MOJE KOMPLIKACE

klaruska1  Vydáno: 28.01.08

mile holky, po skoro 6 mesich co uplynuly od meho porodu sem se konecne sebrala a rozhodla napsat maly clanek o tom co se mi prihodilo, aby tem co se stalo neco podobneho se necitili v tomhle samy a zvlast pro ty, co maji cely porod pred sebou, tem bych chtela dodat odvahu a hlavne pozitivni mysleni aby se vyvarovaly zlemu.

jmenuji se klara a ziju se svym pritelem Davidem na novem zelandu. po 2 mesicich vztahu sem otehotnela coz mi zkrizilo plany cestovani po svete, ale vubec niceho nelituju. cele tehotenstvi sem si prozila v klidu, az na par rannich nevolnosti, ale opravdu si nemam na co stezovat. snazila sem se chodit na prochazky, plavat, no proste se udrzovat v kondicce az v 5.mesici sem musela cekat na pracovni povoleni tak sem se vsim prastila a zustala doma sedet u tv cely den.

pupek mi rostl den ode dne a ja zacinala byt nemobilni a hodne unavena, ale ja to nijak neresila, rikala sem si ze zacit znovu cvicit v 6 mesici uz je pozde. muj termin porodu sem mela na 10.8.2007, a ja si moc prala, aby to vyslo, protoze v ten samy den se narodila moje maminka. jenze 7.srpna kolem osme rano mi praskla voda a ja si stale presto namlouvala, ze sem se asi pocurala, ze se mi miminko narodi 10.8:)

nakonec sem se nechala premluvit Davidem abysme jeli do nemocnice, tak tesne po obede sme tam upalovali, kde mi rekli, ze mi praskla voda, a ze mam male kontrakce a ze me detatko musi ven do 24 hodin kvuli infekci. sebrali sme se domu, ja si jela sbalit veci a zpet sme se vratili kolem devate vecer, to uz sem mela kontrakce po 2 minutach..hru­za,,,des:(celou dobu do nemocnice sem si rikala, ze uz to urcite brzo prijde, jenze po vysetreni me rekli ze jsem teprve 3 cm otevrena a ja musim byt 9 cm, v tu chvili sem myslela na sebevrazdu:)))bo­lest byla neuveritelna, tak mi dali pethidine, na omraceni a na zjemneni bolesti.

jenze po dvou hodinach to bylo jeste horsi.zkouseli mi davat rajsky plyn, ale to ja odmitala, chtela sem neco silnejsiho, tak nakonec, to uz bylo rano druheho dne, mi prisli dat epidural.pani to byla uleva, ani nevite jaka!!:)davida poslali domu, ze se ma vyspat, ze to bude jeste na dlouho. 8.srpna v 10 hodin sem byla teprve 5 cm otevrena, coz mi opet ubylo na sebevedomi. nakonec se rozhodli, ze mi daji gel na urychleni kontrakci, tak ja souhlasila, i kdyz me varovali, ze bolesti budou jeste vetsi.

asi kolem 1 odpoledne 8.sprna me po vysetreni rekli, ze jsme pripraveni ja byla 9 cm a pekne hodne unavena, ale uz se tesila na sve detatko. vsechno bylo ok, vsechno bylo na svem miste, David vedle me a ja mohla zacit tlacit, ale v jednu chvili mi prisel TEN POCIT.pocit uzkosti a strachu a tak trochu intuice, ktera mi rikala, ze neco neni v poradku. po pul hodine snazeni, a kriceni na sestricku, ze asi umru, mi zavolali doktorku, ktera zjistila ze moje detatko lezi na boku se zvedlou hlavickou, a ze me vezmou na sal a tam ho klestema otoci. celou cestu na sal sem musela podepisovat papiry, uz ani nevim co v nich bylo a tak nejak v tom shonu sem se podivala na Davida a takovy vyraz na obliceji sem u nej jeste neznala, neco mezi placem a ztracenym ditetem, a ja si uvedomila, ze se deje neco vazneho. jakmile me privezli na sal, hned me dite tema obrovskyma klestema otocili ale v tu chvili dostal sok, a nechtel se pohnout ani za nic. najednou se kolem me zhluklo nejmin 15 lidi, dali mi masku a zacali mi rikat, ze jdem na cisarsky rez. ja si to vubec neuvedomovala. asi po minute vytahli meho chlapecka, mel 4kg a byl to macik.

narodil se 8.srpna 2007 ve 3 hodiny odpoledne. asi po pul hodine me sesili a vyvezli ze salu a me se zacalo delat hrozne spatne. chvili nehorazne vedro a pak zase zima. byla to hruza, ale ja mela Davida a Timothyho vedle sebe. v nemocnici sem musela zustat tyden, lezela sem tam v horeckach, nemohla se hybat a byla plna bolesti. nakonec mi jeste delali transfuzi krve a ja si rikala, co me jeste muze potkat. od te doby sem se uzavrela do sebe a s nikym nemluvila. asi pred mesicem sem mela velke problemy se spankem. porad me trapil TEN POCIT uzkosti a strachu, ktery sem mela pri porodu a tak po mesici me zjistili ze mam trauma z porodu, poporodni deprese.

vsichni kolem me se razem zmenili, byli tady pro me a ja se naucila o tom mluvit. rozhodla sem se s tim bojovat a nejvic mi pomohl David, kteremu za vse dekuju.ted jsem nesmirne stastna a uzivam si s mym malym chlapeckem, ktery se cely den na me krasne smeje. timto bych chtela rict zenam, co prozili neco podobneho, nejste v tom sami!!!a jste super!budte na sebe hrde, privedli ste clovicka na tento svet, ja si celou dobu pripadala, ze jsem neschopna, protoze sem neporodila vaginalne, ale o tom to vubec neni!!!

a hlavne mluvte o svych pocitech. ste dulezite a vase detatko vas potrebuje. no a pro ty tehulinky - zeny krasne!!mam radu!budte pozitivni, budte pozitivni a budte pozitivni!!to je to nejdulezitejsi, jamkmile si reknete ze to nezvladnete, tak to nezvladnete…rikam si, ze mu druhy porod bude rychly a v pohode, a vsechno pujde jako po masle, a taky ze pujde, protoze tomu verim!!!!:)zdravim vas vsechny…

pac..klara

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Katcha
Ukecaná baba ;) 2091 příspěvků 28.01.08 18:56

Ahoj Kláro,
gratuluju k narození zdravého chlapečka! To je totiž ze všeho nejdůležitější, ne způsob jakým přišel na svět. Všechno se děje z nějakého důvodu a ten CŘ byl prostě nezbytný. Mě se tímto způsobem narodily obě děti. Po prvním porodu - neporodu jsem se zmítala v pochybnostech sama o sobě, vyloženě poporodní depresi jsem naštěstí neměla. Po druhém CŘ už jsem byla „mazák“ a rozhodně jsem to nebrala jako osobní prohru.
Přeju mnoho krásných zážitků s rodinou!
Katka, Míša skoro 6let, Vítek 3 a 1/4 roku

 
klaruska1
Nováček 4 příspěvky 28.01.08 22:01

ahoj Katcho
dekuji, mas pravdu, ze vseho nejdulezitejsi je jejich zdravicko:)
jj ty pochybnosti znam jak pises. kdyz se nekdo zeptal, kdy se narodil, tak sem si vzdycky v duchu rekla ze se preci nenarodil, oni ho proste vytahli. ale to je uz je pryc , ted vim ze nejsem sama a tvuj vzkaz mi taky svym zpusobem pomohl.no jinak pred tebou taky klobouk dolu, ze si to zvladla na dvakrat, urcite to ale za ty dva poklady stalo, ze jo:)
tak se mej a pozdravuj svoji rodinku
pac
 klara

 
holandanka
Stálice 89 příspěvků 31.01.08 11:31

Klaro,
gratulujem k Timothymu a tobe k odvaze. To jestli cr nebo vaginalni porod me osobne nepripada dulezite! Hlavne ze jste ted oba v pohode. U nas zase bouchlo kojeni, nezdarilo se a rekla jsem si ,ze si z toho nebudu delat hlavu. Snaha byla,ale priroda chtela jinak…
Mejte se pekne. maruska+anicka (11mes.)

 
Lindusa
Ukecaná baba ;) 2346 příspěvků 01.02.08 08:45

KLARKO, opravdu nezalezi, jak clovek porodi, ale to Ty nastesti uz vis:-). Dobre mamy z nas delaji jine veci nez zpusob porodu ci kojeni, dulezite je, ze bychom pro toho tvorecka ucinily vse na svete, ze ho milujem, starame se o nej ve dne v noci, umime se s nim (a predevsim z neho) radovat. Ja mela depky z kojeni, neslo a pak mi jeden kamarad napsal, ze jestli jsem dobra mama se pozna az bude prckovi nejakych 18 let, ze kojenim opravdu vyhrano nemam:-). Tohle mi moc moc pomohlo a ja si zacala uzivat dulezitejsi veci:-). Drzim palce, at se Vam v nove domovine dari (sama ziju v cizine), at jste vzdy spokojeni a zdravi. Linda

 
Efa
Kecalka 208 příspěvků 02.02.08 11:45

Ahoj Klari,

nejdrive gratulace k chlapeckovi. Moc hezke jmeno jste vybrali :o). Nam se Maxik narodil podobne. Akutni cisarsky rez po 9 hodinach marneho boje a otevreni jen na 3,5cm. Neotocil se hlavickou do horizontalni polohy, aby mohl projit panvi. Zkouseli jsme mu pomoct tim, ze jsme pravalovali me, ale marne. Celou dobu jsem mela o maleho hrozny strach. Az kdyz mi ho ukazali na operacnim sale pres plentu a ja videla, ze je v pohode, tak se mi teprv ulevilo. Jsi statecna, ze jsi zvladla tak dlouhy porod! Divim se, ze lekari nezasahli drive. Poporodni blues jsem si take prosla, neslo nam kojeni a ja sama bez rodiny, taky v cizine, do toho se mi jeste zanitila jizva. Nerada na to vzpominam. Navic jsem se za sve pocity stydela a placala se v tom sama. Dobre, ze Ty jsi o tom zacla mluvit. Ale po 7 tydnech se nam konecne rozbehlo kojeni a pak uz to bylo v pohode. A ted uz si to moc uzivame. Zpusob porodu, ani kojeni neukazuji, jestli jsme dobre mamy, to ukazuje stastny usmev na tvaricce tech nasich bejbisku ;o). Mej se krasne, uzivejte si zivota ve trech a at se vam v cizine dari! Taky z ciziny zdravi a vse dobre preje

Efa

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele