Moje životní snažení VII.

Dandy  Vydáno: 20.01.07

Nastal čas, abych ukončila svůj dlouhý deníček, který jsem začala psát v době, kdy vše ještě bylo v nedohlednu.
Naposledy jsem psala jak mě dr. strašili Dawnovým syndromem, jak jsme přestáli plodovku a myslím, že pak se mé těhotenství opravdu stalo tím, na které jsem tam dlouho čekala. Každý den jsem jen hladila bříško a začala si to konečně užívat.

Na kontrolách u gynekologa bylo vždy vše v pořádku až 14 dnů před termínem zjistili vysoký tlak a nahnali mě do nemocnice. To jsem nemohla strávit - já a nemocnice prostě nejde k sobě. Týden jsem to tam rozdýchávala s tím, že mi primář řekl, že mě už do porodu nepustí, že jsem rizikovka tím, že jsem po IVF, a že nebudeme nic riskovat. Ač nerada - dala jsem jim za pravdu. Byli jsme ale více méně dohodnutí, že mi v úterý 9.1. (týden před termínem) udělají zátěžový test (oxytocin), a že mi s největší pravděpodobností porod vyvolají. Když bylo úterý ráno tak jsem vstávala s představou, že už se dneska možná s Vojtíškem poprvé uvidíme. Místo toho se ale dělo všechno úplně jinak. Ráno zátěžák, který mi vyvolal kontrakce viditelné na monitoru a pak primář sedl a řekl - cesty ještě nejsou úplně připravené, bylo by to riziko císaře a tak půjdete ještě na týden domů a další úterý nástup a pak už to vyvoláme. No to bylo něco na mě - když jsem domů chtěla tak mi řekli, že jsem blázen a teď mě s bolestma domů poslali.
V úterý mě teda pustili domů s tím, že nerodím a hned tak to nebude a ať přijdu za týden na vyvolání. Celé úterý jsem měla bolesti, ve středu jsem ještě letěla do lékárny dokoupit co bylo třeba a domluvit dětskou lékařku. Měla jsem sebou psa v tašce přes rameno a začlo mě to břicho bolet víc - no myslela jsem si, že jsem si ho jen přetáhla tím, že nosím toho psa. Celý den jsem už byla taková nijaká, rozmrzelá a hlavně naštvaná, že mě to pořád bolí, a že nevím co dělat - že mě poslali domů a já jsem z toho jen nervózní. Už jsem ani neobědvala a více méně pořád nadávala jak je to hnusný pocit v tom břichu, že mi ho celé tím zátěžovým testem doblbli.
Večer kolem osmé jsem už ale začla vnímat křeče, zdály se mi ale hodně často po sobě a tak jsem to ani nepočítala a říkala si, že poslíčci. V devět mi to ale nedalo - už jsem si fakt připadala jak hysterka, že nevydržím poslíčky a koukla jsem na hodiny - zjistila jsem, že to mám cca co 2 minuty. To mě ujistilo, že to asi porod není - přece ten začíná podle knížek stahy co 10 minut :o)) Chtělo se mi pořád čůrat tak jsem šla na záchod a tam zjistila, že mi odchází zátka. Věděla jsem, že to ještě nic neznamená, že to je někdy i týden před porodem jen jsem o tom informovala manžu aby věděl, že se nic neděje. Byl už z toho mého věčného hekání a běhání po bytě značně nervozní a už na mě začal zvedat hlas, že se okamžitě oblíká a jede do porodnice. Na to jsem reagovala že nikam nejedu - že jsou tam určitě zvědaví na nějakou hysterku s poslíčkama, a že když mi včera řekli že se tam nic nechystá tak to asi nic není, a že jsem jen prostě srab a nevydržím bolest. V hlavě mi ale pořád běhala myšlenka jak asi přežiju porod, když mě už tak ničí jen obyčejní poslíčci. Šla jsem teda do sprchy abych ty hnusné posly zahnala. Tam jsem byla asi hodinu a bylo mi tam o poznání líp - sice hrozně ale líp :o) Bohužel tím že jsem stála pod sprchou jsem nepoznala, že mi praskla voda :o) Když jsem ze sprchy vylezla tak bolesti nejen že neustaly, ale dokonce byly po chvíli už jen co minutu. To už jsem vážně zvládala s vypětím všech sil, ale s ustavičným odporem k odjezdu do porodnice. Pořád mi totiž v hlavě běhaly dvě věci - včerejší nález od primáře že to ještě není připravené a hned tak neporodím a hlavně …kontrakce začínají co 10 minut a pak se zkracují - nezačínají přece co dvě minuty :o))
O půl jedné ráno už ale nevydrželo moje pevné přesvědčení a rozhodla jsem, že přeci jen budu raději hysterka než mrtvá bolestí a ať se teda na mě dr. podívá. Nejdřív jsem ani nechtěla brát tašku do porodnice, ale to mi manžel nedovolil. Největší sranda v té chvíli bylo - i když mi to moc srandovní nepřišlo - směju se nad tím až teď … že když jsem se teda rozhodla, že pojedu byla jsem v té chvíli jen v tričku, a když jsem vytáhla kalhotky ze šuplíku tak jsem si je nemohla oblíknout, protože to na mě zase přišlo a musela jsem si 10× odfouknout a manžel mi řek - bože oblíkej se :o)) (no je fakt vidět že nikdy nezažil porodní bolesti protože u nich se fakt oblíkat nejde :o))
No do nemocnice to máme autem asi 5minut - naštěstí - i tak s bolestmi co minutu to byla katastrofa - držela jsem se za madlo nad okínkem a kroutila se a stukala a nevím co ještě - na bráně nám ještě ten frajer vrátný začal vypisovat parkovací lístek a to jsem už myslela, že ještě chvíli bude zdržovat a seřvu ho na tři doby :o)
Na příjmu mě hned převlékli do noční košile, a že natočíme monitor - no chtěli ať u toho ležím - to jsem hned zamítla a snažila se s těmi drátky aspoň trochu pochodovat. Podle monitoru řekla sestra, že to jsou kontrakce, a že pokud čekám větší mimčo, že je možné, že už jsem se začla otvírat, a že počkáme na dr. Toho jsem očividně vzbudila :o) přišel teda kolem jedné ráno a začal mě vyšetřovat. Najednou hodil ve tváři zvláštní výraz a řekl okamžitě na sál a bez další přípravy - jste otevřená! Jen rychle píchnout antibiotika (měla jsem streptokoka v porodních cestách).
To když slyšel manžel tak mu spadly koutky a najednou pochopil, která bije. No ono vlastně to poprvé v té chvíli došlo i mě. Porodní asistentka řekla rychle rychle tak za půl hodinky je to za váma.
Ještě se zeptala jestli bude tatínek u porodu - to jsem řekla že ne, že se na to necítí - ona se jen pousmála a hodila na něj zelený mundur a už ho vedla :o)) Šli jsme raději po schodech aby se s náma nezasekl výtah, a když jsem došli na porodní box tak zase po mě chtěli abych ležela takže další protest že ne - že musím chodit. Tak mi to dovolili, a že je to prý i lepší, že využívám zemské gravitace, a že tomu rychleji pomůžu. Tak jim říkám, že musím tlačit! To mi taky dovolili, že prý jsem otevřená,že se jen čeká až úplně zajde branka, ale že tlačit už ve stoje můžu. Manžel tam semnou statečně stál sice jsem viděla že počítá každou sekundu a je pravda že mi pak přiznal že mu to nepřišlo jako 45minut ale minimálně jako 10 hodin. Kelímek s vodou co dali na vypití mě mi vypil on :o) a když jsem řekla že už prostě nemůžu že se mi podlomí nohy a bude semnou ámen (nevím kde se to ve mně v těch 20 sekundách kdy mi bylo líp bralo že jsem měla čas vtipkovat :o)) tak v té chvíli se manželovi změnil výraz tváře a omluvil se s tím, že opravdu musí na vzduch a nutně potřebuje vodu :o) To mě kupodivu vzpružilo - říkala jsem si, že to s námi oběma seknout nemůže :o)) (ani nevíte jak ráda bych taky utekla k oknu :o)
V té chvíli už ale po mě chtěli, abych si lehla, a že mám vydržet na boku 3 - 4 kontrakce, a že pak už budeme tlačit. Strašně mě už chytaly záda - bylo to jako bych na nich měla žhavé železo. Ptali se mě jestli chci rodit na boku ale já nechtěla protože bych to na ty záda asi nezvládla. Lehla jsem si tada pak na záda - maličko mi zdvihla lehátko a šlo se na tlačení. Byla jsem nervozní z toho, že tlačit neumím (a po pravdě i z toho že se nestihl klystýr :o)
Dr. mi řekl ať zatlačím v místech kde cítím tlak a že mi řekne jestli to dělám správně. Tak jsme do toho dala co ve mě bylo a ono to šlo - jen slyším vidíte to - už vidím vlásky ..to mi dalo tolik sil že jsem jim pak jen visela na rtech abych věděla co mám přesně dělat a kdy tlačit a kdy ne a asi na 4 zatlačení byl prcek venku a vítal nás takovým křikem že mi běhal mráz po zádech. Jen jsem vymrštila ruce za hlavu a manžel mě chytil a dal mi pusu na čelo a začal mě hladit a brečet. Pak nastalo šití ale to už je po tom všem člověku asi úplně jedno - sice se mi hrozně třásly nohy a nešlo to zastavit - ale byla jsem taááááák blažená, když jsem vedle sebe měla manžela, který držel v peřince našeho drobečka. Pak mi dali malého k prsu a on se hned chytil a mlaskal si tam asi 20 minut a my ho jen hladili a hladili.   A TAK SE 11.1.2007 v 01:47 hod ráno NARODIL TEN NÁŠ MALÝ VELKÝ UZLÍČEK ŠTĚSTÍ VOJTÍŠEK, který vážil 3650g a měřil 49cm.

 

P.S. U každé vizity se pak dr. nezapomněli pousmát nad tím, že se jim ještě nestalo aby prvorodička přišla do porodnice otevřená … a že prý myslet si ještě hodinu, že mám poslíčky, tak jim taťka fušoval do řemesla :o))

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
manzelka
Povídálka 31 příspěvků 20.01.07 17:29

Ahojky!
Moc posilam velkou gratulaci,a chci poprat jen a jen zdravicko a samou lasku Vam obema!!!!!Preje manzelka-Misa

 
Oluska
Ukecaná baba ;) 2221 příspěvků 20.01.07 17:36

Ahoj

Dandy- moc a moc gratulujeme a přejeme hodně zdravíčka a štěstíčka a ať Vojtíšek roste jako z vody a dělá Vám samou radost.. Moc hezky napsané.

Oluska a Martínek

 
kkatus
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 20.01.07 20:07

Dandy, gratulujem. :)
Pripomenulo mi to moj porod, ked som tiez mala kontrakcie hned po 2 minutach a tiez so prisla ako prvorodicka otvorena :) ale my sme si tu cestu do porodnice este k tomu o jednej v noci strihli peso… :)
Teraz som tehotna po druhykrat a som zvedava ake to bude :)
Tak si uzivajte Vojtiska :)
kaktus z kvetnatok 2005

 
Sati
Extra třída :D 11440 příspěvků 21.01.07 14:09

Ahoj dandy, tak to máš úspěšně za sebou. Ty jsi teda fakt číslo.  Kdo tě rodil? Moc jsem na tebe myslela, jestli to máš už za sebou. Takže velká gratulace k chlapečkovi. Sati

 
Dandy
Stálice 60 příspěvků 22.01.07 09:01

Ahojky - moc díky holky za vaše komentáře :o)
Sati - rodil mladý Janyš takže co víc si přát než krásného chlapa u porodu :o)) I když jsem to moc nevnímala že je to fešák :o)) Ale byl moc hodný, všechno mi vysvětloval a uklidňoval mě - pořád mě chválil a to mi fakt pomáhalo - pak přišel podal mi ruku a ještě tam semnou chvíli stál - no fakt super. A porodní asistentka nevím jméno,ale opravdu úžasná! Takže nemám jedinou výhradu k porodu ve Frýdku.

 
Sati
Extra třída :D 11440 příspěvků 22.01.07 16:42

Vau mladý Janiš, ty ses měěla :-), já jsem fásla Vaňka, a s jeho flegmoš přístupem jsem ráda že jsem porodila. Na Janiše jsme se vždycky těšili, když jsem ležela na udržení , to jsme se i učesaly. A máš jistotu, že tvůj malý neviděl v novém světě nikoho škaredého:-). A jak se vám jinak daří? Malý je hodný? Sati

 
Dandy
Stálice 60 příspěvků 22.01.07 17:02

Jj mlaďoch je přes den zlatíčko - stávky háže jen večer - zaboha nechce spát ve své krásné nové postýlce za 3 tisíce :o)) pacholek jeden :o)) Spí s náma v posteli - jsem měkká, ale mám nervy ho nechat kňourat tak hodinku pak mi dojdou nervy- je mi ho líto no … jsem hrzná - to ještě budu muset vychytat. Jinak strašně rád spinkal a žužla u toho bradavku takže to jsem zatrhli a bradavku nahradil na uspání dudlík, který pak sám vyplivne a spinká. Přes den vydrží spinkat tak cca 2 hodinky v noci i dýl. Je to sluníčko.

 
zanda
Nováček 2 příspěvky 23.01.07 11:28

Ahoj Dandy,strašně moc ti gratuluji.Tobě se už ten velký sen splnil,a já doufám,že těch sedm týdnů co zbývají nám do porodu,už taky zvládnem.Znám tvé příspěvky z webu Neplodnost a ty mi strašně pomohly,protože taky chodím k dr.Čaplygino­vi.Jsem taky po IVF,naštěstí jenom jednom a měla jsem to štěstí,že vyšlo napoprvé.Hodně štěstí vám třem!      Žaneta 

 
Dandy
Stálice 60 příspěvků 23.01.07 12:42

Ahojky Žanet - taky jsem tě na neplodnosti zaregistrovala :o) Jsem ráda, že se ti IVF povedlo hned napoprvé (no jo - ten náš dr. je šukla prostě no :o)) a moc držím palce, aby zbytek těhu byl bez problémů a přeju stejně hezký porod jako jsem měla já.

Vložit nový komentář