Můj dlouhý porod

ilyz  Vydáno: 11.08.12

Poslední dobou jsem se stala věrnou čtenářkou deníčků, a tak jsem se také rozhodla, že se s vámi podělím o zážitky z mého velmi dlouhého porodu. Píši deníček poprvé, a tak doufám, že se bude dát přečíst.

Termín porodu jsem měla stanovený na 22. 10. 2011, ale už sama v sobě jsem tušila, že to tak nebude a budu přenášet. Kdybych tenkrát jen věděla, co všechno mě ještě čeká.

Pravidelně jsem docházela na ozvy do porodnice a v den termínu mi udělali UTZ, kde odhadli váhu miminka na 3 900 gramů, fíííha. Tak mě doktorka poslala domů, a že když nic, tak mám přijít za 2 dny i s taškou na vyvolání, že je mimi moc veliké a já jsem prvorodička. Nervíky začaly pracovat, ale těšila jsem se. Tak jsem tedy 24. 10. 2011 ráno naklusala do porodnice i s taškou, ale doktorka si to rozmyslela, udělala Hamiltona a poslala mě opět domů, a že když nic, tak opět za 2 dny na vyvolání, tentokrát už doopravdy. Po Hamiltonu se vůbec, ale vůbec nic nedělo, a to jsem si dala i dlouhou procházku, sexík a doma uklízela jako šílenec. Prostě nic, nechtělo se mu na svět.

A tak jsem si 26. 10. 2011 nastoupila ráno na příjem, přesvědčená, že to zvládnu ještě ten den. Haha. V 8.00 mě přijali, dostala jsem pokoj, naštěstí se mi podařilo získat nadstandard, kde jsem byla sama a s manželem, který se mnou mohl být i přes noc, prostě 24 hodin v kuse. Potom jsem dostala tabletu a šup na 40 minut na monitor. Jen co jsem slezla z monitoru, mi praskla voda.

Hurááá, říkala jsem si, jak nám to krásně začíná a že to třeba bude fofr (ach jo, ta naivita). Takže šup zpátky na monitor – noo, nebavilo mě to tam pořád ležet a nehýbat se. Po monitoru na pokoj a nic. Někdy kolem poledne začaly bolesti, mírné, nic hrozného. Dostala jsem další tabletu a doufala, že se to někam posune. A ono pořád nic. Kontrakce trošku sílily, ale byly nepravidelné a vůbec jsem se neotevírala. Doktorka mě pozdě odpoledne kontrolovala a povídala, že se neotevírám ani trošku a že dneska to určitě nebude. Ach jo, jaké zklamání.

V noci jsem se ještě docela vyspala, cca každých 15 minut mě probudila bolest, ale dalo se to. Dostala jsem něco na spaní a nějaké kapačky, asi na vyvolání, ani nevím, bylo toho tolik. Navíc sestřička, která mi to večer přišla všechno napíchat, nemohla najít žílu, a tak mi po rukách rozpíchala cca 7 míst, skoro všude žilky praskli. Nakonec se jí to povedlo, a pro jistotu mi nechala kanyly dvě, jednu nad prsty a druhou na ruce. Hrůza, brečela jsem bolestí, když se mě snažila napíchnout.

Noc jsem tedy tak nějak přežila a doufala, že ráno se něco bude dít. Dostala jsem další tabletu a nic, bolesti už byly poměrně silné, ale nepravidelné, já jsem se stále neotevírala, ani o píď. Odpoledne jsem šla na vyšetření. Doktorka, která mě vyšetřovala, konstatovala něco jako: „Proboha kde má až tu hlavu? Já jí skoro nemůžu ani nahmatat“. Potom mi bylo řečeno, že už je skoro rozhodnutá pro císaře, že mimi nesestupuje, neotevírám se a kontrakce jsou nepravidelné. Abych řekla pravdu, už jsem se těšila, až pro mě někdo přijde a budu to mít za sebou. Byla jsem i nervózní z toho, že už jsem den a půl bez plodové vody a malej je tam na suchu.

Jenže se tak nestalo a v 18.00, když se měnily doktorky, přišla jiná, že nevidí důvod ukončovat těhotenství a ať počkám. Dostala jsem další tabletu. Bolesti už byly šílené, ale pořád nepravidelné a já už dávno věděla, že to neskonči jinak než císařem. Asi do 22.00 jsem skákala na balónu, manžel mě podpíral, masíroval, ve sprše mě kropil vodou. Po té desáté přišla sestra, ať jdu spát. To se jí to kecá, říkala jsem si. Byla jsem už tak unavená, že jsem padala na tlamu i při skákání na balónu. Zkusila jsem si tedy lehnout, ale nešlo mi usnout, bolesti byly vážně silné.

O půlnoci mě přišli zkontrolovat a já povídám, že už mě to opravdu dost bolí, tak tedy, že mě vyšetři. Nález 3–4 cm, tak a jdeme na sál. Hurá, ožila jsem, rychle pobalit věci a šup tam. Následoval klystýr, převlečení do košilky, pak monitor a hurá do sprchy, ležela jsem ve sprše a manžel mě sprchoval teplou vodou. Asi po 2 hodinách znovu na monitor, a že zase můžu znovu do sprchy. To už jsem skučela. Asi před 4 hodinou ranní znovu monitor, kontrola. Kontrakce nepravidelné, malej nesestupuje a přišel můj nepřítel oxytocin. To jsem věděla, že to je můj konec. Kontrakce už nepřestávaly, a tak jsem byla vyslána znovu do sprchy s tím, že tomu dáme ještě alespoň hodinu, a že když nic, tak to ukončíme.

Po chvíli ve sprše s napíchnutým oxytocinem jsem myslela, že už to vážně nevydržím a chtělo se mi hrozně tlačit, nešlo to zastavit, vůbec jsem v tu chvíli neovládala svoje tělo. Říkali mi, ať netlačím a počkám. Po další chvilince jsem řekla manželovi, ať zazvoní na sestřičku a řekne, že omdlévám. Už jsem prostě nemohla, už to nešlo vydržet. Tak tedy hop na monitor a vyšetření, asi na 8 cm, ale vypadávalo srdíčko a malej nesestupoval. Zavolala se tedy starší doktorka, strašně nepříjemná, a že tedy není na co čekat a jde se na císaře. Řekla, že dítě je tak velké a má špatně natočenou hlavu, že jako prvorodička bych ho nevytlačila. Tak jsem si tedy přešla z porodního sálu na operační.

Přišla anestezioložka, že si mám vybrat jestli epidural nebo celkovou anestezii. Vybrala jsem si epidural, tak byla ráda. Sedla jsem si, vyhrbila se a vtom, kdy ho začala zavádět, jsem usnula a spadla. Naštěstí byla hodná, zavolala na pomoc PA, ta mě objala, hladila po vlasech a šeptala, že už brzo to bude dobré. Lehla jsem si a epi začal působit. Na rovinu říkám, že takhle dobře mi snad v životě nebylo, připadala jsem si jako „sjetá“ (i když nevím, jaké to je). Manžel seděl vedle mě a já mu říkala, ať se tam nekouká, no samozřejmě že koukal a ještě nějakou dobu z toho byl vyřízený.

A tak konečně po cca 46 hodinách toho všeho šílenství přišel na svět náš syn, obříček s krásnými 4180 gramy a 52 centimetry. Přinesli mi ho ukázat, byl zabalený jako bábuška a já nemohla uvěřit tomu, že tohle je moje miminko, to, které jsem nosila 9 měsíců pod srdcem.

Omlouvám se za zdlouhavý deníček a všem, kteří přečetli, až dokonce, mockrát děkuji a doufám, že jsem tím nikoho nevystrašila. Porod není nic hrozného, i když v tu chvíli bych řekla něco jiného, ale postupem času už to vidím jinak.

Nakonec bych chtěla popřát všem budoucím maminkám, aby měly rychlé porody a především zdravá miminka, protože o to tu jde! :)

Ještě jednou velké díky za přečtení.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 11.08.12 10:50

Gratuluji, také jsme měla dlouhé a hodně bolestivé porody. Ale oba zkončily naštěstí přirozeně.

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 11.08.12 10:51

Chudáku, užila sis své, ale gratuluju :-)

 
zlatý retrívr
Kecalka 233 příspěvků 11.08.12 10:53

No je vidět, že ženy jsou silné bojovnice, úpřimně, klobouk dolů. Přeji už jen krásné chvilky se synem. 8o :palec:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 11.08.12 11:12
:potlesk:
 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 11.08.12 11:20

Gratulace velike ;-);-) jejda doufam ze si neproziju takovy dlouhy porod…;-)

 
maxema
Povídálka 43 příspěvků 11.08.12 12:41

Moc gratuluji, hlavně že jste oba v pořádku… :potlesk: I když nechápu, když muselo bý jasné od začátku, že malej bude velkej, proč tě nechali tak dlouho trápit. :(
Můžu se zeptat, kde jsi rodila?

 
petronek
Kecalka 365 příspěvků 11.08.12 13:44

Gratuluju moc a přeji hodně zdravíčka :kytka: i když taky nechápu, že tě nechali tak dlouho trápit, ach jo, záleží na doktorech… :think: hlavně, že jste v pořádku a že to máte za sebou…

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 11.08.12 14:59

Ježíš, užila sis peklo, nechápu ty doktory, že do člověka zbytečně perou tu chemku…mě taky vyvolávali porod, malá se narodila po 23hodinách, takže si to dokážu živě představit, teď čekám druhé za cca 3týdny, a strašně se bojím, že se to bude opakovat…
Jinak deníček krásný, gratuluji k obříkovi :potlesk:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 11.08.12 15:36

Obdivuji. Rodila jsem 3 a z toho byl nejdelší porod 2,5 hod a nejkratší tři čtvrtě hodiny. Máte můj velký obdiv. :hug: Ať dělá brouček jen samou radost.

 
meillaa
Ukecaná baba ;) 1151 příspěvků 11.08.12 17:22

Moc gratuluji k miminku
taky jsem měla takový dlouhý porod, sice přirozeně, ale kleštšmi (vlastně zvonem či co to bylo) brrr ještě teď se z toho třepu.
Ale dá se to přežít, hlavně že jsou miminka zdravá a v pořádku :)

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 11.08.12 18:32

Vůůůůůbec ti nezávidím, já rodila 19h, z toho jsem to ale 13h nevěděla a i tak mi to stačilo, bez epi… :mrgreen: :zed:

 
ilyz
Zasloužilá kecalka 585 příspěvků 11.08.12 19:58

@maxema

Ahojky, rodila jsem v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi… UŽ NIKDY VÍC :) A co tam slýchám, nejsem první kdo si stěžoval… :?

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 11.08.12 20:39

Moc moc GRATULUJI k synáčkovi a přeji jen a jen zdraví celičké rodince.
Porod jsi měla docela hodně náročnej ale na konci to nejkrásnější a to miminko.
:kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
Jannica
Závislačka 2575 příspěvků 11.08.12 21:37

Páni, až neuvěřitelné, jak moc se to shoduje s mým porodem :) až na to že opravdu tak velikého chlapíka jsem neměla a císaře mi dělali proto, že po dlouhém porodu, který byl podobně dlouhý a bolestivý jako tvůj, vypadávalo srdíčko našeho drobečka. Nicméně jsem ráda za nás obě, že jsme to zvládly a máme ty úžasné uzlíky u sebe :) :srdce: není nic krásnějšího než si po té bolesti zasloužit takovou odměnu :hug:

 
Jídunka  11.08.12 23:34

Gratuluju k miminku. :-) Ja mela porod na zacatku 37tt za 5,5h bez chemky…bolesti jsem mela krizove t byl des, mimco jsem meela malicke 2700g 46cm :-)

 
BertaCek  12.08.12 00:53

Gratuluji k miminku proc vas indukovali 4 dny (!!) po terminu..? To je zasahovani do fyziologickeho tehotenstvi… Nechapu. Jeste, ze to vse dobre dopadlo.

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 12.08.12 13:38

Já taky moc gratuluju :kytka: ale to byl teda porod, já jsem rodila 36 hod z toho nějakých 28 na oxytocinu, malá měla být taky velká, ale nikdo nevěděl jak, protože mi dr nedělal uzv. Měla 3960g a 54cm a nakonec jsem ji teda porodila přirozeně. Ale neotvírala jsem se a děloha nechtěla pracovat :( Ale je to hrozné tak dlouho nespat(u mě 2 noci)a nejíst, nevěděť, kdy těm bolestem bude konec

 
Sofinečka
Kecalka 117 příspěvků 12.08.12 21:07

Teda, máš můj velký obdiv. :potlesk: Já sice rodila větší holčičku, ale naštěstí jsem se díky epidurálu najednou otevřela a tělo ji vytlačilo samo. :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček