Moje těhotenství a porod :)

telezska  Vydáno: 20.02.14

V květnu 2013 jsem se už pár dní necítila dobře, ale v žádném případě by mě nenapadlo zrovna to, že jsem v jiném stavu. Plánovali jsme naši svatbu, a tak jsem si myslela, že je to z nervů či z něčeho takového. Ale už i mojí mamince jsem se přestávala líbit. Byla jsem bledá, věčně ospalá a už do toho přišlo i občasné zvracení.

Vaneska v porodnici.. :)
8 komentářů

první den doma :)

a jedeme na výlet.. :)

A pak nastal onen den pátek 31. května, kdy mi zemřela prababička. V krásném věku 101 let. Když mi to rodina oznámila, udělalo se mi strašně slabo, zamotala se mi hlava a bylo mi strašně na zvracení. A už jsem utíkala na záchod. V tom moje mamka odjela do lékárny pro těhotenský test, který jsem si hned po jejím příjezdu udělala - a ejhle, 2 čárky.

Začala jsem strašně plakat a dávat si za vinu to, že kdybych neotěhotněla, babička by nezemřela a takové ty věci. Všichni mě utěšovali, že takhle to není atd. V tom přišel můj budoucí manžel a hned se ptal, proč pláču, co se stalo. Tak jsem mu řekla, že jsem asi nejspíše těhotná, ale že 100% to budu vědět až od doktora, ke kterému jsem se hned objednala na příští týden. Přítel byl nadšený a hrozně natěšený, úplně se mu rozzářila očka, když jsem mu to řekla. První, co řekl, bylo: „Miláčku, já budu táta.“ Byl strašně rád. Těhotenství mi týden na to doktor potvrdil. Byla jsem v 7.tt. :)

Těhotenství jsem snášela příšerně. Zvracení bylo na denním pořádku, chutě jsem měla šílené, byla jsem náladová a vše kolem. Už začátkem 3 měsíce jsem byla hospitalizována na gynekologickém oddělení na kapačkách, jelikož co jsem do sebe dostala, to jsem okamžitě vyzvracela. Ať šlo o jídlo či pití. :( Po 8 dnech v nemocnici mi začali dávat pomalu něco malého k snědku, ale vážně malé porce. Nakonec vše dobře dopadlo, začala jsem normálně jíst a pustili mě domu. Ale musela jsem jít na rizikové těhotenství.

Nám už se pomalu blížil den D, svatba. Modlila jsem se, ať mi je ten den dobře. Nakonec už jsme se dočkali. Den před svatbou jsem si zajela na gynekologii, aby mi doktor řekl, co že to vlastně čekáme - na svatbě jsme to chtěli všem říct. :) Já chtěla holčičku a přítel chlapečka.

Je tu náš den, vše probíhá, jak má. Krásně jsme si to užili a oznámili, že čekáme holčičku. :) Ale šli jsme asi o půlnoci s manželem do hajan. Já byla unavená a on mě nechtěl nechat odejít samotnou. Všichni ostatní se bavili dále až do ranních hodin. Takže naše beruška s námi byla už na svatbě… :)

Čas utíkal rychlostí blesku a mně se stále více a více blížil porod, který měl být sice až 16. ledna, ale mně to utíkalo strašně rychle. Najednou byl listopad a mně doma udělalo strašně špatně. Měla jsem černo před očima a tak tak jsem se chytila kuchyňské linky. Asi po 5 minutách jsem se pomalu dostala k telefonu a volala mamce, aby hned přiběhla (bydlí za rohem). Do 5 minut byla u mě a vezla mě do nemocnice, kdyby náhodou se něco dělo.

Tam si mě opět nechali. Měla jsem strašně tvrdé břicho a něco s krví, takže jsem tam ležela. Tentokrát jenom 7 dní. A pak bylo vše v naprostém pořádku, jenom jsem musela brát nějaké prášky a být v naprostém klidu, že ať už si raději sbalím tašku do porodnice, že se mi uvolňuje čípek.

Najednou tu byly Vánoce, Nový Rok… a já byla stále doma už s velkým pupkem. :D A to mi hrozili, že budu rodit dříve. Pak už jsem byla 2× týdně k doktora na pásech a kontroly a ono to stále na porod nevypadalo. Naposledy jsem byla 14.1. na kontrole a doktor řekl, že když toho 16.1. neporodím, tak mi napíše nástup do porodnice na úterý 21.1.

Nastalo ráno 16.1. a já byla jak na trní, už jsem se cítila na velryba. :D A ono nic… Nakonec tedy to dopadlo tak, že 21.1. ráno v 8:00 jsem šla na nástup. V 9:00 mi píchli vyvolávačku, hodinu na to dali zátěžák a šla jsem na pokoj a měla jsem čekat. Okolo 1 hodiny odpoledne jsem začínala dostávat bolesti rovnou cca po 5 minutách, tak jsem zvonila na sestru. Ta přivedla doktorku, která mě prohlídla a řekla, že to na porod ještě nevypadá, že jsem zatím na 2 prsty.

Okolo 4. hodiny začaly bolesti po 2 minutách, a to už bylo šílené. Svíjela jsem se na pokoji v bolestech, zvonila na sestru, ať mi dá alespoň něco na bolest. Ona že nemůže, že doktorka je na sále, že bez ní mi nic dát nemůže. :( Bylo to strašné. Až o půl 6 přišla doktorka, prohlídla mě a říká „Je to na dobré cestě, už jste na 5 prstů. Pojedeme na sál, volejte manžela.“

Volala jsem mu, ať už běží za mnou, že jedu na sál. Byl na sále do 20 minut. Hrozně mi pomáhal psychicky. Dostala jsem YAL a šup do sprchy. Byl se mnou i ve sprše, když jsem skákala na balónu. Sprchoval mi bříško a držel mě za ruku. Už poznal, když na mě přišla kontrakce, protože mě stiskl tak moc, abych věděla, že tam je opravdu se mnou.

Šíleně ten čas utíkal. Bylo asi půl 8 a doktorka řekla, ať si vylezu na stůl, aby se podívala, jak jsme na tom. Už se to opravdu blížilo, ale měla jsem jít ještě na chvíli pod horkou sprchu. Ve 20:00 se mi už chtělo tlačit, ale ještě jsem nemohla. Říkali, ať to prodýchávám, že ještě tak 1-2 prsty, abych se nepotrhala uvnitř.

Najednou bylo 20:20 a doktor mi říká. „Maminko, jste prvorodička, tak hlavně všechno v klidu, ničeho se nebojte a až přijde kontrakce, tak ji ještě prodýchejte a pak zatlačte. A musíte pořádně.“ Tak jo, první jsem prodýchala a druhou už jsem tlačila, co jen to šlo. Manžel říká: „Už vidím hlavičku, miláčku.“ a stále jsem jenom slyšela doktorku „Šikovná, šikovná, jen tak dál…“

Přišla další kontrakce a opět jsem do toho vložila všechny síly, co jsem mohla. A malá byla najednou venku. Bylo 20:34. Byla to šílená úleva a hlavně radost a nezapomenutelnej zážitek. Sestra říkala, že jsem tlačila 8 minut od prvního zatlačení. Bylo to něco tak krásného, když mě naší malou Vanesku dali na hrudník. Začaly mě téct slzy štěstím. Ani jsem necítila, že mě nastřihli. A jak jsem měla malou u sebe, tak jsem skoro nevěděla o šití.

Manžel byl hrozně pyšný, měl úplně skleněné oči a hned šel volat rodičům, že máme Vanesku na světě a měla 3680 g a 50 cm.

Strašně jsem se porodu bála, jak mi všichni líčili, jak je to bolestivé. Ale řeknu vám jedno: bolesti jsou hrozné, jenom před tím porodem ty kontrakce, ale i to se dá zvládnout. Zvládla to každá… ale čistě samotný porod nebyl bolestivý. Hlavně ten krásný dar, co vás čeká na konci toho všeho, je úžasný.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
kkáča
Zasloužilá kecalka 803 příspěvků 20.02.14 05:50

Krásné miminko, gratuluju!

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 20.02.14 07:59

Gratuluji :-)

 
facetia
Ukecaná baba ;) 1919 příspěvků 20.02.14 08:21

To je krásné, moc gratuluju :palec: :kytka:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2318 příspěvků 20.02.14 08:43

Není nad to si takhle hezky po ránu pobulet :mrgreen: :kytka:

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1286 příspěvků 20.02.14 09:28

Souhlasim, mam stejne zkusenosti. Bolesti byly pred samotnym porodem (cca 30min. pred byly ne-rozdychatelne), ale porod jako takovy uz byl v klidu. Prvni porod dost dlouhej (vic jak 30 hodin), druhy kraticky pouhy 2,5 hodky :kytka:

 
kristuš
Kecalka 247 příspěvků 20.02.14 12:06

Tak jsem si hezky poplakala :mrgreen: ty hormony :-)

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 20.02.14 13:04

Krasne babatko a urcite aj dobrucke, lebo aj ja som sa narodila 21.1. :lol: :lol:
pre mna horsie ako kontrakcie bolo to zakazovanie netlacit

 
lenkator
Kelišová 7113 příspěvků 20.02.14 23:13

Krásný deníček a velká gratulace k holčičce :kytka:

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 605 příspěvků 25.03.14 18:02

Moc pěkné :)) Gratuluji ;) :kytka:

 
telezska
Kecalka 365 příspěvků 26.03.14 15:29

Děkuji… :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček