Moje první těhotenství

papaja21  Vydáno: 27.05.13

Vždycky jsem chtěla děti po třicítce, ale člověk míní,osud mění.

Začnu od začátku :D Přítele jsem potkala jednoho krásného dne v obchodním domě. Moc se mi líbil, ale byl pro mě moc mladý - chodil s mým bráchou do školy a tak nás jednoho dne brácha představil. Začal mi nadbíhat, psát smsky a jednoho dne donesl i bílé růže a zeptal se mě, jestli mě může pozvat na večeři. Kývla jsem a odešla domů. Pak jsme se ještě párkrát viděly, až jednoho dne, to bylo na silvestra 2005/2006 se mě zeptal, jestli s ním nechci chodit a já řekla ano.

Po dvouch měsících jsme spolu začaly i spát a po dalších třech měsících jsem zjistila, že jsem těhotná :). Byl to šok, přítelovi bylo v té době jen 17 let a mě 19, nevěděla jsem co mám dělat, ale na potrat jsem jít nechtěla.

Řekla jsem to příteli a on mě objal, řekl, že to spolu zvládneme a moc se na miminko těšil. Doma jsem to tajila do třetího měsíce a když to prasklo, tak jsem musela s pravdou ven. Dávala jsem si přihlášku na další školu a teď co? Všichni mi radili jít na potrat, ale já nešla. Nikdy bych nešla a litovala toho - to ne. V září 2006 jsem nastoupila do školy už jako těhotná. Táta mi sehnal byt do pronájmu a já se tam stěhovala společně s přítelem, který odešel ze školy a sehnal si práci jako závozník v nemocnici. Bylo nám spolu dobře a všichni už se s tím museli smířit, ale nezapomněli mi říkat, že jsem si tím zkazila život atd.

Termín porodu jsem měla stanoven na 15.1.2007, ale pořád se nic nedělo. Dívala jsem se do postýlky a pořád jsem nemohla uvěřit, že za chviličku tady bude. Vůbec jsem se jako těhotná necítila, bylo mi skvěle a pořád jsem měla hlad. Přibrala jsem 21,5 kg :). Doktor mě předal do nemocnice na poslech srdíčka, ale paní doktorce se příliš nezdálo. Dlouho hledala ozvy a když je konečně našla, tak řekla, že jsou slabé a že uvidíme. Po půl hodině se podívala na graf a řekla, že mám přijít zítra (16.1). Tak se to opakovalo dva dny, až mi paní doktorka řekla ve čtvrtek (18.1),že je to sice lepší a i 3D ultrazvuk vypadá v pořádku, ale raději by mě měla pod dohledem. Vzhledem k tomu, že už jsem měla po termínu, mám přijít buď zítra nebo v pondělí na nástup do nemocnice. Byla jsem moc vystrašená, ale věřila jsem paní doktorce, že to myslí dobře a chce pro miminko to nejlepší, tak jsem souhlasila s pátkem na nástup.

Ráno v pátek jsem tedy nejdříve šla na ozvy srdíčka, které dopadly dobře a miminko se hodně vrtělo. Měla jsem radost a začala štěstím brečet. Teta mě utěšovala, že už to bude dobrý a že má taky radost a společně jsme šly na příjem. Sestřička se mě zeptala na papíry o příjmu, tak jsem jí je podala a ona se divila a říkala, že dneska je asi dobrý den, že přijmuly už 4 maminky přede mnou a to bylo 11 hodin. Vzala mi krev, moč a zvážila mě. Potom mi podala čistou košili a doprovodila na pokoj s č.5 -s hruškou :).

Jedna maminka už tam ležela, takže jsem si vybrala postel u okna a vybalovala si věci. Maminka mi říkala, že je tu od pondělí a čeká se. Je prý 10 dní po termínu a dávají jí jen tabletu na vyvolání, která nepůsobí, takže byla naštvaná a odešla do jídelny na oběd. Já jsem se oblékla a za chvilku usnula. Probudila jsem se ve 3 hodiny odpoledne a to už přicházela sestřička si poslechnout ozvy a změřit graf. Byla jsem napojená asi hodinu, ale sestřičce se to nezdálo. Řekla, ať se s tím projdu, udělám dřep. Tak jsem tam lítala jak divá a graf už byl lepší, ale prý se na mě radši podívá ještě paní doktorka. Ta přišla asi za hodinu s tím, že se porod raději vyvolá a dala mi prášek. Chvíli jsem si četla a začlo mě bolet břicho.

Myslela jsem, že jsou to kontrakce, ale do půl hodiny to bylo zase pryč, tak jsem si lehla a usnula. V šest večer jsem se probudila a šla se osprchovat a když jsem se vracela, druhá maminka mi povídala, že mě scháněla sestřička na graf, že už tu byla. Takže jsem jí zazvonila a hned mě napojila, ale graf zase špatný s tím, že mi přinese další tabletku. Moc jsem nevnímala, co se děje, bolely mě záda, takže jsem dostala i injekci proti bolesti a šla spát.

V devět večer mě vzbudila paní doktorka se sestřičkou, že bude lepší udělat sekci, než odejde domů, protože miminko se málo hýbe a graf mám špatný. Jako ve snu jsem si na rychlo balila věci a dávala sestřičce řetízek a prstýnek do sejfu. Podepisovala jsem papíry se souhlasem, oholily mě a daly novou košily. Pak už jsem si jen sedla na vozík a jelo se k porodnímu sálu. Začla jsem se třást strachy. Nevěděla jsem do čeho jdu, jestli to bude bolet. Lehla si na stůl a sestřička mě konejšila, že už to bude dobré a miminko bude za chvilku se mnou. Kvůly bolesti zad, jsem měla celkovou anestezii -což je mi teď opravdu líto, ale řekly, že není čas a tak jsem dostala katedr a do ruky drenáž.

Když jsem se probudila, bylo jedenáct večer a mně se motala hlava, jako po vystřízlivění. Šáhla jsem si na břicho a jelikož jsem ho pořád měla kulaťoučký, tak jsem myslela, že se operace ani neuskutečnila. Sestřička přišla a říkala mi, že mám krásnou holčičku, 3,60 kg a 51 cm a jestli něco nechci. Potřebovala jsem napít, tak mi dala trošku vody do hrníčku a brčko a přikryla dekou, protože mi byla zima. Malou mi přinesly za 20 minut a byla nádherná. Dívala se na mě těma svýma očíčkama jako korálky a na hlavičce jí sestřičky udělaly kohouta z vlásků. Dokonce na čele měla stejné znamínko jako já, když jsem byla miminko :D.Hned jsem jí počítala prstíčky jestli jich má všech deset :D. Pít mlíčko moc nechtěla, ale usnula vedle mě, držíc mě za palec :) Byla to láska na první pohled. Nemohla jsem se vynadívat. Ležela jsem na pooperačním, takže my jí přinesly jen na kojení a já se radovala, jak mám krásnou dceru.

Druhý den jsem už mohla vstát a jít se sestrou do sprchy. Večer jsem už jí nechtěla obtěžovat - a to byla chyba, takže jsem se vydala na wc sama a zatočila se mi hlava. Stačila jsem ještě zmáčknout tlačítko a omdlela jsem. Pamatuji se, že mi sestřičky dávaly mokrý ručník na hlavu a vedly mě do postele. Prý jsem ztratila mnoho krve a tím, že jsem anémická, musím odpočívat. Šla jsem na ultrazvuk, jestli není příčina jinde, ale byl v pořádku, takže jsem z pooperačního šla na normální pokoj, kde jsem měla vedle hned koupelnu. Čtvrtý den mi bylo už skvěle. Na pokoji jsem měla ještě jednu maminku s holčičkou a padly jsme si do oka. Pouštěly jsme si muziku a i když byla o 10 let starší, rozuměly jsme si a občas si i napíšeme, jak se nám daří.

Michalka rostla jako z vody a tak nás za deset dnů propustily domů. Byl to můj nejkrásnější zážitek v životě a doufám, že ještě budu mít tu šanci to zažít a tentokrát porodit přirozeně.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 27.05.13 08:40

Gratuluji k Michalce :kytka:

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 27.05.13 10:25

Děkujem už je to velká holka :kytka: :hug:

 
janourek
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 27.05.13 13:57

Krasny preju ti to dalsi miminko a tesim se na dalsi denicek o tehotenstvi snad tu bude brzy a budu si moct precist jak to vsechno bylo :dance:

 
Páčko
Stálice 63 příspěvků 27.05.13 16:52

Děkuji, že jste darovala život i v takové situaci…

 
papaja21
Kecalka 138 příspěvků 27.05.13 17:34

@janourek já se zase těším na tvůj deníček zlatíčko :srdce: :* o tvém těhotenství a porodu a určitě do konce roku začneš psát :hug: :hug:

 
SonikSS
Ukecaná baba ;) 2483 příspěvků 28.05.13 15:33

Take gratuluji, je to krasna slecna :)

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:31

Gratuluji k miminku :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele