Moje pocity z těhotenství do 20. tt

Těhotenství
  • kindervajíčko
  • 27.12.14

Dobrý den, chtěla bych se svěřit se svými pocity, takže se chci spíše jen vykecat, protože si nemám s kým moc popovídat. Takže budu ráda, když si to někdo přečte, i když to asi za moc stát nebude. :)

dvě čárky :)

20 tt

pěkně se nám ukazuje :D

Je mi 18 let a příteli 23, jsme spolu ještě ani ne rok. :) A takhle nějak to začalo…

14. 8. 2014 jsem měla dostat měsíčky. Dostávala jsem je pravidelně, protože jsem brala antikoncepci. Jenže kde nic, tu nic. Bolesti jsem měla normálně, jako když je dostat mám (bolesti v podbříšku, kolem ledvin, prsa). Měla jsem zpoždění 3 dny, tak jsem si dělala test - negativní. Tak jsem si říkala, že je teda třeba ještě dostanu. Přítel i rodina si pořád dělali srandičky, že budeme vozit, ale já jsem to nebrala vážně.

Týden zpoždění (čtvrtek) a já volala svému gynekologovi. Řekl mi, ať přijdu ještě ten den s plným močovým měchýřem. Za 3 hodiny už jsem byla u něj na lehátku, jezdil mi po břiše a koukal na ultrazvuk. Řekl mi, že na ultrazvuku nic nevidí, že mě pošlou na krev. Vypsali mi žádanku na krev a já hned šla ještě na odběr. Bylo mi řečeno, že si mám na výsledky zavolat v pondělí po 12:15.

Tři dny čekání na výsledky. Nevědět, na čem člověk je bylo šílený, možná víc pro přítele než pro mě. Přítel si strašně přál, aby vyšly pozitivně, i když věděl, že je to moc brzy.

V pondělí ráno jsem si dělala test předtím, než šel přítel do práce. Výsledek? Opět negativní. Vylezla jsem ze záchodu a přítel se hned ptá „Tak co?“, tak jsem mu řekla „tak nic“. Bylo na něm vidět, že byl docela zklamaný, ale stejně chtěl, abych mu hned volala výsledky z krve.

Bylo 11 hodin a já pořád kontrolovala hodiny a byla jak na trní. Padlo 12:15 a já brala do ruky telefon a měla jsem pocit na zvracení.
„Dobrý den, tady Denisa **********, volám kvůli výsledkům z krve.“
„Dobrý den, výsledky vyšly nejasně, takže ani ano, ani ne. Za dva týdny, tudíž 5.9, si přijďte znovu pro žádanku na krev, podle výsledků doktor rozhodne co dál.“
Poděkovala jsem a zavěsila. Říkala jsem si, že to snad ani možný, že tohle nezjistí ani z krve. Byla jsem docela naštvaná, ale to ještě dost slabě od reakce přítele. Stejně si pořád stál za tím, že určitě těhu jsem, že prý si s námi jen hraje a schovává se.

Ke konci týdne a také na konci měsíce mě chytil zánět močáku (mívám s tím problémy), tak jsem šla ke své obvodní lékařce a ta mi ho potvrdila. Dostala jsem slabé antibiotika, páč jsem jí říkala, že nevím, jestli nejsem těhu. Brala jsem je 14 dní, pak jsem měla přijít na kontrolu. Řekla mi, že bych neměla s antibiotiky chodit do školy atd., jenže já jsem si potichu myslela svoje, protože jsem nastupovala na novou školu a tam jsem jít musela…

Bylo 1. září a já nastoupila na novou školu, na nástavbové studium. Šla jsem tam se dvěma holkama, který se mnou chodily i na učňák, takže jsem tam aspoň někoho znala. Ze školy jsem moc nadšená nebyla, lidi zvláštní a škola jak za komunistů. Ale říkala jsem si, že dva roky tam přežiju.

Po 3 hodinách ve škole jsem šla na nádraží na autobus. Cestou jsem se stavila v drogerii, koukala jsem těhotenské testy a přemýšlela, že si zase jeden koupím. Stála jsem tam asi 10 minut a pak mi to nedalo a koupila jsem si ho. Příteli jsem o něm nic neřekla, nechtěla jsem ho zbytečně znervózňovat.

Druhý den ráno jsem vstala a šla jsem to. Koukám na papír a říkám si „zase nic“, ale po chvíli se začala zbarvovat i druhá čárka. A já jsem si uvědomila, že usmívám jako měsíček na hnoji. Hned jsem to vyfotila a poslala příteli do práce s popisem „Tak začni vymýšlet jméno, taťko.“

Hnedka mi volal a cítila jsem z něj, že má ohromnou radost. Strašně se těšil, až přijede domu. Odpoledne jsem to psala mámě a máma mi volala a dělala si ještě pořád srandu. Nakonec prohodila, aby teď hlavně bylo všechno v pořádku…

5.9 (čtvrtek) jsem šla pro žádanku na tu krev a zavolat si opět v pondělí. V pondělí jsem tam volala a sestřička mi jen řekla to, co už jsme dávno věděli „Výsledky vyšly pozitivně, takže je to těhotenství. Doktor chce udělat ultrazvuk, na kdy vás můžu objednat?“

Šla jsem hned ten den o 2 hodiny déle od zavolání. Na ultrazvuku mi doktor řekl, že podle plodové vody to vypadá na 5.tt. Objednali mě za 2 týdny na další kontrolu a že mi dá těhu průkazku.

A tak naše fazolka rostla a rostla. Já jsem se snažila si sehnat nějakou brigádu kvůli penězům, nechtěla jsem, aby přítel táhl vše sám. Jenže jak už to bývá, bylo to těžký. Týden po potvrzení těhotenství jsem si našla brigádu jako pomocná kuchařka. Chodila jsem jen od úterka do pátku na odpolední od 2 do 9, někdy i méně podle potřeby, soboty jen přes obědy. Práce to byla fajn, i docela dobře placená. Znala jsem tam kluka, co se mnou chodil na školu, takže jsem si nemohla stěžovat. Ani jsem se tam nějak moc nenamohla.

Jenže, nebyla jsem tam ani týden a jednou se mi udělalo špatně. Začalo se mi špatně dýchat, tak jsem si chtěla jít sednout do šatny a vzít si prášky, co jsem měla od doktora (kyselinu listovou a vitamín E). Došla jsem do šatny, ale tam seděli číšníci a obědvali, tak jsem si tam jen stoupla a vzala si jeden prášek. Poté jsem na chvíli omdlela, pak jsem slyšela, jak se mě všichni ptají, jestli jsem v pohodě. V tom se mi už udělalo líp, tak mě pustili si sednout. Já si sedla a hned se cítila, už docela v pohodě, ale byla jsem z toho docela vystresovaná.

Díky tomuhle zážitku mě tam ale nechat nemohli. Tak mi vyplatili týden, co jsem tam oddělala, a odešla. Pak jsem hledala všude možně a už jsem pro jistotu radši říkala, že jsem těhotná. Všichni mi to odkývali, vzali si číslo s tím, že se ozvou, ale sliby chyby. Nikdo ani nepípl.

Bylo mi z toho hrozně, zvlášť když člověk doma pořád slyší, ať se trošku snažím si něco najít. Ale prostě přítel za boha nechápal, že mě nikde prostě nechtěji vzít. Po pár týdnech se to fakt vzdala a už nic nehledala.

A pak jsem začala ztrácet kamarádky (nebo holky co si tak říkaly). Holka, co si říkala, že je „nej kamarádka“. Ano, byla jsem s ní rozhádaná kvůli tomu, že se jí nelíbil ten, s kým jsem začala chodit. Takže se mnou přestala bavit.

V době, kdy jsme vlastně zjistila, že jsem těhu, mi napsala, že se chce znovu začít bavit a že jí to mrzí atd. Po týdnu jsem jí řekla, že jsem těhotná, aby zase neřekla, že se doví všechno na poslední chvíli a od někoho jiného. Do dneška to vážně nepochopím. Volala mi a udělala mi takovou scénu, že to není ani možný. Podle ní by asi bylo lepší, kdybych šla na potrat nebo nevím. Vážně nechápu, o co jí vlastně šlo. Potom se mnou na dobro skončila. Po 9 letech kamarádství kvůli věci, do které jí ani moc není. Je mi to líto, ale nic s tím neudělám.

A ostatní kamarádky? Pravda, nikdy jsem jich moc neměla, se vším všudy asi jen šest, z toho mi zbyly jen tři. Dvěma vůbec nerozumím, protože kdykoliv se s nimi vidím, tak jen slyším, jak s támhletím a tadytím a já jen tak poslouchám. Nějak to nechápu a hnusí se mi to. Přiznávám, kdysi jsem taky taková byla, užívala jsem si, kde jsem mohla. Dokud jsem se nezamilovala. Od té doby tomuhle vážně nerozumím. Takže mi vlastně zůstala jen jedna, které se dá věřit. Pěkně to prořídlo. A teď mi dělá asi největší kamarádku vlastní máma.

Chodila jsem na kontroly každý 2 týdny, takže jsem se pokaždé strašně těšila, že zase prcka uvidím a doktor mi řekne, že je vše v pořádku. Přiznám se, že jsem se ze začátku fakt hodně bála, aby se náhodou něco nestalo. Po 13. tt už jsem byla relativně v klidu. Všechny krevní testy mi vyšly v pořádku, tak jsme měli radost.

Ale nehorší pro mě byly cesty autobusem. Vždy po ránu jsem jezdila tím minibusem a bylo v něm při mé smůle hodně lidí, takže jsem tam sebou taky hodněkrát sekla. Nic milého. Navíc vždycky, kdo se vám chtěl uhnout, abyste si sedly, byly starý babičky. Když jste viděly, že před ní sedí mladý a ani se nehnou… Přišlo mi to hrozný. Taky jsem do toho 13. tt trpěla strašnýma bolestmi břicha, takže jsem neměla ani chuť. Prý je to normální, ale já se vždycky bála…

Od 14. tt už jsem tak nějak i normálně začala jíst, ale moje váha ztratila 5 kg. A já jsem pro změnu začala občas zvracet snídani. Stalo se mi to jen 3× a většinou jen kvůli tomu, že jsem byla vystresovaná nebo jsem den předtím probrečela, pač jsem se třeba zrovna pohádala s přítelem (ale pak už se to taky uklidnilo).

Všechno bylo v pořádku, aspoň s malinkým, ale já jsem se cítila mizerně. Nálady jak na horské dráze, někdy jsem byla úplně v pohodě, samá srandy a pak, skoro celý den doma sama, depky. Kvůli „kamarádkám“, kvůli tomu, že mi přišlo, že mi přítel pořád něco vyčítá (že se válím doma, že budu shnilá jak brambory, že s ním nechci spát, že mě to s ním prý asi už nebaví). Většinou jsem kvůli tomu po nocích brečela, i když vím, že takový narážky mívá běžně. Někdy to dokážu překousnout, jindy to prostě nejde. Ale taky vím, že pro mě a pro prcka by udělal všechno na světě a že si moc neuvědomuje, že mi těma narážkami docela psychicky ubližuje.

Plus to, žijeme v bytě po našich a pořád tu máme nakýblovanýho bráchu v pubertě, takže si to dokážete představit. Člověk po něm něco chce a on vás pošle kamsi hluboko. Je drzej až nehorázným způsobem. Věčně po něm bordel, nic po sobě nedokáže uklidit, takže já na něj akorát řvu a ječím, protože mě to fakt psychicky vysiluje. A že ho tady budeme mít ještě do června…

V 18. tt jsem cítila první pohyby, zatím jen takový, jak říkají, „bublinky“, ale o týden později už byly cítit šťouchanečky i na dotek, ráno a večer hlavně. Po 3 dnech, co jsem to cítila na dotek, měl na břiše položenou ruku i přítel. Najednou jsem cítila štouchnutí. Přítelovův výraz? K nezaplacení. :D

„Zlato.. to jsi byla ty?“
Tak jsem se začla smát a říkám, ať se domluví s někým jiným. Tak mu to došlo a měl z toho takovou radost… vážně jak malý kluk. :)

Jsem ve 20. tt a už mi je rapidně líp. Mám pořád chuť jíst, taky už jsem přibrala 3 kg. Tenhle týden v pondělí jsme byli s přítelem na velkým genetickým ultrazvuku a potvrdilo se jeho mínění už od začátku - že čekáme CHLAPEČKA. ♥ Ukázal se nám v plný kráse. Byl to naprosto úžasný zážitek. Dostali jsme dvě fotky (kde není nic moc vidět), ale jsou to první fotky našeho broučka. Plus jsme si nechali udělat video a to vážně povedené. :) Myslela jsem si, že pro přítele byl největší zážitek to, že se ukázal pinďa, ale on říkal, že ještě víc ho nadchlo to, jak byly vidět ručičky a prstíky. :)

Od té doby doma neslyšíme nic jiného, než to, jak měl pravdu, že je to kluk a my mu to nevěřili. Malý brouček se už v bříšku ozývá statečně a už i to bříško pěkně roste. :)

Tak už mám půlku za sebou a jsem zvědavá, jaká bude ta půlka, co mě ještě čeká. A hlavně na porod. Zatím se ani nebojím, spíš se strašně těším, až už budu mít malého u sebe a jak asi bude vypadat. Strašně se na něj všichni těšíme. ♥

Asi je to moc dlouhé a možná vás to ani nebude zajímá, tak se omlouvám. Ale mně tohle vykecání strašně pomohlo. :) Možná to není ani moc srozumitelné, takže děkuji těm, co si to přečtou. ;)

Hodnotilo 32 lidí. Score 2.3.
 Váš příspěvek
 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 27.12.14 01:29

Ahoj, mě se deníček moc líbí.. Určitě také proto, že se v něm dost vidím..
Jsme na tom dost podobně.. Mě je 19, příteli 25, jsme spolu rok a čtvrt. Zrovna jsem v 21tt (ty už tedy budeš asi dál, podle toho, kdy jsi deníček psala.. ale počítat se mi to o půl 2 ráno nechce :-P ) a minulý týden v pátek jsme na velkém utz také zjistili, že budeme mít chlapečka! :-)
Jinak, se spaním s přítelem na tom taky nejsem o moc lépe.. Prostě jsem nějaká moc unavená! :-)

Tak vám třem přeji hodně štěstíčka! :-)

 
Reňule05
Nováček 10 příspěvků 27.12.14 07:52

Ti chlapi.. :think: Teď už bys měla mít nevolnosti za sebou :) Tak ať krásně rostete a jste ok. A směj se od ucha k uchu. :mavam:

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16329 příspěvků 3 inzeráty 27.12.14 08:47

@kindervajíčko v denicku jsi jmeno omezila tak bacha na fotky z ultra tam to mas i s kusem rč :mavam:
Ať mas druhou polovinu tehotenstvi taky v pohode i porod :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 655 příspěvků 27.12.14 09:41

Já nikdy nerozuměla těm, co chodili s někým třeba rok a hned po tom měli dítě. Člověk se za ten rok ani nestihne poznat. U vás to byla nemilá situace, že antina selhala, ale jak vidím pokaždé ty mladé holky, co ještě o životě mnoho nevědí, nezažily pořádnou krizi v rodině nebo nepracovaly normálně na plný úvazek, tak se pokaždé divím. Nic proti Vám, ale život je složitý a těžký. Každopádně Vám přeji aby jste byli nadále zdraví :kytka:

 
NikolH
Ukecaná baba ;) 1484 příspěvků 27.12.14 10:46

Ahoj moc krásný deníček :) Je mi 19 takže si to umím představit co prožíváš..
Buďte silné holky, a na ty řeči že jste mladé, a teprve spolu rok na to se vybodněte. Někdy mám pocit že mi miminko mají vychovávat ostatní a ne my podle řečí :mrgreen: @Yeska taky selhala antikoncepce? :D

 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 27.12.14 11:55

@Andrea.Tom No, s přítelem jsem sice rok a čtvrt, ale znali jsme se i pár let před tím. A kolikrát se neznají ani lidé, kteří jsou spolu mnoho let.. Mojí rodiče to zjistili po 15ti letech.
@NikolH Přesně tak.. :-D A děkujeme za povzbuzení. Někdy si říkám, že bych chtěla být o pár let starší, ale jen kvůli tomu, aby mě za to lidi tak neodsuzovali.. Ale někdy je mi to úplně jedno! Asi hormony! :-D

 
Velaník
Kecalka 289 příspěvků 27.12.14 12:22

Pekny :) Musím souhlasit s @Yeska, také se v tvém denícku trochu vidím, asi ohledne tech kamaradek :) jsem sice starší, je mi 23, ale taktez jsem to neplanovala :) praci normalne mam a dostudovano taky :) ale clovek ve 23 zase neni o moc pripravenejsi nez v 19, porad mam strach jake to bude a jestli ro zvladnu, nedokáží si sebe představit jako matku, ale věřím, že se do toho dostanu :) tedy s pritellem už je to lepší, prvni trimestr nebyla chuť vůbec, ted už se to obrátilo o 180 :D s kamoskama sem se taky chytla na začátku našeho vztahu, před dvěma lety, nesedl jim. Ted už je to OK, ale nějak jsem jim to o tehu jeste neřekla, mám strach z reakce, neni to na me videt, pockam na velký utz a když bude vse OK, řeknu jim to. Musí si to přebrat jak chtěji a smířit se :) snad to vezmou pozitivně :) neni nám už 15… Pokud by me kvůli tomu odepssaly, nejsou to spravny :palec: kamosky, ted se s tím stresovat nebudu, na prvním místě je moje budoucí rodina :) zatím to vi jen naše rodiny :) no a v práci to taky budu muset nějak říct, na to jsem větší posera:/ každopádně vyhodit me nemůžou :)

Příspěvek upraven 27.12.14 v 12:24

 
NikolH
Ukecaná baba ;) 1484 příspěvků 27.12.14 13:06

@Yeska přesně :mrgreen: někdy mám všechny na buřtu a někdy sem schopná brečet jen kvůli tomu že se mě na nemco zeptají :nevim: :mrgreen:

 
pomenkova
Nadpozemská drbna 25186 příspěvků 27.12.14 13:20

Ja neodsuzuji lidi podle veku, driv bylo normalni mit kolem 18 nacti let :nevim:
Jen tedy srovnat si to pak s tou praci a bude vse o. k..To jsou veci, ktere se dohnat daji ;)
Preji vse nej :kytka: :kytka: :kytka: :srdce:

 
kindervajíčko  27.12.14 13:59

@Yeska děkuju :) a taky přeju… ;-)

@quinny jo já vím… taky jsem si to uvědomila…ale pozdě :think:

Jinak děkuju i všem ostatním… jsem ráda že jste si deníček přečetly :)

 
mmarketaaa
Kecalka 478 příspěvků 27.12.14 14:46

Myslím že to @Andrea.Tom nemyslela vůbec zle. Miminko vám samozřejmě taky přeji a gratuluji :kytka: Ale popravdě bych si to „jenom“ po roce vztahu nedokázala představit. Není to o tom, že jste mladí, ikdyž v dnešní době je to rarita, mezi které se tedy taky řadím :D ale přijde mi, že toho člověka prostě nemůžete pořádně znát.

 
kindervajíčko  27.12.14 14:55

@mmarketaaa @Andrea.Tom vim že je to brzo po roce vztahu… a taky to od vás nezní nijak zle… ale stalo se to přes prášky a určitě bych si mimčo nenechala vzít… navíc jsem si jvíc než jistá že přijde do milující rodiny :)

 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 27.12.14 14:56

@mmarketaaa Taky záleží, jak moc se s přítelem vidíte..
Já s přítelem bydlim od loňského listopadu a myslím, že ho znám lépe, než některá, která je s přítelem 5 let, ale nebydlí s ním. :-)

 
mmarketaaa
Kecalka 478 příspěvků 27.12.14 16:04

@kindervajíčko Samozřejmě že jsou rozdílné situace kdy jedna varianta je že je to plánované a druhá že se prostě stala „nehoda“ :)
@Yeska Já jsem s přítelem 7 let. Bydlíme spolu 5 let. Myslela jsem to tak, že prostě nikdy nevíš co se stane. Nemůžeš vědět jak se člověk zachová po 7 letech vztahu, natož po roce :) prostě ať si myslíme, že se sebelíp známe, nikdy nemůžeme vědět co bude za měsíc.
Každopádně hlavně ať vše dobře dopadne a máme zdravá mimča :kytka:

 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 27.12.14 16:18

@mmarketaaa Určitě je to pravda, ale jak píšeš - to nemůžeš vědět vlastně nikdy.. Navíc, člověk se mění v průběhu celého života. Člověka změní už jen to, že přijde na svět jeho dítě. :-) Ale když už to těhotenství přišlo, ani chvilinku jsem neuvažovala o potratu.. Jsem si jistá, že s pomocí mé rodiny bych to zvládla, i kdyby mě přítel opustil. :-)

Jinak, koukám, že tvůj prcek už to má za chvíli, tak přeju, ať jde všechno hladce, bez komplikací a hlavně ať jste oba v pořádku! :-)

 
mmarketaaa
Kecalka 478 příspěvků 27.12.14 16:29

@Yeska Jasně, však to taky nevyvracím. Nikdy nevíš jak se člověk zachová :) Já to beru ze své zkušenosti, prostě po roce vztahu bych si malé asi nenechala. Ale nevím, v takové situaci nejsem. A taky je důležité to co píšeš ty, zázemí a pomoc rodiny v případě že by přítel odešel. Pak jde o to vše to pořádně zvážit :)
Jojo, já už to mám za chvíli. Už se malého nemůžu dočkat, ale na druhou stranu se zase bojím porodu :oops: A vám to taky uteče jak voda :)

 
Oňulínka
Závislačka 4623 příspěvků 27.12.14 20:10

Ahoj :mavam: Tvůj deníček mi můj život taky připomíná :) Otěhotněla jsem, když mi bylo 17 a příteli 25 po roce a čtvrt spolu a skoro dvou letech známosti. Tři týdny před 18tinami se nám narodilo to největší štěstí na světě. Mezitím jsem dochodila druhák, koupili jsme si na hypotéku byt, přítel si našel práci, já pokračovala ve studiu na SŠ na individuálním vzdělávacím plánu a když byly synovi 3 měsíce, zasnoubili jsme se. Měsíc před 19. narozeninami jsem se ve čtvrťáku na střední vdala, v květnu udělala maturitu a od října mám práci z domu :) Dva dny po nástupu do práce jsem zjistila, že čekáme druhé miminko :) Jsem moc ráda, že budu ve dvaceti dvojnásobnou maminkou.
Chci tím jen říct, že ne vždycky těhotenství v -nácti letech a po roce vztahu skončí špatně :) Přeji vám, aby vás potkalo stejné štěstí, jako mně a manžela :hug:

 
kindervajíčko  27.12.14 20:18

@Oňulínka tak je hezký :potlesk:

 
Anonymní  27.12.14 21:00

Mě se denicek líbí. Byla jsem s pritelem šest let a i zasnoubená. Rozesli jsme se, s novým přítelem bydlim sedm měsíců, jsem těhotná a šťastná. Drzim palce, ať vám to vyjde :).

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 27.12.14 22:26

Preji pohodovou druhou polovinu tehotenstvi a bezproblemovy porod. Hodne stesti :mavam:

 
Mikys
Zasloužilá kecalka 703 příspěvků 27.12.14 22:50

Moc hezky deníček, ja te náhodou obdivuji, ze jsi tak mladá a zvladas vše s nadhledem. Také se mi líbí, ze jste ne uvažovali o potratu a postavili se k tomu jako dospěli… Co příteli zkusit nějak vysvětlit, ze ti ty jeho narážky ubližuji? A na ty „kamosky“ kašli. Rada si od tebe přečtu dalsi deníček, treba o porodu..

Příspěvek upraven 27.12.14 v 22:53

 
kindervajíčko  28.12.14 09:55

@Mikys děkuju… já bych na potrat nikdy nešla ikdyby mi přítel řekl že mimčo nechce… ale díky bohu vím že to tak není :) jinak stěma narážkama… říkala jsem mu to… od tý doby je to sice lepší ale pořád sem tam nějaká padne… další deníček určitě napíšu… abych se zase mohla vykecat :)

 
SnažilKasandra
Kecalka 446 příspěvků 31.12.14 21:13

Ahoj, mě se deníček moc líbí, já byla těhotná v 17ti letech, byla jsem štastna, avšak skrz rozchod jsem musela oželit živutek a nechat si ho vzít. Teď je mi 20 a jsem těhotná, vymodleně. (Všichni dr. mi říkali že budu mít velký problém otěhotnět). No jsem den od 14TT a dnes zrovna na silvestra mám bolesti jak před ms, a když udělám prudky pohyb jakoby se mě břicho natahlo a bolí to. Táák jsem moc vystresovaná. Detátko je dar a já si toho moc vážím, at už mi bylo 17 nebo 20 i kdyby mi bylo 12… milovala bych ho stejně. Kolika lidem, slušným lidem se nedaří a my máme to stesti ze detatko muzeme mít. :srdce: hlavně zdravé.) všem moc štestí do celeho noveho roku i dalších :srdce:

 
Deniska2000
Kelišová 5320 příspěvků 06.01.15 12:07

Přeju pohodové těhotenství. :dance: I já jsem otěhotněla brzo, ale plánovaně. Pro ostatní jsem byla blbá holka co si kazí život a dávali mi to najevo. „Kamarádky“ ode mě daly ruce pryč, protože v 18ti letech měly jiné zájmy a já už jsem je moc nezajímala. No a dnes? Polovina mých kamarádek je rozvedená už po pár letech manželství a my jsme spolu 15 let a pořád šťastní a zamilovaní. Nikdy bych neměnila ani na chvilku!!

 
Deniska2000
Kelišová 5320 příspěvků 06.01.15 12:16

@mmarketaaa Je to nesmysl, nejde měřit všechny stejným metrem. Někdo spolu chodí pár měsíců a vydrží jim vztah celý život a znám lidi co spolu žili 7 let, následovala svatba a pak se rozešli. Nechat si vzít miminko, protože jsme spolu jen rok, je trochu divný názor. A po víc jak roce, už se na potrat nemusí, kde je ta hranice? :zed:

 
mmarketaaa
Kecalka 478 příspěvků 06.01.15 12:40

@Deniska2000 To že na věc mám jiný názor znamená že je divný? A tohle určuje kdo? Pouze jsem napsala že JÁ bych se zachovala jinak, nic víc :mavam: a slečně (slečnám) to samozřejmě přeju (jak již miminka, tak co nejdelší vztah).

 
Deniska2000
Kelišová 5320 příspěvků 07.01.15 14:56

@mmarketaaa Divne mi pripada, nechat si vzit miminko, protože jsem s partnerem kratsi dobu nez rok.

 
mmarketaaa
Kecalka 478 příspěvků 07.01.15 15:30

@Deniska2000 Nevím proč by to mělo být divné. Zastávám názor že v roce vztahu jsou oba ještě zamilovaní a mají na očích růžové brýle. Neprožili si spolu žádnou krizi, vážnější situaci atp. Kdežto když už jsou spolu lidé třeba 5 let, lépe se znají a něco málo už prožili.
Ale také jsem psala, že v takové situaci nejsem a kdyby se mi to stalo, musela bych hodně přemýšlet zda si malé nechám, zhodnotit situaci v jaké se nacházím, zda-li bych péči o dítě zvládla kdyby mě přítel opustil atd.
Toť vše ;)

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 25.02.16 15:08
:srdce:
Vložit nový komentář