Můj a psí život

janisha5  Vydáno: 18.07.14

Popíši vám, jak se dá překonávat těžké období, když máte někoho, koho máte rádi a kdo má rád vás. Popíši vám, jak si každého nešvaru i každé špatné vlastnosti můžete vážit, protože to přispívá k povaze, kterou milujete. Popíši vám, jak jsem získala nejlepšího přítele. A i když je chlupatý a občas smrdí, je NÁŠ!:)

tady začal ďáblík vystrkovat růžky :)
3 komentářů


3 komentářů

Dárwin byl malé nezdolné štěně. Vzala jsem si ho jako pětitýdenního smetanového labradora. Měl dobré rodiče, ale byl přespočetný, úplně jako já.

Když jsem si roztomilé tříkilové štěňátko přijela vyzvednout, chovatelka mi nadšeně sdělovala, že pejsek je hodný, že si hodinu hraje a čtyři hodiny spí a že je to s ním jako v lázních.

Za první čtyři minuty v jeho přítomnosti mi psí robě zničilo dioptrické brýle, rozbilo květináč a nakonec hystericky vyštěkávalo v kovové vaničce, která na něj čirou náhodou spadla, když se spod ní pokoušel vyprostit krásnou voňavoučkou plenku.

Během pár hodin jsem pochopila, že to budou zřejmě lázně Buchenwald. Psisko nespalo a v tenkrát prázdném bytě (čerstvě po nastěhování jsem neměla nábytek- díky Bohu!) vymýšlelo tolik vylomenin, až jsem si říkala, že ho snad vrátím.

Měla jsem 14 dnů dovolenou, abych mohla pejska naučit slušným mravům. Za ty dva týdny jsem zhubla osm kilo, naspala asi dvacet hodin a rozkmotřila se s novými sousedy. Dárwin zřejmě opravdu zahájil evoluci, rozhodl se rozšířit psí intelekt o nehynoucí touhu mě dovést k šílenství!

Po týdnu přišel na to, že noční stolek má kolečka a že se na jeho spodní poličce skvěle leží. Od té doby jsem vlastnila skejtující štěně - můj muž dodnes nechápe proč máme u nočních stolků kolečka zalepená.

O pár dní později pes zjistil, že suprově halekám, když odnáší moje věci, nehledě na to, jak halekají návštěvy, když při odchodu postrádají boty i pár drobností z tašky. A kam takové věci schovat? No přece pod balkon, tam mu už nikdo nedokáže, že to shodil právě on! Potom, co jsem na souseda pod námi zvonila dvanáctkrát týdně (to není hrubý odhad, to je realita!), koupila jsem drát a na konci ho ohnula do háčku. Můj soused od té doby může opravdu říkat, že mu ožila deka, protože tu nejčastěji vytahuji ještě teď (po letech praxe jsem na to opravdu dobrá :D).

Druhá sousedka pod námi se bojí psů a taky je bohužel zdravotní sestra. Proč bohužel? Chodí v bílém.

Dárwin se narodil 21. září. Po zimě, v době, kdy tály ledy a venku bylo hrozné bahno, mu doma došla všechna zábava a on se učil venku sáňkovat na blátě. Chyběl mu sníh. Měl taky další neřest jako čerstvý puberťák - nechtěl vůbec domů z procházky, nedal se chytit na vodítko. Musela jsem ho cvičit a trénovat jeho poslušnost, jenže on vždycky nějak poznal, že chci jít domů.

Jednou jsem ho lákala tak, že jsem otevřela dveře zadního vchodu v bytovce a šla si stoupnout k předním, volala jsem sladkým hláskem a myslela na to, jak o něj brzo něco přerazím. Po dvaceti minutách nahoře zavrzaly dveře a do těch vchodových nekontrolovatelnou rychlostí vběhl můj bloňďatý čtyřnohý (ne)přítel. Úplně kompletně obalený bahnem navštívil sousedku v bílém, která nic netuše šla vynést odpadky.

Postupem času se mi z uličnického štěněte podařilo vychovat sebevědomého psa, který miluje vodu, tenisáky a nenávidí velké psy (to byla jeho přirozená reakce na několik ostrých střetů s agresory). Ať to zní jakkoliv divně, teď když vychovávám dítě, hodně věcí mě díky výchově štěněte nezaskočilo tolik, jako kdybych hned spadla do mateřství.

Musela jsem se ho naučit brát takového, jaký je. Umanutý, milující, žárlivý a často dost poťouchlý. Nikdy nezapomenu, když jsem po měsíci jela k rodičům, kteří mě chtěli říct nějakou novinku. Vystoupím z auta, vypustím z kufru Dárwina, který okamžitě běží za barák na zahradu. Mezitím před garáž přijdou naši a s nadšením v hlase se ptají: „Jestlipak víš, co máme nového?“ a přísahám, že zrovna v tu chvíli se ozvalo zaškrábání, potom skřípání a potom zvuk, jako když do vody hodíš kufr plný kamení. „Patrně bazén,“ odpovídám. Náš vášnivý plavec nevylezl z vody do posledního dechu a můj táta dokoupil poklop na přikrytí hladiny a jemnější desinfekci, aby Dárwin nevyplešatěl. :D

Z rozverného štěněte se stal přítel v dobrém i zlém, který se mnou chodil všude. Kolegové v práci ho milovali, i když jejich společenské oblečení obalené chlupy rázem nedávalo smysl. Dárwin hrdě odpočíval pod psacím stolem, chodil na obědy i na porady, o víkendu se mnou jezdil na chatu, kde se naučil nosit dřevo a v bytovce se stal oblíbeným obyvatelem (a to i přes to, že se asi ve dvou letech naučil rozsvicet a zeď v chodbě musel pan správce každou chvilku sádrovat).

Když se na scéně objevil můj muž, s Dárwinem jsme měli životní tempo už pět let jasné. Proto změna mého mazlíčka lehce vyvedla z míry. Najednou začal spát na posteli, ale ne u mých nohou, jako měl ve zvyku (a to jen když neměl dobrý den nebo mu bylo smutno).

Teď se začal nominovat na půlku mého muže, každé ráno mu také nezdolně nosil tenisky k posteli, ať už prý jako jde. Vždycky, když si manžel namazal housku a sednul si ke stolu a pak si vzpomněl, že si chtěl nalít ještě pití, labrador mu rychle obsadil místo. Prostě jsem byla jeho a s nějakým vysokyým blbcem s hlubokým hlasem se můj drahý psí přítel odmítal dělit (a to ještě chudák nevěděl, co ho čeká :D).

Trvalo to půl roku, když jsme se jednou ráno vzbudili a u postele, místo tenisek ležela pískací hračka, bylo vyhráno - Dárwin se smířil s novým spolubydlícím.

Trvalo dalšího půl roku, než jsem otěhotněla a nemohla jsem s Dárwinem chodit na obvyklé procházky - někdy v té době jsem o něm naposledy řekla, že je to můj pes… od té chvíle byl totiž NÁŠ. Manžel si ho zamiloval, i když nikdy předtím neměl zvíře, pustil se do péče o labouše s láskou a odhodlaností, až mě občas mrzí, že ten psí živočich zapomíná na těch pět let, co jsme byli sami. :D

Když se narodil náš synáček, pro citlivého psa, jako je Dárwin, to byla rána. Nemohl mě moc vidět, protože jsem měla zdravotní komplikace a musela jsem hodně ležet. Labrador nechápal, co mi je, proč za ním nepřijdu, proč nemůže spát s námi v pokoji, proč musí čekat, pořád na něco čekat. Proč nejdeme do práce, proč nejdeme na procházku, proč sakra nejdeme aspoň spolu do obýváku a co je pro Boha ta malá ubrečená věc, co do mě kouše.

Vím jistě, že si přesně tohle myslel. Kojení ho popravdě znervózňovalo hodně dlouho, než pochopil, že mě to zas tak nebolí a dělám to dobrovolně…

Trvalo dva měsíce, než se Dárwin plně vžil do role staršího bratra, přestal vrčet na velké psy a začal vrčet na každého, kdo se jen přiblížil ke kočáru.

Dneska je synovi šest měsíců a i když je jedináček, jsou na mě dva. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Kaci.Kacka
Zasloužilá kecalka 595 příspěvků 18.07.14 00:24

Krasny denicek.

 
Monicaa
Nováček 5 příspěvků 18.07.14 00:45

Krásný deníček! tohle pochopí jen ti co milují psy :-) máte nádherné obě děti ;-)

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 18.07.14 07:03

Moc pěkný denicek. Takhle po ránu, pěkně čtení.

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 18.07.14 08:25

Denicek me dojal :srdce:

 
Marty005
Zasloužilá kecalka 681 příspěvků 18.07.14 08:29

Moc hezky napsáno, máme doma také psa, i když ne živel jako vy a teď čekáme mimíska, tak jsme zvědaví, jak to bude pokračovat ;)

 
Sweet_Angel2
Závislačka 4917 příspěvků 18.07.14 10:14

Také mám labradora a je to neuvěřitelný živel :-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 18.07.14 10:22

Diky, at se daří :)

 
janaturk
Stálice 53 příspěvků 18.07.14 11:18

Naprosto vše chápu, měla jsem jednou dobou i dva takové doma. Teď už jen jednoho čtyřnožce a dvě děti :lol:
Už si ani nevzpomenu na ty všechny sežrané a rozkousané věci, vybavení bytu, oblečení, kosmetiku, elektroniku atd. Náš pes má přezdívku prasopes nebo popelnice, protože za mlada, sežrala kde co :roll:

 
Juláva
Stálice 56 příspěvků 18.07.14 11:58

Krásně napsané! Vim o čem je řeč, jednu takovou 11 měsíců starou mám doma a občas se divim, že mě ještě neodvezli.. :D Doufám, že taky dospěje do té fáze „klidnosti“ :D

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 18.07.14 13:17

Krása..tohle práve ted prožíváme doma :lol:

 
Káťa19
Závislačka 3204 příspěvků 58 inzerátů 18.07.14 13:34

Krásně napsané :palec: :srdce:

 
Mysch
Kecalka 327 příspěvků 18.07.14 15:35

Boží a krásně napsaný!!! :potlesk: jen, mě překvapilo, že ti ho chovatelka dala už jako pětitýdenní!!! :? To je sakra brzo…

 
janisha5
Kecalka 261 příspěvků 18.07.14 17:40

Ahoj holky, děkuju :) @Juláva On ale není klidný, on je jen zvyklý a my taky, ale do klidu má daleko :D nechci Tě strašit teda :D často se mi stává, že mi chce utrhnout ruku, když zabere na vodítku, nebo mu ještě zůstalo to vyhazování věcí z balkonu, je o dost míň poťouchlý, ale klidu se myslim nedožije :D @Mysch uprosila jsem majitelku, aby mi ho dala o týden dřív(už stejně nebyl u mámy- jen vedle v kotci u sourozenců), už bych to nikdy neudělala, i když teda nekňučel po sourozencích ani mu to nijak nevadilo- nebyl ale doočkovaný a byl úplně děsně mini :)

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 18.07.14 19:56

Marley a já :palec:
Přesně tohle mě napadlo při psaní deníčku.
Moc hezké, a milé.

 
Mysch
Kecalka 327 příspěvků 18.07.14 20:12

@janisha5
To verim, 5 tydnu je fakt strasne malo…

 
jsem.to.ja
Ukecaná baba ;) 1160 příspěvků 18.07.14 21:03

Tohle mi prosím Vás nedělejte, mám dva týdny do porodu, hormony rejdí v rituálních tancích a k tomu všemu jsem absolutní zvířomil. Takže nabírám k pláči a přítel zcela nechápe mou bublinu u nosu, přes kterou se mu snažím říct „to je tááák hezký!“ :)

 
verisek89
Zasloužilá kecalka 641 příspěvků 5 inzerátů 18.07.14 22:05

Moc pěkný deníček, mám uplně stejného labradora (1,5 roku) a je to ďablík, doufám že se brzy uklidní, protože za necelé dva měsíce bude miminko:)

 
rokris
Závislačka 3382 příspěvků 18.07.14 22:13

To je krásné. :srdce: :kytka:

 
Renaku
Ukecaná baba ;) 2080 příspěvků 18.07.14 22:24

Presne! Krasne! Jako u nas :mrgreen: a s tim kojenim jsi me pobavila :lol: jsem myslela, ze to stve jen naseho psa :lol:

 
Xverunka
Ukecaná baba ;) 1211 příspěvků 18.07.14 22:40

Krásné, super čtení :)

 
MDK
Extra třída :D 10952 příspěvků 20.07.14 10:18

Krásný deníček. :palec: :potlesk: Kdybych nevěděla, že jsou to tvoje fotky, myslela bych si, že jsi fotila mou fenku. Jsou si hrozně podobní. 8o :think: :D

 
Ifeoma
Kecalka 106 příspěvků 1 inzerát 22.07.14 09:58

Naprosto presny, vycerpavajici, bezvadny a skvely popis zivota, do ktereho vam vstoupi(vleti, vrazi, vriti se jak velka voda) pes, a je jedno, jake velikosti ci plemene. Kdo nezazil, nepochopi… mam dva, jestli prijde i mimi, pochybuju, ze me jeste neco zasadnim zpusobem prekvapi:))))

 
Ifeoma
Kecalka 106 příspěvků 1 inzerát 22.07.14 10:16

@janisha5 vrele doporucuju, nevim, zda to byl labrador nebo retriver, ale bdecela jsem u toho smichy… https://www.kosmas.cz/…es-....a-my/

 
MKKaca
Povídálka 24 příspěvků 25.07.14 01:00

Perfektní deníček!

 
KačuliKačka
Neúnavná pisatelka 17162 příspěvků 25.10.14 12:13

Úžasný deníček :)

Sama mám psa, takže jsem si dokázala živě představit některé popisované situace :lol: náš je živel s opožděnou pubertou (azyláček), kandidát na ropáka roku - miluje bláto, kaluže, vodu a čím špinavější, tím lepší :lol: Zrovna mi spí pod židlí… a stejně ho milujeme :hug:

Člověk sice sem tam sčítá škody, uplácí sousedy, má pocit, že se zblázní… nicméně všechny tyhle pocity mnohonásobně převáží psí láska :srdce:

 
Katchi
Echt Kelišová 8918 příspěvků 10 inzerátů 26.10.14 06:02

Teda brat si „prespocetne“ a jeste ke vsemu petitydenni stene :zed: :zed: :zed: Zadne stene neni prespocetne, to vas nekdo pekne napalil. Pokud jsou rodice uchovneni, dostane stene PP, i kdyby bylo dvacate z vrhu nebo melo dve hlavy. Pokud maji rodice PP, ale uchovneni nejsou, stene PP nedostane. Navic stene v peti tydnech ma byt u matky a u sourozencu :zed: Protoze ta matka ho kupodivu vychovava. Od chovatele ma odchazet na osmi tydnech, ne na sesti. Navic jak jste psala, jestli stene nebylo doockovane, tak to uz byla tuplem blbost.
Je fajn, ze se maji se synem radi, ale napsat jsem to musela, aby se nenechal napalit zase nekdo dalsi…

Příspěvek upraven 26.10.14 v 06:05

 
janisha5
Kecalka 261 příspěvků 14.11.14 13:57

@Katchi Tak za prvé přespočetná jsem já (dříve se tak označovali psi, co se nevešli k cecíku- což jsem já taky- třetí z vrhu :D), Dárwin je bez papírů- bylo to psáno s nadsázkou, což tedy většina čtenářů pochopila. Štěňata chovatelé uvolňují v šesti týdnech, možná by neměli, ale je to bohužel běžná praxe, ano dali mi ho v pěti týdnech a ano musela jsem ho doočkovat, mít víc zkušeností, jela bych si pro něj déle. Ale váš komentář na mě působí dost arogantně a já si nemyslím, že bych byla blbá hlupka, co nerozumí psům. To jsem zase musela napsat já :)

 
janisha5
Kecalka 261 příspěvků 14.11.14 14:00

Všem ostatním moc děkuji! :mavam:

 
Katchi
Echt Kelišová 8918 příspěvků 10 inzerátů 14.11.14 18:56

Jestli to vyznelo arogantne, tak mysleno to tak nebylo…a opravdu je podle mne potreba neustale osvetlovat, jake figle maji mnozitele a proc se nemaji kupovat psi bez PP a pokud uz clovek takoveho psa chce, ma zajit do utulku. Tot vse.

 
janisha5
Kecalka 261 příspěvků 14.11.14 22:26

Tak od množitelů Dárwin není. Je od rodiny, které fenka už umřela na rakovinu dělohy, tak jim sousedův labrador udělal děti a to první a poslední- jsem s nimi pořád v kontaktu. Neměli zkušenosti s chovem, ale hodně mě otravovali než a když mi štěndo dávali, byli se na něj podívat- jak žije a několikrát nás pozvali na návštěvu. Dokonce vím, kde má Dárw sourozence a s bráchou se viděl. Ale jinak souhlasím a chápu, taky bych se na vašem místě zarazila a množírny samozřejmě neschvaluju a snažím se s nimi, alespoň virtuálně, bojovat. :)

Vložit nový komentář