Moje snaha o dítě

 Vydáno: 15.01.02

Můj příběh začal v 15 ti letech tj. v roce 1995, zní to sice zvláštně, ale je to tak. Problémy se mi objevily asi v září neustále mě pobolívalo v okolí žaludku a při každém nádechu mě bolest vystřelovala do zad. Já jako mladá holka jsem na to nebrala zřetel a bolest jsem tišila Acylpyrinem. Jenže bolest se postupně stupňovala a stávala se čím dál nesnesitelnější. Tak jsme navštívili tenkrát ještě dětského obvodního lékaře, který mi prohmátl břich, ale nic zvláštního u mě neshledal.

Jenže koncem října se mi u mé kamarádky udělalo po jídle hrozně zle, a tak jsme jeli na pohotovost. tam jsme sanitkou odjeli do nemocnice, kde mě lékař poslal domů se střevní chřipkou. Po příjezdu domů jsem ale začala zvracet a rapidně se mi přitížilo. Tak jsme s mojí mamkou odjeli do dětské nemocnice, kde mě vyšetřil lékař, který opět nic nezjistil, jen mi píchl injekci od bolesti a poslal nás domů. Jenže injekce mi nezabírala a bylo mi pořád hrozně zle a tak jsme ráno jeli opět do nemocnice, kde mi jiný lékař udělal ultrazvuk a zjistril, že mám oboustranou ovariální cystu, vlevo dokonce rupturovanou(pras­klou) a zasaženou do ampulární části vejcovodu.

Tak jsem další den nastoupila do nemocnice na laparoskopii. v nemocnici mě pořád nutili do jídla, ale já vše vyzvracela. bylo mi opravdu hrozně zle, ale nikoho to vůbec nezajímalo. Konečně na stal den operace a já se těšila na to jak se mi konečně uleví. po probuzení z narkózy mě ale žádná úleva nečekala a navíc místo malých jizviček po laparoskopii jsem měla na břichu jizvu od pupku až dolů a uprostřed jsem měla drenáž na odvádění hnisu z břicha. Protože mi bylo pořád zle a nevěděli co se se mnou děje, tak zavolali primáře oddělení, který mi řekl, že jsem měla zanícené celé břicho, protože mi prasklo slepé střevo, dále mi odstraňovali srůsty a ty cysty a že můj život visel na vlásku. jenže můj stav se nezlepšoval pořád jsem zvracela, atak mi zavedli infuzi a do nosu přes žaludek tzv. nasogastrickou­sondu. Nakonec mě odvezli na rentgen, kde zjistili zauzlení střev (ileus), prý je to pooperační komplikace, ale já si myslím, že jsem jej měla již před operací, ale to je už teď jedno. Tak jsem tedy ještě týž den podstoupila druhou operaci po které se mi konečně ulevilo.

Ještě se musím zmínit o lékaři, který byl na mě velice nepříjemný a řekl mi, že mám být ráda jestli budu mít vůbec někdy děti. takže od svých 15 ti let žiju s tím, jestli budu mít někdy děti.

V roce 1997 jsem se seznámila se svým nynějším přítelem a já mu samozrejmně vše řekla a již v té době jsem se pomalu začala pokoušet o dítě, asi si řeknete, že je to velice brzo, ale já jsem se hrozně bála, že ty děti opravdu mít nebudu. Asi dva roky jsem to nechávala jak se říká na přírodě a mezi tím zdárně odmaturovala. Ale já začínala mít strch, že se ta doktorova hrozná prognóza začíná vyplňovat, a tak jsem navštívila svého gynekologa a ten mi udělal krevní zkoušky a zjistil, že mám zvýšenou hladinu prolaktinu a na:,–(il mi Mysalfon. Tento lék jsem užívala asi rok, ovulaci jsem měla, ale neotěhotněla jsem.

V roce 2000 jsem se objednala do specializovaného pracoviště na neplodnost. Tam mi p. doktorka udělala opět krevní testy, a protože jsem asi měsíc nebrala Mysalfon, zjistila, že mám pořád zvýšenou hladinu prolaktinu a tentokrát mi na:,–(ila Medocriptine, který je prý lepší než Mysalfon a nemá takové vedlejší účinky. Poté mě objednala na tzv. HSG tj. rentgen vejcovodů, kde zjistí jak mám průchodné vejcovody. Zákrok nepatřil zrovna mezi ty příjemné, ale pro dítě člověk podstoupí všechno. Jěště ten den mi řekli, že mám vejcovody oboustranně neprůchodné a jediná šance je IVF.

Tak sem po vzájemné dohodě s přítelem, jehož spermiogram byl celkem dobrý podstoupila v listopadu 2000 PRVNÍ CYKLUS. Stimulace neprobíhala moc dobře (stimulovali me Metrodinem), protože se mi moc nechtěli dělat vajíčka a navíc jsem měla cystu. Nakonec mi odebrali 3 vajíčka, která se po prodloužené kultivaci vyvinula v 2 blastocysty a 1 morulu. nechala jsem si zavést ty dvě blastocysty, u kterých je až prý 50% šance na otěhotnění. Jenže já jsem po 6 dnech dostala měsíčky a to tak silné, že mi museli dát lék na zastavení krvácení. P. doktorka řekla, že neví co se mohlo stát, a že to mám zkusit po druhé. Tak jsem v únoru 2001 podstoupila DRUHÝ CYKLUS, ale zvolili jsme stimulaci Gonalem, který je prý lepší než močové preparáty. stimulace vypadala velice dobře a tak mi odebrali 19 vajíček, ale nakon jich zbylo jen šest, protože zbytek prý nebyl dobrý. Nakonec mi transferovali 3 embrya. Vysledek byl opět stejný a to ten, že jsem po týdnu opět dostala měsíčky.

To už mi bylo divné, a tak jsem zašla za doktorkou jestli by nebylo lpší podstoupit laparoskopii, aby zjistili, co se mi odehrává v břichu. Navíc jsem vždy po měsíčkách měla velice silný vodový výtok v celkem velkém množství a p. doktorka mi na to řekla, že mám chronický zánět děložního čípku a že mi operaci nedoporučuje, že by mi to mohli v břichu ještě zhoršit víc než to špatné mám. Já ji samozřejmně věřila a začala pomalu šetřit na další cyklus. ten jsem tedy nakonec podstoupila v červenci 2001a moje doktorka mezi tím odešla na mateřskou dovolenou.

Stimulace byla opět gonalem odebrali mi 20 vajíček z toho bylo 7 dobrých a nakonec transferovali jen 1 vajíčko (blastocystu), protože zbytek se prý nevyvinul. Výsledek byl zase stejný po 7 dnech měsíčky a já jsem přestala mít chuť žít, po všech těch nadějích a vybrečených slz.

Ze zoufalství jsem zašla za lékařem, ke kterému jsem přešla po mé doktorce a ten mi řekl, co bych řekla na operaci, že je to nějaké divné, že jsem po 3 pokusech neotěhotněla. Já jsem samozřejmně souhlasila, protože jsem operaci vždy chtěla.

Tak jsem v září 2001 nastoupila do nemocnice na prý velice náročnou operaci, protože vzhledem k tomu, že jsem měla zauzlení sřev a tudíž jsem je měla nalepená na břichu, tak se pan doktor bál, že by je mohl protrhnmout a já mohla zemřít. To vše jsem ale chtěla podstoupit jen proto abych měla miminko. operace trvala asi 2 hodiny při níž mi odstranili levý vejcovod, protože jsem tam měla tzv. saktosalpinx tzn., že je vejcovod na jedné části slepený tvoří se v něm voda a vejcovod, který je 3-4 mm tenký se zvětši až na několik centimetrů praskne a všechna ta voda vytíka přes dělohu ven a ten proud může být tak silný, že sebou vyplaví všechna embrya - to byl ten řídký výtok, který jsem pozorovala, takže žádný zánět děložního čípku. Pravý vejcovod mi zprůchodnili, takže určité procento na přirozené otěhotnění tu je.

Nyní je to 4 měsíce po operaci a zatím těhotná nejsem, ale věřte či ne mě je to po všem tom co jseme s přítelem zažili začíná být celkem jedno. Ne že bych na děti zanevřela, ale jsem úplně bez chuti se tím dál trápit, třeba se usměje štěstní a já otěhotním, protože peníze na 4 cyklus, který již není hrazen pojišťovnou nemám a dlouhu mít nebudu tak mi nic jiného nezbývá. Proto nám všem držím pěstičky AŤ NÁM TO KONEČNĚ UŽ VYJDE.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  21.01.02 21:18

Ahoj, právě jsem si přečetla tvůj článek a chtěla bych ti upřímně popřát hodně štěstí a věřím, že i tobě se jednou splní to nejkrásnější co může být - přivést na svět dítě. Držím ti palečky!!!! Zuzka

 
Anonymní  23.01.02 04:14

Mila pritelkyne!Jsem gynekolozka a Vas problem me zajima.Nemyslim si,ze byste mela 1:)zauzleni strev PRED operaci..za 2:)Ze by Vam ze sactosalpingu(sama pisete,ze vejcovod byl na HSG=Rtg delohy a vejcovodu UZAVRENY)vytekal obsah ..vodnaty..pres delohu ven,za3:)Ze po 4.tem pokusu IVF je vse ztraceno!!!Platit to musite(cca 14 000 Kc) za kazdy cyklus navic..Ale,nev­zdavejte tu snahu!!!Fandim Vam i vsem,ktere bojuji o sve dite!!!
P.S:Lekare,kterre jste mela v prubehu lecby,si muzete jen chvalit!!!Jen muj skromny nazor…

 
Anonymní  23.01.02 10:32

Vím,že všechno je těžké co se týče o snahu mít dítě.Myslím,že by nebylo špatné si odpočinout v lázních a začít cvičit cviky dle Mojžíšové aspoň se odreaguješ než začneš uvažovat co dál a možná Ti to vyjde.Držím Ti palečky.Renča

 
Anonymní  27.03.02 11:05

Myslite i ty lekare, kteri ji meli v peci v tech 15 ti letech ???!!!
Marketa

 
Anonymní  29.03.02 17:57

Když čtu Tvůj příběh, leze mi mráz po zádech. Procházím nyní stimulací na 1. IVF a příští týden mě čeká embryotransfér, takže je mi jasné jak se cítíš. Taky bych ráda, aby to vyšlo, jenže… nic není jisté!

Přeju Ti moc moc síly a štěstí a držím z celého srdce palečky!

R.

 
Anonymní  23.04.02 13:27

Držím také pěsti! Vím jak se asi cítíte. Asi od 17 let jsem měla také problémy s bolestí v břiše. V 21 letech jsem se vdala. Otěhotnět jsem nemohla. A stále bolesti. Po přestupu k místní paní primářce zjištěny polycystické vaječníky. (Měla jsem už tak velké břicho, jako v 5.měsíci). Následovala operace, lázně, moře … V březnu 1990 jsem nedostala měsíčky. Krásný pocit. A opravdu se těhotenství potvrdilo. Paní primářka mi řekla, že to je zázrak, že se s tím nepočítalo. Dokonce v nemocnici, když jsem ležela před porodem, mi sdělili, že jsem otěhotněla za 5 minut 12. Takže vydržte. Nakonec máme holčičku (které je nyní 11), po dvou letech se narodil kluk jak buda za tři roky další kluk. Jsem šťastná. A ještě jednou - hodně štěstí.

 
Anonymní  31.07.02 18:59

Je mi te strasne lito,kdyz jsem si precetla tvuj pribech ,chtelo se mi brecet.Chtela bych ti poprat hodne sily a zdravi a hlavne splneni tvyho velkyho prani.Sabina

 
Anonymní  10.12.03 18:12

Ahoj,
tvůj příběh je skoro stejný jako ten můj, akorát já měla prasklé slepé střevo s 7 letech, zauzlení střev se zánětem pobřišnice v 11, do půl roku jsem šla na operaci kvůli srůstům. Taky mám příšernou jizvu od pupku dolů. Ten strach, jestli vůbec někdy otěhotním, mám už od těch 11 let. Nyní mi je 25, bohužel te'd z jiných důvodů nemůžu vy:,–(it HAk, ale chci, ale zárove'n se bojím, co přijde, mám samozřejmě nepravidelnou menstruaci, vlastně bez Provery bych se neobešla. A taky bych chtěla ještě napsat, že také mně páni doktoři před každou operací řekli, že si výmýšlím.
Mám na tebe hodně dotazů, nemohla bys mi napsat na můj email: svarina@centrum.cz? Díky, vždycky jsem si myslela, že jsem jediná.

 
Anonymní  10.12.03 18:13

Ahoj,
tvůj příběh je skoro stejný jako ten můj, akorát já měla prasklé slepé střevo s 7 letech, zauzlení střev se zánětem pobřišnice v 11, do půl roku jsem šla na operaci kvůli srůstům. Taky mám příšernou jizvu od pupku dolů. Ten strach, jestli vůbec někdy otěhotním, mám už od těch 11 let. Nyní mi je 25, bohužel te'd z jiných důvodů nemůžu vy:,–(it HAk, ale chci, ale zárove'n se bojím, co přijde, mám samozřejmě nepravidelnou menstruaci, vlastně bez Provery bych se neobešla. A taky bych chtěla ještě napsat, že také mně páni doktoři před každou operací řekli, že si výmýšlím.
Mám na tebe hodně dotazů, nemohla bys mi napsat na můj email: svarina@centrum.cz? Díky, vždycky jsem si myslela, že jsem jediná.

 
Anonymní  10.12.03 20:52

Ahoj,chci tě jen povzbudit,že nic není ztraceno,já jsem měla komplikovaný slepák ve 4 letech, v 5 letech zauzlení střev, jako malá holka jsem jezdila do Františkových lázní,od 11 let co jsem dostala první menses jsem trpěla vždycky strašnými bolestmi už pár dnů před MS a pak jsem ten skoro týden vždycky proležela, cyklus nepravidelný, někdy nebyla MS i několik měsíců, v 15 letech jsem prodělala 3 x zánět vejcovodů a zjistili mi polycystickej 1 vaječník,tenkrát mě touha po dítěti ještě samotřejmě netrápila, chtěla jsem si užívat, mladá blbá holka, tak jsem začala brát horm.antikoncepci, cyklus se mi srovnal, bolesti polevily. Ve 20 mi zjistili endometriozu, léčila jsem se, pak jsem zase brala non stop HA až do svých 30 let, kdy jsem se vdala, po nějakém čase vy:,–(ila HA a za 2 měsíce, kdy jsme nechali plození volný průběh, jsem normálně otěhotněla, což jsem vůbec nečekala, těhotenství bylo krásné a bez komplikací a dnes jsem šťastná maminka ročního chlapečka. Asi na tom něco je, že mimi přijde když ho nejmíň čekáš a když se nesnažíš… žít normálně a nedělat doma sex za účelem plození, ale pro radost, jasně že ne všechny máme takový štěstí, tohle je prostě můj příběh.
Přeju hodně štěstí všem, zdravá miminka,
Ahoj Erika

 
Anonymní  14.12.03 13:30

Ahoj Eriko, děkuji moc za povzbuzení, doufám, že můj příběh skončí stejně jako tvůj. Vím, že psychika hraje velikou roli, ale jestli mám opravdu neprůchodné vejcovody, tak mi moc nepomůže. Mimochodem, ve Fr. Lázních jsem byla 2×. Ještě jednou díky a přeju ti, jestli budeš chtíti druhé mimi, aby to i tentokrát bylo bez problémů. Ahoj Lenka

Vložit nový komentář