Moje milovaná

Shari81  Vydáno: 19.05.14

Deníček o tom, jak se z dítěte stane dospělý a zodpovědný člověk.


1 komentář


1 komentář

Bylo léto roku 1999. Já se cítila dospěle. Bude mi osmnáct, ségra už má vlastní život a já chtěla mámě dokázat, že i když jsem byla velmi zlobivé dítě a měla se mnou hodně trápení, tak jsem ale vyrostla, myslím, ve slušného a zodpovědného člověka. Rozhodla jsem se, že si pořídím psa.

Vůbec jsem v té době nepřemýšlela nad tím, jakou si na sebe chci vzít odpovědnost. Že péče o zvíře není na pár dní, že budou povinnosti, prostě mě to nenapadlo. Byla jsem rozhodnutá. Mámě jsem samo nic neřekla, byla by proti a hned by mi nasázela milion důvodů, proč psa ne. A hlavně by mi několikrát zdůraznila, že nejsem natolik zodpovědná, abych se o něj dokázala postarat. Své rozhodnutí jsem svěřila pouze jedné osobě, a to tátově partnerce, která mi byla druhou mámou. Nenapadlo mě, že můj plán obratem řekne otci…

Bylo 14 dnů do konce prázdnin a najednou zvoní táta, že pojedeme na výlet. Oká, říkám si, a jedem. Jeli jsme kousek za Prahu, táta zaparkoval u zelených vrat a já stále netušila, kam jedem a co tam budeme dělat. Táta byl tajemný jak hrad v Karpatech. U vrat čekala neznámá paní a jen řekla „Běžte dolů a tam jsou v ohradě.“

Šli jsme a najednou slyším kňourání.. Jééé, táta mi chce pořídit psa. :-D Seběhlo se k nám 10 štěňátek Anglického kokršpaněla. Byly úplně všude, všechny se chtěly chovat. Byly úžasný a já už po minutě měla vybráno. Krásný, statný, černo-bílý sameček - vůdce smečky.

Se štěňátkem v ruce jsem se otočila k odchodu, jenže to mi vyskočilo a utíkalo kamsi a v ten okamžik jsem viděla ji. Mou milovanou.

Seděla, zádíčkama se opírala o strom, očka vykulená strachem, třásla se. Byla o polovinu menší než ostatní, celá černá s bílou náprsenkou. Vzala jsem ji do dlaní, ona se ke mně přitiskla a já věděla, že si právě získala mé srdce napořád. Paní nás upozornila, že se narodila jako 11. štěňátko a fenka ji odvrhla. Byla uměle dokrmovaná, ale jinak v pořádku. S tátou jsme nakoupili pelíšek, misky, hračky, prostě všechno, co štěňátko bude potřebovat, a vyrazili jsme domů.

Tady podotknu, že rodiče jsou rozvedení od mých 3 let. Mám úžasnou mamku, která by se pro nás rozdala. A mám skvělého tátu, který ve mě věřil i přes všechny problémy, co se mnou v dětství byly. Bydlela jsem u mamky..

Přijeli jsme domů, já v ruce šťěňátko a všechno ostatní a lákala jsem tátu, ať jde se mnou nahoru. Přeci nedostanu pojeb od mamči sama, že? Nakonec šel. Mamka konstatovala, že má táta pěkného psa. „Nene, mami, ten pes je můj, táta mi ho pořídil.“ V mamce bouchla asi sopka, jak si otec, který ji opustil, může dovolit koupit mi psa do jejího bytu, bez jediného slova nebo porady!

No, dopadlo to dobře, táta odjel a mamka si začala hrát se štěňátkem. Každých 15 minut mi opakovala, že na druhý den pejska vrátím. :-D

Druhý den. Pejsek stále u nás. Bála se vlastního stínu, pořád chodila metr kolem mě, spala se mnou. Mamka z práce přinesla další potřebné věci a já věděla, že pejsek už zůstane. Byla moje. Malá, strašpytel, ale moje. Začala jsem ji všechno učit. Do konce prázdnin se naučila chodit čůrat ven, uměla základní povely, byla moc šikovná a já šťastná. Dostala jméno Nicki.

Čas ubíhal a Nicki se stala součástí naší rodiny, milovala všechny a všichni milovali ji. Měla úžasně přátelskou, klidnou i hravou povahu.

Když jí bylo 7 let, dostala silný zánět slinivky břišní. Na mé narozeniny jsem ji odvezla na kliniku, kde jí dali okamžitě na kapačky. Její bezvládné tělíčko leželo na dece, nevnímala. Tento stav trval týden, nekonečně dlouhý týden beznaděje, bez zlepšení. Na konci týdne mi veterinář řekl, že nemá cenu dále to prodlužovat, že se to nelepší. Domluvila jsem se s ním, že si Nicki vezmu na noc domů, abych se s ní mohla rozloučit. Bylo to těžké rozhodnutí, ale musela jsem to učinit pouze já. Nebyl nikdo, kdo by rozhodoval za mě. Byl to můj pes, moje zodpovědnost.

Odvezla jsem si ji večer domů, nadopovanou lékama. Lehla jsem si k ní na zem, držela ji za pacičku a povídala jsem na ni. Povídala jsem jí o všem a pomalu se s ní tak loučila. Takhle jsem u ní usnula.

Ráno mě probudilo jemné olíznutí na nos. Po dlouhém týdnu, kdy ležela bez mrknutí oka, bez jediného pohybu, bez jediného náznaku zlepšení to byla jako rána z nebe. Okamžitě jsem s ní jela na veterinu a doktor nevěřil vlastním očím. Její stav se začal rapidně zlepšovat a o další dva dny později by nikdo neřekl, že byla na smrt nemocná. Děkovala jsem pánubohu, že mě asi osvítil a neukončila jsem její i svoje trápení.

Od té doby měla přísný stravovací režim, ale jinak byla jako dřív. Hravá, veselá, prostě normální.

Roky plynuly dál a my si užívaly život společně. Kam sem šla já, tam šla i ona.

Byl červen 2013. Já byla konečně těhotná a zůstala jsem doma na riziku. Chodily jsme spolu na procházky.

Doma mi hlavou ležela na bříšku, byla velmi opatrná. Těsně před létem jsem si všimla, že není ve své kůži. Jeli jsme na veterinu. Tam nám pan doktor, po veškerých vyšetřeních oznámil, že postupně selhávají orgány. Bohužel, na tuto nemoc není lék. Byla to pouze otázka času. Někteří vydrží rok, jiní měsíc.

A zase jsem byla před rozhodnutím. Věděla jsem, že nechci, aby se trápila. S doktorem jsme byli domluvení, že až půjde do tuhého, tak ji přivezeme a já rozhodnutí s bolestí v srdci učiním. Ale zatím na to nebyl správný čas, ještě jí zbývalo pár měsíců krásného života, ještě nebyl její čas odejít.

Užily jsme si krásné léto. Únava už na ní byla trochu znát, ale byla bojovník už od narození a já věděla, že to zvládne.

Byl listopad 2013. 18.11.2013 v noci mě přepadla bolest a já věděla, že naše holčička chce na svět. Měla jsem plánovaného císaře. Před odjezdem do porodnice jsem se s ní rozloučila, dala jí pusu a pohladila. To bylo naposledy, co jsem ji viděla.

*Odešla jsi z tohoto světa o den později, 19.11.2013. Zemřela jsi královskou smrtí v náručí manžela. Počkala jsi, až se po oslavě narození naší holčičky probudí. Dala jsi mu šanci, aby tě objal a řekl ti, že je táta a že máme nádhernou holčičku. Pak ti selhalo srdíčko. Bylo ti 14 a půl roku.

Je to už 6 měsíců, co nejsi se mnou. Zlobím se na tebe, že si na mě nepočkala. Zlobím se, že si neviděla naší dceru. Zlobím se, že tě nemám vedle sebe. Zlobím se a mé srdce pláče. Ale miluju tě za to, že jsi to takto vyřešila. Že jsi nedovolila, abych musela učinit rozhodnutí za tebe.

Miluji tě za to, jaká si byla. Byla jsi mým miminkem, které jsem si vychovala. Díky tobě se ze mě stal lepší člověk a díky tobě jsem opravdu dospěla.
Vždycky budeš mít místo v mém srdci a vždycky tě budu milovat.
Vím, že tam nahoře na nás dáváš pozor. Jednou se znovu setkáme.

S láskou máma. ♥*

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 19.05.14 00:18
:hug:
 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 19.05.14 00:59

Nádherný deníček… mám slzy v očích… :,(

 
jizerka
Stálice 84 příspěvků 19.05.14 01:15

Ahoj Tvuj dojemny denicek mi pripomel mou Merunku, aprikot pudlika.26.5.bude mit 2vyroci umrti.Bylo ji 16let a 3mesice. Zradilo ji srdicko. Prozila se mnou maturitu, nastup do prace-byl to nas posadkovy pes, mela jsem ji na svatbe jako druzicku apod.Mam dalsi 2aprikotky Lili a Mery ml.ale Merunka byla prvni. Prikladam fotecku.

 
Mišalí
Kelišová 5978 příspěvků 19.05.14 01:36

Nádhera :hug:

 
Sanlitun  19.05.14 06:24

Smutny a krasny :srdce:

 
Janecka02
Zasloužilá kecalka 762 příspěvků 19.05.14 06:52

Moc krasny příběh, ale smutny. Jenze tak to v životě chodi :?

 
hiki123
Kecalka 236 příspěvků 19.05.14 07:01

Krásné, slzy mi tečou proudem! :hug:

 
palapa
Závislačka 2910 příspěvků 19.05.14 07:44

Pockala, az budes mit nahradu a s klidnym srdickem odesla :'( brecim jak zelva, nase mela letos taky dva roky a furt to boli :(

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1873 příspěvků 19.05.14 08:23

Krásný a dojemný deníček. Zažila jsem to samé, v 17letech jsem si pořídila fenku jezevčíka. Byla se mnou šestnáct let, milovala jsem ji nadevše a nikdy nezapomenu :hug: prožila se mnou tolik věcí, skoro celý můj dospělí život, byla jako moje první dítě…

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 19.05.14 08:41

Moc smutné :hug: bohužel pejskové nežjí moc dlouho a ta tvoje si s tebou prožila nádherný život a dožila se krásného věku a odešla za duhový most v náručí pána..
já měla svého prvního pejska fenku Camilku afgánského chrta, dožila se 15let-byla to taky členka rodiny, veterinář ji den smrtí chtěl dát injekci-v ten den už i ochrnula a já se sní chtěla ještě rozloučit a že to ukončíme ráno a ona na ve svém pelíšku vedle mě zemřela pokojně ve spánku, máme ji na zahrádce a nikdy na ni nezapomenu, vyplnila 15let mého života :srdce:

 
rokris
Závislačka 3386 příspěvků 19.05.14 09:15

Moc krásné. :srdce: :kytka:

 
bamba  19.05.14 09:23

Krásný deníček, při čtení mi běhal mráz po celém těle. Tvá fenečka s tebou nakonec byla dlouho, odešla až poté, kdy se ti narodilo miminko. Věděla, že už může odejít. :hug:.

 
z.p.o.v.e.d.n.i.c.e
Kecalka 178 příspěvků 19.05.14 09:42

Nádherný příběh zvířatka dokáží být jako děti :,(. Ona věděla proč má taklhe odejít aby to pro vás bylo co nejméně bolestivé :srdce:. Věděla, že budete mít někoho kdo to vaše trápení zmírní, když odejde. Nám umřela 4.2.2014 fenka jezevčíka po 13 letech a já myslela, že mi pukne srdíčko žalem. No a 2 dny na to jsem otěhotněla, že by to byla náhoda :nevim:

 
svycarka
Kelišová 6333 příspěvků 19.05.14 09:46

No a bulim…Jsem milovnice psu a ja se bohuzel nevyhla tomu rozhodnuti „nechat uspat“.Za denicek dekuju :kytka:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 19.05.14 10:05

Nemám slov :,(

 
M.R.W.I
Stálice 54 příspěvků 19.05.14 10:05

Taky jsem měla takového úžasného parťáka, co se mnou trávil celý dětský život až do dospělosti. Byl při mně vždycky, když mi bylo úzko, když jsem byla smutná i veselá, když jsem byla nervózní nejen před maturitou, i když jsem měla vztek. Byla to moje úžasná „němá tvář“, který jsem ale přesto rozuměla. Byla to moje láska a když nás ve 14 letech opouštěla, bolelo to neskutečně moc. Do dneška na něj myslím a říkám si, že je to můj anděl strážný, co na mě dává ze shora pozor a opatruje mě. On byl můj první pes, za kterého jsem nesla zodpovědnost a on mi to vracel dokonalou zvířecí láskou :srdce: Za to mu patří velké dík a doufám, že se s ním budu moct jednou tam nahoře ještě obejmout :hug:

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 19.05.14 10:11

Tak tohle je snad první deníček u kterého mi tekly slzy!! :,( Zažila jsem něco velmi podobného!!

 
MDK
Extra třída :D 10952 příspěvků 19.05.14 10:12

Moc krásný deníček. :hug: Úplně jsi mě rozbečela. :,( Bohužel i já jsem přišla o svého psího kamaráda, který zemřel příliš brzy a hrozně nečekaně. O to víc mě to tíží, že jsem to musela být já, kdo rozhodnul, že ho necháme uspat. Je to už 3 roky, ale vždy, když kouknu na jeho fotku, je mi po něm smutno a mám slzy v očích. Je dobře, že se fenečka dožila vedle tebe pěkného věku a vzpomínáš na ni s láskou. :kytka: :srdce:

 
panikockova
Závislačka 3264 příspěvků 19.05.14 10:43

Krásnej deníček, plnej lásky.. :srdce: Já teda brečela jako pako, nestačilo mi pár slz, normálně sem vzlykala :oops:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24158 příspěvků 19.05.14 11:45

Tak pres slzy nevidim, moc hezky pribeh. :,( Tvoje fenka pockala asi, nez se mala narodi, psi to citi :hug: :hug: :hug: :kytka: :kytka:

 
Lucienka1984
Závislačka 3221 příspěvků 19.05.14 13:01

Krásnýýý!! bulim jako želva

 
Shari81
Kelišová 5365 příspěvků 19.05.14 13:03

Díky všem…dnes je to 6 měsíců a stále to bolí. Je mi líto, že se nepoznala s naší dcerou. Byla úžasným psem, přítelem, zpovědnicí, prostě vším. Nikdy na ní nezapomenu. Je vrytá do mého srdce nesmazatelným písmem. A pravda, jen díky narození dcery jsem její odchod zvládla líp, než bych kdy čekala, musela jsem. Byla jsem máma a dcera mě potřebovala…o jejím odchodu jsem se dozvěděla až při příjezdu domů.

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 19.05.14 13:44

Tak jsem si pobrecela :hug:

 
Týna K.
Závislačka 4307 příspěvků 19.05.14 14:10

Moc smutný příběh. Když mi byly 4 roky, rodiče nám pořídili fenku německé dogy. Vyrostla se mnou, milovala jsem jí a ona milovala mě. Cítila jsem mezi námi strašně silné pouto, byla úžasným psem. Zemřela stářím když jsme byli s rodiči na dovolené, v mých 15 letech. Dodnes si vzpomínám, jak sedlo letadlo na zem a já celou cestu domů mluvila o tom, jak se těším na Sárinku, že půjdu nejdřív za ní. Když jsem zjistila, že bouda je prázdná a viděla utrápené výrazy babičky s dědou, kteří se o ní během naší dovolené starali, strašně mě to zlomilo. Dlouho jsem jí oplakávala, i když nám rodiče velmi brzy pořídili nové štěně, aby nám pomohli „zapomenout“. Já ale nezapomenu nikdy. Je to už 8 let, já mam dodnes slzy v očích, když si na ten den vzpomenu a strašně moc bych si přála, aby byla pořád s námi. Často na ní myslím a vím, že jednou si dogu pořídím znovu. Ale také vím, že už žádný pes nebude takový, jako byla ona. Velká psí dáma :)

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 19.05.14 18:53

Jak na pejsky neujizdim, normalne jsem zamackla slzu. Krasne napsany.Ja mela freťaka Heřmanka, laska moje, moje miminko.Uz je to hodne let a stejne mi chybi.Po nim jsem si poridila druhou fretku, ale vratila jsem ji chovatelce, nebylo to ono, byl jiny. Hermous spaval na mem krku v noci, za hlavou, vsude s nama jezdil.Kdyz fretka utece, uz se nevraci.Byl venku na ksirach, kouknu z okna a on nikde!!!Vybehla jsem hruzou ven, smrt v ocich a on cekal u baraku u dveri. Prozila sis s ni krasne roky :hug:

Příspěvek upraven 19.05.14 v 18:56

 
georgesab
Kecalka 421 příspěvků 19.05.14 19:26

Teda to jsem obrecela :,( Krasny denicek!!! :andel: :hug: Posilam moc moc sil :kytka:

 
kaja00
Extra třída :D 10356 příspěvků 19.05.14 20:46

:srdce: To je nadherny :hug: Je mi fenecky moc lito :,( Ani pres slzy nevidim :,( :hug:

 
baluuu8
Extra třída :D 11668 příspěvků 19.05.14 22:09

Krásný deníček… :hug: Úplně mě rozsekal.. :,( Kdybys chtěla štěňátko, tak zrovna jedné fenečce hledám domov…

 
Kenneth
Ukecaná baba ;) 1008 příspěvků 19.05.14 22:21

:,( :,( Shari krasne napsane, rvu jak zelva. Tolik lasky, prvni miminko :srdce: ja mam svoje prvni miminko dogy u sebe, ale ta, kterou jsem ja musela poslat na onen svet, kvuli zhoubne rakovine v necelych 6ti letech, to byla moje segra! Vim dobre, jak ti bez ni je :,(
Neboj, chrani tebe, tvou holcicku i manzela tam ze shora :srdce:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 19.05.14 22:26

Nádherný deníček, dojala jsi mě :).

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 19.05.14 22:26

Taky zadrzuju plac… :,(

 
soleile
Ukecaná baba ;) 1329 příspěvků 1 inzerát 19.05.14 22:29

Text je neskutečně láskyplný, mám úplně husí kůži :hug: :kytka: Mě je 21 a bohužel jsem žádného pejska neměla, ale zato mám rok a půl starou holčičku, která se narodila 17. 11 :kytka: :hug:
Ať jste šťastní a hlavně zdraví co nejdéle to půjde :kytka: :hug:

 
Lucinka_84
Zasloužilá kecalka 553 příspěvků 19.05.14 22:32

Tak tohle mě teda dostalo, a to hodně moc, zamačkávám tu slzy o sto šest, ale nedaří se! :,( Jako bych četla o mně a mojí Betynce, s tím rozdílem, že nás ten její odchod teprve čeká a asi už hodně brzy…

Je to moc smutný, ale tvoje fenečka to vyřešila fakt s gracií! Já mám skoro 14 letou fenku také anglického kokříka, jen zlatého. Od malička je ustrašená, bojácná, hodně nemocná (od štěněte epilepsie, v 8 letech nádory na mléčné žláze, v 9 letech addisosnova choroba a kupa léků) Ale o co víc s ní vždy bylo a je problémů o to víc je oddaná své smečce a hlavně mně. Je to taky můj první pejsek, o kterého jsem se vždycky starala a který mě bral od začátku za svého páníčka. Prožila se mnou všechny zlomové okamžiky v životě - první lásky, maturitu, svatbu, narození miminka :)

Měly jsme spolu dohodu, když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem jí moc prosila, ať tu s námi vydrží až do porodu, pak po porodu jsem jí zas prosila, aby vydržela dokud budu kojit, protože žal nad její ztrátou by mi jistě ukočnil kojení. No a dneska je mému synkovi rok a půl, Betynka má 13 a třičtvrtě roku a je tu stále s námi. Během jejího života jsme jí už asi 4× obrečeli, protože už to vypadalo na konec a na nutnost utracení, ale já se vždy rozhodla bojovat a ona vždycky taky nějak zázračně vyslyšela moje prosby a uzdravila se. Teď už má ale problémy s klouby, skoro vůbec neslyší, ale má pořád úžasnou chuť do života (a žrádla, což je pro kokry tipické že:D )

Za několik měsíců se chystáme „zadělat“ na druhé, tak asi bude další dohoda :) ale vím, že nás to jednou čeká. Vůbec si neumím představit, jak se to dá zvládnout! Tak se drž!

 
Shari81
Kelišová 5365 příspěvků 19.05.14 23:29

@baluuu8 děkuju za nabídku štěňátka :hug: ale rozhodli jsme se, že zatím žádného pejska nepořídíme…máme dost starostí s holčičkou, třeba někdy později najdu v sobě znovu odvahu stát se psí mámou…

 
baluuu8
Extra třída :D 11668 příspěvků 20.05.14 06:20

@Shari81 To je jasné… :hug: Užívej si svoji holčičku a tvoje psí holka na vás dává pozor shora.. :andel: :srdce:

 
Shari81
Kelišová 5365 příspěvků 20.05.14 10:57

@baluuu8 co to je za rasu?? Jsou naprosto nádherní čumáčci :D

 
baluuu8
Extra třída :D 11668 příspěvků 20.05.14 11:16

@Shari81 Rasa je Moravský Ve-Taj (Vesnické Tajemství) :P. Prostě čistokrevný voříšek… majitel se o jejich maminku absolutně nestará, špatně krmí, vůbec nevenčí, :cert: :cert: :cert: :,( tak se starám já.. ;) A štěňátka se opravdu povedly… ;)

 
Shari81
Kelišová 5365 příspěvků 20.05.14 11:23

@baluuu8 jsou fakt krásní :lol: tak snad jim najdeš pěkný domov :hug:

 
baluuu8
Extra třída :D 11668 příspěvků 20.05.14 11:41

@Shari81 Snad ano. :andel:

 
Pitryska
Nováček 5 příspěvků 20.05.14 17:42

Nádherný deníček..hned jsem si vzpomněla na mou lásku Zuzanku, která se mnou není od loňského října :,(

 
sarka_7
Nováček 8 příspěvků 20.05.14 20:20

To je poprvé co jsem se rozbrečela u deníčku. Ani narození prcka mě tolik nebere. My se minulé léto rozloučili s 12ti ročním kocourkem. Vím, že to strašně bolí, ale ty dobré okamžiky ti zůstanou v srdci a pořád budeš cítit že na vás z nebe dohlíží.

 
daja87  20.05.14 21:13

Krásný deníček. Brečela jsem :,(

 
Tůtlinka
Ukecaná baba ;) 1755 příspěvků 21.05.14 09:04

:,( :,( neudržela jsem slzy… krásně jsi to napsala, pejsek je opravdu ten nejlepší přítel člověka a hlavně je to skutečný člen rodiny a jeho odchod nikdy nepřebolí.. Dožila se krásného věku! Naše první basetka se dožila 13,5 roku a druhou teď máme 8 let a doufám, že tu s námi bude co nejdýl! Přeji, aby jsi tu bolest zvládla :hug:

 
mahdalka
Neúnavná pisatelka 16489 příspěvků 5 inzerátů 22.05.14 22:34

:,( Připomnělo mi to naší fenku jezevčíka, Ketty. Musela jsem jí s těžkým srdcem nechat uspat v5 měs. těhotenství, bylo by jí za pár dnů 17 let. Veterinářka přišla k nám domů a Ketty naposledy vydechla v mé náruči :,( Taky jsem se na ní zlobila že nepočkala na našeho syna, ale selhali jí ledviny, byla na kapačkám a bohužel nebojovala, vzdala to :,( Tvůj smutný deníček mi to připomněl a kutálí se mi slzy po tváři, taky to bylo moje miminko :,( :srdce:

 
MKKaca
Povídálka 24 příspěvků 24.05.14 02:13

Krásný deníček, sama mám své dvě psí děti, ikdyž zatím nemám lidské…Moc hezké, tvoje psí holka ti poskytla prostor pro miminko, ber to tak, že věděla, co pro tebe a prka dělá :hug:

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 24.05.14 22:34

Krásný a moc smutný deníček, už slouhou dobu tady nad ním brečím a v hlavě se mi honí spoustu myšlenek.. Já jsem nikdy pejska neměla, ale od dětství po něm toužím. Svým deníčkem jsi mi připomněla babiččinu a dědovu kokršpanělku Sindi, kterou jsem milovala. Oni si jí pořídili a měli jí pár let a rozmazlovali ji, ale v hlouby duše litovali, že si nepořídili německého ovčáka. To se postupně projevovalo, až jsme jednoho dne přijeli a na dvoře bylo štěně německého ovčáka a Sindi mu byla v patách. Během následujících návštěv jsem si začala všímat toho, že ta veselá životaplná Sindi se mění k nepoznání a většinu dne jen smutně leží a nikdo si jí nevšímá.. Bylo mi jí hrozně líto, vždycky jsem se snažila při každé návštěvě jí to vynahradit a chodila jsem s ní na dlouhé procházky. Pěkně sama a byla jsem během těch chvil šťastná a ona taky. Vždycky když jsem k nim přijela, Sindi se mohla zbláznit radostí a neustále mě olizovala a nehla se ode mě. Jednoho dne jsme tam zase přijeli, já měla pro Sindinku nakoupené mlsky a chtěla jí vzít zase ven. Nejdřív mě zarazilo, že mě nevítá a okamžitě jsem běžela k její boudě, která byla prázdná. Babička mi jen suše oznámila, že Sindi dali pryč.. Nic víc se mi nepodařilo zjistit, odmítli mi to říct, dodneška nevím, jestli ještě žije a pokud ano, tak kde.. Dokonce ani netuším, jestli jí opravdu dali někomu jinému nebo se jí jen tak zbavili (bohužel mám obavu, že by to dokázali..). Dodneška jsem se s tím nesmířila a ten pocit beznaděje mě sžírá.. Obzvláště proto, že ani moji rodiče už se nemohli koukat na to, jak jí všichni přehlíží a chtěli jsme jí dát domov, měla už jsem být pořád s ní..
Tvoje fenečka to dokázala opravdu krásně zařídit. Je až zvláštní, že zvířata jakoby dokázali vycítit tolik věcí.. Před půl rokem mě opustil králíček. Měla jsem ho teprve krátce, ale jelikož jsem ho měla jako svoje miminko, tak to pro mě byla hrozná rána.. Nejdřív jsem nového nechtěla, ale pak jsme si s přítelem řekli, že to zkusíme ještě jednou a naposledy, protože je nám samotným bez maličkého smutno.. Tak jsem hledala na internetu inzeráty a v nedaleké vesnici paní králíčky zrovna prodávala. Domluvili jsme si schůzku a když jsme tam přijeli, paní nám řekla, že má malé králíčky doma teprve pár týdnů, že se narodili na zahradě v noře (má je celé léto na volno, mohou dovnitř i ven na zahradu) a králice je přivedla 23.listopadu ráno.. A 23.listopadu ráno byl den, kdy nás náš drobeček opustil..

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele