Moje skvělá rodina

1Linda1  Vydáno: 11.04.11

Narodila jsem se 12. 3. 1990 v Rychnově nad Kněžnou a tím začal můj život. Moje matka chodila s jedním pánem, mým otcem, byla to láska na první pohled a tuším, že se seznámili na diskotéce, říkala mi to babička. Každý byl z jiného města, ale přesto se navštěvovali, měli se moc rádi a rozhodli se, že budou mít spolu miminko i přesto, že spolu nebydleli.

Ze začátku bych se chtěla omluvit za nějaké chyby, které nevědomky udělám. Ze slohu jsem měla na střední vždy 3. Tak to berte prosím s rezervou…

Zadařilo se a já už pomaloučku rostla v mamky bříšku. Bohužel, jejich láska nevydržela dlouho a když jsem byla v bříšku, rozešli se a já sem taťkovi byla ukradená, bohužel až doteď, ale k tomu se dostanu později. Matka si našla jiného chlapa, bráchova taťku, brali se, když mně byli 2 roky. Nevěděla jsem, že to není můj pravý otec, ale vychovával mě a já ho měla moc ráda.

Bratr se narodil, když mi bylo 7 let. O 3 roky později, to už mi bylo 10 let, jsme se od mamčina manžela odstěhovali, byl na ni sprostý, mlátil ji, podváděl, nechodil domů a když už přišel, tak byl na mol :( Pamatuji si to doteď. Nebylo to moc hezké :( Odstěhovali jsme se až do západních Čech, kde jsme bydleli ani ne rok a stěhovali jsme se opět do východních Čech k babičce. Babička to tam neměla ledajak zařízené. Ale stačilo nám to. Po nějaké době, když nám začali v pokojíku plesnivět zdi, jsme začali řešit, kam půjdem, protože babička měla jen kuchyň a ložnici, kde spali s dědou, bohužel o pár baráčků dál bydlel jeden pán, který se nás ujal, dnes už bývalý manžel.

Nastěhovali jsme se tam a byli šťastni, protože ten pán na nás byl moc hodný. Mamka sice říkala, že je to jen na chvilku, ale ta chvíle se prodloužila na celých 9, skoro 10 let. Měla s ním dvě děti a porod posledního dítěte začal být tragický :( Matka se šíleně změnila. Začala být náladová, řvala na nás kvůli každé kravině, opravdu kravině, například jsem si chtěla vzít čisté kalhotky z prádla, protože už jsem žádné neměla a začala na mě bezpříčetně ječet :( A to nebyli jenom kalhotky a já, začala řvát i na svého manžela i na nás na všechny děti, bylo nás tedy dohromady 4. Zašlo to až tak daleko, že nám matka začala vyhrožovat, že se zabije nebo že se sbalí a odjede a už se nikdy nevrátí.

A jak řekla tak to taky splnila. Jednou jsem šla ze školy a potkala jsem ji, jak někam jela autem, tak jsem na ni zamávala, aby zastavila, zeptala jsem se ji kam jede, když jsem viděla ty kufry v zadu v autě, odpoveděla mi, že pryč a ať si děláme co chceme, no hrozný, zbytek cesty jsem probrečela a nechápala jsem. Nakonec jsme volali policii a ta nám řekla, že když se nevrátí a nedá o sobě vědět týden, že s tím začnou něco dělat. Matka nakonec zmoudřela a vrátila se, dělala jakože nic. O půl roku později se zamkla v ložnici a začala řvát, že se zabije. Byla úplně nepříčetná, nakonec jsme volali policii, policie zavolala hasiče a babička zavolala paní doktorce a doktorka záchranku, naštěstí to dopadlo dobře a nechala toho. Pár let byla v pohodě než zase začala :(

Pár let tím myslím rok až dva roky. A před dvěma roky to začalo, opět na nás na všechny začal řvát, hlavně na mě a já jsem nechápala, co jí pořád dělám, že je na mě tak ošklivá, a tak jsem si zabalila důležité věci a odešla jsem. Odešla jsem k mému pravému otci, kterého jsem poznala, když jsem byla v 7. třídě. Bydlela jsem u něj půl roku a když jsem zjistila, že nám to neklape, odešla jsem k příteli domů, ten teda bydlel ještě s rodiči a v pokojíku měl dva bratry. U rodičů to bylo v pohodě, nikdo na mě nekřičel, nenadával, nevyčítal, prostě nic.

Bohužel matka s tím nepřestala a byla pořád uječená a ukřivděná, že jí každý ubližuje, až to zašlo tak daleko, že začala podvádět svého manžela. Ten to samozřejmě tušil. Naše babička bydlela o pár baráčků víš než jsme bydleli my a když byl děda hodně nemocný, sepsali s babičkou závěť a přepsali barák na mamku, tehdy to byla velikánská chyba. A tak se jednoho krásného dne matka sbalila i se 3 malými dětmi a odešla k babičce, který se ani nezeptala a jen jí to oznámila.

Babička je velmi nemocná, je na kyslíku, nemůže chodit natož se starat o děti, ale bohužel tohle to je matce úplně jedno. Stala se z ní lehká dívenka a střídala, teda střídá to doteď. Odjede si třeba na celý týden pryč a babičce nechá dvě malé děti (5 a 7) a bratrovi (12), ať se starají. A abych to upřesnila, nenamáhá se to ani oznámit, že jede pryč a vrátí se až za týden. A tak jsem nelenila a šla na sociálku, tam na mě koukali, jak kdybych si to vymýšlela a nakonec mi řekli, že s tím nic neudělají, no tak super. Tak kam mám jako jít? Matka se vrátila na víkend a znovu odjela, takhle to udělala asi 3× a to nepočítám to, že jezdí za chlapama bůh ví až kam a o děti se nestará a bohužel ani o nemohoucí babičku, která si sama nedojde ani na záchod.

Babičku i děti psychicky týrá, řve na ně příšerným způsobem, nestará se o ně, neučí, prostě vůbec nic. Babičce zas dělá naschvály, je jí zima a místo toho, aby zatopila, tak jí otevře okno, jídlo jí nepřinese a ještě na ní řve, jak si to vůbec představuje, babička nechává matce celý důchod, za babičkou nemůže vůbec nikdo chodit, protože je matka hnedka vyhodí. A když jsem tam nedávno byla a viděla jsem babičku, že ji šoupla do maličkaté místnůstky snad 3 na 3 metry, aby se jí snad zbavila nebo co, bylo mi do breku, nemá tam televizi nic, nepřinese jí jídlo, nezeptá se, jestli něco nepotřebuje prostě na ni kašle a přijde mi, že čeká až umře :(

Každý den babičce opakuje, že až umře, tak to tady všechno prodá a odjede pryč. No jak si myslíte, že té naší babičce je? Sice dělá silnou holku, ale když jsem tam za ní včera byla, celá se klepala a byla nervozní :( Brečela jsem tam nad ní a přemlouvala jsem ji, ať jde k nám, ale ona je hrozně tvrdohlavá, snad se bojí matky nebo já nevím, ale prostě nikam nepůjde :( A já z toho už nemůžu ani spát. A to jsem neřekla, že když jsem šla za babičkou začala na mě matka spostě řvát, byla jak šílená a málem jsem dostala nabančíno, kdyby tam nebyl matky kamarád. A všichni byli opilí.

A to jsem neřekla bohužel všechno, jen něco… jen nevím, co mám dělat a potřebovala bych poradit. Babička je psychicky týraná a zanedbávaná, o děti se nikdo nestará a strádají a co s tím kdo udělá? Nikdo vůbec nic :( Asi všichni čekají, až se opravdu něco stane… Už nevím kam mám jít :( A otec dětí? Ten se jí snad také bojí, protože ten taky nehne ani brvou, jo jediné, co jsme spolu udělali, tak to, že jsme sepsali dopis na soud, že je chce do své péče.

Doufám, že tomu aspoň trošku rozumíte, že jsem to napsala smysluplně.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
miselka666  11.04.11 11:30

Ježiš to je hrozné :cry:

Měla sem doma taky takovou ne moc ideální situaci,mám ve svých 19-ti letech zkušenosti ze soudním řízením s vlastní matkou takže vím jak se musíš hrozně cítit…

Bohužel nevím jakou kloudnou radu bych Ti mohla dát…Je těžké nějak zakročit,když se jedná o rodinu,natož o vlastní matku…Navíc máš 3 sourozence,já mám jen jednoho a tak to nebylo tak složité.A můj otec mi moc pomohl…

Chtělo by to vyřešit hlavně babičku,nezaslouží si na stará kolena takhle žít,péo celém životě kdy dřela a starala se o tovu matku )a ta jí to teda hezky opláví…).

Co takhle nějaký domov důchodců nebo penzion pro seniory?Měla by tam kamarády a mohli byste za ní denně chodit,přitom by měla vše co potřebuje…

A nevím jak to berou ti sourozenci ale pokud toho mají tak plné zuby (a je mi jich strašně líto,jsou to malé děcka,za nic nemůžou a tohohle se jim dostává..) tak to by se taky mělo nějak vyřešit…
A asi jediná možnost je to svěření péče do otcových rukou…

 
me2dova
Závislačka 2913 příspěvků 11.04.11 14:24

Ahoj, jen mě napadlo- nejsem tedy právník, ale tuším, že dar může člověk požadovat zpět, pokud se obdarovaná osoba k němu chová obzvláště zavrženíhodným způsobem. Což tedy tvoje máma dělá. Nechat si poradit od právníka, třeba v netové poradně, nebo některé organizace mají i právní rady zdarma, jestli by ten barák nešel vrátit a matku vydědit, abyste po babiččině smrti nepřišli o střechu nad hlavou?

 
Bin
Kecalka 465 příspěvků 11.04.11 16:55

vidíme to dnes a denně ve zprávách, ja jsou týrané děti a sociálka nezafungovala…na Tvém místě bych kontaktovala nadřízeného té paní na sociálce, které jsi to oznamovala a možná bych zavolala i sem http://www.linkabezpeci.cz/…ine/home.asp?…

tam Ti možná i poradí co s týranou babičkou…ta si to teda fakt nezaslouží, takové jednání! Tvoje matka patří bohužel do péče psychiatrů a to hodně rychle, než se něco stane!

já na Tvém místě teda bych kontaktovala i třeba pana Klímu s panem Kroupou a jejich soukromá dramata…možná by medializace pomohla sociálním pracovníkům konečně dělat svou práci!!! :zed:

tak se drž, zkus co se dá a dej vědět, jak to pokračuje

 
1Linda1
Kecalka 150 příspěvků 11.04.11 20:39

Miselko babička do žádného domova nepůjde a i kdyby chtěla, tak ji tam bohužel nevezmou, protože ona potřebuje aby se ji někdo věnoval a tam se jí nikdo věnovat nebude, to tak možná do Eldenky a tam babičku nikdo nedostane a ani bych nechtěla jí tam takhle hrozně šoupnout..

Me2dova nevím, jestli ji to dala darem, ale myslím, že to na ní normálně přepsali a říkala mi babička , že už to nejde vzít zpět..možná máš pravdu, zkusím se optat svého právníka a nevíš nějakou stránku na toho právníka na netu zadarmo?? Děkuji ti za radu :hug:

Bin já jsem přemejšlela, že bych šla i na policii, jenže já bohužel nemám, žádnou podporu a bojím se toho, že mě babička za to odsoudí, ona je příšerně tvrdohlavá. Nadřízeného té sociálky mě nenapadlo kontaktovat ale říkali jsme , že pojedeme na tu sociálku do Rychnova, tam je to už na vyšší úrovni..

Jinak jsem dnes volala babičce a říkala mi ,že je vše v nejlepším pořádku a že už sedí i v obýváku :( no nevím, nezdá se mi to..Jinak jsme byli za tou paní doktorkou od babičky a řekli jsme ji jak se vše má a ona nám řekla, že máme pravdu, že je na psychiatra, je pěkné , že nám řekla neco co už víme dávno no, ještě s tím tak něco udělat . :evil:

 
Lucík90  11.04.11 20:42

Ahoj,
je hrozný, čeho je rodina mnohdy schopná.. :zed: Radila bych trvat si na svém na úřadech a nezaseknout se na jedné úřednici! Klidně bych si nechala volat jednoho nadřízeného za druhým - z vlastní zkušenosti vím, že čím více jsi dotěrná a čím větší humbuk kolem toho je, tím rychleji a lépe se to vyřeší. Suveréně bych jim pohrozila i médii a oni by se rozhýbali.
Každopádně držím palce.. Snad se to v dobré obrátí :kytka:

 
panenka87
Extra třída :D 13098 příspěvků 12.04.11 05:17

Ahojky, není pravda že by se babičce nevěnovali, když bude v domově důchodců. Pracuji v něm a našimi klienty jsou lidé ještě ve vážnějším stavu. Jinak teda přeji Ti hodně sil a odvahy, aby se vše brzy vyřešilo správným směrem!

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 12.04.11 11:13

Ahoj,úplně mi běhá mráz po zádech z té celé hrůzy co si prožíváte :cry: Člověk si to vždy trošku představí ve svém…je to ale opravdu hrůza. Já bych ale nepřestala jednat v tomto případě,každý den ber jakoby to byl ten poslední,a zkus třeba znovu zajít na tu sociálku nebo někam jinam pokud tam s babičkou takhle jedná,aby už pak třeba nebylo pozdě,a ty jsi celý život nelitovala..zkus přesvědčit také babičku,třeba se Ti to povede..i když chápu plně to,že jestli tam žije dlouho,nebo i celý život,pro takové lidí je hrozně težké,srdcervoucí nechat svůj dům plný vzpomínek jentak a odejít ze dne na den..i když navíc třeba vidí jak ta matka se vším a se všemi tam zachází..ono se to nedá už nějak změnit to přepsání na jinou osobu,už asi ne co? Já bych se snažila ze všech sil aby ta sociálka tam dojela..zkus si třeba sehnat lidi kteří se v tom vyznají,kteří by ti dokázali víc poradit,a pomoci aby to dopadlo dobře a ne špatně :-( Je mi to moc líto,to je opravdu strašné jak se dokáže TAKHLE vůbec v životě někdo zachovat,a chovat k tak blízkým lidem,a k vlastním rodičům :roll: :-( Držím všechny prsty,a opravdu to nenech tak,pokud máš dost sil a vůle a chceš to změnit. A pokud budeš chtít,napiš nám tady zase jak to třeba za nějakou dobu dopadne nebo dopadlo. :hug: :hug: :hug:

 
1Linda1
Kecalka 150 příspěvků 16.02.12 19:10

Tak po dlouhé době píšu. Matka se trochu uklidnila, ale stejně je uječená a pořád dotčená, že ji někdo ubližuje. Bohužel se babičce přitížilo a od září střídala nemocnici z domovem :( Snažím se s matkou vycházet co to jde a ta toho také dost využívá, když zavolá hned přiběhnu, učím se s dětmi, uklízím, pomáhám a vůbec si toho neváží . Babička nám 23.12. 2011 umřela :‚( Do ted to nemůžu zkousnout, měla jsem ji radši jak svoje vlastní rodiče, brečím každý den. Protože jsem ted najednou tak sama a nikdo mi už neporadí a nepovídá tak jako moje babička :( Chtěla bych vrátit čas, ale bohužel :‘(

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček