Moje osminedělí :-)

KlarkaK  Vydáno: 31.05.13

Těhotenství pro mne skrývá cosi tajemného a magického. Období, kdy žena má právo a jsou jí tolerovány různé rozmary, vše je jí odpouštěno a přes své nálady je milována a opečovávána. A můj deníček je o tom, jak jsem toto vytoužené období prožila já :-)

a tak jde čas...
15 komentářů


1 komentář

Moje těhotenství bylo dalo by se říct „volně plánované“. Jinými slovy přítel prostě doufal, že se hnedka nezadaří. No, zadařilo. Musím říct, že já, které začaly biologické hodiny TIK TAK dunět v hlavě čím dál hlasitěji a vtíravěji, jsem byla sama dost zaskočená.

Navíc mé argumenty, na vysazení antikoncepce, že přece nemůže čekat, že otěhotním po 30ce na první pokus, navíc já, léčená bulimička, on s varikokélou atd., že to můžou být taky roky a taky třeba umělé oplodnění. Tak to mám samozřejmě dodnes na talíři – to bylo keců, jak to nepůjde a on, že si jednou šťouchnul a bylo po srandě :-)

Otěhotněla jsem v červnu 2012. V tomto měsíci jsme se s přítelem téměř neviděli, střídali jsme se na služebních cestách a doma jsme se párkrát potkali a předali si psa na hlídání. Jo a jednou jsme také souložili :-) Díky frekvenci v tomto měsíci to vím opět naprosto přesně, bylo to 17.6.2012. Můj doktor mi spočítal otěhotnění, někdy kolem 20.6. – což už přítel sice nebyl doma a proto vesele komentuji, že jsem otěhotněla, když byl manžel na služebce :-)

Já jsem v květnu dokončila vysokou školu (neděste se, byla to druhá VŠ, jinak už samozřejmě nějaký ten pátek pracuju a platím daně :-)). Tohoto bakaláře jsem studovala s přestávkami 8 let a přítel se smál, že za tu dobu už jsem mohla mít i doktorát. Pravda, magistr mi trval jen 6 let :-D

Od července jsem pak měla domluvený nástup do nového zaměstnání. Předtím jsem při škole pracovala jen na poloviční úvazek. Můj nový zaměstnavatel po mě mimo jiné chtěl potvrzení od gynekologa, že nejsem těhotná. Pochopitelně mi to nebylo řečeno takhle okatě, nicméně důvod byl zcela zřejmý. Zašla jsem tedy ke svému doktorovi a na otázku, zda tedy nejsem těhotná, jsem s úsměvem odpověděla, že nejsem, a nebo že o tom aspoň nevím (očekávaná MS za 3 dny). Dostala jsem tedy potvrzení, že nejsem gravidní (opět nenapsáno takto okatě, ale jako „schopna práce bez omezení“).

Kdyby Vás zajímalo jaké je potvrzení při graviditě, tak zní „schopna bez fyzické námahy a nočních směn“. Chytré, že? :-).

A já taková poctivka blbá jsem si říkala, že si teda jako udělám doma aspoň test, když mi doktor to potvrzení dal a ani mě neprohlížel. Do očekávané MS 2 dny, test z odpolední moči, koukám, pozoruji, nevěřícně otáčím ze strany na stranu. Zkoumám pod všemi úhly slunečního světla. No a nemůžu si pomoct, prostě vidím ducha :-).

Začne mi bušit srdce a zmáhá mě touha to někomu hned vyslepičit. Píšu tedy první sms sestře a popisuji test se slovy, že jsem asi těhotná. No tak to určitě jseš, ty testy jsou dneska naprosto spolehlivý odpovídá a přidává smajlíky.

Moje touha však zůstává neukojena a projíždím telefonní seznam, komu by se tak ještě dalo v tuto chvíli napsat. Samozřejmě chci běžet do vedlejší místnosti za přítelem, ale ten by nadšení z mého ducha určitě nesdílel (on mi tak nějak nevěřil, že jsem těhotná až do druhé návštěvy u gynekologa, ze které jsem konečně vítězoslavně přinesla průkazku.) Tak mu přece nebudu ukazovat tohle :-)

Volím proto kamaráda, který mi asi před 14 dny napsal: „Já budu asi tatínek“. Mimochodem také jsem pro tuto jeho v tu chvíli nejistou zprávu byla první volba, což mě potěšilo. Tak píšu: „Tak mám pocit, ze budeš asi taky strejda“. Kamarád mé nadšení sdílí a naše vzájemné smsky mám doteď uložené v mobilu.

Jsem tedy těhotná, už i přítel tento fakt uznal a akceptoval. Moje těhotenství bylo naprosto super – jak se říká, to nejkrásnější období v životě ženy a většina žen za tuto hlášku chce házet kameny po hlasateli. Doufám proto, že teď nepopudím maminky, co problinkaly první trimestr a ve třetím lezly bolestmi zad po čtyřech.

Já během svého ale opravdu jen rozkvétala. Ačkoli jsem zvracela jen jednou, a to jen proto, že jsem si frajerka ráno zobla nalačno kapsli rybího tuku, jsem během prvních 2 měsíců zhubla 5 kilo. Samozřejmě to není nic k chlubení, evidentně jsem měla natolik příšernou životosprávu, že moje miminko si tedy bez servítek začalo brát živiny, kde byly zrovna k mání (ne, že by mi to vadilo a díky bohu přírodo, že jsou miminka tak chytrá, že se nenechají ošulit). V 9tt jsem dostala průkazku.

Huráá!! Pořád jsem si ji prohlížela a skoro oplakala, že mi ji v porodnici sebrali. V tuto dobu jsem se dostala na váhu 61 kilo, která byla zaznamenána jako váha výchozí – což už bylo ale ve skutečnosti mínus těch 5 kilo. Trochu teď přeskočím a pochlubím se, že za celé těhotenství jsem zase 5 kilo přibrala a dostala se tak na tu skutečnou výchozí váhu. V porodnici jsem posléze 8 kilo nechala a po porodu tak vytáhla ze skříně dávno zapomenuté kousky oblečení z hromádky (do těch ještě zhubnu :-)).

Magická hromádka, kterou má ve skříních 90% žen a kterou 100% mužů nikdy nepochopí :-D Nicméně, abych nevypadala, že jsem miminko v děloze trápila hlady, v těhotenství jsem se opravdu snažila jíst normálně, pravidelně a pestře.
Během mého očekávání jsem prcka v prvních týdnech pěkně prolila alkoholem (svatba, promoce a konec školního roku). Ve třetím měsíci jsme v Itálii lezli po ferratách (doteď se divím, že nikomu nepřislo divný, že přítel chce kvůli mně chodit na ty nejjednodušší značené jako A, když ve Švýcarsku jsem vesele jako první lezla na trojku (což by v Itálii muselo být aspoň Déčko – ale po každonočním alkoholovém dýchánku, kdy jsem ještě ráno měla pocit, že při pouhém průchodu chodbou na záchod si nadýchám do těla minimálně promile, se po tom překvapivě nikdo nepídil.

Dokonce ani po tom, že já se alkoholu zdržuji – víc jsem asi osazenstvo dráždila skutečností, že jsem ráno svěží jako rybička, na záchod potřebuji skutečně jen čůrat a nadávám, že než vylezou z pelechu tak se nikam nedostanem :-)
Tak jsem si v Itálii také vylezla na Monte Vioz 3545m – moje první třítisícovka. Pravda, chtěla jsem zodpovědně skončit max ve 2500 metrech, ale kamarád s výškoměrem mi utekl. Tak jsem řekla, že půjdu a kdybych cítila nějakou změnu kvůli výšce, že se otočím. Necítila jsem nic a došla až k cíli – kde jsem sprdla kamaráda s výškoměrem (on jediný byl o mém těhotenství informovám).

Na konci léta jsem ještě špunta trochu vyklepala na kočičích hlavách při jízdě na motorce cestou na letní cvičení tchai-ti ve stromovce a ukázala mu svět z „výšky“ umělé lezecké stěny. V 5. měsíci jsme se spolu ješte projeli na in-linech a pak už jsem začala být vzorná (no to ne, ale tak vzornější, no spíš ne tak divoká a nezodpovědná nastávajicí maminka). Určitě vám nemusím psát, jak jsem za všechny tyto aktivity byla jistě oprávněně a pravidelně sprdávaná od celé rodiny :-)

Pojala jsem tedy podezření, že naše miminko bude holčička. Protože holky jsou přece odolný a leccos vydržej. Tajně jsem ale doufala a také instinkt a vnitřní hlas mi říkal, že pod srdcem nosím chlapečka.

V těhotenství jsem měla psychickou a kupodivu i fyzickou kondici jako už dlouho ne. Dokonce záda mě přestaly bolet (přičítám novému zaměstnání, kde jsem vyměnila celodenní sezení na blbé židli u PC, za celodenní pobíhání a cvičení). A běhala jsem vesele až do 8.měsíce, malé bříško jsem hravě schovala za volnější halenku, takže při odchodu na mateřskou se ještě dost lidí ptalo, proč vlastně odcházím :-)

Mateřská… no trochu nuda, ale aspoň jsem si konečně doma uklidila. Navíc jsem dodělávala i pracovní resty, které za mne nemohl udělat nikdo jiný, a tak práce a zábava docela byla. Navíc jsem vesele běhala bez problémů dál. Také jsem se dokopala přečíst dvě knížky o mateřství a oprášila poznámky ze zdrávky o porodu a kojení. Mimo jiné jsem otevřela také knížku „Moje první album“, kterou jsem dostala od mamky a začala ji poctivě vypisovat. Moje maminka se jmenuje.., můj tatínek pracuje jako.., maminka s tatínkem se poprvé potkali,,, maminka se poprvé dozvěděla, že je těhotná a řekla to tatínkovi (datum). A tatínek na to odpověděl (tuto pasáž v knížce mám obzvláště ráda): „Ježíšikriste“ a obrátil oči v sloup :-D

Ale o čem jsem to vlastně chtěla psát? Nevím, zda to tak vnímáte i vy, ale těhotenství a nejen to mé vlastní, pro mne vždy bylo, je a bude něčím okouzlujícím, magickým (já teda aspoň například v prostředcích hromadné dopravy ihned startuju z místa vidíc těhotnou). Nicméně já osobně jsem při cestách metrem a tramvají i v devátém měsíci celkem pravidelně vlála nad sedícími třicátníky. Mám totiž jen 158vcm a kdo je na tom podobně, tak ví, že se opravdu nemůžete chytit všude.

Horní tyče, skýtající lidem průměrného evropského vzrůstu bezpečné cestování, jsou s výškou pod 160 cm docela zábavné. Bohužel vertikálních míst k držení je daleko méně, nebývá vždy snadné se k nim prorvat davem a navíc bývají beznadějně obsazené. Zde bych apelovala na cestující, kteří mají dva metry, že by tato místa měli opravdu ponechat nám, nedorostcům. Také bych chtěla podotknout, že od cca 8. měsíce už si nikdo nemohl nevšimnout, že jsem těhotná. Přesto jsem držíc se konečky prstů a na špičkách nikdy neviděla tolik tváří zabořených do e-knih či s nevídaným zájmem hledíc do hlubin tmy metra.

Například mne pobavila paní, která mne „pustila“ sednout se slovy: „Sednětě si“ až ve chvíli, kdy vystupovala – což bylo asi 8 stanic metrem a toto místo mi tedy ještě okamžitě zasedl jakýsi robustní pán, který navíc tak páchnul potem, že nejen že jsem nad ním zůstala vlát, ale ještě se mi začalo dělat špatně :-)

A tak jsem si (naivně) myslela, jak budu ve svém požehnaném stavu středem aspoň našeho rodinného vesmíru, jak mne bude přítel opečovávat a starat se o mne. Jo… prdlajz. Během prvního trimestru jsem prý udělala zásadní chybu. Nebylo mi špatně! A když už mi nebylo špatně, měla jsem aspoň říkat, že mi hrozně špatně je. Ve druhém trimestru jsem na své žádosti, zda by přítel nemohl udělat za mne to či ono dostávala odpověď: „Šetři si to, až nebudeš moct“. Tak jsem si tedy své prosby šetřila. Ukázalo se však, že se jednalo o další fatální chybu. Já totiž mohla pořád, mně prostě opravdu nebylo nic, bylo mi skvěle, dostávala jsem se na svou výchozí váhu a nemít větší a občas se trochu hýbající břiško, ani ve snu by mne nenapadlo, že jsem těhotná.

A když už jsem mohla a nic mi nebylo, měla jsem prý aspoň říkat, že už nemůžu. V tomto duchu prošel i třetí trimetr a blížilo se stanovené datum porodu. Poněkud nejistě jsem se ptala nyní již manžela, kdy že se bude konat ta jeho výpomoc, to opečovávání jeho těhotné manželky, já abych to vůbec stihla. No nakonec mi došlo, že jakoukoli formu opečovávání v těhotetsví jsem vlastní chybou začátečnice zazdila a začala jsem se těšit aspoň na porod. Ano, připadala jsem si trochu jako magor, ale já se opravdu hrozně těšila na porod. Porod bude super, bude se mnou a JÁ, JÁÁÁÁ budu ta hvězda uprostřed vesmíru, bude se mnou chodit hodiny po chodbě, masírovat u hopsání na míči, držet za ruku a podpírat hlavu u porodu. Bude mne litovat, chlácholit, povzbuzovat a říkat, jaká jsem skvělá a jak mi to jde. Jo… prdlajz. S porodníma bolestma mě poslali domů, že jsem ještě úplně zavřená a rodit budu tak druhý den odpoledne a kdoví jestli (byla jsem tedy u manžela pravděpodobně za hysterku).

Asi za další hodinu a půl jsem začala rodit doma a při kontrakcích po jedné až dvou minutách mi manžel ještě uděloval dobré a cenné rady, že se nemám unavovat, že mám mezi kontrakcemi relaxovat. Naštěstí jsem během odcházející a již přicházející další kontrakce neměla čas ani sílu na něj skočit a zabít ho. Když jsme konečně po 2 hodinách opět dorazili do porodnice, uplynuly od příjmu na porodní sál do porodu pouhé 2 minuty, které můj manžel strávil na záchodě, protože se šel vyčůrat!

No nic, nevadí, mám ještě šestinedělní. A s napětím jsem začala očekávat poporodní deprese. V šestém týdnu po porodu mne manžel upozornil, že mi končí šestinedělí a že jestli chci tu depresi využít, že mám nejvyšší čas, jinak mám smůlu, ale že tak psychicky vyrovnanou mne za 5let ještě neviděl, takže o tom pochybuje :-)

No co Vám budu říkat, chvilku jsem se snažila propagovat, že jsem sedminedělka, pak osminedělka a dnes už končím devítinedělí a stále čekám. Začínám si ale pomalu myslet, že žádná mnou vysněná manželova starostlivá a přehnaná péče o těhotnou družku už se vážně konat nebude. Ach jo…tak ale příště už budu chytřejší :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 31.05.13 01:29
:lol: :potlesk:
 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 31.05.13 08:28

Úžasný deníček :) Těhotenství i šestinedělí sis vyloženě užívala - trochu závidím, já v prvním zvracela a při cestě do práce vystupovala z tramvaje a oblinkávala stromy a lampy a v druhém jsem prohlásila, že jestli to půjde touhle tendencí, tak ještěže jsme chtěli jen dvě děti, že třetí těhotenství bych nepřežila :) Takže tohle v dobrém závidím :)
Jo a já měřím 164 cm a v MHD taky slušně povlávám. A další vtipná kapitola o pomoci a ochotě spolucestujících je při jízdách s kočárkem.

 
Janettka23
Ukecaná baba ;) 1406 příspěvků 31.05.13 08:37

Hezky a vtipně napsané :-) Hodně štěstí s mimčem :potlesk:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 08:38

@zzuzzinda ano…s kocarkem jsem jela dvakrat :-) od te doby uz jedine s satkem nebo nositkem :-D :mrgreen:

 
Tersuita
Zasloužilá kecalka 945 příspěvků 1 inzerát 31.05.13 08:53

Výborný :palec: U nás to bylo dost podobné jen o 2 měsíce dřív, hlavně ten začátek „to bylo furt - kdoví jak dlouho to bude trvat, hahaha, a já to říkal, že když se rozhodnu, tak je to hned“ a následně, když jsem mu vtipně vyprávěla jak mi dr. spočítala termín početí na týden, kdy byl v Německu, radil všem okolo, že chtějí-li dítě, musí manžel na týden odjet :D A i průběh těhotenství byl podobný - na dovolené jsme byli v Tatrách, s volejbalem jsem končila z donucení po 5.měsíci a v práci jsem byla skoro až do konce (ne že bych byla takový pracant, ale vylezla o 5t dřív :)) Ale je fakt, že dneska když si na sebe vzpomenu, tak si říkám, že podruhé budu asi opatrnější, ale tehdy mi to nepřišlo a kdoví jak to bude až to zase bude :)

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 31.05.13 09:01

Masakr :lol: Fakt jsem se bavila. Těhotenství jsem mšla podobné, když jsem v 6. měsíci 3× vymalovala celý barák byla jsem za krkavčí matku :lol: Péče jsem se ale nakonec dočkala, poslední 3 měsíce mi hrozil předčasný porod. Takže jsem ležela a cpala se cukrivím.

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 09:03

@Tersuita jj prala bych takove tehotenstvi a u mne teda i porod vsem maminkam :-) trochu jsem se bala aby nebyl denicek pochopen ze chci byt vsemi litovana :-) tak jsem rada ze byl vzat s nadsazkou jak byl i myslen :mrgreen:

 
Veru999
Stálice 73 příspěvků 31.05.13 09:45

Fakt super napsáno, jsem se po ránu pobavila. :lol: A otěhotněli jsme cca stejně, taky mě to vychází když přítel nebyl doma, tak přesně vím kdy to bylo - 14.6.2012 :)

 
Tersuita
Zasloužilá kecalka 945 příspěvků 1 inzerát 31.05.13 09:49

@KlarkaK Neboj, nadsázka je naprosto zřejmá :D Jinak porod u nás taky dobrý - 5h bolesti, ale takové ty menstruační, rozhodně nic zásadního, z vesela jsem si smskovala a volala, pak píchnutí vody a oxytocin, 25min hrůzy a mimčo venku :) Švagrová, která si naopak porod docela vytrpěla, mi hned po něm psala „To si děláš p.del ne? Hezky nám odnosíš druhý, když je to taková brnkačka!“ :mrgreen: Přeju, ať i nadále je u tebe veselo a nadsázka nechybí, pozdravuj přítele, dost mi připomíná mého cynického muže ;)

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 31.05.13 10:02

Já se péče dočkala, v těhu i teď. Mám manžela seslaného asi z nebe. :pankac:

 
xpisk03  31.05.13 10:03

Super deníček, moc jsem se pobavila, s tím čekáním na péči jsem to měla podobně, furt jsem čekala a nakonec jsem si 2dny před porodem sešroubovala i postýlku(bez břicha celkem jednoduchá činnost, ale vězte, že to obří břicho se tam plete, zvlášť, když máte sestrojenou půlku, ta se na vás hroutí a k ní potřebujete přišroubovat 3. stranu :D) ale už začínám chytat od tchýně ten grif - tchána má přesně tam, kde ho chce mít a ještě si tchán myslí, jak on to úžasně vymyslel, má můj obdiv :potlesk: jediné, co mě teda zaráží, že jsi prcka na začátku prolila alkoholem? četla jsem správně? jediné, co mě naadá, že to bylo hodně na začátku a ty jsi o tom ještě nevěděla :nevim: mn každopádně jinak deníček naprosto skvělej :palec: ať se vám daří :)

 
xpisk03  31.05.13 10:05

@KlarkaK prosimtě a co teda máš, holku nebo kluka? myslím, že jsem tam četla jen hypotézu, ale žádný závěr od dr. a jak se mimčo jmenuje :)?

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 31.05.13 10:27

Krásný deníček :potlesk:

 
Mayali
Ukecaná baba ;) 1009 příspěvků 31.05.13 10:57

Krásně a vtipně napsaný deníček :potlesk: :kytka:

 
Mexxy999
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 31.05.13 11:24

Moc krásný deníček :potlesk: Můžu říct, že byl velice dlouhý, ale já doufala stále v další a další odstavce… :lol: Moc jsem se pobavila… Tobě i miminku přeji hodně štěstí a humoru do života :srdce:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 11:32

@xpisk03 jojo mam chlapecka :-) jmenuje se Teodorik a je to uplny slunicko (ted zase porad cekam kdy zacne zlobit - vsichni slibovali trimesicni koliky a probdely noci… tak cekaaam :mrgreen: No s tim alkoholem je to asi trochu nestastne napsane… ono prave se seslo nekolik akci behem prvniho mesice tehotenstvi a ja fakt nemela nejmejsi potuchy ze bych mohla byt tehotna :oops: ale zjistila jsem to tedy hned ke konci 4tt (diky tomu testu kvuli zamestnavateli)… takze to je mysleno do zjisteni…no byla jsem ubezpecena ze v tuhle dobu plati pravidlo vsechno nebo nic (potrat nebo zadne poskozeni… ale moc dobry pocit jsem z toho veru nemela :cert:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 11:40

@Mexxy999 tak to jsem rada… ja vim vzdycky se moc rozepisu… priste to napisu asi na pokracovani :mrgreen: sama nerada ctu dlouhy denicky :jazyk:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 11:46

@Veru999 no me tim terminem doktor docela pobavil ale koukam ze nejsem sama :mrgreen: :mrgreen:

 
Mexxy999
Ukecaná baba ;) 1171 příspěvků 31.05.13 11:46

To nevadí… :palec: Tohle se opravdu četlo jak po másle… :lol:

 
xpisk03  31.05.13 11:53

@KlarkaK k té délce - byl to super deníček, ani jsem si nevšimla, že by byl nějak extra dlouhej! jinak my měli krizi kolem 4. měsíce ale ne kvůli kolikám, ale protože syn neuměl usínat a v podstatě jsme vždy museli počkat až odpadne sám únavou. to jsem párkrát i brečela, pak jsem si ale řekla, že takhle to nepujde, nastolila řád a po týdnu jsme byli zas všichni v pohodě :) gratuluji k Todíkovi a musim ti fakt mooc pochválit fotky, nádherný :) :palec:

 
Sue.Ellen
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 31.05.13 12:30

Jeee, konecne opet po case denicek co me pobavil - opravdu vyborne napsano :))

 
Barushe  31.05.13 12:42

Haha, super denicek :lol: tak to uz jsi prosvihla uplne :lol: protoze u druhyho tehu uz nemas narok :pankac: zvladla jsi zo tak poprve, tak to zvladnes i podruhe :pankac:
Ja jsem v prvnim tehu opecovavana byla i v sestinedeli, ted uz ne :cert: kdyz jsme se v mym 8. mesici stehovali, bylo mi receno, ze prece nebude vsechno delat on 8o :roll: tak jsem si s velkxm pupkem prenesla slozenou postylku z pokojicku do loznice. Bez pupku snadny, s pupkem prace na pul hodiny, kdy jsem se nemohla vejit na chodbu :zed: upozornila jsem ho, ze jsem si to prestehovala sama. Prej:" no a co, vsak je lehka" 8o :cert:
V sestinedeli se me neustale ptal, jestli uz teda muzem sexovat a pres den si sel lehnout on, ne ja :cert: takze asi tak :mrgreen:

Takze aby ses dockala :mrgreen: :lol: :pankac:

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 31.05.13 12:45

Krásné, příjemně se to četlo.
Musím ale zkonstatovat, že první těhotenství jsem si neuvěřitelně užila taky, to jsem tvrdila, že můžu být těhotná vlastně pořád. Porod byl taky brnkačka. Šestinedělí absolutní tragedie, hormony válčily a emoce se nedaly ovládat. Jenže ted při druhém, ač nemám žádné komplikace, je to o dost horší. Přecejenom starost o dvouleté, celkem aktivní dítě s pupkem jak balon je dost náročné. Už těhotná pořád být nechci a trochu se bojim šestinedělí :D
Každopádně Vám přeju pohodové a zdravé miminko :mavam:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 13:04

@Barushe sakra…to me nenapadlo :mrgreen:
@unity dekujeme :-)

 
kolmenka
Závislačka 3145 příspěvků 31.05.13 13:11

Úžasný deníček! Moc jsem se nasmála.

 
Dellynka  31.05.13 14:28

Muzu rict, ze takhle jsem se dlouho u denicku nepobavila..Pokud jednou budu tehotna, tak to chci prozivat tak jako ty :D…Hodne zdravi a pohody i do dalsich dni ;)

 
lilia81
Extra třída :D 14647 příspěvků 1 inzerát 31.05.13 16:33

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
díky, žes mi dala za pravdu ;) já ti říkala - fňukej :lol: :lol: :lol: :lol:

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 31.05.13 16:42

@lilia81 no jooooo no :mrgreen: :mrgreen:

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 31.05.13 19:41

Moc jsi mne pobavila, hezky :kytka: Jen bud rada, ze tvoje sestinedeli, osminedeli…atd. probiha v pohode. Nesnasim fnukani, myslim ze o mne plati rceni ze kocky maji devet zivotu :D nicmene pul roku po porodu bylo prisernych. Uzivej si to :palec:

 
xaxsx  31.05.13 22:20

:potlesk: úžasně napsáno. Já mít takový literární talent, tak už jsem vydala alespoň deset knížek ;)

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 01.06.13 07:09

:potlesk: :lol: Nejvíc mě pobavila pasáž: „Neměla jsem sílu skočit na něj a zabít ho.“ :mrgreen:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 01.06.13 18:38

@KlarkaK Já už jsem pokročila - jezdím s kočárkem a starším dítkem a občas to je docela hukot. NAposled měla babi z jízdy tramvají šok…

 
KlarkaK
Závislačka 2696 příspěvků 01.06.13 20:29

@zzuzzinda tak tramvaj to je pro me scifi…do toho asi nepujdu nikdy :)))

 
lucillee
Kelišová 6759 příspěvků 01.06.13 23:27

@KlarkaK Krásně jsi to napsala :potlesk: Přeji ať tvoje vyrovnanost trvá i nadále! :palec:

Já to měla prakticky stejné, pracovala jsem až do porodu, cítila jsem se skvěle, stejně tak po porodu…prostě jsem si to užívala a mám báječnýho syna, který nefňuká. :) No a také mám velmi podobné fotečky jako ty :)

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 02.06.13 10:41

@KlarkaK I to se dá :) Když musíš… :) Ale jak já se těším, až kočárek odložíme :)

 
Lisasa
Stálice 97 příspěvků 2 inzeráty 11.06.13 16:24

Je dost maminek co si stezuje ze je v tehu lide nepousteji v MHD. Rikam si jak je to mozne? Ja s tim mam uplne opacne zkusenosti. Temer vzdy se nekdo najde, kdo vyskoci a pusti me. Nerada bych vypadala, ze to vyzaduji, ale trpim se zady, tak to vzdy vitam :potlesk:

 
EllaKouskova
Zasloužilá kecalka 808 příspěvků 25.07.13 11:46

Ja jsem v devatem mesici jeste malovala ku, jyn s jidelnou. :)) pritel byl v praci a tak u rodicu bylo prace dost ja mohla az do porodu litat po zahrade se psi bobovat se synovcrm :) a tedka mam pulrocni stesti. A v buse s mymy 148 cm jsem hezky vlala. A s kocarkem sama busem? Za trest ani decka nepomohli. Asi je jina doba me nasi vychovavali pust sednout starsi tehotne zEny. To uz se dneska asi nenosi

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:30

Krásně napsané :D

Vložit nový komentář