Můj druhý porod

zanetka2712  Vydáno: 11.02.14

Před prvním porodem se mě ptala kamarádka, zda se bojím porodu. Proč bych se měla bát? Ne nebojím. A ona mi odpověděla…No jo ty vlastně nevíš do čeho jdeš, jinak by jsi tohle neříkala. Říkala jsem si, právě že kdybych rodila podruhé, tak bych se nebála, protože vím, co mě čeká. Ale opak byl pravdou. Podruhé už jsem věděla do čeho jdu a jak to vlastně bylo. Tak hezky od začátku

Hodina po narození

Hodinku po narození

nemohla jsem se na ní vynadívat

s hrdým bráškou

je to zlato

O druhé miminko jsme se snažili něco přes tři roky. Tři neskutečně dlouhé roky. Nedokážu popsat, jak jsem se cítila každý měsíc, když přišla ta červená mrcha.
Ono se říká, nemysli na to a ono to půjde. No jo, ale jak na to nemyslet, když jste zoufalá a každý měsíc se těšíte, až na vás konečně vykouknou vytoužené //…Když se každý ptá: „Tak co, ještě nic?“ Někdy se mi chtělo brečet a být hnusná, ale vždy jsem to ustála a mile odpověděla: „Až to přijde, tak to přijde.“
Nejhorší pro mě bylo, když se mě syn, tehdy 4 roky, ptal, proč všichni ve školce mají bratříčka nebo sestřičku a on je sám. Jak jsem mu to měla vysvětlit?

Rozhodla jsem se, že to konečně začnu řešit. Nechala jsem si udělat hormonální profil, který vyšel v pořádku, začala jsem dlabat nějaké prášky na podporu otěhotnění, taky nic. Další krok bylo manželovo vyšetření.

Byl únor a já dostala silný zánět dutin, vysoké horečky…no hrůza, takže dr. nasadila silné antibiotika, do toho úmrtí v manželovo rodině. Prodávali jsme auto, kupovali nové, takže starostí víc než dost na jeden měsíc. Mimochodem, když jsem brala antibiotika, vynechala jsem prášky od gynekologa, že stejně se to jeden měsíc nezblázní, když to nešlo tak dlouho, tak jeden měsíc to počká.

A Ejhle 3 týdny na to, na mě vykoukly moje vytoužené //. Radost byla veliká, jak moje tak manželovo a synovo taky, když jsme mu řekli, že už nebude sám.

Těhotenství probíhalo v pořádku. Na genetice nám řekli, že čekáme holčičku. Tak super, budeme mít páreček a já začala nakupovat růžové věcičky. Jak se blížil porod, vzpomněla jsem si, co mi tehdy říkala kamarádka. Nevíš, do čeho jdeš, tak se nebojíš. A bylo to tak, už jsem věděla, co mě čeká, ta bolest, ty hodiny v bolesti. Prostě strach.

Když jsem byla asi ve 34 tt, dr. mi řekl, že kvůli mé hubené postavě ať počítám, že porodím dříve, tak 37 - 38 tt, dýl určitě ne. Od 37 tt jsem měla celkem silné poslíčky, takže horká vana u mě byla na denním pořádku a někdy i 5× denně (nechci vidět účet za elektriku a vodu). Ale vždy to přešlo, byly to klasické bolesti jako na ms, takovýma bolestma mi začal první porod, tak jsem si bláhová myslela, že druhý určitě poznám, ale myslet neznamená vědět.

14. 11. mě čekal monitor, kde bylo vše ok a udělal mi i kontrolu, kde mi řekl, že porodní cesty jsou krásně připravené, pomohl mi Hamiltonem a řekl, že to bude hodně brzo, třeba i dnes. Tak jsem netrpělivě čekala, kdy to nastane. Každodenní telefonáty, jestli jsem ještě celá, hlavně od mojí maminky, která byla schopná volat i 5× denně.

Bylo 19.11. večer, když jsem opět měla tyto bolesti ale už to bylo silnější a celkově mi bylo divně. Manželovi jsem jemně naznačila, že se asi něco děje, ale že nechci rodit v noci, že by to mohlo počkat do rána, takže opět vana, po které to přešlo.

Ráno 20.11. jsem se vzbudila a zjistila jsem, že syn má vysoké horečky a stěžoval si na ouško. Udělala jsem si čaj a najednou mě začalo bolet břicho, to bylo asi kolem 8 hodiny. Říkám si, asi mě zlobí střeva, byla to jiná bolest než při poslíčkách, jenže bolest se opakovala, dala jsme si vanu, po které bolesti nepřešli. Co dělat? Tak jsem na emiminu založila diskuzi, kde jsem se ptala, zda tyto bolesti můžou být ony porodní.

Zmátlo mě to, že nebyli pravidelné. Tak jsem psala manželovi, ať se asi připraví, bylo něco kolem 9 hodiny, že je to asi tady a ať zavolá mamce, že nám bude hlídat mého marodného syna. Ale ať zase neplaší, že jsou nepravidelné, a že to nejspíš asi zase přejde, a že se ještě ozvu, aby nejezdil zbytečně. Jenže nepřešlo. Spíš naopak se ty bolesti zhoršily. Tak jsem opět psala manželovi, že ať se sebere a přijede, protože mám silné bolesti, někdy po 5, někdy po 2 minutách, dobalila jsem si tašku, připravila synovi tašku k babičce a zabalila mu sirup na teplotu, bylo mi ho líto, má horečku a já s ním nemůžu být.

Do půl hodiny byl manžel doma a já se slzami v očích mu dávala tašku už mezi dveřma, že prostě už musíme jet, a že se bojím, že už ani nedojedeme. Takže jsem se ještě rozhodovala, zda budu rodit v Českých Budějovicích nebo v Českém Krumlově, i když celou dobu jsem byla rozhodnutá pro Budějovice, ale přece jen Krumlov jsme měli blíže a já se fakt bála, že to nestihnem.

Nakonec vyhráli Budějovice a manžela jsem popoháněla, aby jel rychle. Jel 120, ale pro mě to bylo prostě pomalu. A co ještě, stihli jsme po cestě dvoje koleje, takže jsme se modlila, abychom to fakt stihli.

Do porodnice jsme přijeli něco po 11 hodině, kde mi udělali monitor bolesti, opět nepravidelné ale silné, otevřená na 3 prsty. Takže příprava atd a pak utz, kde mi dr řekla, že malá má dohad váhy 3200 g. To jsem se podivila a s úsměvem řekla: „Paní doktorko, to je asi omyl, kde bych to asi nosila, to jste se asi spletla (malej vážil 2650).“ A její odpověď byla: „No uvidíme za pár hodin.“

Ve 12 hodin za mnou pustili manžela a mě poslali na porodní box, kde mi ve 13:00 hod praskli vodu. Otevřená na 5 prstů, říkala jsem si, to je teda fofr oproti prvnímu porodu. Když dr viděla křivky na monitoru, řekla mi, že mi píchnou něco na bolest, ať si trošku odpočinu. Teda po pravdě, měla jsem pocit, že to nepomohlo, takže jsem 20 minut čekala, až mi to dokape. Odpojili mě a já si poprosila, jestli ještě mohu do sprchy. Konečně sprcha a bude aspoň trochu úleva. Byla jsem tam ani ne 5 minut a šeptám manželovi, že už začínám tlačit, a že to nejde zastavit. Během pár sekund byli u mě sestřičky, které mi pomohly ze sprchy a říkaly, ale netlačte, ještě ne a vlezte si na kozu.

V tu chvíli jsem si myslela, že si ze mě asi dělají srandu ne? Jak mám přestat tlačit, když to tlačí samo a jak mám vlézt na kozu, když jsem ráda, že jdu po dvou a ještě za pomoci sestřiček a manžela. Nevím jak, ale nakonec jsem se tam dostala. Během chviličky byl porodní box zaplněn setřičkama, PA doktorkama a buhví kým ještě. Tak sem si řekla, ty jo, asi už je to fakt tady. Doktorka mě vyšetřila a otevřená na 9 prstů, takže jdem na to. Přišla za mnou mladá holčina, že je učeň a zda souhlasím s tím, že by mě odrodila. V tu chvíli mi bylo vše jedno, ale protože byla po celou dobu tato mladá slečna se mnou, od té doby, co jsem přijela, až do této doby, neměla jsem nic proti.

Tlačte, všichni do mě hustili, tlačila jsem jak to šlo několikrát. Po 10 minutách mi řekli: "Tak a teď jdeme rodit. Až teď? A co jsem proboha dělala doteď? Cvičila?

Takže jsem opět tlačila, ale tentokrát už podle dr rodila. Teda ale myslela jsem, že mě malá roztrhne, proč mě sakra nenastřihnou, šlo by to určitě lépe, ale neměla jsem sílu mluvit, tak jsem si říkala, že vědí, co dělají.

Hlavička je venku, sakra a teď ramínka, ty půjdou těžce, jsem si říkala. Manžel mě po celou dobu držel za ruku a ani nepípl. Chudák, asi z toho byl víc vyklepaný jak já. Najednou přišla strašná úleva, co se děje? Malá je venku, ale je klid. První, co jsem viděla, byly její maličké chodidla, a pak uslyšela její pláč, tak jsem si oddychla a říkám: „Ta má maličké nožičky, ta bude maličká, to se doktorka asi fakt sakra sekla.“

Koukla jsem na manžela a první, co mě napadlo se zeptat, bylo: „Tome, řekni, že má pulinku že jo?“ „Ano má, je to holčička a krásná.“ Zeptali se mě, zda jí mohou nejprve umýt, já odsouhlasila a zeptala se jaké má vlásky a odpověď dětské sestřičky byla: „Je to plešatá blondýnka :-)“ Během chvilky jsem jí měla u sebe, přisála se na podruhé a já na ní koukala a nemohla se vynadívat. Pak mi ji odnesli na vážení atd, manžel šel s nima, aby nám jí mohl vyfotit a mezitím jsem já rodila placentu a pak šití. Ptala jsem se, jestli jsem se potrhala, že mě chtějí šít. Nepotrhala, ale nastřihli jsme vás. Kdy proboha? Nic jsem necítila a to jsem se střihání tak bála. Ale šití stálo za to, sice mi to opíchali, ale bolelo to jako čert.

Pak za mnou přišel manžel a říkal: „Slyšela jsi kolik malá váží?“ „Ne neslyšela, jak jsem mohla, když jsem ležela na druhé straně boxu.“ Malá vážila 3270 g a doktorka se na mě podívala: „No vidíte, ještě má o něco víc, než jsem vám řekla odhad:-)“

Od té doby jsem byli spolu až na tu chvilku, kdy nás převáželi a já si nejdřív musela se dojít osprchovat. Což jsem šla hned, jak to bylo možné.

Naše dcera Kateřina se narodila 20.11.2013 ve 14:09 hodin, 3270 g a 50 cm.

Od první nepatrné bolesti do porodu 6 hodin
Od příjezdu do porodnice 3 hodiny
Od prasknutí vody 1 hodina

Od prvního porodu je to rozdíl, první bolest v 5 ráno a porodila jsem ho v 17:11 hod.

Naší dcerušce je teď 11 týdnů a je to zlato. Teď váží 5200 g a pláče jen, když už chce papat nebo je ospinkaná, jinak o ní nevíme.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Milkiway
Kecalka 427 příspěvků 11.02.14 02:45

Gratuluji k holčičce. Já čekám druhého kluka každým dnem. Takže říkáš, že druhý bude rychlejší. Snad jo. Snažím se na to radši nemyslet, ale je mi jasný, že ven musí :-)

 
bbetty
Kecalka 131 příspěvků 11.02.14 08:15

Krásný mimíšek :potlesk: gratulujeme!!!

 
facetia
Ukecaná baba ;) 1919 příspěvků 11.02.14 08:39

:kytka: gratuluju ke krásným dětem:-))))))a rychlému porodu!;-)

 
Safira77
Zasloužilá kecalka 930 příspěvků 11.02.14 11:01

Jsi šikula, jak jste to zvládli s manželem, moc gratuluji k holčičce :kytka: Ať jste všichni zdraví a v pořádku :hug:

 
Evca22
Zasloužilá kecalka 754 příspěvků 11.02.14 11:13

Velka gratulace, malicke hodne zdravíčka a at dela jen a jen samou radost a zadnou starost.

 
lussinka1984
Ukecaná baba ;) 1229 příspěvků 1 inzerát 11.02.14 11:16

Gratuluju moc k vysněné holčičce. Můj první porod byl úplně stejný :-D Druhého se samozřejmě budu bát jako ty.. snad se nám povede taky otěhotnět a mít druhou také holčičku a tím páreček :palec:

 
zanetka2712
Echt Kelišová 8286 příspěvků 11.02.14 11:22

@Milkiway byl rychlejší ale vic intenzivní.
všem děkuji za přečtení a Mile reakce.

 
moky
Extra třída :D 10670 příspěvků 11.02.14 12:02

Tak to je něco, co se mi prodírá hlavou už nějakých pár dní (možná i týdnů)..očekávám druhého potomka (takžét do párečku) každým dnem a je fakt, že strach, který mám, je čím dál intenzivnější. Snad to bude také tak rychlé jako u tebe. Jináč gratuluji k holčičce a bráškovi k ségře… :hug:

 
kristynaho
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 11.02.14 12:06

Velká gratulace k princezně! Tak ať je nadále tak hodná! Přeji všem v rodině zdravíčko a štěstíčko! :kytka:

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 11.02.14 14:40

Krasny denicek a vybrali jste moc pekne jmeno!

Muzu jen souhlasit, ze clovek se vic boji, kdyz vi, do ceho jde :) a take jsem mela druhy porod rychlejsi, ale intenzivnejsi.

 
Lisasa
Stálice 97 příspěvků 2 inzeráty 11.02.14 16:32

Také máme holčičku, sice už 6 měsíční, ale měla uplně stejné míry :dance:

 
Ella007
Stálice 80 příspěvků 13.02.14 23:20

Tak nakonec to podruhé není tak hrozné, i když člověk ví, do čeho jde… :)

 
SANDRA75
Kelišová 5969 příspěvků 17.02.14 18:51

Žanetko nádherný deniček, jsem to normálne prožívala jako bych rodila.. :lol: tak hlavně hodně zdravička :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele