Moje hledání

Anonymní  Vydáno: 11.08.16

Svůj deníček píšu anonymně, protože mám v plánu se s vámi podělit o něco ze své minulosti, co by vás mohlo zajímat a mně pomohlo znovu si připomenout a uvědomit věci, na které bych zapomínat neměla. Za mnohé z toho se stydím a nepřeji si, aby si někdo tohle všechno spojoval s mým nickem.

Dokončovala jsem 9. třídu základní školy a měla jsem za sebou trošku komplikované dětství. Vyrůstala jsem s nevlastním otcem, který nebyl zrovna nejšťastnější volbou mé maminky, což v podstatě věděla už od začátku. Přesto stále věřila, že se určitě změní. Dělal jí i nám dětem ze života peklo, křičel na nás kvůli hloupostem, chorobně lpěl na majetku a jako tatínka jsem ho nikdy nepřijala – nechoval se tak. Jenomže ten tatínek mi prostě chyběl…

Ani ve škole jsem to neměla snadné. Moje maminka byla vždy velmi skromná, nevýrazná, tichá a celý život byla tím, kdo neustále ustupuje (i ve vztahu se svým manželem, přičemž já jsem byla vždy na její straně). A pro mě byla v tomto prostě vzorem. Takže i já jsem byla taková, a proto jsem si také těžko hledala kamarády, byla jsem prostě jiná, „příliš hodná“. Takže jsem si prošla šikanou se vším všudy.

No ale v tomto věku už jsem prostě zatoužila po tom, abych někam zapadla, aby mě někdo uznával, a samozřejmě jsem se začala poohlížet i po osobách opačného pohlaví.

Ještě stále jsem však zůstávala dítětem, hrály jsme si se sestrou a při jedné takové nevinné hře v lese nedaleko vesnice, kde jsme bydlely, jsme narazily na chatku, která nás lákala k prozkoumání. Plížily jsme se kolem okénka, když v tom se před námi objevil vousatý, dlouhovlasý, svalnatý muž. „Pračlověeeeek!“ křičely jsme obě a utíkaly lesem zpátky do vesnice. Sestra už na tohle místo od té doby odmítala jít, zato já jsem byla velmi zvědavá a zdravý rozum mi říkal, že tyhle obavy jsou přece zbytečné. Šla jsem okolo další den znovu a onoho muže jsem tam potkala zase, tentokrát i se zhruba stejně starou ženou. Poznali mě a dali se se mnou do řeči.

Zjistila jsem, že ač jsou to bezdomovci a v té chatě bydlí, jsou to náhodou příjemní lidé, v jejich společnosti jsem se cítila dobře, protože mě konečně někdo uznával a bral „do své party“, aniž by se mi vysmíval že nejsem dost cool. Přestože jsem byla o dost mladší než oni, spřátelili jsme se. Začala jsem na to místo chodit pravidelně, vždy jsem tam prožila spoustu dobrodružství. Chodili jsme do lesa na houby, vařili si na ohni jídlo. Poznala jsem tam i další fajn lidi a najednou jsem nemyslela na nic jiného, než na to, abych po návratu ze školy co nejrychleji mohla utíkat na to místo a mezi ty lidi, kde mi bylo dobře.

Mamince jsem se samozřejmě svěřila, kam chodím, a protože neměla tušení, že jsem se tam také naučila kouřit a pít alkohol, vůbec jí to nevadilo, trošku ty lidi znala a důvěřovala jim – navenek vypadali opravdu důvěryhodně.

Čas plynul a já jsem dospívala. Zkrátím to. Ten muž, kterého jsem navštěvovala, začal mít krizi se ženou, se kterou onu chatku obýval, ta se tam zdržovala stále méně, a on začal stále víc projevovat náklonnost ke mně. Už jsem věděla, že je to alkoholik a že v jeho životě není vše úplně v pořádku, ale v té době jsem se na svět dívala přes růžové brýle a zkušenosti jsem neměla absolutně žádné, takže mi to bylo úplně jedno, naopak mi to přišlo atraktivní. Byl o dost starší než já, ale kdykoliv jsem se ocitla v jeho blízkosti, cítila jsem něco, čemu jsem dost dobře nerozumněla. Postupně jsem ale své pocity pochopila. Byla jsem nepopsatelným způsobem zamilovaná.

Oba jsme začali vyhledávat příležitosti, jak být spolu sami a každou takovou chvíli jsme maximálně využívali ke vzájemnému sbližování. Já jsem byla jasně zamilovaná, jeho motivy jsou mi dodnes záhadou. Bylo to něco neuvěřitelně intenzivního. Došlo samozřejmě i na sex. Najednou jsem byla ochotná obětovat cokoliv, jenom abych mohla být s ním. On byl profesionální manipulátor a já jsem sebou nechala manipulovat. Začala jsem chodit za školu, utíkat z domova… Nedokázala jsem splnit slib rodičům, že přijdu domů včas, bylo mi ukradené, že mám problémy ve škole. Jakmile jsem byla s ním, bylo mi všechno ukradené.

Střední školu jsem zvolila dosti vzdálenou, takže jsem byla přes týden na internátě, kde nade mnou maminka úplně ztratila dohled. Mé problémy se získáváním přátel nebyly o nic menší než na zíkladní škole, ale těžila jsem z toho, že mě tam nikdo nezná, a snažila jsem se na všechny udělat dojem. Chodila jsem s partou do hospody, na diskotéky, kouřila marihuanu a pila alkohol… Už mě sice nikdo nešikanoval, ale že jsem přecejenom trošku jiná, to jsem stále zakoušela na vlastní kůži. Snažila jsem se být jako ostatní, ale v mnoha oblastech jsem stále byla jako moje maminka – příliš nevýrazná, tichá. A k tomu ještě to moje tajemství v podobě vztahu se starším chlapem, za které jsem se tolik styděla, ale nemohla jsem si pomoct, byla jsem příliš zamilovaná.

Přesto jsem se pokoušela být jako kamarádky a hledala jsem si „normálního“ kluka v mém věku, se kterým bych normálně mohla mezi lidi, představit ho rodičům, atd. Tolik jsem prostě toužila po tom, abych byla „normální“.

Jenomže po nějaké době jsem se přesvědčila, že žádný „normální“ kluk mě nechce. Nechápala jsem proč, co dělám tak špatně. A čím víc jsem se přesvědčovala, že prostě asi nikdy nebudu jako mé kamarádky, tím víc jsem se vzdalovala „normálnímu světu“ a vyhledávala jen to jediné, co mě uspokojovalo, v čem jsem se cítila tak moc dobře. Společnost onoho muže.

Maminka nabyla dojmu, že mé problémy ve škole pramení z toho, že jsem někde daleko na internátě, kde nade mnou nemá dohled a já jsem se přidala k nějaké nedobré partě, a tak po nějaké době rozhodla, že změním školu.

Začala jsem denně dojíždět do školy, která byla blíž domovu a kde jsem studovala podobný obor jako předtím. Problémy tím ovšem nezmizely. Naopak, měla jsem o to víc příležitostí trávit čas s tím mužem a taky že jsem je využívala. Dospěla jsem do bodu, kdy jsem pravidelně chodila za školu nebo jsem se třeba několik dní neukázala doma. Maminka byla strachem bez sebe, několikrát jsem byla hledaná i policíí, otčím mě podezdříval z užívání drog. Nechala jsem se obvinit z čehokoliv, jen abych nemusela přiznat, kam opravdu chodím. Přesto moje maminka již měla podezření… A pravda časem také vyšla najevo.

Maminka se v zoufalosti obracela na spoustu lidí, kteří by mohli pomoci. Jednou mi takhle domluvila schůzku se slečnou, která si prošla něčím podobným. Sešly jsme se v restauraci a ona mi tam povídala něco o Bohu. Přišlo mi to hloupé a zbytečné, ale přesto jsem ráda souhlasila s nabídkou zúčastnit se setkání mládeže jedné evangelikální církve, kterou navštěvovala.

Setkání trvalo 3 dny a byly to pro mě nezapomenutelné dny, které v mém životě mnoho změnily. Ač jsem se tomu bránila, nakonec jsem uvěřila a přijala Boha do svého života. Na onom setkání jsem také poznala jednoho muže. Říkejme mu třeba Petr. Byl jen o trošku starší než já, ochotně, přátelsky a se zájmem si se mnou povídal a pak mi nabídl, že mě přijede navštívit.

Začali jsme se scházet, choval se úplně jinak než všichni ostatní muži, které jsem do té doby poznala. Byl velmi slušný a upřímně mu na mě záleželo. Jenomže já, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nedokázala jsem ho milovat. Prostě mě nepřitahoval. Mé city mě stále táhly k onomu chlapovi z té chaty. Dokázal mě tak zmanipulovat, že stačilo pět minut s ním, a ač mým původním plánem bylo vysvětlit mu, že náš vztah nemá budoucnost a že to prostě ukončíme, nakonec jsem se u něj „zdržela“ několik dní. A tak jsem se zase vezla…

Petr učinil několik dalších pokusů o získání mého srdce, a i přesto, že už se i on sám dozvěděl, s kým se scházím a co tam dělám, nepřestával o mě jevit upřímný zájem. Dokonce nabyl dojmu, že za to může on sám, že ho nechci. Jednou se mi takhle pokoušel vysvětlit, že mě má opravdu rád a chce být se mnou a omlouval se že udělal asi nějakou chybu, a já jsem ho jen odbyla a utíkala zase za tím chlapem… Dodnes je mi to líto.

Můj vztah s oním mužem ale postupně přestával byl tak růžový, jako byl na začátku. Začaly se projevovat jeho negativní vlastnosti, někdy bych řekla přímo duševní porucha, kvůli které ho opustila manželka a později i přítelkyně, která s ním tenkrát bydlela na té chatě, a se kterou se vesele stýkal dál (přestože již dávno pěstoval vztah se mnou, a tvrdil mi, že se s ní již dávno rozešel).

Začal se stále víc vyžívat v tom, že nade mnou má moc. Už jsem nebyla tolik zamilovaná, otevíraly se mi oči, ale kvůli hloupostem, které jsem ze slepé zamilovanosti tropila, jsem se dostala do fáze, kdy už jsem skoro neměla kam jít. Otčím už mě doma nechtěl ani vidět, vyměnil zámek, babička, která mi poskytla azyl, mě už u sebe taky nechtěla.

Mohla jsem si za to jen já sama. Všem jsem lhala. Všem, kterým na mě doopravdy záleželo a mysleli to se mnou upřímně, zatímco muži, který za to absolutně nestál, jsem obětovala všechno. Uvědomovala jsem si to, ale byla jsem ráda, že mám kde spát a co jíst, a tak jsem zůstávala s ním. Snášela jsem jeho urážky, několikrát mě zbil a párkrát to s ním bylo i natolik neúnosné, že jsem od něho utíkala, jen abych si zachránila holý život, a posléze jsem se k němu zase vracela, jen abych nemusela spát další noc někde venku.

Klesla jsem až tak hluboko, že z hladu a potřeby někde přečkat mrazivou noc, jsem se vyspala s jakýmkoliv chlapem, který mi alespoň tu jednu noc tuhle „službu“ poskytl. Takže nakonec ze mě byl bezdomovec a ještě k tomu šlapka.

Možná, že už to pak byla jen moje vlastní pýcha, která mi nedovolovala vrátit se domů. Bylo mi jasné, že když bych přiznala chybu a poprosila o odpuštění, vždy by se našel nějaký příbuzný, který by mi poskytl domov. Ale to já jsem prostě nemohla. Místo toho jsem učinila pár dalších zoufalých neúspěšných pokusů o navázání „normálního“ vztahu s „normálním“ chlapem, ale v té době už mě opravdu nikdo normální nechtěl…

Anebo ano? Jednoho dne došlo k nevyhnutelnému a já jsem se ocitla v diagnostickém ústavu. Ze začátku jsem se vzpírala, ale nakonec jsem se s tím smířila, uvědomovala jsem si, že dál už takhle opravdu nemůžu a snažila jsem se spolupracovat.

Měla jsem příliš mnoho času na přemýšlení, a tak jsem si četla Bibli a opravdu jsem chtěla dát svůj život do pořádku. Po pár dnech za mnou přijela návštěva, která mi dovezla osobní věci jako oblečení atp., protože jsem tam s sebou neměla vůbec nic. Kdo byla ta návštěva? Byl to Petr.

Stále mě měl rád a nepřestával mi svou lásku projevovat. Když jsem byla na útěku z domova a moje rodina mě hledala, byl to on, kdo jim aktivně pomáhal mě najít, byl psychickou oporou mé mamince, několikrát se se mnou pokoušel navázat kontakt, já jsem však neviděla, neslyšela…

Po nějaké době, když jsem za dobré chování dostala větší svobodu, začala jsem s Petrem chodit do místní církve a společně jsme plánovali další a další schůzky, výlety a akce. Konečně to začalo vypadat, že jsem na dobré cestě.

To bych ovšem nesměla dostat příležitost znovu se setkat s tím chlapem. Stačila chvilka s ním a už jsem opět byla na útěku, všechny mé plány vzaly za své, Petra jsem opět zklamala a z nepochopitelných důvodů, za které bych si dnes nafackovala, jsem ho vytěsnila ze svého života.

Ten chlap byl prostě jak droga. Dokázal člověka tak okouzlit a ukecat, že jsem mu opět věřila a úplně zapomněla, jak se ke mně ještě nedávno choval. Už jsem se i já sama bránila tomuto pokušení, které mě neustále stahovalo ke dnu. Byla to dlouhá a složitá cesta, než jsem pochopila, že tohle prostě nemá budoucnost, že tento člověk, který mě ve skutečnosti nemiluje a nemyslí to se mnou vážně a jen zneužívá mé ochoty nechat se zmanipulovat, mi nestojí za to, abych neustále lhala lidem, kterým na mně záleží, podkopávala jejich důvěru ve mě, a kazila si celý život kvůli chvilkám příjemných pocitů.

Pochopila jsem, že jediná cesta, jak z toho ven, je definitivně přerušit kontakty a už nikdy se s tímto člověkem nescházet.

Jednoho dne jsem využila příležitosti a bez jakéhokoliv rozloučení jsem posbírala co nejvíc svých věcí, které jsem u něho měla, a vrátila se domů. A už nikdy jsem toho člověka neviděla. Ani nikoho z jeho přátel.

Maminka mě už netrpělivě vyhlížela. Odpustila mi všechno. Otčím mě doma nechtěl, ale bydlení mi ochotně poskytla babička. Začala jsem opět chodit do školy, kterou jsem sice s několikaletým zpožděním, ale přece, úspěsně dokončila a odmaturovala. Po nějaké době jsem si také znovu sehnala telefonní číslo na Petra, který už dávno žil svým životem, smířený s tím, že o něj prostě nemám zájem. Volala jsem mu a on okamžitě přijel. Byl šťastný, že mě zase vidí a ani slůvkem se nezmínil o tom, co bylo. Hned ten den jsem si uvědomila, že tohle je muž, který mě má opravdu rád takovou, jaká jsem, který o mě skutečně bojoval a vždy mu na mně záleželo. Že tohle je ten muž, kterého pro mě měl Bůh připraveného.

Asi po roce jsme se zasnoubili, o rok později jsme se stali manželi a minulý měsíc jsme oslavili 10. výročí naší svatby. Máme spolu 4 krásné děti, chodíme celá rodina do církve, máme se rádi a já jsem ta nejšťastnější žena na světě.

Děkuji své mamince i všem lidem, kteří se mnou stále měli tolik trpělivosti i přesto, jak jsem se k nim chovala. Děkuji, že mi všichni odpustili. Děkuji Bohu za to, že mě vysvobodil a dal mi novou šanci, děkuji za milujícího manžela, děkuji za nový život, který sice není vždy růžový a plný krásných pocitů, ale zato je opravdový a plný lidí, kteří to se mnou myslí upřímně a pro které má smysl žít.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Bekynka
Ukecaná baba ;) 1726 příspěvků 11.08.16 09:06
Krasne

Pribeh se stastnym koncem, takove mam nejradeji… :palec: at se vam vsem dobre dari :*

 
Mer11
Kecalka 300 příspěvků 11.08.16 09:09

Hodně štěstí i nadále, hlavne, ze vše dobře dopadlo

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 1075 příspěvků 11.08.16 09:12

Obdivuji tě, že ses nakonec nenechala semlít a dokázala jsi, za pomoci jiných, z toho kolotoče vystoupit! Jsem ráda, že tvů příběh má šťastný konec a můžeš trochu sloužit jako naděje pro jiné holky v podobné situaci - že cesta ven vždycky existuje. :kytka:

 
Anonymní  11.08.16 09:15

No je videt, ze buh odpousti a nakonec ti dopral stastny zivot. Tak to mam taky jeste sanci… Sice jsem nikdy nebrala drogy, ale kvitko jsem byla take…Preji ti jeste mnoho stastnych let a uz jen pohodovy zivot…

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 11.08.16 09:25

Hezký deníček, hezky se četl. Preji ať se Vám dobře daří :kytka:

 
ajtakrajta1
Kecalka 138 příspěvků 11.08.16 09:36

Krásný deníček a jsem ráda, že si tě štěstí nakonec našlo a ty jsi se dala dohromady :kytka:

 
hegykoziova
Nováček 6 příspěvků 177 inzerátů 11.08.16 09:48

Možná jste si tím musela projít jen proto, abyste byla schopná být vděčná za ty hodné a upřímní lidi kolem Vás.
5 let jsem měla přítele, který mi lhal postupně ve všem. Vždy jsem mu uvěřila, abych si tu pusu mohla nabít ještě víc. Pak jsem měla přes dva roky další vztah, byl to člověk, kterého jsem znala už dlouho a najednou přeskočila jiskra. No, další lhář a ještě navíc podvodník. Dodnes mi dluží nemalé peníze.
Dnes vím, že těmi vztahy jsem si musela projít. Protože bez nich bych svého nynějšího partnera, otce mých dětí, jenom minula. Byl by moc „hodný“ a „upřímný“…
Prostě všechno zlé je k něčemu dobré. Jen někdy musíme počkat, abysme zjistili, k čemu to má být dobré ;)

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 11.08.16 09:51

Jojo, někteří lidé si prostě takové věci musí odžít, aby byli schopni cenit si toho, co mají. Je mi to blízké. Pěkně napsané a pan Petr? To musí být skutečný anděl. Přeji mnoho krásných dní :kytka:

 
Kakika
Extra třída :D 13461 příspěvků 11.08.16 10:51

Silný příběh, prožila jsi velice těžké a dlouhé období. Ale nelituj ničeho, protože to z Tebe udělalo člověka, jakým jsi teď. A díky všemu jsi našla partnera, který opravdu stojí za to! Přeji Ti už jen štěstí a radosti. Aby se kolem Tebe nikdy nevyskytl žádný odebírač energie a nasbírané zkušenosti Ti pomohly je od sebe účinně odhánět :hug:

 
Sinquinita
Ukecaná baba ;) 1671 příspěvků 11.08.16 11:52

Krásný a silný příběh. Jsi jedna z mála, která byla natolik silná, aby se z celé situace vymanila. Jsem ráda, že to dopadlo dobře a jsi šťastná! Přeju moc štěstí Tobě i celé rodince :kytka: :kytka:

 
Jitusee
Echt Kelišová 7866 příspěvků 11.08.16 11:59

Musím říct, že že až na poslední odstavec mi bylo z deničko opravdu nevýslovně uzko.
Mám velký problém se sebelítostivou frází,,šikanovali mě, protože jsem byla moc hodná''.Nikdo na světě nemá právo druhého šikanovat, ale tahle fráze mi vyvolává kopřivku.
Asi teda přibližne stějně, jako tvoje MAMINKA která tě s důvěrou nechávala chodit za bezdomovci do lesa, protože je zná a důvěřuje jim.No já předpojatá nejsem, nicméně bych svoji dceru která navštěvuje základní školu za bezdomovci chodit nenechala, škoda že tvoje MAMINKA nepřemýšlela stejně, mohla jsi se vyhnout zkušenosti, kdy tě pod zakonem zneužívá kdosi z chatrče. Čímž ti objasním i jeho motiv který ti dodnes není znám-sex.
Je mi to líto, protože se obávám že ty jsi k tomu sklouzla právě díky chybějícímu zásadnímu mužskému elementu v tvém životě.
Jsem pro tebe štastná, že jsi se dokázala vymanit a dostala jsi muže, jakého si zasloužíš a jaký ti v životě chyběl a tohle vše už jsou pro tebe pouze vzpomínky. Nicméně poděkovaní mamince příliš nechápu. Budte statní :kytka:

 
freeport
Kecalka 156 příspěvků 11.08.16 12:43

Někdy žasnu nad tím, jaké lidé mají osudy. Jste velmi silná, když jste dokázala téměř ze dna se vrátit k současnému způsobu života. Přeji štěstí a zdraví vaší rodině.

 
eva mrazova
Kecalka 102 příspěvků 11.08.16 12:59

Myslím, že @Jitusee to vystihla. Hlavně to, proč tě ten bezdomovec chtěl. Opravdu jsi hledala někoho, kdo by ti byl otcem, kterého jsi neměla. Gratuluji, že jsi to vše ve zdraví přežila. Doufám, že na své děti dáš lepší pozor. Přece jen, vyrůstají v úplné rodině, takže snad nepůjdou v pubertě tvou cestou.

 
RádaP
Povídálka 42 příspěvků 11.08.16 14:42

Hodně štěstí přeji!

 
ivulebobule
Kecalka 215 příspěvků 11.08.16 14:59

Nedokazu si predstavit, ze bych neco podobneho prozila…Gratuluji k tomu, ze jsi dokazala z toho sileneho kolotoce nakonec vystoupit a najit stesti! Preji jen to nejlepsi :potlesk:

 
Lucca59
Povídálka 12 příspěvků 19 inzerátů 11.08.16 18:57

Příběh s krásným konecem. Mám opravdu velkou radost, když vidím, jak Bůh jedná. Přeji mnoho štěstí, zdraví a mnoho Božího požehnání celé Vaši rodině!

 
Jitusee
Echt Kelišová 7866 příspěvků 11.08.16 20:22

@Lucca59 jojo,to bude bohem :potlesk:

 
Niki2014
Povídálka 17 příspěvků 11.08.16 22:48

Super, i když trochu smutný denicek.
Držím ti palce, at se ti dal dari :palec:

 
Sisi_Petrhen
Povídálka 47 příspěvků 12.08.16 12:47

Pěkný deníček :potlesk:
Důležité je, že to dobře dopadlo a že jsi nakonec našla tu správnou cestu :palec:

 
AaaNi
Kecalka 111 příspěvků 12.08.16 12:54

Taky patřím Ježíši a jsem za Tebe vděčná! Kéž vám Bůh nadále žehná.
Mě si taky našel, když jsem byla v bryndě. Sice teda o moooc menší, ale pro mě i tak zlomu v životě. Měj se krásně a Petr je třída :)

 
mau-mau
Ukecaná baba ;) 2264 příspěvků 12.08.16 23:08

Tedy příběh hustej, vo to nic, ale fakt by mě zajímalo, jak by to vyprávěl ten zmíněný Petr. :think: Protože takováhle oddanost, to snad ani není možné. Kopni si do mě kolikrát chceš, já budu vždy čekat za vraty. :nevim: Jinak jako matka si neumím představit, že bych takovýhle volnočasový aktivity schvalovala. :? :nevim: Každopádně do budoucna hodně štěstí. :kytka:

 
Luciasek31
Kecalka 302 příspěvků 13.08.16 07:55

Hodně štěstí do budoucnosti

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 13.08.16 09:34

Mraziva zpoved a dobrym koncem. Pri jejim cteni mi bylo uzko z pocitu, ze mam taky dceru, ktera tatu vidi jednou za dva tydny… Nedovedu si ani predstavit, ze by tohle vsechno provadela, bojim se, ze nejakym zoufalym zpusobem jednou toho otce bude hledat ve svych vztazich. Autorka se zvedla z uplneho dna a pomohla ji k tomu vira :palec:

 
MiaRimonta
Ukecaná baba ;) 1175 příspěvků 15.08.16 06:14

Ježiši Kriste :lol: mám podobný názor jako @Jitusee . Celý deník o tom jak jsi jiná než ostatní a promin, ale nedokážu si ani představit mít něco s bezdomovcem. Snad ty 4 děti mají mámu, která už takovým lidem nedůvěřuje :palec:. Jinak hezký happyend

 
Anonymní  15.08.16 13:54

Děkuji všem za reakce i za přečtení, a děkuji za hezká přání. Jelikož se s tímto málokomu svěřuji (resp. vědí o tom jen moji nejbližší), zatím jsem neměla možnost znát názory nezúčastněných lidí. Takže i za ty pozitivní, i za ty negativní děkuji.
Jen pro doplnění - ten bezdomovec vůbec nevypadal jako bezdomovec kterého můžete potkat třeba na nádraží. Byl velmi čistotný a jako chlap byl tenkrát opravdu i atraktivní, a nikdo by to na něm na první pohled nepoznal. Kromě toho ho také znala celá vesnice, měl ve vesnici i příbuznou - velmi slušnou starou paní se kterou jsme se znali celá rodina, a i on osobně se znal s mým otčímem. Takže prostě nebyl jediný důvod, proč by mi měla maminka zakazovat tam chodit, nebyl jediný důvod k jakémukoliv podezření. Nechci říct, že je moje maminka dokonalá, ale to já taky nejsem, a přesto si troufám tvrdit, že každý rodič si zaslouží úctu.
A své problémy z dětství (šikana, byla jsem „jiná“ atd.) uvádím schválně jako vysvětlení, proč a čím to všechno začalo, nikoliv jako projev sebelítosti. Tohle se opravdu dělo a takhle jsem to tenkrát opravdu vnímala. Dnes už to všechno vnímám zase jinak, a v žádném případě už si dnes nemyslím, že jsem jiná ;)
Nelituji toho, co jsem zažila. Mělo to smysl. Lituji pouze toho, jak jsem se tenkrát chovala a kolik zklamání jsem způsobila. Vrátit čas už ale nejde a já jsem vděčná za to, co je dnes, že jsem nový člověk a žiju zcela jiný život, a to co bylo, to už je pouze minulost.

Autorka deníčku.

 
LvE
Kecalka 119 příspěvků 20.08.16 20:29

Nádherné! :) :* Přeju Vám, aby se Vám dařilo a mějte se stále rádi! :srdce:

 
Mrazivý dech
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 21.08.16 16:04

Jsem rád že autorka již žije spokojený život a daří se jí dobře. Jenom se nemůžu zbavit takové divné pachuti. Jako otec syna bych nebyl vůbec nadšený, že si hraje na zachránce holky, která si to vůbec nezaslouží a dělá z mého syna vola a má ho za blbečka a až po různých držkopádech, konečně ho začne brát jako chlapa, na což jí předtím stačil pochybný houmlesák… ale to je jen můj problém. :?

 
AnnieTRoj
Povídálka 12 příspěvků 23.08.16 12:52

Životní osudy jsou různé. Mě by také nenapadlo mít něco se starším mužem natož s žijícím v chatrči, ale mně je 18 let a rozvod mám pouze ve vzdálené rodině, takže jsem vyrůstala v láskyplném prostředí. Dá se říct, že jsrm zatím żádný přeslap neudělala, ale co není může být a i mohlo být. To že dejme tomu se mi nepovede za celou reprodukční dobu neplánovaně otěhotnět neznamená, že je to nemožné a nezodpovědné. Myslím, že důležité je to řešení a to se zde povedlo! Ale obrovský obdiv blízkým!

 
krovak.xixao
Kecalka 135 příspěvků 25.08.16 00:02

Silný životní příběh. Hlavní je, že jsi našla tu svou správnou životní cestu..hodně štěstí k 10.výročí :mavam: :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček