Moje tělo, můj porod, moje volba

Pinkie  Vydáno: 04.11.12

O tom, jak strašpytel rodil císařem na přání. Nikdy jsem si neuměla představit, že budu mít jednou dítě, obzvlášť poté, co jsem se od maminky podrobně dozvěděla, kudy se derou děti na svět.

Odjakživa jsem měla hrůzu z lékařů, možná to bylo tím, že v příbuzenstvu jich máme několik a já jsem jako dítě při rodinných sešlostech slyšela ledaccos z jejich praxe, což mě asi vyděsilo na celý život, nebo tím, že jsem si jako dítě s doktory celkem užila. Vždycky, když mi přišel koresponďák od obvoďáka, že si mě zve na očkování, bylo mi týden dopředu špatně, u braní krve na mě šly pravidelně mrákoty, a to i když mi ji brali vleže a sestra mě u toho pomalu div nevyprávěla pohádky a neslibovala obrázek za odměnu, aby mě přivedla na jiné myšlenky. U zubaře jsem dokonce několikrát omdlela. A mám na svědomí i jednu zubní hygienistku, kterou jsem dokonce nechtěně kousla. No, jsem zkrátka hrdina, jak má být.

Časem jsem dospěla, našla si fajn chlapa, vystudovala vysokou školu, získala praxi v oboru a našla si solidní zaměstnání. Když jsme dostavěli dům a po deseti letech vztahu se vzali, řekli jsme si, že by bylo možná na čase pořídit si miminko. Nedělala jsem si naděje, že by to přišlo hned, nejsem zrovna hubeňour, to spíš naopak, navíc jsem brala dvanáct let v kuse antikoncepci. Nejdřív jsem si říkala, že se nebudu sledovat a nechám tomu volný průběh, ale časem jsem stejně sklouzla k tomu, že jsem si měřila BT, dělala grafy a také TT. Když se mi už čtvrtý měsíc zase neukázala druhá čárka na TT, byla jsem už trochu nervózní, co když jsem zrovna já ta, které to nepůjde a má nějaký problém. Já vím, že jiní čekají déle, ale mně to přišlo jako věčnost. Zrovna jsem byla objednaná na gyndu na prevenci a doktorovi jsem řekla, že se snažíme už tři čtvrtě roku (trochu jsem si tu dobu přivymyslela, aby se mi věnoval). Začala jsem chodit na folikulometrii a zjistilo se, že neovuluji. Byl mi nasazen Clostilbegyt a musela jsem chodit na UTZ, kde doktor vždy řekl, kdy na to můžeme s mužem jít. Takhle to šlo pár týdnů, fakt romantika.

Doktor mi pak Clostil zase vysadil, protože se najednou uvolňovalo hodně folikulů. Následující měsíc bez Clostilu jsem šla zase v půlce cyklu na UTZ, ale doktor tentokrát nic neviděl, prostě prý je tenhle cyklus bez folíků. Z ordinace jsem odcházela s receptem na Clostil do dalšího cyklu a taky trochu s úlevou, že nemusíme sexovat na povel. To byl pátek. V neděli mého muže popadla po ránu jakási vášeň, vyloženě mě zatáhl do postele, tak jsme sexovali. Spontánně, po dlouhé době :-D V pondělí jsem měla jít zase na kontrolu folíku (pro jistotu) a doktor potvrdil, že tam tento cyklus fakt nic není a nebylo. A tak jsem měla čekat na MS, abych mohla zase od příštího cyklu nasadit Clostil a abychom zase začali se snažením. Bylo to zvláštní, prostě jsem tento měsíc snažení úplně vypustila, protože jsem si myslela, že otěhotnět nemůžu. Uběhlo pár dní a večer jsem si najednou uvědomila, že jsem vlastně už MS měla dávno dostat. A tak jsem letěla pro těhu test, spíš pro jistotu, vůbec jsem nečekala, že by tam mohlo něco být, ale byl fakt pozitivní! A to i přesto, že to byl cyklus bez Clostilu, doktor na UTZ dvakrát nic neviděl a ten měsíc byl jeden jediný sex (byli jsme oba střídavě nachlazení). Nemohla jsem tomu uvěřit.

Druhý den jsem volala doktorovi, měla jsem hned přijít. Sestřička mi nabrala kvůli potvrzení těhotenství krev. Poprvé v životě mi při tom nebylo na omdlení. Tak mi bušilo srdce rozrušením! Doktor mě vzal hned na UTZ a říkal, že to vypadá dobře, že tam vidí „bublinky“. Něco jsem tam zahlédla i já. Bylo to něco úžasného. Druhý den jsem volala kvůli výsledkům krve a vše v pořádku. Pak to šlo velmi rychle. Zanedlouho bylo vidět srdíčko, dostala jsem průkazku. A pak mi dělali genetické testy. Téééda, ještě, že mi neřekli dopředu, že mi budou brát tři zkumavky krve :-D Byla jsem na sebe hrdá, že jsem s sebou nesekla. Ale všechno v pořádku. Sice mi při kontrole vždycky vylétl trochu tlak, ale já jsem věděla, že to je z toho, že jsem vždycky předtím musela na váhu, což mě teda docela stresovalo. V opačném pořadí by to asi bylo lepší :-D Zanedlouho nám na velkém UTZ potvrdili, že je miminko v pořádku a že čekáme holčičku. Tak jsme začali pomalu nakupovat výbavičku.

Čím více se blížil termín porodu, tím víc jsem věděla, že já „normálně“ rodit nebudu. Věnovala jsem hodně času tomu, abych si zjistila všechny potřebné informace, možná rizika, komplikace atd. a poté se rozhodla definitivně. Začala jsem svého doktora přemlouvat k císaři. Sice na mě koukal trochu divně, ale řekl, že se to potom „nějak“ udělá. Od té doby jsem byla mnohem, mnohem klidnější. Když mě můj gynekolog předával do porodnice, napsal do zprávy, že si žádám císaře. Mně pak řekl, že se mám v nemocnici dohodnout. Šmarjá, ale jak? Nikoho tam neznám. Při mé první návštěvě v nemocnici jsem náhodou narazila přímo na primáře. Moc milý, vtipný a příjemný chlap. Žádný arogantní blbec, jak by člověk čekal (aspoň podle zkušeností s jinými primáři). Předala jsem mu zprávu a on tak zvedl obočí a ptal se, co to má být, to „žádá císaře“. Řekla jsem mu o svých obavách a svých osobních důvodech pro, také o tom, co všechno jsem četla, včetně odborné literatury, že znám rizika atd. Doktor mi řekl, že je rád, že jsem mu to celé řekla na rovinu a nevymýšlela si zástupné důvody. Že prostě ví, že existuje určité procento žen, co to má takhle. Vzal kalendář, chvíli počítal dny a naplánoval mi datum mého porodu. Jen tak! Přitom vím, že někde dělají velké problémy. Byla jsem v šoku, ale velmi milém šoku. Žádné přemlouvání, přesvědčování, nebo dělání ze mě blázna. A podotýkám, žádné úplatky neproběhly! Prostě moje tělo, můj porod, moje volba.

Do porodu si mě v nemocnici nechali několikrát na noc na pozorování, neboť jsem měla malé komplikace, ale vždy se to nakonec uklidnilo. Jedna lékařka mi sdělila, že bych stejně asi šla císařem, ale to je teď už fuk. Vlastně jsem tam tak byla „nanečisto“ a nešla při porodu do úplně neznámého prostředí. A porod? Nastoupila jsem den předem, sestry si dělaly legraci, že se mi u nich nějak líbí, když jsem tam zase. Od půlnoci nejíst, přišla sestra, píchla mi injekci a řekla, že další čtyři dny budu dostávat další do břicha. Zděsila jsem se trošku, ale fakt jen trošku, během těhotenství mě fobie z injekcí skoro přešla. Druhý den mi napíchli žílu, měla jsem poprvé v životě infuzi. Můj strach z injekcí nějak ustoupil, bylo mi to tak nějak jedno. S infuzí jsem přešla na porodní sál. Tam sestra zkontrolovala, jak jsem se oholila, což byl tedy přes břicho výkon, taky jsem byla pochválena, zabandážovala mi nohy a zavedla cévku. Z té jsem měla obavy, ale bylo to podobně nepříjemné jako zánět močových cest, kterých jsem si pár užila, takže to šlo. Pak se mi asi strachem hrozně rozklepaly nohy, nedokázala jsem to zastavit, bylo mi to trapné. Pustili za mnou mého muže, obejmul mě, rozloučil se a pak ho zase vyhnali ven na chodbu. Já si s infuzí i cévkou přešla hned vedle na operační stůl.

Na operačním sále všichni kmitali. Operační stůl mi přišel děsně úzký, měla jsem pocit, že z něj spadnu :-D Měla jsem štěstí na moc příjemný tým lékařů a sester. Operovaly mě dvě lékařky, se kterými jsem měla možnost se při mých předešlých hospitalizacích trošku seznámit. Lehla jsem si na bok, schoulená do klubíčka. Dostala jsem včeličku do zad (anestetikum), a pak jsem cítila, jak mi napichují páteř. Nebolelo to, jen mi bylo pocitově nepříjemné takové to křupnutí. Pak mě přetočili na záda a já jsem cítila neuvěřitelně příjemné teplo, které se mi rozlévalo do celého těla. Moje nohy se konečně přestaly třást. Fakt nádherný pocit, uvolnění. Byla jsem klidná. Přede mě dali roušku, anestezioložka mi pořád něco povídala, ptala se, jak mi je, jestli je mi dobře a tak. Cítila jsem, jak mi břicho mažou desinfekcí. Vrtalo mi hlavou, jestli mi zabrala spinální anestezie, když to bylo tak cítit a tak říkám anestezioložce, že nevím, jestli mi to zabralo, že jsem cítila, jak mi desinfikují to břicho. Ty její veliké oči se na mě usmály a ona řekla, „Ale to víte, že ano, vždyť paní doktorka už dávno operuje, za chvilku budete mít svoje miminko u sebe.“ Neuvěřitelné! Pak mi říkala, už tam skoro jsou a opravdu, za chvilinku jsem nad sebou slyšela ruch, paní doktorka přivolala dětskou blíž ke stolu dětskou doktorku, ta měla natažené ruce a připravenou roušku.

Najednou se sálem rozlinul pláč. Anestezioložka mi říkala, že miminko je už venku, že je v pořádku a že mi ho hned podají. Cítila jsem, jak mi tečou po tváři nekontrolovatelně slzy. Holčičku mi hned podali, dala jsem jí pusinku na tvář, pohladila ji, a pak ji odnesli na ošetření, u kterého byl po celou dobu přítomen tatínek. První ošetření zaznamenal na video a pořídil taky spoustu fotek. Za chvilku mi ji na chvilku zase donesli, zatímco mě sešívali. Dětská doktorka mi sdělila porodní váhu a míru s tím, že naše malá je zdravá a krásná. Sešití trvalo asi třicet minut (pozorovala jsem hodiny na stěně). Pak doktorka poděkovala celému týmu, mě odrouškovali a převezli na pokoj. Pustili za mnou muže, měla jsem trochu zimnici, ale jinak všechno v pohodě. Za pár minut nám donesli zase ten náš uzlíček. Byla tak maličká! Nemohla jsem uvěřit, že ten zázrak je opravdu náš. Byla fakt krásná! Malou mi na střídačku nosili, a pak ji zase dávali vyhřívat do teplíčka, aby neměla takový teplotní šok. Můj muž byl celý den se mnou. Já jsem musela ležet, postupně jsem začala cítit nohy, nejdřív pravou, tu asi za hodinu poté, co mě přivezli na pokoj a druhá o pár hodin později. Trochu jsem si nechala rozjet bolest, měla jsem si říct o injekci na bolest dříve, ale abych si já řekla dobrovolně o injekci, to už musí být. :-D

Nejhorší ze všeho bylo druhý den vstát. To bylo asi ta nejhorší bolest, jakou jsem kdy zažila. Přišly za mnou ráno dvě sestry, vytáhly mi cévku a pomáhaly sednout si na postel, což teda bylo příšerné. Byly moc milé a já jsem si říkala, že určitě mají na starost i jiné pacienty a snažila se je nezdržovat (já blbec :-D). Samozřejmě se mi zamotala hlava a šly na mě mdloby, chvílemi jsem neviděla. Pak to bylo lepší a já jsem se pokusila vstát, to bylo něco hrozného. Došourala jsem se do sprchy, sestry mě vysvlékly a osprchovaly studenou vodou, neboť jak jsem vstala celkem rychle, udělalo se mi zase slabo. Ale studená sprcha mi udělala dobře. Potom jsem šla zase do postele a nechtěla si lehnout, protože představa, že to celé budu ještě jednou absolvovat, to bych raději spala vsedě :-D Samozřejmě, že jsem si za chvíli zase lehla. S každým dalším vstáváním to bylo lepší a lepší. Ono člověku ani nic jiného nezbyde, protože se potom od druhého dne začne starat o miminko sám.

Kojením jsem se nijak nestresovala (na rozdíl od jiných maminek v porodnici). Prostě jsem si řekla, že když to půjde, tak to půjde, když ne, tak jiné děti vyrostly také na umělém mléku. Po císaři jsem se rozkojila třetí den. Moje spolubydlící na pokoji měla nějakou mánii a stresovala, že UM nechce za žádnou cenu, dítěti pořád cpala prso tak, že jsem ji skoro v jiné poloze ani neviděla. To já se nijak nestresovala, kojila jsem, když malá chtěla a přibývaly jsme krásně. Pátý den si pro nás přijel tatínek, aby si nás odvezl domů. Doma mi zpočátku pomáhal muž, nemohla jsem pár dní zvedat nic těžkého, ale jinak jsem byla v pohodě, o malou jsem se zvládla starat sama. Jizva nebolí, je růžová, krásně se zahojila, pokud by někdo nevěděl, že jsem po císaři, nenašel by ji.

Malé jsou už dva měsíce a já si to moc užívám. Začíná se na nás čím dál víc smát a včera o svých narozeninách jsem zažila něco nádherného. Kojila jsem ji v jejím pokojíčku a dívala se na ni, na ten zázrak. Na její malé prstíčky, nehýtky, její krásné blonďaté vlásky, veliké modré oči s dlouhými řasičkami. A ona se na mě tak krásně podívala, usmála se od ucha k uchu, cenila dásně a začala mi něco vyprávět svoji miminkovštinou. Byl to hotový proslov a pořád se mi přitom dívala do očí a strašně se smála. A já, kterou normálně jen tak něco nepohne, jsem začala brečet štěstím. Nemohla jsem to zastavit. Krásný první dárek od dcery, no ne?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
vendy27
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 1 inzerát 04.11.12 10:15

Nádherně napsáno… moc gratuluju :potlesk:. Pobrečela jsem si :P

 
neumisa
Neúnavná pisatelka 18030 příspěvků 04.11.12 10:44

No povím Ti… jsem doktorský srab jako Ty, ale než si nechat dobrovolně říznout břicho, to jsem radši ty své dva melounky protlačila klíčovou dírkou. :) A nebyla to zas taková hrůza. Gratulace k miminku a překonání sama sebe. :potlesk: :potlesk:

Příspěvek upraven 04.11.12 v 10:44

 
Jaki
Kecalka 294 příspěvků 04.11.12 10:54

Nádhera, moc gratuluji! :hug: :hug: :kytka:

 
Annnet
Echt Kelišová 8079 příspěvků 04.11.12 10:55

Krásně napsaný :palec:

 
peladom
Ukecaná baba ;) 1896 příspěvků 04.11.12 11:02

Velká gratulace k miminku :kytka: Moc hezky napsané :) Mě čeká plánovaný císař za týden, ale protože mimi je koncem pánevním. Já se zase šíleně bojím operace, pořád doufám, že se stane zázrak a mrňousek se mi otočí a budu rodit normálně…ale moc šance už nevidím :( Nicméně člověk to vydrží pro své zlatíčka, nic jiného nezbývá :) Přeji Ti ať Vám malá dělá samou radost :srdce:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 04.11.12 11:40

Moje tělo, můj porod, moje volba.
Moc hezky shrnuto, moc hezky napsáno.
A :palec: že jsi se odvážila napsat, že jsi měla císaře na přání.
Měla jsem to úplně stejně jako ty.

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 04.11.12 11:41

Omlouvám se, měla to být reakce na pisatelku deníčku :oops: :oops:

 
krokus
Povídálka 32 příspěvků 134 inzerátů 04.11.12 11:44

Já jsem se také bála císaře a v žádném případě jsem ho nechtěla, a to i přes to, že prcek byl KP. Nakonec jsem se i domluvila s primářem, že budu rodit normálně. Po 33hodinách od vyvolávání jsem to stejně vzdala a nechala si císař udělat, protože malej nepostupoval. Teď jsem těhotná podruhé a do císaře bych opět dobrovolně nešla :)

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 04.11.12 11:52

GRATULUJI K MIMINKU, ale upřímně- nechápu tvé rozhodnutí, nechat se říznout.
V životě tě ještě může čekat cokoli- autonehoda, ošklivá zlomenina, plno operací a věř, že tvé fobie oproti tomu jsou nic. Porod, i když bolí, má smysl.
V podstatě jsem ráda, že jsem své děti přivedla na svět tak, jak měly přijít a i když mám z dětství velmi špatné zážitky s doktory, že mne ani jen na sekundu nenapadlo tohle řešení.
Přijde mi, že jsi prožila možná mnohem víc bolesti, než při porodu. :nevim:

Příspěvek upraven 04.11.12 v 11:53

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 04.11.12 12:13
:potlesk:
 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 12:20

Gratuluju k male:)

 
noskova1990
Nováček 8 příspěvků 04.11.12 12:23

No řeknu ti ja do toho nikdy nepujdu dobrovolne, moje miminko bylo koncem „prdelním“…prubeh operace jsme meli stejny ale ja nasledky horsi… mesic jsem nemohla vstat z postele, manžel me musel pomahat, nemohla jsem veset pradlo a vubec jsem nemohla dat ruce nad lokty… strasne to bolelo, kdyz jsem odchazela z porodnice udelaj ultrazvuk pres tu jizvu, no bolest a co me rekli? Ze tam mam asi kus placenty. S manželem se ted budeme snazit o druhe mimi a jsem rozhodnuta že pokud nebudou vazne komplikace, císaře nepodepisu… tak hodne stestí

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 04.11.12 12:41

Pokud bych se kdy měla rozhodovat mezi plánovaným císařem a vyvoláním porodu „za každou cenu“, vyhrál by císař - v zájmu bezpečí mě i dítěte.
Ale nemoct po porodu vstát, nemoct chovat svoje dítě, zažít pak druhý den zřejmě dost děsnou bolest, když už jsem byla v tu dobu postižená tou nádhernou poporodní amnézií a bolest jako takovou si nepamatovala, to bych dobrovolně nepodstoupila.
A myslím, že ty jsi se jen nastavila na něco psychicky a proto se ti to najednou snášelo tak dobře, protože třeba zánět močových cest jsem měla a teď mi před dvěma týdny hrozilo cévkování a představa, že je to takový pocit, no fuj :| Stejně tak křupnutí do páteře, uhú, pomóc :lol:
Každopádně ti přeju, že jsi to psychicky dala v pohodě a fyzicky ti to sedlo. ;)

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 04.11.12 13:06

Tak začátek úplně stejný jako u mě. U každého očkování a braní krve jsem omdlela a u zubaře omdlévám i dnes po dvouch porodech.Ale já bych se bála víc operace než porodu. Měla jsem oba porody děsně dlouhé a bolestivá, myslela jsem že umřu, zvracela a omdlévala. Ale ani u jednoho jsem neměla kapačku, ani cévku :pankac: Představa si dát epidural :mrgreen: Tak to bych fakt raději umírala. Takže jsem to taky zvládla a tudiž po mě už to musí zvládnout každá :lol:

 
Stani1701
Kecalka 379 příspěvků 04.11.12 13:08

Já rodila „spodem“,pro špatné natočení plodu to dopadlo zakončením kleštěmi a neposadila jsem se téměř celý týden. trpěla jak pes… Asi chápu proč si autorka zvolila císaře :( Na druhou stranu mám za sebou i bezproblémový klasický porod a pak bych asi tvrdila, že to není vlastně tak hrozné… Přeji vám oběma hodně zdraví a byl to fakt krásný první dárek od malé. Zdraví Stani

Příspěvek upraven 04.11.12 v 13:14

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 04.11.12 13:13

Přidávám se ke gratulacím. Přinávám se že tvoji volbu nechápu, ale je tvoje, ne moje ;) Jen jeden dotaz..nastudovala jsi komplikace vaginálního porodu, protože se ti hodilo je znát..nastudovala jsi i komplikace po císaři? Odstavec o kojení na mě dělá dojem „sice jsem rodila císařem ale aspon v tomhle jsem byla lepší než ostatní“ :think:

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 04.11.12 13:14

Samozřejmě to neměla být reakce na Gladys, už blbnu :roll:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 04.11.12 13:18

Gratuluji k miminku :)… osobně jsem ale proti císařům na přání, hlavně pokud k tomu vlastně není žádný pořádný důvod. Strach…strach prožívá přece každá rodička, ještě bych pochopila, kdybys trvala na císaři po prvním traumatickém porodu, to jo, ale proč do sebe nechat zbytečně řezat a poškozovat si dělohu dobrovolně hned na poprvé, riskovat pooperační komplikace, podstatně větší poporodní bolestivost atd.? :think:

 
Maky.p
Generální žvanilka 22788 příspěvků 04.11.12 13:20

Pinkie, krásný deníček! :potlesk:

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 04.11.12 13:34

Gratuluji! Krasny denicek, i slza ukapla… Myslim, ze je kazdeho vec, jak chce rodit :D. Ja jsem ted ve 14.tydnu po ivf a popravde mam sileny strach i z klasickeho porodu i z cisare. Takze jaksi nevim, jak budu rodit. Nejradeji bych to zaspala :mrgreen:, jelikoz jsem take posera. Zvlastni je, ze jsem si myslela, ze ivf take nedam a zvladla jsem to uplne levou zadni a mam na to hezke vzpominky. Coz se neda rict a onasi penezence :mrgreen:!
Preji ti hooodne stesti :kytka:.

 
fiali
Ukecaná baba ;) 1065 příspěvků 04.11.12 13:47

Hezký deníček :lol: líbí se mi tvůj přístup, v tom, že nejsi pokrytec a nesvádíš císaře na komplikace, ale i ke kojení. Mám to tak nějak stejně, když to jde, je to super, když to nejde, tak proč trápit sebe i mimi :palec: užívej si miminko a přeju ať jste pořád šťastné :*

 
kvaček
Extra třída :D 13238 příspěvků 04.11.12 14:06

Moc pěkný deníček.. Naprosto s tebou souhlasím..
Je to každé ženy věc, její tělo, její rozhodnutí a nikdo by to neměl spojovat, co si přožil on a jeho názory stím, co si prožil.. každá si to má udělát po svém..rozhodnou­t se.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 14:08

@kvaček
Souhlas.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 04.11.12 14:10

Gratulace :-) :kytka:

 
panenka87
Extra třída :D 13098 příspěvků 04.11.12 14:14

To je krása Pinkie :hug: :*
Moc hezky napsané :hug:

 
Maja7756
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 04.11.12 16:17
Souhlasím a cítím to stejně

Ahoj, moc hezký deníček. A mluvíš mi z duše. Líbí se mi, že si na nic nehraješ a napsala jsi přesně jak to cítíš. Asi tomu rozumím, protože to mám úplně stejně. Jsem teď taky těhotná, po velkých peripetiích a je mi 35…a mám naprosto jasný pocit, že chci rodit cíařem.
Moc díky za deníček, je mi z toho pěkně u srdce a doufám, že nám to dopadne stejně dobře jako Vám.

Jo a to kojení…tleskám…přís­tup :potlesk:

 
hanak  04.11.12 16:35

Naprosto ti rozumím! Můj první porod byl jedna velká třídenní agónie, druhý porod krátký a víceméně bezproblémový, třetí vyvolávaný, ale díky úžasnému doktorovi taktéž krátký. Ale ty bolesti.. ty si pamatuji dodnes, není pravda, že to mozek tak zcela vytěsní z mysli.
Nyní čekám naše poslední mimčo a od počátku vím, že CHCI rodit císařem. Mám možná výhodu, že jsem v zemi, kde si ženy opravdu způsob porodu mohou zvolit.. ale příroda někdy dokáže překvapit, takže paradoxně císař je tentorkát v mém případě i nutností, protože miminko je KP střídavě s příčnou polohou a evidentně se mu hlavičkou dolů nechce. Jediné, co mě na klasickém porodu láká, je možnost, že druhý den bych mohla jít domů, tzn. žádné delší ležení v nemocnici. Ale tentokrát to prostě nebude možné.. a možná je to tak i dobře. Nejsem srababa.. ale po trojí zkušenosti bych do porodky šla na přirozený porod opravdu s extrémní úzkostí a svíravým strachem. :nevim: :oops:

 
luci.hor
Kecalka 471 příspěvků 04.11.12 17:32
:potlesk: :kytka: :hug:
 
tonj  04.11.12 17:50

Čupr deníček, líbí se mi, že jsi upřímná. Život je sranda, já chtěla rodit přirozeně, z císaře(opera­ce)jsem byla na mrtvici :) Ale potom jsem taky byla spokojená, žádné drama.

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 04.11.12 18:09

Moc pekne, gratuluju k detatku. Muj nazor je, ze cisarsky rez by se klidne mohl delat na prani, pokud je zena v dobrem zdravotnim stavu. Pry je tam az 4× vetsi pravdepodobnost umrti nez u klasickeho porodu…Jinak si myslim, ze pro dite je to setrnejsi, je hned venku a nemusi si projit vsemi temi kontrakcemi. Mela jsem planovany cisar kvuli konci panevnimu, z pocatku jsem se toho hodne bala, jelikoz jsem nikdy nebyla na zadne operaci, ale nakonec to nebyla takova hruza. Bricho pak samozrejme nejakou dobu bolelo, ale myslim, ze s normalnim porodem se to srovnat neda

Příspěvek upraven 04.11.12 v 18:10

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 04.11.12 18:51

Rodila sem císařem z důvodu koncem pánevním + to že malý měl odhad 3500g a to by normálně opravdu neprošlo.. měla sem štěstí a císař proběhl v pořádku a takovým císařem bez koomplikací bych rodila klidně pořád… ovšem sem zvědavá až se příští rok budeme snažit o druhé.. jestly ten císař byl provedený pořádně a povede se nám to… císař je prostě riziko ze vším všady a nikdy by se neměl podcenovat.. a já říkám moje máma taky několikrát rodila bohužel i mrtvé děti a přežila to a když to přežila ona tak už musí opravdu každý :palec:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 04.11.12 19:23

Ahoj, denicek je pekne napsany, jde videt, ze mas ze sveho porodu a materstvi dobry pocit, uspesne kojis… A ten „darek k narozeninam“ ten moment si dovedu zive predstavit a usmivam se pritom… Miminka jsou v tomhle kouzelne. Moc ti to preju a at vam to dal takhle vychazi.
Osobne jsem zastancem prirozenych porodu, takze rozhodnuti o cisari na pozadani mi neni blizke, mas to ale krasne vysvetlene, tak ted nad tim budu premyslet. Psychika maminky je moc dulezita a i kdyz osobne povazuju vaginalni porod za mene narocny nez cisare, v tvem pripade nejlepsi asi byl ten cisar, protoze jsi mu vic verila. Jak jsi citovala toho primare, je asi urcite procento zen… Ja k nim nepatrim.

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 04.11.12 19:36

Paráááda!!! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Baruna123456  04.11.12 19:37

Moc gratuluju, žes narazila na chápavé doktory, Tvoje rozhodnutí zcela chápu a SC na přání obecně podporuji. Rodila jsem akutním císařem…a stejně jsem ho vždycky chtěla. Další porod mě nikdo nedonutí zkoušet vaginálně ani omylem. Kojení přesně jako Ty. Prostě určité procento žen to přesně takhle chce, má a jedině takhle v pohodě zvládá.

 
Alice82
Kecalka 111 příspěvků 04.11.12 20:27

Krásně napsané! a naprosto s Tebou souhlasím, já to měla v mnoha věcech podobné a naprosto s Tebou souhlasím, že ve 21. století už by to mohla být volba ženy… myslím si, že by procento výrazně ani nestouplo, ale některým z nás by se značně ulevilo. Každopádně gratuluji k miminku a ať jste celá rodina zdravá!

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 04.11.12 20:36

Jen k tomu že císař je pro dítě bezpečnější…kdyby děti měly prostupovat břichem, tak to tak matka příroda zařídila. ;)

K cř na přání..klidně ale at si rodička připlatí, je to celkem nákladná záležitost, kterou si naše zdravotnictví nemůže dovolit dotovat. Stejně smýšlím i o epidurálu­..pokud k němu není lékařská indikace, tak platit.

 
Mišanila  04.11.12 21:46

Hezký a upřímný :)
Kdyby byl císař na přání snadno dostupný, možná bych napsala podobný deníček :). Z porodu a všeho kolem jsem měla mírnou fobii, uklidnila mě částečně jen možnost epidurálu, který ve vybrané porodnici dávali bez problémů. Argument proti byl i ten, že jsem chtěla mít děti u sebe, což u císaře nelze. Když jsem poprvé dojela do porodnice, tak mi naměřili tlak na hranici přežití :D, v takovém strašném stresu jsem byla a to ho mám normálně nízký.

Nakonec jsem rodila 2× přirozeně, bez epidurálu :) a bylo to docela v pohodě. Druhý porod můžu dokonce nazvat krásným zážitkem.
Takže i když jsem pro placenou možnost císaře na přání, tak to má svoje nevýhody, protože ho pak třeba absolvují i rodičky, které by porodily jako já přirozeně rychle a skoro bezbolestně :) ale to ať už je každého volba.

 
bublinkaa
Kecalka 116 příspěvků 04.11.12 22:13

Gratuluji! Já při porodu, při kontrakci snad po minutě, si chtěla říct o císaře, že to nedá,?Nestihly mi dát ani nic na bolest, takže jsem porodila bez ničeho. A druhý den, když jsem viděla holky po císaři, tak jsem za to byla ráda a šla bych rodit znovu.
Ale každého rozhodnutí! :mavam:

 
mmuerka
Závislačka 4357 příspěvků 04.11.12 23:06

Moc krásně napsaný deníček :potlesk: Já mám tedy ze zubařr také panickou hrůzu a v nemocnici jsem v životě nebyla, takže se mírně děsím, co mě tam čeká… Po ujasnění v dětství, kudy se na svět derou děti jsem si také byla jistá, že vaginálně rodit rozhodně nebudu…no, ale léta běží a já se rozhodla, že přece nejsem taková srágorka, abych nezvládla přirozený porod, takže do toho jdu :pankac: tedy až se konečně moje sluníčko rozhoupe - momentálně se totiž děsím vyvolávaného porodu…

 
Bábrdl
Extra třída :D 13273 příspěvků 05.11.12 01:01

@lenkabu Ale plánovaný CS prostě je statisticky nejbezpečnější pro plod/dítě. To jsou čísla, pochopitelně omáčka kolem je něco jiného.

 
Pinkie
Závislačka 4945 příspěvků 05.11.12 08:06

Děkuju všem, jsem ráda, že se Vám deníček líbí!

Příspěvek upraven 05.11.12 v 08:14

 
Pinkie
Závislačka 4945 příspěvků 05.11.12 08:13

Cituji: nastudovala jsi komplikace vaginálního porodu, protože se ti hodilo je znát..nastudovala jsi i komplikace po císaři? Odstavec o kojení na mě dělá dojem „sice jsem rodila císařem ale aspon v tomhle jsem byla lepší než ostatní“

Ne, nenastudovala jsem pouze komplikace vaginálního porodu. Nastudovala jsem komplikace i císařského řezu, na ten jsem se zaměřila, ale zkrátka vše k obému, co bylo dostupné. Plánovaný císař je pro dítě statisticky nejbezpečnější metodou, jak přijít na svět.

Co se týče toho kojení, nijak se nad nikoho nepovyšuju, chtěla jsem jen vyjádřit, že jsem to chtěla nechat přirozeně plynout a nestresovat se, jestli to půjde, nebo ne. A že mi ten přístup možná pomohl.

Příspěvek upraven 05.11.12 v 08:15

 
Syringa
Nadpozemská drbna 29561 příspěvků 05.11.12 08:25

Moc krásně napsané, a gratuluji :potlesk:!

Mé těhotenství bylo lehce s komplikacemi, bylo mi vyhrožováno císařem, a já děsně chtěla rodit přirozeně, nakonec se to urovnalo, a já si oddechla a mohla rodit spodem. To jsem ještě nic netušila, byla jsem natěšená, vše nastudované, a viděla jsem to růžově, porodu jsem se nemohla dočkat… :roll:

Rodila jsem spodem, a bylo to „šílené“ – porod po termínu vyvolávaný, s komplikacemi, velká ztráta krve, pak jsem byla i uspaná a šili mě 2h… Po porodu jsem se o miminko nemohla starat, krmili jej UM ukazovali mi jí 2× za den – přišla jsem o nejkrásnější chvíle s dítětem :cert:! Já nemohla ani vstát z postele dostala jsem i darovanou krev, po návratu z porodnice jsem nemohla vůbec fungovat, a dva měsíce po porodu funguji jen na 70%, pořád mi doznívají komplikace spojené s těžkým porodem…

Pokud se ještě rozhodnu pro další dítě (což teď nevím), tak si určitě vyžádám císaře. Znám spoustu žen po císaři, a všechny byly do 14dní fit.

Takže naprosto s Tebou souhlasím. :mavam:

 
vikiska
Závislačka 3871 příspěvků 05.11.12 09:35

Ahoj Pinkie, máš to nádherně napsaný. Hned po ránu jsem si pobrečela. :)

 
paola white
Extra třída :D 12611 příspěvků 05.11.12 10:43

Hezky napsané. osobně tvé rozhodnutí nechápu, ale pokud má žena takovou hrůzu z porodu jako ty tak by byla při přirozeném porodu tak vyplašená, že by to mohlo být životu nebezpečné pro ní i miminko. pokud ses na to necítila tak je dobře že ti lékaři umožnili SC.

já osobně bych do SC nešla pokud by nebyla zdravotní indikace. jsem strašně ráda že jsem syna porodila přirozeně a mohla mít jeho i manžela celé tři dny u sebe. to oddělení od miminka by mi strašně vadilo

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 05.11.12 11:11

Nááádherně napsané až mi slza ukápla :palec: Moc gratuluji a přeji do života už jen samé štěstí a hlavně zdravíčko :kytka:

 
Beruska 5
Zasloužilá kecalka 773 příspěvků 05.11.12 12:04

Nádherný deníček, já jsem rodila císařem 3× / od narození mám jen jednu ledvinu / a vůbec mi to nevadilo,/však je to taky porod ne/ naopak byla jsem radši, protože co se týče mudrů, tak jsem na tom stejně jako vy :-) jen mi nevadí braní krve, pokud nejsemdlouho na lačno, tak to dám, ale zítra jsem objednaná na internu až v 10:45 a mám být lačná, tak nevim nevim :nevim:
Ale jinak před vámi smekám, nechala jste si píchnout lokální anestezii… :potlesk: :potlesk: :potlesk:, takže jste na tom přece jenom lépe než já, já se zase nechala zbaběle uspat ;) ale nelituji toho, ani trošinku :hug: s dcerkou byl od začátku manžel a než ji ošetřili, tak jsem přijuchala zachvilinku za nima a vše mám zdokumentované :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
lukresia
Kelišová 6850 příspěvků 05.11.12 13:09

@Pinkie taky jsem šla „na přání“ všechno proběhlo parádně, ta psychika když s tím počítáš a myslíš na to pozitivně udělá fakt hodně :palec: já bych s tím teda nešla veřejně do deníčku máš odvahu :palec: :lol:

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 05.11.12 13:19

OK respektuju. Tvůj přístup ke kojení víceméně sdílím, měla jsem jen dojem že se povyšuješ nad ty, co ten nadhled nemají. Nicméně opakuju, že v psané formě se můžu mýlit.

Obecně k reakcím „plánovaný cř je nejbezpečnější pro dítě“…jestli můžu teda zcela upřímně popsat své dojmy z tohoto postoje… kde to sakra žijeme, když si necháme rozřezat břicha abyž bychom jen připustily možnost porodu, tak jak ho příroda zařídila pro všechny živé tvory. A zdůvodnit to tím že „dělám to nejlepší pro dítě“. Pro mě je tohle alibismus, omlouvám se pokud někoho urážím, nemám to v úmyslu.

Než se mě některé pokusí rozcupovat tak dodávám, že jsem vděčná za možnost CŘ při komplikacích, při nemožnosti porodit vaginálně…zachrá­nilo to spousty životů.

Jen si prostě myslím, že živočišný druh, který už není schopen porodit svoje mladé, je odsouzen k zániku ;) A je mi cizí postoj „jdu do porodnice a ještě než se cokoliv děje, chci epidurál a císař a at to za mne někdo zařídí, protože porodem (císař není porod, ale operace) bych ohrozila svoje dítě“

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 05.11.12 14:12

Moc hezky napsané :potlesk:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele