Moje těhotenství a porod ve 30. týdnu

Maia22  Vydáno: 15.07.12

Ahojky, jak jsem slíbila, píši pokračování mého prvního deníčku s názvem Naše dlouhá cesta za miminkem, které bude trochu obsáhlejší. První deníček skončil tím, že jsem si udělala 6. den po ET testík, a ten byl pozitivní.

Za 8 dní mě čekal odběr krve na HCG a poté potvrzení těhotenství. 14. den po ET ráno jsem tedy dorazila na odběr a odpoledne jsem volala na výsledky. HCG přes 3000, asi to budou dvojčátka, říká mi sestřička a já byla samozřejmě štěstím bez sebe, ale ne dlouho, pár hodin na to jsem začala krvácet, vyrazili jsme tedy s manželem na pohotovost. Tam jsme hodinu a půl čekali, než dorazí nějaký doktor. Když konečně dorazila doktorka, prohlédla mě, udělala UTZ a já jsem poprvé viděla na ultrazvuku naše bublinky, obě vysoko v děloze, ale doktorka mi nemohla sdělit, jaký bude další průběh a říkala, že pravděpodobně dochází k potratu jednoho z nich a nabídla mi hospitalizaci, tu jsem odmítla, jestli mám opravdu potratit, tak doma a ne v nemocnici, kde by mě vše jen stresovalo.

V pondělí jsem byla objednaná ke svojí gynekoložce a ta, když si přečetla zprávu z nemocnice, se mě na nic neptala, vypsala žádanku k hospitalizaci a ať tam koukám naklusat, že už jsem toho podstoupila hodně a byla by škoda, kdybych o ně přišla, navíc znovu čekat na vajíčka atd. Sice nerada, ale jela jsem, jen kvůli prckům. Kdybych bývala věděla, že kromě toho, že mi udělali 2× ultrazvuk, už se mnou nic jiného nebudou dělat a že řešením je klidový režim, mohla jsem být doma a v klidu. V nemocnici jsem byla 14 dní, poté mě pustili domů s tím, že je to hematom, který se vtlačoval mezi oba plodové váčky, a hrozilo, že se může některé plodové vejce odtrhnout, a tím miminko zabít. Měla jsem tedy klidový režim, to byla ale otrava, jsem dost aktivní člověk, ale co, pro mrňousky všechno.

Následoval první ultrazvuk v CARu, na kterém bylo vše v pořádku, až na ten hematom, ten se naštěstí zmenšoval a už nemohl mrňousky ohrozit. Střídavě jsem špinila a krvácela až do 11. týdne. Ve 12. týdnu nás čekal první screening, ten dopadl dobře a na něm jsme se dozvěděli, že čekáme dva chlapečky, ten druhý byl „spíš“ chlapeček, protože pohlaví nebylo tak dobře vidět. Ve 12. týdnu jsem také poprvé ucítila pohyby. Až na nevolnosti které jsem měla od 7. až do 17. týdne, probíhalo těhotenství dobře, miminka krásně rostla, ve 20. týdnu nám potvrdili, že čekáme dva zdravé chlapečky. Od 28. týdne jsem chodila do rizikové poradny do Motola, kde jsem byla zaregistrovaná i k porodu.

Do poradny jsem stihla jít dvakrát, podruhé mě po cestě začalo bolet nad sponou, ale tak až jsem z toho brečela, měla jsem hrozný strach, že už tam zůstanu do porodu a že třeba miminka nedonosím. O bolesti jsem řekla doktorovi, který mi řekl, že to bude nejspíš natahující se dělohou, že mám pevnou branku a na porod to rozhodně nevypadá, ale nechal mi radši nabrat krev, jestli nemám zánět v močovém měchýři. Na výsledek jsem volala ve středu 4. 4. 2012, sdělovala mi je jiná doktorka, která mi řekla, že mám sice mírně zvýšený zánětlivý faktor, ale že to prý ještě na zánět nepoukazuje a zeptala se, jestli mě to pořád bolí, řekla jsem, že ano a že se to zhoršuje a největší bolesti mám vleže, to mě bolelo bříško celé. Na to mi ona odvětila, že si mám brát magnesium a přijít na kontrolu za 14 dní. Zdálo se mi to divné a chvíli jsem i přemýšlela, jestli bych neměla pro jistotu zavolat své gynekoložce, co si o tom myslí, ale pak jsem si řekla, jsou to přece doktoři, oni vědí, co dělají, ale to byla chyba!

Ještě v sobotu jsem byla ráno nakoupit jen něco k snídani a na obvyklé návštěvě u našich, to už jsem sotva lezla, jak mě bolela spona, říkám rodičům, že už to nevydržím, že určitě do týdne porodím. A nespletla jsem se, večer mi začaly divné bolesti, píšu kamarádce, jak poznám kontrakce, na to ona mi napsala o nesnesitelných bolestech, ty jsem neměla, takže jsem si v domnění, že se jedná o poslíčky nebo zaražené víte co (měla jsem ten den čočku), šla klidně lehnout. Ve 4 ráno mě vzbudil strašný pocit, jako když se mi chce na malou, šla jsem tedy a cítila jsem, jak mi cosi teče po noze, už ani neudržím moč, říkala jsem si. Pořád jsem měla pocit na močení, takže jsem chodila na záchod, kolem půl 6. jsem po utření měla na toaletním papíru trochu krve a cosi průhledného. Manžel měl do 6 noční a hned, jak přijel, jsme vyrazili do Motola, to už mi začaly pravidelné křížové bolesti po 7 minutách.

Když jsme přijeli, zazvonila jsem na zvonek a ohlásila se s tím, že čekám dvojčátka, že jsem ve 30. týdnu a nejspíš rodím (tak nějak jsem tomu sama nevěřila a doufala, že je to jinak). Sestra na příjmu mě vyšetřila a udělala test na plodovou vodu, ten byl pozitivní a já jsem byla otevřená na 6 prstů, ihned svolala doktory, a jelikož byl jeden mrňous koncem pánevním, „rodila“ jsem akutním císařem v epiduralu. Mrňousky jsem vůbec neviděla, jelikož jsem před obličejem měla plachtu, jen jsem čekala, až uslyším pláč, ten jsem naštěstí slyšela, to mě trochu uklidnilo. Poté mě převezli na ARO a nikoho za mnou ani za prcky nepustili, nevěděla jsem, kde zůstal manžel, jestli ho poslali domů (byl u porodu) nebo jestli tam chudák někde čeká, a hlavně mě zajímalo, jak jsou na tom kluci.

To mi přišel doktor z JIRP říct až večer a nezapomněl přidat jedovatou poznámku, že jsem přijela pozdě, že mi mohli dávat kortikoidy, aby se jim vyvinuly plíce a že teď bude rozhodujících prvních 24 hodin. No jo hlavně že se tady celý týden vědělo, že mě bolí břicho a nikdo si mě tu nenechal, říkala jsem si, to jsem opravdu potřebovala slyšet, že jestli se něco stane, je to vlastně moje chyba. Noc na JIPce byla hrozná, dlouhá a plná nejistoty. V 10 dopoledne mě odvezli na oddělení rizikového těhotenství, kam ženy po císaři běžně dávají a ve 12 už jsem šla po svých za kluky a nikdy nezapomenu ten šok, když jsem je viděla, byli tak malinkatí (porodní váha 1320 a 1490g) a všude ty hadičky, bylo mi to strašně líto, že jsem je neudržela déle, že teď musí chudinky takhle trpět a strašně mi chyběli v bříšku, kde zbyla po nich jen hrozná bolest.

Teď to bude znít hrozně, ale první 3 dny jsem vůbec nebyla ráda, že už jsou na světě, pokaždé když jsem za nimi šla, jsem tam jen brečela. 4. den po porodu, když jsem se trochu uklidnila a začala se z nich těšit, přišel další šok, Kristiánkovi prý prasklo střívko, musí na operaci a udělají mu vývod a až se vše zahojí, budou ho operovat znovu a střevo tam vrátí. To už jsem se div nezhroutila, doktor to chudák nemohl ani všechno dopovědět, ten pláč se nedal zastavit, říkala jsem, že jestli umře, tak to nepřežiju. Na operačním sále byl 2 hodiny, poté jsme za ním mohli na JIRP, tam nám řekli, že žádnou prasklinu nenašli a že nejspíš perforaci způsobili oni, když mu dělali po porodu klystýrek, děsná úleva. Asi týden byl na nitrožilní výživě a udržovali ho pod sedativy, aby byl klidný, spinkal a nic ho nebolelo. Celou dobu jsme na Kristiánka nemohli ani sáhnout. Mezitím jsem mohla Kubíčka poprvé klokánkovat, ten pocit byl neuvěřitelný, to zná jen máma, která tohle zažila, zase jsem brečela, ale tentokrát to byly slzy štěstí.

Taťka odbíhal koukat na Kristiánka, toho mi bylo tak líto, že ho nemůžu také přivinout, že na nás jen tak smutně koukal těmi malinkatými korálky. Po 14 dnech na JIRP kluky přendali na JIP, tam už to bylo lepší, už jsme je mohli sami přebalovat a pokaždé jsme je 3 hodinky chovali, jezdili jsme za nimi každý den. Pak nás přeložili na JSP, kde už jsme si mohli kluky i krmit, elán k jídlu měli pěkný, a jelikož dobře papali a krásně přibírali, mohla jsme s nimi nastoupit na rooming, kde jsme byli týden, den před odchodem dostal Kristiánek ještě transfuzi a jelikož byli kluci v pořádku a přibírali, šli jsme všichni společně domů, na to už jsme se moc těšili.

V nemocnici byli od 8. 4. do 24. 5. Teď už máme doma dva pětikilové kousky, a jelikož se z vyšetření placent zjistilo, že v nich bylo několik infarktů a záněty, jsme šťastní, že jsme to všichni ve zdraví přežili a že kluci krásně rostou a doufáme, že jim časem pořídíme ještě sestřičku. To je konec deníčku a děkuji všem, kteří dočetli až sem :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 15.07.12 21:29

Gratuluji. Já si tím prošla před rokem v dubnu. Míša se narodil v 31.tt 1430g od 26.tt jsme jezdila střídavě na pohotovost a pak dom, prosakovala mi plodová voda, malý se škrtil na pupeční šňůře, já je otravovala pořád, při každé komplikaci, také jsem měla infekci plodové vody, prostě kdybych je neotravovala tak nevím jak by to nakonec dopadlo, podle doktorů bylo vše v pořádku. Nyní má Míša 9kg 15.měsíců a chodíme.
Držím pěstičky. Ono je někdy lepší se řídím svým instinktem než se spoléhat na doktory. :hug:

 
Petorka
Závislačka 2787 příspěvků 15.07.12 21:47

Gratuluji!!! :kytka:

 
Maajaa
Zasloužilá kecalka 727 příspěvků 15.07.12 22:07

Moc gratuluju. Tvůj deníček mne vrátil o dva roky zpět, kdy jsem prožívala to co ty.Moc hezky napsané. ´
Ať ti kluci dělají jen radost a až bude čas, ať přibude sestřička.
Hodně štěstí

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 15.07.12 22:09

Krásný. Mopc gratuluji :kytka: :kytka: :kytka: Hodně zdraví, ať rostou mamince a tátovi k radosti :kytka:

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 15.07.12 22:17

Moc gratuluji, krásný deníček se šťastným koncem!! :kytka: Klukům přeji hlavně hodně zdravíčka!!! :andel: :andel:

 
Hmarilla
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 15.07.12 22:53

Moc gratuluji. Klici budou určitě bojovníci co? jen malinkatá otázečka. nepochopila jsem z toho, jestli kristiánkovi teda udělali ten vývod či ne. Mám s ním totiž zkušenosti u dcerky, teď už má střívka napojené konečně normálně, ale kdybys něco v tomhle smyslu potřebovala, ráda poradím a podpořím. hlavně at jsou kluci spokojení a šťastní.

 
Krumpolina
Kecalka 193 příspěvků 15.07.12 23:13

Dočetla, to se nedalo nedočíst :) Uf! Ať už se vám všem jen moc a moc dobře daří! U té části, jak na vás Kristiánek koukal a nemohli jste ho muchlat, mě srdce hodně zabolelo. Vím, jak je to důležité mít to miminko u sebe a že potřebuje co nejvíc ňuňat. Proto si fakt vážím všeho, co nám bylo dopřáno. Když pak tady čtu ty různé příběhy… Majdalenka se nám podařila „uplést“ téměř hned a porod byl úžasný, je zdravá (musím to zaťukat) a roste jak z vody. Co víc si přát?

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 15.07.12 23:54

Velká gratulace!!! :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
BertaCek  16.07.12 00:01

Gratuluji k syneckum. Bylo to narocne, ale podarilo se. Tak at pekne prospivaji a dari se vam.

 
hanak  16.07.12 01:08

Miluji šťastné konce :) :dance:
Přeji vám všem hodně štěstíčka, kluci jsou bojovníci a je super, že to takhle dobře nakonec dopadlo. :hug: :hug: :hug: :potlesk: :palec:
Jen kdyby ti doktoři víc chtěli naslouchat nám maminám! :cert: :pocitac:

 
girlie sage
Kelišová 6258 příspěvků 16.07.12 08:33

Až mi vyhrkly slzy štěstí :srdce: Gratuluji ke zdravým klukům :kytka:

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 16.07.12 09:24

Velká gratulace :potlesk:, hlavně že jste všichni v pořádku, něco podobného jsem si zažila já loni. V květnu jsem porodila akutní sekcí v 32+4 také chlapečka, měl 1300 gramů a 37 cm. Když jsem ho prvně viděla, nevěřila jsem tomu že je tak malinkatý 8o, bylo mi to hrozně líto že už ho nemám v bříšku. Přesně jak píšeš o klokánkování, byl moc maličký :srdce: a moc jsem se bála ho vzít do ruky ale touha si ho pochovat byla mnohem větší. Domů nás pustili za 6 tydnů. Teď už je malému korigovaně přes rok a je to moje velká láska. Přeji vám všem jen to nejlepší a ať kluci krásně rostou a dělají jen samou radost :hug: :hug:

 
Maia22
Závislačka 3089 příspěvků 16.07.12 09:47

Děkuji všem za milé komentáře :hug:
@Hmarilla Vývod mu nakonec neudělali, protože neměl to střívko prasklé, ale měl dírku někde u konečníku, která se po týdnu na nitrožilní výživě spontánně zahojila, naštěstí :zed:

 
Bobsh
Závislačka 3671 příspěvků 16.07.12 12:08

:potlesk: gratuluji a je moc dobře, že jste všichni v pořádku.

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 16.07.12 14:12

Mai :hug:

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 16.07.12 15:43

Moc gratuluju a přeju celé rodince hodně zdravíčka. Kluci jsou velcí bojovníci a budou ti v životě určitě dělat spoustu radostí :)

 
evicka82
Kecalka 251 příspěvků 16.07.12 16:05

Gratuluju a přeju klukům hodně zdravíčka ;) Mě potkalo něco podobného, začala jsem rodit v 31.tt, ale naštěstí jsme to dotáhli do 36.tt, poležela jsem si 50dnů v nemocnici, ale za zdravé mimi to určitě stálo.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele