Moje první těhotenství

peťule3  Vydáno: 27.01.09

Ahojky,
jsem tu dnes úplně poprvé a taky bych ráda přispěla svým příběhem. Jsem poprvé těhotná, čekám dvojčátka a neznám nikoho z okolí, kdo by měl stejnou zkušenost.
S manželem jsme měli vlastně takové štěstí v neštěstí. Už ve 20-ti letech jsem byla na operaci děložního čípku kvůli prekanceróze a tam mi lékař naznačil, že bych s otěhotněním neměla dlouho čekat, že se to může vrátit a musela bych na větší operaci. To jsem ale studovala a na dítě neměla pomyšlení. Když jsem se před třemi lety seznámila se svým současným manželem, objevil se nový problém, a to že má velmi málo spermií a navíc pomalé. Dopředu jsme počítali s IVF. A tady začala jak já říkám" honba za dítětem."

Asi před rokem jsme si řekli, že jdem do toho. Mě začala série vyšetření a několikaměsíční měření bazálních teplot, aby se zjistilo, jak jsem na tom taky já. Musím říct, že mám báječného pana doktora, který vše připravil, než mě odeslal do LBC centra Gennet. Tam jsou úplně úžasný lidičky, kterým jsem stáášně moc vděčná.
Když jsem přetrpěla píchání hormonů do břicha( což mi manžel vůbec nezáviděl a byl rád, že z toho všeho jeho čeká jen ve správný okamžik dodat spermie a navíc příjemnějším způsobem :-) Byl tu DEN D - odběr vajíček. U mě dopadlo vše OK, ale totální šok přišel, když nám lékař sdělil, že v ejakulátu není ani stopa po životě! Že by všechno úsilí bylo marné? Co ted? Chci mít přece dítě s manželem! Nezbývalo nic jiného než vybrat dárce co nejvíc podobného manželovi a doufat.
Dnes jsem ráda, že tohle je už za námi a dnes jsem ve 24. týdnu, čekáme dvojčátka - pár a jsme moc šťastní. Bála jsem se, jestli překonáme to, že otec je někdo jiný. Pravda, byli slabé chvilky výčitek a spousta proplakaných nocí. Oceňuji, že manžel překonal pocit sebelítosti a neschopnosti a když teď vidímjak mu září oči, když vybíráme věci pro mimísky nebo když mi hladí bříško a cití jak kopou, věřím, že všechno zvládnem.
Doufám, že vše bude mít šťastný konec a miminka budou zdravá, nemůžu se jich dočkat.
Jsem ráda, že existují takové deníčky, i já ráda čtu příběhy jiných maminek a určitě ještě přispěju. chtěla jsem jen tímto článkem ulevit svýmu srdíčku a říct, že držím palce všem maminkám ( i tatínkům ), které touží po miminku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Bunny1
Nováček 4 příspěvky 27.01.09 15:14

Ahoj,my s manželem jsme byli v stejné situaci. Nemá žádné sperma. Taky jsme souhlasili s dárcem. Teď má dcera už dva roky a manžel jí miluje,a to že není biologicky jeho na tom nám vůbec nezáleží. Bylo to těžké se stím vyrovnat,ale zvládli jsme to a letos se chceme vrhnout do dalšího mimča. Jako by to bylo včera když se malá narodila a viděla jsem manžela jak je štastnej…Přeji Vám hodně štestí a hlavně zdravé miminka.  

 
Sabi1
Nováček 2 příspěvky 28.01.09 13:44

Ahoj Peťule,
jsem tady dnes poprvé a jsem ráda, že se tady objevil někdo, kdo taky čeká dvojčata. Už jsem si připadala jako exot:-). Po dvouletém snažení, kdy jsem jenom z povzdálí nakukovala do Psychiky, jsme se s manžou rozhodli pro IVF, jelikož čas běží a dvacet nám bylo už před mnóóóha lety.  IVF nám kupodivu vyšlo hned na poprvé, a hned dvojčata. První tři měsíce jsem trávila střídavě doma a v nemocnici. Nejprve hyperstimulační syndrom, kdy jsem se zapřísahala, že pokud to nevyjde, tak raději zažádám o adopci, než toto absolvovat znovu.Pak jsem krvácela, špinila, střídavě jsem propadala depresím a pocitům neschopnosti, až konečně nastal zlom. Asi okolo 14.tt se to vše jakoby mávnutím proutku srovnalo a já si konečně začala užívat těhotenství.  Teď jsem ve 30tt, čekám holku a kluka a jsem relativně v poho. Nevím, jestli se dá těhotenství s dvojčaty nazvat pohodové, trápí mě všechny neduhy, které jsou snad možné, ale dá se to zvládnout a dá se říct, že si to i užívám. Mám už doma 8letou slečnu, můžu tedy porovnat monotěhotenství s dvojčecím. Nebo že by to bylo věkem?:-))) .
Hezký den  

 
Katˇula
Ukecaná baba ;) 1288 příspěvků 28.01.09 14:32

Peťule, moc ti k těhotenství gratuluju. Tvůj muž i ty musíte být silní pro rozhodnutí použít dárcovo sperma. Né každý muž by tuto skutečnost přijal tak dobře jako tan tvůj.
Přeju hodně rodosti a málo proplakaných nocí s dvojčátky.  

 
peťule3
Nováček 5 příspěvků 28.01.09 19:50

Ahoj Sabi,
to je skvělé, že se vám to také povedlo hned napoprvé. Máš to skoro stejné jak já, jen my to měli rychleji, pač mě doktor poslal na IVF hned, kvůli manželově diagnóze.Ani jsem nečekala, že to bude tak rychlé. Loni v srpnu, hned po svatbě, jsem si začala píchat hormony a hned to vyšlo. Jen jsem se tu radostnou novinu dozvěděla v nemocnici, kde jsem taky ležela s hyperstimulačním syndromem. Pak jsem taky další 2 měsíce střídavě krvácela a myslela, že už je to v háji, ale mimi se nepustila. Teď jsem ve 24. týdnu a musím začít chodit do rizikovky, pač hodně příbírám vodu, už 15 kg! Čekám, jestli se potvrdí těhot. cukrovka. Vím, že s dvojčaty se přibírá víc, ale já už jsem jak meloun. Tak jen doufám, že si mě zas nenechají v nemocnici.
Tak ahoj

 
peťule3
Nováček 5 příspěvků 28.01.09 21:08

Ahoj Bunny, četla jsem i tvůj článek z rubriky o neplodnosti. Taky jste se tím pěkně potrápili, ale vyšlo vám to krásně, tak mi to zvedlo náladu, když píšeš, že to vůbec neřešíte. Taky už se tím netrápíme, ani jsme to skoro nikomu neřekli, jen mým rodičům, manželově mamce a já své nejkámošce. U nás v rodině to berou v pohodě, jen z manžela strany jsou takoví upjatější, tak to zatím tajíme, pač se obáváme,jak by na děti reagovali, aby je neodstrkovali.
Jen je divné, že když nám předtím dělali spermiogram, vyšel relativně dobře - málo spermií, pomalé, ale přece. Když došlo ale na rozhodující moment, žádně spermie nebyli. Poradili nám, aby manžel šel ještě v budoucnu na testy, event. na odběr punkcí, ale zatím to necháme tak. Manžel je ohledně zdravotnictví slabší nátura, tak se do toho vůbec nehrne. Myslím, že dvojčátka nám budou stačit :-), ale máme ještě alespoň otevřenou možnost. V Praze mám uloženy ještě 3 zmrzlíčky. Pokud bych je již nepoužila, určitš je daruji někomu jinému, kdo nemá tolik štěstí, byla by škoda promarnit 3 čekající životy.
Moc ti přeju, ať vám to i podruhé vyjde, hlavně bez dalších komplikací - třeba vás zrovna potká i dvojité štěstí:-)

 
Sabi1
Nováček 2 příspěvky 29.01.09 06:26

Peťule, Bunny - obdivuji vaše partnery, jak se bezvadně postavili k oplodnění dárcovskými spermiemi. Určitě to pro vás nebylo jednoduché.
Bunny - moc držím palečky aby dcerka měla brzo sourozence a aby vše vyšlo pokud možno napoprvé a bez komplikací
Peťule - taky máme ještě schované 2 mrazáčky a určitě je taky darujeme někomu, kdo neměl takové štěstí jako my. Jinak já jsem zatím přibrala asi 10kg, ale stejně mi cukrovku zjistili. Prý ty dvě placenty dávají slinivce hodně zabrat a ta nestíhá korigovat hladinu cukrů. Takže v poradně mi dr.říká, že bych měla přibrat víc (na začátku jsem byla dost hubená), pak v diabetol.poradně mi zase říkají o dietě… Vůbec jsem si neuvědomila, jak jsem závislá na sladkém a teď, když jsem to omezila, tak docela trpím.   
Můžu se zeptat,jaký máte vybraný kočárek? Já jsem po několikaměsíčním hledání na netu zjistila, že ideální kočárek pro dvojčata neexistuje. Pak jsem ještě zjistla, že vidět určitý typ kočárku v reálu taky není úplně jednoduchý. V běžných obchodech mají k vidění max.jeden kus, pokud vůbec. Takže nakonec jsme si udělali výlet do Kolína (Daniela) a tam jsem byla mile překvapena. Měli na vyzkoušení asi 15typů a vše nám ochotně ukázali. Nakonec vyhrál Eas Walker. Je to sice ranec peněz, ale co by člověk pro ty prcky neudělal, že.
Hezký den

 
yweta
Závislačka 4075 příspěvků 29.01.09 12:44

Ahoj Peťule…
můžeš mi prosím napsat něco o LBC Gennetu. S manželem čekáme až dorazí m. abych mohla na testy. Ale asi si teď budu muset měsíc počkat. Mám v práci úžasnou kolegyni, co chodí s chřipkou do práce, takže jsem taky nemocná…
Vůbec netuším co všechno mě v CAR čeká…o mimínska se snažíme 2 roky. S jedním úspěchem-nespěchem. V 7 týdnu těhotenství jsem o miminko přišla. Manžel má horší spermiogram, ale doktor to neviděl tak špatně. Prý by se to mělo podařit…nicméně s každou další těhotnou kamarádkou propadám do hlubších depresí.
Děkuju
Iveta  

 
peťule3
Nováček 5 příspěvků 29.01.09 14:07

Ahoj Sabi,
Kočárek pořád řešíme. Bydlíme v paneláku v pidibytečku 1+1 ( pořád nevím, jak se tam poskládáme, už začínáme věšet nábytek na zdi:-). Je tam taky malinký výtah, tak akorát na monokočár. V přízemí bych ho nechat nemohla, docela se tu krade, takže sháním kočár s max šířkou 80 cm, ale naživo jsem ho ještě neviděla, říkám si, aby se tam vůbec ty děti vešli. Nejdříve jsem na netu našla Herqules Twin raptor, ten se mi zdál celkem pěkný, ale malý obrázek mi toho moc neřekne a máš pravdu, že v obchodech je dvojkočárků minimum. Pak manžel objevil právě ten Easy Walker z Kolína a to video se mi moc líbilo. Za týden se tam jedeme podívat a možná ho hned zamluvíme. Do kočárku se nebojím investovat, pač to bude tak 3 roky můj nejlepší pomocník na přepravu dětí. Uvažovala jsem i o nějakém z inzerátu, ale je lepší mít nový, aby se mi hned po chvíli nerozsypal.
Tak jsem teda moc zvědavá na ten obchod, snad si taky vyberu.
Pa :-)

 
peťule3
Nováček 5 příspěvků 29.01.09 14:42

Ahoj yweto,
když jsme tam jeli poprvé, byli jsme šíleně nervózní, nemohla jsem se ani soustředit na to, co mi říkají - asi milión informací - vyplatí se mít sebou papír a radši si to psát. Je tam ale moc příjemné prostředí, dlouho se nečeká a všichni jsou moc milí. Nejdřív nám odebrali krev na krevní skupinu, pohl. přenos nemoci, atd., spermiogram už jsme měli. Dostala jsem takový protokol otom, jak si mám píchat hormony. Je to všechno přesně na čas. Nejvíc mě vyděsilo, že se to píchá do podbřišku. Jsem sice zdravotník, ale píchat do sebe mi nedělalo dobře, ale dá se to.Pak jsme vlastně měli svatbu a krátké líbánky, aby jsme si pořádně odpočinuli, než to vypukne, to nám opravdu moc pomohlo. Pak přišla MS a já si začala píchat. Dávky a doba je u každého různý, ale trvá to asi tak 10 dní. Má to ale sílu, vůbec mi z toho nebylo dobře. Mezitím se průběžně chodí na UZ kontrolovat vývoj vajíček, já měla 13 folikulů, z toho jen 10 s vajíčkem, potom jich jen 8 bylo vhodných k oplodnění a jen 5 z nich pěkně rostly.
Odběr vajíček už se dělá v Praze, v krátký narkóze - nic příjemného, ale se vším všudy jsem po 2 h jela domů. Za pár dní jsem tam jela už na zavedení vajíček, a to už je v pohodě. Nejhorší byl potom ten hyperstimulační syndrom - někdy se to prostě objeví, tělo je zmatený z těch všech hormonů. Měla jsem ošklivý křeče a břicho plný vody. Ale už to ktomu prostě patří, všechno se dá vydržet.
Nevím, jestli jste někde našli informace o tom, jak je to s financováním, ja jsem toho v té době moc nenašla - nic konkrétního. Sice to pojišťovna hradí, ale jen zčásti. Ty hormony jsou nejdražší. Nás to vyšlo na 14 000,–
Je to ale různé, možná vás ani nečeká IVF, ale IUI, což je určitě lepší.
Vůbec nepropadej depresím, když se to jednou povedlo i přirozeně, tak s malou pomocí to jistě vyjde. Je dobré na to tolik nemyslet a snažit se zabavit nečím jiným, mě pomohli moje domácí zvířátka.
Rozhodně držím pěstičky :-)

 
Bunny1
Nováček 4 příspěvky 31.01.09 11:27

Ahoj Peťule,my jsme to taky řekli jenom rodičum. Nikdo jiný to neví, a zatím jsme se nerozhodli jestli to říct holce. Bylo to neskutečně těžký,manžel brečel jako malé dítě a vyčítal si,že jako chlap selhal. Až se mi chce brečet když nato myslím,jaké to bylo. Ale jak jsem psala,manžel dceru miluje nadevše na světě. Uvidíš sama když ty prcky budete držet v náruči. A dokonce mu je podobná. Jo ještě jsem se chtěla zeptat jestli byl manžel na operaci Tesa a Mesa, nevím jestli jsem to správně napsala:-) Ale je to operace varlat a nadvarlat. Kde opravdu zjistí,jestli je neplodnej a že nemá žádné sperma. My jsme to podstoupili…
Teď by jsme chtěli druhé,ale mám problém se štítnou žlázou,tak musím čekat než se hormony srovná a někdy v březnu se snad do toho pustíme. Držím palečky ať se Vám daří a hlavně žádné výčitky.    

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele