běhat za kočárem. U opic dostali sváču, opice taky svačily a pěkně si u toho chrochtaly.
Vše se vydařilo, jen se tu sotva hýbem, protože Kubík dostal spoustu hraček a samý velký. Od nás odstrkovadlo, od ostatních pískoviště, kolečko, nářadí na písek, Tatrovku, auto s řidičem a závozníkem (velice oblíbené) a maxi kostky a já už nevim, co ještě. Už aby bylo lépe a mohli jsme to odnést konečně na zahradu a hlavně si tam hrát! Dnes to zas stojí za houby.
Já byla celou neděli úplně mimo, neustále jsem vzpomínala a zírala na hodiny a připomínala si, co bylo před rokem. Protože jsem strávila v nemocnici před vykouknutím Kubíčka na svět skoro 24 hodin, bylo to vzpomínání na celý den. Večer, za pět devět, v ten vytoužený okamžik minulého roku jsme si s manžílkem připili a vzpomínali u videa. Já jsem to samozřejmě prožívala intenzivněji, tak i slzička ukápla. Nemůžu uvěřit, že byl tak malinký a že už je to pryč. Dnes je tu rarášek, co běhá a huláká, kdykoli se mu něco nelíbí a nebo když něco zrovna nutně potřebuje a neumí si poradit sám. Byl to krásný rok a další krásné roky nás čekají, hurá!
Začala jsem mu dávat večerní kaši z misky, zatím až po koupání, nějak se mi to nelíbí před koupáním. Pomalu začnem přecházet na zdravou dospěláckou stravu, už jsem upozornila manžílka, že se u nás bude jíst zdravě. Já nevařim, kromě víkendů, takže zatim se ozdravim a začnu pořádně stravovat hlavně já. Konec odbývání chlebem. Používáte ještě kojeneckou vodu? Já jsem jí přestala používat asi před 14 dny, ale samozřejmě vodu převařuju dál.
No a taky už máme hotový pokoj pro Kubíka, když už je to velký kluk. V úterý jsme ho přestěhovali a musím zaklepat, spaní je docela dobrý. První noc jsem sice byla vzhůru každou chvíli, ale jde jen o zvyk. Kubík se vzbudil za noc dvakrát a dnes ani jednou do šesti do rána. To je u nás maxi úspěch, když spal v ložnici, budil se i 4×. A to spal manžílek v obýváku, aby se nebudili navzájem. Usínání je sice horší, ještě aby ne, když je okolo tolik hraček a věcí na pozorování.
Taky jsme byli na roční prohlídce. Váha 10,5 kg. Paní doktorka Kubíka prohlížela za šílenýho řevu. On si jí moc dobře pamatuje a hned jak jí vidí, tak ječí. No a když ho položim, aby se na něj podívala, tak není slyšet ani slovo, jak řve. Koukla se mu na pindíka, nakázala stahovat po koupání a ukázala jak. Zeptala se mě, jestli něco povídá a to bylo vše. Čekala jsem nějaký podrobnější prozkoumání vývoje a ono nic. Možná to radši vzdala, kvůli tomu řevu. Ptala jsem se na používání kravskýho mlíka atd. Kravský mlíko mi doporučila ještě odložit a když ho budu dávat, tak ne z krabice, lepší je prý čerstvý z tý uměl. lahve.
Ještě k tomu jídelníčku.
5-6 hod 250 ml Nutrilonu
8-9 hod asi 1/2 chlebíku s Gervais, nebo přesnídávka, 120 ml Nutrilonu
11 - 12 hod zelenina s bramborem, těstovinami, rýží, obden maso nebo žloutek (zelenina je většinou mrkev, petržel, celer a k tomu střídám brokolici, zel. fazolky, kukuřici, kousek papriky a oloupanýho rajčete, pórek) Fenykl a červená řepa není v oblibě. Dobrota jsou brambory se špenátem. Masíčko doma nedělám, kupuju hotový jídlo ve skleničce.
15-16 hod přesnídávka nebo bílý jogurt s piškotem a čerstvým ovocem, jen tak na okusování do ruky
19 hod po koupání 300 ml kaše
Jo a poslední dobou Kuba baští rozhodně menší porce, hlavně zeleniny. Dožaduje se mého jídla a zajímá ho všechno okolo. Četla jsem v mailu od Rodiny, že děti v tomhle věku ztrácí trochu zájem o jídlo.
Tak to by stačilo, pěkně jsem se rozjela. Mějte se krásně, jaro už tu určitě je, jenom není ještě pořádně vidět. Přejeme krásné Velikonoce.
Káťa a Kubík (1 rok a dny)

 
Medulienka
Kecalka 354 příspěvků 09.04.04 08:24

Ahojky všem, zejména oslavencům!
Baruško, přejeme Ti všechno nej, nej, nej, ať Ti rodiče i nadále plní, co Ti na očích vidí:-)))
Mishicko, teda já tady taky slzím, dneska myslím budeme u deníčku všichni jako klub plaček… Neuvěřitelně to letí, pozastavuju se nad tím skoro každý den. Tak si pořádně užijte oslavku, já se ještěš ozvu, až si půjde drak zdřímnout (doufám, že to bude brzo:-) Šárka&Tadeáš
P.S. Chillie, myslím, že Vítek si nemůže přát lepší mámu, takže si přestaň vyčítat něco, s čím nic neuděláš, a koukej si pořádně užít Vítkův první vandr!!! Teda, vy se máte, a kam razíte? Doufám, že se pak pochlubíte podrobnostma:-) Jo, a SPÍME!!! až na pár letmých zavrnění celou noc. Pěju tady na Tebe chválu několikrát denně:-) Máš u mě přinejmenším šampáňo, jestli někdy přestanem kojit:-)

 
Medulienka
Kecalka 354 příspěvků 09.04.04 08:38

Ahojky Pavlíno,
tak přejem Renče, ať si ty oslavy krásně užije, takhle na etapy je to taky fajn, prostě ze slavení nevyjde:-) Šárka&Tedýsek

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 09.04.04 08:40

Mishicko…to je tak krásný deníček…u nás v Jarňátkách je dneska nějak klídek, tak jsem nakoukla k sousedům a to jsi mi neměla dělat…před 10 lety jsem zažila ten překrásný okamžik, kdy mi jako tobě dali do náruče ten nejkrásnější uzlíček a za 4 týdny mě to čeká znovu, tentokrát bude v klučičím vydání:) Popsala jsi porod Barborky, ač byl jistě dlouhý a hodně vyčerpávající tak krásně…že se na ten svůj další moc těším…nemůžu se dočkat, až toho svého chlapečka budu poprvé držet, až ho jako ve snu uvidím potom, co opustí bezpečí mého bříška…

Jestli mě ale něco dostalo, tak tvůj sugestivní popis každoročního máminýho rituálu, to každoroční zastavení a vzpomínání, to je přesný…já také každého 21. ledna v půl jedné dopoledne přestanu dělat, ať je to cokoliv…už letos podesáté a vždycky je to strašně silné, ta vzpomínka, ten pocit, že jsem právě v tenhle okamžik přivedla na svět svou maličkou…dnes už slečnu. Letos přibude další datum, kdy budu sama se sebou s tím „divným“ výrazem v očích a za rok možná jako ty budu tady na emimču vzpomínat…:)

Přeju Barborce a tobě krásnou oslavu jejích první narozenin, myslím, že dnešním deníčkem jsi pro sebe i pro ní už ten nejkrásnější dáreček dala…jednou jí ho určitě vytiskni a … možná pochopí i dřív, než se sama stane maminkou, ale určitě jí tohle tvé narozeninové vzpomínání nejvíc dá, až sama bude mít své „datum“, kdy se čas zastaví…

Přeju moc moc lásky, zdravíčka a štěstí celé vaší rodině:)

Diny od Jarních miminek:)

 
Magrata
Kelišová 7461 příspěvků 09.04.04 08:45

ahoj MISHICKO
dnesni denicek je nadhernej,krasne si to napsala,sedim u monitoru,koukam na svoje 8tydenni stesticko a brecim jak zelva.
Barborce preji vsechno nejlepsi k narozeninam a hezkou oslavu
pa magrata a krystufek z jarnatek

 
fialka2
Kecalka 180 příspěvků 09.04.04 09:55

Ahoj Mishicko a hlavně Barborko,
přejem Ti všechno nejlepší k prvním narozeninám, hodně zdravíčka, štěstíčka atd atd a Mishicce + taťkovi hodně radosti z Barunky.
Fialka a Šimon (oznamuji, že též chodící)

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 09.04.04 10:22

Ahojky Mishicko a vubec vsechny maminky a detatka tohoto denicku,

denicek ja nadherny a i mne ukapla slzicka, takhle ja vzpominala pred 2,5M a po ranu si pustila video z porodu, zatlacila slzicku a tupe zirala … a vim, ze za rok to bude taky tak a za 10 let taky a za 30 taky…

PRejeme vsem jednorocakum jen to NEJ…, hezky si to uzijte, dorticky popatlejte a rodicum delejte jen samou radost!!!

nakukovatelky Sulanek a Verunka

 
Anonymní  09.04.04 13:02

Ahoj holky,
nedá mi to, abych nereagovala..Jsme zrovna na čtyřdenní návštěvě u tchýně (má pevné připojení na internet - teda ne ona, ale švagr :))) takže jsem na emiminu) a bulím…Přeji Barborce, Kubíkovi a všem ostatním všechno nejlepší!!!!
Nevím, jak vysvětlím tchýni, že jdu na oběd tak uřvaná..Klárka má rok až za měsíc a půl a já začínám být dojatější a dojatější…
Mějte se krásně a užijte si Velikonoce.
Tereza (a Klárka)

 
HanaZana
Závislačka 2793 příspěvků 09.04.04 14:44

Mishicko,i mě jsi úplně „dostala“ svým povídáním o tom,jak na svět přišla Vaše Barunka.Nezapí­rám,že tu popotahuju a v očích se mi lesknou slzy.I já takhle vzpomínala,když naší Klárce byl rok.Hodinu po hodině se mi všechno až neuvěřitelně živě vybavilo a v přesně rok po jejím narození jsem stála u její postýlky,bulela jak želva a nemohla se na tu naši kočičku vynadívat.
Barunce,ale vlastně i všem dětem přeju takhle skvělou mámu.Co víc dodat?
Hanka a Klárka 16 m.(od Šulánka a Veroniky)

 
Zizi
Kecalka 457 příspěvků 09.04.04 19:51

Ahoj!
Barborko všechno nejlepší k tvým prvním narozeninám ti přejí Zizi,Tomášek,Lu­kášek a taky náš taťka.Přinášej svým rodičům jen samou radost,protože tvoje máma je ta nejlepší na světě a taky mě pěkně rozeřvala a to Tomášek ještě rok nemá.
Nemám bohužel moc času,tak končím.ahoj zizi

 
Mickey
Povídálka 46 příspěvků 09.04.04 21:17

Takže Barborko, i já s Eliškou ti přejeme k tvým narozeninám hodně zdravíčka, lásky, štěstíčka a hodně legrace s mamkou a taťkou. Užij si všechny oslavy!!!
Mishicko, moc hezky si to napsala. Vzpomínám si na to, jak jsem četla ty tvoje deníčky a obdivovala tě, jak zvládáš i v ranních brzkých hodinách psát a popisovat vše, co se děje. Ale díky tvému deníčku jsem byla připrvená na vše:-)) Musím říct, že i já po přečtení dnešního deníčku vzpomínám, jaké to bylo. A to nás to teprve čeká!!

Tak se mějte všichni báječně, užívejte velikonoce a mějte se fanfárově jak říká František v kouzelné školce:-))

Miki a Eliška

 
mishicka
Zasloužilá kecalka 611 příspěvků 09.04.04 23:02

Ahojky holky,
jsem tak dojatá, že si to ani neumíte představit. Tolik krásných přáníček, jste moc hodné, že Barborce a nám tak přejete, všechno poctivě vyřídím :-)
Dnešní narozeninový den se opravdu vydařil. Pořád jsme plánovali a měnili, nakonec se nepovedlo uspořádat rodinnou oslavu, protože jsem zapomněla, že jsou Velikonoce a všichni mají zanávštěvováno, takže rodinnou akci jsme odložili.
Ale nebojte se, že bychom Barborku ošidili, to teda ani náhodou. Myslím, že takové narozeniny bych si já jako dítě moc přála. Byl to príma den, který jsme strávily u Lindičky (tímto ještě jednou moc děkuji a nabízím na oplátku náš byt k demolici na Matějovu oslavu :-). Barborce se moc líbilo tolik nových hraček a dokonce tam bylo tolik psů, až jí z toho šla hlava kolem (pes byl jeden, zato obrovskej, ale Bára pořád mezi psy počítá i kočky, takže to měla místo návštěvy ZOO, protože kočičky byly dvě :-) Z pejska tradičně měla trochu strach, zato kočky by moc ráda pomuchlovala. Ale ukázalo se, že kočičky velmi dobře vytušily, že není radno se zdržovat v blízkosti malých dětí, takže zdrhaly, seč mohly. Já jsem byla unešená z Lindiččinýho bytečku, asi se mi specielně o jejich obrovský terase bude pár nocí zdát :-)
Odpoledne jsme byli venku a navštívili hřiště a tak jsme objevili, že Barborka miluje houpačku … vydržela se houpat šíleně dlouho a výskala a smála se jak blázen. Nikdy by mě nenapadlo, že jí to může tak bavit. Myslela jsem, že už jí to nebaví, tak jsem jí sundala a houpačku ob:,–(ili dva kluci. No to byl během chvilky takovej pláč a řev (Bářin), že kluci to za chvíli vzdali a houpačku uvolnili a nadšená Bára se zase mohla houpat a houpat a houpat … a kdyby maminka nesundala, tak by se houpala doteď :-)
Pak přijela i Ethel s dětmi a už byl doma i Lindičky manžel, děti si hrály a Michal nám vlastnoručně vyrobil večeři, mňam mňam mňam masíčko libovoučký.
Barborka dostala dárečky a pak tedy konečně jsme to vybalili - no přeci dortík, to je jasný. Jak jsme akci naplánovali, tak jsme jí i uskutečnili - fotky najdete v galerii a myslím, že fakt stojí za to se kouknout :-)
Vyrobili jsme oficiální foto Barbánka s dortíkem, pak jsme si takticky ukrojili půlku pro sebe a Barborka na svou půlku dortu pozvala všechny děti. Stálo to za to. Málem jsem se počůrala smíchy v momentě, kdy Andulka po chvilce zamyšlení zabořila do dortu obličej, pak jedno z dětí přemázlo můj mejkap dortovou hmotou a o vteřinu později další dítko naleštilo dortíkem Etheliny brýle. Smály jsme se a bavily se pohledem na ty naše dětičky, jak se hrabou v dortu a mažou to všude po všech a po všem. Myslím, že Dusty zavřený v té době na terase moc slzel při tom pohledu a doufal, že mu přeci jen kousíček dortíku nechají - a nechali :-) Jen načasování dortové akce trošku nevyšlo, Matýsek byl už úplně přetažený, protože nemohl odpoledne usnout (tolik dětí tam a on by chyběl, uznejte, že nešlo odpoledne spinkat ani chviličku), takže ho Lindička uspávála a o nejlepší zážitky z dortíkové hrabanice přišli oba. Ale bereme to tak, že to byl nácvik a za měsíc podobným způsobem oslavíme Tedýskovy a Anniččiny narozky a o další měsíc a něco i Matýskovy.
Bylo to opravdu moc príma, i když nebyly žádné balónky, ani zpívání oslavných písní … bylo to oslavování s přáteli a to je to nejlepší, co si dovedu představit.
Barborka doma vyčerpáním okamžitě usnula, my si tady připíjíme na její zdraví.
Jak jsem psala v deníčku, tak se stalo. Jsem úplně vedle. Celý den jsem na TO myslela. Celý den, snad každou druhou minutu mi vlhly oči. Při pohledu na hodiny jsem si říkala … teď jsem konečně ráno viděla Jirku … teď mi píchli vodu … teď byla doba, co si nepamatuju … a představte si, že jsme zrovna byly s Lindičkou venku na procházce a já jen tak kouknu na hodinky a ono bylo přesně (nekecám!!!!) naprosto přesně 14,24h, takže jsem PŘESNĚ zamáčkla slzu v dobu Bářina narození :-)))))))))
Dnes byl i den, kdy jsem hodně myslela na mámu. Moc mi chybí. Moc bych si přála, aby viděla Barborku růst a hlavně, abych jí mohla spoustu věcí říct. Třeba to, že měla pravdu, že jednou budu stejná jako ona - když jsem se podivovala nad tím, že je tak smutná, když odcházím z domova. Ano mami, já to teprve dnes chápu.
Jsem holky šíleně naměkko, tak radši dneska končím, novinky od Barborky - teď už oficiálně batolete - napíšu jindy.
Všem přeji také krásné Velikonoce a hezkou dobrou noc.
Mishicka + BARBORKA přesně 1 ROK

 
Dusanovi
Kecalka 390 příspěvků 10.04.04 12:05

Ahoj Barborko.

Dodatečnš Ti přejeme vše nejlepší k narozeninám. Hodně zdravíčka a at děláš samou radost rodičům.

Teda Míšo řvu tady jak malá holka. To mi nedělej :D
Omlouvám se že píšu az dneska ale opět nestíhám. Tatka nám opět zalehl tentokrát asi žaludek nebo žlučník, Kačulka má průjem a je taková plačtivá a jen se chovat a chovat., Nesmín zmizet s dohledu. Ted spinka tak uvidime.

Měli jste určitě krásnou oslavu. Nás to čeká přesně za týden a taky mám plno obav, Ale určitě slzičku neutajim. Já asi ne :D

Tak jdu na ty fotky, moc se těším

Ahoj mějtě se krásně a všem oslavencum přemeje s Kačenkou hodně zdravíčka a lásky.

Jarča a Kačenka

 
Ethel
Stálice 71 příspěvků 10.04.04 14:06

Ahoj,

naše dvojčata byla z oslavy taky hrozně unešená. Aninka ráda boří hlavu do čehokoli (i ve vaně do pěny, to musím dost hlídat) a ta možnost to tentokrát zrealizovat ji naprosto nadchla. Tedýsek se obecně rád patlá ve věcech ručičkama a ta svoboda pohybu… no paráda.

Moc se mi líbilo, že se to s oslavou nepřehánělo, bylo tam to, co Bára mohla ocenit a ne to, co bychom ocenili jen my, dospělí, ale ona zas tolik ne - myslím, že Bára měla prima den plný kamarádů a zábavy a to je ostatně to hlavní.

Naše děti byly taky hodně unavené, ale v noci trochu zlobily (prdíky) a dneska je to taky atypické.

Každopádně i my přejeme Báře hodně lásky a štěstí a zdravíčka a já osobně se už těším na psaní toho našeho narozeninového deníčku - už to bude za pár…
Ethel Ted a Anka, 11 měsíců a něco

 
Zizi
Kecalka 457 příspěvků 12.04.04 10:24

Ahoj holky!
Přeji veselé velikonoce,i když já tento svátek zrovna nemiluju,připadá mi totiž dost ponižující,vys­trkovat na někoho zadek.
Nicméně se zrovna nudím,taťka odjel s klukama mrskat a já čekám,až někdo přijde.

Tak jsem si zase pobrečela při čtení oslavy Barbánkových narozenin,muselo to být skvělý,tak jste si to užili a já půjdu mrknout na ty fotky.

Tomášek má nové dovednosti,umí si odšroubovat jakoukoliv plastovou láhev,a taky se naučil pít z flašky od jupíku,tak teď pořád někde nacházím Tomíka,jak sedí a pije Lukášovi zbytky,ten totiž zá:,–(ně nechává všechno někde položený a Tomáš toho pěkně využívá.Taky se už častěji pouští,dokonce jsem ho načapala,jak pije z flašky a nedrží se ničeho,protože měl plné ruce.Ještě umí něco,co jsem chtěla napsat,ale teď si zaboha nemůžu vzpomenout co.

Tak já jdu očekávat návštěvníky,tak si ten dnešní den vychutnejte a doufám,že vás nikdo moc nezbije.Tak papapá Zizi a Tomášek

 
Anonymní  12.04.04 20:14

ahoj holky, před chvílí jsme přijeli jeseníků a já pročítám deníček. ten je teda „uřvaný“ :). a to nás to teď čeká aspoň měsíc, než to všichni oslavíme :). já brečím skoro u každého přispěvku.
náš vandr byl úplně skvělý. jsem ráda, že jsem se odhodlala sebrala odvahu a vyrazila i s vítkem. kamarádi asi před dvěma lety postavili v lese v jeseníkách srub a teď tam čas od času o víkendech či prázdninách jezdí. není to žádná chata. prostě jen střecha nad hlavou. prostě bouda boudička. celé tři dny jsme byli prakticky venku, vařili na ohni, myli se ve studánce. v noci strašná zima. vitek byl jediný komu snad ani zima nebyla. a tvářil se pořád strašně spokojeně. hlavně po ránu. vždycky se po:,–(il a udiveně se rozhlížel, kde že to vlastně je. první den a noc jsme tam byli sami s radimem. a druhý den přijeli ještě kamarádi, už s většíma dětma kolem deseti let. to tam pak bylo ještě veseleji, kytara, housle, píšťalky. v neděli dopoledne pršelo, už jsme to chtěli i zabalit a jet domů. nakonec nás kamarádi vzali do kostela, tím pádem jsme nestihali vlak a zůstali až do dneška. no byl to parádní víkend. dřív jsem jezdívala na vandry docela často. strašně mi to teď chybí. takový hořící oheň to je síla. taková noc, kdy ti společnost dělá jen hořící ohníček, to jsou moje zážitky patřící k nejsilnějším.
mějte se všichni moc krásněě a užívejte oslav, jdu se podívat do seznámku, komu jsme zapomněli popřát a kdo je na řadě :). chillie + vítek / už spící/

 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 12.04.04 20:28

Ahoj holky!

Mishicko, co mi to děláš, u tvého deníčku i příspěvku jsem samozřejmě bulela, takže klávesnice je celá mokrá........do­datečně ještě jednou posíláme vašemu úžasnému ročnímu batolátku Barbánkovi pusinku od kamarádky Verunky a tety Eržiky.

Já už bulím od čtvrtka, tak to jsem zvědavá, jak to ještě ten týden do těch jejich sobotních narozenin přežiju, to asi vypláču mooooře. Usoudili jsme totiž, že Verunka má takový troje narozeniny, každý rok bez ohledu na datum na zelený čtvrtek před velikonocema, kdy se narodila. Pak samozřejmě v den narozenin a ještě o dva dny později, kdy byla zdárně po úspěšné operaci a narodila se nám snad podruhý........Já jsem byla prostě v ten čtvtek jak na trní, jak se mi vybavoval NÁŠ VELKÝ DEN před rokem, tak jsem prostě uronila slzu a ne jednu. Pak v sobotu, byli jsme u našich na víkend a už slavili o týden předem Verunčiny narozeniny, a přišlo mi moc dojemný, jak se všichni kvůli tý naší malý slečně sešli, naši, ségry a švagrové s dětma, no bylo nás zase požehnaně - 20 kusů, a jak všichni Verunce přáli a nosili jí dárky, a jak jí mají rádi , no nádhera......­...A další oslava se koná v sobotu, v den D, u Borkových rodičů, no to nechci vidět, to budu zase totálně naměko.

No jsem mimo, tak nemůžu jaksi nic jinýho psát, tak papa
Eržika a Verunka

 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 12.04.04 20:45

tak ještě já

fotky z Barborčiných narozek jsou opravdu „k sežrání“, doporučuju vřele k nahlédnutí, jo to jste si to museli krásně užít…
Jo, a Vítek v terénu mi připomněl, že dneska měla vlastně Verunka taky svůj velký den, neboť, protože je stále nechodící, byla dneska poprvé pořádně a dlouho v terénu na zemi - lezla si na zahradě u babičky po trávě a byla z toho travního materiálu tak unešená, že ho pořád přebírala prstíkama a zapomněla ho ochutnávat, což jsem teda byla ráda, takže jsme byly spokojené obě dvě.....
Chillie, ten vandr musel být opravdu dobrodrůžo, to vám moc přeju, že jste si to takhle užili i s taťkou...­.....já už se zase nemůžu dočkat až vyrazíme na to kolo, snad příští víkend, má být hezky a taky už jsme konečně sehnali tu helmu a dostane ji Verča mimo jiné k narozkám, je krásná s netopýrama.......

Krásné narozeniny Renátce!!!

Eržika a Verunka

 
Anonymní  13.04.04 13:33

Ahoj,

máme pořád potíže s pc, takže vám všem dáváme najevo, že jsme na vás nezanevřeli :-)
Přejeme dodatečně všem miminkům - Barunce, Renatce a dalším oslavencům všechno nejlepší k jejich narozeninám, ať jsou moc spokojení.
Mishicko - deníček je zase skvělej, pobrečela jsem si.
 J+V

 
Anonymní  14.04.04 07:22

Ahoj holky,
dneska máme doma oslavence:-)) Ještě spí, protože včera uspával Lukáš a když jsem přišla ve 21:15 domů, Renča ještě nespala. Tak jsem ji dala do postýlky a do 5 minut byla tuhá. A manžel furt tvrdil, že není ospalá, to mě pobavil.
Asi jako každá z vás, tak i já mohutně prožívám jednoroční oslavu. Včera jsem taky hodně vzpomínala, že před rokem v 11 dopol. jsem jela poprvé „rodit“, ale nebylo to úplně ono, tak mě poslali domů s tím, že se do večera určitě uvidíme:-)) Doma jsem objevila papírek, na který můj pečlivý manžel zaznamenal nejdůležitější události okolo porodu. Docela jsem se nasmála, je to stručně a jasně:-)) 13.4. 17:30 - na sál, 17:45 - píchli vodu, 14.4. 1:03 - máme Renču!! Taky jsem si pobrečela při prohlížení fotek a videa. Jsou to slzy štěstí, dojetí a pýchy, že mi bylo dopřáno mít takový pokládek!!! Nic se tomu nevyrovná, jsou to opravdu ty nejsilnější emoce, co můžou být. Chlapi to tak neprožívaj, teda aspoň ten můj ne. Kdyby jenom věděl, jak to se mnou cvičí:-))

Pamatuju si přesně, když jsem zjistila 2//. U mě to nevyvolalo výbuch radosti, spíš naopak. Doma byl táta, ale tomu jsem nic neřekla a telefonovala příteli. Zrovna ten den jsem se vrátila z pohovoru v jedný firmě, kde by mě bývali vzali, tím míň se mi těhotenství „hodilo“. Začala jsem přemýšlet o miniinterupci. Ale byla jsem z toho tak nešťastná, že bych měla tu malou fazolku zničit, že jsem to hnedka pustila z hlavy. Tak takhle to bylo u nás, žádná sláva. Dneska jsem moc ráda, že jsem tenkrát nezmatkovala, bylo to jednoznačně nejlepší rozhodnutí v mým životě!!

Pavlína a jednoroček Renča

Vložit nový komentář