Moje nejdelší a zároveň nejkratší okamžiky v životě...

LadyRebeka  Vydáno: 13.02.10

Když jsem šla 4.7.2009 spát věděla jsem, že jsem to s tím odpočinkem podcenila a asi měla fakt dát si dvacet, ale zalehla jsem s tím, že si zítra kdyžtak pospím…

Po porodu pár hodin...

Moje milovaná...

Únava je znatelná.

48cm, 3350g
2 komentáře

Konečně jsme spolu...

Pamatuju si to jako by to bylo před chvílí, byla sobota 4.7.2009 seděla jsem venku ve stínu v křesílku podložené nohy a minerálku v ruce. Sledovala jsem svého nastávajícího a rodiče jak chystají dřevo na zimu a měla vystrčené nohy na sluníčku. Přijel můj strýc s manželkou, že se známé už konečně narodil chlapeček. Vzdechla jsem a pohladila si svůj břušek, dneska jsem měla rodit a ono nic, pořád nic.

Určitě si pamatujete ta vedra, která loňské léto panovala. Měla jsem pocit, že jsem jako velryba. Den uběhl, zkoušela jsem trochu zametat, víc se hýbat aby se ten porod už konečně rozjel. Tři týdny před tím, jsem ležela dva dny v nemocnici s poslíčkama a dělali mi i zátěžový test. Když jsem na tom testu ležela, vedle na porodním sále zrovna rodila žena, řvala úplně šíleně, už přišlo na porod a porodní asistentka říká:" Maminko, tlačte!!" Maminka na to:„Nemůžu to bolí, já nemůžu tlačit!“ pět minut ticho a znovu a znovu a znovu za chvíli to bylo už co tři minuty a tak se to zkracovalo. Krve by se ve mě nedořezal jaký jsem měla strach. Maminka nespolupracovala, porodní asistentce tekly nervy, strašně se rozčilovala a říkala mamince, že si to sama zbytečně prodlužuje, už tam šel i doktor, no drama, od té doby jsem měla děs a v tu sobotu večer co jsem měla termín jsem nemohla na nic jiného myslet.

Pamatuji si, že v televizi zrovna běžel titanik, bylo půl dvanácté večer a mi se udělalo zle, ale během chvilky to přešlo. Říkala jsem si, že to je ta únava, tak jsem se rozloučila a šla spát. Všichni o půl noci zalehli a já jsem konečně zabrala. Otevřu oči, koukám na digitální budík a vidím to 0:20, zavřu je 0:35 a najednou jsem pochopila co mě budilo stahy se stupňovaly, pamatuji si to jako dneska, měla jsem hodinky a papír s tužkou a psala časy stahů, říkala jsem si poslíčci. Ale bylo to horší a horší, skákala jsem na balonu chodila po 4 no děs. Tak jsem vlezla do vany z 15 minut se najednou stalo jen 7. Zachvátila mě panika, měla jsem načtené knihy a vůbec tomu porod neodpovídal. Za chvíli zase 10 minut, říkala jsem to ještě nemůže být porod, kde je k čertu ta pravidelnost! Po druhé vaně se stahy zkrátily na 5 minut a ustálili se, to je ta chvíle, řekla jsem si a šla vzbudit mamku, která šla semnou k porodu, ještě že bydlíme v jednom baráku, vzbudila jsem i svoje chlapa, že jedem. Bylo půl páte ráno. Ve třičtvtě jsme dojeli do nemocnice, na porodních sálech mi otevřela vrchní porodní s ksichtem. Modlila jsem se celé těhotenství jen ať nemám ji a plác ho. Odevzdala jsem papíry, převlíkla jsem se a šla jsem na monitor. Ani nám nedovolili se rozloučit s nastávajícím. Ležela jsem a vydýchávala kontrakce, za chvíli slyším z recepce nechtěli jsme tě budit promin ale ona tam prosím tě klečela na kolenou. Vjel do mě vstek jen jsem se chytla zabradli protože mi přišel další stah. Přišel Dr. nasraný jak brigadýr že jsem přijela brzy a že jsem nemasírovala hráz. Říkala jsem mu, že mám pozitivní GBS a že jsem přijela na ATB kvůli malé. Hodil ksicht, řekl 4cm a šel. Ležela jsem tam, napíchli mi kapačku, modlila jsem se abych neporodila do hodiny aby ATB zabraly.Sem tam jsem zdřimla a najednou vidím jiná asistentka, bylo 6 ráno a střídali se služby, chvála bohu, říkala jsem si, když jsem viděla mojeho Dr. myslela jsem, že tam omdlím radostí.

Pojďte maminko, uděláme klystyr a půjdete na sál. Vstala jsem pomalu a najednou to přišlo, hodila jsem šavli jako blázen naštěstí do umyvadla. Pak přišla druhá a za ní třetí. Přišla PA a říká tak kde jste, říkám ji, že zvracím, ona to se stává dovedla mě na pokoj udělala mi klystýr. Fajn všechno v pohodě.Pak konečně přišla mamka moje opora. Sprchovala jsem se a zvracela u toho. Šli jsme na sál a tak už jsem nezvracela, neměla jsem co, jenže páni zlatí ta sprcha mi opět kontrakce zkrátila tentokrát co minutu. Bylo půl sedmé a já jsem už nemohla, zachvátila mě panika, slzy v očích: „Mami, já to nezvládnu, už nemůžu a to ještě nerodim.“ „To zvládneš neboj se.“ Asistentka mě odmítá pustit z monitoru nechcou mi říct co se děje. Maminko dýchejte, já už nemůžu, dýchají semnou, tak se uklidňuju. Přišel Dr. píchneme vodu maminko.

Píchli mi vodu a teprve teď jsem pocítila, co je to bolest. V duchu jsem se modlila ať je Eliška v pořádku, ať je v pořádku, myslela jsem na švagrovou, která by dala cokoli rodit, ale nemůžou mít s manželem děti. Dodáválo mi to sílu. V sedum přišla znovu PA: „Od kolika máte stahy maminko?“ „Od půl jedné ráno sestři.“ PA: „Píchnu Vám analgetika.“ Píchla mi kapačku a bolesti mírně začly otupovat, PA se dívá a vytřeštila oči na monitor i na mě a letí pryč. Jsem bezradná, co se děje sakra, vidím na mamce, že je něco špatně. PA přiletí: „Maminko, dýchejte!“ „Nemůžu!“ strácím vědomí… Napojili mě na kyslík, je mi lépe. Přišel doktor co se prý děje, vždyť teď tu byl. PA mu říká ať se sám podívá, prý je otevřená na 6cm, najednou přišel stah a bylo to na 10cm. Jdeme na to připravte se holky, zavelel doktor a já jsem mimo nevím co se vůbec děje. Opřete nohy maminko a zatlačte. Tak jsem zatlačila, mamka mi zavřela oči a držela mi hlavu a slyším jen ona furt tlačí ještě? Tak dost maminko, říká PA, no pozdě už jste se i natrhla, zatlačím po druhé a Eliška je venku a je ticho, kolem krku má šňůru a je modrá, jsem mimo. Najednou je pláč. Jsem šťastná klesla jsem na lůžko a přestávala vnimat. „Je zdravá?“ jediná má otazká. „Je maminko, jako rybka.“

Abych to shrnula, byla to opravdu pro mě hrůza, ale zubaře se bojím do dnes víc jak porodu. Placentu a šití jsem už nevnímala, byla jsem šťastná. Eliška je to nejvíc co v životě mám a vím, že dnes už by život neměl bez ní cenu. Vím, je to dlouhé možná chaotické, tak se omlouvám. Bylo to drama, ale když se nad tím ohlédnu, bylo to vlastně rychlé. Jo a porod trval 10 minut na dvě zatlačení, nevím kde jsem ten kyslík našla když při stazích jsem ho neměla ale našla. :palec:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 14.02.10 12:37

Krásně napsané a moc gratuluji k Elišce!!! :palec: Porod je pořádná dřina,ale stojí za to a je škoda,že ne vždy natrefíme na příjemný personál porodnice! :cert:

 
wape
Závislačka 3356 příspěvků 14.02.10 19:24

Eliška je stejně zdravá jako náš Honzíček. Moc gratulujeme :-) :-) :-)
Bohužel nevím, o čem píšeš :-( kvůli několika komplikacím jsem musela na plánovanou sekci…

 
Taminka
Extra třída :D 13377 příspěvků 15.02.10 17:29

Moc hezky napsane,u cteni jsem se i zasmala a i vyteklo par slzicek..
Hlavne ze je Eliska zdrava a ze jsi to tak hezky zvladla.

 
nenca
Stálice 51 příspěvků 15.02.10 18:05
velice podobné

Tak to je skoro jako můj porod a jméno máme také stejné ;-).

 
Miňulka
Závislačka 2902 příspěvků 16.02.10 07:10

No přesně říkala jsem, že porod je příšernost, ale stojí za to. Dneska jdu k zubaři a klepu se jak ratlík, taky se ho bojím víc :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele