Můj druhý „kočičí“ porod

slunicko200  Vydáno: 29.06.11

29. 6. 2010. Rodíš jako kočka, říká moje máma. Nejsem moc na deníčky, čtu je ráda, ale sama se k nějakému výplodu těžko odhodlám, nicméně dnešní den ve mně vzbuzuje velkou nostalgii při příležitosti prvních narozenin mého mladšího syna, takže dovolte – podělím se s Vámi o můj porodní příběh.

Toník - 1 rok

Takže jak to všechno bylo? Předně musím napsat, že v úvodu popisu svého prvního porodu jsem konstatovala skutečnost, že každý porod je jiný a zrovnatak je jiný porod každého dalšího dítěte stejné maminky (volná citace) Faktem je, že u mně se to nepotvrdilo, ba naopak. Dalo by se říct, že oba moje porody byly až obdivuhodně podobné… a to jsou řeči o druhých megarychloporodech, přestože někomu se tedy určitě také poštěstí…

Termín porodu našeho druhého zlatíčka byl už od začátku blbě. Nejprve ho spočítaly sestry dle ms a jakési šablonky na 4/7, přestože doktor předtím dle stejných pravidel na 3/7. Den sem den tam, koho to zajímá – zvlášť v porodnici při registraci, že? Nakonec za oficiální uznali ten první. Při registraci do porodnice jsem si pro sebe odečetla ještě dva dny, neboť cyklus jsem měla jako hodiny, ale krátký 26 dní. Čili 1/7. A jelikož jsem věděla i datum početí a to byl 8 den, který je ovulačnímu 12-15 docela vzdálen, připravovala jsem se na Toníkův příchod ještě dřív, i když Stáňu jsem 4 dny přenášela a také byl počat brzo, i když ne tolik. Pak padaly standardně nějaké úpravy termínů podle rozměrů, takže jako jedny z prvních připadaly v úvahu také 20. a 26. 6. 29. 6. dokonce má můj taťka narozeniny, tak že bychom si s mrňousem vybrali zrovna tohle datum, když Stáníkovi to o tři dny na moje narozky nevyšlo?

Takže poslední dny a týdny jako obvykle ve znamení napětí a dotazů (asi všichni u druhorodičky očekávají porod před termínem) zda užuž? :-) Když se červen chýlil ke konci, už jsem si řekla, že si počkám na nízké červencové datum a byla s tím už celkem smířená. Netrpělivost mě sice trochu opustila, přesto jsem byla zklamaná, když mi na poslední kontrole ve čtvrtek 24/6 dr. řekl, že sice pěkné, porodní cesty měkké, ale uzavřené a hlavička volně – nenaléhá, tedy ani na Hamiltona to nebylo – přesto, počítat se špiněním z kontroly a taky že jo. Nic závratného, ale konalo se… a zdálo se i kousek zátky, že by? Takhle to od toho čtvrtka probíhalo až do neděle, kdy se mi odchod zátky potvrdil na 100 %.

V noci z pondělka na úterý 29/6 (tátovy narozky) o půlnoci se začaly dostavovat nepravidelné kontrakce - menstruační křeče. To si nešlo s posly splést – jakmile to nastalo, hned jsem tušila – a vyplašená z rychloporodů druhorodiček hned volala tchýni, která byla domluvená na hlídání Stáníka. Byla tu odvozem tchána cobydup. Takže se to pomalinku rozjíždělo, po třičtvrtě hodině slabých kontrakcí zkoušela jsem vanu (z té jsem psala sms mamině, že táta bude mít dárek k naroz), ale nepomáhala moc jako posledně, sama sem si namlouvala, že už to docela bolí, myslím, že nebýt vystreslá, že budu rodit rychle, tak bych doma vydržela déle a snášela to líp. Takže jsem se nijak nehecovala, když jsem naznala, že už chci vědět jak to pokračuje, že to docela dost bolí, vyrazili jsme – příjem tři minuty před 4:00 ráno. Manžel si pochvaloval, že při obou porodech krásně projel ranní magistrálu a že i kdyby to nebylo hned k tomu, mám tam rovnou zůstat, že kolem osmé bychom se už včas nedostali…

Na vrátnici jsme se dozvěděli, že máme jít na P2 – porodní sál. Ale já chtěla rodit na jedničce jako posledně! Měla jsem najednou dojem, že se to hroutí už v začátku – taková malichernost a úplně mě rozhodila. Deset kroků za vrátnicí jsem se rozbrečela, že na dvojce prostě rodit NEBUDU, Standa že prý jdem jasně na jedničku, že ho jako nezajímá, co povídá paní vrátná a že kdyžtak řekneme, že jsme blbě slyšeli :-DDD Od svého porodníka jsem měla pokyny – nechat ho zavolat až půjdu do přípravy. Takže vstupní vyšetření 3-4 cm, no nebyla taková pochvala, jako posledně při 7, ale aspoň, že to frčí. Po monitoru a zas těch šílených papírech a formalitách (ještě že spoustu věcí tam měli od posledně) jsem se dozvěděla, že už pak hned půjdu do přípravy, takže se tedy volá doktor a to mě uklidnilo. V sms si laškovně přál, aby to bylo, až bude jezdit metro a ono jo! :-)

Takže po klystýru, který jsem tentokrát dostala celý jsem byla na 5 prstů, což nebyl zas až takový pokrok, takže jsem si měla ještě pohopsat ve sprše, a to byla chvíle i pro Standu, co si minule moc „nezarodil“. Takže teď měl příležitost sprchovat mi záda, polohovat na míči a hlavně BÝT SE MNOU, protože nic moc mi nepomáhalo a už to fakt nebylo nic moc! To mohla být tak třičtvrtě hodina, možná míň, ale mně to připadalo samozřejmě jako věčnost. Zkoušela jsem předtím i chodit po chodbě, ale to byl teda hnus. No, ale za chvíli se šlo na box a za další chvilku tam vyjukl doktor, který si mě už sám vyšetřil a prasknul vodu – to jsem byla na 7 (myslím). A že prý jestli si dáme epidurálek – což je mi záhadou, ten jsem myslela se dává tak do 5-6… no nevím. Tak říkám – asi ne. A doktor nevěřícně: prosím? Tak odpovím důrazněji: NE! …aha, minule jste ho taky neměla, říká… a já už panikařím, když mi ho nabízí, tak to asi ještě nefrčí tak úplně a bude mnohem mnohem nepředstavitelně hůř, tak mě zviklal, že když přišel za chvíli, ptala jsem se, jestli jsem teda neudělala špatně, když jsem si ho nedala. On na to, že když to dobře snáším… haha, vydolovala jsem poslední humor a vyštěkla k všeobecnému pobavení: Ale já to nesnáším! :-) Tak dr. jen pak zkonstatoval, že když se to za čtvrt hodiny nepohne, že by ho dal. Nakonec na něj nedošlo, při příští kontrole byl spokojený a mě se ulevilo…

Nicméně kontrakce už byly husté, drtila jsem Standovi ruku a nechala se otírat studenou vodou. Pokyny: VODU (otřít), RUKU (chytit), NOHU (podepřít). No prča. Za chvíli PA přišla navrhnout, zda nechci na bok. Poprvé se se mnou nediskutovalo, šupli mě na bok a bylo, teď se radili, tomu říkám respekt:-DD Říkám, že ne, že je to hrůůůza na boku, že to nevydržím! PA smlouvala, že na pět kontrakcí, že se to krásně urychlí, dr říkal taky že jo, mimčo se prej super zavrtává na boku, že je ještě kousek lemu a hlavička už hodně naléhá, tak že si můžu zkusit zatlačit. Tak jsem to zkusila, ale to pořádné puzení na tlačení ještě nebylo. Dr mě chválil za tlačení, ale já na to, že to ještě není ono. Tak PA znovu začla se svým bokem, tak říkám že tak na 1 kontrakci to zvládnu. A to že prý to nemá cenu, tak na tři jsme se teda domluvily, kompromis:-D Nastal předpokládaný mazec, ale byly to tak dvě kontra a zase zpět na záda a že už je to. Docela šok, vůbec jsem si nepřipadala připravená na to finále, takže jsem jen jako stroj dělala co se mi řeklo.

Proběhla 1 kontrakce, 3 zatlačení a dr, že na příští už bude miminko. Taky docela překvápko, Stáníka jsem tlačila na 6. Jenže druhá kontrakce mi v půli zeslábla, tak jsem jí tak nějak probendila… takže prý na další určitě. A fakt že jo, bylo to hlavička, ramínko a ramínko, přesně ty tři zatlačení na třetí kontrakci. Nový pocit, Stáník najednou vylétl, teď jsem cítila, jak Toník opravdu leze – asi to bylo tím, že dr. tentokrát nestříhal hráz. A byl venku, náš Toníček – v 7:33 hodin, 3325 gr, 50 cm a úplně jiný než Stáník a zase úplně stejný jako na 3D. Náš černovlasý krásný chlapeček, kterého mi hned dali na bříško a Standovi pak nechali přestřihnout už podruhé šňůru. Prý - „je to krásný chlapeček - jako holčička :-)“. A Standa měl taky dojmy (Jak jsem ho viděl, jak leze, tak to vypadalo, že leze nějakej yetti) – co tam měl co čučet, no ne?

Oproti minule tam nikdo z personálu moc neokouněl, jen fakt PA, dr., a pak si dětská odnesla malého k ošetření. Po krátkém šití jsem si nechala ukázat placentu (předpokládám poslední porod, takže už by asi nebyla příležitost vidět ji „živou“) a po gratulaci od dr. jsme zůstali sami. Obdivovali černé vlásky Toníčka a na mě zase padla ta příšerná únava, byla jsem mimo. Asi po hodině jsem přicházela tak nějak k sobě a už bych zase podepisovala „ten papír“, že jsem nikdy nerodila:-)

Tak jsme čtyři a to je asi finální počet naší rodiny. Rodit „umím“, ale kojit opravdu ne, představy, že u druhého to zvládnu líp se proměnily v prach – horkotěžko kluci pili 3 měsíce a kolikrát za jakou cenu… porody byly super, oba vlastně stejné, v duchu jsem si neuměla stejně něco jiného představit, všechno ostatní by bylo nové. Takhle jsem to prožívala podruhé stejně. Výhody u druhého –kratší, poloviční druhá doba porodní a nekonal se nástřih. Bylo to znát – oboje. Nevýhody – ve strachu, že to neodhadnu s rychlostí jsem jela na můj vkus zbytečně brzo.

Přeju všem holkám aspoň takové porody jako byly moje dva. Já jsem za ně svým synům vděčná – jedině tak můžu teď vzpomínat „v dobrém“. Dík patří samozřejmě také manželovi a našemu už skoro rodinnému porodníkovi, který svým humorem dokázal uvolňovat atmosféru, i když už do smíchu nebylo – mně :-)

DNES přeji svému synovi krásné první narozeniny! Je to šikula, co nemá sice ani jeden zub, ale od 10 měsíců lítá jako drak! Dal jsi nám za ten rok zabrat šmudlo malej, ale co naplat milujeme Tě – všichni! Pusu máma, táta a bráška.

PS: A že prý ještě holčičku?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 29.06.11 11:38

Hezký deníček :-) Doufám že taky budu mít pohodoví porod, první mě čeká za pár dní a jsem z toho dost nervozní :-) Tvému synkovi všechno nejlepší hodně zdravíčka a štěstíčka a Tobě at to s těma tvýma chlapama zvládáš s úsměvem :kytka: :-)

 
Leonika
Povídálka 25 příspěvků 29.06.11 11:49

Krasny denicek :palec: . Tonickovi vsechno nejlepsi k narozeninam.
PS: Ja bych do te holcicky sla :think: at je doma veselo :-D

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16710 příspěvků 29.06.11 13:40

moc krásně napsané gratuluju k synům

 
Verumin
Ukecaná baba ;) 2033 příspěvků 29.06.11 14:12

Gratulace k synům:)
My už jsme taky jako rodina kompletní :)))) po zkušenosti s mega rychlým druhým porodem, už bych asi měsíc před porodem , chtěla ležet v nemocnici kdyby náhodou :wink:
Jinak náš první syn taky běhal sám v 10měsících :), strašně rychle se tím chozením přemění ve velkýho už to není prostě batole, teď máme skoro 3měsíčního brášku a snad nepůjde v bráchově šlépjejích 8-o

 
arteska  29.06.11 15:10

Dobrá pointa :) A gratuluju !! :)

 
Martu
Ukecaná baba ;) 2072 příspěvků 29.06.11 16:44

Moc hezky a vtipne napsane. Taky bych si moc prala pohodovy porod.
A gratuluju k narozeninam!

 
questXY
Závislačka 4295 příspěvků 29.06.11 17:12

krásně napsané, uplně jsem to prožila s tebou :lol:

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26578 příspěvků 29.06.11 19:46

všechno nejlepši toničkovi k narozkam,nad tou holčičkou bych popřemyšlela.at na ty chlapaky nejsi sama :lol: hodne štesti vam všem

 
slunicko200
Zasloužilá kecalka 697 příspěvků 29.06.11 20:41

děkuju holky za hezké komenty a hlavně za gratulky Toníkovi :-) :palec:

..už je po oslavě, bylo to bezva!

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 29.06.11 22:10

Krásný deníček :palec: :palec: takový porod jsem si taky přála ale nakonec ho museli ukončit akutním císařem :-? :-? ale hlavně že máme děti zdravé…Ta holčička se vám určitě ješě podaří.. :lol: :lol: přeju hodně štěstí a zdravíčka :wink: :wink:

 
Zuzka06
Povídálka 18 příspěvků 30.06.11 11:24

krásný porod, tak já bych byla ještě pro tu holčičku, když vám to jde jak po másle :D

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 03.07.11 17:47

Krásný deníček,tak snad porod taky takto přežijeme a povede se nám jako vám,už na začátku listopadu :-D
Přeji hodně zdravíčka všem :hug:

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 19.02.12 13:02

Taky krásný :potlesk: a s tím nástřihem jsem to měla stejně…podruhé se nestřihlo a věděla jsem přesně jak Alice vylejzá :mrgreen:

 
Alcatko
Ukecaná baba ;) 2054 příspěvků 20.02.12 19:53
:pankac:
Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele