Moc bych si příla miminko, ale...

 Vydáno: 09.03.03

Ahoj všichni,
už nějakou dobu navštěvuji emimino a dnes jsem se poprvé rozhodla poslat také příspěvek. Je mi 22 let a vv poslední době moc myslím na to, že bychom si mohli s přítelem pořídit miminko.

Jsme spolu 4 roky a dvaroky spolu bydlime. Problém je ale v tom, že přítel nechce o svatbě či o dítěti ani slyšet. Pořád mi říká nebo, já si Tě vezmu, neboj miminko mít budeme, ale ne teď. Učinila jsem už i pokus o otěhotnění, bohužel se nezdařilo, takže zase pěkně papám prášky.

Nejhorší na tom všem je, že se mě každý vyptává, kdy už se konečně vezmeme a kdy pořídíme mimčo. V práci mi omílají každý den to samé. Jsem z toho už nešťastná.

V práci mám kolegyni, je jí 30 a má dvě děti, 9 a 3 roky. V tom není ten problém, ten je v tom, že mě nikdo nebere, jsem ještě mladá, ničemu nerozumím, tak si nezasloužím pořádný plat Pracuji jako účetní a můj výdělek je 7 500,–- čistého měsíčně. A to je docela málo, na to, jak zodpovědná práce to je. Kolegyně, ve firmě je o tři měsíce déle než já má o 5 000,–- víc, a nechce se mi věřit, že by to bylo proto, že má děti. Vždyť má taky manžela, tak proč je mezi námi takový rozdíl. Vycházejí jí vstříc, může si chodit do práce v kolik chce, odcházet také kdy chce, třeba v poledne a nemusí se nikomu omlouvat ani to zdůvodňovat. Dnes dokonce nepřišla vůbec, protože neměla auto, tak nemohla skloubit návštěvu lékaře a práce, tak prostě zůstala celý den doma. Každou chvíli je s nimi doma a já musím dělat stále za stejný plat všechnu práci za ni.

Tak si říkám, jaká by to byla pohoda, byla bych s bříčínkem doma a užívala bych si zaslouženého klidu. Máte někdo podobnou zkušenost?

Já bych si miminko tak moc přála a situací v práci je to ještě umocněné, přece nejsem vadná???

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  10.03.03 12:59

Ahoj, sice nevim jak se jmenuješ, ale to nevadí. Já pracuji v podobnym oboru jako ty, jsem vdaná a o mimčo se snažíme tak doufám, že nám to vyjde. Chtěla jsem ti jen napsat, aby sis to tak nebrala, můj manžel miminko vůbec nechtěl. Je to tak měsíc zpátky, ale teď by ho chtěl strašně moc. Nevim čím to může být, ale chodila jsem doma často na internet a ukazovala mu ty nádherný miminka a velký bříška. Možná je to v tom.Ale každý chlap je jiný. A jen tak mimochodem: až půjdu na mateřskou tak už se sem nevrátím taky kvůli kolegyním :-( Zatím se měj

 
BDanca
Kecalka 198 příspěvků 11.03.03 14:05

Ahoj,
měla jsem to stejné jako ty. V mých 22 letech jsem se chtěla vdávat a můj nastávající o tom nechtěl ani slyšet. Vzhledem k tomu, že jsme spolu chodili 7 let a z toho 1 rok spolu žili, tak jsem si říkala, že je to prostě normální. Dala jsem mu nůž na krk a byla svatba. Ale o dítěti začal přemýšlet až 5 let po svatbě. Dnes je mi 29 a manželovi 31 a teprve poslední rok mluvíme o miminku.
Tím jsem jen chtěla říct, že u chlapů je potřeba , aby k tomu dospěli sami. Někdy je dobré, když je popostrčíme, ale ne moc, abychom je nepolekali. V tvém případě ho chápu, protože je opravdu ještě hodně mladý na dítě.
To je můj názor, Daniela

 
Anonymní  12.03.03 10:24

No mě jen přijde divný, že jednou mi řekne, že není na dítě zralý a o měsc později ho chce. Já si myslím, že to „malé“ popostrčení může někdy znamenat hodně. Zlatka

 
Anonymní  16.03.03 17:27

Ahoj Zlatko, napíšu Ti svůj názor i když se Ti asi nebude moc zamlouvat. Když mi bylo dvacet tak jsem měla dva roky „vážnou známost“. Začali jsme si zařzovat vlastní bydlení, okolo mě začali kamarádky hromadně rodit děti a mě to připadlo nefér, že já ještě pořád nic. Začala jsem tlačit na partnera jak se svatbou tak s mimčem. Byla jsem jak posedlá. Vidina bílých šatů a kočárku mě stále víc umocňovala, abych to popoháněla jak to jde. V práci taky nic moc, těhotenství by mi moc pomohlo. ALE!! Naštěstí jsem se probrala a uvědomila si, že problémy v zaměstnání řešit mateřskou není to pravé ořechové a dala jsem výpověď. Našla jsem si zaměstnání, které mě uspokojovalo i finančně /nijak závratnou sumou, ale bylo to lepší než předtím/ a starší kolegině mi taky trochu otevřela oči. S přítelem jsme se rozešli, protože mi řekl, že chce holku, která na něj nebude denně tlačit a že si myslí, že je ještě času dost a že na mě už nemá nervy. A měl pravdu! Teď je mi 26 let a už to vidím úplně jinak. Užila jsem si toho supr věku, kdy ještě můžeš ponocovat, užívat si trochu jinak než v sedmnácti. Sama už jistě vidíš, že se bavíš trochu jinak než dřív. Je to takový duchaplnější. Kdybych tenkrát ve dvaceti měla dítě a manžela tak bych „zahodila“ pár krásných let. Na běhání kolem plotny, v noci nespat a strachovat se o mimi, sbírat po bytě poházený ponožky a svršky, tahat tašky s nákupem a doma začínat druhou směnu, . . na to máš ještě čas. Pamatuj, že si toho užiješ po celý zbytek života.
Teď to vypadá, že jsem proti rodině, ale to ne. Jsem rok vdaná, 10 měsíců se snažíme o mimi a maximálně mi vyhovuje můj rodinný život. Vím, že jsem udělala dobře, že jsem počkala se svatbou a tak. Moje stejně stará kamarádka už má jedno dítě ve škole a druhé půl roku na světě. Kolikrát přizná, že měla počkat.
Važ proto svá rozhodnutí a nežeň se do ničeho bezhlavě. Dost jsem se rozepsala promiň, ale jsem strašně ukecaná a neumím být stručná. Měj se krásně a netlač na pilu. Mimi by měli chtít oba, o to je to pak krásnější. Zuzana

 
Anonymní  17.03.03 08:32

Plně s tebou souhlasim ale my chceme oba to mimi. Já si myslim, že každý člověk tohle cítí jinak. Mám kamarádku je jí 27 let a ta tvrdí, že je na děti mladá, tady vidíš že každý člověk je jiný a já to cítímtaky jinak. Máš prvdu v tom, že se mi v práci nelíbí, ale bohužel když dám výpověd tak tady budu mít peklo. Mě by nevadilo mít mimi, já mám děti ráda a mimochodem tenhle měsíc jsme se snažily a bohužel se to nepovedlo. Jsem ráda , že jsi mi napsala Zlatka

 
Anonymní  26.03.04 11:27

Ahoj
Až teď jsem si přečetla tvůj příspěvek.

Já mám malinko jiný problém, ale je podobný tomu tvému.

Je mi 20 let a mám přítele o rok staršího než jsem já. Chodíme spolu skoro 5 let a žijeme spolu u mých rodičů rok.

Na leden 2005 máme naplánovanou svatbu, ale byl to spíše můj nápad, a můj kluk uznal, že je to jedno, když už máme stejně jednu domácnost.

Já bych si strašně přála miminko. Můj kluk mi sdělil, že on taky, ale ne teď. Že by to bylo lepší, až budeme bydlet sami (ale s rodiči si bezvadně rozumíme a oni jsou každý víkend pryč, a za rok taťka půjde do důchodu, takže dokonce budou na chalupě celé léto.), že nemáme dostatek peněz, já si myslím, že to docela jde, a tak dále - znáš mužský výmluvy.

Doma mi rodiče a babička a tisíc dalších příbuznej říkají, že mám dost času, že mi nic neuteče a bla bla bla. Do práce jsem nastoupila před půl rokem, a kolegyně, trochu moje šéfová, mi těhotenství „zakazuje“. Pořád říká, že bych jí to přece nemohla udělat, že jí strašně pomáhám a tisíc dalších řečí. Jenže já už mám pocit, že jí dělám dost práce a ona díky tomu se trochu ulejvá a chodí kecat s jinou kolegyní a já makám a makám, shodou náhod taky za 7500,– čistého jako asistentka.

Myslím, že jsi, podobně jako já, víc mateřsky založená. Já bych taky už nejradši chovala, ale společnost, která mě obklopuje, to neuznává.

Ale asi bychom s tím měli něco dělat, ale kdo ví co…

 
Shirin
Kecalka 215 příspěvků 26.03.04 11:56

Ahoj holky!!!
Neda mi to se pripojit.Je mi 22 let a mam skoro dvouleteho chlapecka.Je tim nejlepsim co nas s manzelem kdy v zivote potkalo.A ted se prave snazime o druhe.NENI pravda, dite=nudny zivot aneb jak se casto rika, zkazeny zivot.Je to jen na nas jak se k zivotu s prckem postavime.Zivot jen dostane jiny smer .A dnesni materska muze byt opravdu krasnym obdobim(detske plavani, materska centra,,,spousta dalsich aktivit)Pravdou je, ze dnesni spolecnost opravdu mlade maminky prilis nebere.Musim dodat, ze muj chlapecek byl moc a moc chtene dite.A je fakt, ze je treba ty nase chlapy nekdy trochu popostrcit.My jsme se s manzelem dohodli, ze se vezmeme, az bude mimisek v brisku.
Takze pokud citite ty materske pudy, mezi partnery vse klape a dite chteji oba!!!!!, tak opravdu neni ceho litovat.Ale souhlasim s holkami, ktere maji jiny pocit, ze je to opravdu jen a jen NA KAZDEM Z NAS.

Preji moc stesti, at uz se rozhodnete tak nebo tak!!
Shirin a Sammy

 
Anonymní  30.11.04 09:37

Ahoj, já jsem na tom stejně jako. Můj partner nechce o mimču ani slyšet.Jsme oba ještě mladí, ale já si nemyslím, že by to měla být nějaká překážka. Vždyť minulá generace měla děti už v 17 letech. Takže jsem si došla k doktorce, aby mě napsala vitamíny pro těhotenství a partnerovi tvrdím, že je to antikoncepse. On tomu moc nerozumí, tak se mě víc nevyptával. Tento měsíc jsem vy:,–(ila prášky a teď už budu jen čekat, jak to všechno dopadne. A když se mi to podaří, tak mu povím, že i prášky někdy zklamou a nejsou 100%. Vím, že by si to měli přát oba dva, ale s jeho a možná i s tvým manželovým přístupem by to bylo tak ve 30 letech, což nepočítám dobu snažení. I když je to ode mě nehezký, tak věřim, že až mě uvidí s bříškem, tak změní názor. Buď udělej to co já, nebo ho budeš muset nějak jinak přesvědčovat. Držím nám oběma palečky a přeji nám i ostatním, co jsou v podobné situaci brzká bříška. Martina

Vložit nový komentář