Můj druhý porod doma

Blondie66  Vydáno: 27.03.15

Před necelým rokem, jsem tu psala deníček o porodu doma. I přesto, že tady na eMiminu je mluvit o porodu doma jako píchat klackem do vosího hnízda, přesto jsem tu opět s novým příběhem…

První dotyky u maminky


3 komentářů

Ingeborg
1 komentář


3 komentářů

S bráškou Adolfkem
1 komentář

Malá housenka
2 komentáře

Velký bráška Adolfek rád pomáhá s péčí o sestřičku:)

Chtěli jsme mít děti blízko u sebe, a tak si jednoho dne řekli, že je na čase, abychom se zase začali snažit o miminko. Aby věkový rozdíl byl kolem roku a půl. Už při snažení jsme si hrozně přáli holčičku.

Že budeme rodit doma, jsme věděli hned. Předchozí porod byl nádherný a já chtěla zažít ten krásný okamžik znova. V klidu a v pokoji domova. Zvolili jsme opět tu samou PA, která byla i u prvního porodu. Původně měla dojet jen asi 40 km, ale jelikož jsme nakonec rodili jinde, než bylo v plánu, musela nakonec dojet o kousek víc jak 100 km.

Jezdili jsme k ní na konzultace a moc se na miminko těšili. Podstoupila jsem jen ty dva velké ultrazvuky kvůli vývojovým vadám apod. Vše bylo v pořádku a ještě jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku.

Už jsme netrpělivě čekali, kdy přijde ten náš den D, protože jsme se nemohli dočkat. A já tušila, že už to musí každou chvíli přijít, jelikož mi posledních pár dní tvrdlo břicho a to docela často. Začala jsem miminko přemlouvat, pila čaje, dala si teplou vanu, ale nic nepomáhalo. Řekla jsem si, že to nechám na ni, až se ji bude chtít.

Byl 294. den těhotenství, kdy se mi chtělo na wc, vlastně jako každou noc. Na záchodě mě zabolelo trošku břicho. V první chvíli jsem si myslela, že to jsou jen zažívací potíže. Bylo 2:22. A já ještě čekala, co jako bude. Najednou další bolest přišla v 2:32, to už mi bylo divný, ale stejně jsem čekala a říkala si, že je to třeba náhoda, další 2:44. Pak jsem konečně vylezla ze záchodu si jít zase lehnout, ale usnout jsem už nemohla. Pořád jsem přemýšlela, jestli už vzbudit manžela nebo ne. Chodila jsem na záchod a pak si zase lehnout a pořád jsem tak nějak nevěřila, že by to už bylo konečně ono.

Seděla jsem na posteli a koukala na manžela a na syna. V tom se manžel otočil a já využila situace: „Lásko, chceš něco říct? Dnes uvidíš svou dcerušku.“ To bylo něco kolem půl páté. Hned vyskočil z postele, jestli jsem už volala asistentce a v jeho očích byla vidět panika.

Šli jsme spolu do obýváku, kde jsme zavolali asistentce, ptala se mě, jak se cítím a že tedy vyjede. Pak jsme si s manželem ještě lehli na gauč a já mezi kontrakcemi na chvíli usínala lehkým spánkem. Pomalu jsem už ale ležet nemohla, tak jsem šla chodit, to mi hodně pomáhalo.

Kolem čtvrt na 8 přijela PA s ještě jednou kolegyní, která ještě samostatně nejezdí. Uvařily mi maliníkový čaj a daly bachovky. Bolesti jsem musela už prodýchávat. PA řekla, že se podíváme, jak to vypadá. Prohmatala mi břicho a povídá, že hlavička vůbec není dole, takže se nakonec uvidí, jestli z toho bude porod.

Vykulila jsem oči, že snad to není ty velké bolesti, které jsem už musela prodýchávat, jen špatný vtip. Když mě ale vyšetřila, byla jsem už cca na 8 prstů, takže hlavičku nahmatat nemohla, jelikož byla už hodně dole. Ulevilo se mi, že přeci jen maličkou uvidím.

Klečela jsem opřená o gauč, PA mi masírovala záda. Když už jsem cítila, že mám už velké kontrakce, zavolali manžela, který byl celou dobu se mnou a zrovna si byl zapálit cigárko (no jo, manžel chudák z toho byl úplně hotový :D ), takže hned přiběhl a sedl si. Já se o něj opřela a myslela jsem, že takhle budu aspoň ještě hodinu. Přišla i moje mamka, která nám porod opět nahrála, abychom měli památku, děkuji.

Nahmatala jsem si hlavičku a trošku si přitlačila a najednou lup, vylítla ze mě plodová voda. Mačkala jsem manžela a s příští kontrakcí jsem si opět přitlačila a najednou byla venku hlavička. Nečekala jsem to, jen jsem si chtěla přitlačit. Bylo to hrozně rychlé.

Chvíli jsem si hlavičku držela a při další kontrakci vyšla celá a hned začala plakat.
Naše dcera Ingeborg se narodila 4.3.2015 s 3910 g a 51 cm. Když vykoukla na svět, zavolali jsme dědu, který přivedl i brášku Adolfka, aby se na nový život také podívali.

Můžu říci, že jsem si porod opět užila, oproti prvnímu byl o dost bolestivější, ale za to kratší (6 hodin) a hrozně rychle utekl. Vůbec jsem nemohla uvěřit, že držím v ruce ten malý uzlíček.

Tímto bych chtěla poděkovat svému manželovi, který mi byl celý porod oporou a bez kterého by to nebyl tak krásný den.

Kritiku k domácímu porodu přijímám, jelikož když se žena v tomhle státě rozhodne rodit doma, musí čelit velkým nástrahám, nesouhlasem, nepochopením. Okolí těžko přijímá cokoliv, co nějakým způsobem vybočuje ze „zaběhlých“ standardů. Avšak problémy s okolím tuto ženu činí více a více silnější. Čelím kritice, jelikož vím, že porod doma byl pro mě tím nejlepším, co jsem si mohla zvolit a jsem za to ráda a šla bych do toho znovu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů

K tomuto deníčku nelze přidat komentář.
Pro více informací napište SZ administrátorovi.

Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele