Moje mimi to vzdalo

EbetkaM  Vydáno: 04.02.12

Vůbec jsem neměla žádné příznaky těhotenství, jen mě trošku bolely prsa, ale nic závratného. 19. 1. jsem šla k dr. na kontrolu a těšila se, jak mi řekne, že jsme hezky vyrostli a jak se nám hezky daří, ale nezdála se mu velikost, tak mě poslal na velký ultrazvuk do Centra prenatální genetiky na Veveří a tam mi doktor řekl, že srdíčko bohužel už nebije, a že teď jsem byla v 9+5 tt a miminko odpovídá velikostně 7+1 tt. Moje mimi to vzdalo…

Umřelo před 14 dny, ale pořád jsem ho měla ještě v bříšku. Krev mi nebrali. Jen ten den, co jsme to zjistili, v nemocnici, tak ani nevím, jaké hodnoty HCG jsem měla. Myslela jsem, že mi krev vezmou třeba ještě v den nástupu, ale nevzali. Takže… bylo to už nenávratně ztraceno.

Byla jsem z toho fakt naměkko, celé dny jsem jenom brečela a hledala na netu co a jak. Ten první den, co jsem se to dozvěděla, jsem byla k večeru už tak trošku uklidněná a smířená, ale pořád to bolelo a v tu středu, když mi miminko vzali, to bylo ještě horší, vůbec jsem si nevěděla rady s tím, co mám dělat nebo nedělat a co bude dál. Vím, že se to stává celkem často, ale doufala jsem, že mně se to nestane. Snažili jsme se přesně rok, nějak nám to nešlo a teď, když už jsem byla těhotná, tak se to takhle pokazí. Moje největší noční můra se vyplnila.

Ve středu 25. 1. v 7:00 jsem byla na revizi u Milosrdných bratří. Chtěla jsem počkat, jestli to nepřijde samo (nebyla jsem moc nadšená z představy, že se ve mně bude někdo vrtat), anebo jestli jsem neotěhotněla později, než si myslíme (že by se mohlo miminku srdíčko teprve ještě vyvíjet a začít bít). Četla jsem, že někdy se doktoři spletou a špatně určí data, velikosti, atd. Ale to bylo asi málo pravděpodobné. Přítel si vzal na dva dny dovolenou, aby tam mohl být se mnou. Bylo to pro něj taky hrozné. Ze začátku mi přišlo, že se na mimi těší snad ještě víc než já.

Zákrok nakonec dopadl dobře, mimi odpovídalo 7+1 tt a já jsem byla 10+4tt. V 10:30 mě vyzvedl na pokoji pán, naložil na vozítko a jel se mnou směr operační sál. Snažil se celou dobu situaci odlehčovat a dělal různé vtípky o tom, že až se proberu, tak uvidím, že ta má amputace pravé nohy dopadla dobře. Pak mi další pán na sále chtěl stříhat vlasy. Byli tam celkem vtipálci. Ale to je dobře :) Jinak bych umřela už při cestě na ten sál. Byla tam strašná zima, klepala jsem se jak ratlík (až mi bylo trapně;), ale pan anesteziolog mě chápal. Za chvíli nato mi paní sestřička píchla narkózu a pan anesteziolog mi dal kyslík a během tří sekund jsem byla mimo.

Pak mě probudili před pokojem, asi v 11:30. Jenže jsem byla úplně v šoku a došlo mi hned, že mi moje miminko už vzali a ono se teď někde válí v biologickém odpadu a začala jsem strašně plakat, až se paní na pokoji ptaly, jestli je všechno v pořádku. Už jsem neusnula. Musela jsem se hned obléknout a vypravila jsem se za chvíli na toaletu. Pak za sestřičkami, aby mi sundaly kapačku, a pak zase na pokoj přemýšlet o útěku. Nechtěla jsem tam být už ani minutu. Spát jsem nemohla, a to jsem si myslela, jak krásně se po té narkóze vyspím. Usnula jsem nakonec až nějak v šest večer.

V osm jsem se vzbudila, ale během půl hodiny jsem zase usnula. V noci jsem byla tři hodiny vzhůru. A zase přemýšlela o útěku. Nakonec jsem usnula a vzbudila se před vizitou. Fyzicky mi bylo skvěle, nic mě nebolelo, vše bylo tak, jak by mělo asi po revizi být a ani plakat jsem už moc nemohla. Asi mi v noci došly slzy. Jelikož bylo všechno v pořádku (alespoň s mým tělem, dušičku jsem měla bolavou pořád), tak mě propustili domů.

Na jednu stranu je to obrovská ztráta, ale na stranu druhou jsem ráda, že se to stalo takhle na začátku, než aby se něco pokazilo až v pozdějším stádiu, kdy už bych měla bříško a když bych už cítila, jak mimi kope. Nebo kdyby se nakonec narodilo, ale třeba postižené. To mě tak nějak trošku uklidňuje. I když si říkám, že se to vůbec nemuselo přece stát, tak proč se to tedy nakonec stalo?

Byla jsem nemocná hned na začátku těhotenství. Měla jsem zánět středního ucha. Brala jsem jen Paralen, ale než jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem brala i tvrdší léky. A v nemocnici mi do ucha dávali pak nějaký proužek, o kterém říkali, že bych v těhotenství taky neměla mít, ale že jinak bych se nevyléčila. Třeba to s tím nějak souvisí. Taky jsem trochu hledala na internetu a zjistila jsem, že potrat může způsobit i špatná funkce štítné žlázy. Když mi bylo tak 12, tak jsem brala nějaké prášky na štítnou žlázu, tak bych s ní možná mohla zase něco zase mít.

Dozvěděla jsem se ale, že endokrinologie, kam jsem chodila v dětství, už je zrušená, tak se budu muset objednat do Brna do Bohunic. Jen tedy nevím, kde zjistím, co mi v dětství bylo, když už je to v Ivančicích zrušené. Ptala jsem se mamky, ale ta už si to taky nepamatuje, myslím si, že kdybych opravdu něco se štítnou žlázou měla, tak to bude ta snížená funkce… je mi pořád zima, jsem pořád unavená. I když pár dní po revizi mi bývalo hodně teplo, ale asi to bylo jenom hormony. Každopádně se chci nechat vyšetřit, jestli to není tím. A popř. se začít hned léčit, aby už se to neopakovalo.

Taky mě napadlo, že bych mohla mít problém s Rh faktorem, pokud bych byla Rh- a přítel Rh+, tak by byl potrat pravděpodobně jasný. Naštěstí mám krevní skupinu B Rh pozitivní, takže tím to nebylo, a pokud nebudu mít ani nemocnou štítnou žlázu, tak už mi nezbyde nic jiného, než se smířit s tím, že to bylo špatné už od začátku. A budu to řešit taky nějakým vyšetřením. Stejně jsem někam chtěla jít už předtím, než jsem otěhotněla. Ale pořád jsem čekala, až to bude ten rok snažení, aby ze mě nedělali v nemocnici hysterku, že tam lezu tak brzy. Já vím, že se to stává. Ale prostě chci, aby se mi to už nestalo. Takže se nenechám odbýt tím, jak mi všichni budou říkat, že se to stává, a začnu to řešit. Proč se prostě nemůžou všem rodit jenom zdravá miminka? Já to říkám pořád, že ten, kdo dítě nechce, tak otěhotní a porodí krásné zdravé dítě hned napoprvé a ten, kdo dítě chce, tak se snaží a nakonec potratí. Je to nespravedlivé.

Nevím, jestli budu schopná se tak rychle oklepat a začít se znovu snažit jako ostatní holky, co si s nimi píšu v diskuzi, asi bych umřela, kdyby se mi to stalo podruhé a hned takhle po sobě. Ale ještě uvidíme, jak to všechno bude, jak se s tím budu vyrovnávat, kdy se mi bude začít chtít, kdy se to znovu povede. Určitě si tam za nimi budu chodit vylívat srdíčko, budu se snažit jim psát, jak se cítím, budu tam s nimi, až se zase začneme snažit, budu tam, až se mi na testu objeví dvě čárky…

Věřím, že si navzájem svou bolestí dokážeme pomoci se s tím vyrovnat, že na to nejsme samy. Bolet to asi nepřestane nikdy, jen si spíš zvyknu s tím žít. Asi hodně záleží na osobnosti, já jsem dost citlivá, kolikrát mě rozbrečí i reklama na psí granule s roztomilými pejsky. Takže s tím snažením asi počkám, a stejně letíme v březnu do Říma a v květnu do Londýna, tak nechci být těhotná už kvůli tomu, že bych to nestihla do II. trimestru, a ještě bych mohla v tom letadle opět potratit.

Je pravda, že jsem silnější, než jsem čekala, ale pořád to ještě není to pravé ořechové. Hodně mě to už naučilo a ještě mě to určitě hodně naučí. Myslela jsem si, že kdyby se mi něco takového stalo, tak to nepřežiji, zhroutím se a skončím někde na psychině. Jsem celkem překvapená z toho, že se můžu i radovat ze života, smát se s přítelem, když koukáme na Teorii Velkého Třesku. A taky jsem se rozhodla, že jakmile budu nějak fyzicky schopná, tak začnu se cvičením a zdravým jídelníčkem. Předtím jsem si říkala, že nemá cenu hubnout, když stejně chci otěhotnět a ztloustnout, ale teď chci zhubnout a být zdravá právě proto, abych mohla otěhotnět a mít zdravé dítě.

Musím být silná a statečná. A budu doufat v lepší zítřky a čekat, až pro nás zase vyjde sluníčko.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
ivabozi
Zasloužilá kecalka 662 příspěvků 04.02.12 06:50

Milá Ebetko, opravdu vím, co prožíváš- loni jsem v téhle době také byla těhotná a nevěděla jsem o tom- jenže jsem celou zimu trpěla na zánět močových cest a brala silná antibiotika. Na konci února jsem potratila- naštěstí jsem nemussela do nemocnice… a chci Ti říct, že se opět zadařilo a teď už máme dvouměsíční mimi, tak nezoufej a věř, že se to hodně brzy změní k lepšímu. :mavam:

Příspěvek upraven 04.02.12 v 15:25

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 04.02.12 07:08

Mila Ebetko,prosla sem si uplne stejnou veci jako ty, ja byla ve 12. Tydnu a mimi odpovidalo 8. Tydnu a ja zacla spinit a pozdeji krvacet a nakonec sem skoncila v nemocnici a druhy den sem sla na kyretaz,jeste ale pred samotnou kyretazi to ze mne bohuzel vyslo vse samo,taky sem brecela proc zrovna ja proc se to vubec stava,bylo mi receno to co tobe proste se to stava,bud to byla spatna spermie nebo spatne vajicko,na vysetreni sem potom nikam nesla,bylo to hodne tezke obdobi a clovek to musi prekousnout a jit dal,u me se tohle stalo vic jak pred tremi roky a do dnes to vidim jako by to bylo vcera,nejsi sama komu se to stalo,holka drz se a urcite se zadari a vse bude v poradku.

 
Petrajan
Ukecaná baba ;) 1324 příspěvků 04.02.12 07:48

Ahoj Ebetko.Neumím si představit,co prožíváš,nikdy jsem to nezažila,musí to být obrovská bolest.Ale jsi statečná a je dobře,že se zajímáš o svůj zdravotní stav takhle dopodrobna,že chceš mít jistotu,že nemáš nějakou skrytou nemoc.Přeju Ti,aby si našla sílu jít dál a aby se vám brzy narodilo zdravé miminko.Vy to zvládnete :hug:

 
gabulda
Kecalka 160 příspěvků 04.02.12 08:33

Ahojky Ebetko chci ti jen říct ,že vím čím si těd procházíš.Mě se tohle stalo 2krát a proto tě chci aspon trošinku pohladit ,aspoń tím psaním:).Myslím si,že u mně to bylo také způsobeno léky a já bohužel nevěděla,že se nám zadařilo.Podruhé ta stráta bolela ještě víc,to mi řekli,že se to stáva…člověk není připravený na takovou bolest:(,ale myslet na lepší zítřky určitě pomůže ikdyž je to těžké:(…
Jednu radu ti dám,nevím jestli ti to pomůže,ale když já byla na revizi,jedna hodná paní doktorka mi říkala,že ted je to tělo jako pohnojené a pak už to půjde samo:).Bohužel mi doktoři doporučili at aspon 3 měsíce počkáme a já to dodržela. Pak jsem i o 2. mimi přišla:(.Proto jsem se rozhodla na nic nečekat a prostě jsem počkala na menzes a pak jsme na to s manžou zkočili a víš co? Vyšlo to a mám ted půlroční krásnou holčičku :lol: .
Tak držím pěsti a přeju ti hodně psychycké sily a pohody :hug: ,neboj ono to výjde :mavam: :kytka:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 04.02.12 08:49

je to smutné a je mi jasné co prožívaš :hug: ,třeba to tak prostě mělo být,něco nebylo v pořádku a příroda zasáhla včas,lepší než kdyby se narodilo třeba postižené mimi..moje mimi to vzdalo 2× ,byla jsem naprosto zoufalá a myslela jsem že už zustanu bez dětí/vi moje deníčky/,ale nakonec mám 2 zdravé krásné dětičky :* :srdce:
mojí příbuzné umřelo mimi 14 dní po porodu,mělo těžkou neoperovatelnou vadu srdíčka..doktor říkal,že právě pro tyhle vady a poškození dochází k samovolným potratům nebo přestane srdíčko tukat..
je to hrozně smutné,ale řekni si že nechceme dítě za každou cenu ,chceme zdravé miminko :palec:
držím pěstičky,at to brzo překonáš a brzo at máš v bříšku zdravé miminko :palec:

 
ady01
Ukecaná baba ;) 1870 příspěvků 04.02.12 08:54

Ebetko,vím co prožíváš.Taky jsem si tím prošla,jako spousty z nás.Ale myslím si,že je dobré,když to příroda vyřeší hned na začátku.Je určitě lepší,když těhotenství zmlkne,než kdybys potratila „živé“ dítě.Takhle určitě není chyba v tobě,prostě se tak stalo.Zažila jsem to už třikrát.Ale neboj,po každém nezdaru se mi narodilo zdravé dítě.Takže se dá říct,že nám vyšlo každé sudé těhotenství.Dr mi vždy řekl,že nemá smysl čekat tři měsíce,je postě pohnojeno.A ono to tak vyšlo.Otěhotněla jsem vždy následující cyklus.Teď jsem po třetí těhotná,ale to už je zase jiný příběh.

 
Jitulinek26
Ukecaná baba ;) 1140 příspěvků 04.02.12 09:40

Ebetko, je mi moc líto, co se stalo. Vím, že pro Tebe teď není útěchou, že se to prostě stává (a poměrně často). Taky jsem se ptala proč mně, když jsem si na sebe dávala pozor… a když jsem pak potkala těhotnou holčinu s cigárem u pusy, měla jsem o to větší vztek.
Chvilku to prostě bolet bude, vybreč se, nedrž to v sobě.
Já mám dnes 2 krásné zdravé děti, sice si občas vzpomenu, ale už to nebolí, a říkám si, že jsou (bohužel) i mnohem horší věci na světě. :hug:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 04.02.12 10:16

Ebetko, i mě je to velice líto. Já mám týden po revizi, přesně vím, jak ti je. A jak tady psaly holky, taky nebudu na nic čekat, začnem to zkoušet hned. Tak si zajdi na všechna vyšetření, ať víš, jak jsi na tom a drř se :hug:

 
MajdaT27
Kecalka 111 příspěvků 04.02.12 11:14

Ahoj Ebetko,teda holka jsi opravdu moc statecna,tak tohle ja bych nezvladla a zhroutila sa,ale ty jsi to zvladla a ja ti gratuluji.A moc ti drzim palce at se v dalsim tehotenstvi nic takoveho neopakuje a ty v poradku donosis to sve vytouzene miminko,moc ti drzim palecky. :potlesk: :kytka: :think: (ps:taky porad rikam kdo dite nechce tak jich ma a kdo chce tak bud nema nebo se pak stane nestesti.Taky jsme se s pritelem snazily 2,5roku a porad jsem se rozplakala kazdy mesic,ze neni na tehot.testu dve carky,ale jen jedna a kdyz jsem prestala doufat,tak se to povedlo) :*

 
Maudn
Stálice 85 příspěvků 04.02.12 12:33

Ahoj, miminko to sice vzdalo, ale ty to s manželem nevzdávej, je to osud, nepřemýšlej nad prášky, rh faktory ani nemocema, miminko by se narodilo nemocné a postižené a tak ho tvé tělo odmítlo, vím, že je to nepředstavitelné, já jsem byla na obilnáku s mimoděložním, když jsem se probrala s narkozy zacala jsem plakat a ptat se doktorů, jestli budu moct mít někdy děti… no a uběhl rok a jedno je snad na cestě a alespon tam ještě 10 týdnů zůstane skrz rizikové…

držím ti palečky a věř, že všechno zlé je pro něco dobré a když ted je hůř, za rok můžeš být štastná mamina

 
jbul
Ukecaná baba ;) 1876 příspěvků 04.02.12 13:25

já takhle přišla několikrát.Vím je to těžké.já jsem 2008 čekala před svadbou dvojčátka v červnu jsme s manželem zařizovali svatbu a jeho rodina at se nebereme já mám totiž za svobodna syna. a z rozčiléní jsem skončila v nemocnici kde nám oznámili ze budeme mít dvojčátka.manžel skoro slítnul ze židle ale byl rád a po týdnu v nemocnici tam zůstalo jen jedno.byla jsem v 10 týdnu když mi dělali ultrazvuk a malí odpovídal 7 týden bez srdíčka žádná srdeční akce.Musela jsem jít na potrat.Hod bylo to těžké.kapačku co jsem měla tak co nejrychlejí vykapat a rychle domu at nejsem tamV září jsme měli svatbu a začali problémy.Nemohla jsem dostat měsíčky doktor mi pichal injekce a nic v listopadu jsem prodělala laparoskopii a po tým jsem do 20 dní konečně dostala menzes ale když jme chtěli mít malé tak se nedařilo at plodné nebo neplodné dny.skoro 1 rok nám trvalo než jsem otěhotněla.skoro rok po potratu jsem na svět přivedla vojtu a to sc 37+2t 2,68g a 48cmcelé těhotenství bylo odležené a také po tých onjekcích kvůli hormonum 10kg navrch a tím jsem měla těhotenskou cukrovku skončila jsem na inzulinu.to že jsem nemohla otěhotnět tak jsem se chtěla s manželem rozvést skončila jsem u psychiatra.Je to těžké proto drřím palečky at to dopadne dobře a brzy se raduješ maleho nebo z male.

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 04.02.12 13:50

Ebetko,bohužel jsem si prožila to samé, též po roce snažení..Ještě jsem čekala vytoužená jednovaječná dvojčátka. Bylo mi hrozně, ještě se ke mně všichni v nemocnici (v Podolí) chovali bezcitne. Myslela jsem, že to nepřežiju.Brecela jsem snad nonstop. I několik dni po. Nelenila jsem a nechala si vyšetřit stitnou zlazu, nic ale nenašli. Vydupala jsem si genetiku a ejhle- mám MTHFR homozygot!!!Takže při dalším těhu budu hned od začátku píchat miniheparin. Uz je to pul roku, a bohužel se opét nedaří :( . Neztrácím ale naději. Neboj, i my se jednou dočkáme. Drž se. Pa

 
Pce
Extra třída :D 13873 příspěvků 04.02.12 13:56

Milá Ebetko, moc mě mrzí že to takhle dopadlo, ale nevěš hlavu příště to určo výjde.Já se léčím se sníženou funkcí ŠŽ a to co popisuješ (zima a únava) k tomu patří.Proto bych ti opravdu před dalším těhu doporučila navštívit endokrinologa, ať je vše v pořádku.Co se týká Rh faktorů…já mám B- a manža A+ a pokud by mimi mělo jiný faktor než matka neděje se nic do té doby než se jejich krev spoji tj.porod nebo bohužel potrat. V obou případech se píchá injekce proti tvorbě protilátek, kvůli případnému dalšímu těhu. Držím palečky a věřím že příště to výjde. :hug: :kytka:

 
xedita
Ukecaná baba ;) 1076 příspěvků 04.02.12 14:20

Milá Ebetko, moc mě mrzí, co se stalo. Ani ve snu si nedokážu představit, jak ti teď musí být. Chtěla jsem ti jen říct ke štítné žláze - určitě běž na endokrinologii, doktor mi říkal, že na problém se štítnou žlázou se narazí hodně často. Jsou tam šílené čekací lhůty, tak se objednej hned a řekni, že chceš otěhotnět. Přeju hodně wtěstí.

 
martinaaaaaaaaa7  04.02.12 14:41

Ahoj zakladatelko,
je mi moc líto, co se Ti stalo. Každej si tu bolest musí prožít sám a nic a nikdo nepomůže. Každopádně si ale myslím, že ve Tvojí situaci (rok snažení a pak potrat) by to chtělo spíš zajít do CARu. Zní to sice strašně, ale tam Ti nějaký testy udělají o dost rychleji než u ostatních doktorů, my se taky rok snažili a bez výsledku a tak jsme tam zašli, přišli na to, že mám problém se štítnou žlázou (hned na místě mi napsal doktor prášky a bylo), zároveň s tím přišli na to, že mám poruchu srážlivosti krve, která má na otěhotnění vliv a příp. způsobuje potraty. Všechny tyhle testy jdou udělat i jinde, ale myslím, že když se budeš snažit jít za každým doktorem extra, tak s tím strávíš hromadu času. Např. ty porucha srážlivosti je dědičná a když se moji rodiče a bratr chtěli nechat testovat normálně na hematologii, museli se doktorky doslova doprošovat. Můj příběh má šťastný konec - čtyřměsíční prcek ten na mě křičí z postýlky - přeju Ti totéž :-)

 
janickakor
Nováček 3 příspěvky 04.02.12 16:12
pro Ebetku

Milá Ebetko,vím asi jak se cítíš,nepotkalo mě sice to co tebe,ale v listopadu 2011 mi náhle z plného zdraví zemřel syn,moc to bolí,nemohu se s tím srovnat,a nikdo a nic mi ho nevrátí,ale znám i ženy,kterým se to napodruhé,nebo napotřetí podařilo a miminko mají,věřím tomu,že i vám se to podaří a miminko přijde,o to ho budete mít víc rádi a budete si ho víc vážit.

 
NatalieII
Ukecaná baba ;) 2256 příspěvků 04.02.12 17:48

Ahoj Ebetko, prošla jsem si něčím podobným jako ty. V říjnu 2011 jsem měla svatbu, týden po ní jsem šla na Oscara, natěšená s tím, že uvidím pořádně mimišo. Bohužel mi bylo řečeno, že se mimi přestalo vyvíjet v 8.týdnu, to jsem byla bohužel nemocná, ale tenkrát jsem to nijak neřešila. Po revizi jsem hodně nocí probrečela, ale nakonec jsem se odhodlala jít dál. Nechala jsem po konzultaci s gynekoložkou proběhnout 1 MS a po ní jsem se začala s manželem snažit znovu. No a v prosinci 2011 na Štědrý den, jsem zjistila, že se nám to povedlo a máme krásný vánoční dárek. Jak říkala doktorka, tělo po revizi je nachystané na další, zajisté po dodržení 6 nedělí. Pokud se budeš na to cítit psychicky i TY, tak se Vám to určitě znovu povede!!!!! Hodně štěstí a věř, že to dobře dopadne!! :kytka:

 
turny
Závislačka 4875 příspěvků 04.02.12 19:52

Milá Ebetko, vím jak ti je, prožila jsem si to samé, jen né s tim rokem snažení…povedlo se hned…ale výsledek byl bohužel stejný. Taky mi doktor řekl, že je nejlepší začít se snažit hned po první ms…povedlo se a na podruhé to vyšlo a máme krásného kloučka. Ale na tu endokrinologii jsem musela, protože výsledky u odběru při těhu byli špatné…takže strach co bude, navíc ja mám Rh negativní manžel +…a do toho jsem v šestinedělí chytila plíseň od koťátka, které manžel přinesl domu, abych se měla o koho starat a netrápila se(zvířátko doporučuju, je to skvělá terapie :) ale pořiďte si zdravé)…tak toho bylo v jeden moment hodně, ty dva měsíce od revize než bylo vše v pořádku byli kruté, ale pak byla na konci krásná odměna…takže bojuj, nejsi v tom sama a moc držim pěstičky, aby bylo vše v pořádku a dočkala ses brzo vytouženého mimíska :hug:

 
mona.k.79
Závislačka 4706 příspěvků 04.02.12 20:51

ježiiiš.. :,(

 
martulkasloník
Extra třída :D 12163 příspěvků 04.02.12 21:42

mrzí mě to, zažila jsem to sama před lety, taktéž bylo podezření štítná žláza a to se potvrdilo, místo toho abych se z toho oklepala a začli jsme se snažit nanovo jsem řešila jestli nemám v krku rakovinu protože endokrinologovi se nezdál utz a krevní testy otřes. nakonec to dobře dopadlo, byla to prostě jen totálně v háji štítka a struma a tak jsem se rozhodla pro totální odstranění celé štítky protože to byla nejrychlejší cesta k novému bezproblémovému těhu, budu sice doživotně brát náhradní léky za štítku ale ty bych brala i tak a nelituji, do roka jsem otěhotněla a mám teď dvouletou dcerku. drž se, je to těžké, mě přišlo že čím déle jsem byla od revize bylo to horší, nejhorší to bylo kolem plánovaného termínu porodu to jsem byla zralá na psychiatrii ten pocit že jsem mohla už rodit a nic, obrečela jsem každé těhubříško nebo miminko. bolí to dodnes ale už méně a hold to tak člověk musí brát že to byl osud i když hnusný osud. brzo se mimčo nové podaří neboj, nás holek co to zažili je hrozně moc a skoro všechny jsme se dočkali nových miminek

 
martulkasloník
Extra třída :D 12163 příspěvků 04.02.12 21:45

jinak k té endokrinologii je pravda že tam jsou šílené objednačky, takže já za sebe doporučuju zajít si k obvodní dr. ať ti udělá komplet vyšetření krve na štítku, a řekni že nejen TSH ale i přídavné hormony a podhormony a jestli to dopadne blbě až pak bych se honem objednala ke štítkaři ať zahájí léčbu. a kdybys náhodou otěhulila dřív než se k němu dostaneš tak tam jdi bez objednání a trvej na vyšetření, já musela ke štítkaři jít ihned po najití // a chodila jsem tam co 3 týdny na odběry v prvním trimu a podle toho mi upravoval léky a dokonce i vitamíny pro těhule

 
sunny girl
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 04.02.12 22:11

Ahojky, velice mě mrzí tvůj příběh a věř že vím o čem píšeš, protože já si v listopadu roku 2010 prožila totéž. byla jsem ve 12tt a plod odpovídal 9tt a přestalo mu bít srdce. začala jsem krvácet, padaly ze mě kusy krve a toho všeho a na Obilňáku v brně mi řekli, že srdíčko nebije. nechali mě další den doma, protože byl státní svátek.tohle jim nikdy neodpustím! byla jsem doma, krácela a neskutečně brečela.po revizi to bylo pro mě otřesný, připadala jsem si jako troska.ale doporučím ti, nejlepší na tyhle chmury je chodit do práce, nebo se učit do školy, hlavně se něčemu věnovat! chodit s kamarádkama s kamarádama do společnosti. nesedět doma a nebrečet, ikdyž mě se to lehko řekne…počkej na jedny dvoje MS a normálně na to s přítelem/manželem skočte a uvidíš, že to vyjde. budeš mít asi strach, ale na podruhé to vyjde. mám kolem sebe spoustu kamarádek, které měly poprvé taky zamlklé těhu a počkaly na 1 MS a šly do toho a mají zdravé děti.
My si s přítelem dali pomlku větší, dávali jsme si pozor a stejně se stalo :-) v březnu mám termín porodu. řeknu ti, do konce 4.měsíce jsem byla stále o krok zpět a nemohla jsem se do toho těhotenství vžít a nevěřila jsem tomu, že to bude ok. navíc mě strašili pořád nějakýma odběrama a špatnýma výsledkama až jsem nakonec šla na odběr plodové vody a tam se ukázalo že je vše OK. tak doufám…
na první nezdar jsem nezapomněla. určitě ne. stále doteď přemýšlím PROČ se to stalo, ale to mi nikdo neřekne… žijeme teď pro naši holčičku a doufám jen, že vše dobře dopadne a budeme dobrými rodiči :-)
drž se holka! :mavam: :hug:

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 04.02.12 22:39

i my jsme přišli o naše první dítě. Přesně v tom samém týdnu jako ty. Dalo by se říct, že jsem řemýšlela dost podobně jako ty. Bylo to strašný a pořád jsem si opakovala proč, proč já? Nad vodou mě podržel přítel a naše štěňata.
Věděla sjem, že další mimi chci hned, co to půjde. Po první ms jsme ještě počkali, ale po druhé ms už jsme to kolem ovulace zkoušeli a vyšlo to! A tak máme krásnýho kluka.
To první měla být holčička a proč jí přestalo bít srdíčko - asi proto, že měla těžkou srdeční vadu, na genetickém vyšetření zjistili, že měla turnerův syndrom. 1% možnost, že bude mimino geneticky postižený. a bum. naprostá náhoda, nic dědičnýho.
Taky mě napadlo, že to mohlo být tím, že jsem 2 měsíce před otěhotněním měla borreliozu a dělali mi CT hlavy… achjo, no.

Ale tak čas je čas, a i když ještě při Vojtíškovi to občas zabolelo, teď už ne. Jsem ráda, že mám dvě zdravé děti a to postižené je prostě v nebíčku.
Je dobře, že to tak je.
A i ty budeš mít dětí jako smetí. Chce to jen ten čas, neboj.

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 05.02.12 00:35

Přesně tohle mě trápí už od otěhotnění :( Výčitky svědomí vůči ženám,které o miminko prosí toho nahoře,když já jsem se ani nesnažila :,( Nicméňe mé vyčitky alespoň trošku zahání malá Nela a tobě přeji,aby se bolavé srdíčko co nejrychleji zahojilo a i když asi ne úplně,tak co nejvíce to půjde a aby jste se mohli zase těšit na to maličké stvořeníčko.Moc vám držím palečky :srdce: :hug:

 
EbetkaM
Stálice 68 příspěvků 06.02.12 09:05

Děkuji mooooooooc vám všem :* .. Moc mi pomohlo se z toho vypsat a svěřit se :hug:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 06.02.12 09:38

Ahoj Ebetko,

držím pěstičky, at máš brzo zase // a tentokrát to dobře dopadne:) E.

 
lenička m
Ukecaná baba ;) 2460 příspěvků 07.02.12 14:26

ahojky Ebetko, je mi líto co se ti stalo, ale asi to tak mělo být…jsi statečná, že jsi to zvládla, a nejen ty,ale i tvůj přítel jste stále spolu a víc vás to stmelí a věř mi, že se vam to znovu povede. Jsem toho příklad, po dvouch potratech jsme s manželem už pomalu přestávali věřit, že donosím (nikdy jsem nepřetáhla 9tt) a ted už jsme za půlkou těhotensví a zatím je všechno v pořádku. Usměj se, vše dobře dopadne :kytka:

 
ottla
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 11.02.12 21:14
jiný pohled

Já to říkám pořád, že ten, kdo dítě nechce, tak otěhotní a porodí krásné zdravé dítě hned napoprvé a ten, kdo dítě chce, tak se snaží a nakonec potratí. Je to nespravedlivé…
Ano, v tom máš asi pravdu…Jenže takový člověk se na to může dívat z jiné strany…Nemysli, že je o něco lepší, prožít si celé těhotenství v naprostém zoufalství a bolesti…a tím to nekončí…tolik toužit po partnerství a sdílení radosti z miminka…není to všem také dáno…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček