Mozek má dovolenou a tělo úpí v letargii

Silky123  Vydáno: 10.08.12

„Určitě“ jste zvědav, jak to u nás probíhá. Malé je přesně 13 měsíců a pět dní. Stále ještě žiji.

Ufff, malá právě usnula, snad to bude víc, než 35 minut dopoledne.

Dnes měl můj mozek „žně“, prostě tragédie. Budíček ráno v půl šesté, omýt obě dvě, Vája má snahu čistit si zuby a česat moje půlmetrové vlasy :), takže tato „očista“ trvá asi tak 35 minut.

Pak je čas na mléko a mou snídani. Nejdřív dostane malá, pak šup do židličky, kus rohlíku a já mám cca 5 minut na to, abych se nejedla. Malá totiž ten rohlík vyžaduje, protože vidí, jak jím.

A pak? No, přeci čas na hraní, minimálně 1,5 hodiny se plazíme, lezeme, poťapkujeme dle nábytku, po bytě. Pak už to opravdu malou nebaví, vše je vyházené, zpřeházené, odumlané, vyrvané, tak začíná prudit. Je cca 7,30 a oblékáme se, jdeme ven.

U nás na sídlišti je pusto a prázdno, nikdo nikde. Jen Vája v kočárku a já. Ještěže tu jezdí auta, takže můj monolog je asi následovný: "Jůůů, vidíš to velké auto? A hele, támhle má paní takový krásný kytičky, určitě voní. Malá začmuchá, že voní, vyrazí nějaký dotaz, kterému samozřejmě nerozumím.

O dva baráky dál mě zachraňuje paní, která má v květináči zapíchnutého větrníka, naše první zastávka. Obdivujeme kytičky, větrníka a náklaďák. O další dva domy níž má pán modrýho větrníka, díky bohu. Takto se cca po 15 minutách dostáváme na hlavní silnici, stojíme na chodníku u křižovatky, sledujeme náklaďáky a Vája je na chviličku spokojená.

Fíííha, cesta k nám je řádně strmá, ukazuji na stromy, kytky, listy a vyprávím Váje, že jak se třepotají, tak si vlastně povídají, jestli to jejich ššššš slyší.

Jsme nahoře, hurrrá, staví u nás autobus, Vája je šťastná, a já tím pádem taky. Ještě to vezmeme dolů na druhou stranu, ale tam už to je nuda. Musíme zkontrolovat dětské hřiště, kde kolem 9:30 není stále ani noha. Malá je unavená a má hlad, jde se domů, sbaští banán a spinkat. Protože nevím, kolik mám času, musí to být rychlé. Oškrábat mrkev, nastrouhat, orestovat maso, hodit mrkev, uvařit pro malou těstoviny, brambory moc nemusí. Tak, to je oběd pro malou, co pro nás? To je jedno, malá se probouzí.

Jdeme si hráááát, tedy až po přebalení, zase krámujeme, tedy Vája, má už kolena oteklé, ruce až u kolen, dvanáct kilo se pronese. Uděláme ještě větší bordel, jestli to jde, pověsíme prádlo a je čas na oběd.

Dneska mi vytekly nervy, mrzí mě to. Cože se stalo? Normálně mi je jedno, že Vája po obědě vypadá jako germánská žena po jídle, tj. ve vlasech, na sobě, pod sebou asi v okruhu 1 metru, ale snaží se s mou pomocí alespoň najíst. Dneska ani omylem, já ji krmím a maličká si uvědomila, že jídlo může házet všude kolem, a to myslím doslova. Takže si vzala svou lžičku a šup na skříňku, šup za tričko, hopla na mě.

Řekla jsem to 20×, pak si vzala talíř a jala si ho vylévat na hlavičku, ještě jsem to v klidu ustála, ale pak vzala lžičku a bouchala do jídla, začalo to všude stříkat, opět jsem asi 3× zopakovala, že tohle opravdu nejde, pak už konec, tma před očima, zatmění mozku, vyčerpanost tělesné schránky, prostě jsem jí bafla ručičku a už ji měla, trošku to mlasklo. Ani nehlesla, za chvilku se na mě usmála, jako by mi říkala, no, konečně tě to taky napadlo, jinak bys byla pro smích. Mě to plácnutí strašně mrzí…

Pak vana, oblékání, dnes mimořádně bez řevu a zase lezení.

Prostě, můj mozek začíná silně nezvládat třináctihodinovou zápřež v podobě hraní a komentářů, spánku je málo :) a je ho čím dál tim míň ;)

Pořád si říkám, malá je jako návštěva z pravěku, ty jsi velvyslanec, takže nebudeš na hosta hrubá, ironická a zlá, ale kolikrát opravdu hledím jak děva lepá do dáli a zhluboka dýchám, skoro do nirvány :)

Potíž je, že hračky ji neba, během 10 minut vytahá kde co a už se nudí, já, jakožto interaktivní matka pořád něco vymýšlím. Posledním hitovým počinem je malá přenosná lampička a potištěné věci, strčíme pod to lampičku, a to něco svítí, to je paráda. Tu lampičku mám pořád pod tričkem nebo v kalhotech.

Tenhle deníček je jen takové plácnutí, nic nevypovídá, jen je to jakýsi úlevný pocit na duši, že to mám komu říct, holky. Díky.

Manžel dnes dorazí jako vždy kolem šesté, nají se a i při nejlepší vůli prostě usne :)

Mé mátožné tělo, je prý pohublé a měla bych s tím něco dělat, nevím co a momentálně mi to je fuk. Prostě žiji, a to je pro mě priorita.

Mno, končím, neb je to zmatené, můj nevyspalý mozek skáče z jedné věci na jinou, asi vliv Váji, a tělo je zhroucené na židli.

Tak úsměv na tvář a odpolední šichta může začít.

Mějte se krásně, milé dámy!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.3 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 10:28

Ahoj,

chci ti jen napsat, že jsem pár tvých deníčků četla a nemůžu se zbavit pocitu, že si na sebe šiješ bič, takhle brzy zešílíš. Co je to velmi náročné dítě vím, dcera jako miminko prořvala 12h denně, kolem roka přešla do období vzdoru a celý dny jen proječela a provztekala. Ale myslím, že takhle věnovat se dítěti je příliš, ona si na to zvykne, v tomhle věku už jsou děti vychytralý a už to nikdy nebude jinak, nebude se umět vůbec sama zabavit a všechno ji bude nudit. Musíš jí prostě pomaličku učit si hrát sama a taky prostě ji naučit ( i kdyby ječela) že musí počkat, když potřebuješ něco udělat nutně, třeba uvařit a nebo tak. Fakt tohle se dlouhodobě vydržet nedá. Prostě pomalinku učit vystačit si malinko sama.

 
Evánek_K  10.08.12 10:32

Krásně napsané :potlesk: :potlesk: Neboj nejsi v tom sama, máme doma to samé. Malá krámuje o sto šest, takže je tu permanentní bordel. Když to uklidím trvá to asi 5 minut a je to tam, kde to bylo. Už skoro 15měsíců jsem nevyspalá a do téhle doby jsem netušila, že může tělo fungovat v jakémsi nouzovém režimu. Ale nevyměnila bych za nic na světě!

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 10.08.12 11:07

Martyk má pravdu…

…moje kamarádka dělala to samé, malé Eli jsou 4 roky a stále vyžaduje její pozornost, i kdyby se měla maminka na hlavu postavit a něco dělat, o to horší je to, když k ní někdo přijde na návštěvu :-(… a ona se Eli „nemůže“ věnovat…záchvaty vzteku někdy nemají konce…a myslím, že to je hlavně příčina toho, že malá byla zvyklá, že maminka furt něco vymýšlela, samozřejmně vše pro dítě a na sebe nemyslela…

já to dělávala tak, že jsem malýmu na zem dala (i když lezl) deku s hračkama a ať si leze, člověk udělal spoustu věcí, nebo si jen tak sedl a pozoroval ho :-) pochopitelně se musel hlídat…to jsme měli všude koberce tak to bylo dobrý, teď koberce nemáme a budu mít dítko po 12-ti letech, ufff :-) ale tak nějak to zvládneme :-)

přeji Ti, aby jsi se z toho brzy dostala, ono fakt nejde na nouzovej režim fungovat furt…to se Ti taky může stát, že zkolabuješ a to nepotřebuješ ani Ty ani malá…a manžel ať si řiká co řiká, by se měl sakra zapojit, není jen ten, co nosí peníze domů z práce, je to především Tvůj muž a otec vaší dcery!!! A PODLE MĚ NEJDE, ABY JEN TAK PŘIŠEL DOMŮ NAJEDL SE A ŠEL SPÁT :-( TO PAK MALÁ ANI NEVÍ, ŽE MÁ NĚJAKÝHO TÁTU

Příspěvek upraven 10.08.12 v 11:10

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 11:19

Jo a stm tátou taky souhlasí,, aby se zapojil, já bych se bez toho s věčným uřvancem a vzteklounem asi zbláznila. Jinak jsem chtěla napsat, že dnes jsou dceři 4 a zabaví se krásně sama, ale musela se to naučit. Teď mám druhý a nevím jak bych to dělala, kdyby byla zvyklá, že se jí pořád 100% věnuju, to prostě nejde. Já třeba do roka malou hodně nosila a chovala a tak, ale postupně jsem jí učila, že si musí i chvíli hrát sama, postupně zapojolovala do domácích prací, taky hodně chodila na návštěvy a ven na hřiště, aby se zabavila s kamarády a neříkám, že to bylo lehký, ale postupně to zabralo. Jako náročnější dítě je to furt, ale nebe a dudy proti tomu začátku. Pokud se jí budeš pořád takhel věnovat na 100%, bude to pro ni velmi těžký, až přijde sourozenec a prostě to nepůjde a bude strašně žárlit. Moje malá přijala brášku bezvadně až jsem se divila.

 
ŠáruušN  10.08.12 11:31

Souhlasím s tím co píše @martyk Taky si myslím že si malou dost rozmazluješ a dělat to tak jako ty, jsem už dávno v blázinci. Chce to nebrat si to řvaní tak k srdci a vydržet. Nic se jí nestane, když si chvilku pořve, a ona se časem naučí že je to k ničemu a najde si nějakou činnost kterou zvládne sama :) Ale čím později s tímto začneš, tím to bude horší. Děti jsou opravdu vyčurané, věř mi ;) Jak si ji naučíš v nejútlejším věku, taková bude po celý zbytek dětství. A vidět pětiletou slečnu, jak visí na mamince, všechno si vyřvává, vzteká se a odmítá si hrát sama, to není moc hezký pohled… Já mám tři malé chlapečky a u nás to tedy vypadá úplně jinak :) Dovolím si to popsat: Ráno vstávám v 9:00, dřív mě z postele nikdo nevytáhne, ani tím nejpřesvědčivějším řevem :lol: Kluci už si zvykli, tak už to na mě ani nezkoušejí :lol: Když se vzbudí dřív, lehnou si ke mě do postele a sledují mě a čekají, kdy se uráčím vstát :lol: Pak si ještě v posteli hrajeme, zpíváme, kecáme, potom se konečně zvednu, přebalím, ustelu a nachystám něco na snídani. Nejmladší (9 měsíců) si ráno zatím vystačí s kojením, dá si jogurtek až po naší snídani. Pak si kluci hrají, hezky sami. Já ještě chvíli něco jím a mrknu u toho na internet, a pak jdu naházet prádlo do pračky a vařit. Po nějaké době jdu zkontrolovat děti, jestli jsou hodní a jak si dneska hrají. Někdy to není ani znát, jindy na mě jdou při příchodu do dětského pokojíčka mdloby :lol: Kolem jedenácté nejmladší usíná, já si dovařím a pouklízím. Musím tedy pořád napomínat kluky, ať neječí, že vzbudí malého, ale jinak je to v klidu. Před obědem naháním kluky, ať si po sobě sklidí hračky, tak to je někdy docela mazec slušně se s nimi dohodnout, ale vždycky se nějak dohodneme. :) Nandám jídlo na talíře, najíme se, někdy touto dobou se nejmladší zase budí, tak namixovat papání i jemu, nakrmit (misku s jídlem dávám na stůl z dosahu jeho ručiček, takže žádné uklízení rozpatlaného jídla mě nečeká). Po obědě uklidíme nádobí, pověsíme prádlo, odpoledne ještě dodělám co jsem nestihla, zatímco kluci si hrají, opět hezky sami. Nebo pomáhají. Pak nějaká svačinka, pak se sbalit a jdeme ven, poslední dobou většinou pěšky do vedlejší vesnice, kde si rekonstruujeme dům a máme tam také zvířátka která čekají až je nakrmíme. Tam si kluci zase hrají, zase sami. :) Nejmladší si hraje na travičce v ohrádce. A já pracuji na baráku. Během odpočinku vytáhnu pracovní listy a trénujeme s nejstarším na logopedii. Občas je potřeba přebalit malého, nebo vyřešit nějaký sourozenecký spor, ale všechno hezky v klídku. Domů se vracíme až večer, s tatínkem autem. Povečeříme někdy cestou v autě, ale po příjezdu domů stejně ještě nachystáme něco k snědku, večerní hygiena, a šup do postýlek :) Tuto večerní proceduru už většinou provádíme s manželem společně, takže pohoda. Když už děti spí, ještě koukáme na telku nebo sedíme u internetu, když je potřeba tak žehlím. Mám děti prostě naučené a zvládám v pohodě. Jde to, když se chce ;) V nouzovém režimu bych tedy nefungovala, to bych si to radši zařídila tak, abych nemusela nic dělat a odpočinula si, než abych si pak ještě nesla nějaký spánkový deficit :roll: Děti by se měly podřizovat svým rodičům, a věř že ony to umí, jen je k tomu člověk musí vést.

 
Zdeňka K.  10.08.12 12:05

Mám doma podobnou dračici, ale o dva měsíce menší. Takže asi tuším… :D Jen se mi podařilo určité věci přizpůsobit. Vstávat v půl šesté by byla moje smrt :-) Raději blbnu s dítětem do 10 do noci, ale zase s tím, že pak spinká až do půl deváté ráno (má v hlavě snad budík nebo co). Spokojenost na obou stranách… Přes den spí minimálně, doma hračky taky už nejsou co bývaly, proto spíš vyrážím ven. Nejlepší je vyjet na návštěvu ke kamarádkám s dětmi - děti + nové hračky = docela poklidné odpoledne pro mne a navíc spokojené dítě. Obdivuju Tě a posílám hodně energie. Nenech si zkazit náladu ostatními. Mně přijde super, když se máma dítěti věnuje. Jen zkus vymyslet nějakou aktivitu, při které budeš moct taky odpočívat ;) Hodně sil!

 
bubloun
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 10.08.12 12:21

Taky jsme měli prvních 6 měsíců náročné dítě…prostě když neměl prso, tak řval…takže cca 8h denně, ale pak se to nějak uvolnilo…jak se začal sám přemisťovat a výrazně se všechno zlepšilo…je mu 15m a hraje si sám v součtu tak 3 - 4h denně…tak 2h denně máme společný program…sám znamená, že je u mě, ale já se mu nevěnuju…dělám si co zrovna potřebuju…venku na zahradě nebo doma…po O spinká cca 2h, v noci se nebudí :pankac: :pankac: :pankac: plácání přes ruce je u nás téměř běžné…nejsem matka Tereza a moje trpělivost má svoje meze…když patnáctkrát řeknu že ne, tak ne a myslím to vážně a hotovo…i fena svoje štěně varuje jen párkrát a pak mu dá za uši pokud neposlechne…když to pochopí štěně, tak moje dítě taky a jestli zkouší co vydržím, tak musí počítat s trestem…podle mě bys klidně mohla polevit, ono se to nepo… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
bubloun
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 10.08.12 12:22

Nahoře ten nadpis reakce na šášun je tam omylem :mrgreen:

 
čoudovaanet
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 10.08.12 12:26

Ahoj, trosku vim o cem pises, taky to mame doma podobne, teda oproti vam asi v mensim provedeni, ale i tak je to narocne, kdyz jsem videla od zname 11m holku, co cele dny prosedi v poklidu ve vajicku, tak jsem koukala.. 8o, mam skoro 9m lumpika a taky porad neco vymyslim, litame ven, ale tak nejak v poklidu, teda ja uz to tak beru, pac se neminim zblaznit :D Vetsinou si vydrzi hrat sam kolem hodky, ale pak uz musime letet ven, ale jak uz tady bylo psano, chodime na prochazky s jinyma mamkama a detma a je to fajn..
Tak preju hlavne pevne nervy a male trosku samostatnejsi-ja si kolikrat rikam a malemu taky, ze maminka nebude skakat jak on piska :)

 
ŠáruušN  10.08.12 12:31

@Zdeňka K. Jo, je hezké se dítěti věnovat, ale mají to být chvíle radosti a pohody. Pokud je z toho maminka strhaná a funguje na nouzový režim, někde bude něco špatně. Kdybych měla veškerý svůj čas i energii věnovat pouze dítěti, trajdat s kočárkem kdesi po venku nebo po kamarádkách a hráááát si, místo abych navařila a udělala kus práce, ani si nechci domýšlet jak by to se mnou dopadlo :D Ale dělejte jak myslíte holky :mavam:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 10.08.12 12:33

Myslím, že je to úplně normální a obyčejný den s dítětem. :lol:

 
sterezie  10.08.12 12:55

Upřímně myslím, že takto si na sebe opravdu šiješ bič..podle mě je Tvá snaha až přehnaná- nic ve zlém :kytka: ale jestli to nějak neodbouráš, tak kdy? za rok? za dva? a co až malá půjde do školky a Ty do práce? myslíš, že to jen tak samo přejde? možná, ale to je dle mě dost chabá záruka :nevim: a co váš vztah s manželem? myslíš, že tohle dokážete dlouhodobě ustát bez manželské krize? to, že přijde z práce, nají se a jde spát a ty vedle něj mrtvá padneš? :nevim: na mě to působí strašně neutěšeně a tak by to přeci nemělo být..jasně, s dětmi je to občas dost náročné a to moje taky zrovna není vzor klidu, ale takhle se zničíš..že malá je návštěva z pravěku a ty velvyslanec? tak to si nemyslím, malá sem patří a měla by se naučit jistým věcem- např. že maminka jí má moc ráda, ale rozhodně se nemůže uštvat, že se vše a vždy netočí jen podle ní a že musí občas už fungovat jako samostatná jednotka 8) podle mě se snažíš mít věše perfektní, ale tak to prostě nejde :nevim: a působí to tak na mě např. z tvého vyprávění, jak malá jí, ty se jí to snažíš dvacetkrát vysvětlit a pak ti akorát ujedou nervy :nevim: (ano, myslím si, že plácání u těchto prcků spíš bývá bezúčelné) já bych jí třikrát něco řekla, potřetí misku sebrala, popřípadě ještě zkusila poslední šanci :nevim:

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 10.08.12 12:55

Podle toho, že jsi psala o návštěvě z pravěku, předpokládám, že jsi četla knížku Nejšťastnější batole v okolí. Tam se píše taky o trpělivosti:
„Učit dítě trpělivosti je jako dobývat zlato. Važte si každého malého třpytivého valounku trpělivosti, který objevíte. Odměňte každý drobný pokrok spoustou pozornosti a pochvalou a dítě se brzy naučí dělit, čekat, až na něj přijde řada - a trpělivě vyčkat, až vyjdete z koupelny nebo dokončíte telefonický hovor.“
Objevuješ takové valounky? Dáš vůbec Váje příležitost, aby svou trpělivost trénovala? Za co Váju odměňuješ? Za to, že ječí, když se jí nevěnuješ? Někdy jsi na ni naštvaná (a vůbec se ti nedivím), že nemáš chvilku pro sebe. Ale obávám se, že si za to můžeš sama. Stačí „jen“ trénovat… V žádném případě nespochybňuji, že je Vája náročné dítě! Ale i s tím se dá pracovat.

Zkus si představit, že otěhotníš. Co budeš dělat pak?

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46436 příspěvků 10.08.12 13:09

Souhlasím s @martyk! Dítě si musí umět hrát samo. Neříkám, že celý den a nejsem takový krkavec, že by moje děti rostly jako dříví v lese, ale to pak člověk fakt neudělá nic. Takové to „nestíhám si vyčistit zuby“ nebo „celý den chodím v pyžamu“ vůbec nechápu. Matka je taky člověk, stejně jako její dítě a taky má své potřeby. Takže posaď malou do ohrádky nebo do lehátka, pusť pohádku a založ si na vaření, umej vlasy, pověš prádlo. Ona se nezblázní, ale ty bys brzo mohla!

Kamarádka má syna starého s mým (2,5) a nemůže se bez něho ani uprdnout (a to doslova, chodí s ní i na záchod, jinak řičí). Udělala si to sama, přesně jak ty píšeš a trvá to stále a stále. Nevaří, neuklízí (jen letecky a s nervama), ráno vstává dřív, aby se namalovala (on ji pak už nenechá). Vaří manžel na několik dnů dopředu, neboť ona kvůli dítěti nemůže. Z tohohle bych zešílela…

 
Novire
Neúnavná pisatelka 18924 příspěvků 10.08.12 13:22

Silky, měla by sis uvědomit, že obětovat se pro dítě nepomůže vůbec nikomu. Ani tobe, ani Váje, ani manželovi - prostě NIKOMU.
přehodnoť svůj přístup, tohle nedopadně dobře.

myslíš, že ti za to vája jednou poděkuje? Ani náhodou - když ty si nevážíš sama sebe a všechno děláš jen pro ni, ona si tě taky vážit nebude. nech ji taky trochu dýchat!

Možná si řekneš, že přeháním, ale kdy s tou 24hod. péčí a zabavováním malé chceš přestat? jestli „až to půjde samo“, tak to se taky nemusíš dočkat.

Příspěvek upraven 10.08.12 v 13:29

 
Manticora
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 10.08.12 13:26

Vím, o čem mluvíš, mám stejně náročného syna o měsíc mladšího. Absolutně nic ho nebaví, hračky ho nezajímají, ani věci z domácnosti, vyžaduje neustálou společnost. Chce pořád nosit, aby viděl nové věci. Taky nespí, ani ve dne, ani v noci. Venku ho to nebaví, v kočáru vydrží pár minut.
V domácnosti jsem nic nestíhala, o sobě ani nemluvě. Takže jsem si řekla, že je čas ho trochu usměrnit. Chvíli si hrajeme, pak jdu něco dělat, většinou začne řvát, že jdu pryč. Vysvětlím mu, že te´d se mu věnovat nemůžu a nechám ho řvát. Ono mu to na chvíli neublíží. Zároveň chválím, když si hraje sám a nekňourá asi tak tři minuty denně :zed:. Jinak to nejde, mysli taky na sebe.

 
Zdeňka K.  10.08.12 13:28

Já raději udělám kus práce na vývoji vlastního dítěte než v domácnosti. Samozřejmě by mělo být vše vyvážené a vést k vyrovnanému dítěti. Ale na to si musí přijít každá máma sama, kde tahle hranice je.

Navíc autorčin deníček mi přijde psaný spíše pro pobavení, než s žádostí o radu. Proto nevidím důvod, proč bych jí měla její zapálení kazit. Je mi sympatické.

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 10.08.12 13:37

@Zdeňka K. Ono ale nejde jen o práci v domácnosti, ale o práci na sobě samé. Jestli si nemůže ani na chvíli sednout a dělat něco pro sebe, je to na budku :nevim:. Kdyby to Silky takhle vyhovovalo a cítila se šťastná a naplněná, tak ať si to tak klidně dělá. Ale podle toho, jakým způsobem píše svoje deníčky, šťastná teda není. Když hned v úvodu napíše: Stále ještě žiji… Nežije, přežívá…

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46436 příspěvků 10.08.12 13:44

@Zdeňka K., no, já ten deníček přečetla tak hekticky, jak je napsaný. Vyznívá z něj ta únava a navíc vyjadřování typu „prostě žiji, a to je pro mě priorita“, taky za něco mluví. Já bych tuto formulaci použila například, pokud bych vyhrála boj se zákeřnou nemocí, ne pokud se jedná o péči o dítě ;). Tam bych použila spíš „konečně si užíváme“ nebo tak něco…
Jasně, je tu riziko psaného projevu, Silky to možná takhle nemyslí, ale každopádně to unaveně vyznělo :nevim:

 
Dana Klaudie
Ukecaná baba ;) 1685 příspěvků 10.08.12 14:08

Silky vymez jí trošku mantineli!! přeci s tebou nemůže od rána do večera mávat! :hug:

Evičce bude v neděli 14 měsíců. Je to od narození nespavé, uřvané a vzteklé dítko - jak není po jejím, tak chytne vzteka. Nechodí, ale leze, staví se.

Její vstávání v půl třetí ráno apod. jsem začala ignorovat, když mně zjistili těžkou anemii, byla jsem stále unavená a náhle jsem potřebovala víc spánku.
Po třech dnech ječení, kdy chtěla tak brzy vztávat to vzdala sama, teď se jenom zvedne, zkontroluje, jestli všichni spíme, řekne si „ha“ lehne a spí dál :mrgreen: :lol:

Jídlo by taky hrozně ráda rozhazovala a patlala, ale odsuď pocuď! Nebudu přeci po každém jídle gruntovat! Nechce si nechat dávat polévku, druhé… odnáším jídlo. Pokud ho chce jenom házet a patlat a nechce ho do pusy, tak nemá hlad…
Zkusím později, někdy je už moc unavená a přetažená a na jídlo už nemá energii.

Máme velikou knihovnu, kde má manžel momentálně na dolních regálech rozloženou dizertaci…Evi leze kolem a nešáhne ani na jeden papír - postaví se, vztyčí ukazováček udělá ty ty, táta táta, popojde o kousek dál, kde má svůj regál s leporelama a ten komplet naháže na zem. (No dalo to fušku ji to naučit, ale stojí to zato!)

Evi hodně ublinkává…když čekám návštěvu a nechci aby do nějakého " blinkance stoupla" (občas si toho ani člověk nevšimne :roll: ) tak si ji dám do ohrádky, kde má pár hraček. Jak je omezená prostorem, tak najednou i ty hračky prozkoumává.(ALE ZE ZAČÁTKU TAM DĚSNĚ JEČELA, CHCE TO TROŠKU TRÉNINK, POSTUPNĚ ZVYKAT)
Zbytek hraček je schován a až je jedna várka okoukaná, tak vyměním za další.(je pravda že hraček máme doma hodně mooooc ještě po starší a i starší dcera nemá k dispozici všechny)
Do ohrádky ji třeba dávám i pokud si starší něco staví na koberci, protože malá jí to boří, starší na ní ječí a malá v závěru ječí taky…no v rámci klidu :mrgreen: :lol:

V kuchyni nesnáším rabování nádobí apod. Takže ani jedna dcera to nedělá a dělat nebudou, mají svoje nádobíčko…

Evi má také svoje vzteklé záchvaty - jak není po jejím - nenechám ji samotnou jíst polévku, nechci jí půjčit svůj mobil, hrnek atd…( a nejenom já) majzne sebou o zem a začne ječet :lol: :mrgreen: (prý jako já, když jsem byla malá) zcela ignoruji a odcházím… :pankac: :cert:

Když Evi řeknu to ne ty ty ty!! Tak ví moc dobře, že určitou činnost nemá dělat. A jeden veselá historka - minule jsem si šla zapnout vysavač a musela jsem ze zásuvky odstranit záslepku. Nějak jsem se tam nemohla tím klíčkem trefit a chvilku s ní zápasila. Evi se na mě dívala takovým přísným pohledem a okamžitě mně svým NENENE A TY TY TY! dala najevo, že do zásuvky nemám co hrabat :mrgreen: :lol:

Ale co ji zatím nemůžu naučit - aby nešahala do nočníku :twisted: :roll: tak hurá do boje!!! (jdu číst Janičce pohádku, protože červík spííííííí :pankac: )

 
ŠáruušN  10.08.12 14:09

@Zdeňka K. Jenomže já nemluvím pouze o práci v domácnosti :) Ne každá žena si může vybírat. Samozřejmě, pokud by moje dítě mělo strádat, raději nechám neumytou podlahu a sednu si s ním a budu se mu věnovat. Ale jsou věci které se udělat prostě musí a nevybodnu se na ně jenom kvůli tomu, že se MUSÍM věnovat dítěti, aby se nestala ta hrozná tragedie a nezačalo mi chudáček plakat 8o Třeba navařit pro manžela který pracuje fyzicky a má hlad, to je přece samozřejmost! Pro chlapy kteří nám dělají na baráku, pro starší děti… Postarat se o zvířata, vyřídit manželovy objednávky, pracovat na baráku do kterého se musíme za 6 týdnů stěhovat a pokud by se všechno nestihlo, jsme v háji, a nikdo za mě tu práci prostě neudělá! A kromě toho se musím starat taky sama o sebe, dobře se vyspat, vypadat k světu, líbit se manželovi. Dítě není středem vesmíru a přílišná péče mu neprospívá, právě naopak. Já se ráda věnuji svým dětem, já to ovšem dělám ve svém volném čase pro radost a protože chci, ne proto, že musím i kdybych se měla únavou zhroutit :roll:

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 14:21

Holky, díky za komentáře, musím říct, že máte pravdu každá…

Jsem unavená jak jen člověk být unavený může, štěstí, určitě ano, ale jsou to okamžiky. Kolikrát bych jí nejradši opravdu plácla, že takhle to opravdu nejde. Jde o to, jak se chová, tahá hodně za vlasy, drápe do obličeje apod.

Pár dní to dělám tak, že nejdřív říkám, že ne, zamračím se a au au, když to nezabere, oplatím jí to, samozřejmě v menší míře - zatahám za vlásky, projedu prsty přes obličej, trošku kousnu, nenapadá mě, co jinak dělat. Spíš než plácnutí jsem chtěla, aby malá pochopila, že to opravdu bolí.

Přes den spí málo, v noce špatně, většinou končí kolem druhé ráno u mě v posteli, protože vstávat každých dvacet minut - to bych už nedala.

Manžela se musím zastat, do práce odchází v půl sedmé a vrací se kolem té šesté, je hotový, protože je stavař a je pořád na stavbě. Snaží se pomoc, umyje nádobí, ale ten výchovný prvek, byť se snaží, je takový zvláštní, pět minut pohrát a pak, Vali hraj si sama, tohle nesmíš, tamto nesmíš, atd.

Je fakt, že malá si už vymyslela fígl, když se jí nemůžu věnovat, jednou rukou míchat jídlo můžu, ale nakrájet maso jednou rukou ještě stále neumím, tak se mi věší na nohy a tím, že se zatím ještě tak věší různě po nábytku, je hodně vratká. Bojím se, že s sebou lajzne na dlažbu a bude neštěstí.

Tím, že přes den spí málo, tak je kolem osmé mrtvá a brečí, protože chce spát, usíná tak 15 minut, pak mě a manžela čeká úklid bytu, já vařím, chystám manžovi sváču na další den, skládám prádlo a tak…

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15212 příspěvků 1 inzerát 10.08.12 14:29

Holky, tohle je zbytecny Silky psat.Bylo ji to receno x krat v minulych deniccich, i diskuzich.Ona to proste vidi jinak asi nebo nevim.

Silky, jsem zvedava, jak budou vypadat tvoje denicky za rok, dva..

Ja te opravdu nechapu, jako proc mas na jidlo 5 minut? Proc se sakra normalne nenajis? :nevim:. Proc alespon nezkusis to, co ti holky uz nekolik mesicu pisou a to proste Vaju trochu nechat zit po svem a pokud to pro ni znamena jecet, tak ji proste nechat chvilku pojecet? Vzdyt mas doma rocni dite a ne novorozence, ktereho bych samo plakat nenechala. Tohle samo NIKDY neprestane, musis to utnout TY.

Příspěvek upraven 10.08.12 v 14:30

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 14:30

Silky, věřm, že je to náročné, ale prostě musíš naučit postupně naučit se hrát sama. Samozřejmě že si nebude hrát sama celý den, ale vždycky po chvilkách se to určitě naučí. A věř mi, že moc dobře vím, co je takové dítě, ono to asi bude trvat delší dobu, ale naučí se to. To byste se fakt za chvilku zbláznili a malé to taky neprospěje, když jí neustále budeš vytvářet podněty, naopak, nech jí rozvíjet svou fanatazii. Třeba při vaření jí dej vařečky, hrnce, něco co pěkně cinká, ale ne nebezpečné, ať si hraje. Za chvilku ti může pomáhat věšet prádlo a podobně. Jídlo bych jí taky nenechala neustále takhel roztalávat. Ať jí sama co zvládne, třeba rohlík, samotné těstoviny a tak, ale ne polívku. A když bude řvát, tak j prostě chvilku nech, třeba 10 minut, ne hodiny, ale musí se naučit, že máma musí i dělat něco jiného. Věř mi, že až bude starší tak ti bude rozkazovat, mám něco podobného doma a zkouší to s příkazama doteď, ale my se nedáme :-). Kdybych jí vyšla ve všem vstříc, za chvíli poroučí celé rodině.

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 14:40

@martyk

V každé místnosti má vyčleněnou skříňku dle vybavení. Kuchyně - pokličky, hrnce a umělohmotné věci, vařečky, koupelka - prázdné tubičky od krémů, hřebeny, sponky atd.

V pokoji hračky, v ložnici malé chytlavé hračičky. :)

S prádlem pomáhá :), roztahá věci po podlaze, jsem v klidu, jen když se začne věšet na sušák, tak začínám s tím svým NE.

Chjo. :oops:

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 14:41

@Eemii

Já souhlasím, ale nějak to prostě nejde. MNĚ to prostě nejde :(

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 14:45

No Ssilky nezbývá než prostě vydržet to její ne a protesty, věř mi, že později budou ještě mnohem silnější a důraznější. Prostě vydržet, to je vše. Věř mi, že propěješ i jí, naučí se znát hranice a tak si to řekni, že to děláš pro její dobro i celé rodiny a vyfrž.

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 10.08.12 14:50

Silky, mám tě ráda a chápu tě, ale souhlasím s většinou. Věřím, že máš náročné dítě, každé dítě není stejné, a to co je pro jednu matku samozřejmost, je pro druhé naprosto vzdálené. Taky mám živé a akční dítko, ale tohle co děláš pro Váju ty, to už je moc. Ty se jí obětuješ, a to není správně. Nemyslím si, že by jí to prospělo. Ona potřebuje některé věci dělat samostatně a k tomu se musíte postupně dopracovat, jinak budete nešťastné obě dvě. Nebo z ní chceš mít nesamostatnou holčičku závislou na mamince? Jako jezdit s rok starým dítětem v půl osmý ráno po sídlišti jenom proto, aby se doma nenudila, to mi už přijde moc. My jsme taky hodně venku, ale odtuď potuď. Nejdříve se najíme, já uklízím, peru, vařím, a když mám hotovo, jdeme ven. A stihnu to dopoledne i odpoledne, ale bez stresu, někdy to vyjde, jindy ne. Nauč ji hrát si sama, nemůžeš se jí přece věnovat celý život! Prosím tě, vzchop se už a něco s tím udělej!!!

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 14:52

@martyk

Víš, já jsem vždycky tak překvapená, když sleduju svou sestřenku, má o dva měsíce mladší holčičku, Áňa se válí na puzzle, sestřenka na ni občas koukne, jde si po své práci, pak si k ní sedne, povídá, hraje jí divadlo a Áňa je v okouzlení.

Má sestřenka je specialistka na postižené děti, jestli to tak můžu napsat, tak jsem se jí ptala, co je špatně, říkala, že prostě některé děti obtížné jsou, člověk musí vydržet.

Je to extrém, je mi líto, když vidím, jak já jsem nešťastná, místo abych byla šťastná, že mám krásnou a zdravou holčičku ;(

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 14:53

@Ivča78

Díky :kytka:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 10.08.12 15:13

Silky, dej si takový závazek… pro začátek by mohlo stačit, teď se prostě v klidu nasnídám… Druhý den přidej zase něco malého, třeba, že si chvilku sedneš a vypiješ si kafe. A uvidíš, že až si na to malá zvykne, tak toho postupně bez tebe zvládne dělat víc a víc. Prospěje to vám oběma, uvidíš! Především se nenech nervovat svým vlastním dítětem!!!

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15212 příspěvků 1 inzerát 10.08.12 15:15

Silky a nechces zkusit toho psychologa? Minimalne by jsi se vypovidala a on by te navedl. Myslim, ze je nutne zacit u sebe, pak se „zmeni“ i mala. Drzim ti palce

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 10.08.12 15:19

:potlesk: Moc krásný deníček. Mně se to zrovna líbí, když je maminka zaangažovaná na 200 % a v podstatě si to užívá. Je to bez těch keců, jak je chudinka na tom špatně, jaké má hrozné dítě. Poskytuješ svojí holčičce spoustu podnětů k rozvíjení se a to mi nepřijde jako rozmazlování.

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 10.08.12 15:25

Já souhlasím, ale nějak to prostě nejde. MNĚ to prostě nejde

Silky, původně jsem psát nechtěla, páč je to tak nějak furt dokolečka, ale tohle je celkem zásadní bod. Tohle není o Váje, tohle je o tobě. A Vája si to odnese, použila jsi fyzický trest, použila jsi ho ne jako výchovný prvek, ale jako ventil své narůstající frustrace.
Tobě to nejde být rodičem. Ono je tak strašně jednoduché si pořídit dítě, udělat, co mu na očích vidím, stát se jeho otrokem a prohlásit to za rodičovství.
Rodič je aktivní role (ne fyzicky aktivní), ty musíš vést, ne tvoje dítě.
Upřímně, myslím, že ti to takto vyhovuje. Máš svoje miminko. Svůj úděl. Vidíš, jak hrozně moc tě potřebuje - to je přeci tak úžasný pocit, že mě někdo potřebuje. Proč by jsi vůbec měla něco měnit, co kdyby tě náhodou přestala ona potřebovat, že…
Vája si celou tu tvoji nevýchovu a opičí lásku pěkně odskáče a možná bude v budoucnu hodně nešťastná, ale to ty vidět nechceš, ty vidíš jen to, že teď a tady tě potřebuje, je na tobě absolutně závislá a to tě naplňuje.
Takže jo, tvůj mozek má dovolenou a měla bys ho začít používat, protože rodič musí přemýšlet a ne se jen tak ploncat a posluhovat dítěti :roll:

(možná mě tu někdo sežere za to, jaká jsem nechápavá, zlá, nevím, jaký to je… Poslužte si, ale ten plácanec by potřebovala Silky a z obou stran)

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 10.08.12 16:21

Silky, mám taky čtrnáctiměsíčního ďáblíka, který si chvilku nevydržel hrát sám, ale mám pocit že se to začíná zlepšovat. Když ho musím dát do postýlky abych mohla něco dělat, tak postýlku přešoupnu aby byl se mnou, povídám si s ním, vysvětluju proč ho teď nemůžu vzít, podávám mu věci na hraní, zpívám.. Kolikrát napřed řve, ale pak si hraje, a dnes se mi povedlo uvařit s usměvavým chlapečkem, který si prohlížel knížku 8o.. To bych si ještě před dvěma měsíci neuměla představit. Dřív jsem ho taky hned vzala k sobě jak začal protestovat, bylo mi ho líto (pořád je..), vařila jsem minimálně, když jsem potřebovala pořádně uklidit musel mi ho někdo pohlídat.. Prostě jsem nevydržela pohled na to dítě uvězněné „v kleci“, ale zjistila jsem že se mu vážně žádná újma neděje. Teď už zabečí jen tak aby se neřeklo, jestli si to nerozmyslím, a když zjistí že ne spokojeně si hraje. :mavam:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 10.08.12 17:23

@Gladys přesně tak. Autorko, zblázníš se, pokud se jí budeš věnovat „25“ hodin denně. Já bych teda zdechla. Od mala malou vedu k tomu, že všechno má svůj čas. A že UMÍ bejt netrpělivá :mrgreen: Umí si ale hrát i hodinu v kuse bez hlesnutí, když mám tak dlouhej hovor s babičkou. :twisted: To není chlubení, to je jedna z mála věcí, které se mi daří-vést jí k samostatosti a trpělivosti. Zkus to taky, bude vám oběma lépe ;) Jo a můj manžel taky jezdí v 7 do práce a domů přijíždí někdy v půl 7, a někdy až v 8, a to ještě cestu domů vždy nakoupí :pankac: :P. ALe neexistuje aby když přijede ještě než jde malá spát, že by si šel lehnut, nebo se zabral do televize. Den končí až když malá spí, pro nás oba, pak padáme mrtví do křesel k počítačům, nebo čučíme na film nebo si jen tak povídáme. A dokud manžel nejde spát, má na starost malou, to v případě, že by se vzbudila a něco potřebovala(stává se), jakmile jde manžel spát, přebírám si malou zase já. A myslíš že to dělal odvždycky? Ha ha, ani omylem, myslel si, že jeho práce končí s koncem jeho pracovní doby v zaměstání, hodně dlouho, než jsem mu politicky vysvětlila, že bych vlastě mohla bejt svobodná matka a bylo by to stejný :cert: :mrgreen: A musím říct, že od té doby co se malé opravdu věnuje, nás má tak nějak radši nebo co :lol: Předtím jsem měla pocit jakoby ani nevnímal že má dítě, teď ji úplně žere :srdce:

Je to v Tvých rukách,, přeji mnoho sil a trpělivosti

Příspěvek upraven 10.08.12 v 17:25

 
veverušák  10.08.12 17:59
naprosto rozumím

Ahojky, hezky napsané, já už táhnu rodičák 7. rok, jedné cácorce 5 druhé v listopadu dva, denně to u nás vypadá jak po boji, Anetka uklízí kde se dá, o jídle nemluvím. Ve dne nespí vůbec, ani náhodou. Ale večer jde brzy a spí až do rána. když jsem ležela 6. týdnů na riz.odd.sestřička říkala, takhle už si nikdy neodpočinete a měla pravdu-přesto bych neměnila, holky miluji, i když občas ujedou nervy, ale to k tomu patří. Být rodiči je to nejkrásnější na světě, těšte se z každého dne tak jako já. po porodu jsem jim málem vykrvácela a tak říkám bordel v bytě štastné dítě. Hodně síly maminko

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 18:48

Silky, ano některé děti zkrátka náročné jsou a některé si hrají samy. Já měla holčičku jako ty, od narození jen řvala a řvala, pak přešla do období vzdoru, vztekání a válení, ječení kvůli všemu co si chtěla vynutit a upozorňuji tě že kdybych jí ve všem vyhověla, tak nám bude skákat po hlavě a zblázníme se, i teď zkouší občas poroučet :roll:. Takže ano je třeba vydržet a my vydrželi 3 roky kdy skoro celé dny prokřičela, proječela, nesutále ne a ne. Pak už se to hodně zlepšilo. Ale byli jsme důslední a neustupovali jsme. Ano, bylo to někdy hodně těžké, ale přece nebude celý život rodiny dítě. Některé děti zkrátka pochopí hned a některé ne, musíš vydržet. Jinak jako miminko jsem ji samozřejmě nosila, nenechávala řvát ani 5 minut, ale po roce už je dítě osobnost a musí se učit že si musí hrát chvíli samo, že maminka musí doma něco udělat atd. Takže začni se změnou přístupu a vydrž, jde to, jen chtít a vydržet. Mmch ted mám syna naprosto hodného a pohodového, prostě každý dítě je jiný, ale to neznamená, že jí musíš ve všem vyhovět, věř tomu, že až bude větší, bude vám rozkazovat a vyžadovat, aby bylo všechno podle ní.

 
verciceek
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 10.08.12 19:46

@Gladys Tak k tvému příspěvku nemám co dodat. Máš naprostou pravdu a krásně si to vystihla! Prostě opičí láska není láska a akorát škodí! Zakladatelko, měla bys opravdu začít jinak…takhle bude nejvíce nakonec trpět tvoje „milovaná“ holčička.

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 10.08.12 20:14

@Gladys můj manžel zařval ANO :-)

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 20:52

@Adriapia @verciceek @Gladys

Díky, nechci se zbytečně „opáčit“, máte jistě v mnohém pravdu, jen bych se ráda zeptala, zda-li máte dítko aspoň trošku jako já.

Víte, konzultovala jsem svůj postup s dětským psychologem, ten mi řekl, že postup je dobrý, jen vydržet (neberte to jako mou obranu, jak jsem nakoupila, tak prodávám…). Mimochodem on konstatoval, že maličká se řadí k náročným až obtížným dětem.

Nedávám malé všechno, to ne, ale asi potřebuje kolem sebe člověka. Někdy to je taťka, někdy babča, ale většinu času jsem to já. Věnuju se jí na tolik procet, protože to tak prostě je, malá to má nastavené jinak… frustrací bych to nenazvala, spíš tím, že se snažím pořád vysvětlovat, ukazovat a stejnak zatím nic (ano, maličké dám do ruky teplý hrníček, aby věděla, že to pálí, když se po něm tak sápe, vezmu jí prstík a trošinku ho přitlačím na roh stolu, aby věděla, že se může praštit, a pak to bude hodně bolet, ukazuju, jak je to vysoko z postele a že by to bolelo, kdyby spadla na hlavičku, to samozřejmě „prakticky“ neukazuju.

Víš, Gladys, docela mě překvapila tvá ostrá výtka, hodně jsem s tebou souhlasila, protože míváš docela dobré postřehy, a toho si cením, ale z čeho soudíš, že potřebuji svůj pocit „nedotknutelnosti“, coby osoby, která má potřebu mít závislé dítko?

Já vím, čekáš třetí mimi, jsi zkušená matka, určitě jsi. Jen jsi mě překvapila svým postojem.

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 10.08.12 20:55

Jj, fňukám, nikdy jsem si nepředstavoval, že rodičovství je procházka růžovým sadem, to ani náhodou!!!

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 21:06

Silky, já třeba takové dítě mám. Moje dr. např. říkala, že tak vzteklé a uječené dítě ještě neviděla :-). Takže ti píšu ze své osobní velmi náročné zkušenosti. Časem se všechny nároky mého dítka stupňovaly a stupňovaly, proto ti říkám nauč ji to včas, dokud to jde.

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 10.08.12 21:06

Co zkusit konzultaci u více dětských psychologů :think:? A pokud by opravdu všichni naznali, že kolem Váji musí pořád někdo skákat (ale pochybuji o tom, každé dítě musí mít hranice), zapojila bych mnohem víc manžela. Co to je za argument, že on celý den pracuje a tak je večer unavený? Copak ty sedíš celý den na zadku?

 
verciceek
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 10.08.12 21:11

Silky, máš pravdu v tom, že já opravdu nemám moc náročné dítě a tudíž nemám tolik zkušeností, jaké to může být s náročným. Neodvážím se ani tvrdit, že „každý svého štěstí strůjcem“ (bojím se, že by se mi to na dalším mohlo vymstít), ale my ráno vstanem, já malé strčím rohlík do ruky v sedačce a já si pojím..v klidu, jím i 20 min., ptž sedím u e-mimina :mrgreen:. Pak dám malé jogurt a šup s ní na zem. Neplazím se s ní, nelezu s ní okolo nábytku, když si hraje, ani na ní zbytečně nemluvím (rozptýluje se tím)…prostě i kdyby ječela a lezla mi po noze, asi ji nechám chvíli tak. Ale zase, nevím jak by na tohle reagovala ta tvoje. Možná by ječela do noci :nevim:…Já ti asi určitě neporadím jak s náročným dítětem zacházet..ale zkus si vzít k srdci rady ostatních holek…po kouskách vždycky něco odbourat, co by ji svazovalo s tvojí přítomností…Tak bych asi postupovala já.

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 10.08.12 21:13

@Silky123
já čekám svý druhý, Ondrovi je už 12 let, od malička jsem ho učila samostatnosti, taky měl svoje mouchy ale prostě člověk musí vydržet a udržet nějaký postoj.
Hrozně mi připomínáš kámošku
ta došla tak daleko, že o Eli říká, že když chytne RAPLA (a tím myslím fakt šílenýho rapla, vztekání a řvaní a vztekání s tím, že je ochotna i bacit do mamky) že se musí uklidnit, že ono jí to nejde, a že ona je chudinka mimo sebe a neví co dělá… PROČ TEDY POTOM TO DÍTĚ SAMO ŘÍKÁ: „MAMINKO, JÁ SE NEMŮŽU UKLIDNIT, JÁ SE NEMŮŽU UKLIDNIT, MĚ TO NEJDE“ - dle mého jí dala berličku, jak si to může malá usnadnit, aby jí maminka stála za prdelí…

a dle Tvého postupu, co děláš a co neděláš (jasně, četla jsem jen jeden deníček) v tom vidím to samé co dělala a dělá moje kamarádka…ve čtyřech letech si konečně její dcera i hodinu sama pohraje…nemyslíš, že je to smutné?

moje druhá kamarádka má dítě, které je nepřiměřeně aktivní, je totiž hyperaktivní a to tak, že ve svých třech letech bude brát prášky aby ho zvládli, protože je nezvladatelný, ale není to tím, že by se mu maminka (má ještě jednoho syna cca 12 let) přehnaně věnovala, jen je prostě takto „nemocný“ je neurotik z porodu, jak sama jeho maminka řiká (šel koncem pánevním a to se pak vše objevilo na jeho chování a psychice atd)

jediné co umím a mohu poradit, opravdu dceru uč samostatnosti, při představě, že řežu maso na oběd a děcko se mi plazí po nohou!!! :-( bych vraždila…no fakt, a to jen proto, že tohle si dítě dovolit nemá…musí respektovat, že Ty taky děláš něco jiného než se točíš kolem jí samotné…nezbývá než určit HRANICE co je ještě adekvátní a co už ne. i malé dítě se může plesknout po ruce, může se plácnout přes zadeček, jak vychovávali rodiče nás? mě jednou syn v obchodě začal dělat scénu, že si lehl na zem a začal se vztekat, dostal na zadek a pak už si to nikdy nedovolil. Odmala jsem ho učila, že si musí hrát i sám (a to jsem mu od dvou měsíců četla pohádky a věnovala se mu opravdu hodně) např mi ve čtyři vstával, ale dostal mlíko, dala jsem si ho do postele (ve čtyři tenkrát vstával jeho otec do práce) a spali jsme až do devíti a když už nespal, tak si buď broukal, nebo si vzal nějakou hračku a ležel vedle mě, dokud jsem se neprobudila :-)

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 10.08.12 21:17

@leňula2 dělat konzultace s u psychologa s ročním dítětem je blbost, ještě ho nemají jak vyšetřit, to se myslím dělá až kolem druhého a nebo až třetího roku…

Příspěvek upraven 10.08.12 v 21:27

 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 10.08.12 21:42

No Adriapia úplně souhlasit nemůžu, jsou děti, kterým i když dáš na zadek tak stejně scény dělat nepřestanou a to ani když jim dáš na zadek pokaždý :-). A že se ti plazí roční dítě u nohy při krájení masa, tak to je celkem normální věc, za to ho řezat fakt nebudu, akorát ho nebudu chovat, protože to potřebuju dodělat. Ano dítě má mít hranice, ale není to vždycky tak jednoduché, jak píšeš. Ale souhlasím, že Silky to s tím věnováním se dítěti přehání.

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 10.08.12 21:43

Dopředu říkám, že nejsem líná, ale říká se, že když jsou rodiče v uvozovkách líní, děti se stanou samostatnějšími, protože jim nic jiného nezbývá. Já za kluky nehodlám nic dělat, pokud jsem přesvědčená, že to zvládnou sami, jeden 1,5 roku, druhý to už je bez debat pomocníček 5,5 roku, třetí na cestě a k tomu další kluk (mám si pořídit větší kastroly :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: ).U staršího jsem se taky snažila dělat spoustu věcí za něj, být po ruce, zabavit ho, protože jsem si myslela, že to potřebuje. Teď se přesvědčuji, že to byla chyba. Vše co umí děti ve čtyřech, on umí až teď, protže byl zvyklý na cizí ruce a teď teprve zjistil, že už je nepotřebuje a zvládne hodně věcí sám. U druhého jsem dost polevila a snažím se nebýt tak k ruce.Fakt se to vyplatí a ty budeš mít větší klid a chladnější hlavu. Když se potřebuju umýt, vyfoukat, namalovat, je se mnou v koupelně a čeká (ten mladší),co mu zbývá :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Příspěvek upraven 10.08.12 v 21:44

 
agy
Extra třída :D 14765 příspěvků 1 inzerát 10.08.12 21:46

Silky,prosím Tě, co znamená „obtížné dítě“? Zarazilo mě, jak jsi psala, že když Tě Vája zatahá za vlasy, zataháš ji taky a tak podobně, prostě jí oplácíš(samozřejmě, ne, abys jí ublížila, jen jí ukazuješ, že je to nepříjemné).Mě logicky napadá, že když se budeš k dítěti chovat stejně, jako ono k Tobě - tak jak se to Tobě nelíbí, respektu se nedočkáš :think: To Ti vážně dětský psycholog schválil? Neber to jako rýpání do Tebe, opravdu mě to zajímá ;)
Jinak bych řekla, že máš náročné dítě, jako velká část z nás, akorát to moc řešíš ;) :mavam:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »