Můj druhý porod

Pavlínka1988  Vydáno: 27.01.15

Tak už je to skoro rok, co jsem porodila druhého krásného chlapečka, a i tento porod probíhal úplně ukázkově a hladce. Takže těhulky, kdo si pročítáte před porodem příběhy jiných, uvařte si kafe a přeji příjemné počtení. :-)


1 komentář

9 měsíců

Druhé těhotenství jsem neplánovala, rozhodně ne takhle brzy po sobě. Byl červen 2013, Mirečkovi bylo 7 měsíců a já zjistila, že jsem opět těhotná. Přes prvotní zděšení, které jsem těžko rozdýchávala, jsem se začala těšit na to malinké miminko a trošku jsem doufala, že by to mohla být holčička. Vždy jsem si přála mít tu svoji princeznu. No, člověk míní a život mění…

Celé těhotenství probíhalo bez jediného problému a já byla pevně přesvědčená, že si nenecháme prozradit, co čekáme. Vždyť každý říkal „To bude holčička.“ Tak jsem v tom, že čekáme holčičku, žila až do prosince, kdy ve mně začal hlodat červíček, který mi říkal: „Co když to bude kluk, nebudu potom na sále zklamaná?!?“

A tak jsem si těsně před Vánoci nechala od pana doktora prozradit to veliké tajemství. A hádejte? Přes celou obrazovku byl pindík s pytlíkem jak vyšitej. :-) Takže se holčička nekonala. Byla jsem opravdu trochu zklamaná, ale říkala jsem si, že je dobře, že teď a ne, až by se narodil. Měla jsem čas to vstřebat.

Čas letěl jak splašený kůň a byl tu první termín 13.3. A nic se nedělo. Už jsem to chtěla mít za sebou, protože, co si budeme říkat, ale velrybí břicho o obvodu 125 cm a péče o neposedného 16měsíčního prcka, to nebylo zrovna jednoduché.

A byl tu druhý termín - 17.3. Na kontrole stále totéž: otevřeno na 2 cm a vše nachystané. Poprosila jsem o Hamiltona, kterého mi doktorka udělala, ale prý už to bylo zbytečné, že už to neplnilo svůj účel.

To bylo pondělí. Na středu jsem si měla domluvit monitor a když tak v pátek na vyvolání. To jsem opravdu nechtěla! Nicméně ten den mi staršího hlídala babička, moje mamka. Já cestou domů jsem to autem vzala přes polňačku, že ho vytřesu. :-)

Mamka při obědě na mě kouká a říká: „Nemám tady zůstat? Nějak se mi nelíbíš. Tohle nejsi ty.“ Ujistila jsem ji, že jsem OK a asi ve 4 ji odvezla na autobus, ale pořád chtěla zůstat (bydlí 150 km od nás). Cestu zpět jsem vzala zase přes tu polňačku. Co kdyby…

Večer jsme dali spát Mirečka a já unavená dopadla na gauč k televizi. Manžel povídá, jestli mi je dobře a já si v tu chvíli uvědomila, že mě pobolívá břicho. Začali jsme sledovat intervaly a ejhle. Po 10 minutách… Asi po hodině jsem si šla dát vanu a bolesti se začaly prodlužovat. Zavelela jsem a šlo se spát.

Po půl druhé v noci mě probudily bolesti o poznání silnější. Honem jsme zavolali na hlídání známé z vesnice k Mirečkovi (tímto děkuji, že u nás byli v tuto hodinu asi za 15 minut). A my se chystali k odjezdu.

Po třetí hodině jsme dorazili do porodnice a já celou cestu musela utíkat, aby mě na nohou nechytla kontrakce. Nechápu, kdo vymyslel porodnici v 5. patře!?!

Otevřela PA se slovy: „Co chcete?“
Co asi?!? Rodím.

Přijali mě a chvilku přede mnou přijali jinou mamku, tak mě šoupli rovnou na pokoj pro čekání na porod a začali točit monitor. Kontrakce nic moc a já se kroutila jak žížala. Myslela jsem, že si to mimčo ze mě dělá legraci. Pak vyšetření s verdiktem na 2 cm volně. Tak to byl všechen optimismus pryč.

Udělali mi klystýr a já držela, co jsem mohla, pak do sprchy a monitor. Kontrakce strašně veliké, já jednou rukou drtila pelest postele a druhou manželovu ruku. Monitor kvůli mým velikým kontrakcím museli i nějak přenastavovat.

Nicméně po 15 minutách monitoru mi chtěli píchnout vodu a že se musím dojít vyčůrat, tak jsem se tam horko těžko doplazila a cestou zpátky rup - voda byla všude. Oddychla jsem si, že nemuseli tou jehlou. Fuj…

Tak a vyšetření - otevřená na 8 cm. Během půl hodiny! Takže honem na sál. Opět poklusem. :-)

Na sále se šlo rovnou na věc. Vylezla jsem na tu kozu, doktorka mě vyšetřila a ptá se, jestli cítím už tlak na konečník. Ale já nic necítila. Prý ale že už můžem.

Tlačila jsem jak divá, ale nic se nedělo. Fakt poctivě jsem poslouchala pokyny, kdy tlačit a kdy ne. Přišlo mi to nekonečně dlouhé a chtěla jsem se zeptat, jestli je venku už alespoň hlavička, ale vypadlo ze mě jen, jestli už je venku. Tak se doktorka zasmála, že opravdu ještě není. :-)

Pak při jednom zatlačení mi rupla žíla v nose a řinula je krev, tak se doktorka i PA strašně lekly. Museli jsme jim vysvětlovat, že je to OK a že mě to trápí už od dětství. Tak mi to PA otřela a už to neřešila.

Já furt tlačila a tlačila a když se mi konečně podařilo vytlačit hlavičku, slyším od doktorky: „Tohle nebude malé miminko.“

Nakonec se nám v 5:24 narodil Davídek s mírami 50 cm a 3695 g. Já měla, díky úžasné doktorce a tomu, že jsem ji fakt poslouchala, jeden jediný steh, že jsem se malinko trhla. Tímto jí opravdu moc děkuji! Skvělý pocit moci hned sedět, chodit..

Takže od prvních VELKÝCH bolestí trval celý porod 4 hodiny. Já si ho užila od začátku do konce bez všelijakých přípravků proti bolesti a za to jsem opravdu moc ráda.

Přeji všem také rychlý a pohodový porod. Berte to pozitivně. Nějak ven prostě musí. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
evelinamak
Povídálka 15 příspěvků 27.01.15 10:26

Moc hezký deníček. takovýto porod by si přála každá maminka :-)

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 604 příspěvků 27.01.15 10:41

Nějak ven opravdu musí! :D Teď jde o to, stát si za svým a nedovolit chemii když to není zapotřebí :) :kytka:

 
Mirisska
Kecalka 101 příspěvků 27.01.15 11:17

Gratuluji k Davidkovi. A souhlasim… kdyz to slo dovnitr, tak to musi jit i ven.

 
kkatuskkaa
Povídálka 44 příspěvků 27.01.15 14:15

Hezký deníček :kytka: taky si tohle říkám, že nějak ven musí :D

 
verulicek  27.01.15 17:06

Super :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele