Můj krásný porod II

Denino  Vydáno: 29.09.13

Tak jako jsem netušila, že se v osmnácti letech odstěhuji od rodičů, jako jsem netušila, že vůbec dokážu udělat maturitu, pořídit si s přítelem byt, za rok mít svatbu a do dalšího roka už s mým manželem čekat naše první dítě. Tak jsem netušila, že nebude trvat dlouho a bude nás zase o jednoho víc. Ráda vzpomínám, na dobu, když mi bylo cca 17 a řešila jsem existenční problémy. Bože, co jen já budu v budoucnu dělat? Vztah, který jsem měla, neměl budoucnost, to mi bylo jasné, ale jaká bude moje budoucnost? To mě ve snu ani nenepadlo. Já, která jsem vždy tvrdila, že děti budu mít pouze tehdy, až vynaleznou něco, kam se dá vajíčko a spermie a za pár měsíců si to tam přijdu vyzvednou. Já mám dítě a u jednoho nezůstalo…


1 komentář

Moje první těhotenství bylo v mezích ne jedničku a můj porod byl úžasný. Hned jak malý vylezl na svět, tak jsem si řekla, že chci hromadu dětí, že tohle byl nejúžasnější zážitek na světě. Dnes jsou mému prvorozenému pokladu dva roky a před těma dvěma lety by mě opravdu nenapadlo, že jeho druhé narozeniny už budeme slavit s bráškou. :)

Moje těhotenství bylo zase krásné. I přes to, že jsme se nemohla celé dny válet, ale starat se o malého aktivního človíčka, jsem si těhotenství užívala. Jezdili jsme po výletech, chodili po lesích a hledali „kešky“ a udělali jsme si pár krásných dovolených po Čechách. Vypravili jsme se na Slapy, na celodenní cestu kolem Prahy, na Lipno, do Jizerských hor a stihli jsme se kouknout i za hranice Německa, Rakouska a poprvé v životě i Polska. Díky všem těmto aktivitám mi (možná i bohužel) druhé těhotenství uteklo jako voda. Šla jsem na kontrolu a šup…najednou další kontrola…to už je zase měsíc pryč? :O

Ani jsem se nenadála a byl srpen, který mě tady dost ubíjel. Hlavně z důvodu tropických veder a mému slibu, že v srpnu už se budu šetřit a výlety budu podnikat jen do měst, kde mají porodnice, takže žádné lesy. :/ Termín porodu jsem měla stanovený na 7. září. Ale jelikož vím, kdy jsme počali, tak mi to vycházelo spíš na konec srpna, ale o tom se se mnou v nemocnici nikdo nebavil.

14 dní před oficiálním termínem porodu jsem šla na kontrolu a doktor mě potěšil zprávou, že je vše krásně nachystané a otázkou je, jestli chci už rodit. Moje odpověď byla samozřejmě, že ano. Na to odpověděl, že to trochu poštelujeme a porod by se mohl rozběhnout. Bohužel odešla jen zátka a porod nikde. Můj doktor odjel na dovolenou, takže kontrola za týden u paní doktorky, která se mě zeptala, jak se cítím. Upřímně jsem si říkala, že jsem se kvůli takové „prohlídce“ nemusela ani obtěžovat do nemocnice, ale mohla jsem jí zavolat a říct jí po telefonu, jak se cítím. :/

Naštěstí další týden už jsem šla ke svému doktoru. Hned otázka mezi dveřmi „Jak se máte?“ A na to moje „znechucená“ odpověď „Blbě, když jsem ještě tady.“ Doktor se usmál a poslal mě na kozu. Řekl něco o tom, že to tedy „vezmeme pořádně“. Při oblékání mi sdělil, že bych dneska měla porodit, že se bolest bude stupňovat, tak až bude pravidelná, ať přijedu. Docela jsem koukala, jak to může takhle přesně říct. Měla jsem v plánu velký nákup v DM a v Bille. Břicho mě bolelo a trochu jsem měla hrůzu z toho, že by mi třeba v krámu praskla voda, ale riskla jsem to už z toho důvodu, že jestli budou kluci doma beze mě, tak budou nějaký to jídlo potřebovat.

Přijela jsem domů docela unavená a pořád se stejnou bolestí břicha. Odnesla jsem si tašky domů s nadějí, že mi třeba po cestě do bytu praskne voda (před barákem by mi to už tolik nevadilo), ale nic.

Po obědě jsme dala spát malýho a byla jsme tak unavená, že jsem si řekla, že půjdu spát taky. Jenže „menstruační“ bolesti byly trošku silnější než v obchodech. Navíc si přicházely a odcházely, kdy chtěly. Šla jsem zkusit spát. Po dvou hodinách mě vzbudil syn…byl vzhůru…super, mně se podařilo usnout. Ale zároveň jsme si uvědomila, že bolesti jsou fuč, že nerodím. Pár sekund po této myšlence přišla další bolest. Ta úleva, když mi došlo, že to nepřešlo. :)

Dám si sprchu? Ale co když to přejde? Nechci, aby to přešlo. Došla jsem si tedy dobalit tašku k porodu a následně tašku do porodnice, kdybych náhodou nebyla po sprše už schopná. Z 5-6 minut se mi bolesti ve sprše zkrátily na 2-3minuty. Tak to bude asi ono! Ze sprchy píši kamarádce, která nám hlídala malýho, ať přijede, že pojdeme do porodnice. Jela akorát z práce, takže tu byla během pár minut. Jen mně se pořád nikam nechtělo jet. Pořád mi ty bolesti nepřišlyi nějak extra silné na to, abych jela do porodnice. Nakonec mě manžel nahnal, vzali jsme kufřík a vyrazili. Měla jsem trochu obavu, aby nás neposlali zpět domů, protože kontrakce mi opravdu oproti prvnímu porodu přišly „směšné“. I manžel v autě konstatoval, že vypadám v pohodě na to, že mám bolesti. Na to jsem mu odpověděla, že je tomu tak proto, že vím, co bude během pár hodin následovat, takže si hysterii schovávám na později.

Do porodnice nás přijali cca v 18:30. Přijímala nás moc milá sestřička (nebo PA? už nevím), na kterou měl můj manžel po dobu, co jsem byla připojená na monitor, spoustu „důležitých“ otázek typu: „Máme tady klimatizaci? V létě tu asi musí být pěkný vedro.“ „Ten monitor máte docela malej vzhledem k tomu, v jaké vzdálenosti od něj sedíte.“ „Kam jde vidět z oken, co jsou na porodním sále?…Jé, tak to si budeme moct mávat, až půjdu do práce“ :D A další a další „důležitosti“. :D

Monitor ukazoval kontrakce cca po 5 minutách. Opět mě napadla myšlenka, že jedeme domů. :/ Přišel doktor…tak se na to podíváme. Bezva, otevřená na 6 cm, jdeme na sál a píchneme vodu, to půjde rychle. Říkám, že to není možný, že nemám skoro žádný bolesti a u prvního už jsem skoro lezla po zdi. Na to mi odpověděl, že to přijde, až mi prasknou vodu. Na můj požadavek, aby mi ji tam radši teda nechal, reagoval jen úsměvem. Při dotazu, jestli chci klystýr a mé bezostyšné okamžité odpovědi, že Ano, mi trochu přišlo, že na mě koukali, jako by to u nás doma bylo na denním pořádku. :D Nebo nevím, jestli tam mají tolik maminek, které se při porodu raději po…y, než aby vydrželi tu trochu vody :) Upřímně řečeno je fajn chvilku myslet na něco jiného než na bolesti vystřelující do zad (v mém případě).

Sál byl krásný velký a všude ticho. Nikdo v tu dobu nerodil, tak fajn, aspoň budu jediná hysterka, co bude křičet na celou nemocnici. Po půl hodině doktor píchnul vodu. Byl to docela divnej pocit, nevím, k čemu to přirovnat, ale zrovna 2× příjemné to nebylo. Po píchnutí jsem konečně dostala povolení jít do sprchy. I přes to, že jsem na pokoji měla vanu, raději jsem volila mou oblíbenější sprchu. Nedovedu si představit, jak by mě z tý hluboký vany pak vytahovali.

Instrukce zněly - vylézt, až ucítím tlak na konečník. Ten přišel docela brzy, ale mně se opět nikam nechtělo. Zvlášť né na to křeslo, kde bych snášela kontrakce asi hůř než ve sprše pod teplou vodou. Jak bolesti sílily, přidávala jsem stále teplejší a teplejší vodu v marné naději, že to bolesti trochu utlumí. Mělo to jedinej efekt a to ten, že se mi akorát udělalo zle. Manžel mi pomáhal dostat se na „křeslo“ od sprchy, to bylo pár metrů. Raději jsem se ani neoblékla, abych to na něj do další kontrakce stihla, ale bohužel. Zaklesnutá do manžela jsem v křeči pronesla něco ve smyslu, že jsem šílenec, že jsem do toho šla a ještě dobrovolně. Manžel se usmíval. Se sestřičkou mi nabízeli, jestli si nechci aspoň „dejchnout“. Představa toho rajskýho plynu a toho, jak mi bylo nevolno ze sprchy, mi obrátila žaludek naruby. Odpověděla jsem, že bych se jim tam asi pozvracela, kdybych si dejchla, že to zvládnu sama.

Vylezla jsem na křeslo a doktor asi po dvou minutách, že už můžu tlačit. To mě tak překvapilo, protože u prvního, i když jsem měla taky rychlý porod, jsem se na křesle ještě nějakou chvilku kroutila, než jsem mohla tlačit. Asi ten strávený čas ve sprše, pověšená na to super madlo přivrtané ke zdi, opravdu k něčemu byl. Než jsem začala tlačit, tak proběhly asi 3 kontrakce, během kterých jsem držela manžela za ruku, kterou si předtím chytře obalil ručníkem.

Tlačení už byla paráda. Docela mě udivovalo, kolik věcí okolo dokážu i přes takovou situaci vnímat. Moje ruce „drtily“ madla křesla, ale i přes to jsem si plně uvědomovala přes tu bolest, že mi nějak divně píchli do ruky tu jehlu a při každém zapření mě to dost bolelo. Ale nebyla jsem schopná zpozorovat mého manžela, kterej stál skoro až u doktora místo u mojí hlavy.

V polovině tlačení jsem otevřela oči a kromě doktora mezi mýma nohama jsem si všimla, že kousek od něj sedí primář, můj doktor. Seděl tam tak, jako kdyby přišel někam na kafíčko a usmíval se. Řekl „Jsem vám to na dnešek slíbil.“ a pak se mě s úsměvem zeptal, jak se cítím nebo něco podobného. Vyčerpaná z kontrakce, která zrovna skončila, jsem se na něj podívala a řekla: „Momentálně vás proklínám.“ Opět od něj následoval úsměv a slova „To přejde“. „Já vím,“ moje odpověď.

„Nenenene, už ne, už ne.“ Další kontrakce, naštěstí jedna z posledních. Šmik (můj mnou předem oznámený nástřih) a hlavička byla venku. Další zatlačení a mimčo bylo na světě. :) Zase ta krásná úleva, když vyklouzl a nikde nic netlačilo. Byl to kluk, jak jsme z ultrazvuku věděli - Štěpán. Sestřička hlásí „Má 3,80 kg.“ Zmateně se ptám „Kolik? 3080 gramů?“ A ona „Né, 3800.“ :O Vyvalila jsem oči a znova jsem se ujišťovala. Kolik, že??? zaúkolovala jsem manžela, ať mi to jde na tý váze vyfotit, že tomu neveřim. A opravdu. 3800 gramů a 53 cm.

Chápejte moje překvapení, když jsem před porodem vážila 55 kg na 180 cm a velikost mých kalhot byla 26. Navíc měl malej oproti prvnímu hodně vlásků a ještě ke všemu hnědejch, což mě taky překvapilo. Myslím, že se manžel na sále ptal, čí je tenhle. :) Při optání se na čas narození pan doktor odpověděl „Oko bere…21:21.“ Primář gratuloval a odcházel ze sálu. I když jsem chtěla, aby mě rodil on, i to, že se alespoň přišel kouknout, mi udělalo velkou radost a zvlášť opět jeho optimismus. :)

Když bylo „po všem“, měla jsme konečně čas a sílu se rozhlédnout pořádně kolem. Až v tu chvíli jsem si všimla manžela, kterej stál v úrovni mých boků a se zájmem pozoroval doktora, kterej napravoval menší „škodu“ po nůžkách. Pamatuji si, že jsme se úplně zděsila a říkala jsem mu „Co tu děláš? Máš bejt snad u hlavy, né?“ A on na to „Už sem viděl horší věci.“ a zůstal na místě…alespoň do té doby, než přinesly zabaleného malého, kterého mi po chvíli ukradl a šel si s ním lehnout na tu krásnou velkou postel, které jsem si ani neužila. :)

Trošku mě mrzí, že si i tento porod pamatuji tak trochu „útržkovitě“ (i když lépe než ten první). Při třetím jsem řekla, že mi tu situaci bude muset manžel aspoň natočit, že bych chtěla vědět z pohledu třetí osoby, jak to vše probíhalo. Ono taky když jsem skoro celou druhou dobu porodní měla zavřený oči a nebo jsem vysílená provolávala „Né, už né, už nechci“, tak jsem si věcí kolem sebe moc nevšímala.

Oproti prvnímu porodu byl tenhle o trošku kratší. Od přijetí do porodnice necelé tři hodiny. Oproti prvnímu manžel stihnul být u porodu, ale myslím, že kdyby tam nebyl, tak by porod probíhal úplně stejně, protože jsem ho ve většině případů ani moc nevnímala. Nebo když přišel s tím, že mi pomůže, nebo jestli může něco udělat, tak jsem ho „vykázala“. I přes to, že jsem rodila skoro o kilo větší dítě než u prvního porodu, tak jsem nepocítila žádný významný rozdíl. Porod byl opět úžasný zážitek a určitě si ho budu chtít zase zopakovat. Jen na rozdíl od prvního porodu, kde jsem pronesla hned na sále, že bych klidně rodila znova, jsem si tuhle větu nechala asi až na třetí den od porodu, takže počítám s tím, že třetí dítě tentokrát nebude za dva roky, ale třeba to vydržím až za tři nebo čtyři. Pokud se mi tedy opět nezasteskne po těhotenském bříšku, masochistickém zážitku z porodu a po tom malém uzlíčku, kterej taaaak rychle vyroste. :/

Můj druhý porod byl také z velké části super díky skvělému personálu. Porodní asistentce a sestřičkám, panu doktoru Strakovi a primáři Kunešovi. Následný pobyt na šestinedělí byl také super. Všechny sestry bezva a potěšilo mě, že se o mě „starala“ moc milá a příjemná paní doktorka Cibulková, která mě měla shodou okolností na starost i při mém prvním porodu v úplně jiné porodnici. Všem jsem moc vděčná za super atmosféru a pohodu od příchodu až po opuštění klatovské porodnice a samozřejmě za našeho druhého raubíře.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Lonna
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 29.09.13 05:19

Krasne. gratuluju ke Stepankovi. :kytka: taky me rodil Straka :-)je hrozne fajn

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 29.09.13 07:10

Je fajn si precist i ciste pozitivni zazitky ;)
Gratuluji.

 
Katka87
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 29.09.13 07:32

Oko bere :lol: :lol: :mrgreen: :mrgreen: no krásnej deníček…po dlouhý době takovej pohodovej :mavam:

 
sarinka83
Kelišová 5729 příspěvků 29.09.13 07:40

Super deníček :) Naladila jsi mě, porod mě čeká za 2 týdny :), první, tak uvidíme :)

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 29.09.13 10:17

Krása:-) Pohodové, až jsem se vzpomínkově zasnila:-D

BTW skutecne pred porodem 55 na 180? :think: nebo pred tehu.. :mrgreen: Si totiž nedokážu moc představit 180cm vysokého člověka s 55kily a s bříškem:-D

 
nesssinka
Kelišová 5822 příspěvků 13 inzerátů 29.09.13 10:45

:mavam: tak aspon vime podrobnosti, u nekterych jsem se i zasmala (hlavne tem s manzelem).

 
Taťána18
Ukecaná baba ;) 2422 příspěvků 29.09.13 11:03

Super deníček, jsem se i zasmála :lol: Ještě jednou gratuluji ke Štěpánkovi :kytka:

 
alechaa
Stálice 95 příspěvků 29.09.13 11:55

Super rychlý porod :D mně čeká druhý porod za 3 týdny, tak snad to bude něco podobného??? :lol:

 
Kulišanda
Zasloužilá kecalka 514 příspěvků 29.09.13 12:47

Já to mám uplně stejně, druhé narozeniny už jsme slavili koncem srpna taky s malou sestřičkou. Taky jsem se v 18 stěhovala, ve 20 vdávala a ten samý rok měla mimčo. Smála jsem se při těch hláškách manžela. Uplně to sedne k tomu jak vypadá (z fotky). Takovej optimista pohodář. Ať jste zdraví. Těším se na třetí deníček. Odkud jsi? :)

 
Bociamy
Kelišová 5394 příspěvků 29.09.13 22:05

[Pokud se mi tedy opět nezasteskne po těhotenském bříšku, masochistickém zážitku z porodu a po tom malém uzlíčku, kterej taaaak rychle vyroste. :/ ]

To jsou přesně moje slova :-)
Moc pěknej deníček :-) Hodně zdraví celé rodince.

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 29.09.13 22:08

Krasnej denicek, gratuluji k malemu a k rychlemu porodu :kytka:

 
alisekR
Závislačka 3083 příspěvků 29.09.13 22:21

No krása, přeju hodně štěstí.

 
Denino
Závislačka 2691 příspěvků 30.09.13 09:57

@finduska : samozřejmě jsme myslela před těhotenstvým :lol:

@Kulišanda : Klatovy

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 30.09.13 10:13

:palec: super cteni- ty jsi vylozene porodni optimista :mrgreen: hodne zdravi cele rodine :kytka:

 
Verull
Kecalka 110 příspěvků 30.09.13 11:14

Krasné :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele