Můj druhý porod

Sluníčkonesvítí  Vydáno: 16.03.13

Minule jsem vám tu psala, jak probíhal můj první porod. Teď popíši ten druhý, kdy už jsem rozhodně nebyla tou vzornou rodičkou jako u prvního :-D

Když jsem se po 5 letech Milánka rozhodla mu s novým přítelem pořídit sestřičku, nějak jsem se porodu nebála. Už jednou jsem rodila, a i když to bolelo a bylo to hodně dlouhé ( shrnutí: první bolesti v sobotu ráno, porod až v pondělí dopoledne), vydržet se to dalo. Nikdy jsem nevěřila tomu, že by porody mohly být tak odlišné. Obzvlášť u jedné ženské.

Možná vás zarazilo, že píši o sestřičce pro Milánka, když mám dva kluky. Chtěli jsme holčičku. Přítel si jí byl i hodně dlouho jistý. Prý přeci ví, co dělá. Já si také byla téměř jistá, dokud mě má doktorka nevyvedla z omylu :-D. Ale teď přímo k porodu.

30.4. (termíny byly na 3.5 a 10.5.) mi po dvaceti minutách začalo tvrdnout břicho, ale žádné bolesti jsem neměla. Nicméně raději jsme jeli do nemocnice. Tam zjistili, že se jedná jen o poslíčky. Nechali si mě tam do rána, a pak propustili domů.

4.5. jsem byla přes den hodně unavená, tak jsem si šla lehnout. Když jsem se probudila, tak jsem byla tam dole celá mokrá. Postel pode mnou byla suchá, ale kalhotky promočené, vnitřní strana stehen mokrá. Bolesti žádné. Bylo mi to ale divné. Na plodovou vodu se mi to nezdálo. Vždyť té by muselo být víc, musela by se dostat i na postel. Raději jsem běžela ke své doktorce, která mě ale ani nevyšetřila a poslala mě do nemocnice. Ani mi k tomu nic neřekla, jen dodala: Pro jistotu.

Byla jsem vzdorovitá. Nikam nejedu. K čemu, když nemám bolesti? Jenže kolem čtvrté odpoledne k nám přišel na návštěvu otec staršího Milánka. Tak si mu přítel postěžoval, že ze mě něco teče, ale nechci poslechnout rady doktorky a jet do špitálu. Tak mě můj ex napomenul a připomněl mi případ známé jeho sestry, která čekala dvojčata. Také z ní začalo „cosi“ odtékat po malém množství, ale protože neměla bolesti, nejela do nemocnice hned a šla až druhý den ke své gynekoložce, od které se vezla už sanitkou. Odtékala jí pomalu plodová voda, jenže za ten předešlý den a noc ji už v sobě měla málo, přestože se ona cítila dobře. A skončilo to tak, že jedno z dvojčátek je postižené-je z něj ležák.

Tohle mě už přesvědčilo. Přítel šel sehnat odvoz, já se sbalila… Do nemocnice jsem dorazila v 18:00. Čekala jsem ale, že mě pustí domů, že to prostě nic není. Sestra si ode mě vzala vložku, aby zjistila, jestli ta tekutina je plodová voda nebo ne. Vylila na to nějaký přípravek. Prý pokud to zezelená, jedná se o plodovku.

Jenže měla jsem na tohle špatné vložky. Používala jsem klasické menstruační, a ty prostě nic neukázaly. Sestra zavolala doktora. Ten se mnou sepsal potřebné papíry a zeptal se, zda budu chtít u porodu epidurál, načež jsem řekla, že ano. Pak mě vyšetřil a já myslela, že to nepřežiju. Do té doby bez bolestí, ale jeho vyšetření bolelo příšerně! On to tam prohmatával a řekl, že odtok plodovky necítí, ale že mi ještě naměří stahy a ozvy miminka. Stahy sice nebyly, ale vůbec se jim nelíbil tlukot srdce malého. Bušilo mu hodně rychle, což normální nebylo. Takže tam prý musím minimálně do rána zůstat. S pláčem to jdu oznámit partnerovi. Bála jsem se, že miminku něco je. Přítel pak odjel domů.

Dorazila jsem na pokoj akorát k večeři. Sestra na sále ( tam mě vyšetřovali) mi dala porodnickou vložku a řekla, že pokud bude opět mokrá, tak ji mám odnést sestře na oddělení. Během večeře jsem se bavila se svou spolubydlící a už jsem začala cítit bolesti. Myslela jsem si ale, že se jedná jen o poslíčky.
Po večeři jsem šla odnést mokrou vložku sestře. Ta ji polila jako sestra na sále a vložka okamžitě zezelenala. Takže sestra mi šla sbalit věci. Já mezitím volala partnerovi, že jdu na sál. Divil se. před chvíli odjel a tvrdili, že nerodím! No, tak holt změna. Bylo 18:30, když jsem dorazila na sál.

Mezitím na sále už bylo jiné osazenstvo. Asi se během večeře střídaly směny. Doktor mě vyšetřil, u čehož jsem opět cítila nehoráznou bolest, že mě nutila si i zakřičet. Doktor se na mě udiveně podíval.,,Proč křičíte? Vždyť vás teprve vyšetřuju! Tohle si nechte na sál!" Snažila jsem se mu vysvětlit, že jak do mě strčí ruku, začne to šíleně bolet. Řekl, že jsem otevřená jen na jeden a půl prstu (což jsem mimochodem byla už toho 30. 4. kdy jsem tam ležela přes jednu noc), tak že porod jen tak nebude. A odešel na pokoj. Porodní asistentka mě odvedla na „hekárnu“ do postele. To jsem měla již bolesti po 10 minutách, u kterých jsem funěla stejně jako u porodu malého. Asistentka tam stále lítala mezi mnou a jinou rodičkou.

Řekla jsem jí, že chci ten epidurál. Tak mi odebrala krev, že se musí udělat nějaké testy. Pak mi napíchla kanilu. Bolesti začaly nabírat na příšerné intenzitě. Zatímco jim tam řvala jedna maminka na sále (ale ještě nerodila), já jim řvala na hekárně. Bolest to byla příšerná. Přišla asistentka, že mě vyšetří. Opět neskutečná bolest. Oznámila mi, že se nějak neotvírám.

Vzpomněla jsem si, že u staršího kluka mi na porodní bolesti pomáhala horká sprcha, tak jsem se zeptala, zda bych do ní mohla jít. Asistentka souhlasila. Jenže to vůbec nepomáhalo a když přišla bolest, musela jsem chodit, nešlo stát na místě. Takže jsem odešla zpět k posteli a pochodovala. Přítel mi mezitím psal, že je tak rozrušený, že ani neusne. Bohužel, těsně před porodem jsme měli nečekané výdaje, a tak kvůli poplatku 500 Kč za tatínka u porodu tam se mnou nemohl být a mně to strašně mrzelo. Plakala jsem bolestí a i lítostí, že ho nemám u sebe.

Přišla asistentka a opět mě vyšetřila s velkou bolestí. Řekla mi, že pokaždé, když dostanu kontrakci, mám ji zavolat. Bude se mě snažit rukou otevřít. To už jsem měla bolesti po pěti minutách. Lehla jsem si a při každé kontrakci a jejím „otvírání“ jsem zakřičela tak, že mě museli slyšet i o patro výš na pokojích. Prosila jsem asistentku, aby to nedělala. Řekla mi, že musí, že mi tím pomáhá. Zeptala jsem se, když dostanu ten epidurál. Řekla, že za chvíli. Mezi tím ji zavolala ta druhá rodička. Ta už začala rodit, a tak asistentka zavolala lékaře.

Lékař se věnoval druhé pacientce, mně asistentka, která mě stále mučila otevíráním. Kousala jsem se do ruky, abych tolik nekřičela. Tekly mi slzy a myslela jsem, že už to nevydržím! V tom si lékař zavolal asistentku na sál k porodu. Když se ke mně vrátila, tak mi oznámila, že epidurál nedostanu.

Rozhodnutí lékaře- prý je na něj už pozdě. Rozbrečela jsem se. Bolest příšerná. Asistentka mi řekla, ať nepláču, že mi napustí horkou vanu, která mi také pomůže. Tak jsem řekla, že tedy ano. Šla jsem na chvilku (asi dvě minuty) do sprchy. Když jsem vylezla ven, dožadovala jsem se té vany. A asistentka mi řekla, že ne, že se bojí, že bych jí porodila do té vody. Měla jsem už vztek. Jakou dobu jsem je uháněla o epidurál a to měli času dost, až mi ho nakonec odmítli dát. Pak mi slíbí sprchu a najednou během dvou minut mi nedovolí ani tu! Poprosila jsem tedy alespoň o léky na snížení bolesti. Asistentka řekla, že by mi je sice mohla dát, ale že bych po nich byla unavená a špatně se mi rodilo, takže raději ne. Opět mě začala roztahovat rukou a já měla už sto chutí jí vynadat. Přišlo mi, že má potěšení v tom mi působit bolest.

Pak mi šla dělat klistýr, ten jsem znala už od toho staršího a nebála se ho, nic to není. Jenže! Malý Davídek mi při stahách netlačil jen na rodidla, ale i na konečník, takže i zavedení klistýru hrozně bolelo. Skučela jsem tam asistetce, že mě to bolí. řekla mi, že to musím vydržet. Pak mě odkázala na WC. Tam byly bolesti už tak nesnesitelné, že mě to začalo nutit tlačit.

Po sprše (kvůli klistýru), jsem to asistentce oznámila, že už musím tlačit. Zakázala mi to.,,Ještě nerodíte. Nejste ani otevřená, tak netlačte." To už mi trošku ujely nervy.,,To se vám lehko řekne, když ty bolesti nemáte! Já prostě musím!!!" Poslala mě na postel, že mi píchne něco, po čem se začnu otevírat. Zase do mě vjel vztek. To mi to nemohla píchnout už dávno? Mohla jsem mít už vše za sebou! Nic jsem jí ale raději neřekla.

Asistentka lítala kolem té první rodičky, která měla už vše za sebou. Zavolala jsem si jí a řekla, že už se to nedá vydržet, ať mě vezme na sál. řekla ať vydržím že mi musí píchnout zbytek plodové vody. Potom mě už na sál vzala, ale šla si sednout ke stolu, kde pila kafíčko a vypisovala nějaké papíry. Volám ji, že fakt musím tlačit. Přišla ke mně, sáhla si dovnitř a řekla, ať tedy zatlačím. Udělala jsem to a ona řekla, že nic necítí, že ještě nerodím a sedla si zpět.

Během minuty, která mi přišla nekonečná, jsem ji volala znovu.,,Setři, já fakt musím!" Protočila oči vsloup (ano, už i já byla zaškatulkovaná mezi hysterku, co pořád otravuje) a přišla ke mně. Zase do mě sáhla a ať zatlačím. zatlačila jsem. Konečně ucítila hlavičku, která pak ale zajela zpět.,, A jo, už budete brzo rodit. Zavolám doktora." Šla k telefonu. Ještě když mluvila s lékařem, projela mnou příšerná bolest, nejsilnější ze všech, které jsem do té doby cítila.

Volám ji tedy k sobě.,,Sestro, už rodím!" Asistentka položila telefon a přišla ke mně.,,Nebojte se, zas tak rychlé to nebude. Tak si už tlačte, pokud si myslíte, že vám to pomáhá. Za chvíli přijde doktor." Asistentka si nevzala ani rukavice. Jenže já zatlačila a půlka hlaičky byla venku. Asistentka na to vyjeveně koukala a řekla:,,Sakra, vy už fakt rodíte!" Hlavou mi projelo: A CO TI TADY CELOU DOBU, TY KRÁ*O ASI ŘÍKÁM! Přiskočila ke mně a řekla, ať zatlačím znovu. Vylezla celá hlavička. Zatlačila jsem zas a s velkou bolestí vyjela ramínka. Zatlačila jsem ještě. Vyjel kousek tělíčka, ale zalezl zpátky. Nešťastně jsem se modlila, ať mám tu bolest už za sebou. Sebrala jsem zbytek sil a zatlačila naposledy.

Malý Davídek ze mě v 21: 58 vyletěl. Asistentka ho chytla do těch rukou bez rukavic a nešťastně se na mě podívala.,,Vy jste zatlačila nějak moc!" řekla vyčítavě. V tom se mezi dveřmi objevil doktor a se smíchem řekl asistentce:,,Proč mě voláš, když to zvládáš sama?"

Po skouknutí malého jsem si s úlevou lehla v domění, že už mám od bolesti pokoj. Ale smůla. Začala se mi stahovat děloha, což také hodně bolelo. To jsem od prvního porodu vůbec neznala. Tehdy mě to spíš lochtalo. Teď to bolelo jako hodně silné bolesti při menstruaci, takže jsem začala hekat. Asistentka se mě zeptala:,,proč hekáte, když už nerodíte?!" Tak jsem jí řekla, že stahování dělohy taky hodně bolí.

Doktor mi od stolu oznámil, že je to normální, a že ještě víc to bude bolet, až budu kojit (měl pravdu, první dva dny po porodu jsem u toho plakala, ale pak bolest začala ustupovat, až zmizela úplně).

Potom jsem šla rodit placentu. Opět jiné, než u prvního porodu. Sice to nebolelo, ale placentě se nechtělo ven. Hodně mě to vysilovalo. nakonec ji musel vyndat doktor rukou. Na pokoj jsem se dostala o půlnoci. Zavolala jsem příteli, že máme už Davídka na světě s mírami 50 cm a 3 100 g. Mužíček se mi do telefonu rozplakal a řekl:,,Miluju vás a hrozně se na vás těším. Jsi moje hrdinka, žes to zvládla i beze mě."

Zatímco u prvního syna mě mrzelo, že mi ho nedali hned na pokoj (až následující den), tentokrát jsem to uvítala. Byla jsem tak vyčerpaná. Druhý den jsem se ale už nemohla dočkat, až mi ho přivedou.

Přítel přišel hned v osm ráno, malý ještě na pokoji nebyl. Přinesli ho asi za půl hodiny. Sotva ho uviděl, řekl:,,Ten je tak nádhernej! Lásko, děkuju." Dal mi pusu na čelo a já si řekla, že ta bolest stála za to :-).

Ale jestli půjdu někdy do třetího, to pochybuju :-D.

Vkládám fotečku davídka, která je focená ještě na sále, hned po jeho umytí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
martyk
Neúnavná pisatelka 17122 příspěvků 16.03.13 13:53

Ahoj, upřímně nechápu proč tě ručně roztahovali a mučili, když bys určitě porodila i bez toho akorát o něco později.

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 16.03.13 15:07

@martyk Tak ony byly nesnesitelný ty bolesti už sami o sobě, takže jsem ráda, že to všechno proběhlo celkem rychle. Spíš nechápu, proč mě týrali ručním roztahováním, když mi rovnou mohli píchnout tu látku, na kterou později stejně došlo. Podle mě by se měl personál u porodu snažit, aby to tý ženský co nejvíc ulehčil. Takže hned při prvních náznacích, že se neotvírá, ji píchnout podpůrné látky atd.

 
morčák
Ukecaná baba ;) 1618 příspěvků 16.03.13 18:47

Vydržela si teda dost, smekám před tebou. Já rodila dvojčata taky to zrovna nebyl jednoduchý porod, ale proti tomuhle to byla procházka růžovou zahradou. :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 16.03.13 18:57

@morčák no, já prostě nevěřila tomu, že by se porody u jedný ženský mohly nějak razantně lišit v bolestech, takže jsem tam šla s celkem chladnou hlavou :-D Ale byla to taková zkušenost, že do třetího dítěte bych už asi vážně nešla, vzlášť potom, co mi personál řekl, že by ten porod byl sice ještě rychlejší, ale taky bolestivější. A to jsi rodila dvojčata přirozeně? Protože tohle je u nás aspoň výhoda- dvojčata berou automaticky na císaře, aby tu matku zbytečně netrápili. Ale je fakt, že to tak nebylo vždy, ale je to asi tak 3-5 let zpět.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 16.03.13 19:37

No možná, kdybys tam u sebe někoho měla, tak by se k tobě chovali jinak. PA rozhodně nemusí manuálně pomáhat otvírání, tělo je chytré dost, takhle ti mohla akorát tak ublížit

gratuluju k miminku a přeju hodně zdraví :kytka:

 
papopy
Kecalka 469 příspěvků 16.03.13 21:04

Ahoj mám taky za sebou 2 porody a obě děti šly ve finále hodně rychle až z toho byli doktor i asistentka paf. U druhého jsem požádala o epidural, řekli mi, že mi ho dají až po vizitě, v kontrakcích po 2 min. jsem musela vyplnit papíry a přečíst si rizika epidurálu a najednou se malá drala ven. Všichni na vizitě, naštěstí tam byl u mě manžel, který na chodbě našel uklízečku a řval na ní ať je sežene, že už rodím. Přišli a říkali, to není možné, že už a samozřejmě to bylo hodně rychlý. Kdybych tam byla sama, tak nevím jak by to dopadlo, malá měla 4 kg. Takže taky bez epiduárulu. Nechápu, proč tě ručně roztahovala, to musel být masakr :zed:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 16.03.13 21:57

Moooc gratuluji ke krasnemu chlapeckovi a je dobre, ze to mas za sebou. No, diky Bohu, ze ja jsem nerodila v CR a ani podruhe nebudu. Nektere praktiky jsou tam opravdu zaostale. Pomahat otevirani rukou, to je teda strasne. A celkove, jak nelidsti jsou cesti porodnici, vzdycky mi staci precist nejaky denicek a mam vztek. Ale hlavne, ze je vse v poradku a mas toho uzasneho drobecka! Preji hodne zdravicka! :hug: :hug:

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 16.03.13 22:36

@papopy bolelo to opravdu hodně. Už jen ty bolesti byly dost silný a když mě do toho ještě otevírala, tak jsem myslela, že to nepřežiju. Přijde mi, že naše nemocnice (nebo spíš někteří její zaměstnanci) se snaží šetřit na lécích a podávají je až když je to nevyhnutelné. Nemyslím si to jen kvůli původně slíbenému epidurálu, který mi nedali, ale také proto, že mě mučili tím ručním otevíráním, když jsem se pak po vpíchnutí medikamentu na otevření skutečně otevřela během pár minutek a šla jsem rodit. A utvrzuje mě v tom i ten fakt, že jsem ještěq na sála řekla, jak mě bolí stahování dělohy a nikdo mi nic neřekl. Ale když se mě pak asi za tři dny zeptala jedna ze sestřiček, jak se cítím a já jí odpověděla, že už dobře, že bolesti ze stahování té dělohy už ustupují a je to už srovnatelné s běžnou bolestí při menstruaci, tak se na mě vyjeveně podívala a zeptala se, proč jsem si nevyžádala čípak proti bolestem, že na něj mám nárok. To jsem zas vyjevevě zírala já a řekla jsem, že jsem o té možnosti nevěděla. Zeptala jse, zda jsem někomu bolesti hlásila. Odpověděla jsem, že ano, již na sála a pak při vizitách, které shodou okolností vedl doktor ze sálu. Sestra zakroutila hlavou, že mi to měl doktor říct. Takže jak jsem byla u prvního porodu s naší nemocnicí spokojená, u druhého už moc ne. Jestli bude někdy třetí ( o čemž silně pochybuji), k nám už ne a pojedu raději do Kadaně nebo Žatce.

 
trpaslinka
Extra třída :D 11342 příspěvků 17.03.13 15:36

Jojo, jak pise Mondik, take jsem vdecna, ze nerodim v cechach. Mam za sebou 2 porody a u obou jsem mela uzasne midwife a uplne skvelou peci. Naopak, pri prvnim porodu, kdyz jsem si strkala ruku pred pusu, abych tak nekricela, tak mi midwife rika „jen si zarvete, kdyz se revu budete branit, muze to byt horsi“ (porod byl v birth centru)
Mam stesti na desne silne, ale desne rychle porody. Prvni porod mene nez 5.5 hodiny a druhy porod 1 hodinu a 50 min od prvnich kontrakci po porod placenty (ten byl vyvolany) a tak mate vsechny holky, co si musi nechat libit takove chovani v takovych bolestech mate muj respekt.

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 19.03.13 15:27

Sestřička byla nejspíš na zabití:-(.Ale zvládla jsi to a gratuluji k Davídkovi:-)

 
petraa.z7
Generální žvanilka 24280 příspěvků 15 inzerátů 17.04.13 22:51

Tak to je síla, to sis užila holka, si statečná… :hug:

Vložit nový komentář