Mozek na dovolené II.

jruz  Vydáno: 23.12.13

Aneb jak to vypadá, když to s mozkem moc dobře nevypadá. Po celou dobu jsem se domnívala, že kapacita mého mozku vzala za své v období mateřské a rodičovské dovolené a nižší výkony již podávány být nemohou. Och, jak jsem se mýlila!

Má naděje, že se můj mozek po absolvované rodičovské vrátí do starých bystrých kolejí, vzala za své v okamžiku, kdy jsem uzřela dvě čárky na testu. Musím předeslat, že jsem se od nástupu na mateřskou dovolenou řídila – v rámci časových a hlídacích možností - radami stylu „musíš dělat vše pro to, aby tvůj mozek nezakrněl“. Avšak zlepšení němčiny a naučení se anglicky či dovzdělávání se v rámci mého oboru absolutně nemá vliv na výpadky mé šedé kůry mozkové (jak by řekl detektiv Poirot). Tak opět pár příkladů z mé rodičovské a postupného přechodu na novou mateřskou…

Orientační NE-smysl
Co je vám platné, že umíte dobře anglicky, když ti chudáci Angličané skončili již potřetí po mém vysvětlení, jak dojet na nádraží, na stejném místě – to jest na ulici vedle mne. Poprvé se smáli, podruhé jen nevěřícně zírali, potřetí jen profrčeli s naštvaným výrazem okolo – podotýkám na kolech.

„Určitě nějací „vidláci“ z venkova, že nerozumí mé angličtině. Apropo můžu já za to, že v půl šesté ráno v neděli po našem městečku nikdo jiný, koho by se zeptali, nechodí?!“ Měla jsem nejprve velké pochybnosti v můj anglický překlad, ale když jsem odvykládala kamarádce v češtině i angličtině mou variantu cesty na nádraží, prohlásila něco ve stylu, že s mými navigačními schopnostmi by Kolumbus Ameriku neobjevil a prakticky by ani nemusel vyplout z Evropy. Nechtěla jsem se s ní pouštět do polemiky, že Kolumbus vůbec nevěděl, že našel nový kontinent a že na to přišel až Ameriqo Vespucci.

Každopádně můj orientační smysl nikdy nebyl tím pravých ořechovým, ale s přibývajícím druhým břichem se rapidně zhoršuje. Někdy se divím, že při cestě na toaletu trefím ty správné dveře.

Ach ta zapomnětlivost

Odchod z bytu před 2 roky: Vezmu dítě do nosítka, psy, nějakým způsobem se společně dostaneme dvě patra dolů. Nemám pytlíky na psí bobky. Vezmu dítě, psy, dostaneme se nahoru, vezmu pytlíky a jdeme dolů. Nemám peněženku, vezmu dítě (již nevrlé - koho to má bavit, chodit pořád po jedné chodbě tam a zpět), psy (již nevrlé, neb by již fakt rádi značkovali), dostaneme se nahoru, vezmu peněženku. Dostaneme se dolů a hurá ven.

„Proč jsou koše jen v centru a když člověk popojde pár kroků dále, nepotká ani popelnici?“ naříkám si pro sebe a odpovědně ukládám sáčky i s „poklady“ do kapsy u bundy. Myšlenka, že je musím po cestě někde vyhodit, mě bohužel pronásleduje jen asi 1 minutu. Cestou zpět ještě něco nakupuji, sahám do kapsy u bundy pro peněženku… Igelitový sáček není opravdu moc pevné úložiště biologického odpadu. Od té doby nosím speciální taštičku.

Odchod z bytu nyní: Dítě již krásně šlape po svých, odmítá se s matkou 5× vracet nahoru. Po vzoru svého otce mi tuhle syn po mém zhruba třetím návratu sděluje: „Hele, počkám v cukrárně, dám si v klidu lízátko.“ Doufám, že v šestnácti mi nebude oznamovat, že si dá v klidu cígo a v osmnácti pivko. Zapomnětlivost dosahuje vrcholu, když jdu venčit psa a zhruba po 50 metrech zjišťuji, že to, co cinká za mnou, nejsou rolničky jakožto znamení přicházejících Vánoc, ale karabina vodítka. Pes leží doma v pelechu.

Kontrola u lékaře ortopeda
Sakra, dneska mi ta podprsenka nějak nesedí. A ty kalhotky taky, pořád mě něco škrábe v pase, že by to bylo tím novým práškem? Kroutím se cestou směřujíc k doktorovi.

Svlékám se do spodního prádla, doktor mi hledí s úžasem na prsa, kde ční v prapodivném tvaru a na prapodivných místech bradavky (na jednom prsu dokonce dvě). Usměju se a vylovím dva dudlíky a jednu skleněnku. Ještě že jsem nešla k ženskému (a opatrně vytahuji třetí dudlík zpoza gumy na kalhotkách). Je čas odnaučit závisláka dudlíkům. Nebo alespoň nosit doma oblečení s kapsami.

Chytání vos a la Pampalini aneb alergie
Okna našeho bytu se nalézají přímo nad zmrzlinárnou – v horkých dnech vynikajícím to potěšením pro turisty, děti a jinou havěť, především vosy. Jožku si přes den nechávám spát v pojízdném koši v kuchyni spojené s obývákem. Spí klidně, spokojeně, u otevřeného okna a já se pouštím do vaření – již méně spokojená, neb domácí práce mi k srdci nikdy nepřirostly a na stará kolena se nedaří to změnit. Něco mi zabzučí okolo uší, oženu se párkrát, než mi dojde, že je to vosa. A nyní přichází zkrat a reakce vyplašeného kojícího alergika. Uvědomím si, že bzučení je o mnoho intenzivnější a silnější, ztuhle se otočím a vidím, že se ty mrchy bodavé v počtu asi 20 kusů rozhodly sladkou zmrzlinu vyměnit za mé výpečky. Chápu, komu by se chtělo cpát se sladkým každý den. Možná jsem měla i zajásat, že někoho mé kulinářské umění potěší.

Pěkně vyklepaná se odebírám k oknu, které zavírám. Koš s Jožkou pomalu odvezu do ložnice a zde se rozhoduji, že si zahraji na slavného lovce Pampaliniho, jednoho z průvodců mým dětstvím, a náležitě se na to vybavím. Navlékám na sebe 2× tlusté ponožky, kalhoty na lyžování, triko s dlouhým rukávem, bundu, pláštěnku, kožené rukavice, kulicha, šálu, lyžařské brýle a vydávám se na můj boj. Vyráběje domácí plácačku na mouchy si vybavuji mou nejoblíbenější scénu ze Tří veteránů s „flájbojem Edou“, prostým pobíječem much. Jak příznačné. Nevím, proč jsem si tento skvělý výdobytek naší plastové éry již dávno nekoupila?! Vosy pozorují, kterak vyrábím smrtící nástroj určený pro ně.

Je hotovo, vydávám se na lov, ač bych se raději po vzoru předků ženského pohlaví zabývala sběrem. Doslova pooommaalluu se plížím po pokoji (nevím, proč se domnívám, že mě ta vosa za židlí neuvidí?) a pak rychlým pohybem plesk, plesk, plesk. Ach jo, ani v hokeji mi to míření na branku moc nešlo. Ale barva i s kusem omítky jde dolu dobře. Po každých pár ranách musím odpočinout, aby se vosy zklidnily a posedaly si. Průměrné skóre se pohybuje v rozmezí tří až čtyř pokusů na zabití jedné vosy. Být to v pravěku, má rodina pojde hlady. Hotovo. Rozhlížím se kolem a mrtvolky vos mě naplňují uspokojením a po těle se mi rozlévá blažený pocit válečníka z vítězství nad nepřítelem.

Zvonek – pošťák s balíčkem, málem bych zapomněla. A šupajdím dolů po schodech otevřít vrata vedoucí na náměstí našeho turisty nacpaného městečka. Paní pošťáčka úlekem nadskočila. Pár lidí vykulilo oči, zvědavější zastavili. Ono vidět v 35 stupních Celsia člověka vybaveného na hory a navrch hozené gumové pončo je trošku nezvyklé. Napadne mě sundat alespoň brýle a rukavice, odložit plácačku a vykoktat něco ve smyslu „chytala jsem vosy“, čímž jsem jen ujistila paní, že asi opravdu nebudu zcela v pořádku. Mírně roztřesenou rukou mi podá balíček a loučí se. Stačím se jí ještě zeptat, zda nechce něco podepsat. Myslím, že v tu chvíli proklínala předpisy pošty a neochotně mi podává propisku a potvrzení. Spěšně se loučí a odchází.

Doma již jen vyždímám sebe a oblečení, dám si sprchu a Jožka se budí na kojení. Na památku mi zůstala propiska České pošty. Neptejte se mě, proč jsem nenalila do misky sirup či med a nepočkala pár minut, až se v ní utopí.

Dříve jsem své výpadky sváděla na mateřskou. Nyní zneužívám těhotenských hormonů, pak to budou stresy z kojení a pak…? Poradíte?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 23.12.13 00:17

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: ´

a pak stařecká demence

 
Fantazie
Kecalka 345 příspěvků 23.12.13 07:42

Děkuji za zlepšení nálady :D :D A ujištění že nejsem jedinej inteligent co zvládne například udělat kafe z kavovaru az napotřetí - když dvakrát nedá hrnek pod trysky. A dnech po návratu z porodnice ani nemluvim :)

 
Crystalline  23.12.13 07:58

Dobry :)

 
Uživatel je onlinepomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 23.12.13 08:23

Super denicek :lol: :lol: :lol: :lol:
jako to obleceni na vosy me dostalo :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Haku
Generální žvanilka 21885 příspěvků 23.12.13 08:26

:mrgreen:
A pak se budes vymlouvat na vek :lol:
Jinak skvele napsane, pobavila jsem se :palec: Musim dohledat prvni dil, ten jsem necetla ;)

 
alexxa
Ukecaná baba ;) 1614 příspěvků 23.12.13 09:06
:mrgreen: :palec:
 
svycarka
Kelišová 6329 příspěvků 23.12.13 12:17

Super :palec:

 
saskula
Stálice 67 příspěvků 23.12.13 14:55
saskula

:P krásný deníček, děkuji za rozveselení

 
ostlužina
Ukecaná baba ;) 2468 příspěvků 23.12.13 17:26

Moc krásný deníček, hlavně ty rolničky mě pobavily. Málem jsem poprskala monitor. Díky.

 
Uživatel je onlineKPKristy
Hvězda diskuse 46440 příspěvků 23.12.13 19:40

Úžasně napsané!! Velká zábava :mrgreen: :palec:

 
Elennn
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 23.12.13 21:22

:lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :potlesk: super!!!

 
akasha143
Závislačka 3211 příspěvků 24.12.13 00:24

Chtela jsem si pocist, misto toho jsem zachvate smichu vzbudila i pritele…moc super cteni :palec:

 
Genovesa
Extra třída :D 10718 příspěvků 24.12.13 09:40
:mrgreen: :mrgreen: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :palec:
 
Linnuska
Nováček 10 příspěvků 25.12.13 22:06
:-D :-D :-D
 
Pesee23
Závislačka 3817 příspěvků 27.12.13 17:59

Normalne nekomentuji. Dnes musim. Oba dily jsem dnes cetla mamce. Byla mrtva smichy a uplne se v tom vydela. Mam totiz ctyr leteho brachu a jeste vychovava mou devitiletou neter. Od roku 2008 je doma. Nejdrive nemocenska, pak materska a nyni invalidni duchod :-D Kdyz vemu par jejich hlasek. Chtela nam ukazat jak cvici. Chtela rict vetu: a ed kolena na prsa. Misto toho rekla prsa na bradavky… kdysi me rekla misto dej si vlasy z oci vetu dej si ty oci z cela. Minuly tyden se ujala nova hlaska. Memu priteli chtela rict: Pojd si sednout ke sve skoro tchyni. Misto toho rekla: Pojd si sednout ke sve skoro tchoro :-D a to je zhruba jen asi jedna tisicina domacich hlodu. Na vtipne hystorky bych si musela vzpomenout… Ja jsem taky zblbla. Hostu v baru se pravidelne ptam, co jim privezu k piti :-D

 
PetraPiranha
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 28.12.13 06:55

Není nic lepšího než se po ránu takhle zasmát :lol: :lol: :mrgreen: Fakt skvělé napsané :potlesk: :palec:.

Vložit nový komentář