Můj nečekaný porod

 Vydáno: 15.08.05

Celych 9 mesicu jsem navstevovala tyto stranky a tak bych ted rada - kdyz uz to mam vsechno za sebou - prispela svym zazitkem z porodu, ktery nebyl zcela takovy, jaky jsme si ho predstavovala…

Termin jsme mela naplanovany na 15.7.05. Zacatkem cervence jsem se jeste vydala na cestu k nasim - jsme z Prahy, rodice bydli ve vychodnich cechach, v Nachode. Casu jsem mela jeste dost, tak jsem si rekla, ze se pred porodem trosku zotavim u nasich na zahrade a psychicky pripravim na to, co me ceka. Musim jeste asi napsat, ze otec neni. tedy je, le bez zajmu o me a i o naseho, spise meho, broucka.

Na cestu jsem se vydala autobusem, 3,5 hodiny ve vedru!!! Uz v puli cesty jsme si rikala, ze jsme to asi trochu prepiskla, zej sem radsi mela sedet doma… :-) Po ceste jsem mela divny pocit, sem tam bolest, pravdepodobne poslicci, nevenovala jsme tomu moc velkou pozornost a cetla dal knizku. Do Nachoda jsme dorazila v poradku, sla k nasim, na zahrade se ulozila do kresla, vyslechla si od mamky, ze jsme se asi zblaznila, ze se vydam na toakovou cestu… :-)) Vecer pri grilovani citim najednou nejaky mokro pod sebou na sedacce. Ne! To snad nemuze byt pravda! Praskla mi voda! Zacala panika - ja panikarila co budu delat, nic s sebou nemam, zadbou tasku, zadny potreby, proste nic; mamka panikarila, tatka vydesenej, co budem delat…Volali jsme do nemocnice co a jak, tka nam rekli at se zbali to co mam - coz byla kosmeticka taska a par oblecku :-O a at vyrazime. Za hodinu jsme byli v porodnici, na prijmu vyplneni papiru atd (vsichni to zname…) a sup na vysetreni. Srdicko mi busilo, nebyla jsme na to vubec pripravena. BOlesti jsem mela slabe, obcas po 10 obcas po peti minutach, porad jsme se uklidnovala, ze to nic neni, ze to nejhorsi mam jeste pred sebou! Vysledky vysetreni nic moc, otevrena na max 0,5 cm a bolesti se pomalu zhorsovali a frekvence zkracovala. No nic, porad jsme jeste mohla komunikovat, dokonce i cist. Mamka byla celou dobu se mnou, coz me trosku povzbudilo. Za 3 hodiny, ca 21:00 byly bolesti uz docela neunosny, ale jelikoz jsem netusila, jaka je boleste az na konci, porad jsme se snazila rikat „neni to tak hrozny“ a sla jsme si hopsat na mic. Mezi kontrakcema jsme neco prohodila s mamkou, vic jsme nestihla. Ve 23:00 uz jsme si jen hekala a sipala do polstare, stat neslo, sedet taky ne, tak jsme se prevalovala z jedny strany na druhou. ocas prisla PA. ja na ni prosebne koukla a cekala tu vetu"tak maminko, jdeme na sal" a ono nic. V pulnoci jsme byla otevrena na 2 CM. Myslela jsem, ze jsme ve spatnym snu. Odvedli me na jiny pokoj, dostala jsem klystyr - sedet na zachode a snazit se neco udrzet „alespon 15 minut“ a do toho se svijet v krecich?? Kdo by to vydrzel!! :-) Pak jsem se skoro uz odplazila do sprach, kde jsem se pod tekouci vodou skoro sparila. Ale ta zhava voda byla taaaaak uvolnujici. Dalsi vysetreni ve 2:30 - otevrena na 3 cm! Vubec se mi to nedarilo, melinkej nechtel ven. Mamka sedela statecne u me, ani nezamhourila oko! Byla jsme uz vycerpana, nesmela jsme celou dobu jist - ne ze bych mela chut :-) - jelikoz od zacatku nebylo jisty, zda nepujdu na cisare, protoze mam uzkou panev…Ve 4 hodiny jsme uz prosila boha at se stane zazrak nebo at me poslou na cisare, bylo to k nevydrzeni! Kontrakce snad jedna za druhou, nemela jsme ani cas se rozdychat! Otevrana na 5 cm. PA pronesla - tak, jsme uz v pulce, ted uz to pujde lip. Po 12 hodinach bych to uz taky uvitala! I dkyz jsem od zacatku byla proti epiduralu, ted jsme o nej prosila skoro kazdou osobu, ktera se objevila v my blizkosti. Epidural mi byl prislibenej, jenze se 1,5 hodiny nikdo nedostavil, to uz bylo 7 hodin rano, ja nepricetna v posteli, uz jsme nemohla ani vstat, mamka na me soustrastne koukala :-)), okrikla jsem parkrat PA, kde ze je ten epidural. Jenze pak me doktor zkonroloval a rekl 8 cm, tem uz epidural nema smysl. Jeste tka hodinku a pujdem rodit. Predstava, ze jeste 60 minut musim hekat a slijet se sem tam byla desiva! Pak nahle prisly ty tlaky. Nikdy jsme si nedokazal predstavit jak muzou byt silny a jak tezky je vydrzet, kdyz je vam receno NETLACTE! NEtlacit jsme vydrzela parkrat, ale pak to bylo uz tak silny, ze jsme proste ztlacila! Byla jsme prekvapena, jaka bolest to byla! Mamka rychle privolala PA, pak doktora, vsichni na me hulakali netlacit, jeste ne. Vydrzela jsme jeste jednu kontrakci ale pak jsem uz jen tlacila a tlacila. Vubec nevim jak, snazila jsme se ze vsech sil, citila jsme silenou bolest v podbrisku. Jenze brouckovi se nechtelo ven, hlavicka vubec nesla vytlacit - tim, ze jsem byla tak uzka. V kontrakci me nastrihli, coz jsme ani necitila, jenze porad nic, uz jsme byla vysilena bolesti a neustalym tlacenim. Mamka chudak stala vedle me a ani nedutala, litovala me, jak mi po porodu rekla :-) Zatlacila jsem jeste jedou, snad ze vsech sil, ktery mam, hlavicka se posunula, ale jen o kousek, doktor provedl jeste jeden nastrih - ten jsme uz cejtila - ale chtela jsme to mit za sebou a tak jsme zatlacila co to slo a najednou byla hlavicka venku. NA dalsi kontrakci se to stalo, citila jsme, jak ze me neco hebouckyho, teplyho vyklouzlo ven. A prisla strasna uleva, bolst byla pryc a ja jen slysela, jak se malicky rozbrecel. Hned ho ale odnesli pryc, ja jen se slzami v ocich koukala, jak mi ho berou a nesou nekam ven! Ptala jsme se po nem, rikali, ze mel omotanou snuru kolem krku a ze to na nej bylo moc dlouhy. Po par minutach mi ho prinesli a polozili na brisko, byl to ten nejkrasnejsi drobecek, jakeho jsme kdy videla. cerny vlasky, mrkal na me ocickama, cely se trasl a kricel o sto sest :-)) A tak se mi dne 2.7. v 10:28 minut narodil André, nejkrasnejsi miminko pod sluncem a muj nejvedsi pokladek na svete. :-))

Sylvia + André

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
bobes
Zasloužilá kecalka 519 příspěvků 15.08.05 16:48

mám těsně před porodem.....a po přečtení dalšího článku o porodu se fakt nemůžů dočkat…ale snad to taky vydržím a pohled na toho drobečka mi to vynahradí..

 
Lucie_F
Kecalka 196 příspěvků 15.08.05 16:49

Milá Sylvio, gratuluji Ti k narození Tvého broučka. Byla jsi moc statečná!
Hodně štěstí přeje Lucka + Barborka /3m+3t/

 
Anonymní  15.08.05 19:40

Moooc a mooooc gratuluju ke krasnymu miminku!!!!! To byl teda porod, to Ti povim…Jeste ze jsi tam mela mamku. ja u obou porodu byla sama a bylo to desny…Hodne stesti!!!

 
Anonymní  15.08.05 19:45

Gratukuji k synáčkovi.Mám po porodu 7 měsíců ale pořád mě tenhle zázrak dostává.
Alena a Anička 7,5měsíce

 
Anonymní  15.08.05 19:45

Gratukuji k synáčkovi.Mám po porodu 7 měsíců ale pořád mě tenhle zázrak dostává.
Alena a Anička 7,5měsíce

 
Anonymní  15.08.05 19:45

Gratukuji k synáčkovi.Mám po porodu 7 měsíců ale pořád mě tenhle zázrak dostává.
Alena a Anička 7,5měsíce

 
Piki
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 15.08.05 21:30

Sylvie,
gratuluji Ti ke krásnému cipískovi. Porod je vždycky nečekaný a překvapující…na to jsem už taky přišla.:-))) Jsi statečná žena, jak jsi to krásně zvládla......a upřímně - užila sis na sále pěkně. S tím epidurálem s Tebou teda taky pěkně vyčůrali.....­.takhle se to dělá v hodně případech :-( Ale mimísek Ti to nespočetněkrát vrátí a na bolest si časem už ani nevzpomeneš. Přeji Vám VŠECHNO NEJ na Vaší splečné cestě životem a posílám pusinku Andrému.
pa,pa
Piki + Miki 12t od Květňátek

 
Berca
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 16.08.05 13:12

Sylvie,
moc hezky jsi to popsala, mám slzy na krajíčku.
Moc k miminku blahopřeju a ať jste oba zdraví!Sice to asi nebyl nejlehčí porod ale má šťastný konec a to je nejdůležitější!!!
Berča a mimi 21tt

 
Anonymní  19.08.05 21:18

Sylvie,

moc Ti blahopřeji a přiznávám slzu v oku při čtení Tvého příběhu. Já měla dost podobný, ale nakonec byl císař… Nicméně má holčička mi vše vynahrazuje a všechno utrpení je zapomenuto!

Hodně štěstí Tobě i Andrému!

Pavla.

Vložit nový komentář