Jak se fazolka rozhodla přijít na svět

Žanysek  Vydáno: 08.12.11

Pročetla jsem tady na eMiminu hodně deníčků, a tak jsem se rozhodla taky něco napsat. Je to sice už přes 4 měsíce, ale já to mám v mysli, jako by to bylo včera. Tak silný zážitek nikdy nezapomenu.


2 komentáře

To, že čekáme potomka jsme zjistili s přítelem 16. 11. 2010. O miminko jsme se už nějaký čas snažili a test jsem si dělala jen z důvodu, abych věděla, zda můžu oslavovat svoje narozeniny nebo už pít nemůžu. Na testu se objevila slabá čárka, takže s oslavováním byl konec. Miminko jsme plánovali, tak jsme se na něj začali těšit. Zatím tajně.

Rozhodli jsme se, že to oznámíme příbuzným až na Vánoce jako vánoční dárek. Moji rodiče a přítelovi rodiče dostali krabičku s ponožkami a vzkazem, že si proto malé přijde v srpnu. Termín jsme měli určený na 31. 7. 2011 a přítel doufal, že to bude kluk. Celé těhotenství probíhalo bez problémů, žádné nevolnosti. Kdyby se mi nezvětšovalo břicho, tak ani nevím, že jsem v jináči. Všechny testy dopadli dobře. A na UTZ ve 12. tt nám dr. řekl, že to vypadá na holku, a to nám tvrdili celou dobu těhotenství.

Ke konci už bylo vše moc namáhavé a nemohla jsem se dočkat, až bude malá na světě. V duchu jsem si přála, aby se malá narodila o týden dřív, tedy 24. 7., to máme s přítelem výročí a zrovna tento rok jsme spolu 10 let, tak jsem si říkala, že by to byl super dárek. Už dva týdny před termínem jsem uklízela každý den, abych to nějak popohnala, ale doktor stále tvrdil, že to na porod nevypadá. Každý den jsem malé domlouvala, že by se mohla rozhodnout jít už ven.

23. 7. jsem večer ucítila nějaké mírné bolesti, ale myslela jsem si, že to jsou jen poslíčci, tak jsem si šla dát sprchu, ale nějak to nepomohlo, ale byly tak slabé, že jsem to nijak zvlášť neřešila. Šli jsme spát s přítelem kolem jedné hodiny v noci, ve dvě hodiny jsem se probudila s tím, že ze mě něco teče a bolesti jsou silnější. Zkoušela jsem měřit interval, ale přicházely nepravidelně, někdy po 5-7 minutách a ještě nebyly tak silné, vydržela jsem sedět v kuchyni asi 2 hodiny, než jsme vzbudila přítele. Mezitím jsem surfovala na netu a četla jsem, jak poznám porod.

Kolem 4. hodiny jsem se rozhodla vzbudit přítele. Ten ze začátku vůbec nechápal, která bije. Ale po chvíli mu to došlo a se slovy: „Já budu táta?“, vstal. Tak jsme se pomalu oblékli, já jsem zavolala do porodnice, zda mě přijmou, jelikož měli týden před tím STOP STAV. Řekli mi, ať přijedu. Do porodnice jsme přijeli asi kolem 5. hodiny. Nejdřív monitor a pak mě vyšetřil doktor, nijak se nevyjadřoval, jestli rodím nebo ne, ale přijali mě. Jelikož bylo všude prázdno, tak mě dali na nadstandard. Starala se o mě hrozně příjemná porodní asistentka.

Začaly mi příšerné bolesti, nemohla jsem ležet, chodit, trochu pomáhala sprcha. Tak jsem se doprošovala nějakých „drog“. Mezitím se mi přišla představit doktorka. Epidural mi dali až po 8. hodině (čekalo se na výsledky krve), 10 minut než začal působit, ale pak bylo fajn. Přítel to se mnou statečně snášel. Nechtěl být u porodu. Já ho tam chtěla, ale nenutila jsem ho, několikrát jsem mu řekla, ať jde ven, ale byl hrozně statečný a zůstal se mnou, a za to jsem mu hrozně vděčná. Po epiduralu jsem se začala rychle otvírat. Ale pořád to bylo málo, abych mohla už konečně tlačit. Jen mi neřekli, jak to mám udělat, abych netlačila, když mám hrozné nutkání tlačit a moje tělo mě jaksi neposlouchalo. Měla jsem chodit, abych se rychleji otvírala.

Několikrát jsem volala asistentku, že už prostě tlačit musím, ale ta mi vždy řekla, že ještě ne. No hrůza, tak zase vstát a chodit. Myslím že na 5. zavolání asistentka řekla, že už tedy jdeme na to. Mezi tlačením se nás asistentka ptala, co by to mělo být, tak jí říkám, že holčička. Přítel byl stále statečný, nemůže vidět krev, seděl mi u hlavy a podpíral mě, když jsem tlačila. Nevím, na kolikáté zatlačení byla malá venku, ale trvalo to věčnost a po jen hodině spánku jsem byla celkem dost vyčerpaná a už jsem fakticky nemohla.

Když mi malou položili na břicho, tak jsem se podíval na přítele, když jsem uviděla, že mu tečou slzy štěstím, tak jsem byla štěstím bez sebe. Malou si vzala sestra na zvážení a očištění atd. A mě pak napadlo, že nezazněla ta známá věta z filmů, máte krásnou holčičku, tak jsem se raději zeptala, jestli je to fakt holčička, jestli se na UTZ nezmýlili, a porodní asistentka, mi řekla, že vlastně ani neví :) No, docela sranda, naštěstí to holčička byla. Malá Samanta měla 51 cm a 3310 g a narodila se 24. 7. v 11.05 hodin. A pak mi vlastně došlo, že mi to vyšlo, KRÁSNÝ DÁREK K VÝROČÍ :)

A následovalo šití, zlatý porod, šití hrůza. Přítel choval pyšně dceru a já odesílala smsky, abych nemusela myslet na tu příšernou bolest z toho šití. Ale nedařilo se :( Pak mi malou přiložili, moc se jí nechtělo přisát, vlastně jsme s přisátím bojovali v porodnici celou dobu. Byla jsem na dětském oddělení snad pořád, aby mi pomohli s přiložením, měli s námi fakt trpělivost.

Někdy se mi podařilo malou přiložit a jí se podařilo přisát, ale trvalo to třeba půl hodiny a někdy jsem to prostě vzdala, skoro s brekem jsem chodila na dětské oddělení, aby mi pomohli, nebo dali příkrm. Vždy se to dařilo jen jedné sestřičce. Malá pořád spala a byla líná tahat. Ale naštěstí se to zlepšovalo. Po 14 dnech jsem už kojila ukázkově, sice jsme v noci stále bojovali, a po poradě s doktorkou jsem jí v noci dávala UM. A bylo nám fajn. Po nějaké době jsem začala kojit i v noci. Jen malá málo přibývala na váze, tak jsme stejně museli dokrmovat. Ale jsme zdravé, rosteme.

Všem Brňandám vřele doporučuji Bohunice, setkala jsem se tam jen s příjemnými lidmi a nemůžu si stěžovat. Nebyl tam nikdo, kdo by byl protivný. Kdybych se rozhodla, že budeme mít ještě jedno mimčo, tak jdu rodit zase tam.

Děkuji všem, kteří dočetli až sem, nikdy jsem nebyla dobrá na slohy.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 08.12.11 08:27

Gratuluji ke krásné holčičce!!!!!! :hug: Jen ať pěkně papá a roste :kytka:

 
nevsik  08.12.11 09:13

gratuluju k miminku :kytka: a teda musím chválit za jméno-Samanta je nááááádhernáá :andel: ať roste do krásy a vy si každý rok připomenete svoje výroční štěstí ;)

 
PajaDee
Kecalka 201 příspěvků 08.12.11 19:44

Moc gratujuli, opravdu krásný :). To mě to všechno teprv čeká :) a to už mám doma dvě rebelky :D

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 10.12.11 21:32

gratuluju k holčičce a přeju hlavně zdraví a štěstí :kytka: :andel: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček