Moje druhé těhotenství

čolíto93  Vydáno: 30.09.16

Deníček na to, abych se vypsala s obavami a tím, co se stalo. Není to ani tak kvůli tomu, aby mě někdo litoval, ale spíš kvůli tomu vypsat se z toho, co mě trápí. Je to až paradox, že to dokážu až teď a stejně to pořád bolí stejně jako tenkrát.

Je to už víc jak dva roky, kdy jsem se s kolegyní v práci bavila o tom, že nikdy nechci děti, že mi stačí můj synovec a neteř na to, abych byla spokojená a užila si děti bez starostí. Náš rozhovor proběhl chvíli po tom, co jedno malé dítě ztropilo svojí matce obrovskou scénu kvůli tomu, že mu nechtěla něco koupit. Tenkrát jsem ještě ani ve snu netušila, co se stane za pár dní.

Tenkrát se mi zpozdila menstruace, bylo mi špatně, byla jsem hrozně náladová a vznětlivá. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu, myslela jsem že mám jen divné období, ale moje matka si ze mě pořád utahovala, že jsem těhotná. Rozčilovalo mě, že si to myslí, přece jen dle mě to bylo nemožné, s tehdejším přítelem jsme se pečlivě chránili (kondomem), nezanedbali jsme nic, dítě jsme nechtěli.

Když mi těhotenství předhazovala již několikátý den po sobě, na truc jsem si koupila těhotenský test, aby mi s těmi řečmi dala konečně pokoj, když uvidí, že test je negativní. Ještě ten den jsem si ho udělala a jaký bylo pro mě překvapení, když na mě vykoukly //. Nevěřícně jsem na test koukala a nevěřila tomu, přece jsme se poctivě chránili, takže jsem řekla, že test je asi chybný a rozhodla se, že za dva dny test zopakuji. Ale byl pořád pozitivní. Nevěděla jsem, co dělat, věděla jsem, že přítel dítě nechce a ani já ho nechtěla, ale o potratu jsem neuvažovala ani na chvilku.

Objednala jsem se tedy k doktorce s tím, že jsem doufala, že těhotenství ona vyvrátí, ale zároveň jsem o výsledku testu informovala svého přítele. Byl stejně jako já zaskočený. Ten den jsme se neviděli, šla jsem do práce, ale ještě ten den, mi napsal smskou, že dítě prostě nechce, že chce cestovat atd. a že mám jít buď na potrat, nebo se rozejdeme. Bolelo mě, co napsal, a tak jsem mu o pauze zavolala, že na potrat nejdu, a že tedy zůstanu s dítětem sama. Že on rozhodl jak to bude, a má zapomenout, že vůbec já i to malé žijeme. Ten den se mnou už nic nebylo, bylo mi do breku.

Druhý den jsem za doprovodu své matky tedy šla k doktorce, která těhotenství potvrdila s tím, že jsem v 5. týdnu těhotenství. I mi ukázala tu malou tečku, která představovala počínající těhotenství. A ve mně se všechno zlomilo a pomalu jsem se začala smiřovat s tím, že budu matka a začínala se na to těšit. Moje rodina mi byla obrovskou oporou a těšila se zároveň se mnou na to malé, co se potom narodí.

Po pár dnech mě navštívila matka mého bývalého, jen proto, aby mi řekla, že její syn nic nemá ani nevydělává a že z jejího platu se alimenty vyměřovat nebudou. Dokonce mi nabídla peníze na potrat. To byla pro mě poslední kapka a vyhodila jsem ji s tím, že na potrat nejdu. Že on nebude ani uveden v rodným listě a že peníze nechci. Že je to moje dítě a když on se zachoval tak, jak se zachoval, tak pro mě neexistuje. Druhý den však jeho matka přišla znovu i s druhým synem a začali mi vyhrožovat, že když se tedy dítě má narodit, budou se soudit, aby ho dostali do své péče.

Jen jsem nevěřícně koukala, co můj bývalý své matce nalhal, najednou jsem byla já ta špatná, která chtěla dítě a udělala jsem prý všechno pro to, abych ho měla. Opět jsem je vyhodila s tím, že dítě se ještě ani nenarodilo a že mají vypadnout.

Od té doby jsem se ale bála, že o to malé nakonec po porodu přijdu. Byla jsem na tom psychicky špatně, ale zvládla jsem se uklidnit a stát se silnou. Od jejich rodiny byl pokoj a já byla rozhodnutá bojovat do poslední chvíle o to, aby to malé bylo se mnou.

Jak čas běžel, kupovala jsem pomalu věci, měla jsem dost času, protože díky silným křečím a krvácení jsem se dostala na neschopenku a už jsem se do práce nevrátila. Těšila jsem se a i přes to, že mi vždy bylo líto, když jsem viděla těhotné s partnery, byla jsem rozhodnutá, že tomu malému nebude nic chybět.

Když jsem se dozvěděla, že čekám kluka, měla jsem obrovskou radost. Bylo to moje přání a najednou se vyplnilo. Už jsem se viděla, jak budu vozit kočárek a i jméno jsem měla vybrané, cítit kopanečky bylo krásné a já si to užívala.

V 36. týdnu však přišlo něco, co mě srazilo na kolena. Bylo zrovna 9. prosince a já přes den necítila malého. Nijak jsem se moc nevzrušovala, vždycky byl akční spíš večer a říkala jsem si, že to přijde. Když ale ani v jeho obvyklou hodinu nic nebylo, rozhodla sem se, že pojedu na pohotovost do své porodnice malého zkontrolovat. Vzala jsem si to nejdůležitější, kdyby mi třeba vyvolávali porod, nebo mě hospitalizovali a jelo se. Ještě cestou jsem k malému mluvila a matce řekla, co mi pak má přivést do porodnice pro něj, kdyby ho chtěli vyvolat už teď.

Sestřičky byly milé, daly mě na ozvy a pak na ultrazvuk. Začínala jsem být ale nervózní a nikdo mi nechtěl nic říct. Musela jsem čekat na nějakou další doktorku, která znovu vyšetřila ultrazvukem. A pak přišla ta zdrcující zpráva, že malému přestalo bít srdíčko, a že se už nedá nic dělat. Najednou jsem nevěděla, co a jak se se mnou děje. Pořád na mě mluvili a mluvili, vysvětlovali, co a jak bude dál, ale já je nevnímala.

Přemístili mě na porodní sál do takového pokojíku, kde jsem byla sama. Moje matka se strejdou jeli domů a všechno, co jsem měla na Tomáška připravené, schovávali. Za mnou na pokoj chodila každou chvíli asistentka i doktorka, po zavedení tabletky na vyvolání porodu a ptali se, jak mi je, jestli už nastupují bolesti, aby mi pak dali epidurál atd. Skoro jsem je nevnímala. Bylo pro mě hrozné slyšet rodící matky, u kterých následoval dětský pláč a vědět, že já to nezažiju, protože Tomášek plakat nebude.

Jak čas běžel, přicházely i bolesti, šlo to i docela rychle. Chtěla jsem jít na záchod, ale už na to nebyl čas, po tom, co mi odpustili plodovou vodu, jsem začala rodit a malý byl venku.

Do poslední chvíle jsem doufala, že se doktorka na ultrazvuku spletla, že Tomášek přece jen začne brečet a že to bude v pořádku. Ale bohužel se tak nestalo a já začala brečet. V tu chvíli se mi prostě zhroutil svět.

Doktorka se mě potom ptala, jestli chci Tomáška vidět, ale já to nedokázala. Chtěla jsem pouze vědět, jestli to byl opravdu kluk, což mi potvrdili a řekli i, že měřil 50 cm a 3020 g. A i to, že na první pohled není vidět, proč se to stalo.

O pár hodin později mě převezli na gynekologii, kde jsem strávila bezesnou noc. Ráno jsem se ptala sestřiček, kdy mě pustí domů, ale řekli, že to záleží na výsledku krve. Ty přišli špatný, měla jsem krev hustější, takže si mě tam chtěli nechat a dávat mi léky, aby mi někde nevznikla trombóza, ale protože měli pouze jednu volnou postel, a po mém incidentu s nově přijatou pacientkou, která šla na potrat se rozhodli, že mě pustí hned, s tím, že si budu píchat injekce a bude mě hlídat obvoďák.

Přijít domů a vidět prázdná místa tam, kde jsem měla postýlku a další věci pro Tomáška, bylo hrozné. Čekalo mě hodně nocí, ve kterých jsem spala sotva pár hodin, a protože jsem na tom byla psychicky špatně, nedokázala jsem vyjít ven a myslela dokonce na to, že život ukončím. Byla jsem nucena jít k psychologovi a následně i k psychiatrovi, to jsem snášela ještě hůře, protože jsem si nepřipadala jako blázen a po dvou návštěvách jsem tam odmítla chodit. V noci jsem spala pouze díky práškům na spaní a ven prostě nevycházela. Jakýkoliv malé dítě, nebo kočárek byly muka a já se sesypala.

V únoru jsem se musela vrátit do práce, což znamenalo odstavit prášky na spaní, abych byla schopná vůbec ráno vstávat. Byli na mě hodní, brali ohledy, ale přesto pro mě bylo hrozné kolegům říct, co se stalo, když se ptali, kde mám dítě a vídat matky s dětmi.

Pracuji jako pokladní, takže se tomu vyhnout prostě nešlo a myslela jsem, že to nezvládnu, že skončím v blázinci. Navíc, když jsem se dozvěděla, že jeden kolega o mě šíří lži, že jsem Tomáška dala hned po porodu k adopci. To byla pro mě poslední kapka, a když jsem ho v práci potkala, začala jsem na něho řvát jako šílená. Nevnímala jsem, že jsou okolo zákazníci, jen jsem na něho řvala a řvala a řekla, že ještě jednou se dozvím, že něco takového šíří a přijde o veškerý zuby, co má.

Po pár měsících jsem se dala dohromady s novým přítelem, začínala být šťastná ve vztahu, ale pořád to bylo těžké a měla jsem dny, kdy jsem nic nezvládala, byla protivná na všechny okolo mě. I když mi přítel psychicky pomáhal a byl mi oporou, připadala jsem si jak v bludným kruhu a toužila hlavně po dítěti. Pitevní zprávu o Tomáškovi jsem stále neměla, takže jsem ani nevěděla, co se stalo.

Po roce, co jsem přišla o Tomáška, pro mě nastala další zkouška. Sestřenka mého přítele porodila a já o pár měsíců později přišla do styku s její dcerou. I přes mé protesty jsem ji dostala do náruče a já brečela a brečela. Bylo to poprvé, co jsem přišla do styku s malým dítětem a dokonce ho měla v náručí a to bylo na mě až moc.

O pár měsíců později se nám s přítelem stala nehoda, kondom praskl, a my si řekli, že prášky „po“ brát nebudu a uvidíme, jak to dopadne. Přítel chtěl na mimi pracovat až za rok, ale kdyby se stalo, tak by se stalo.

Asi po týdnu mi začalo být zle, bolely mě hrozně prsa, pořád jsem chodila na záchod. Doufala jsem, že se podařilo, ale víc jsem to přikládala mé touze po dítěti, než pravému těhotenství.

Den před očekávanou menstruací jsem si přece jen ale udělala test, ale byl negativní. Začala jsem brečet, tolik jsem doufala, že se nehoda ujala. Když jsem ale test po nějaké době vyhazovala a oči mi přitom opět padly na test, byla jsem překvapená. Najednou tam na mě koukala i strašně slabounká druhá čárka. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale opět jsem začala doufat, že se přece jen menstruace nedostaví.

Když se opravdu menstruace zpozdila, začala jsem obden testovat a vždy vyšly //. Ale pokaždé byla ta druhá čárka strašně slabá. Po týdnu jsem už nevydržela a šla k doktorce s tím, že nemám menstruaci, ale mám pozitivní test. Doktorka mě vyšetřila, ale nic vidět nebylo. Zase jsem měla strach, že testy jsou vadné, nebo to bude mimoděložní.

Za pár dní jsem volala doktorce na výsledky krve, které těhotenství potvrdily, a já s nervozitou čekala na ultrazvuk, jestli bude prcek vidět, nebo ne.

Jaká byla pro mě úleva, když se na ultrazvuku ukázalo počínající těhotenství. Oddechla jsem si, že je v děloze, a tudíž snad vše tak, jak má, a začínala se i s přítelem těšit, i když před rodinou jsme to tajili.

Čas opět začal ubíhat a prcek rostl, ale zároveň s ním i obavy, jestli tentokrát bude vše v pořádku. Konečně jsem dostala i pitevní zprávu. Nyní mi dělali více testů. Mezi nimi i test na srážlivost krve, ze kterého se zjistilo, že mám trombofilii, která se začala teď řešit.

Dozvěděla jsem se, že čekám holčičku. Sice první pocit bylo zklamání, protože jsem si přála syna. Ale na prvním místě pro mě je, aby Viky byla už v pořádku a neopakovalo se to samé, co s Tomáškem.

Nyní jsem ve 23. týdnu těhotenství a zhruba týden si píchám fraxiparin na ředění krve a neustále hlídám pohyby. Jakmile je Viky déle v klid, u začínám být nervózní. Nejvíce mě vyděsila zhruba před týdnem, kdy se za celé ráno ani nehnula, vůbec jsem o ní nevěděla a už jsem chtěla jet k doktorce, začala jsem mít strach, že se s Viky něco stalo, nešlo mi ji ani nijak probudit.

Začala se hýbat, až když přítel před odjezdem zkoušel, jestli se pohne. Nedokážu ani říct, jak se mi ulevilo a z očí mi začaly téct slzy, měla jsem už hrozný strach. Od tý doby je Viky sice hodná a pravidelně kope, když je klidnější, tak se nechá probudit, ale ten strach tam pořád je. A asi zmizí teprve, až se Viky narodí. To bude až v lednu, což je pro mě hrozně dlouho a trochu se bojím, že se strachem o Viky zblázním.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
habet
Kecalka 447 příspěvků 30.09.16 01:26

:( chjo, takovéto věci se stávat prostě nemají. Sama jsem kdysi prodělala zamlkly potrat (po dlouhém snažení a ivf vysněná dvojčátka) a moc dobře si pamatuji, jak mi tenkrát bylo. Také jsem do poslední chvíle doufala, že se doktoři spletli. Ale to co potkalo Vás, ani si nedokážu představit tu bolest :hug: snad ji čas dokáže trošku otupit.
Kazdopadne zkuste mrknout po bazarcich po přístroji AngelSounds. Používala jsem ho pak při obouch následujících těhotenstvích a hodně mi přidal na klidu, je to přístroj na poslech srdíčka.

Přeji Vám, ať se Viky v bříšku daří a v lednu držíte ukřičenou princeznu v náručí. Tomášek nad ní určitě drží ochranou ruku :kytka:

 
Ba412
Kecalka 102 příspěvků 30.09.16 06:42

Ach jo trombifilie je potvora, nevite o ni a pak zpusobi tohle…
Takze HA je pro vas tabu, pokud nechcete skoncit s trombozou nebo mozkovou prihodou
Hlavne ze ted uz jste v peci hematologu a ti urcite vase tehotenstvi ohlidaji.
Drzim pesti

 
Mirek Koj
Povídálka 42 příspěvků 30.09.16 06:44

Dobré to dopadne :srdce: :srdce: kupte si přístroj na ozvy. stačí přiložit a budete v klidu. moji kamarádce a traumatem to hodně psychicky pomohlo :mavam: :mavam:

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18613 příspěvků 30.09.16 07:13

Držím palce, určitě se dočkáte zdravé holčičky :kytka:… A jak už tu někdo radí, pořiď si Angelsound, taky ho mám a díky němu jsem mnohem víc v klidu. :palec:

 
NapoleonovaDesire
Kecalka 199 příspěvků 30.09.16 07:25

Preji ti, abyste byly obě zdravé a šťastné!!! :srdce: Ale nemysli, až se to zlatíčko narodí, ten strach bude ještě tisíckrát větší a už navždycky… :srdce:

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 30.09.16 07:47

Strašně ti držím palecky. :srdce: snaž se nemyslet na nic špatného uvidíš ze tvůj andilek :andel: ti pošle z nebe zdravou holčičku která bude vydávat za dvě. Tvůj oprávněný strach naprosto chápu ale myslím že právě ta tva trombofilie mohla zavinit to co se stalo s Tomáskem drž se moc Ti držím palecky a těším se v lednu na deníček o krásném porodu tvé zdravé holčičky. :hug:

 
reinkarnace
Závislačka 3763 příspěvků 6 inzerátů 30.09.16 08:25

Teeeda deníček jsem četla jedním dechem. moc ti přeji pohodový porod a zdravé miminko! co mě šokovalo nejvíc byla neprofesionalita v nemocnici - umístit tebe a ženu co jde na potrat do jednoho pokoje je naprosto nepřípustné (byť by měli udělat dočasně z dvoulůžkového pokoje třílůžkový (což se běžně děje při větším počtu rodiček) to teda nepochopím, čím ty sestry přemýšlely :zed:

 
Šťopík
Ukecaná baba ;) 1282 příspěvků 30.09.16 08:55

Je to hrozné, čím si některé ženy musí projít… :,( Jste silná ženská. Moc Vám přeji, aby Vaše druhé těhotenství už proběhlo bez problémů a ať jste brzy se svou malou a zdravou holčičkou :srdce:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 30.09.16 10:06

Držím palce, určitě to vyjde, doktoři tě pohlídají.
Jinak deníček je moc pěkně napsaný stylem, který mi sedí, dobře se to četlo. Jsou tam pěkně popsané emoce, ale bez toho, že bys je čtenáři nutila horem spodem. Je vidět, že nejsi žádná afektovaná hysterka. Neboj, zvládnete to, ty a přítel. A doufám, že vám to bude klapat i ve vztahu.

 
Pracovitá
Kecalka 443 příspěvků 30.09.16 10:11

Ahoj, letos 8. dubna jsem přišla v 36tt o miminko. Měl to být také chlapec.
Je to snad to nejhorší na světě, co se může stát. Kdo to nezažil, tak to nikdy nemůže pochopit.
My to máme přes Car. Jinak nám to nejde. Zrovna včera jsem byla na embryotransféru. Vím, že ať vyjde toto nebo příští pokus, tak se celou dobu budu strachovat, jestli se nepřestane hýbat.
Držím ti palce, ať se mimčo narodí tak jak má a hlavě ať je zdravý

 
Kissminka
Kecalka 470 příspěvků 30.09.16 10:26

@reinkarnace to bylo první, co mě napadlo, jak ji mohli dát na pokoj s ženskou, která šla na interupci. Absolutně neempatický personál, je jim to naprosto jedno. A to je tak asi všude. Personál by měl být v těhle případech vyškolen, když je to nenapadne samotné. Místo toho, aby ji tam poslali psychologa, tak jí tam nastrčí toto. Hned jsem si vzpoměla, jak mě z jipky umistíli po porodu mrtvého miminka a druhého ve velmi těžkém stavu, nakonec taky umřel na porodní oddělení. Když tam člověk viděl ty malé pojizdné postýlky, myslela jsem, že se zblázním. Bylo to ve Zlíně. Naštěstí mi tam ještě nestihli dát další rodičku s miminkem. Neměla jsem na nic sílu, ještě jim něco říkat, svěřila jsem se rodině a ti požádali, aby mě hned přeložili na ženské oddělení.

 
Kissminka
Kecalka 470 příspěvků 30.09.16 10:28

Moc ráda bych Ti chtěla popřát, zdravé, krásné miminko a v životě už jen samou radost. :kytka:

 
panenka87
Extra třída :D 13098 příspěvků 30.09.16 10:29

Strašně moc moc přeji, ať je vše v naprostém pořádku! A taky že bude! :srdce:

 
čolíto93
Kecalka 306 příspěvků 30.09.16 10:32

@reinkarnace prave co si vzpominam tak jsem byla na pokoji kde byly 3-4 postele v ostatnich pokojich nevim. Slecnu prijali rano po tom co se vystridali smeny. Jinde misto nebylo. Tak ale aspon jsem mohla jit domu drive tam bych to nevydrzela. Ale po vystupu se slecnou (slyseli me az na sesterne a to sem byla uplne na konci chodby) jsem cekala uz na sesterne nez si pro me mamka prijela. Ono tenkrat slecna udelala chybu ze priteli po telefonu vycitala ze je tehotna a nenecha si znicit postavu a ja to psychicky nevydrzela. Spis je div ze jsem jen na ni rvala a nevrhla se na ni

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 30.09.16 11:02

Jeden z malé hrstky deníčků, který mě rozbrečel… Chci ti říct jen jedno a to si prosím pamatuj!!! Já jsem poslední trimestr pohyby dítěte prakticky necítila vůbec. Byly slabé a strašně nepravidelné. Některé dny jakoby tam vůbec nebyl. Narodilo se mi zdravé a neuvěřitelně HODNÉ dítě. Takže když nebudeš holčičku cítit, může to být opravdu tím, že tě čeká hodné vzorné miminko, jako je to moje :D Zrovna včera jsme jeli narvaným MHD, ve kterém se spolu se mnou tísnily další čtyři kočárky. Už nevím, který z těch prcků spustil jako první a postupně se přidali všichni. řvali jako paviáni - kromě jediného - toho mého kliďase. Znechuceně a výhružně se po nich podíval jako by říkal, „sakra nedělejte nám tu ostudu!!“ Bylo to fakt legrační. Vím, že to je strašně těžké, ale opravdu je pro miminko hrozně důležité, abys byla v klidu a „myslela pozitivně“. Ničeho se neboj! Však blesk neuhodí dvakrát do stejného místa :mrgreen: Neboj a těš se na holčičku! :mavam:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7849 příspěvků 30.09.16 11:35

Ze srdce ti preji, aby se tvoje holcicka narodila zdravá a delala ti radost :srdce:

 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 30.09.16 12:24

Nezažila jsem to, moc doufám v to, že to ani nezažiju, takže nepochopím, co se v ženě odehrává, když na to přijde. Ale protože jsem matkou dvou dětí a třetí na cestě, tak tuším, ebo si dovedu představit, jak strašné takováhle věc musí být, už jen to rodit mrtvé dítě, u kterého víš, že neprojeví žádnou známku života. Nedávno se toto stalo mé kamarádce a jen díky ní a jejímu povídání člověk nahlédne do duše, co a jak žena prožívá. Je to něco strašného a je mi moc líto, že se takovéhle věci dějou, že musí matka přežít své vlastní dítě. Už vám přeji jen samé štěstí, donošené, zdravé dítě, vždycky už budete mít dvě děti, i když jednoho andílka, ale opravdu ze srdce vám přeju, aby jste byli šťastní a opět jste se mohla radovat z obyčejných věcí, úsměvu malé raubířky, třebas i do dalších let malého raubíře a váš dům byl plný dětského smíchu a zdraví!!! Soucítím, držte se!

 
Sněženka25
Závislačka 2613 příspěvků 12 inzerátů 30.09.16 13:22

Moc smutný deníček…Je to jistě tou trombózou, nechápu, proč nepošlou každou holku před braním HA nebo alespoň na začátku těhotenství na hematologii na vyšetření (tedy vlastně chápu - stojí to peníze - ale lecjaká maminka by si vyšetření i zaplatila)… Já měla podobný průběh, ve 34.tt jsem přestala cítit pohyby a měla kontrakce, byla jsem týden pod kontrolou a prý vše v pořádku a šla jsem domů…nakonec se malý narodil přesně v termínu, ale vážil jen 2 kg a měl různé komplikace, prý jsme měli velké štěstí, že nám nezemřel, prý se strašně trápil v bříšku a hubl… po několika měsících jsem zjistila, že mám Leidenskou mutaci a pravděpodobně se mi udělala krevní sraženina na placentě nebo pupečníku a malý byl hladový a vyhublý… Mám také trošku strach z druhého těhotenství, ale uklidňuji se, že teď už se o té diagnóze ví, budu více pod kontrolou… Přeji, ať už se na tebe usměje štěstí a malá bude v pořádku :-)

 
reinkarnace
Závislačka 3763 příspěvků 6 inzerátů 30.09.16 13:35

@Kissminka s miminkem by ti tam nikoho nedali…když jsem tam dělala jako studentka, dávaly si tam na to velký pozor. Většinou tyto maminky nechávaly na pokoji samotné (a co nejrychlej je přesouvali do šestky) :hug: bohužel to tam bývá častý případ (právě proto že rizikové rodičky a miminka jsou posílány právě k nim kvůli super mediálu, který je nejlepší daleko široko…ale někdy ani to bohužel nestačí) tak se drž! :srdce:

 
čolíto93
Kecalka 306 příspěvků 30.09.16 13:56

@Sněženka25 tuto mutaci mam prave taky. Ja HA nedostala protoze matka mela embolii plic, takze preventivne ale to bylo vsechno a nikdo to neresil, az vlastne ted no. A to se doktorka v trombotickem centru strasne divila, ze se to zacalo resit az po 20tt a ne driv.

 
čolíto93
Kecalka 306 příspěvků 30.09.16 14:05

@Pracovitá to mi je strasne lito, zjistili ti co se stalo? Je fakt ze ten strach a hlidani pohybu je hrozny. Mam i od asistentky z porodnice (kdyz sem tam byla se registrovat)do­poruceno hlidat kdy je mala aktivni, jak dlouho a pri jakekoliv zmene proste jet, takze cekam kdy se pohyby ustali. Zatim vzdy kdyz je delsi dobu v klidu tak ji k pohybu vyprovokuju, kdyz by se mi nepovedlo ji donutit se aspon trochu pohnout tak bych proste jela. Myslim ze po tom co se stalo by me za hysterku nemeli.

 
Monika1P
Povídálka 12 příspěvků 30.09.16 15:27

Teda. To je hodně emotivní příběh. Tohle se nemá stát nikomu.. Si silná, že si to zvládla a přeju ti hodně štěstí. Jak už psali holky, blesk 2× neuhodí do stejného místa. Být tebou pořídim ten Angelsounds pro větší klid. Taky se těším na tvůj lednový deníček plný radosti a štěstí.

 
Lotuska
Kecalka 386 příspěvků 30.09.16 18:01

Díky, že ses podělila o příběh. Držím pěsti a upřímně přeji, ať má šťastný konec, resp. začátek - nové životní etapy s názvem mateřství. :srdce:

 
ChZuzka
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 30.09.16 19:30

:,( :,( Tomáška je mi líto :-( ale Viki to určitě zvládne ;-) holky jsou bojovnice :-)

 
Raspusha
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 30.09.16 21:09

Hodně smutnej deníček.. Přeji ti hodne štěstí i tvému miminku. To špatne sis uz vybrala. Ted uz te čeká jen to dobre.. :kytka:

 
Rozárka78
Závislačka 2869 příspěvků 1 inzerát 30.09.16 23:10

Preju at to dalsi tehotenstvi zdarne doklepete az do konce. K tomu strachu snad chci jen rict, ze porodem to neskonci, strach uz budes mit vzdycky, a velky… ale chapu jak to myslis. Tohle byla moje nocni mura, a snad i proto uz dalsi tehotenstvi „riskovat“ nechci. Drzte se!

Příspěvek upraven 01.10.16 v 23:15

 
xjuklickova
Závislačka 3251 příspěvků 2 inzeráty 30.09.16 23:40
:hug: :hug: :hug:
 
xjuklickova
Závislačka 3251 příspěvků 2 inzeráty 30.09.16 23:46

@reinkarnace. upřímně, byla jsem na UPT ze zdravotnich důvodů( velmi časne otehotneni po císaři) a lezela jsem na pokoji vybavenem pro deti a s maminkou po císaři, co ji nosili mimco na kojení. :cert:

 
DeniAgi
Nováček 1 příspěvek 01.10.16 00:04

Přečetla jsem Váš příběh jedním dechem. Muselo to být strašně těžké a jste silná žena, že jste to zvládla! :hug: Loni v říjnu jsem prodělala zamlklé těhotenství (mimi se vůbec neobjevilo, měla jsem en prázdný gestační váček) a také to oplakalo, přitom to bylo nic oproti tomu, co jste zažila Vy. O víkendu teď začínám 37.tt a při představě, že bych teď měla o miminko přijít, mi hrkají slzy do očí. Čekám 1.miminko, holčičku (splněný sen, holčičku jsem si vždy moc přála), na kterou se s manželem moc těšíme.
Nebojte se tentokrát Vám to těhotenství vyjde a v lednu budete mít svoji princeznu v náručí ;) Je strašné, co se stalo s Tomáškem, ale asi to tak osud zařídil z nějakého důvodu. Kdo ví, jak by se Vám do života motala rodina bývalého přítele a jak by to vše nakonec s Tomáškem dopadlo.
Držte se a snažte se teď nestresovat, aby byla Viky hodné miminko ;) Vše prožívá s Vámi. Takže přeji krásné těhulkování :*

 
MyDestinka
Kecalka 154 příspěvků 01.10.16 00:25

:hug: těším se na deníček, ve kterém nám napíšeš o Viky. Moc držím palce

 
Tris123
Kecalka 340 příspěvků 04.10.16 11:35

Je mi z toho moc smutno :,( hlavně proto, že sama jsem teď ve 36. tt a neumím si ani představit, co bych dělala, kdyby se mi přihodilo to, co tobě… asi bych se zbláznila :,( Moc mě to mrzí, neumím si představit, cos musela prožívat. Na druhou stranu je super, že se ti podařilo otěhotnět i podruhé bez problému a snad už bude vše probíhat v pořádku a malá se narodí zdravá :hug: přeji hodně štěstí :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček