Můj naprosto pohodový a klidný porod

Lucuska  Vydáno: 26.11.11

Jsou to již čtyři měsíce, ale neuplyne ani jeden den, kdy bych si na tento okamžik nevzpomněla. A vlastně nejen na porod samotný, ale také na to, co mu předcházelo. Mé první těhotenství a porod pro mě již navždy bude představovat jedno z nejkrásnějších období a okamžiků, jaké jsem kdy zažila.

36 tt
3 komentářů

první sekundy po porodu
1 komentář

6 týdnů

4 měsíce

S manželem jsme se o miminko snažili tři měsíce. Když jsem pak čirou náhodou objevila již 25. den cyklu pozitivní těhotenský test, okamžitě jsem intuitivně věděla, že čekáme chlapečka, kterého jsme si s manželem odjakživa přáli. V den, kdy jsem objevila dvě čárky, jsem si vypočítala termín porodu na 30. 7. 2011. Toto datum mi posléze potvrdila i má doktorka a další doktor, co mi dělal NT screening.

Celé mé těhotenství probíhalo naprosto ukázkově. A to tak, že nebýt pozitivního těhotenského testu a ultrazvuků, tak celou dobu o svém těhotenství ani nevím. Neměla jsem naprosto žádné příznaky ani problémy. Akorát jsem v prvních měsících trpěla velkou únavou a ke konci mě párkrát jednorázově zapálila žáha a asi třikrát mě v noci probudila hrozná křeč v lýtku. Všechny testy a vyšetření, které jsem v těhotenství podstoupila, vyšly vždy na jedničku s hvězdičkou. Za zmínku též stojí fakt, že do 25. týdne těhotenství jsem měla naprosto ploché břicho, a to i vzhledem k tomu, že prcek uvnitř mě byl vždy maličko váhově napřed a plodové vody bylo hodně.

Ve 24. týdnu těhotenství jsem podstoupila 4D ultrazvuk. Chtěla jsem znát pohlaví na 100 % kvůli výbavičce, ale také ze zvědavosti, jak ten náš prcek na 3D asi vypadá :) V ordinaci mé doktorky mi nebyla nikdy dána 100% odpověď, nicméně se i dr. vždy přikláněla k chlapečkovi. Ano, 4D ultrazvuk potvrdil chlapečka okamžitě po zapnutí :-D Paní doktorka, která mi dělala 4D ultrazvuk, prohlásila, že velikost mého břicha na pohled odpovídá 13. týdnu těhotenství a ne 24. týdnu a pogratulovala mi, že jsem prý „ten typ“. Nevím, co přesně za typ myslela :-D

Na porod jsem se těšila, byla jsem hrozně zvědavá, nebála jsem se, intuitivně jsem věděla, že to nebude nic strašného, jak jsem se mnohokrát dočítala v deníčcích tady na eMiminu. S blížícím se koncem těhotenství mě v tom utvrzoval i fakt dosud proběhnutého pohodového těhotenství a mé „zajímavé“ anatomie, jejíž příčinou bylo zřejmě mé „mini břicho“.

Dne 19. 7. 2011 v 38+3 tt jsem byla na prohlídce u mé doktorky a zároveň jsem podstoupila svůj třetí monitor. Po vyšetření mi doktorka s úsměvem sdělila, že už je tam změna, že jsem prý otevřená na jeden prst a z čípku, že zbývá již jen kousek. Naznačila mi, že si myslí, že přenášet rozhodně nebudu a že porod možná přijde ještě před termínem, tedy dřív než 30. 7. 2011, což jsem zajásala. Opravdu jsem nechtěla přenášet. Monitor byl stejný jako dva přecházející – vše OK a v klidu. Z poradny jsem vyšla navečer okolo 19:30 a již když jsem za sebou zavírala dveře, tak jsem cítila, jak mě bolí břicho. Souvisle a intenzivně. „To je z toho vyšetření“, říkala jsem si. Z poradny jsme šli s manželem ještě nakoupit do Lidlu, kde jsem vcelku nadávala, co mi to udělala, že mě tak bolí břicho. Byla jsem unavená a po příchodu domů jsem šla spát.

Ráno jsem na WC zjistila, že mám mírně narůžovělý výtok. To byla středa 20. 7. 2011. Pomyslela jsem si, že je to buď z toho vyšetření nebo mi začíná odcházet hlenová zátka. Břicho mě už nebolelo. Večer jsem si však všimla, že má výtok intenzivnější barvu a o půlnoci na čtvrtek 21. 7. 2011 už to bylo i s příměsí krevních sraženinek. Tak jsem začala uvažovat, jestli bych neměla zavolat do porodnice. Byla ale půlnoc a nechtělo se mi nikam jet. Bolesti jsem neměla, tak jsem doufala, že to nic není, že je to součást začínajícího porodu. Tak jsem šla spát, ale druhý den ráno jsem se probudila velmi brzy. Byla jsem nervózní. Výtok s příměsí krve a sraženinek tam byl pořád, takže jsem zavolala do porodnice a oznámila to porodní asistentce. Byl čtvrtek 21. 7. 2011 10:00 hodin a já byla 38+5 tt a cítila jsem se dobře. PA mi samozřejmě řekla, že to může být cokoliv – hlenová zátka, důsledek vyšetření, ale i odlučování placenty a abychom nic nezanedbali, tak ať co nejdřív přijedu do porodnice. Takže jsem manžela vytáhla z práce a jeli jsme.

Do porodnice jsme přijeli asi v 11:30 a doktor na příjmu po tom, co jsem mu ukázala vložku, bez rozmyšlení prohlásil, že tohle je na příjem a to i bez ohledu na to, co ukáže monitor nebo ultrazvuk. Že se prý automaticky bere v potaz ta nejhorší varianta, že se nic nesmí zanedbat a že tam musím zůstat na pozorování minimálně do druhého dne. Pro mě to bylo něco zcela neslýchatelného, něco zcela irelevantního! Takže jsem dostala záchvat, že tam nebudu a že podepíšu revers! Byla jsem připravená na to, že budu rodit, ale ne na to, že si půjdu do porodnice jen tak lehnout a čekat. Bála jsem se, že už mě domů nepustí a že tam budu muset čekat do termínu porodu, nebo do jeho vyvolání.

No nicméně mi pak udělali monitor i ultrazvuk. Vše bylo naprosto OK. Váhový odhad v 38+5tt byl 3200 g a byl potvrzen chlapeček. Doktor mě prosil, abych zůstala do toho druhého dne, aby byla jistota, tak jsem nakonec kývla, ale dodala, že jestli mě ráno nepustí, tak ten revers tuplem podepíšu! S porodní asistentkou jsem tedy na příjmu vyplnila všechny papíry, i ty k porodu, aby to bylo již vyřízené. Na otázku, zda budu chtít epidural, jsem odpověděla, že rozhodně ne. V 12:30 mě odvedli na pokoj pro těhotné, kde se mnou mohl být dovečera i manžel, takže jsme toho využili a já se uklidnila. Během odpoledne jsem chodila co tři hodiny na monitor a postupně mizel i krvavý výtok. Změnil se ve světle hnědý a okolo 17:00 byl pryč úplně. Bohužel i ten průhledný, takže nad tím jsem se v hlavě maličko pozastavila.

Okolo 20:00 mi byla na pokoj dána spolubydlící. A ve 21:00 jsem šla na poslední monitor, který byl naprosto klidný. Se spolubydlící jsme si povídali do půlnoci. Kolem půlnoci mi došlo, že ty občasné stahy, co jsem začala cítit, nejsou občasné, ale zcela pravidelné po 15 minutách a nutí mě to při nich přestat mluvit a naopak je se zatnutýma zubama prodýchávat. Stahy po 15 minutách trvaly tři hodiny. Usnout se nedalo, přespat se to nedalo, bylo to tak 3× silnější než mé obvyklé menstruační bolesti. A když už jsem cítila, jak upadám do spánku, hned mě probudila další kontrakce. Při každé kontrakci jsem musela zvednout hlavu z polštáře a zatnout celé tělo.

Po třech hodinách, kdy probíhaly kontrakce po 15 minutách, přišly na řadu kontrakce po deseti minutách o stejné síle. Ty trvaly dvě hodiny. Každá kontrakce trvala cca 40 sekund. Zhruba ve 4:00 ráno jsem to oznámila porodní asistentce, aby věděli a ta to řekla doktorovi. Chtěli po mě, abych se ještě snažila usnout a nabrala nějakou tu sílu na porod, který může být zdlouhavý a vyčerpávající, ale to prostě nešlo. Okolo páté hodiny ranní přišly kontrakce po 5-7 minutách a ty trvaly další dvě hodiny. Jejich intenzita byla stejná. Po sedmé hodině ranní jsem šla na monitor tak, jak bylo v plánu. Nechali mě na něm víc jak hodinu. Kontrakce byly pravidelné cca každých pět až sedm minut. Byly to pěkné kopce.

Na ranní směnu přišel můj doktor z příjmu, který mi slíbil, že pokud bude vše v pořádku a budu bez krvavého výtoku, tak mě pustí domů. Přišel a s úsměvem mi oznámil, že ozvy miminka se mu líbí, nekrvácím, a že má tedy pro mě dobrou zprávu a tak, jak včera slíbil, tak učiní a že mě pustí domů. Při pohledu na graf s kontrakcemi však dodal otázku: „co uděláme s těmi kontrakcemi“? Já na to, ať mi řekne, kdy mám znovu přijet :-DDD Bylo mi jasné, že už se jedná jen o pár hodin a budu opět nakvačená na příjmu :-D Pan doktor prohlásil, že abychom měli jistotu, tak mě ještě vyšetří a pak mi řekne, kdy mám přijet, tak jestli s tím souhlasím. Souhlasila jsem.

Vyšetření netrvalo ani sekundu a pan doktor se začal smát, že vše bere zpět, že domů nepůjdu, že už jsem otevřená na 5 cm a něco v tom smyslu, že mám propadlý vak plodových obalů a že rodím, tak ať si jdu na pokoj pro skleničku, teploměr a deku a přijdu za nimi na porodní sál. A ještě dodal něco v tom smyslu, že chci přeci rodit, ne? Já na to, že jo, pohoda a s úsměvem jsem si odešla pro ty věci na pokoj, převlékla jsem se do porodnické košile, vzala svou brašnu s foťákem, zavolala manželovi, ať okamžitě vyjede, že už jdu na sál a rozloučila jsem se se spolubydlící. Ta krev ve výtoku, kvůli které jsem zůstala na pozorování přes noc v nemocnici, znamenala otevírání porodních cest. Na porodním sále jsem hodila duchnu na křeslo, zavolala mamce, že jsem na sále a že tu budu mít „nějakou práci“ a že se pak ozvu. Mamka se v tu chvíli nezmohla ani na slovo :)

Sestřička žákyňka mi udělala klystýr. Neprotestovala jsem. Nebylo to příjemné, ale nebolelo to. Pak mě ještě trochu doholili v místech hráze kvůli budoucímu nástřihu. V 10:00 přišel doktor, řekl, že jsem otevřená na 6 cm a že píchneme vodu. Byl překvapený, jak mám měkké porodní cesty. V hlavě mi probleskla myšlenka, jestli to není díky maliníku, který jsem posledních 10 dní pila. Píchnutí vody bylo vcelku nepříjemné a trochu mě to zabolelo. Byla jsem upozorněna, že se kontrakce podstatně zesílí. Pořád jsem se porodní asistentky ptala, jestli ta voda teče, protože jsem ji vůbec necítila. Prý ano, ale pak při chůzi mi po noze nestekla ani kapka, tak jsem se vcelku divila.

Kontrakce opravdu zesílily, nemohla jsem při nich mluvit, nemohla jsem ani pootevřít ústa. Byly to zcela ochromující křeče, které jsem vůbec necítila v podbřišku nebo v zádech, na což jsem se připravovala, ale cítila jsem je v tříslech a postupovaly do stehen. Byly to šílené křeče, které mě znehybňovaly a ochromovaly, nemohla jsem se při nich pohnout. Když kontrakce odcházela, tak ve stehnech ještě přetrvávala a doznívala, což mi kradlo další sekundy z odpočinkového času, který byl cca 20 sekund. Kontrakce přicházely jedna za druhou každou minutu a každá trvala 40 sekund. 20 sekund na odpočinek bylo zoufale málo. Nemohla jsem najít vhodnou polohu. Zkoušela jsem míč, sprchu, ležení na zádech, na boku, sezení, stání. Nakonec jsem vždycky stála, ruce opřené o stůl, nebo porodní křeslo a zhluboka nosem a s uzavřenou pusou dýchala. Takhle to trvalo tři hodiny. V 11:00 jsem byla otevřená na 7 cm, ve 12:00 na 8 cm, ve 13:00 na 9 cm a ve 13:20 na 10 cm.

Zhruba před 13:00 jsem začala cítit mírný tlak na konečník, takže jsem věděla, že finišuji a brzy budu tlačit. Na samotné tlačení přišla jiná doktorka, protože se změnila směna. Řekla mi, abych zatlačila, aby prcek sestoupil ještě o něco níž. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči, bradu přitiskla k hrudníku a dlouze zatlačila, seč mi vystačil dech. Cítila jsem, jak jsem ho posunovala níž a doktorka asi třikrát zvolala „výborně“. Pak mi píchli oxytocin na zvýšení kontrakcí, protože přišla na řadu hlavička. Přišlo mi, že oxytocin už kontrakci nezesílil, nástřih jsem pocítila, zatlačila jsem úplně stejně jako předtím, akorát na jednu kontrakci nadvakrát a hlavička byla venku. V tu chvíli jsem zpozorovala ten šrumec okolo – přiběhla dětská sestra a připravovali všechno k příchodu miminka.

20 sekund byla pauza mezi kontrakcemi a já čekala na další, abych vytlačila zbytek tělíčka. Všechno bylo v klidu, necítila jsem žádnou bolest, tlak, nic, možná nepatrné napnutí tam dole. Kontrakce už ale slábly a tak mám takový pocit, že zbytek tělíčka už jsem vytlačila bez ní, nebo byla hodně slabá. Byl to teplý šplouchanec. Hned mi prcka přiložili na hrudník a on jemně kníkal a cucal si prsty. Na placentu už nebyla kontrakce žádná, takže ji doktorka vytáhla mechanicky.

Následné šití bylo umrtveno, ale jakmile propichovala kůži, tak jsme cítila nepříjemné píchání a párkrát řekla „jau“. První „jau“ bylo při propichování plodové vody, druhé a poslední „jau“ bylo při šití. Jinak jsem během celého porodu ani nezahlesla. V tu chvíli jsem nechápala, jak může někdo u porodu křičet. Všechny ty bolesti jsou fyzicky a hlavně psychicky náročné. Ověřila jsem si, že když se člověk soustředí, je zcela uvolněný, v klidu, v pohodě, nepoddává se té bolesti, nepropadá panice a zoufalství, dá se to zvládnout vcelku s přehledem, v pohodě, tiše a v klidu, i když jsou ty bolesti za hranicí vydržení, což tak nějak prostě jsou, ale na nadávání nebo křičení není prostor ani síla.

Velikost mého břicha v 38+6 tt na porodním sále odpovídala obecně tak 20. týdnu těhotenství a i přesto měl prcek po narození 3400 g a 50 cm, byl to takový malý růžový buřtík :) Po dvou hodinách s miminkem strávených na sále mi šel manžel pomoci do sprchy. Když jsem vstala z porodního křesla, byla jsem už naprosto s plochým břichem, hledala jsem nějakou krev a byla jsem překvapená, jak čistý to byl porod.

Z porodní zprávy jsem se pak dočetla, že moje krevní ztráta byla pouhých 100 ml. Ve sprše mi trochu klesnul tlak, takže se mi chtělo lehnout, nebo aspoň sednout, takže na pokoj jsem pak sotva došla, ale došla a práskla sebou na postel. Napila jsem se, snědla jeden balíček hroznového cukru a byla jsem zas úplně ready a vůbec mě nepřišlo, že mám za sebou několikahodinový porod. Mezitím mi přivezli už oblečeného prcka a já se se spolubydlící cítila jako na koleji a ne v porodnici těsně po porodu. Jen s malým detailem, že jsme měli vedle sebe každá vozíček s tím nejkrásnějším uzlíčkem na světě! :-D

Budoucí maminky prvorodičky, nebojte se porodu! A děkuji všem, kteří se prokousali až na samý konec deníčku :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 26.11.11 09:58

Gratuluji k miminku :kytka: Krásně si to napsala,moc dobře se mi to četlo. :potlesk:

 
nikitanikita
Zasloužilá kecalka 776 příspěvků 26.11.11 11:37

uplne me to pohltilo :-) krasneeeeeeee :-)

 
Motýlková
Ukecaná baba ;) 1459 příspěvků 26.11.11 11:41

Gratuluju :) Měli jsme s malým stejné míry, 3400g a 50cm. Z porodnice jsme odcházeli s 3100g. :hug:

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 26.11.11 12:43

Gratuluji :kytka: Úplně z tebou souhlasím. Připomíná mě to můj porod. Jak s tím břichem a se vším ostatním. Taky jsem to zvládla bez jediného heknutí. Teď mě to čeká znovu a doufám, že to bude podobné :roll:

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 26.11.11 13:30

Gratuluju ke krásnému porodu a krásnému chlapečkovi :palec: .
A závidím malé bříško, takové jsem měla tak ve 30tt a malou ztrátu krve (já ztratila kolem litru a bylo to dost vyčerpávající).

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 26.11.11 13:53

Krásný deníček, moc krásný. A hlavně mi přijde jakoby plný pohody:-) To musím dát přečíst kamarádce, za pár dnů má termín…

 
krista.tomanova@seznam.cz  26.11.11 16:12

Gratuluji :kytka: a děkuji za krásně napsaný deníček, já měla termín 22.11., takže mě tvůj deníček dodal hoooodně energie. :potlesk: :potlesk:

 
falafelo
Povídálka 22 příspěvků 26.11.11 17:13

Krásné, kéž bych to měla podobně a vše probíhalo takhle hladce. Dnes jsem 38 plus 3, tak se nemůžu dočkat. Váš deníček mě moc povzbudil :hug:

 
Lucuska
Ukecaná baba ;) 2180 příspěvků 1 inzerát 26.11.11 17:21

Holky díky. Doufám, že jsem všem, co mají trochu strach, dodala sílu a optimismus :-)
Myslím, že podobně pohodových porodů je hodně, ale pak se tu o nich píše méně, než o těch krizových a těžkých, protože ty pohodové vlastně nejsou ničím zajímavé :lol: :roll: Když jde všechno ukázkově tak, jak má, tak je to na čtení vlastně „nuda“, takže jsem moc ráda, že se vám to líbilo. :dance:

Motýlková: my odcházeli asi s 3120 g, takže úplně stejně :-)
Juchinka: to jo, přesně jako ty doufám, že až budu rodit znovu, tak to bude poodbné. Člověk už bude mít s čímm srovnávat, takže to očekávání bude těžší. Věř tomu a určitě to tak bude! :kytka:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 26.11.11 19:20

Luci,krasnej denicek :* uz je to rok co jsi nasla dve carky vid?:) toho 17.11.? Pokud nam to vyjde tak si budu tenhle denicek cist dokola abych nabrala optimismus :lol: :pankac:

Příspěvek upraven 26.11.11 v 19:22

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 26.11.11 20:48

moc hezky napsané, úplně se mi vracely moje porody…a já se teda musím přiznat, že já řvala jako tygr,já měla rychlé docela porody a jsem takový ten nezmar,takže síly bylo hodně a já právě tu bolest a kontrakce musela prokřičet a uvolnit se tím a proplést tu bolest celým tělem a pusou asik ven…jsem přesně ta, co u tlačení řve a straší ostatní na boxech :oops: :oops: :oops: ale mě to prostě pomáhá a oba jsem za 15 minut tlačení porodila a bylo dobře :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
děkuji za krásný deníček :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Anonymní  27.11.11 00:30

já jsem teda v tomhle deníčku nenašla zálibu…porod mám za sebou ale tady paní píše nejdřív o svým mini břichu a pak píše jak nechápe že někdo může u porodu křičet…dovoluji si upozornit že každý porod je jiný a každý má prách bolestivosti jiný..Takže za mně tento deníček mně neoslovil spíš mně uráží namyšlené psaní autorky!!!!!já jsem u porodu taky nevydala ani hlásku i když můj porod byl zakončen akutním sc …ale pozastavovat se nad tím že někdo při porodu křičí to je přece každýho věc ne????? :zed: :zed: :zed: :zed: :zed:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 27.11.11 15:26

Ale, pani autorka neni namyslena je to fajn zenska. Prece mame kazdy prostor se tu vypsat:)

 
Lucuska
Ukecaná baba ;) 2180 příspěvků 1 inzerát 27.11.11 20:29

Anonymní:
já jsem ale psala „pouze a jen o svém porodu a o svém těhotenství“ a o svých myšlenkách a pocitech. A to je myslím jenom moje věc a mám na to právo. Obsahem deníčku byl můj porod a mé těhotenství a ne ničí jiný.
Porody jsou i pohodové a nestresující, tak proč tím nepovzbudit nastávající prvorodičky, které třeba mají strach a čtou si tu především jen o bolesti a strachu.

 
mysiska
Povídálka 17 příspěvků 28.11.11 11:59

Gratuluji,čeká mě to za pár týdnů taky tak doufám že to bude aspoň z 1/3 tak v pohodě jako u tebe:)

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 28.11.11 16:08

Nelíbí se mi příspěvek anonymní přispěvatelky! Ale jenom proto že je anonymní! Jinak teda souhlasím mě to jako slastny a pohodový porod taky nepřijde,takže je to jen o tom že autorka měla potřebu nám sdělit jaká je borka.je!!já ji to neberu ale tvrdit že nechápe jak někdo může v porodu křičet te teda mimo. To je fuk každá jsme si to užili jinak a myslím s křikem nebo bez nej,sekci nebo spodem naše děti za to prostě stojí.autorce moc gratuluji k miminku

 
JesterkaT
Povídálka 41 příspěvků 03.12.11 00:08

Gratuluji k nádhernému chlapečkovi. Já jsem rodila 10.8.2011 dcera měla 3080g a 48cm a musím říct,že jsem také měla pohodový porod. Taktéž nějak nechápu jak u toho mohou ženské křičet,já měla co dělat abych sebrala dost sil na tlačení,natož na křik. :mrgreen:

 
yuasa
Kecalka 223 příspěvků 10.12.11 23:43

Hezký deníček, mě se moc líbil i když musím uznat, že působí trošku nadřezeným dojmem… :) ale myslím si, že je to jen dojem. Každá máme právo na své pocity a žádná z nás je tady nikomu nebere, ať napíše deníček jakýkoliv, je to jen o jejích pocitech… Já osobně se porodu začínám trošku bát, termín máme na začátku února, ale na poslední kontrole mi dr. oznámil, ať vydržím aspoň ještě měsíc… k tomu všemu teď, v 31.tt mimi váží bez pár gramů celé 2kg… což je docela dost a tak se mé obavy trošku zvětšily… ale přesně takové deníčky, jako je tento, kde není nic přebarvováno do růžova, ale není to ani noční můra, mě povzbuzují.. Děkuji :)

 
yuasa
Kecalka 223 příspěvků 10.12.11 23:44

a málem bych zapomněla… GRATULUJI KE KRÁSNÉMU CHLAPEČKOVI… :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele